Plynový kondenzační kotel nebo tepelné čerpadlo pro rodinný dům?

Poslechněte si audio verzi článku:

Úvod

Existuje možnost, že po roce 2050 se vzhledem k pokroku ve stavebních technologiích nových rodinných domů a snižování tepelných ztrát, již vytápění v podstatě ani řešit nebude. Do té doby nezbývá, než se volbou zdroje tepla pro vytápění zabývat. Zvláště pak při modernizacích domů stávajících. Mimo to je třeba řešit přípravu teplé vody.

V případě novostavby rodinného domu na „zelené louce“ má stavebník na výběr z více zdrojů energie. Výběr ovlivňují osobní preference stavebníka, jeho zkušenosti i zkušenosti jeho známých. Rozhoduje preferovaný způsob vytápění a přípravy teplé vody, dotační programy, povinnost splnit legislativní kritéria kladená na energetickou náročnost budov ENB, tedy na spotřebu energií a podíl energií pocházejících z obnovitelných zdrojů energie aj. Pokud si stavebník nechce zřizovat úložiště na palivo, nabídka se omezuje na elektřinu a zemní plyn.

Základním zdrojem energie pro budoucí rodinný dům je vždy elektrická přípojka. Část stavebníků, a nejen s ohledem na dotace, proto volí elektrické tepelné čerpadlo. Nejčastěji vzduch-voda, méně častěji vzduch-vzduch (tzv. reverzibilní klimatizace) nebo země-voda. Jen velmi málo stavebníků s ohledem na kritéria energetické náročnosti budov založí vytápění novostavby na přímotopném elektrickém vytápění nebo elektrokotli, neboť bez významného podílu pokrytí potřeby energií v domě s využitím OZE nesplní kritéria ENB.

Pro využití plynového kotle v novostavbě, pokud se dům nenachází v hustě energeticky zasíťované lokalitě, je častou překážkou chybějící přípojka. Pokud plynové přípojky nezřídí developer hromadně, může být individuální zřízení přípojky poměrně finančně náročné a spojené se složitým územním řízením. Využití zkapalněných plynů LPG není u novostaveb běžným řešením, neboť vyžaduje zřídit úložiště LPG. Nicméně ve specifických lokalitách může být výhodné.

Ostatní způsoby vyžadují úložiště na palivo. Tedy s  palivovým dřevem nebo dřevními peletami, topným olejem.

I když stavebníci novostaveb preferují řešení bez úložiště paliva, není málo těch, kteří si nechávají zřídit komín a na něj napojí lokální topidlo, krb či krbová kamna na palivové dřevo, pelety. S provozem tohoto topidla počítají většinou jen příležitostně, případně ho mají jako zálohu pro případ výpadku elektřiny.

Vedle cca 15 až 20 tisíců každoročně vznikajících novostaveb rodinných domů v České republice [1] existuje cca jeden milión bytů v rodinných domech, ve kterých je v současné době provozován jako hlavní zdroj tepla plynový kotel [2]. Mnozí majitelé těchto domů přemýšlí, zda investovat do nového plynového kondenzačního kotle nebo raději přejít na elektrické tepelné čerpadlo. Cílem článku je přiblížit základní kritéria rozhodování, která by při svém rozhodování měli zvážit.

Ceny energií

Po z hlediska volby zdroje tepla krizovém období let 2022–2023, kdy se jednak ceny energií a paliv znásobily a kdy náhlá obava, že nebude zemní plyn, přivedla některé majitele rodinných domů k přechodu na tepelné čerpadlo doslova „za každou cenu“, začaly ceny energií a paliv již během roku 2023 klesat, zemního plynu je evidentně dost. O to více se pak projevuje zklamání z méně efektivního provozu tepelných čerpadel u těch provozovatelů, jejichž rádcem nebyl technicky zdatný odborník, ale jen reklama. Neboť jak platí obecně, spokojený člověk nemá tendenci svou spokojenost šířit, ale negativní reklama se šíří sama. Přitom tepelná čerpadla jsou v tom nevinně. Bohužel, i toto může být malá část příčiny současného poklesu prodejů TČ.

Příčina zbytečně negativní reklamy na TČ!

