Ekonomické limity jaderné energetiky
Tisková konference byla pořádána před zahájením konference Nuclear Energy Conference 2014. Své názory přednesli Stephen Thomas z University of Greenwich Business School, nezávislý konzultant Mycle Schneider, Claudia Kemfert z Německého ústavu pro ekonomický výzkum a Jan Ondřich ze společnosti Candole Partners.
Stephen Thomas
Důvod, proč se JE neprosadí k redukci emisí CO2 je čistě ekonomický. V minulosti sice bylo stále slibováno, že ta další elektrárna už opravdu bude levná, jenže k tomu nikdy nedošlo. V návaznosti na události ve Fukušimě se naopak zdá, že růst cen bude pokračovat.
Donedávna bylo snadné stavět jaderné elektrárny, protože odběratelé dosud vždy zaplatili, i pro banky to byla výhodná investice, která se jim zaručeně vrátila. Dnes však existují různá rizika. Například, že cena elektřiny nepokryje náklady, že se na stavbě něco nepovede a elektrárna bude dvakrát dražší.
V Británii máme připraven 33letý kontrakt s indexovanou cenou takový, že úvěr bude splacen i když se neprodá elektřina (na rozdíl od OZE, kde se výkupní cena platí pouze za dodanou elektřinu, pozn. red.). Když energetická firma zkrachuje, budou to odběratelé, kteří to zaplatí. Pokud se vláda v ČR bude snažit postavit Temelín, bude muset akceptovat podobné podmínky. Projekt Hinkley Point dosud není uzavřen, čekáme na rozhodnutí Evropské komise. Komise vydala před měsícem první názor, který je spíše zamítavý. EK ve výsledku buď zamítne takový obchod, nebo uloží takové podmínky britské vládě, že takový projekt nebude realizovatelný.
Pokud k tomu dojde, bude to konec jaderného programu v Británii i signál pro ČR.
Mycle Schneider
Každý rok jsou vyhodnocovány indikátory jaderného průmyslu, dlouhodobě stále klesají. Historické maximum podílu elektřiny z jaderných elektráren se datuje k roku 1992. V roce 2012 bylo v JE vyrobeno o 12 % méně elektřiny, než v roce 2006. V roce 2002 bylo dosaženo maxima počtu reaktorů, od té doby jejich počet klesá.
V žádném případě se proto nejedná o důsledek Fukušimy. Fukušima jen úpadek jaderné energetiky urychlila.
Co je skutečně nové, že v roce 2013 byly poprvé (v USA) odstaveny reaktory, které byly plně splacené, modernizované a měly licenci do roku 2032. Rovněž v Německu byl jeden reaktor odstaven o 7 měsíců dříve, než měl být podle licence. Ve Francii, kde je 50 let jednoznačná podpora JE, v roce 2012 regulátor zjistil, že EDF je ve ztrátě 1,5 miliardy euro, nařídil proto zvýšit cenu elektřiny.
Tvrzení, že provozní náklady jsou nízké, je mýtus.
V současnosti se jaderný průmysl snaží o údržbu reaktorů, které byly postaveny v minulosti. Jedná se o technologickou geriatrii, kterou nazývají jaderná renesance.
Claudia Kemfert
Německá Energiewende plánuje do roku 2050 dosáhnout podílu OZE 80 %. Poté, co Německo odstoupí od JE, bude muset odstoupit i od uhlí. V Evropě potřebujeme zlepšení zákona o obchodování s emisními povolenkami, musí se zvýšit cena povolenek a zlepšit požadavky na zateplování budov.
Projekt Energiewende přináší více šancí, než rizik, nová pracovní místa, nové příležitosti. Pouze v OZE vzniklo 370 000 nových pracovních míst, další místa vzniknou v oblasti energetické efektivity, mobility a zateplování budov. Zejména v oblasti energetické efektivity vidíme velké možnosti
V Německu máme na burze v současnosti nejnižší ceny za posledních 10 let. Příspěvek na ekologickou elektřinu stoupá zejména proto, že máme velký počet výjimek pro firmy, které neplatí, nebo platí méně.
EU ve svých zprávách uměle podhodnocuje cenu za elektřinu z JE a zvyšuje cenu za elektřinu z OZE. Tady vidíme příležitost pro OZE. Náklady na elektřinu z JE stoupají, například kvlůli bezpečnosti, na OZE klesají.
Jan Ondřich
Je nepravděpodobné, že by se v ČR do budoucna stavěly nové reaktory, protože nevěřím, že Parlament by na své občany uvalil takovou daň.
V současnosti máme jedny z nejnižších cen elektřiny za poslední desetiletí. Někteří zastánci atomových projektů tvrdí, že to je selháním trhu, ale my se domníváme, že trh je v pořádku, protože v EU je nadbytek zdrojů, zejména v Base Load. Tyto zdroje tady ještě dlouhou dobu budou, ale zároveň spotřeba energií neroste tak rychle, jako HDP.
