Poznámky z Doprovodného programu veletrhu FOR ARCH 2003

mediální partner konference

České stavební normy při vstupu do EU
(středa 24.9.2003, výběr z informací: Ing. Dagmar Kopačková)

1. Ing. Ludmila Kratochvílová (ČSNI Praha):

Proces evropské integrace v oblasti technické normalizace je zaměřen na zavádění jednotných evropských norem, které by odstranily překážky volného obchodu mezi zeměmi Evropské unie, resp. přidruženými státy. Nezbytnou podmínkou je implementace evropské legislativy. V oblasti stavebnictví jde zejména o směrnici Rady 89/106/EHS, která stanovuje základní požadavky na vlastnosti staveb, a dále požaduje, aby pro stavbu byly použity pouze takové výrobky, které základní požadavky na vlastnosti staveb zaručí.

• Česká stavební norma není obecně závazná. Z toho vyplývá, že ČSN nejsou považovány za právní předpisy a není stanovena obecná povinnost jejich dodržování. Tato povinnost může vyplynout z jiného právního aktu, více v článku: Normy a související legislativa. Nezávaznost ČSN vyplývající ze zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, však nelze považovat za dramatickou změnu. Právní řád ČR obsahuje totiž řadu předpisů, které stanoví přímo či nepřímo povinnost řídit se technickými normami. Lze proto doporučit, aby všechny podniky ve vlastním zájmu dodržovaly zejména ustanovení ČSN, která se týkají ochrany veřejného zájmu, tj. zájmu na ochraně života, zdraví a bezpečnosti osob a zvířat, majetku a životního prostředí.

2. Pascal Bar - Cíle Evropské komise týkající se uplatnění norem ve stavebnictví - v souvislosti s implementací směrnice o stavebních výrobcích.

• Cíle směrnice pro stavební výrobky jsou následující:
  • Potvrzení, že výrobek má harmonizované specifikace
  • Členské státy EU nesmí odmítnout výrobek označený CE
  • Výrobek je jen jednou hodnocen a výsledek je platný pro všechny státy EU.
• Při označování výrobku značkou CE a zároveň další dobrovolnou značkou je třeba rozlišit vlastnosti, které pokrývá označení CE. Dobrovolnou známkou nelze zdůrazňovat vlastnosti, které jsou již obsaženy ve značce CE. Dobrovolná značka musí označovat "nadhodnotu".
• Členský stát musí zajišťovat dodržování evropských norem.
• Vyžadování dobrovolné značky jako podmínky vstupu na trh je porušením dohod. Tato porušení budou řešena Evropskou komisí. V současné době se řeší např. s Německem a Francií.
• Dobrovolná známka může být používána, ale
  • musí být kompatibilní s CE,
  • musí mít jinou platnost (viz bod 2),
  • nesmí být zaměnitelná s CE,
  • označuje specifické potřeby trhu, nikoliv národní známka,
  • nesmí být povinná (ani právně ani fakticky)

3. Jiří Sobola (TZUS Praha) - Uvádění stavebních výrobků na trh.

• Pro stavební výrobky platí NV č. 190/2002 Sb. A NV č. 163/2002 Sb. Nařízením vlády 190 se do národní legislativy zavádí evropská direktiva pro stavební výrobky č. 89/106/EHS.
• NV 163 upravuje podmínky pro ty stavební výrobky, na které se NV 190 nevztahuje, tj. platí jen pro trh ČR.
• V obou systémech existují moduly k prokazování shody, které se v detailech liší, a zkušebna, která je autorizována k NV 190, se nazývá Notifikovanou osobou a je registrována v seznamech Evropské komise.
• Obě NV stanovují postupy pro uvádění nestandardních nebo inovovaných výrobků na trh. V národních systému NV 163 je výstupem Stavební technické osvědčení (STO), v evropském systému je to Evropské technické schválení (ETA). Oba tyto dokumenty stanovují vlastnosti výrobku nebo jejich úrovně, které musí být splněny, aby byl výrobek vhodný pro určené použití ve stavbě.
• K zabezpečení jednotnosti postupu autorizovaných resp. Notifikovaných osob jsou vydávány technické návody, popřípadě v evropském systému Řídící pokyny pro evropská technická schválení nebo dokument odsouhlasený evropskými organizacemi pro daný výrobek.
• I když účel STO a ETA je podobný proces, jejich zpracování se významně liší. V rámci tohoto procesu musí u ETA dojít k harmonizaci požadavků na evropské úrovni, což je podstatně složitější.
• Po vydání STO a ETA následuje prokázání shody výrobku se stanovenými požadavky, které umožní výrobci vydat příslušné prohlášení o shodě a uvést výrobky na trh.
  