Nejčastější příčinou nespokojenosti s tepelným čerpadlem, tedy jeho méně úsporným provozem, než s jakým provozovatel počítal, vidím v neznalosti, co je to topný faktor COP. Příklad: Zájemce o tepelné čerpadlo se z letáku z veletrhu nebo nezávazného rozhovoru s obchodníkem dozví, že nabízené tepelné čerpadlo má topný faktor COP, třeba 5. Spočte si, že tím sníží svoji spotřebu energie na vytápění ze současných například 20 000 kWh, které platí za plyn, na 4 000 kWh v elektřině. Skutečnost, že takový topný faktor platí jen pro konkrétní provozní podmínky, zájemci o TČ nikdo nevysvětlí, nezdůrazní, a budoucí zklamání je tak již předem naprogramováno. Neboť skutečná spotřeba elektrické energie bude určitě vyšší a v nejhorších případech zvýšení dosahuje i 50 %.

Topný faktor se během reálného provozu TČ mění, a to v poměrně významném rozpětí. Velikost topného faktoru COP je závislá na rozdílu teplot mezi zdrojem přírodního obnovitelného tepla, nejčastěji teplotou venkovního vzduchu a teplotou, která je zapotřebí na předání tepla pro vytápění objektu a teplotou potřebnou na přípravu teplé vody. Proto by se zájemce o tepelné čerpadlo neměl orientovat podle velikosti topného faktoru COP, ale měl by požadovat údaj o velikosti sezónního topného faktoru SCOP.

Sezónní topný faktor SCOP při vytápění se vypočítává z topných faktorů COP stanovených měřením pro různé provozní podmínky podle normy a při výpočtu SCOP se zohledňují četnosti výskytu venkovních teplot a teplot provozních. Podobně lze stanovit i SCOP při přípravě teplé vody. Dodavatel tepelného čerpadla by měl SCOP v dokumentaci uvádět. Česká republika se z hlediska výpočtu SCOP řadí do tzv. klimaticky mírného pásma. Nicméně je v Česku relativně dost oblastí, které svým klimatickým charakterem patří spíš do chladného pásma. Odborník by měl umět výpočet SCOP prováděný podle normy modifikovat na konkrétní situaci. Protože jedině tak dostane zájemce o TČ do ruky údaj, se kterým by měl při porovnávání výhod kotle a TČ pracovat. Pak bude dopředu vědět, na co se může spolehnout. A co je obecně velmi důležité, takový provozovatel TČ nebude šířit negativní reklamu proti využití tepelných čerpadel založenou na své neznalosti.

Co mají TČ a plynový kondenzační kotel společné?

Jednoznačně vysoký komfort. Provozovatel si může zvolit pro něj komfortní teploty ve vytápěných místnostech a stejně tak mu obě řešení mohou poskytnout nejen základní potřebu teplé vody ale i velmi nadstandardní například s velkoobjemovými vanami, sprchami se zvýšeným průtokem teplé vody.

TČ i plynový kotel jsou bez nároků na sklad paliva a mají nízké nároky na instalační prostor v interiéru domu.

Vyžadují pravidelný, každoroční servis. Takový servis je většinou i podmínkou záruky poskytované výrobcem. Existuje možnost si tuto službu platit paušálním poplatkem, v kterém je zahrnuta garance za prakticky okamžité řešení případné poruchy, havárie.

Nízkoteplotní provoz otopné soustavy zvyšuje účinnost TČ i kotle. V případě kondenzačního kotle zvyšuje jeho účinnost tím, že se pásmo kondenzace vodních par v kotli roztáhne na celý rok. Menší rozdíl teplot mezi zdrojem přírodního tepla a teplotou na předání tepla pro vytápění objektu a na přípravu teplé vody zvyšuje sezónní topný faktor SCOP.

Životnost okolo 15 let lze u obou považovat za standardní.

Čím se liší TČ od plynového kondenzačního kotle?

TČ nepotřebuje odvod spalin a přívod spalovacího vzduchu.

Provozní energetickou účinnost, sezonní topný faktor TČ, snižuje růst požadované teploty otopné vody v mnohem větším rozsahu, než jak se snižuje účinnost kotle. Zatímco topný faktor TČ klesá relativně plynule, tak u kondenzačního kotle dojde při překročení kondenzační teploty spalin k výraznějšímu poklesu účinnosti. Poměrově je však pokles účinnosti kotle menší, max. 11 %, než topného faktoru u TČ.

