Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší)

PŘEDPIS BYL ZRUŠEN 01.09.2012

   86/2002 Sb.

   ZÁKON

   ze dne 14. února 2002

   o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů

   (zákon o ochraně ovzduší)

   Změna: 521/2002 Sb.

   Změna: 92/2004 Sb.

   Změna: 92/2004 Sb.(část), 186/2004 Sb.

   Změna: 695/2004 Sb.

   Změna: 180/2005 Sb.

   Změna: 385/2005 Sb.

   Změna: 444/2005 Sb.

   Změna: 212/2006 Sb., 222/2006 Sb., 230/2006 Sb.

   Změna: 186/2006 Sb., 212/2006 Sb. (část)

   Změna: 180/2007 Sb.

   Změna: 212/2006 Sb. (část), 296/2007 Sb.

   Změna: 25/2008 Sb.

   Změna: 37/2008 Sb.

   Změna: 124/2008 Sb.

   Změna: 483/2008 Sb.

   Změna: 292/2009 Sb.

   Změna: 223/2009 Sb.

   Změna: 164/2010 Sb.

   Změna: 172/2010 Sb.

   Změna: 227/2009 Sb.

   Změna: 281/2009 Sb.

   Změna: 77/2011 Sb.

   Změna: 91/2011 Sb.

   Změna: 221/2011 Sb.

   Změna: 288/2011 Sb.

   Změna: 221/2011 Sb. (část)

   Změna: 375/2011 Sb.

   Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

   ČÁST PRVNÍ

   OCHRANA OVZDUŠÍ

   HLAVA I

   OBECNÁ USTANOVENÍ

   § 1

   Předmět úpravy

   (1)  Tento  zákon  zapracovává  příslušné  předpisy  Evropské  unie^1),
   zároveň  navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie^1a),^1b) a
   upravuje

   a)  práva  a  povinnosti  osob  a působnost správních úřadů při ochraně
   vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností,

   b)  podmínky  pro  další snižování množství vypouštěných znečišťujících
   látek  působících  nepříznivým účinkem na život a zdraví lidí a zvířat,
   na životní prostředí nebo na hmotný majetek,

   c)  práva  a  povinnosti  osob  a působnost správních úřadů při ochraně
   ozonové  vrstvy  Země před nepříznivými účinky regulovaných látek a při
   ochraně klimatického systému Země před nepříznivými účinky fluorovaných
   skleníkových  plynů  a  další  nástroje  ke  snižování  množství  látek
   ovlivňujících klimatický systém Země.

   (2)  Tento  zákon  se  nevztahuje  na vnášení radionuklidů do životního
   prostředí, které je upraveno zvláštním právním předpisem^1c).

   § 2

   Základní pojmy

   Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany ovzduší se rozumí

   a)  vnějším  ovzduším  ovzduší  v  troposféře,  s  výjimkou  ovzduší na
   pracovištích  určených  zvláštním  právním  předpisem^2) a v uzavřených
   prostorách, (dále jen "ovzduší"),

   b) znečišťující látkou jakákoliv látka vnesená do vnějšího ovzduší nebo
   v  něm druhotně vznikající, která má přímo a nebo může mít po fyzikální
   nebo  chemické  přeměně  nebo  po spolupůsobení s jinou látkou škodlivý
   vliv  na  život  a  zdraví  lidí  a  zvířat,  na  životní prostředí, na
   klimatický systém Země nebo na hmotný majetek,

   c)  znečišťováním  ovzduší vnášení jedné nebo více znečišťujících látek
   do  ovzduší v důsledku lidské činnosti vyjádřené v jednotkách hmotnosti
   za jednotku času,

   d)  emisí  vnášení  jedné  nebo  více znečišťujících látek do životního
   prostředí,

   e)  emisním  limitem nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo
   stanovené  skupiny znečišťujících látek nebo pachových látek vypouštěné
   do  ovzduší  ze  zdroje  znečišťování ovzduší vyjádřené jako hmotnostní
   koncentrace  znečišťující látky v odpadních plynech nebo hmotnostní tok
   znečišťující  látky  za  jednotku času nebo hmotnost znečišťující látky
   vztažená  na  jednotku  produkce  nebo  lidské činnosti nebo jako počet
   pachových   jednotek   na   jednotku  objemu  nebo  jako  počet  částic
   znečišťující látky na jednotku objemu,

   f)  emisním  stropem nejvyšší přípustná úhrnná emise znečišťující látky
   nebo  stanovené  skupiny  znečišťujících  látek  vznikající  v důsledku
   lidské činnosti vyjádřená v hmotnostních jednotkách za období 1 roku ze
   všech  zdrojů  znečišťování  ovzduší,  z jejich vymezené skupiny nebo z
   jednotlivého zdroje znečišťování ovzduší na vymezeném území,

   g)  úrovní  znečištění  ovzduší  hmotnostní  koncentrace znečišťujících
   látek  v  ovzduší  nebo  jejich  depozice  z ovzduší na jednotku plochy
   zemského povrchu za jednotku času,

   h) provozovatelem zdroje znečišťování ovzduší (dále jen "provozovatel")
   právnická  osoba  nebo  fyzická osoba, která zdroj znečišťování ovzduší
   skutečně  provozuje; není-li taková osoba, považuje se za provozovatele
   vlastník zdroje znečišťování,^3)

   i)   imisí   znečištění   ovzduší   vyjádřené   hmotnostní  koncentrací
   znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek,

   j)  imisním limitem hodnota nejvýše přípustné úrovně znečištění ovzduší
   vyjádřená  v  jednotkách  hmotnosti  na  jednotku  objemu  při normální
   teplotě a tlaku,

   k)  mezí  tolerance  procento  imisního limitu nebo část jeho absolutní
   hodnoty, o které může být imisní limit překročen,

   l) pachovými látkami látky nebo jejich směs, které způsobují obtěžující
   pachový vjem, charakterizované pachovou jednotkou,

   m)  přípustnou  tmavostí  kouře  nejvýše  přípustný stupeň znečišťování
   ovzduší  vyjádřený  zabarvením kouřové vlečky nebo zjištěný v kouřovodu
   metodou stanovenou prováděcím právním předpisem,

   n)  těkavou  organickou látkou (VOC) jakákoli organická sloučenina nebo
   směs  organických  sloučenin,  s  výjimkou methanu, jejíž počáteční bod
   varu  je  menší nebo roven 250 st. C, při normálním atmosférickém tlaku
   101,3 kPa,

   o)   nejlepší   dostupnou   technikou   (technikami)   nejúčinnější   a
   nejpokročilejší  stupeň  vývoje  použitých technologií a způsobů jejich
   provozování,  které jsou vyvinuty v měřítku umožňujícím jejich zavedení
   v   příslušném   hospodářském   odvětví   za   ekonomicky  a  technicky
   přijatelných  podmínek  a zároveň jsou nejúčinnější v dosahování vysoké
   úrovně ochrany životního prostředí jako celku,

   p)  redukčním  cílem  procento,  o které je nutno ve stanoveném termínu
   snížit  emise  znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících
   látek  ze  všech  zdrojů  znečišťování  ovzduší umístěných na vymezeném
   území,  případně  z  vymezené  skupiny  zdrojů znečišťování ovzduší, ve
   srovnání s rokem stanoveným jako referenční,

   r)  světelným znečištěním viditelné záření umělých zdrojů světla, které
   může  obtěžovat  osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo
   narušovat  některé  činnosti  a  vychází  z  umístění  těchto zdrojů ve
   vnějším  ovzduší  nebo  ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího
   ovzduší účelově směrováno,

   s)  jiná  paliva  z  obnovitelných  zdrojů paliva, kromě biopaliv podle
   zvláštního  právního  předpisu  upravujícího  pohonné  hmoty^25), která
   pocházejí  z  obnovitelných  zdrojů  energie^3b) a která se používají v
   dopravě.

   § 3

   Povinnosti právnických a fyzických osob

   (1)  Každý  je  povinen  omezovat  a  předcházet znečišťování ovzduší a
   snižovat  množství  jím  vypouštěných  znečišťujících látek stanovených
   podle tohoto zákona a prováděcích právních předpisů.

   (2) Veškerá paliva lze vyrábět, skladovat, dovážet, prodávat a používat
   jen v souladu se zvláštními právními předpisy,^4),^5) a s tímto zákonem
   a  v  souladu  s požadavky na kvalitu ve lhůtách stanovených prováděcím
   právním  předpisem.  Jako  palivo  nelze  použít  odpad  podle zákona o
   odpadech.

   (3)  Výrobky s obsahem těkavých organických látek včetně pohonných hmot
   lze  vyrábět,  dovážet,  prodávat, označovat, přepravovat, přečerpávat,
   skladovat  a  používat jen v souladu s požadavky na jejich kvalitu a na
   způsoby nakládání s nimi stanovenými prováděcím právním předpisem.

   (4)  Spalování  látek  ve  zdrojích  znečišťování ovzduší, které nejsou
   palivy  určenými výrobci jejich zařízení, popřípadě látkami uvedenými v
   souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření
   k  zajištění provozu zdrojů znečišťování ovzduší podle § 11 odst. 2, je
   zakázáno.  Tento zákaz se nevztahuje na zdolávání požárů a na práce při
   odstraňování  následků  nebezpečných  epidemií  a  živelných  i  jiných
   krizových   situací   prováděných  v  souladu  se  zvláštními  právními
   předpisy.^6)

   (5)  V  otevřených  ohništích,  zahradních  krbech  nebo  v  otevřených
   grilovacích  zařízeních  lze  spalovat  jen  dřevo, dřevěné uhlí, suché
   rostlinné  materiály  a  plynná paliva určená výrobcem, přičemž uvedená
   paliva  nebo  materiály  nesmějí  být kontaminovány chemickými látkami.
   Obec  může  obecně  závaznou  vyhláškou stanovit podmínky pro spalování
   rostlinných materiálů podle § 50 odst. 3 písm. a) nebo jejich spalování
   zakázat,   pokud  zajistí  jiný  způsob  pro  jejich  odstranění  podle
   zvláštního právního předpisu.^7)

   (6)   Při   výstavbě   nových   a  změně  stávajících  zvláště  velkých
   stacionárních  zdrojů  znečišťování ovzduší nebo při jejich modernizaci
   jsou  osoby  oprávněné  k  podnikání  povinny  volit  nejlepší dostupné
   techniky  v  souladu  s  požadavky  tohoto zákona a zvláštních právních
   předpisů.

   (7)  Je-li  to  technicky možné, musí být znečišťující látky ze zvláště
   velkého,  velkého  a  středního zdroje znečišťování ovzduší odváděny do
   ovzduší  definovaným  způsobem,  a to komínem, výduchem nebo výpustí ze
   zařízení pro omezování emisí, jejichž výška musí být vypočtena tak, aby
   bylo  chráněno  lidské  zdraví  a  životní prostředí. Způsob vypouštění
   odpadních  plynů  musí  být  uveden  v podmínkách zajišťujících ochranu
   životního prostředí podle § 17 odst. 8 písm. c).

