Němci se pokoušejí vyrábět „biouhlí“ ze spadaného listí
Při teplotě 220°C, tlaku 25 bar, bez přístupu vzduchu a s přidáním katalyzátoru se biomasa zbaví vody a karbonizuje.
Několik německých firem začalo experimentovat s takzvanou hydrotermální karbonizací (HTC), která kopíruje přírodní proces tvorby fosilního uhlí. To, co v přírodě trvalo miliony let, lze touto metodou zvládnout během jednoho odpoledne. Při teplotě 220°C, tlaku 25 bar, bez přístupu vzduchu a s přidáním katalyzátoru se biomasa zbaví vody a karbonizuje.
Vstupním materiálem jsou různé rostlinné zbytky nebo odpad z potravinářské výroby. Hlavním zdrojem biouhlí by se ale mělo stát spadané listí. Jenom v hlavním městě Berlíně se jej z ulic, zahrad a parků každý podzim shrabe na 70 tisíc tun. Je to hora, jež by naplnila zhruba dva tisíce nákladních vagónů. Většina listí se v Německu průmyslově kompostuje. Vzniká přitom cenné hnojivo, ale když kompost zraje, uvolňují se z něho metan a oxid uhličitý poškozující životní prostředí.
První městem v Německu, které z listí a dalších rostlinných zbytků vyrábí biouhlí, je Halle (Saale), největší město spolkové země Sasko-Anhaltsko. "Výsledky dosavadních pokusů jsou nadějné," říká v listu Handelslblattt Iris Rudolphová, mluvčí městské elektrárny. Připouští, že v první fázi pokusného spalování se vyskytly "určité technické potíže," ale radnice na širším využívání biouhlí trvá. Zájem o něj projevují i další města a obce. Průmyslové zařízení na výrobu biouhlí už funguje například v Karlsruhe, v energetickém parku Anklam ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko či v Ibbenbürenu (Severní Porýní-Vestfálsko).
"Listí se jistě může odvážet do spaloven odpadu produkujících energii, ale v podobě biouhlí má několikanásobně vyšší výhřevnost," poznamenává Dominik Siemon z braniborské firmy Suncoal vyrábějící biouhlí.
Experti z berlínského Ústavu pro hospodářský výzkum (DIW) upozorňují, že náklady na výrobu biouhlí jsou vysoké. Nicméně oceňují, že biouhlí se hodí nejenom jako výhřevné palivo (22 - 24 megajoule z každého kilogramu), ale i jako cenné hnojivo, které v orné půdě váže oxid uhličitý.Spolkový úřad pro životní prostředí se zatím zdráhá dosavadní pokusy s biouhlím hodnotit.
"K tomu jsou zapotřebí zkušenosti s hydrotermální karbonizací prováděné ve velkém rozsahu, nikoli pokusně," argumentuje expertka na zpracování odpadu Julia Vogelová.