Rozsah možných provozních teplot otopné vody pro vytápění je u TČ shora omezen jeho konstrukcí a použitým chladivem. Při teplotách venkovního vzduchu, se kterými je nutné počítat v Česku, se horní hranice teploty otopné vody z TČ v zimě může pohybovat přibližně v rozsahu 50 až 70 °C. Maximální provozní teplota otopné vody z kondenzačních kotlů je většinou na úrovni 80 °C, ale může být i vyšší.

Maximální tepelný výkon TČ klesá s klesající teplotou prostředí, odkud TČ odebírá teplo. Pokud má být tepelné čerpadlo provozováno monovalentně, tedy bez doplňkového bivalentního zdroje, musí být jeho skutečný výkon dostatečný k tomu, aby plně pokryl potřebu tepla v době nejnižích venkovních teplot. Maximální výkon kotle je na takových podmínkách zcela nezávislý.

Regulace tepelného výkonu TČ je zhruba v rozsahu 1:4 až 1:5 (invertorová TČ), zatímco u plynových kotlů může být v rozsahu až cca 1:10.

Pro nejvyšší energetickou efektivitu TČ, vysoký topný faktor, je optimální co nejrovnoměrnější výroba tepla bez výkonových špiček. Kotli výkonové špičky snižují účinnost výrazně méně.

TČ může být zkonstruováno i na poměrně malý jmenovitý tepelný výkon, i výrazně méně než 1 kW. U plynových kotlů se minimální jmenovitý výkon pohybuje okolo 12 kW s možností jeho snížení regulací na cca 1,2 kW.

TČ s výstupem tepla do otopné vody vyžaduje 2 až 4krát větší průtok otopné vody než kotel. S tím souvisí odlišný požadavek na oběhové čerpadlo a dimenze potrubí vedoucího otopnou vodu mezi TČ, otopnými tělesy, podlahovým vytápěním, zásobníkem pro přípravu teplé vody aj., než je nutné pro kotel.

TČ vzhledem k principu své činnosti vyžaduje určitý, minimální, objem otopné vody v soustavě. U mnoha TČ vzduch-voda je tento objem zásadní pro zajištění energeticky úsporného odtávaní ledu, který se za určitých klimatických podmínek vytváří ve venkovní jednotce TČ. Kotel takový objem nevyžaduje.

TČ vzduch-vzduch nebo vzduch-voda vyžaduje řešení hluku z venkovní jednotky.

TČ má vyšší pořizovací cenu než kotel. Rozdíl je závislý na skutečném tepelném výkonu a konstrukci. TČ pro rodinný dům (mimo příležitostné akční ceny) je přibližně 3krát, ale i 5krát dražší než kotel. Výjimkou může být TČ vzduch-vzduch pro malé výkony umožněné vynikajícím tepelně izolačním řešením obálky domu ve spojení s rekuperací tepla při větrání.

Servis TČ, kromě zaškolení a zkušeností s nastavením provozních parametrů, vyžaduje kvalifikaci pro práci na elektrických zařízeních a s chladivy. Servis kondenzačního kotle, kromě zaškolení a zkušeností s nastavením provizních parametrů, vyžaduje kvalifikaci pro práci na elektrických zařízeních, oprávnění pro plynová zařízení a jednou za dva roky kvalifikaci kominíka.

V kotli se během předpokládané životnosti nejčastěji mění zapalovací elektrody, trojcestný a pojistný ventil, může jít o expanzní nádobu a v případě výskytu tvrdé vody výměník, ve kterém se ohřívá voda. U TČ lze předpokládat rovněž výměnu trojcestného a pojistného ventilu a expanzní nádoby, porouchat se může expanzní ventil. Ovšem výměna ventilátoru u TČ vzduch-voda, kompresoru, invertoru bude poměrně drahá. V případě zanedbání péče o vlastnosti otopné vody může být poškozen kondenzátor.

Nevýhodou TČ je nemožnost využít jednoduchou průtokovou přípravu teplé vody, kterou kotel zajistit umí. Pokud průtoková příprava teplé vody není doporučena, pak jsou na tom TČ a kotel přibližně stejně. Pro TČ se však volí zásobník teplé vody s větším objemem, neboť TČ nedisponuje stejnou možností zvýšit přenášený tepelný výkon, jakou má kotel.

Velkou výhodou některých tepelných čerpadel ve spojení s vhodně navrženou soustavou je jejich schopnost chladit, a tím vytvářet komfortní vnitřní klima i v letním období. Tuto možnost plynové kotle nenabízí.