   (8)  Právnické  a fyzické osoby jsou povinny, je-li to pro ně technicky
   možné  a  ekonomicky  přijatelné,  u  nových  staveb  nebo  při změnách
   stávajících   staveb   využít   centrálních   zdrojů  tepla,  popřípadě
   alternativních  zdrojů,  pokud  je jejich provozování v souladu s tímto
   zákonem  a  předpisy  vydanými  k jeho provedení. Současně jsou povinny
   ověřit technickou a ekonomickou proveditelnost kombinované výroby tepla
   a energie.

   (9)  Provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší jsou povinni na požádání
   orgánu  ochrany  ovzduší  (§  42), nebo stanoví-li tak prováděcí právní
   předpis,  poskytovat  informace  o  těchto  zdrojích, jejich technickém
   stavu  a  emisích  vypouštěných z těchto zdrojů. Při výstavbě liniového
   zdroje znečišťování ovzduší se vyžaduje vypracování rozptylové studie.

   (10)  Výrobce  paliv,  dovozce  paliv  a  osoba,  která  paliva v České
   republice  jako  první  úplatně  nebo  bezúplatně  předá nebo nabídne k
   předání  za  účelem  distribuce  nebo používání nebo jako první převede
   vlastnická  práva  k  těmto  palivům,  ohlašuje  Ministerstvu životního
   prostředí  (dále  jen "ministerstvo") pro účely podávání zpráv Evropské
   komisi  a  pro  potřeby  ministerstva  každoročně údaje o obsahu síry v
   palivech uvedených v prováděcím právním předpisu způsobem a v termínu v
   něm stanovených.

   (11)  Prováděcí  právní  předpis  stanoví  požadavky na kvalitu paliv z
   hlediska  ochrany ovzduší a lhůty k jejich dosažení, požadavky na odběr
   vzorků  paliv, ověřování a osvědčování kvality paliv, druhy paliv podle
   odstavce  10  a způsob a termín ohlašování údajů o obsahu síry v těchto
   palivech,  způsob  nakládání s výrobky, které obsahují těkavé organické
   látky,  a  lhůty  k  dosažení  těchto  požadavků a zásady a náležitosti
   evidence  a  bilancování spotřeby těkavých organických látek a zásady k
   posuzování  možnosti  využívání  centrálních  zdrojů  tepla  z hlediska
   technické a ekonomické přijatelnosti.

   § 3a

   (1)  Osoba  uvádějící  motorové benziny nebo motorovou naftu do volného
   daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo
   osoba,  která dodává na daňové území České republiky pro dopravní účely
   motorové benziny nebo motorovou naftu uvedené do volného daňového oběhu
   v  jiném  členském  státě  Evropské  unie,  je  povinna zajistit, aby v
   pohonných hmotách^7a), které uvádí do volného daňového oběhu na daňovém
   území  České  republiky pro dopravní účely za kalendářní rok nebo které
   byly  uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské
   unie a jsou dodávány na daňové území České republiky pro dopravní účely
   za kalendářní rok, bylo obsaženo i minimální množství biopaliv

   a)  od  1.  ledna  2008  ve  výši  2  % objemových z celkového množství
   motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinů,

   b) od 1. září 2007 ve výši 2 % objemových z celkového množství motorové
   nafty přimíchaných do motorové nafty,

   c)  od  1.  ledna  2009  ve  výši 3,5 % objemových z celkového množství
   motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinů,

   d)  od  1.  ledna  2009  ve  výši 4,5 % objemových z celkového množství
   motorové nafty přimíchaných do motorové nafty,

   e)  od  1.  června  2010  ve výši 4,1 % objemových z celkového množství
   motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinů,

   f)  od  1.  června  2010  ve  výši  6 % objemových z celkového množství
   motorové  nafty  přimíchaných  do  motorové  nafty;  obsah  biopaliva v
   motorové  naftě,  uplatněný  formou  nízkoprocentního  přídavku,  nesmí
   překročit výši maximálního podílu stanoveného do 7 % objemových.

   (2)  Povinnost podle odstavce 1 lze splnit i uvedením čistého biopaliva
   nebo  směsného  paliva  podle zvláštního právního předpisu upravujícího
   pohonné  hmoty^25)  do  volného  daňového  oběhu na daňovém území České
   republiky  pro  dopravní  účely  nebo  dodáním  čistého  biopaliva nebo
   směsného  paliva,  které bylo uvedeno do volného daňového oběhu v jiném
   členském  státě  Evropské  unie,  na  daňové  území České republiky pro
   dopravní účely v rozsahu podle odstavce 1.

   (3)  V  případě,  že  osoba uvedená v odstavci 1 překročí v kalendářním
   roce  povinné  minimální množství biopaliv stanovené v odstavci 1 (dále
   jen "nadměrné množství biopaliv"), může toto nadměrné množství biopaliv
   převést   do   plnění  povinnosti  podle  odstavce  1  v  bezprostředně
   následujícím   kalendářním   roce.   Množství   biopaliv  převáděné  do
   následujícího  kalendářního  roku  může činit nejvýše 0,2 % z celkového
   množství  motorových  benzinů  a  motorové  nafty  uvedených do volného
   daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo
   uvedených do volného daňového oběhu pro dopravní účely v jiném členském
   státě  Evropské  unie  a  dodaných  na  daňové  území České republiky v
   uplynulém kalendářním roce.

   (4)  Pokud  osoba uvedená v odstavci 1 hodlá v následujícím kalendářním
   roce  uplatnit  nadměrné množství biopaliv podle odstavce 3, je povinna
   to  písemně  sdělit místně příslušnému celnímu úřadu ve lhůtě stanovené
   pro podání hlášení podle odstavce 8. Sdělení musí obsahovat následující
   údaje

   a)  jméno,  příjmení  a adresu, v případě právnické osoby název, právní
   formu a sídlo a daňové identifikační číslo osoby,

   b) množství biopaliv, které odpovídá výši povinnosti podle odstavce 1 v
   uplynulém kalendářním roce,

   c)  množství biopaliv, o které byla překročena povinnost podle odstavce
   1 v uplynulém kalendářním roce,

   d)  množství biopaliv, které má být zahrnuto do plnění povinnosti podle
   odstavce 1 v bezprostředně následujícím kalendářním roce.

   (5)  Osoba  uvedená  v  odstavci  1 je povinna vést odděleně evidenci o
   množství  přijatého a vyrobeného benzinu, motorové nafty a jednotlivých
   druhů  biopaliv  a směsných paliv a evidenci vyskladněných jednotlivých
   pohonných  hmot  s  uvedením  druhu  a  podílu biopaliv, které uvádí do
   volného  daňového  oběhu  na daňovém území České republiky pro dopravní
   účely  nebo  které  byly  uvedeny  do  volného  daňového  oběhu v jiném
   členském  státě  Evropské  unie  a  jsou dodávány na daňové území České
   republiky pro dopravní účely. Tyto evidence je osoba uvedená v odstavci
   1 povinna uzavřít vždy k 31. prosinci příslušného kalendářního roku.

   (6) Pro účely splnění povinnosti uvedené v odstavci 1 jsou zohledňována
   pouze   biopaliva,   která  splňují  kritéria  udržitelnosti  stanovená
   prováděcím  právním  předpisem. Splnění těchto kritérií prokazuje osoba
   uvedená  v  odstavci 1 předložením příslušných dokladů vydaných podle §
   3c;  za  nepřesnost, neúplnost či nepravdivost (dále jen "nesprávnost")
   údaje  obsaženého  v  jí  předloženém dokladu nenese odpovědnost, pokud
   prokáže,  že  nesprávnost  údaje nebylo možno zjistit ani s vynaložením
   veškerého úsilí, které lze požadovat.

   (7)   Ustanovení  odstavců  1  a  2  se  nevztahují  na  státní  hmotné
   rezervy^7b)  uváděné  při  jejich  obměně  do volného daňového oběhu na
   daňovém území České republiky.

   (8)  Osoba  uvedená v odstavci 1, která dováží pohonné hmoty a uvádí je
   do  volného  daňového  oběhu  pro dopravní účely na daňovém území České
   republiky, nebo osoba, která dodává na daňové území České republiky pro
   dopravní  účely pohonné hmoty uvedené do volného daňového oběhu v jiném
   členském   státě   Evropské  unie,  je  povinna  na  formuláři  vydaném
   Generálním   ředitelstvím   cel   včas   sdělit  celnímu  úřadu  místně
   příslušnému  podle  místa  přijetí  pohonných  hmot  místo, datum a čas
   přijetí  pohonných  hmot,  které  podle  doprovodných  dokladů obsahují
   biosložku,  tak,  aby  bylo  celnímu  úřadu  nebo  celnímu  ředitelství
   umožněno  odebrat vzorek pohonné hmoty a ověřit údaje v jí předložených
   dokladech.

   (9)  Osoba uvedená v odstavci 1 je povinna každoročně k 31. lednu podat
   místně  příslušnému  celnímu úřadu Hlášení o splnění povinnosti uvedení
   minimálního  množství  biopaliv  do volného daňového oběhu pro dopravní
   účely nebo o splnění povinnosti dodání minimálního množství biopaliv na
   daňové  území  České  republiky  pro dopravní účely v pohonných hmotách
   uvedených  do  volného  daňového  oběhu v jiném členském státě Evropské
   unie  za  uplynulý  kalendářní  rok  (dále  jen  "hlášení"), obsahující
   identifikační  údaje  a  údaje  z evidencí podle odstavce 5. Hlášení se
   podává na tiskopisu vydaném Generálním ředitelstvím cel.

   (10)  Osoba  uvedená  v  odstavci  1, která neuvede do volného daňového
   oběhu  na daňovém území České republiky minimální množství biopaliv pro
   dopravní  účely  nebo  která v pohonných hmotách, které byly uvedeny do
   volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie a dodány na
   daňové  území  České  republiky, nedodá na daňové území České republiky
   minimální  množství  biopaliv  pro  dopravní účely, je povinna zaplatit
   poplatek  z objemu biopaliv, které měla uvést do volného daňového oběhu
   na  daňovém  území  České  republiky pro dopravní účely nebo které měla
   dodat  na daňové území České republiky v pohonných hmotách uvedených do
   volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie za uplynulý
   kalendářní rok.

   (11)  Zjistí-li celní úřad, že hlášení neobsahuje správné údaje nebo že
   nebylo  podáno  vůbec  a  jsou  splněny  podmínky  pro vznik povinnosti
   zaplatit  poplatek, stanoví jej platebním výměrem, popřípadě dodatečným
   platebním  výměrem.  Výše  poplatku  se  stanoví  jako  součin množství
   neuvedeného  biopaliva  podle  odstavce  1  v  litrech  a částky 40 Kč.
   Poplatek je splatný ve lhůtě pro podání hlášení.

   (12)  Osoba  uvedená  v  odstavci  1 je povinna uvést v dokladu vydaném
   podle  zákona o spotřebních daních^7c) druh a obsah biopaliva v pohonné
   hmotě  s  přesností  na  jedno desetinné místo procenta objemových nebo
   hmotnostních.