  

  
  Ke grafu je třeba dodat:
• NV 190 je nadřazeno NV 163. To znamená, že platí-li pro výrobek harmonizovaná evropská norma nebo ETA, pak se i na národní úrovni postupuje podle evropského systému, tj. výrobky musejí mít při uvedení na trh ČR označení CE. To také umožňuje, aby byly uváděny na trh v kterékoliv členské zemi. Slovo kterékoliv je třeba brát s jistou rezervou. V řadě harmonizovaných specifikací může členská země, podle podmínek v dané zemi, volit různé třídy a úrovně těchto požadavků. Z toho vyplývá, že do této země může jen výrobek, který má v tabulce pod označením CE uvedeny třídy a úrovně vlastností v této zemi vyžadované nebo lepší.
• Důležitým faktorem je také přechodné období, které je uvedeno v každé hEN a ETAG. V tomto období má výrobce nebo dovozce možnost volby mezi národním a evropským systémem. Po uplynutí přechodného období může existovat jen systém evropský. Jestliže přechodné období již uplynulo před vstupem kandidátských zemí do EU, následující den po přistoupení musejí všechny výrobky, na které se vztahují harmonizované specifikace, jejichž přechodné období již skončilo, nést i na národním trhu označení CE.
• Do přistoupení ČR do EU nebo do připojení sektorové přílohy pro stavební výrobky k protokolu o posuzování a akceptaci průmyslových výrobků (PECA) neplatí pro stavební výrobky NV 190 (žlutá pole v grafu), čili do tohoto data funguje pouze národní systém podle NV 163/2002 Sb.
  

  Doporučená podoba štítku se značením CE:
  

• Označení CE musí odpovídat svým tvarem příslušným ustanovením NV 291/2000 Sb.


• Samo označení vyjadřuje shodu se všemi aplikovatelnými direktivami.
• Kromě dalších identifikačních údajů jsou uvedeny též úrovně vlastností, kterých výrobek dosahuje, což ve vazbě na úrovně vlastností uvedené v národní příloze příslušné členské země umožní posoudit, zda toto CE pro danou zemi platí nebo ne. Samozřejmě, že pokud je výrobek uváděn na trh, pak úrovně vlastností pod značkou CE musejí být stejné nebo lepší než stanoví národní příloha k hEN pro danou zemi.
• Na závěr poznámka k prokazování shody v modulu 4 (§5 NV 190): je třeba upozornit a s plnou vážností informovat výrobce, že i když v tomto modulu nemá žádný úkol autorizovaná osoba, nejedná se z hlediska výrobce o nějaký snadnější modul. Úkoly zde stanovené výrobci (např. protokol o zkoušce typu včetně dokumentace) jsou úkoly vymahatelné ze zákona, a proto je výrobce musí důkladně plnit. Kontrolu jejich plnění neprovádí autorizovaná osoba, ale orgány činné v dozoru nad trhem (ČOI) se všemi důsledky a sankcemi za případné neoprávněné vydání prohlášení o shodě.

Konference Energetika a stavebnictví
(Středa 24. září 2003, zaznamenal: Ing. Milan Bechyně)

I. blok - Energetické koncepce ČR

V úvodní přednášce referoval náměstek ministra průmyslu a obchodu Ing. Martin Pecina, MBA, o jednotlivých variantách aktualizované Státní energetické koncepce. Podrobnosti k této problematice můžete najít v Rozhovoru s Martinem Pecinou na portálu TZB-info.