Plynové kotle nejsou zakázané!

Připravovaná směrnice o ekodesignu, ze které měl vzhledem k požadavku na účinnost plynových kotlů nad 100 % vyplynout zákaz jejich samostatné instalace po roce 2029, narazila na zásadní odpor více členských států EU. Další projednání má proběhnout až po volbách do evropského parlamentu a ustanovení nového předsednictva Evropské komise.

Ani nová směrnice o energetické náročnosti budov nestanoví konkrétní zákaz používat plynové kotle pro vytápění.

S využitím plynu počítá i nyní projednávaný návrh energetické politiky ČR. Ve střednědobém horizontu cca 20 let dokonce i s mírným růstem.

Případná budoucí omezení vedoucí ke sníženému využití plynu a jeho nahrazení energiemi z obnovitelných zdrojů energií lze kompenzovat doplněním kotle o solární soustavu tepelnou, fotovoltaickou a případně i výkonově malé TČ.

Relativní výhody plynového kondenzačního kotle se stát snaží vynahrazovat dotacemi na pořízení TČ.

Tepelná čerpadla se staršími chladivy nebudou zakázaná!

V souvislosti s postupným omezováním výroby chladiv obsahujících fluor a chlor se na základě mylného výkladu evropské směrnice pro nakládání s těmito látkami objevily názory, že provoz TČ s těmito chladivy bude zakázán. Není tomu tak. Výroba pro budoucnost nežádoucích chladiv bude postupně snižována omezováním výroby tepelných čerpadel s těmito chladivy. Chladiva jsou již dnes řízeně sbírána, případně recyklována nebo regenerována. Tato cirkulární ekonomika chladiv zajistí jejich dostatek na dobu životnosti tepelných čerpadel, která je obsahují, která jsou stále v prodejích. Ještě několik let jejich prodeje nebudou omezeny.

Porovnání s ohledem na spotřebu nakupované energie

Základem porovnání TČ a plynového kondenzačního kotle je stejný požadavek na dodané teplo Q, které oba zdroje tepla vyrobí s jinou energetickou účinností.

Pro TČ platí

kde je

S_e

spotřeba elektrické energie na pohon TČ za rok [kWh]

SCOP

sezónní (celoroční průměrný) topný faktor [–]

Pro kotel platí

kde je

S_p

spotřeba plynu kotlem za rok [kWh]

η

průměrná roční účinnost (stupeň využití energie z plynu) kotle za rok [–]

Z požadavku na stejné dodané teplo Q vyplývá

Po úpravě si například odvodíme závislost spotřeby plynu na spotřebě elektřiny

Vidíme, že o energetické výhodnosti TČ nebo kotle rozhoduje poměr SCOP / η. Průměrný celoroční topný faktor TČ zjištěný v praxi (tzv. SPF), se u nejčastěji instalovaných tepelných čerpadel vzduch-voda pohybuje cca od 2,5 do 3,5. S těmito hodnotami ročních topných faktorů se pracuje i v Německu na základě vyhodnocení reálného provozu tisíců TČ a odvozují se od nich motivační dotace k instalaci TČ.

Stupeň využití energie z plynu (vzhledem ke spalnému teplu, za které spotřebitel platí) se u kondenzačního kotle pohybuje v rozsahu cca 0,90 až 0,95.

Z výše uvedeného vyplývá orientační rozsah velikosti podílu SCOP / η od 2,63 do 3,89.

Vztah mezi roční spotřebou elektřiny a spotřebou plynu při stejném požadavku na dodané teplo je graficky zobrazen na obr. 1. Například, pokud by byla roční spotřeba plynu 30 000 kWh, pak tepelné čerpadlo by muselo spotřebovat méně než cca 7 700 kWh/rok, aby bylo vždy výhodnější. Naopak kotel bude vždy výhodnější, pokud by TČ spotřebovalo více než cca 11 400 kWh/rok. V rozmezí 7 700 až 11 400 kWh/rok elektřiny u TČ nelze o energetické výhodnosti TČ nebo kotle jednoznačně rozhodnout.