   (13) Poplatek je příjmem státního rozpočtu.

   § 3b

   Snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot

   (1) Osoba uvedená v § 3a odst. 1 je povinna snižovat emise skleníkových
   plynů  na  jednotku energie obsaženou v pohonné hmotě v úplném životním
   cyklu  pohonné hmoty tak, aby dosáhla, ve srovnání se základní hodnotou
   produkce  emisí skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmoty stanovenou
   prováděcím právním předpisem, snížení o 2 % do 31. prosince 2014, o 4 %
   do 31. prosince 2017 a o 6 % do 31. prosince 2020.

   (2)  Emisemi skleníkových plynů na jednotku energie obsaženou v pohonné
   hmotě  se  rozumí  celkový  objem  emisí skleníkových plynů vyjádřený v
   ekvivalentu  CO2 vyprodukovaných v úplném životním cyklu pohonné hmoty,
   dělený  celkovým energetickým obsahem pohonné hmoty vyjádřeným hodnotou
   spodní  výhřevnosti.  Za emise skleníkových plynů vzniklé během úplného
   životního  cyklu  pohonné hmoty se považují celkové čisté hodnoty emisí
   CO2, CH4 a N2O, které jsou přičitatelné této pohonné hmotě, a to včetně
   přimíšených složek, za období zahrnující všechny etapy procesu výroby a
   spotřeby  pohonné  hmoty  od těžby nebo obdělávání půdy, včetně změn ve
   využívání půdy, přes dopravu, distribuci a zpracování, až po spalování,
   a to bez ohledu na to, kdy tyto emise vznikají.

   (3)  Osoba  uvedená v § 3a odst. 1 je povinna podávat každoročně do 15.
   března ministerstvu a místně příslušnému celnímu úřadu zprávu o emisích
   skleníkových  plynů z jí dodaných pohonných hmot za uplynulý kalendářní
   rok  (dále  jen "zpráva o emisích"). Tato zpráva musí obsahovat alespoň
   tyto informace

   a)  celkový  objem  každého  typu  dodané  pohonné hmoty s udáním místa
   nákupu a původu,

   b)  objem  emisí  skleníkových  plynů  na  jednotku energie obsaženou v
   pohonné  hmotě  zjištěný  během  úplného životního cyklu pohonné hmoty,
   včetně členění na jednotlivé typy pohonných hmot.

   (4)  Osoba uvedená v § 3a odst. 1 je povinna zajistit ověření informací
   uvedených v odstavci 3 autorizovanou osobou podle § 15 odst. 1 písm. f)
   a  kopii  protokolu  o ověření předložit jako součást zprávy o emisích.
   Nepředloží-li  tuto  zprávu  včetně  ověření  ani  v  náhradním termínu
   stanoveném celním úřadem, má se za to, že povinnost uvedenou v odstavci
   1 nesplnila.

   (5)  Bude-li  mezi  osobami uvedenými v § 3a odst. 1 uzavřena smlouva o
   sdružení^26)  za  účelem  splnění povinnosti uvedené v odstavci 1, bude
   splnění  této povinnosti posuzováno jako vážený průměr hodnot povinného
   snížení  emisí  skleníkových  plynů připadajících na jednotlivé povinné
   osoby  ve  sdružení. Povinnost podávání zprávy o emisích, včetně jejího
   ověření  podle  odstavce 4, se vztahuje na jednotlivé osoby ve sdružení
   zvlášť;  spolu se zprávou o emisích za kalendářní rok 2014, 2017 a 2020
   předloží  tyto  osoby  také  kopii  smlouvy o sdružení. Nebude-li kopie
   smlouvy  o sdružení předložena současně se zprávou o emisích nebo pokud
   nebude  v rámci sdružení dosaženo celkového požadovaného snížení emisí,
   nebude na obsah smlouvy brán zřetel.

   (6)  Energie  obsažená  v  biopalivech  se pro účely splnění povinností
   uvedených v odstavci 1 zohlední pouze za předpokladu, že tato biopaliva
   splňují  kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím právním předpisem.
   Splnění těchto kritérií se prokazuje způsobem uvedeným v § 3c.

   (7)  Prováděcí  právní  předpis stanoví základní hodnotu produkce emisí
   skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmoty.

   § 3c

   Kritéria udržitelnosti biopaliv

   (1)  Biopalivo  určené k plnění povinností uvedených v § 3a odst. 1 a §
   3b  odst.  1  musí splňovat kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím
   právním   předpisem.   Splnění   kritérií   udržitelnosti   se  dokládá
   prohlášením o shodě s kritérii udržitelnosti vydaným výrobcem, dovozcem
   do  České  republiky  (dále jen "dovozce") či prodejcem biopaliva. Toto
   prohlášení  je  výrobce,  dovozce  a  prodejce biopaliva oprávněn vydat
   pouze v případě, že

   a)  je  držitelem  platného  certifikátu uděleného autorizovanou osobou
   podle  §  15  odst.  1  písm.  f)  nebo certifikátu či jiného obdobného
   oprávnění  vydaného  v  souladu  s  právními  předpisy  členského státu
   Evropské unie,

   b)  může  doložit  v  souladu  s  požadavky tohoto zákona a prováděcího
   právního  předpisu,  že  při  výrobě  biopaliva  byly  použity suroviny
   splňující   kritéria   udržitelnosti   stanovená   prováděcím   právním
   předpisem.

   (2) U kapalných nebo plynných produktů určených k výrobě biopaliv podle
   odstavce   1   je   splnění  kritérií  udržitelnosti  dokládáno  dílčím
   prohlášením o shodě s kritérii udržitelnosti vydaným výrobcem, dovozcem
   či  prodejcem  těchto  produktů.  Toto prohlášení je výrobce, dovozce a
   prodejce oprávněn vydat pouze v případě, že

   a) je držitelem dokladu uvedeného v odstavci 1 písm. a),

   b)  může  doložit  v  souladu  s  požadavky tohoto zákona a prováděcího
   právního  předpisu,  že  při  výrobě jeho produktu byla použita biomasa
   splňující   kritéria   udržitelnosti   stanovená   prováděcím   právním
   předpisem.

   (3)  U  biomasy  určené  k  výrobě biopaliv podle odstavce 1 je splnění
   kritérií  udržitelnosti dokládáno dílčím prohlášením o shodě s kritérii
   udržitelnosti vydaným prodejcem či dovozcem biomasy. Toto prohlášení je
   prodejce a dovozce biomasy oprávněn vydat pouze v případě, že

   a) je držitelem dokladu uvedeného v odstavci 1 písm. a),

   b)  může  doložit  v  souladu  s  požadavky tohoto zákona a prováděcího
   právního  předpisu,  že  při  pěstování  biomasy  byla splněna kritéria
   udržitelnosti  stanovená  prováděcím právním předpisem; k doložení této
   skutečnosti musí mít prodejce či dovozce biomasy, který je první osobou
   vykupující  biomasu  přímo  od  pěstitele, pěstitelem biomasy vystavené
   samostatné prohlášení o splnění kritérií udržitelnosti.

   (4)  V  případě,  že  prodejce  biomasy  je  zároveň jejím pěstitelem a
   prodává   výhradně  biomasu  jím  vypěstovanou,  lze  splnění  kritérií
   udržitelnosti  dokládat  samostatným  prohlášením  pěstitele  o splnění
   kritérií udržitelnosti.

   (5)  Autorizovaná  osoba  vydá  certifikát  podle  odstavce 1, 2 nebo 3
   osobě,   která   prokáže,  že  plní  kritéria  udržitelnosti  stanovená
   prováděcím  právním  předpisem  a která má zaveden systém kvality podle
   prováděcího  právního předpisu umožňující věrohodným způsobem v souladu
   s   tímto  zákonem  a  prováděcím  právním  předpisem  plnění  kritérií
   udržitelnosti sledovat a prokazovat. Certifikáty se vydávají na dobu 12
   měsíců.  Certifikát  musí  obsahovat  seznam  zemí, z nichž může osoba,
   které  byl  vydán,  odebírat  biomasu,  a  další  náležitosti stanovené
   prováděcím  právním předpisem. Pokud osoba, které byl vydán certifikát,
   odebere  biomasu ze země na seznamu neuvedené, považuje se tato biomasa
   za   biomasu   nesplňující   kritéria   udržitelnosti.  Seznam  zemí  v
   certifikátu  je  totožný  se  seznamem  zemí  uvedeným  v  rozhodnutí o
   autorizaci  podle  §  15  odst.  1  písm.  f). Ministerstvo vede seznam
   subjektů,  kterým  byl  autorizovanou  osobou  udělen  certifikát podle
   odstavce  1  písm.  a),  odstavce  2  písm.  a) a odstavce 3 písm. a) a
   zpřístupňuje jej způsobem umožňujícím dálkový přístup.

   (6) Osoba vydávající prohlášení nebo dílčí prohlášení podle odstavce 1,
   2  nebo  3  musí  k  prokázání  původu biomasy využít systém hmotnostní
   bilance,   který   splňuje   požadavky   stanovené  prováděcím  právním
   předpisem.

   (7) Osoba vydávající prohlášení nebo dílčí prohlášení podle odstavce 1,
   2  nebo 3 je povinna v tomto prohlášení uvádět přesné, úplné a pravdivé
   údaje.  Za  nesprávnost  v  nich  obsaženého  údaje  nenese  tato osoba
   odpovědnost  v  případě,  že  vycházela  z dílčího prohlášení o shodě s
   kritérii   udržitelnosti  nebo  ze  samostatného  prohlášení  pěstitele
   biomasy o splnění kritérií udržitelnosti, které jí bylo předáno spolu s
   dodávkou  biopaliva  nebo suroviny a které tuto nesprávnost obsahovalo,
   pokud  zároveň prokáže, že nesprávnost údaje nebylo možno zjistit ani s
   vynaložením veškerého úsilí, které lze požadovat.

   (8) Pěstitel biomasy je povinen v samostatném prohlášení podle odstavce
   3  písm.  b) uvádět přesné, úplné a pravdivé údaje. Za účelem prokázání
   splnění   kritérií  udržitelnosti  vede  pěstitel  biomasy  evidenci  o
   množství  prodané  biomasy,  které  odpovídá jím vystaveným samostatným
   prohlášením podle odstavce 3 písm. b) a uchovává příslušnou dokumentaci
   specifikovanou  v  prováděcím  právním  předpisu po dobu minimálně pěti
   let.  Tuto  dokumentaci  pěstitel  biomasy  poskytuje na vyžádání osobě
   autorizované  podle  §  15  odst. 1 písm. f) a České inspekci životního
   prostředí.

   (9)  Osoba,  která  není  držitelem certifikátu uděleného autorizovanou
   osobou  podle § 15 odst. 1 písm. f), avšak má vydaný certifikát či jiné
   obdobné  oprávnění vydané v souladu s právními předpisy členského státu
   Evropské  unie,  může  vydávat  prohlášení  nebo dílčí prohlášení podle
   odstavce  1,  2  nebo  3  pouze  za předpokladu, že je zaregistrována u
   ministerstva.  Ministerstvo  provede  zápis  do registru bez zbytečného
   odkladu  poté, co mu byly doručeny příslušné doklady vydané v souladu s
   právními předpisy členského státu Evropské unie.