• Ing. Josef Fiřt, ředitel odboru elektroenergetiky a teplárenství MPO ČR ve své přednášce Územní energetické koncepce ČR objasnil vztah mezi Státní energetickou koncepcí (SEK) a Územní energetickou koncepcí (ÚEK). ÚEK vychází ze SEK a obsahuje cíle a principy řešení energetického hospodářství na úrovni kraje (regionu). Zpracovává se pro kraj, Prahu a statutární města. ÚEK je závazným podkladem pro územní plánování.
• Ing. Drahomír Ruta, generální ředitel PRE, a.s. ve své přednášce představil územní energetickou koncepci Prahy, její hlavní cíle a prostředky k jejich dosažení. Těmito nástroji jsou jednak ty, které nějakým způsobem vyplývají ze zákona, to znamená audity, poplatky za znečišťování ovzduší a zákaz určitých druhů paliv. Dále jsou to opatření související s územním a stavebním řízením. Tam patří například vyžadování hodnocení možnosti využití kombinované výroby elektřiny a tepla, respektive CZT, přičemž se musí ponechat vlastní rozhodnutí s ohledem na konkurenci a plně na uvážení investora. Je třeba zajistit transparentní a nediskriminační podmínky pro uplatnění konkurujících si dodavatelů energie na trhu. Dále je to hospodaření energií na vlastním majetku. Tam patří oblast energetických limitů, realizace projektů na snížení spotřeby energie pomocí Energy Performance Contracting. Do této kategorie patří rovněž výstavba nízkoenergetických domů bez navýšení investičních nákladů.
• Ing. Ivan Beneš (CityPlan spol. s.r.o.) svoji pečlivě připravenou přednášku nazval Vyhodnocení energetických koncepcí z pohledu čerpání fondů EU. Základní otázky, které bychom si měli klást:
  • Kolik dodatkové energie potřebujeme a jak můžeme její množství snížit?
  S pomocí nových materiálů a využitím pasivních i aktivních prvků pro využití sluneční energie můžeme snížit spotřebu tepla pro vytápění podstatně i u stávajících budov. Provozní náklady takto získané (ušetřené) energie jsou prakticky nulové.
  • Jaké zdroje energie jsou dostupné a s kým se o ně musíme dělit?
  O fosilní energii se musíme dělit s celým světem, naproti tomu obnovitelné druhy energie jsou ve větší či menší míře všude kolem nás. A za některou ani nemusíme platit (sluneční, větrnou, vodní, geotermální).
  • Jakým způsobem získáváme užitečnou energii pro konečnou spotřebu?
  Získávání energie slunce, vody a větru přímou přeměnou (bez spalování) je nejšetrnější vůči životnímu prostředí. Provozní náklady jsou po počáteční investici již velmi nízké. Pokud získáváme teplo a elektřinu spalováním paliva, je třeba klást si otázku, zda používáme nejlepší dostupné technologie šetrné k životnímu prostředí.
  • Nehospodaření s energií a nevyužívání místních zdrojů znamená, že energii musíme kupovat a některé druhy i dovážet. Musíme pak být schopni vyrobit dostatek konkurenceschopného zboží a jeho vývozem získat devizy na nákup energie. Dovoz zemního plynu (zejména pro vytápění) a ropy (zejména pro dopravu) se podílí nejvíce na současné pasivní obchodní bilanci ČR.

  II. blok - Plynárenství a produktovody v nových podmínkách

  • Ing. Pospíšil z Pražské plynárenské a.s. ve svém příspěvku shrnul všechny služby, které společnost nabízí zákazníkům. Kromě novinek, jakou je např. zákaznická karta nebo příspěvek na pořízení detektoru plynu, je jistě zajímavé, že společnost nabízí i vybudování a provozování domovních kotelen a prodej tepla
  • Ing. Jaroslav Vlček (ČEPRO a.s.) nazval svoji přednášku Produktovody v podmínkách Evropské unie. Společnost ČEPRO provozuje 1100 km produktovodní sítě v České republice, které spojují 16 skladů, v nichž je uloženo přes 1 400 000 000 litrů pohonných hmot. Do produktovodní sítě jsou napojeny 3 rafinerie - Česká rafinerská Litvínov, Kralupy a Slovnaft Bratislava.