Spočítali jsme, že nový reaktor v ČR by potřeboval cenu elektřiny kolem 115 €/MWh, aby se investorům zaplatil, zatímco cena elektřiny na burze se pohybuje kolem 35 €/MWh.
Domníváme se obecně, že výroba elektřiny už nebude hlavní přidanou hodnotou, naopak investice v energetickém sektoru by se měly soustředit na to, aby elektřina byla efektivně dodána spotřebitelům, na řízení spotřeby a podobně.
Dotazy a odpovědi
Co je pravdy na tvrzení, že v Číně jsou reaktory stavěny rychle a levně?
Stephen Thomas: Je obtížné vyhodnotit, co se děje v Číně, protože nevíme, jaký je jejich bezpečnostní režim. Vypadá to, že staví vlastní reaktory podle francouzské licence. Je otázka, jaký vliv má hrozba vysokých trestů.
Mycle Schneider: Je to poprvé, kdy máme informace, že všechny stavby zahájené po Fukušimě, tj. za poslední 2 až 3 roky, mají zpoždění v řádu několik měsíců až roku.
Pro Jana Ondřicha: Jaká je budoucnost pro průmyslovou zemi jako ČR, nebojíte se, že skončíte jako Polsko?
Jan Ondřich: Nejlepší možnost pro český průmysl by bylo zapojit se aktivně do Energiewende a participovat na vývoji nových technologií distribuce a flexibility.
Jenže vy nemáte moře, nemáte možnosti.
Jan Ondřich: Máme průmysl, který tato řešení může implementovat a dodávat.
Pokud jde o elektřinu v ČR, pak se domnívám, že nejlepší možností je posilování přenosových soustav mezi ČR a Německem, aby ČR mohla lépe dovážet laciný proud z Německa.
Claudia Kemfert: v Německu zvládneme odstup od jádra i bez Baltu.
Německá vláda v současnosti přitlačila Energiewende ke zdi. Je možné, že by se zpomalilo odstavování reaktorů?
Claudia Kemfert: Energiewende je v Německu pomlouvána, hodně lidí pochybuje, vytvářejí se nepravdivé mýty. V současnosti se může lidem zdát, že se Energiewende nedaří. Máme však masivní nadbytek energie z uhlí a OZE, takže v roce 2017 neočekáváme, že by nedošlo k odstavení dalších reaktorů.
V ČR vyrábíme velký podíl elektřiny z uhlí. To je velmi nepříznivé z hlediska životního prostředí i z hlediska vyčerpávání suroviny pro chemický průmysl. Nemáme jinou možnost, než výpadek uhlí nahradit jádrem. Jinak, co se týká všeobecné podpory u předsednického stolu pro OZE, mluvíte o nákladech na posílení soustav, které potřebuje Německo, ale platíme je my.
Jan Ondřich: Propojení s okolními zeměmi je nejlevnější a nejefektivnější způsob, jak zajistit bezpečnost dodávek. ČR je malý trh s elektřinou, takže výpadek několika zdrojů v ČR nepředstavuje žádný problém z hlediska evropského trhu s elektřinou. Spotřeba je stochastický proces, celková špička spotřeby elektřiny v EU je menší, než součet špiček v jednotlivých zemích. Z ekonomického hlediska je nesmysl budovat autarktické systémy v jednotlivých zemích.
Claudia Kemfert: Německo přispívá velkou měrou k rozvoji OZE tím, že u nás klesají výrobní náklady elektřiny z OZE, cílem je, aby JE nebylo nahrazováno uhlím, ale OZE.
Mycle Schneider: Lidé nepotřebují kilowatthodiny, elektřinu, ropu, benzín, potřebují jíst, teplo, komunikovat… Náš úkol je poskytnout tyto tzv. energetické služby nejefektivnějším způsobem. Myšlenka, že by jaderná energetika vedla k tomu, že by energetické služby byly poskytovány rozumným způsobem, je mylná. Francie uvedla, že 4 000 000 domácností nejsou schopny platit za energetické služby, nemohou si zatopit tolik, kolik by chtěli.
Edvard Sequens: Pořád se u nás mluví jen o jádru nebo uhlí. Podle studií, které byly vypracovány například v rámci tzv. Pačesovy komise, máme potenciál OZE i energetické efektivity, mohli bychom se obejít do roku 2050 i bez JE. Je nutno přestat vnímat nové zdroje jako ohrožení, ale jako příležitost.
Může současná situace na Ukrajině a sankce EU nějak posunout vývoj?
Jan Ondřich: Naopak to ukazuje, že je třeba se zaměřovat na úspory energií a OZE v EU, aby se snížila závislost EU na těchto nestabilních regionech.
Mycle Schneider: Pro jadernou energetiku se nic nezmění, závislost Ukrajiny na ruském jaderném palivu je podobná, jako na zemním plynu. Rusko hraje riskantní hru, 60 % ruských příjmů závisí na exportu energetických surovin. Takže závislost je vzájemná. Nakonec to poškodí Rusko.