   (10)  Prokázání  splnění  kritérií  udržitelnosti podle odstavců 1 až 4
   může být nahrazeno dokladem vystaveným v souladu s rozhodnutím Evropské
   komise  vydaným  na  základě čl. 18 odst. 4 směrnice 2009/28/ES nebo na
   základě čl. 7c odst. 4 směrnice 2009/30/ES.

   (11)  Prováděcí právní předpis stanoví kritéria udržitelnosti biopaliv,
   náležitosti certifikátů podle odstavců 1 až 3, náležitosti prohlášení a
   dílčího prohlášení o shodě s kritérii udržitelnosti podle odstavců 1 až
   3   a  náležitosti  samostatného  prohlášení  pěstitele  biomasy  podle
   odstavce  3  písm.  b),  a  dále  požadavky  na systém kvality a systém
   hmotnostní  bilance zabezpečující plnění kritérií udržitelnosti, včetně
   náležitostí dokumentace pěstitele biomasy podle odstavce 8.

   HLAVA II

   OCHRANA OVZDUŠÍ

   § 4

   Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší

   (1) Zdroje znečišťování ovzduší jsou

   a) mobilní,

   b) stacionární.

   (2)  Mobilními  zdroji  znečišťování  ovzduší  (dále jen "mobilní zdroj
   znečišťování")  jsou  samohybná  a  další  pohyblivá, případně přenosná
   zařízení vybavená spalovacími motory znečišťujícími ovzduší, pokud tyto
   motory  slouží  k  vlastnímu  pohonu  nebo jsou zabudovány jako nedílná
   součást technologického vybavení. Jde zejména o

   a) dopravní prostředky, kterými jsou silniční vozidla, drážní vozidla a
   stroje, letadla a plavidla,

   b)  nesilniční  mobilní  stroje, kterými jsou kompresory, přemístitelné
   stavební  stroje  a zařízení, buldozery, vysokozdvižné vozíky, pojízdné
   zdvihací  plošiny,  zemědělské  a  lesnické  stroje, zařízení na údržbu
   silnic, sněžné pluhy, sněžné skútry a jiná obdobná zařízení,

   c)  přenosná  nářadí  vybavená  spalovacím  motorem, například motorové
   sekačky a pily, sbíječky a jiné obdobné výrobky.

   Podmínky ochrany ovzduší před znečišťováním způsobeným mobilními zdroji
   znečišťování upravují zvláštní právní předpisy.^4),^5),^8)

   (3)  Stacionární  zdroj  znečišťování  ovzduší  (dále  jen "stacionární
   zdroj")  je  zařízení  spalovacího nebo jiného technologického procesu,
   které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná
   plocha  s  možností  zapaření,  hoření nebo úletu znečišťujících látek,
   jakož  i  plocha,  na  které  jsou prováděny práce nebo činnosti, které
   způsobují  nebo  mohou  způsobovat  znečišťování  ovzduší, dále sklad a
   skládka  paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo
   činnost.

   (4) Stacionární zdroje se dělí

   a) podle míry svého vlivu na kvalitu ovzduší na kategorie

   1. zvláště velké,

   2. velké,

   3. střední a

   4. malé,

   b) podle technického a technologického uspořádání na

   1.  zařízení spalovacích technologických procesů, ve kterých se oxidují
   paliva  za  účelem  využití  uvolněného  tepla,  (dále  jen  "spalovací
   zdroje"),

   2.  spalovny odpadů^7) a zařízení schválená podle § 17 odst. 2 písm. c)
   pro spoluspalování odpadu a

   3. ostatní stacionární zdroje (dále jen "ostatní zdroje").

   (5) Spalovací zdroje se zařazují podle tepelného příkonu nebo výkonu do
   těchto kategorií:

   a)  zvláště  velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o
   jmenovitém   tepelném  příkonu  50  MW  a  vyšším  bez  přihlédnutí  ke
   jmenovitému tepelnému výkonu,

   b)   velké   spalovací  zdroje,  kterými  jsou  zdroje  znečišťování  o
   jmenovitém  tepelném  výkonu  vyšším  než 5 MW do 50 MW nespadající pod
   písmeno a),

   c)  střední  spalovací  zdroje,  kterými  jsou  zdroje  znečišťování  o
   jmenovitém tepelném výkonu od 0,2 MW do 5 MW včetně,

   d) malé spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém
   tepelném výkonu nižším než 0,2 MW.

   (6)  Jmenovité  tepelné  příkony nebo výkony zvláště velkých, velkých a
   středních spalovacích zdrojů téhož provozovatele se pro účely stanovení
   kategorie zdroje nebo emisních limitů sčítají, jestliže

   a) jsou umístěny ve stejné místnosti, stavbě nebo v provozním celku,

   b)  spaliny  jsou  vypouštěny  společným  komínem  bez  ohledu na počet
   komínových  průduchů nebo by s ohledem na uspořádání a druh používaného
   paliva mohly být vypouštěny společným komínem.

   (7)   Jmenovité   tepelné   výkony   malých  spalovacích  zdrojů  téhož
   provozovatele  se  pro  účely  stanovení  kategorie  zdroje  sčítají za
   předpokladu, že spaliny jsou vypouštěny společným komínem, nebo je toto
   řešení technicky proveditelné.

   (8)  Spalovny odpadů^7) patří do kategorie zvláště velkých nebo velkých
   stacionárních zdrojů a podle druhu spalovaného odpadu se rozlišují na

   a) spalovny nebezpečného odpadu,

   b) spalovny komunálního odpadu a

   c) spalovny jiného než nebezpečného a komunálního odpadu.

   Do kategorie zvláště velkých stacionárních zdrojů se zařazují spalovny

   1.  podle písmena a), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství
   odstraňovaného odpadu je větší než 10 tun za den,

   2.  podle písmena b), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství
   odstraňovaného odpadu je větší než 3 tuny za hodinu, nebo

   3.  podle písmena c), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství
   odstraňovaného odpadu je větší než 50 tun za den.

   (9)  K  ostatním  zdrojům  náleží  také  spalovací  zařízení procesních
   ohřevů,  u  kterých  jsou  znečišťující  látky vzniklé spalováním paliv
   odváděny  společně se znečišťujícími látkami emitovanými technologickým
   procesem.

   (10)  Provozovatel  je  povinen  zařadit stacionární zdroj do příslušné
   kategorie  v  souladu  s  tímto  zákonem  a  předpisy  vydanými  k jeho
   provedení.  V  pochybnostech,  zda  jde  o  stacionární  zdroj a o jeho
   zařazení  do  příslušné kategorie stacionárních zdrojů, rozhoduje Česká
   inspekce  životního  prostředí  (dále  jen  "inspekce"),  a to na návrh
   provozovatele  nebo  z  vlastního  podnětu nebo z podnětu jiného orgánu
   ochrany ovzduší.

   (11)  U  technologií  a  jejich  zařízení, které dosud nebyly použity v
   provozu (nově zaváděné technologie), rozhodne o kategorii stacionárního
   zdroje a emisních limitech ministerstvo.

   (12)  Prováděcí  právní předpis stanoví způsob zařazování stacionárních
   zdrojů do jednotlivých kategorií.

   § 5

   nadpis vypuštěn

   (1)  Přípustnou  úroveň  znečišťování  ovzduší  určují hodnoty emisních
   limitů  pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny
   nebo  pachové látky, přípustná tmavost kouře, přípustná míra obtěžování
   zápachem,  emisní  stropy  a  redukční cíle pro jednotlivé znečišťující
   látky nebo stanovené skupiny látek.

   (2) Emisní limity pro stacionární zdroje se člení na

   a)   obecné   emisní   limity,  které  jsou  stanoveny  pro  jednotlivé
   znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny,

   b) specifické emisní limity, které jsou stanoveny u jmenovitě uvedených
   stacionárních   zdrojů;  specifické  emisní  limity  se  stanovují  bez
   přihlédnutí  k  obecným  emisním  limitům  pro  znečišťující látky nebo
   jejich stanovené skupiny významné co do množství a škodlivosti emisí.

   (3)  Emisní limity pro výrobky vybavené spalovacím motorem [§ 4 odst. 2
   písm. c)] stanoví zvláštní právní předpis.^4)

   (4)  Pokud je ve zvláště velkém, velkém nebo středním spalovacím zdroji
   současně  spalováno  více druhů paliv, stanoví emisní limity na základě
   podkladů   předložených  provozovatelem  inspekce  postupem  stanoveným
   prováděcím právním předpisem.

   (5)  Emisní  stropy  pro  vybrané  znečišťující  látky  pro  jednotlivé
   stacionární  zdroje  a lhůty k jejich dosažení stanoví prováděcí právní
   předpis  podle § 6 odst. 3 nebo krajský úřad podle § 17 odst. 9. Emisní
   stropy pro všechny stacionární zdroje nebo jejich skupiny na vymezených
   územích  stanoví  vláda  svým  nařízením.  Orgány  ochrany ovzduší činí
   veškerá  opatření  k  dosažení  emisních  stropů  podle předchozí věty,
   zejména  při vydávání stanovisek, závazných stanovisek a povolení podle
   § 17 a při rozhodování o změnách povolení podle § 53 odst. 2 písm. b).

   (6)  U  stacionárního  zdroje,  který stanoví prováděcí právní předpis,
   může  krajský  úřad  uložit  provozovateli  místo  povinnosti dodržovat
   některé emisní limity povinnost plnit plán snížení emisí znečišťujících
   látek, případně opatření k omezování použití surovin a výrobků, z nichž
   vznikají  emise  znečišťujících látek, popřípadě pachových látek, (dále
   jen "plán snížení emisí").

   (7)  Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v odstavci 6 vypracuje
   návrh  plánu  na  snížení emisí v rozsahu stanoveném prováděcím právním
   předpisem  a  předloží ho krajskému úřadu se žádostí o schválení k jeho
   provádění.

   (8)  U  stacionárního  zdroje,  který stanoví prováděcí právní předpis,
   ukládá  krajský  úřad  provozovateli  místo povinnosti dodržovat emisní
   limity  povinnost  plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u
   stacionárního zdroje.

   (9)  Plány  snížení  emisí  znečišťujících látek a plány zavedení zásad
   správné   zemědělské   praxe   u   stacionárního   zdroje   vypracovává
   provozovatel  zdroje uvedeného v prováděcím právním předpisu ve lhůtě a
   na  dobu  stanovenou orgánem ochrany ovzduší, s výjimkou plánů u zdrojů
   podle § 54 odst. 7, které se vypracovávají na dobu 5 let.

   (10) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v odstavci 8 vypracuje
   v  rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem návrh plánu zavedení
   zásad  správné  zemědělské  praxe  u stacionárního zdroje a předloží ho
   krajskému  úřadu se žádostí o schválení k jeho provádění. Plnění tohoto
   plánu  se  považuje za splnění povinnosti dodržovat emisní limity podle
   tohoto zákona.