  III. blok - Nízkoenergetické stavění

  • Ing. Irena Plocková z České energetické agentury ve své přednášce EU Směrnice k energetické náročnosti budov
  porovnává současný legislativní stav v ČR, kdy se účinnost užití energie v budovách v ČR hodnotí v souladu se zákonem o hospodaření energií č. 406/2000 Sb., a podle navazující vyhlášky č. 291/2001 Sb., o měrné spotřebě tepla na vytápění. Znamená to tedy, že všechny stavby a změny dokončených staveb financovaných z veřejných prostředků musí vykazovat měrnou spotřebu tepla za rok menší než stanoví vyhláška. Shodně se postupuje i u budov nebo změn jejich obvodových konstrukcí, jsou-li pořizovány ze soukromých prostředků a je-li jejich celková spotřeba energie vyšší než 700 GJ ročně. V ostatních případech se postupuje podle příslušných českých technických norem, zejména pak ČSN 730540 Tepelná ochrana budov. Shodně se postupuje i u budov nebo změn jejich obvodových konstrukcí jsou-li pořizovány ze soukromých prostředků a je-li jejich celková spotřeba energie vyšší než 700 GJ ročně. V ostatních případech se postupuje podle příslušných českých technických norem, zejména pak ČSN 730540 Tepelná ochrana budov.
  • Souhrnně se touto problematikou zabývá nová směrnice Evropské unie Energy Performance in Buildings, 2002/91/ES, která platí pro členské státy od 1.1.2003.
  • Jedná se o zcela zásadní krok, neboť bytový a terciární sektor, jehož hlavní část tvoří budovy, representuje více než 40 % konečné spotřeby energie ve Společenství a dále roste
  • Členské státy uvedou v platnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí s účinností od 4. ledna 2006, to znamená že i ČR po svém vstupu do EU v květnu příštího roku bude muset přijmout opatření ke sjednocení národních předpisů a norem podle citované Směrnice.
  • Směrnice EU č. 91 ve své důvodové zprávě věnuje pozornost definování rozsahu velikosti budov, které by měly být automaticky předmětem energetické modernizace v případě nutnosti provádění oprav či sanací a která budou efektivní vzhledem k vynaloženým nákladům. Větší renovace podle Směrnice jsou takové, u nichž celkové náklady na renovaci obvodového pláště budovy a/nebo energetických zařízení, např. na vytápění, zásobování teplou vodou, klimatizaci, větrání a osvětlení, jsou vyšší než 25 % hodnoty budovy, bez hodnoty zastavěného pozemku, nebo takové, u nichž probíhá renovace více než 25 % obvodového pláště budovy.
  • Směrnice zavádí povinnost vybavení budovy certifikátem energetické náročnosti, který se předkládá při výstavbě nebo změně stavby, změně majitele nebo uživatele. Certifikát, který obsahuje podle českých stávajících předpisů údaje z energetického průkazu a energetického auditu budovy, nesmí být starší než 10 let a může být zpracován k tomu účelu oprávněnou osobou. Proces certifikace může být podporován programy k usnadnění přístupu ke snižování energetické náročnosti a prováděn i společnostmi zabývajícími se úsporami energie, které se zaváží k uskutečnění určených investic.
  • Budovy orgánů veřejné správy a budovy veřejného charakteru by měly být příkladem zohlednění environmentálních a energetických hledisek, a proto by měly být předmětem pravidelné energetické certifikace. Ke zvyšování informovanosti veřejnosti o energetické náročnosti by mělo přispět vystavení těchto energetických certifikátů na viditelném místě.
  • Dále se požaduje zavést opatření k zabezpečení pravidelných inspekcí kotlů na tradiční kapalná a pevná paliva v členění podle jednotlivých kategorií jmenovitých výkonů. U kotlů s jmenovitým výkonem větším než 20 kW a starších než 15 let bude prováděna jednorázová inspekce celých zařízení s následnými doporučeními na jejich výměnu a navazující opatření v otopných soustavách. Nově se také budou do národní legislativy zavádět pravidelné inspekce klimatizačních systémů s jmenovitým výkonem větším než 12 kW.
  • V návaznosti na tuto směrnici se již v předstihu formují mezinárodní expertní týmy řešící v rámci evropských programů výzkumu a rozvoje úkoly vztahující se k jednotlivým ustanovením směrnice. Tyto aktivity jsou zastřešeny Dohodou o energetickém programu Mezinárodní energetické agentury. V daném případě se jedná o společné programy pro výměnu národních zkušeností a informací v oblasti úspor energie, využití domácích zdrojů energie (konkrétní projekty, společné financování), výzkumu a vývoje nových systémů stavění s využitím solární energie, odpadního tepla apod.
  • ČR získá možnost aktivně působit v mezinárodních týmech řešících oblast efektivnosti užití energie v budovách. Činnost je zaměřena na výzkum a prosazování energeticky úsporných technologií do praxe. Velice zajímavým a naší realitě blízkým projektem je právě končící studie zaměřená na energeticky vědomou modernizaci zařízení pro vzdělávání. V rámci tohoto projektu byly zpracovány studie účinnosti různých druhů opatření pro 25 objektů různého stáří, stavebního řešení a účelu. Jedná se o 17 škol, 7 universit a jednu školku, od Norska po Řecko vč. USA. Rozsah dosažitelných úspor se pohybuje mezi 55 - 75 % v teple a 30 - 40 % v elektřině při delší době návratnosti investic, 8 - 20 % v teple a cca 15 % v elektřině opatřeními s krátkou dobou návratnosti.
  • Ing. Josef Raffay PRE, a.s. v přednášce Úsporné osvětlování vyzdvihl, že úsporné osvětlování u nízkoeneregetických domů je samozřejmostí. Mimo kriteria snížení energetických nároků je však nutno přihlížet i k dalším faktorům, které mohou být i protichůdné. Pro správně zvolení osvětlení musíme vzít v úvahu:
  • Množství světla
  • Věrnost podání barev
  • Vytvoření atmosféry
  • Spotřeba elektřiny
  • Bezpečnost před úrazem elektrickým proudem.
  • Ing. Petr Stejskal názvem svého příspěvku Izolace je základ ke snižování spotřeby energie na bydlení popsal marketingovou strategii společnosti ROCKWOOL, a.s.
  • Oblasti společné různým profesím ovlivňujícím stavebnictví a kulturu bydlení shrnul americký profesor architektury Michael Wigginton do 7 bodů:
    • zdroje a materiály
    • energie
    • znečišťování
    • autonomie
    • ekonomie
    • ekologie
    • regenerace
    Všechna tato kritéria jsou měřitelná a vyhodnotitelná, a proto relevantní pro posuzování významu izolací na energetickou náročnost staveb.
  • Role izolací prodělává v čase svůj vývoj. Původním - jednostranným - záměrem bylo maximálně zlepšit vnitřní podmínky stavby, přiblížit se optimu z pohledu jejího uživatele a oddělit jej od nežádoucích vnějších rizikových, tepelných, akustických a dalších vlivů.
  • Aktuální pohled je komplexnější - je jím optimalizace zájmů uživatelů i okolního životního prostředí. Účelem izolací je potlačení nežádoucích jevů při zachování nebo jen částečné regulaci jevů žádoucích - a to z pohledu obou od sebe oddělených prostředí.
  • Účinným nástrojem formalizace těchto životně důležitých požadavků by měla být Certifikace energetického režimu staveb dle Direktivy 2002/91 Evropské komise a naším společným zájmem pak její urychlené uvedení do praxe v České republice.
  • Přednášku autorů Bořivoj Šourek, Vladimír Jirka, Jozef Korečko a Marek Řehoř nazvanou Projekt nízkoenergetické budovy využívající aktivně i pasivně sluneční energii jsme se po dohodě s autory rozhodli publikovat na portálu TZB-info v nejbližší době jako samostatný článek.
  