Již na této základní úrovni porovnání jen s ohledem na spotřebu energií je zřejmé, že provést porovnání mezi TČ a plynovým kondenzačním kotlem není jednoduché a výsledek nemusí být jednoznačný. Existuje zóna, ve které je vždy výhodnější TČ a zóna, kterou v Německu symbolicky nazvali Todeszone, tedy „zónou smrti pro tepelná čerpadla“, ve které je vždy výhodnější plynový kotel. Kromě těchto krajních pozic ale existuje i poměrně široká zóna, ve které o výhodnosti rozhodnou konkrétní parametry dané vnějším klimatem, spoluprací TČ či kotle a napojené otopné soustavy. A existuje i mnoho dalších parametrů.

Porovnání s ohledem na cenu nakupované energie

Porovnání na úrovni spotřeby energií je sice zajímavé, ale spotřebitele mnohem více zajímá porovnání s ohledem na cenu plynu a elektřiny. K vyjádření vzájemné závislosti cen můžeme odvodit vzorec, opět s předpokladem, že cílem je vyrobit stejné množství tepla Q a že náklad na vyrobení toho tepla bude stejný.

Označíme cenu elektrické energie jako C_e [Kč/kWh]. Potom náklad na vyrobení tepla Q s využitím TČ je N_Qtč :

Cenu plynu označíme C_p [Kč/kWh] a náklad na teplo Q s využitím plynu je N_Qp :

Rovnovážný stav s ohledem na náklady je, když

Úpravou rovnic dostaneme například výsledek

Vidíme, že závislost mezi cenou elektřiny a cenou plynu je podobná jako mezi spotřebou energií. Pokud si za poměr SCOP / η dosadíme rozmezí určené v předchozí kapitole, dostaneme rovnici

Z ní vyplývá, že pokud je cena elektřiny nižší než 2,63 ceny plynu, je TČ z hlediska nákupu energie vždy výhodnější. A pokud je cena elektřiny vyšší než 3,89 ceny plynu, je vždy výhodnější plynový kotel.

Vliv ceny elektřiny z vlastní fotovoltaické elektrárny

S tepelným čerpadlem lze po část roku využít elektřinu z vlastní fotovoltaické elektrárny. Někteří provozovatelé fotovoltaik říkají, že elektřina z nich je zadarmo v době, ve které mají přebytek výroby elektřiny nad spotřebou a výkupní cena je nulová. Zapomínají přitom na důležitý fakt. Aby případný přebytek vznikl, tak museli nejprve investovat. Tedy že i k tomuto přebytku se váží určité investiční náklady. Žádná elektřina z vlastní fotovoltaické elektrárny není nikdy zadarmo.

Z hlediska komplexnosti nelze pominout fakt, že malé množství elektřiny vyžaduje i provoz plynového kondenzačního kotle. Potřebuje jí regulace, motor ventilátoru a oběhového čerpadla. Bude-li elektřina levnější z vlastní výroby ve fotovoltaické elektrárně, tím lépe. Tento faktor ve výše uvedené analýze zahrnut není. Do komplexního porovnání by však nepochybně patřil.

Komplexní porovnání

Porovnání TČ a plynového kondenzačního kotle jen s ohledem na spotřebu a cenu nakupovaných energií, jak bylo odvozeno výše, má jen základní orientační význam. Sice zohledňuje možné fyzikální vlivy prostřednictvím účinnosti obou zdrojů tepla, ale z hlediska ekonomiky pomíjí celou řadu dalších a zásadních parametrů.

Ceny elektřiny ani plynu nejsou stálé. V době předpokládané 15leté životnosti obou zdrojů tepla se budou měnit nejen jejich absolutní výše i vzájemné poměry. Proto by do porovnání neměly vstupovat ceny z období jejich rychlých změn. Rozhodně není vhodné využít nejnižší aktuálně nabízené ceny, ale spíše střední hodnotu mezi nejnižší a nevyšší cenou, která sníží případnou míru nepřesnosti porovnání. Je nutné zohlednit nejen cenu silové elektřiny, ale i ostatní složky ceny.

Výsledné náklady ovlivní skutečná potřeba tepla na vytápění a ohřev vody, a to volbou potřebného výkonu zdroje tepla jak na vytápění, tak na přípravu teplé vody.

Skutečná pořizovací cena soustavy s kotlem (komínem) a TČ včetně nákladů na projekt, instalaci (dle nabídek) se může lišit nabídka od nabídky i o více než 50 %!

Žádoucí je provést odhad inflace, nákladů na budoucí obnovu zdroje tepla po ukončení jeho životnosti po 15 letech (s dotací, bez dotace), odhad vývoje cen servisních prací a náhradních dílů. Bohužel, v tomto směru je naše schopnost odhadnout vývoj hodně omezená.