   (11)  Krajský úřad zamítne předložený plán snížení emisí a plán správné
   zemědělské  praxe u stacionárního zdroje, pokud je vypracován v rozporu
   s   tímto  zákonem  a  jeho  prováděcími  právními  předpisy.  Zamítavé
   stanovisko  musí  obsahovat  důvody zamítnutí a lhůtu předložení nového
   návrhu plánu.

   (12)  Prováděcí  právní  předpis  stanoví  seznam znečišťujících látek,
   jejich  stanovených  skupin,  emisní limity obecné a specifické, postup
   výpočtu  emisních limitů v případech současného spalování různých druhů
   paliv   nebo  spoluspalování  odpadů  s  palivy,  podmínky  provozování
   stacionárních  zdrojů,  kritéria  určující  plnění  těchto  podmínek  a
   dodržování  emisních  limitů  včetně  metod  odběru  vzorků  a  měření,
   přípustnou  tmavost kouře, pachové látky a pachová čísla, náležitosti a
   způsob zpracování plánu na snížení emisí a plánu zavedení zásad správné
   zemědělské  praxe u stacionárního zdroje a skupiny zdrojů, pro které se
   tyto plány zpracovávají.

   § 6

   Přípustná úroveň znečištění ovzduší

   (1)  Přípustnou  úroveň  znečištění  ovzduší  určují  hodnoty  imisních
   limitů, meze tolerance a četnost překročení a hodnoty cílových imisních
   limitů  pro  jednotlivé  znečišťující  látky. V případě troposférického
   ozonu  je  přípustná úroveň znečištění ovzduší určena cílovými imisními
   limity  a  dlouhodobými imisními cíli. Imisní limit nesmí být překročen
   více  než  o  mez tolerance a nad stanovenou četnost překročení. Imisní
   limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při jejich činnosti.

   (2)  Ministerstvo  vypracovává  ve  spolupráci s příslušnými ústředními
   správními   úřady   návrhy  národních  programů  snižování  emisí  těch
   znečišťujících  látek  nebo  jejich  stanovených skupin, pro které byly
   stanoveny  emisní stropy nebo redukční cíle a lhůty k jejich dosažení s
   cílem  zlepšení  kvality  ovzduší dosažením imisích limitů jednotlivých
   znečišťujících  látek  nebo jejich stanovených skupin. Národní programy
   snižování emisí se vypracovávají i pro znečišťující látky, které nemají
   stanoveny  emisní  stropy  nebo  redukční  cíle,  ale  dochází u nich k
   překračování imisních limitů.

   (3) Návrhy národních programů vypracované podle odstavce 2 a předložené
   ministerstvem  schvaluje vláda usnesením, s výjimkou národního programu
   snižování  emisí  ze  stávajících  zvláště  velkých spalovacích zdrojů,
   který vydává vláda svým nařízením. Národní programy se aktualizují vždy
   po 5 letech.

   (4)  Programy  podle  odstavců  2  a 5 mohou být realizovány na základě
   dohod  mezi orgány ochrany ovzduší a provozovateli stacionárních zdrojů
   nebo  osobami jimi zřízenými o řešení problémů souvisejících s místními
   nepříznivými  klimatickými  a  rozptylovými  podmínkami,  případně  i s
   jinými  vlivy  na  imisní  situaci.  Na  základě dohody může přistoupit
   provozovatel  na plnění zpřísněných emisních limitů, přičemž ustanovení
   § 17 odst. 2 písm. f) není tímto dotčeno.

   (5)  Krajský  úřad  je  povinen zpracovat pro své území krajský program
   snižování  emisí  znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin a
   obecní úřad může zpracovat pro své území místní program snižování emisí
   znečišťujících  látek  nebo jejich stanovených skupin, s cílem zlepšení
   kvality   ovzduší   zejména   dosažením  imisních  limitů  jednotlivých
   znečisťujících  látek  nebo jejich stanovených skupin. Krajské programy
   snižování  emisí  musí  být  v  souladu  s  národními programy a místní
   programy  snižování  emisí  musí být v souladu s národními programy i s
   krajskými  programy  snižování  emisí.  Obsah  národního,  krajského  a
   místního  programu  snižování  emisí  je uveden v příloze č. 2 k tomuto
   zákonu.

   (6)Kraje  a  obce  v  přenesené působnosti vydávají nařízením krajské a
   místní  programy  snižování  emisí.  Informace  o  krajských a místních
   programech  snižování  emisí  musí  být  uvedeny  na  úředních  deskách
   příslušného  kraje  a příslušné obce spolu s oznámením, kde lze do nich
   nahlédnout,  a  tyto  programy  se  zveřejňují v elektronické podobě ve
   veřejně  přístupném  informačním systému. Plnění těchto programů orgány
   krajů a orgány obcí průběžně kontrolují a vyhodnocují.

   (7)  Z  programů snižování emisí podle odstavce 6 se vychází při výkonu
   veřejné  správy  na  krajské  a  místní  úrovni,  zejména  při  územním
   plánování,  územním rozhodování a povolování staveb nebo jejich změn, a
   při  posuzování  záměrů,  které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší,
   nebo  rozvojových  koncepcí  a  programů  rozvoje  jednotlivých oborů a
   odvětví.^9)

   (8)  Ministerstvo  zajišťuje  sledování  kvality ovzduší na celém území
   České  republiky.  Sledováním kvality ovzduší může ministerstvo pověřit
   jím zřízenou právnickou osobu.

   (9)  Prováděcí právní předpis stanoví způsob sledování kvality ovzduší,
   včetně metod odběru vzorků, měření, vyhodnocování a dalších technických
   požadavků;  dále  stanoví  imisní  limity  a  jejich meze tolerance pro
   jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny, přípustnou
   četnost  překračování imisních limitů, cílové imisní limity, dlouhodobé
   imisní  cíle a lhůty k jejich dosažení, závazné emisní stropy, redukční
   cíle,  znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek, pro které budou
   připravovány  roční emisní inventury a roční emisní projekce vztahující
   se  k  cílovému  roku  2010  a požadavky na způsob přípravy a provádění
   emisních inventur, emisních projekcí a programu snižování emisí.

   § 7

   Zvláštní ochrana ovzduší

   (1)  Oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší se rozumí území v rámci zóny
   nebo aglomerace, kde je překročena hodnota imisního limitu u jedné nebo
   více znečišťujících látek.

   (2)  Zónou je území vymezené ministerstvem pro účely sledování a řízení
   kvality  ovzduší; aglomerací je sídelní seskupení, na němž žije nejméně
   350  000  obyvatel, vymezené ministerstvem pro účely sledování a řízení
   kvality ovzduší.

   (3)  V  zónách či aglomeracích, na jejichž území se nenacházejí oblasti
   se  zhoršenou  kvalitou ovzduší, zajistí orgány ochrany ovzduší udržení
   koncentrací znečišťujících látek pod hodnotami imisních limitů.

   (4)  Vymezení  oblastí podle odstavce 1 a jejich případné změny provádí
   ministerstvo  jedenkrát za rok a zveřejňuje je ve Věstníku Ministerstva
   životního  prostředí.  Ministerstvo  zde  dále  zveřejní  seznam  zón a
   aglomerací.

   (5)  V  zónách a aglomeracích, na jejichž území se nacházejí oblasti se
   zhoršenou  kvalitou  ovzduší,  zajišťuje ministerstvo sledování kvality
   ovzduší způsobem podle § 6 odst. 8.

   (6) V zónách a aglomeracích vypracují krajské úřady a obecní úřady obcí
   s  počtem obyvatel nad 350 000 programy ke zlepšení kvality ovzduší pro
   znečišťující  látky,  u  kterých  na  jejich  území  došlo v předchozím
   kalendářním  roce  k  překročení imisního limitu a meze tolerance, nebo
   imisního limitu, pokud není mez tolerance stanovena. Účelem programu je
   plnění  limitních  hodnot  ve  lhůtách  stanovených  prováděcím právním
   předpisem.  Rozsah  programu  je uveden v příloze č. 3 k tomuto zákonu.
   Obecní  úřad může zpracovat místní program ke zlepšení kvality ovzduší.
   Tento program odpovídá rozsahem příloze č. 3 k tomuto zákonu.

   (7)  Krajské  úřady  a  obecní úřady obcí s počtem obyvatel nad 350 000
   aktualizují programy v tříletých intervalech nebo do 18 měsíců od konce
   kalendářního  roku,  v  němž  dojde  na  území  zóny  či  aglomerace  k
   překročení  imisního  limitu  a  meze  tolerance, nebo imisního limitu,
   pokud  není mez tolerance stanovena, u znečišťující látky, která není v
   programu  příslušné zóny či aglomerace zahrnuta. Současně s aktualizací
   informují ministerstvo o stavu provádění opatření, která byla programem
   ke   zlepšení   kvality   navržena,   a   zasílají  ministerstvu  kopii
   aktualizované  verze  programu.  Informace  o  programech  ke  zlepšení
   kvality  ovzduší musí být uvedeny na úředních deskách příslušného úřadu
   spolu  s  oznámením,  kde  do  nich lze nahlédnout, a programy musí být
   zveřejněny  v  elektronické  podobě  ve  veřejně přístupném informačním
   systému.

   (8)  Součástí  programu  ke  zlepšení  kvality  ovzduší  je  programový
   dodatek.    Struktura    programového   dodatku   odpovídá   zvláštnímu
   předpisu^9a).  Krajský  a  obecní  úřad  zahrne do programového dodatku
   pouze  vlastní  prioritní  opatření a projekty nebo opatření a projekty
   vzešlé  z  místních  programů ke zlepšení kvality ovzduší, které jsou v
   rámci místního programu určeny jako rozhodující pro kvalitu ovzduší.

   (9)  Z programů ke zlepšení kvality ovzduší podle odstavce 6 se vychází
   při  výkonu  veřejné  správy  na  krajské  a místní úrovni, zejména při
   územním  plánování, územním rozhodování a povolování staveb nebo jejich
   změn  a  při  posuzování  vlivů  staveb  nebo  technologií  na  životní
   prostředí podle zvláštního právního předpisu.^9)

   (10)  Programy  ke zlepšení kvality ovzduší vypracované na úrovni zón a
   aglomerací musí být v souladu s národním programem a místní programy ke
   zlepšení kvality ovzduší musí být v souladu s programem vypracovaným na
   úrovni příslušné zóny či aglomerace.

   (11)  Pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší vypracují krajské úřady
   a  obecní  úřady  obcí  s  počtem  obyvatel  nad  350  000  akční plány
   obsahující   přehled   krátkodobých   opatření.  K  realizaci  opatření
   uvedených   v  akčních  plánech  bude  docházet  při  splnění  podmínek
   uvedených v prováděcím právním předpisu.