  

  ---

  
  

  Konference Uvádění směrnice EU o energetické náročnosti budov do praxe
  (Pátek 26. září 2003, zaznamenali: Ing. Dagmar Kopačková, Ing. Milan Bechyně)

  I. část - Ing. Jaroslav Šafránek, CSI Praha - Přehled stávající české legislativy v oblasti spotřeby energie v budovách, související zákony, vyhlášky a technické normy.

  • Nyní uvažovaná hodnota pro denostupně vyplývá ze skutečnosti, že dříve využívaná hodnota zahrnovala i Slovensko, jehož klima ovlivnilo průměrování hodnoty.
  • Auditor by neměl využívat hodnoty pro porovnání jen jednoho otopného období, ale uvažovat hodnoty z min. 3 topných období.
  Pro zlepšení stavby z hlediska energetické náročnosti jsou zajímavé následující faktory:
  • Minimalizace počtu vstupů do objektu
  • U vstupů do vytápěných prostor je vhodné vytápět zádveří
  • Vytápěné části objektu oddělit od nevytápěných
  • Vytápěné části objektu situovat k osluněné fasádě
  • Místnosti se stejnou teplotou situovat vedle sebe
  • Plochy obvodového pláště by měly být úměrné k objemu budovy (ne pavilonové objekty a ne zbytečně vysoké místnosti)
  • Příslušenství umisťovat do středu dispozic a nevytápět na teplotu obytných místností
  • Velikost okenních otvorů musí odpovídat umístění na osluněné a neosluněné fasádě. Je třeba zohlednit ve velikosti oken i volbě zasklení.
  • Snížení spotřeby tepla je možné
    • Snížením tepelných ztrát konstrukcemi
    • Snížením infiltrace na hodnotu hygienického minima
  • Při snížení energetické náročnosti stavby je třeba uvažovat i o úpravě zdroje tepla (příklad - pokud byla původní tepelná ztráta objektu 30 kW, zdroj tepla byl zvolen pravděpodobně vyšší cca 40 kW, po zateplení tepelná ztráta - 15 kW vyžaduje úpravu zdroje, především u tuhých paliv)
  • Důležitou úlohu hraje regulace se zohledněním specifik jednotlivých místností (např. rohové, podstřešní apod.)

