Decentrální způsoby řešení čištění odpadních vod

Úvod

Ať chceme nebo nechceme, domovní čistírny (včetně septiků) se staly součástí řešení pro odvádění odpadních vod. Své místo mají hlavně na vesnicích a při řešení osaměle stojících objektů. Prošly si svým vývojem, stále více se o nich mluví a určitě o nich ještě uslyšíme v souvislosti s decentrálními řešeními odvádění odpadních vod. I když z hlediska pohledu legislativního jsou stále tak trochu, jak se říká, mimo rozlišovací schopnost našich politiků.

Decentrální řešení a legislativa

Vývoj v legislativě. Uplatňování decentrálních řešení u nás jde tak nějak, díky legislativě, klikatou cestou. Nejprve nám okolní legislativci záviděli, že máme emisní i imisní hodnoty, pak se divili, že najednou pro kategorii do 500 EO nemáme dokonce ani emisní limity. Před pár lety jsme tvrdili, že septiky se u nás již prakticky nepovolují, dnes řada úřadů tvrdí, že je lepší septik, než nefungující domovní čistírna. Také stále ještě legislativně ignorujeme existenci technologií umožňujících čistit na úroveň dešťové vody. A tak namísto toho, abychom se poučili od těch co nás předběhli a odstranili největší slabinu a sice zabezpečení provozování, tak pro jistotu úřady udělaly krok zpět a raději nařizují jímky na vyvážení. Chybějící systém kontroly tak vede k tomu, že v řadě případů se problémy jen odsouvají a neřeší. Další závadou je, že současným řešením chybí komplexní přístup, protože jsou plány území zpracovány alibisticky nereálně a tak se řešení omezují jen na nahodilé povolování jednotlivých prvků decentrálních řešení, což v důsledku vede k neekonomickému provozování těchto prvků a následně i k jejich negativnímu hodnocení.

Prvky jednotlivých řešení

Jímka na vyvážení - jak již bylo uvedeno, na řadě lokalit řeší vodoprávní úřady svůj strach z toho, že neexistuje systém provozování tím, že prostě nařídí jímku na vyvážení. Své rozhodnutí si i sami sobě zdůvodní tím, že odvezením obsahu bude voda řádně vyčištěna. Neuvědomí si, že tím odsoudili investora k nejdražšímu možnému řešení likvidace odpadních vod, a že je to v řadě případů z globálního hlediska i to nejhorší řešení ve vztahu k životnímu prostředí. Jednak je jímka dražší než např. domovní čistírna a jednak přijde uživatele likvidace 1 m³ odpadních vod na několik stovek korun. Mimo to, by i z malé obce odváželo odpadní vodu stále několik fekálních vozů (znečištění ovzduší, nový fenomén v životě vesnice). A tak není divu, že investor brzy objeví možnost (pokud s ní už neuvažuje od začátku) jak vodu likvidovat zasakováním nebo přečerpáním například do dešťové kanalizace (vždyť přeci existují přípravky, které se nasypou do jímky a za pár hodin je voda čistá). Výsledkem je tedy obvykle řešení, kdy do podzemí jsou vypouštěny vody ještě méně vyčištěné, než by bylo v případě domovních čistíren. Jímka na vyvážení je vlastně nejdražším a nejrizikovějším řešením. Nařízené jímky pak snad přímo ekonomickou diskriminací části obyvatel.

Septik - dnes opět stále častěji používané řešení. Vedle klasických septiků se objevila řada čistíren na obdobném principu. Rozdíl je jen v tom, že výrobci u těchto vylepšených septiků deklarují hodnoty podle potřeby a požadavků vodohospodářských orgánů. Vodohospodářské úřady pak zase naopak oceňují to, že i když se o objekt nikdo nestará, je účinnost alespoň v desítkách procent. Když se podíváme na standardy v zahraničí, pak septik doplněný nějakým zemním filtrem apod. je zcela běžné zařízení a svědčí o tom i to, že Evropská norma pro ČOV do 50 EO se septiky počítá a podle této normy je septik doplněný dalším stupněm čištění zařízení zcela ekvivalentní domovní čistírně. Nevýhodou septiků je, pokud jsou řádně navrženy, že mají větší objem než domovní čistírny, a tak i pořizovací cena je vyšší.