   § 7a

   Nízkoemisní zóny

   (1)  Ve  zvláště  chráněných  územích^9b), lázeňských místech^9c), nebo
   pokud  došlo  k  překročení  některého  z imisních limitů stanovených v
   prováděcím  právním předpisu, může obec na svém území, nebo jeho části,
   stanovit  nařízením^9d)  zónu  s omezením provozu motorových silničních
   vozidel  (dále  jen  "nízkoemisní zóna") postupem podle tohoto zákona a
   prováděcích právních předpisů.

   (2)  Obec  v  nařízení vymezí území nízkoemisní zóny a emisní kategorie
   vozidel,  která  mají  povolen  vjezd  do této zóny. Pro případy vzniku
   smogové  situace podle § 8 odst. 1 může obec stanovit zvláštní podmínky
   provozu  nízkoemisní  zóny,  zejména zpřísnit emisní kategorie vozidel,
   která mohou vjíždět do nízkoemisní zóny po dobu trvání smogové situace.
   Na  průjezdním  úseku  dálnice  nebo  silnice^9e)  lze nízkoemisní zónu
   stanovit  pouze v případě, že na území obce mimo nízkoemisní zónu anebo
   mimo zastavěné území téže nebo sousední obce existuje jiná dálnice nebo
   silnice  stejné nebo vyšší třídy^9e), po které je možné zajistit stejné
   dopravní spojení.

   (3)  Obec v nařízení o vyhlášení nízkoemisní zóny stanoví jeho účinnost
   nejdříve  12  měsíců  od  jeho vyhlášení. Obec informuje ministerstvo o
   přijetí nařízení nejpozději jeden měsíc před nabytím jeho účinnosti.

   (4)  Místní úpravu provozu na pozemních komunikacích v nízkoemisní zóně
   stanoví  příslušný  úřad  postupem  podle jiného právního předpisu^9f).
   Začátek  a  konec  nízkoemisní zóny je označen svislou dopravní značkou
   podle  jiného  právního  předpisu^9f),  která kromě příslušného omezení
   vymezí  vozidla  s emisními kategoriemi, kterým je vjezd do nízkoemisní
   zóny  dovolen.  Vjezd do nízkoemisní zóny je povolen pouze pro silniční
   motorová  vozidla  označená emisní plaketou s uvedením příslušné emisní
   kategorie  podle prováděcího právního předpisu a v souladu s podmínkami
   stanovenými  příslušnou  dopravní  značkou. Porušení této povinnosti je
   přestupkem podle jiného právního předpisu^9g). Výjimky jsou stanoveny v
   příloze  č.  4  k  tomuto  zákonu.  Výrobu a distribuci emisních plaket
   zajišťuje  ministerstvo, které může touto činností pověřit jinou osobu.
   Emisní plaketa se vydává za úplatu, jejíž výši stanoví prováděcí právní
   předpis.

   (5) Úřad obce, která vyhlásila svým nařízením nízkoemisní zónu, může na
   základě  žádosti  provozovatele  vozidla  povolit dočasnou nebo trvalou
   individuální výjimku z následujících důvodů:

   a)  nemoc, bezmoc či jiné postižení osoby, která nesplňuje podmínky pro
   přiznání označení pro osobu těžce zdravotně postiženou,

   b)  pracovní  doba  žadatele  o  výjimku  neumožňující  přepravovat  se
   hromadnou dopravou,

   c)  pro  vozidla  se speciálním vybavením (nákladní dopravníky, zábavní
   zařízení, vozidla užívaná jako pracoviště, speciální vozidla taxislužeb
   a služeb v cestovním ruchu),

   d)  zásadní  význam pro podnikání, kde by omezení provozu v nízkoemisní
   zóně mohlo výrazně ohrozit či znemožnit podnikání,

   e)  pro  vozidla určená k přepravě věcí na kulturní a společenské akce,
   včetně  akcí  rekreačních,  vzdělávacích a výchovných (například dětské
   tábory),

   f)  pro  vozidla  k  přepravě  tuhých,  tekutých  a  plynných paliv pro
   zajištění provozu nemocnic, sociálních ústavů a školských zařízení.

   (6)  Emisní  plaketa  musí  být  umístěna  a  celou  svou plochou přímo
   nalepena na vnitřní straně čirého skla předního okna motorového vozidla
   nebo  prvního  motorového  vozidla  v  jízdní soupravě na pravém dolním
   okraji  skla  tak,  aby výhled řidiče z vozidla byl co nejméně omezen a
   plaketa byla dobře viditelná z vnější strany vozidla.

   (7)  V  případě,  že motorové vozidlo není vybaveno předním sklem, musí
   být emisní plaketa umístěna a celou svou plochou přímo nalepena v pravé
   přední části vozidla, pevně spojené s jeho nosnými částmi. Plaketa musí
   být  umístěna  tak,  aby  byla kontrolovatelná a aby byla chráněná před
   přímým znečištěním způsobeným koly vozidla.

   (8)  Pro  získání  emisní plakety je provozovatel silničního motorového
   vozidla   povinen  předložit  technický  průkaz  silničního  motorového
   vozidla.  U  vozidel  registrovaných  v  zahraničí  se  emisní  plaketa
   přiděluje  podle  data první registrace motorového vozidla, pokud nelze
   prokázat jeho emisní třídu.

   (9)   Prováděcí  právní  předpis  stanoví  způsob  zařazení  motorových
   silničních vozidel do emisních kategorií, vzory emisních plaket, bližší
   podmínky  jejich  distribuce  a  jejich  cenu  a  pravidla pro označení
   vozidel příslušnou emisní plaketou.

   § 8

   Smogová situace

   (1)  Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň
   znečištění  ovzduší  znečišťující látkou překročí zvláštní imisní limit
   stanovený prováděcím právním předpisem.

   (2)  Zvláštním imisním limitem podle odstavce 1 se rozumí taková úroveň
   znečištění ovzduší, při jejímž překročení hrozí již při krátké expozici
   riziko poškození lidského zdraví nebo poškození ekosystému.

   (3)  Možnost vzniku, vznik a ukončení smogové situace vyhlašuje v rámci
   ústředního  regulačního  řádu  ministerstvo  nebo jím zřízená právnická
   osoba neprodleně. Současně se vznikem smogové situace vyhlásí regulační
   opatření  k  omezování  emisí  ze  stacionárních  zdrojů,  které  se na
   znečišťování ovzduší rozhodujícím způsobem podílejí.

   (4) Pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší podle § 7 odst. 1 stanoví
   prováděcí  právní  předpis  smogový varovný a regulační systém a způsob
   jeho  provozování  včetně  seznamu  stacionárních  zdrojů podléhajících
   regulaci  podle  odstavce  3. Provoz smogového, varovného a regulačního
   systému  upravuje  ústřední  regulační  řád, krajský a místní regulační
   řád.

   (5)  Kraj a obec jsou povinny v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší
   svým nařízením vydat regulační řád pro jejich území. V tomto regulačním
   řádu  upraví  vyhlašování  a  odvolávání  signálu  upozornění a signálu
   regulace  na  svém území v případě možnosti vzniku nebo výskytu smogové
   situace  a  omezení  nebo  zastavení  provozu stacionárních a mobilních
   zdrojů  znečišťování ve své územní působnosti, s výjimkou stacionárních
   zdrojů  regulovaných  podle  odstavce  3.  Při  vypracování krajského a
   místního  regulačního  řádu  krajský  úřad  a  obecní  úřad přihlédne k
   negativním  důsledkům  omezení  nebo  zastavení  zemědělských provozů s
   chovem hospodářských zvířat.

   (6)  Krajský  regulační  řád nesmí být v rozporu s ústředním regulačním
   řádem.  Místní  regulační řád nesmí být v rozporu s krajským regulačním
   řádem a s ústředním regulačním řádem.

   (7) Pro případ vzniku smogové situace může orgán ochrany ovzduší

   a)  nařídit  provozovatelům stacionárních zdrojů omezení nebo zastavení
   provozu zdroje,

   b) nařídit provozovatelům mobilních zdrojů znečišťování omezení provozu
   těchto zdrojů nebo zákaz tyto zdroje používat.

   (8)  Regulační  opatření  lze  vyhlásit  na  nezbytně nutnou dobu jen s
   uvedením  důvodu  a  území,  na které se regulační opatření vztahuje. V
   regulačním  opatření  orgán  ochrany  ovzduší  uvede, na které osoby se
   regulační opatření vztahuje a jaká omezení jsou povinny strpět.

   (9) Osoba, které se regulační opatření dotýká, je povinna toto opatření
   dodržovat  po  celou  dobu  počínaje  okamžikem, kdy regulační opatření
   nabyla účinnosti až do jejich zrušení.

   (10)  Informaci  pro  veřejnost o vyhlášení signálu upozornění, signálu
   regulace,  signálu  varování  a  jejich odvolání zajišťuje ministerstvo
   nebo  jím  zřízená  právnická  osoba  nebo  krajský úřad v televizním a
   rozhlasovém  vysílání; obecní úřad vyhlašuje signál upozornění a signál
   regulace, jejich změny a odvolání v místních informačních prostředcích.

   (11)  Osoba,  která  provozuje  televizi  nebo  rozhlas, je povinna bez
   náhrady  nákladů  na  základě  žádosti  ministerstva  nebo  jím zřízené
   právnické  osoby  nebo  krajskému úřadu neprodleně a bez úprav obsahu a
   smyslu  uveřejnit  informace o vyhlášení a odvolání signálu upozornění,
   signálu regulace a signálu varování.

   (12)  Prováděcí  právní  předpis  stanoví  hodnoty  zvláštních imisních
   limitů  pro  znečišťující  látky, nebo jejich stanovené skupiny, způsob
   jejich   kontroly   včetně   metod  odběru  vzorků,  měření  a  dalších
   technických požadavků, ústřední regulační řád a způsob jeho provozování
   včetně   seznamu  stacionárních  zdrojů  podléhajících  regulaci  podle
   odstavce  3,  podmínky  vedoucí  k vyhlášení akčních plánů, strukturu a
   obsah  akčních  plánů,  zásady  vypracování a realizace akčních plánů a
   zásady  pro  vypracování a provozování krajských a místních regulačních
   řádů.

   § 9

   Zjišťování znečišťujících látek

   (1)  Emise  znečišťujících  látek  ze  zvláště  velkých,  velkých  nebo
   středních stacionárních zdrojů zjišťují provozovatelé především měřením
   a  v  případech  stanovených  v prováděcím právním předpisu výpočtem. V
   pochybnostech rozhodne na návrh provozovatele krajský úřad.

   (2)  Měření emisí se provádí v místě, za kterým již nedochází ke změnám
   složení   vypouštěných  odpadních  plynů  do  vnějšího  ovzduší.  Má-li
   stacionární  zdroj  několik výduchů, komínů nebo výpustí, měří se emise
   na  každém  z  nich.  Měření a vyhodnocení naměřených hodnot se provádí
   jednorázově  v termínech stanovených v prováděcím právním předpisu nebo
   nepřetržitě v průběhu roku (kontinuálním měřením).

   (3)  Kontinuálním měřením emisí se průběžně měří hmotnostní koncentrace
   emisí  znečišťujících  látek  vypouštěných  ze  stacionárního  zdroje v
   průběhu kalendářního roku. Výsledky kontinuálního měření emisí musí být
   v  rozsahu  a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem průběžně
   zaznamenávány, vyhodnocovány a uchovávány.