V případě TČ lze do přínosů započíst nižší platbu za elektřinu pro ostatní domácí spotřebiče, i když tento rozdíl oproti minulosti výrazně poklesl.

Ekonom by započítal i další faktory.

A nezapomeňme na efekt nečekaných událostí, které zcela nepředvídatelně ovlivňují nejen ceny energií, ale i cenu a dostupnost výrobků, cenu instalačních a servisních prací a také příjmovou situaci lidí atd.

On-line pomůcka na TZB-info

Orientační porovnání varianty s plynovým kondenzačním kotlem a tepelným čerpadlem pro rodinný dům lze provést s využitím on-line pomůcky na TZB-info Porovnání nákladů na vytápění, teplou vodu a elektrickou energii. Porovnání je přednastaveno pro novostavbu rodinného domu s tepelnou ztrátou 7 kW zahrnující i potřebu tepla na ohřev vzduchu při větrání bez rekuperace.

Vzhledem k výše zmíněným informacím je nutné zdůraznit, že jde o orientační porovnání a že každý, kdo toto porovnání využije, má ve vlastním zájmu všechny údaje, i ty předvyplněné, co nejvíce přiblížit svým konkrétním podmínkám.

Jediné, co nemusí dělat, je upravovat cenu plynu a elektřiny, neboť ta je do porovnání automaticky vyplňována jako přibližně střední hodnota z aktuálních nabídek.

Aktuálně v době zpracování článku vycházelo v porovnání o něco příznivěji použití tepelného čerpadla s tím, že to však neplatí zásadně a že se obě řešení z části překrývají.

Pomůcka je primárně určena pro porovnání v případě novostavby. Modifikací údajů je možné ji využít i pro modernizaci. Například při využití stávající otopné soustavy, stávající plynové či elektrické přípojky, pro přechod na kondenzační kotel jen s nutností vyvložkovat komín atp.

Závěr

Provést volbu zdroje tepla mezi plynovým kondenzačním kotlem a tepelným čerpadlem optimálně není jednoduché, pokud se podrobně zváží všechna kritéria. Navíc existuje pásmo, ve kterém se obě volby jeví jako rovnocenné. Ten, kdo se rozhoduje, by ve vlastním zájmu neměl podléhat reklamě, ať již pozitivní nebo negativní.

Každý by měl mít na paměti, že v konečné fázi rozhoduje celková spotřeba tepla a dalších energií domu a v ní spotřeba energií na vytápění nemusí být dominantní. Pokud je dům z hlediska vytápění velice úsporný, pak i méně úsporný a investičně méně náročný zdroj tepla může být vyhovujícím řešením.

Řešit samostatně vytápění rodinného domu v současné době považuji za přežitek vhodný již jen pro domy starší. Pokud v těchto domech nežijí jen senioři, kteří si již nedělají dlouhodobé plány, tak by starší domy (může se to týkat i domů ve stáří pouhých 15 až 20 let) měly projít řízenou energetickou sanací. Třeba i postupnou podle finančních možností, ale po etapách navržených optimálně ve vztahu mezi zateplováním (nemusí být nutně provedeno na celý dům naráz) a případnou změnou zdroje tepla.

Výše uvedenou zmínkou o relativní dlouhodobosti plánů seniorů nebylo mým cílem se jich jakkoliv dotknout, i já jím jsem. Například německá politická scéna má pro seniory a jejich vnímání dlouhodobosti životních plánů pochopení v oblasti zmírněného plnění dekarbonizačních cílů.

Moderní rodinný dům by měl být energeticky řešen jako provázaný systém výroby, spotřeby a opětného využití energií s vysokým podílem využití obnovitelných zdrojů energií.

Poděkování

Děkuji doc. Ing. Michalovi Kabrhelovi, Ph.D., za laskavé zhlédnutí článku a jeho připomínky.

Zdroje

1. Statistická ročenka České republiky – 2023. Stavebnictví. ČSÚ. Dostupné zde:
   www.czso.cz/csu/czso/statisticka-rocenka-ceske-republiky-2023.
2. Spotřeba paliv a energií v domácnostech Energo – 2021. ČSÚ. Dostupné zde:
   www.czso.cz/csu/czso/spotreba-paliv-a-energii-v-domacnostech-energo-2021.