Exkurze za příklady dobré praxe v rámci projektu Počítáme s vodou

Exkurze za příklady dobré praxe je součástí tohoto projektu – navazuje na cyklus vzdělávacích seminářů, konferenci s mezinárodní účastí a širší osvětu v tématu dlouhodobě udržitelného hospodaření s dešťovou vodou (HDV) a měla by účastníkům poskytnout zkušenost nejpůsobivější – švýcarskou a německou realitu HDV na vlastní oko a ucho.

Tyto pozitivně naladěné oči a uši přicházejí z úřadů státní správy a samosprávy, projekčních kanceláří i neziskové sféry z celé České republiky – výměna profesních zkušeností spontánně nastává ve chvíli, kdy nastoupíme do autobusu, a bude zřejmě i nadále pokračovat skrze osobní kontakty, jeden z neocenitelných výdobytků podobných akcí. Všechny nás zajímají technická řešení, zkušenosti s jejich provozem a v neposlední řadě i způsob, jak se je místním vůbec podařilo uvést „do života“ – vědecká zdůvodnění potřebnosti toho či onoho kroku se sice jednoduše poslouchají, ale od teorie k praxi vede někdy velmi dlouhá cesta.

Během třídenního putování máme možnost navštívit čtyři lokality s ukázkami různých přístupů k řešení udržitelného HDV – a hovoříme-li o dlouhodobé udržitelnosti, musíme věnovat pozornost jejím třem hlavním aspektům, kterými jsou udržitelnost ekonomická, ekologická i sociální. Jak se ukáže, příkladná realizovaná opatření je naplňují všechna: jsou ekonomicky hospodárná, mají nepopiratelný ekologický přesah a jsou ve většině případů investory a uživateli akceptována jako jejich osobní přínos ke zkvalitňování přístupu k managementu životního prostředí.

Úvodní zastávka nás zavede do mnichovské čtvrti Riem – první zasakovací průlehy nenápadně zakomponované do zeleně kolem obytných domů, první okapové svody s vyústěním do štěrkových ploch, vegetační střechy vysoko nad našimi hlavami spíše tušíme; to vše v obyčejné okrajové čtvrti působící spíše „laciným“ dojmem – bydlet zde ale bude nejspíš příjemné i díky faktu, že zadržená dešťová voda pozitivně ovlivňuje mikroklima jinak konvenční městské zástavby.

Hlavní těžiště exkurze leží v Appenzellu a jeho okolí – je zde na nás připraven průvodce z nejpovolanějších, Fredy Mark. Náš druhý výletně-pracovní den začíná teoretickým úvodem v tělocvičně školy v St.Gallen; na hlavu místního projektanta vodohospodářských opatření padá množství praktických dotazů, společnost se rozehřívá. Brzy se ale musíme zdvihnout a vyrazit do terénu – uvidět vše na vlastní oči. Objekty, které nás zajímají, slouží různým účelům – bytové domy, průmyslové a jiné komerční budovy, stavby veřejné obslužnosti jako jsou parkoviště či komunikace – zde všude nacházíme příklady toho, jak lze ve shodě s principy udržitelného rozvoje nakládat s dešťovou vodou. Bonusem je pak pozvánka na skvělý oběd ve výletní restauraci s výhledem na okolní zelené kopce nad Bodamským jezerem – také krásný příklad hodný následování!

Ovšem nejvíce nakažlivé je nadšení Fredyho Marka – ať už hovoří o budoucnosti Appenzellu nebo naopak o potížích provázejících vytváření optimálního modelu HDV, zejména o pochybnostech, které pociťují místní stavebníci a podnikatelé – zná je velmi dobře, protože tráví vysvětlováním konceptu HDV mnoho času právě mezi nimi.

Samotné městečko Appenzell našim zrakům odhaluje další prvky, které už nikoho nenechají na pochybách, že se jedná o zařízení hospodaření s dešťovou vodou – mělké či hlubší průlehy, retenční nádrže často skryté očím náhodného chodce, zelené střechy, vsakovací dlažba - jejich součástí je vždy řešení bezpečnostního přelivu a zpravidla též možnost řízeného odtoku. Jedná se o opatření vcelku jednoduchá, ale ve správné kombinaci velice efektivní.

Trik totiž spočívá ve správném namíchání jednotlivých složek kouzelné mantry VSAK-ZADRŽENÍ-VÝPAR, které by, dle místně platného zákona, mělo nakonec svým účinkem imitovat přírodě blízké podmínky, totiž odtok srážkové vody ze zatravněných ploch. Dobře nastavenou kombinaci opatření HDV poznáte spolehlivě při nejbližším vydatném dešti, pro tuto část alpského podhůří tak typickém – nemusíte plavat!

Na zpáteční cestě do Prahy věnujeme dvě hodiny obchůzce jedné z nových obytných čtvrtí městečka Ostfildern u Stuttgartu. Naším průvodcem je zaměstnanec městského úřadu; je inženýr, což v jeho případě neznamená pouze akademický titul před jménem, ale označuje specifický pohled na HDV – tj. především náklonnost k osvědčeným řešením s dobře spočitatelnými náklady na investici i údržbu.

Impuls k revolučnímu řešení nakládání s dešťovými vodami v komplexu Scharnhauser Park přišel kdysi jako politická zakázka a Ing. Helmut Schönleber s kolegy ho přijali spíše skepticky, přesto se ale výsledek záhy stal chloubou Německa na výstavě EXPO 2002 v Hannoveru. Optimistický předpoklad, že projekt přinese ekonomické úspory, se sice nepotvrdil, ale investiční náklady i údržba se ukázaly zcela srovnatelné s konvenčním řešením, jímž by byl urychlený odvod srážkové vody do jednotné kanalizace. Řešení je typické povrchovým odváděním vody a extenzivními přiznanými vsakovacími i retenčními prostory podporujícími místní výpar. Helmut Schönleber nám dnes Scharnhauser Park ukazuje s hrdostí – byl kdysi první vlaštovkou, která prokázala funkčnost a finanční udržitelnost projektů tohoto typu, a má své následovníky.

Řešení optimální z hlediska rozumného HDV nemusí být nutně drahá – naopak, prostředky ušetřené v dlouhodobém horizontu na poplatcích za odvod srážkových vod mohou být mocnou pozitivní motivací – jsou ale zatím neobvyklá. Změna myšlení nepřichází automaticky s novou vyhláškou či zákonem - musí se odehrát v hlavách lidí, kteří tuhle hru o vodu hrají – projektantů, úředníků, politiků, investorů, uživatelů a provozovatelů všech prvků systému hospodaření s dešťovou vodou.

Že švýcarský příklad nelze přenést do českých podmínek? Hloupost! Nadšení pro věc a vize, která dává smysl – to si odnášíme z Appenzellu my všichni, kdo jsme letos s ČSOP Koniklec do Švýcarska za příklady dobré praxe vyrazili!