   (4) Pokud pro danou znečišťující látku nebo skupinu látek není stanoven
   u stacionárního zdroje specifický emisní limit, je provozovatel povinen
   plnit  obecný  emisní  limit.  Krajský  úřad na žádost provozovatele, z
   vlastního   podnětu   nebo   na   návrh   inspekce  vymezí  rozhodnutím
   znečišťující  látky  nebo  jejich  stanovené  skupiny k plnění obecných
   emisních limitů.

   (5)   Účinnost   spalování  a  množství  vypouštěných  látek  u  malých
   spalovacích  zdrojů  uvedených  v § 12 odst. 1 písm. f) zjišťuje osoba,
   která  je držitelem platné autorizace podle § 15 odst. 1 písm. b), nebo
   osoba  oprávněná  podle § 15 odst. 15 měřením podle postupu stanoveného
   prováděcím právním předpisem.

   (6)  Úroveň  znečištění  ovzduší  a dodržování imisních limitů zjišťují
   orgány  ochrany  ovzduší  měřením  nebo  kombinací  měření a modelového
   výpočtu  nebo  modelovým  výpočtem nebo jinou metodou odborného odhadu.
   Rozptylové   studie   zpracovává   osoba,  která  je  držitelem  platné
   autorizace  podle  §  15  odst. 1 písm. d) nebo je oprávněna podle § 15
   odst. 17 a 20.

   (7)  Měření,  jehož  účelem je prokázat dodržování emisních limitů nebo
   ověření    správnosti    měření    znečišťujících   látek   prováděných
   provozovatelem  u  zvláště  velkých,  velkých a středních stacionárních
   zdrojů,  a  měření  imisí  provádí  osoba,  která  je  držitelem platné
   autorizace  podle § 15 odst. 1 písm. a) nebo osoba oprávněná podle § 15
   odst. 17 a 19.

   (8) V případech stanovených prováděcím právním předpisem provádí měření
   znečišťujících látek u stacionárního zdroje provozovatel, a to způsobem
   stanoveným prováděcím právním předpisem.

   (9)  Provozovatel  je  povinen  na základě výsledků měření prokázat jím
   vykazované emise znečišťujících látek a dodržování stanovených emisních
   limitů a emisních stropů u stacionárního zdroje.

   (10)   Prováděcí   právní   předpis  stanoví  rozsah  a  způsob  měření
   znečišťujících  látek u stacionárních zdrojů včetně jejich vyhodnocení,
   provádění    kontinuálního    měření    emisí   včetně   zaznamenávání,
   vyhodnocování   a   uchovávání  jeho  výsledků;  dále  stanoví  skupiny
   stacionárních  zdrojů,  kde  se zjišťují znečišťující látky výpočtem, a
   postup  výpočtu  včetně  emisních faktorů, měření účinnosti spalování u
   malých spalovacích zdrojů včetně množství a rozsahu vypouštěných látek,
   podrobné  postupy  zjišťování  úrovně znečištění ovzduší včetně metod a
   dalších  požadavků,  jakož  i  podmínky  provozování  systému  měřicích
   stanic.

   § 10

   Zjišťování pachových látek

   (1)  Vnášení  pachových  látek  ze  stacionárních zdrojů do ovzduší nad
   přípustnou míru obtěžování zápachem není dovoleno.

   (2)   Prováděcí  právní  předpis  stanoví  přípustnou  míru  obtěžování
   zápachem  a  způsob  jejího  zjišťování,  dále  stanoví  emisní  limity
   pachových látek, rozsah a způsob stanovení koncentrace pachových látek.

   § 11

   Povinnosti   provozovatelů   zvláště   velkých,   velkých  a  středních
   stacionárních zdrojů

   (1)  Provozovatelé  zvláště  velkých, velkých a středních stacionárních
   zdrojů jsou povinni

   a)  uvádět  do  provozu  a  provozovat  stacionární  zdroje v souladu s
   podmínkami  ochrany  ovzduší,  které  jsou  uvedeny  ve  stanoviscích a
   povoleních  vydaných  podle  §  17 a v souladu s technickými podmínkami
   provozu  zařízení zdroje stanovenými jeho výrobcem a s provozním řádem,
   pokud  je  stanovena  povinnost  k  jeho zpracování podle odstavce 2; v
   případě   jejich  nevydání  postupují  provozovatelé  podle  rozhodnutí
   vydaných  podle  právních  předpisů  platných  do  dne účinnosti tohoto
   zákona,

   b)  dodržovat  emisní  limity  včetně stanovených lhůt k jejich plnění,
   limitní  obsah  látek  ve  výrobcích, emisní stropy, přípustnou tmavost
   kouře a přípustnou míru obtěžování zápachem,

   c)  zjišťovat  množství  vypouštěných  znečišťujících a pachových látek
   postupem a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,

   d) plnit pokyny orgánů ochrany ovzduší ke zjednání nápravy podle § 38,

   e) vést provozní evidenci o stacionárních zdrojích v rozsahu stanoveném
   v  prováděcím  právním  předpisu  a uchovávat ji nejméně po dobu 5 let;
   zpracovat  souhrnnou  provozní  evidenci  z  údajů provozní evidence za
   kalendářní  rok  a  předávat  ji  příslušným  orgánům  ochrany  ovzduší
   prostřednictvím  integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v
   oblasti  životního prostředí nebo datové schránky ministerstva určené k
   plnění  ohlašovacích  povinností  v  oblasti  životního prostředí podle
   zákona  o  integrovaném  registru  znečišťování  životního  prostředí a
   integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního
   prostředí  a  o  změně  některých  zákonů  do  31. března následujícího
   kalendářního  roku;  povinnost  zpracovat a předávat souhrnnou provozní
   evidenci  se nevztahuje na provozovatele stacionárních zdrojů podle § 5
   odst. 8,

   f) poskytovat příslušným orgánům ochrany ovzduší údaje podle písmene e)
   a  další jimi vyžádané údaje potřebné zejména ke zjištění podílu zdroje
   na znečišťování ovzduší,

   g)  bezodkladně  odstraňovat  v provozu stacionárních zdrojů nebezpečné
   stavy  ohrožující  kvalitu  ovzduší  a  činit  opatření  k  předcházení
   havárií;  v  případě  výskytu  takového stavu podat o něm zprávu orgánu
   ochrany ovzduší nejpozději do 24 hodin; v případě poruchy, za kterou se
   považuje  odchylka  od  normálního  provozu zdroje v důsledku technické
   závady  a  při  které  u  zdroje  nemohou  být  dodrženy emisní limity,
   bezodkladně odstavit zdroj v souladu se souborem technickoorganizačních
   opatření,  není-li  ji  možno  odstranit  do 24 hodin od jejího vzniku;
   tímto ustanovením nejsou dotčeny povinnosti stanovené zvláštním právním
   předpisem,^6)

   h)  vypracovat  pro  účely  regulace  emisí  za  situace  uvedené v § 8
   regulační  řády pro provoz stacionárních zdrojů a předložit je inspekci
   ke schválení,

   i)  při  vyhlášení  regulačních  opatření  podle  §  8  odst.  3  plnit
   povinnosti  vyplývající  z ústředního, krajského a místního regulačního
   řádu podle § 8 odst. 4 a 5,

   j)  zajistit  a  řádně  provozovat technické prostředky pro nepřetržité
   (kontinuální)   měření   emisí   látek  znečišťujících  ovzduší  včetně
   zaznamenávání,  vyhodnocování  a  uchovávání  jeho  výsledků,  pokud to
   stanoví prováděcí právní předpis,

   k)  při  vážném  nebo  bezprostředním ohrožení zdraví z důvodu nadměrné
   koncentrace  znečišťujících  látek  bezodkladně  zastavit  nebo  omezit
   provoz  stacionárního  zdroje,  jeho části nebo jinou činnost, která je
   příčinou  ohrožení  nebo snížení kvality ovzduší, neprodleně informovat
   inspekci  a správní úřady podle zvláštního právního předpisu^6) a plnit
   jejich  pokyny  ke  zjednání  nápravy;  současně informovat veřejnost o
   následcích  poruchy  nebo  jiné  příčiny,  která  vedla  ke vzniku této
   situace,

   l)  umožnit  osobám pověřeným orgány ochrany ovzduší a inspekci přístup
   ke  stacionárnímu  zdroji  za  účelem  zjištění množství znečišťujících
   látek, kontroly provozu a technického stavu tohoto zdroje,

   m)   zpřístupnit   veřejnosti   informaci  o  znečišťování  ovzduší  ze
   stacionárního zdroje a o opatřeních omezení tohoto znečišťování,

   n) na základě požadavku ministerstva nebo inspekce poskytnout informace
   nutné  ke stanovení kategorie stacionárního zdroje podle § 4 odst. 10 a
   11  a  ke  stanovení rozsahu sledovaných znečišťujících látek podle § 9
   odst. 4,

   o) plnit úkoly vyplývající z plánu snížení emisí podle § 5 odst. 6,

   p)  plnit  úkoly  vyplývající  z programů ke zlepšování kvality ovzduší
   podle § 7 odst. 6,

   r)  plnit  plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního
   zdroje podle § 5 odst. 8,

   s)  předkládat  inspekci  protokoly  o výsledcích měření znečišťujících
   látek podle § 9 odst. 1, 2, 7 a 9,

   t) zpracovává a realizuje plány snížení emisí pachových látek.

   (2)  Provozovatelé  zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů jsou
   dále  povinni  vypracovat ve lhůtě stanovené příslušným orgánem ochrany
   ovzduší  soubor  technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních
   opatření  k  zajištění provozu stacionárních zdrojů, včetně opatření ke
   zmírňování  průběhu a odstraňování důsledků havarijních stavů v souladu
   s  podmínkami  ochrany  ovzduší, (dále jen "provozní řád") a předkládat
   jejich  návrhy  i  návrhy  jejich  změn ke schválení příslušnému orgánu
   ochrany  ovzduší. Stanoví-li tak prováděcí právní předpis, zpracovávají
   provozní  řád  také  provozovatelé  středních  stacionárních  zdrojů  v
   přiměřeně  stanoveném rozsahu. Po jejich schválení jsou provozními řády
   vázáni.  Tím  nejsou  dotčeny  povinnosti  stanovené  podle  zvláštního
   právního předpisu.^6)

   (3) Spalovny odpadu a zařízení povolená pro spoluspalování odpadu mohou
   být  provozovány  pouze  pod  dohledem osoby, která je držitelem platné
   autorizace  podle  § 15 odst. 1 písm. c). Tato osoba provádí dohled nad
   dodržováním  podmínek  stanovených v povolení podle § 17 a v prováděcím
   právním předpisu.

   (4)  Prováděcí  právní  předpis  stanoví  náležitosti,  formu  a postup
   zpracování  provozního  řádu,  hlášení  havárie  stacionárního  zdroje,
   vedení  provozní  evidence  a  zpracování  souhrnné provozní evidence a
   jejího ohlašování.