  II. část - Ing. Irena Plocková, ČEA - Směrnice 2002/91/EU o energetické náročnosti budov, porovnání s českými předpisy

  • Konečný termín pro implementaci směrnice je leden 2006, směrnice je platná od 16.12.2002.
  • Koncepce státní energetické politiky, kterou přednesl M. Pecina, náměstek MPO ČR v rámci doprovodného programu 25.9.2003, je kompatibilní se záměry Směrnice.
  • Cílovou metou směrnice je ochrana životního prostředí
  • Racionální využívání přírodních zdrojů je důležité pro bezpečnost zásobování energií i pro životní prostředí
  • Požadavek na zvyšování energetické účinnosti je v souladu s usnesením vlády z VI/2003 v návaznosti na mezinárodní smlouvu o snižování produkce CO₂. Převod přebytků úspor do Carbon Fondu je možností jak profitovat ze zvyšování energetické účinnosti (uvažuje se s hodnotou 3 dolary/tunu CO₂). Obchod s přebytky mezi jednotlivými subjekty je ovšem možný jen na základě dvoustranných mezistátních smluv, tedy důležitá je skutečnost, aby ČR měla s příslušným státem uzavřenou tuto dohodu, pak mohou podnikatelé ze smlouvou dotčených zemí s CO₂ obchodovat.
  • Sektor budov představuje 40% ve spotřebě energie, z toho vyplývá důležitost energetických úspor v budovách.
  • Nyní se aktuálně hlasovalo v parlamentu ČR o novele zákona 406, která způsobila 2 změny - posunutí povinného auditu o 1 rok, ale především vypuštění požadavku energetického auditu pro dokončené budovy uváděné do provozu a pro změny staveb. V těchto případech není reálný důvod pro požadování auditu, protože tyto stavby musí odpovídat nyní platné legislativě. Platnost bude od 1.1.2004 a očekávají se další aktualizace vzhledem k implementaci směrnice.
  • Směrnice není hrozba, ale pomůcka, nástroj, pomoc v oblasti energetické účinnosti
  • Při hodnocení návratnosti jednotlivých opatření není zajímavá návratnost u opatření povinných, je zajímavá u "nadnormových" opatření.
  • Energetický certifikát není statický dokument, je vstupem do aktivního provozu, do budoucna. Je důležitou dokumentací např. při změně majetkových poměrů budovy. Nyní se uvažuje o lhůtě platnosti auditu 10 let, ale v letech 2004 - 2005 může dojít ke snížení této doby. Počátkem 90. let začalo s energetickými audity Dánsko, které zjišťovalo energetickou náročnost a následně provádělo pravidelné kontroly staveb a dospělo tak k výraznému snížení energetické náročnosti budov.
  • Klimatizace je vzhledem k trendu prosklených fasád u nových budov důležitým prvkem. Tepelná zátěž v letním období je stále významnější. Vážnost stavební fyziky a energetická spotřeba se přesouvá do letního období. Tento problém je aktuální a velmi důležitý. Vychází také z tradice, kdy v dlouhodobém horizontu byla problémem zima, kterou již máme relativně dobře zvládnutou, a na letní období byly situovány i např. odstávky teplárenství a energetiky. Na významu tak nabývá účinnost izolace v letním období a tepelná pohoda v létě.
  • Finančních prostředků je dost, jen je neumíme efektivně využívat. Např. je třeba zajistit, aby energetický audit, který musí být ze zákona proveden, nebyl odložen "ad acta" pro nedostatek financí.
    Proto je vhodné např. opatření rozdělit do dvou etap
    - Opatření s krátkodobou návratností cca 5 - 7 let
    - Opatření s návratností delší
    
