Vzpomínky na budoucnost

Nedávno jsme navštívili Rumunsko a byli nuceni navštívit lokality, kde údajně naše čistírny nevyhovují rumunským předpisům a snažit se o osvětu. Rumunsko, obdobně jako Česká republika, vyhlásilo celé své území citlivou oblastí a tím vstoupilo na celém území v platnost uplatňování hodnot dle jejich nařízení tzv. NTPA001. Některé úřady začaly u všech čistíren (tj. i domovních) vyžadovat dodržení všech ukazatelů uvedených v tomto nařízení.

Tj vedle přísných, ale ještě rozumných 25 mg/l BSK a 125 mg/l CHSK i např. amoniak do 1 mg/l, fosfor celkový do 1 mg/l, tenzidy, těžké kovy atd. Na úřadech jsme se tedy snažili vysvětlit co je možné, a za jakých podmínek. Například pro splnění podmínky na odstraňování fosforu by bylo nutno zařadit za ČOV ještě chemické srážení.

U čistíren s takovou nerovnoměrností, jaká je u domovních čistíren, je sice možné, aby čistírna částečně nitrifikovala (tj. dosahovala hodnot do 10 mg/l - viz požadavek např. v Rakousku), ale dosahovat trvale 1 mg/l je nereálné. Částečná denitrifikace je možná, ale vzhledem k nerovnoměrnosti nátoku je nějaká nízká hodnota srovnatelná s velkými čistírnami negarantovatelná (stejné předpisy jsou v Rumunsku pro domovní i velké městské čistírny).

Odstranění tenzidů, i když jsou deklarovány jako biologicky odbouratelné, nebo těžkých kovů je pak úplně mimo schopnosti takových čistíren.

Obr.1: Předávání čistírny zákazníkovi a seznamování s obsluhou ČOV

Výsledky naší mise se setkaly s různými ohlasy od souhlasných (odborníci myslící racionálně), přes sociálně cítící (když mají peníze na stavbu, tak ať zaplatí i drahou čistírnu tj. proč by nemohla být za domovní čistírnou ještě i úpravna s chemickým srážení a ionexovými filtry) k úřednickým (mám to tak v předpisu a tak se toho držím, a až to někdo změní, tak změním i já svůj postup).

Když jsme pak nad tím domů po cestě přemýšleli, došli jsme k názoru, že možná ten třetí přístup je nakonec nejlepší. Zvedne se vlna odporu, zjistí se, že ani velké čistírny tyto hodnoty nesplňují (a protože tím se vlastně zastaví výstavba - centrální čistírny na většině lokalit nejsou), a to snad povede k tomu, že se nakonec najde přijatelné řešení. Samozřejmě, že by bylo lepší, kdyby postup byl obrácený.

Tj. v době vydávání předpisu předvídat, k čemu takové rozhodnutí povede a snažit se předem reagovat.

To ale znamená, před vydáním předpisu tento předpis odkonzultovat s těmi, kterých se bude dotýkat. Tím spíš, že většina lidí, se kterými jsme se na úřadech setkali, byla dostatečně kvalifikovaná, nebo ochotná informace přijímat. Docela jsme byli rádi, že u nás je situace trochu jiná, ale pak hned první dopis po návratu nás přesvědčil, že i u nás máme často máslo na hlavě...

Problém nebo příležitost

Když se pod dojmem tohoto požadavku zamyslíme nad celkovou situací u nás, tak je jasné, že pokud nebudeme chtít být jako republika pokutováni od EU, tak budeme muset změnit v řadě případů přístup k čištění odpadních vod a to jak po stránce systémové, tak i po stránce technických řešení.

Systém nebo chaos

Po stránce systémové bude nutno co nejdříve dokončit plány povodí a používat je jako racionální základ pro vydávání rozhodnutí. Jinak se budeme stále častěji setkávat se zbytečně nereálnými požadavky - viz úřednický přístup. Ale je pak taky klidně možné, že se dojde ke kvalifikovanému závěru, že požadavek na takové hodnoty je oprávněný, a že nakonec bude často jediným řešením nevypouštět do toků nebo ukončení rozvoje příslušného území.

Po stránce technologické to pak bude znamenat změnu v používání některých technologií, používání nových účinnějších technologií a zejména i prodražení provozu.

Jak nevypouštět do toků

Tato varianta se dá předpokládat zejména u menších zdrojů - řešením jsou např. MBR (membrány) a opětovné využití vody, nebo zasakování. Další možností je použití technologií snižujících obsah nutrientů ve vypouštěných vodách (DESAR).

Změny v technologiích

Pokud si představíme malé povodí a větší zdroj a zároveň to, že máme dodržet imisní limity, pak nezbývá konstatovat, že použití membrán, chemického srážení za čistírnou, deamonifikace a dalších technologií nebude technickým úletem, ale nutností.

Změny v legislativě

Řada parametrů pak nebude dosažitelná tím, že se zlepší čistící proces, a tak bude nutno stále více zasahovat do samotného vzniku odpadních vod a do chemizmu přípravků uváděných na trh apod.

Závěr

Cesta zpátky ke zmírnění našich závazků asi nevede (viz celá ČR jako citlivá oblast) a tak nezbývá než co nejrychleji hledat jak našich závazků dosáhnout. Tj. udělat z problému příležitost ke komplexnímu vyřešení území. Spojit síly legislativců, správců povodí a technologů k tomu, abychom cíle dosáhli tak, že najdeme co nejoptimálnější společné řešení (po stránce časové i nákladové). Protože prohrou všech by bylo, kdyby k této dohodě nedošlo a začali jsme se chovat tak, že cíle dosáhnou jen někteří, a to na úkor jiných a za zbytečně vynaložené náklady nás všech. Hrou všech by bylo, kdyby k této dohodě nedošlo a začali jsme se chovat tak, že cíle dosáhnou jen někteří, a to na úkor jiných a za zbytečně vynaložené náklady nás všech.