Domovní čistírny - Domovních čistíren je celá řada lišících se jak po stránce technologické, tak i po stránce užitné hodnoty. Dá se říci, že každá technologie má své přednosti i nedostatky a každá technologie se dá aplikovat tak, aby byla funkční nebo tak, aby nakonec funkční nebyla. V zásadě se díky vývoji legislativy a tlaku na ceny na trhu dají domovní čistírny rozdělit na ty, jejichž účelem je čistit vody a na ty, jejichž účelem je v prvé řadě vyřešit legislativní požadavek na existenci čistírny. Tj. dodat něco levného, o čem je možné prohlásit, že je to čistírna odpadních vod a podle potřeby a odvahy pak deklarovat i účinnost. Mezi těmito dvěma extrémy je pak i několik pokusů, snažících se o obé. Tj. dodat funkční zařízení (i když s kompromisy) a při tom levné (prodejné). Co se týká technologií, jsou v zásadě dva způsoby - buď se bakterie vznášejí ve formě vloček - aktivační čistírny, nebo jsou přisedlé na nějakém nosiči - čistírny s nárůstovými technologiemi. Případně jsou na trhu i kombinace těchto technologií. V zásadě obecně platí, že nárůstové technologie jsou stabilnější, aktivace (tedy vločky ve vznosu) pak vhodnější na více zatížené vody a levnější. Kombinace nárůstových kultur a aktivace je pak asi účinné a nejstabilnější řešení, ale také nejdražší.

Otázka kalu je samostatnou kapitolou. Asi jen v České republice se vyskytují čistírny, které kal neprodukují a není třeba jej tedy skladovat a vyvážet. V zahraničí, zejména v Německu, je otázce dostatečně velkého kalového prostoru věnována pozornost zejména ze dvou důvodů. Jednak se počítá s tím, že přece jen nějaký kal vzniká (a zákon zachování hmoty funguje) a je tedy třeba ho skladovat. A pak u těchto čistíren nelze zabránit tomu, aby do nich nebylo vylito menší množství desinfekčních prostředků apod. Egalizace, která v kalové části probíhá, pak chrání čistírnu před zkolabováním.

Faktor provozování. Z hlediska působení na životní prostředí je asi nejdůležitějším faktorem to, jestli je čistírna provozována. Sebezázračnější čistírna, pokud není provozována bude nakonec horší, než svědomitě provozovaná jednoduchá čistírna.

Prioritou legislativy by tedy mělo být najít model provozování takový, aby byla zajištěna funkčnost a to hned ze dvou důvodů. Jednak aby čistírny fungovaly a jednak k tomu, aby začaly být brány jako důstojná alternativa pro řešení celých oblastí pomocí tzv. decentrálních řešení.

Domovní čistírny s kombinací aktivace a nárůstových kultur

Provozování domovních čistíren

Řešení problémů s povolováním a provozováním. Kritizovat umí každý, ale nápadů jak problém řešit zase až tak moc není. Pokusme si představit jedno z možných řešení problematiky domovních čistíren. Výrobci již dnes mají certifikovat svoje výrobky podle harmonizované evropské normy. Tj. po zhruba roční zkoušce lze konstatovat nakolik je čistírna funkční a jaké byly u této čistírny dosahovány hodnoty. Na druhé straně jsou lokality, které si vyžadují na základě místních podmínek různou úroveň čištění. Pokud by tedy existovaly třídy popisující úroveň čištění, nic by nebránilo tomu, aby se v územním plánu definovalo území tak, že pro to které konkrétní území bude rovněž definována použitelná třída. V případě povolování a instalace zařízení by pak bylo jasné, jaké třídy budou v tom příslušném území povoleny a úřad by jejich vhodnost ověřil na základě hodnot skutečně dosažených při certifikaci (normované zkoušce typu). Tím by bylo zajištěno, že s velkou pravděpodobností je čistírna schopná dosahovat deklarované výsledky, pokud bude provozována. Provozování by se pak dělo pod dohledem třetí osoby, která by ručila za provádění odborného dohledu. Je jasné, že pokud by ČOV byla funkční bylo by vzhledem k velikosti ČOV zbytečné brát i vzorky, a tak náklady na provozování by mohly být ještě nižší, než v současnosti. Při tom výsledný efekt by byl pravděpodobně vyšší. Důvěra ve funkčnost by pak mohla být základem pro rozšíření decentrálních řešení čištění.