    U každé slupiny se pak uvažuje o jiném zdroji financování.
  • K financování třetí stranou lze říci stručně: rozdávání máme za sebou, nyní je třeba prostředky, které nám ještě zbyly, efektivně využít.
  • Oblast inspekce kotlů je velmi zajímavá. Je v podstatě přechodem od tepelné ochrany budov k topenářským profesím a uplatnění směrnice tak přinese mnoho práce pro firmy a živnostníky. Inspekce se plánuje minimálně 1x za 2 roky, u plynových kotlů do 4 let, u kotlů nad 20kW a starších 20 let se předpokládá výměna zařízení. Inspektoři se budou zabývat celou otopnou soustavou a měli by být schopni poradenství směrem k energeticky úspornému řešení.
  • Auditorem mohou být inženýři s autorizací pro pozemní stavby, TZB i technologie staveb a auditoři podle zákona 406. Vzhledem k tomu, že nová úprava systému vyžaduje znalosti od tepelné ochrany budov až po podrobnou znalost funkcí zařízení TZB, preferovala by ČKAIT rozdělení energetického auditu do profesních záběrů na budovy a technologické vybavení.
  • Od ledna se předpokládají další úpravy legislativy pro kompatibilnost s EU, po vstupu ČR do EU je třeba počítat s účastí odborníků ze zahraničí a je třeba se na tuto skutečnost dobře připravit.

  III. část - doc. Ing. Jan Tywoniak, CSc., FSt ČVUT - Výměna vzduchu, hygienické, energetické a environmentální souvislosti

  • Výměnou vzduchu (větráním) se má zajistit kvalitní vnitřní prostředí v budovách, což ovšem výrazně ovlivňuje energetickou bilanci budov, a tím nepřímo i prostředí vnější (životní prostředí). Popsal základní požadavky na kvalitu vnitřního vzduchu v budovách (nízkou koncentraci CO₂, přiměřenou relativní vlhkost vzduchu, omezení přítomnosti mikroorganismů, nízkou minimální přítomnost radionuklidů, problém odérů).
  • Ke strategiím zajištění kvalitního vnitřního vzduchu v budovách patří podle povahy zdroje jak eliminace zdroje, tak odvod lokalizovatelných emisí odvětráváním, tak ředění nelokalizovatelných emisí výměnou vzduchu. Zajímavé je, že poznatky a kritéria ohledně přijatelných koncentrací CO₂ v interiérech budov, zpracovaná Pettenkofferem v roce 1858, zůstávají stále v platnosti: Za vhodnou hranici se považuje koncentrace 0,1 % CO₂ ve vzduchu v pobytových místnostech, což je přibližně dvojnásobek až trojnásobek koncentrace ve venkovním vzduchu. I mírně vyšší koncentraci 0,15 % CO₂ vnímá většina osob jako přijatelnou. Tyto hodnoty vedou k požadavku výměny vzduchu v interiéru budov ve výši 30 m³ za hodinu na osobu, respektive 20 m³ za hodinu na osobu pro koncentraci 0,15 % CO₂.
  • Z obvyklého vlhkostního zatížení interiérů uvažovaném ve výši 40 g vodní páry za hodinu na osobu (vliv metabolismu), v literatuře uváděné produkci vlhkosti v důsledku domácích činností ve výši dalších 100 g/h na osobu a doporučovaném intervalu relativní vlhkosti vzduchu 30 - 60 % lze stanovit potřebnou výměnu vzduchu na osobu. V běžných situacích bude hodnota 30 m³ za hodinu na osobu dostatečná i z vlhkostního hlediska. V období nejnižších zimních teplot vnějšího vzduchu bude postačovat i výměna nižší.
  • Z výše uvedeného je zřejmé, že uvádění požadavků na výměnu vzduchu jen pomocí intenzity výměny vzduchu [h^-1], tedy hodnoty závislé na vzduchovém objemu posuzované místnosti a bez uvažovaní zdrojů, tedy převážně osob, nemůže být výstižné. U málo obsazených velkých bytů a rodinných domů se takto stanovený požadavek bude pohybovat okolo hodnoty 0,3 h^-1, u malých bytů více obsazených pak typicky 0,8 h^-1 a více.
  • Metody zajištění výměny vzduchu jsou často velmi odlišné. Zde je třeba poznamenat, že nelze spoléhat (ani spekulativním výpočtem, ani v praxi) na zajištění dostatečné výměny vzduchu funkčními spárami uzavřených oken. Známý výpočet infiltrace spárami (např.v ČSN 060210) předpokládá výpočtové zimní podmínky, přičemž požadavek na výměnu vzduchu je pochopitelně platný po celý rok. Pokud bychom chtěli například dosahovat intenzity výměny vzduchu na úrovni 0,4 h^-1 i v letním situaci za bezvětří, musely by být spáry extrémně netěsné, což by podle jednoho příkladu mohlo vést k extrémně velké výměně vzduchu za zimních výpočtových poměrů (11,0 h^-1 !). S tím souvisí i nerovnoměrnost dosahovaných hodnot po budově v důsledku vzájemného ovlivňování jednotlivých částí, vlivu vztlaku a větru, tedy proměnlivých a obtížně předpověditelných dějů.
  • Častou diskutovanou otázkou jsou důsledky výrazného snížení průvzdušnosti spár (až o jeden řád!) v posledním desetiletí. Na druhou stranu nová kování umožňují vytvoření "polohy odtěsněno", osazení větracích štěrbin apod. Otázkou zůstává, zda je možno "polohu odtěsněno" považovat za obvyklý provozní stav, zejména v souvislosti s požadavky na ochranu proti hluku.
  • Pokud není větrání řešeno technickým zařízením, nutně se musí předpokládat aktivní větrání uživateli. Překvapivá zjištění přinesl průzkum prováděný v devadesátých letech minulého století v rakouských domácnostech. Zjistilo se, že uživatelé větrají tak, že v převážně většině případů lze intenzitu výměny vzduchu uvažovat okolo 0,5 h^-1, s přesností dostatečnou alespoň pro energetické bilanční výpočty.
  • Pokud je ovšem instalováno kvalitní technické zařízení k nucené výměně vzduchu, je možné vycházet z hodnot nižších, abychom splnili výše uvedené požadavky CO₂ a relativní vlhkosti. V menších objektech s provozně propojenými místnostmi (byty, rodinné domy) není nutné stanovovat potřebu čerstvého vzduchu po místnostech, ale podle zátěže osobami pro celou funkční jednotku (byt, rodinný dům). Návrh nuceného větrání pak může vést k energeticky úspornějšímu řešení. Pokud je systém doplněn účinným zpětným získáváním tepla z odpadního vzduchu, bude energetická bilance ještě příznivější.
  • Aby větrací systémy mohly být účinné, aby byl vzduch opravdu dopravován až na potřebné místo, musí být obvodové konstrukce relativně těsné. K prokázání takové průvzdušnosti obálky budovy jako celku nebo její funkční části (byt apod.) slouží experimentální metoda tlakového spádu (označovaná jako Blower Door) podle ČSN EN 13829.
  • ČSN 73 0540-2 (2002) se podrobně věnuje otázce žádoucí i nežádoucí výměny vzduchu v budovách. Zabývá se jak požadavky na aktuálně neužívanou místnost, kdy je třeba zajistit alespoň minimální výměnu vzduchu nějakým uživatelsky nezávislým způsobem, tak požadavky na místnosti užívané. Zde se konkrétní požadavek na intenzitu výměny stanoví přepočtem z jiných předpisů a vyhlášek (Ministerstva školství, zdravotnictví podle účelu a obsazení místností). Taková výměna vzduchu musí být v místnosti zajištěna. Neměla by podle normy ale překračovat jeden a půlnásobek této hodnoty, aby budova neměla v tomto důsledku zbytečně vysokou potřebu tepla na vytápění. Spárová průvzdušnost funkčních spár oken a dveří je stanovena tabulkou v závislosti na způsobu větrání budovy (přísněji pro nuceně větrané budovy) a na výšce budovy. Norma obsahuje i článek o potřebě instalace systému zpětného získávání tepla z odpadního vzduchu, pokud je to v daném případě možné. Jsou stanoveny i doporučené hodnoty pro porovnání výsledků měření celkové průvzdušnosti budovy metodou tlakového spádu (přepočtené na referenční tlakový rozdíl 50 Pa).