Domovní čistírna by měla být dobře přístupná pro provádění servisních prací

Komplexní přístup

Centrální x decentrální řešení. Je jasné, že v řadě případů nebude možné řešit celé oblasti tak, že se voda svede kanalizací na centrální čistírnu odpadních vod. Vedle technických problémů je hlavní problém v ekonomice takového počínání. Obec s 200 obyvateli stěží najde sponzora, který jí daruje 15 mil. Kč na zřízení kanalizace. Dnešní stav, kdy řešení takových lokalit je jen odkládáno na pozdější dobu, asi také nic neřeší. Zkušenosti z okolních zemí (Německo) ukazují, že pokud existují levnější způsoby řešení, budou nakonec stejně v převážné míře použity. Poměrně jednoduše lze spočítat, kdy se řešení s centrální čistírnou vyplatí a naopak, kdy bude výhodnější systém domovních čistíren. Jedná se vcelku o "kupecké počty". Je také logické, že EU nebude dotovat centrální řešení ze společných peněz, když v rámci zemí přispívajících do společné pokladny už začali s uskutečňováním úspornějších decentrálních řešení. Je tedy logické, že je jen otázkou času, kdy i tyto oblasti budeme muset řešit a jako nejvhodnější řešení se nabízí právě domovní čistírny. Ať už jako skupinové tj. pro skupiny domů, nebo jednotlivé tj. pro každý dům zvlášť. Otázkou je, jestli řešení budou vycházet z existující současné nabídky, nebo z toho, co se již několik let chystá jako novinky, případně je už i v zahraničí standardem. V každém případě by rozhodnutí o tom, jakým způsobem bude řešena ta která oblast mělo být řešení na úrovní územního plánování. Tj. mělo by vycházet z plánů povodí případně PRVKUC a tyto plány by měly být zpracovány odpovědně, ne jen odbyty prohlášením, že bude řešeno později, nebo nesystémově. Příkladem je např. prohlášení - bude řešeno septiky a svážením na ČOV - chybí však jednak ekonomické zhodnocení takového kroku a pak i ta konkrétní čistírna, na kterou by se mělo vyvážet není na takovou alternativu zařízena.

Novinky mezi technologiemi

Další možností jak decentrálně řešit celé oblasti je použití nových technologií. Kombinací použití nových technologií a změn v legislativě by se daly uspořit náklady v desítkách procent oproti klasickým centrálním řešením, případně je to i jediný způsob, jak reálně problém řešit.

Novinky mezi technologiemi. Novinkou je např. systém DESART (tj. s odděleným zpracováním moči) nebo z čistírny s membránami, které umožňují odpadní vody znovu využít, nebo s nimi zacházet jako s dešťovými vodami a tím pádem by odpadla splašková kanalizace (trubní vedení), která je největší položkou v rozpočtech, protože by se přebytek vyčištěných vod vypouštěl do dešťové kanalizace nebo přímo do zásaku.

Význam legislativy. Hodně bude záležet na tvůrcích legislativy, kam nasměrují vývoj. Zda se budeme snažit dohonit takové země jako je např. Austrálie, která před deseti lety byla ve vývoji deset let za námi a dnes je instalace ČOV s membránami běžným standardem, nebo bude standardem netěsná jímka na vyvážení a čekáni, že snad jednou...

Vložením membránových modulů např. do aktivace lze vodu vyčistit na úroveň vody dešťové. Podle naší legislativy
je však i takto vyčištěná voda stále vodou odpadní