   § 12

   Povinnosti provozovatelů malých stacionárních zdrojů znečišťování

   (1) Provozovatelé malých stacionárních zdrojů jsou povinni

   a)  uvádět  do  provozu a provozovat stacionární zdroje jen v souladu s
   podmínkami pro provoz těchto zdrojů,

   b)  umožnit  osobám  pověřeným obcí a inspekci přístup ke stacionárnímu
   zdroji   za  účelem  ověření  kategorizace  zdroje,  zjištění  množství
   vypouštěných látek a kontroly jeho technického stavu a předkládat jim k
   tomu potřebné podklady,

   c)  oznámit  stacionární  zdroj, který vypouští těkavé organické látky,
   obecnímu úřadu způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,

   d)  plnit  pokyny orgánu ochrany ovzduší ke zjednání nápravy podle § 38
   odst. 1,

   e)  dodržovat  přípustnou  tmavost  kouře  a přípustnou míru obtěžování
   zápachem a neobtěžovat kouřem a zápachem osoby ve svém okolí a obydlené
   oblasti,

   f)   zajišťovat   prostřednictvím   oprávněné  osoby  měření  účinnosti
   spalování,   měření   množství  vypouštěných  látek  a  kontrolu  stavu
   spalinových  cest  u  spalovacích  zdrojů,  a to nejméně jedenkrát za 2
   roky,  a  odstraňovat  zjištěné  závady do 2 měsíců od jejich zjištění,
   pokud  se  s  obecním  úřadem  nedohodnou  jinak;  tuto  povinnost plní
   provozovatelé u zdrojů spalujících tuhá paliva od jmenovitého tepelného
   výkonu  15  kW  a  u  zdrojů  spalujících plynná nebo kapalná paliva od
   jmenovitého  tepelného  výkonu  11  kW; za oprávněnou osobu se považuje
   držitel živnostenského oprávnění v oboru kominictví,^10)

   g)  oznámit  obecnímu úřadu provedení povinného měření a kontroly podle
   písmene f) a jejich výsledky do 30 dnů od data jejich uskutečnění.

   (2)  Povinnosti uvedené v odstavci 1 písm. b), f) a g) se nevztahují na
   provozovatele   malých  stacionárních  zdrojů  umístěných  v  rodinných
   domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci s výjimkou případů,
   kdy jsou provozovány výhradně pro podnikatelskou činnost.

   (3) Plnění povinnosti týkající se kontroly podle odstavce 1 písm. f) je
   provozovatel povinen na požádání osob pověřených obcí prokázat záznamem
   oprávněné osoby ne starším než 2 roky.

   (4) Nedodržení povinností uvedených v odstavci 1 písm. e) a g) fyzickou
   osobou je přestupkem podle zvláštního právního předpisu.^11)

   (5)  Prováděcí  právní  předpis stanoví způsob vedení evidence a rozsah
   sledovaných údajů pro bilancování spotřeby těkavých organických látek.

   § 13

   Evidence zdrojů znečišťování a vyhodnocování kvality ovzduší

   (1)  Evidence  a  vyhodnocování  znečišťování ovzduší, údaje o zdrojích
   znečišťování a jejich emisích jsou zajišťovány orgány ochrany ovzduší a
   vedeny  v registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší. Registr emisí a
   zdrojů  znečišťování  zajišťuje ministerstvo; jeho vedením může pověřit
   jím  zřízenou  právnickou osobu. Součástí tohoto registru je i evidence
   spaloven odpadu.

   (2)  Registr  emisí  a  zdrojů znečišťování podle odstavce 1 se použije
   také   pro   Národní   inventarizační   systém,  jehož  prostřednictvím
   ministerstvo  zabezpečuje  inventarizaci  údajů  o  emisích a propadech
   látek ovlivňujících klimatický systém Země.

   (3)  Evidence  a  vyhodnocování  kvality ovzduší jsou vedeny v registru
   informačního  systému  kvality  ovzduší.  Registr  informačního systému
   kvality  ovzduší  zajišťuje ministerstvo; jeho vedením může pověřit jím
   zřízenou  právnickou osobu. Registr podle odstavce 1 je součástí tohoto
   informačního systému.

   § 14

   Základní  povinnosti  provozovatelů, výrobců a dovozců mobilních zdrojů
   znečišťování

   (1) Provozovatelé mobilních zdrojů znečišťování jsou povinni provozovat
   a  udržovat  tyto  zdroje v souladu s podmínkami stanovenými zvláštními
   právními  předpisy^4),^5),^8)  včetně  dodržování  stanovených emisních
   limitů.

   (2)  Výrobci  a  dovozci  jsou  povinni  vyrábět a dovážet pouze takové
   mobilní  zdroje,  které  splňují  podmínky  pro  provoz a emisní limity
   stanovené zvláštními právními předpisy.^4),^5),^8)

   (3)  Provozovatelé  mobilních  zdrojů  znečišťování  jsou povinni plnit
   pokyny orgánů ochrany ovzduší vydané podle § 8 odst. 7 písm. b).

   § 15

   Autorizace

   (1) Rozhodnutí o autorizaci podle tohoto zákona se vyžaduje

   a)  k  měření  emisí nebo imisí znečišťujících látek podle § 9 odst. 7,
   stanovení  koncentrace  pachových  látek  a  míry  obtěžování zápachem,
   stavových  veličin  plynů,  koncentrace  srovnávací  látky a vlhkosti v
   plynu a k ověřování správnosti měření znečišťujících látek,

   b)  k  měření  účinnosti  spalovacího  zdroje a vypouštěných látek a ke
   kontrole spalinových cest podle § 9 odst. 5,

   c) k dohledu nad provozem spalovny odpadu nebo zařízení schváleného pro
   spoluspalování odpadu,

   d)  ke  zpracování  rozptylových  studií podle § 9 odst. 6 a zpracování
   odborných posudků podle § 17 odst. 6,

   e)  k  ověřování  množství  emisí  skleníkových  plynů podle zvláštního
   právního předpisu,^11a)

   f)  k  ověřování  zprávy  o  emisích podle § 3b odst. 4 a k certifikaci
   systému  kvality  podle prováděcího právního předpisu u osob podle § 3c
   odst. 1 až 3.

   (2)  Rozhodnutí  o  autorizaci  podle  odstavce  1  vydává ministerstvo
   fyzickým  a  právnickým osobám na podkladě jejich žádosti. Rozhodnutí o
   autorizaci  podle  odstavce  1  písm.  f) vydá ministerstvo po dohodě s
   Ministerstvem zemědělství. U právnické osoby podává žádost o autorizaci
   statutární orgán nebo jeho zástupce, který splňuje požadavky zvláštního
   právního předpisu.^10) Autorizace podle odstavce 1 písm. c) a d) vzniká
   též  marným uplynutím lhůty a způsobem podle § 28 až 30 zákona o volném
   pohybu služeb.

   (3)  Žádost  o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a)
   obsahuje

   a) u fyzických osob jméno, příjmení, identifikační číslo osoby, bylo-li
   přiděleno,  datum narození a adresu místa trvalého pobytu u osob, které
   jsou   občany   České   republiky,  nebo  adresu  místa  trvalého  nebo
   přechodného  pobytu,  popřípadě  místa  podnikání  u osob, které nejsou
   občany  České  republiky;  u  právnických  osob  obchodní firmu, právní
   formu,  adresu  sídla,  popřípadě  organizační  složky  na  území České
   republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

   b)  uvedení  rozsahu  látek, které žadatel hodlá měřit, s uvedením, zda
   jde  o měření emisí nebo imisí, stanovení koncentrace pachových látek a
   míry   obtěžování   zápachem,   stavových  veličin  plynů,  koncentrace
   srovnávací látky a vlhkosti plynu,

   c)  seznam  fyzických  osob,  které  jsou  k  žadateli v pracovním nebo
   obdobném  poměru  a  budou  se  podílet  na  měření,  a  doklady, které
   prokazují jejich odborné znalosti,

   d)  jméno,  příjmení  a  adresu bydliště odpovědného zástupce právnické
   osoby,  popřípadě  též  fyzické  osoby,  pokud  jej fyzická osoba podle
   živnostenského zákona ustanovila,

   e)  seznam  přístrojového  vybavení  určeného  k  měření včetně seznamu
   výrobních  čísel přístrojů, jejich typů, roku výroby, výrobce, doklad o
   právním  vztahu  k  přístrojům  a o kalibraci těchto přístrojů a seznam
   chemikálií, které budou k měření použity včetně kalibračních plynů,

   f) seznam metod, postupů odběrů a úprav vzorků pro účely měření, včetně
   konečných  analytických  metod  a  postupů, které budou použity, včetně
   osvědčení  o  akreditaci  vydané  akreditující  osobou  pověřenou podle
   zvláštního  právního předpisu^11d) u těch metod a postupů, u kterých to
   stanoví prováděcí právní předpis,

   g)  uvedení  postupů  pro  zpracování  výsledků  měření a vzor výsledků
   měření (protokol o měření),

   h) příručku jakosti zpracovanou pro rozsah měření podle písmene b),

   i) doklady o úspěšném absolvování mezilaboratorního porovnání zkoušek a
   zajištění  metrologické návaznosti měřidel a činností podle písmen e) a
   f),

   j)   povolení   k   provozování   živností  podle  zvláštního  právního
   předpisu.^10)

   (4)  Žádost  o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. b)
   obsahuje  údaje uvedené v odstavci 3 písm. a), b), c), d), f), g), h) a
   j) včetně dokladu o splnění kvalifikačních předpokladů podle zvláštního
   právního předpisu.^10)

   (5)  Žádost  o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. c)
   obsahuje  údaje  uvedené  v  odstavci  3 písm. a) a d) a k této žádosti
   žadatel připojí

   a)  doklad  o  právním  vztahu  žadatele  k provozovanému stacionárnímu
   zdroji uvedenému v žádosti,

   b)  přesný  a  podrobný  technický  popis zařízení stacionárního zdroje
   včetně řešení ochrany ovzduší,

   c)  úplnou  specifikaci  druhů  a  kategorií  odpadu  podle  zvláštního
   právního  předpisu,^7)  jejichž  spalování  je  u  stacionárního zdroje
   povoleno, doloženou příslušnými rozhodnutími orgánů ochrany ovzduší,

   d)  údaje  o  autorizacích  a  oprávněních k činnostem podle zvláštního
   právního  předpisu^10)  vydaných  osobám,  které  budou tyto činnosti u
   stacionárního zdroje vykonávat,

   e)  měřicí  protokoly  o  měření  emisí  látek  znečišťujících  ovzduší
   (aktuální), pokud je stacionární zdroj již provozován,

   f)  přesný  a  podrobný  popis  zařízení a vybavení k měření, záznamu a
   vyhodnocení  emisí znečišťujících látek a technickoprovozních parametrů
   tam, kde je měření uloženo prováděcím právním předpisem,

   g) doklad o oprávnění k podnikání, pokud žadatel již podniká,

   h)  doklad  o zajištění evidence a řádného nakládání s odpady z provozu
   stacionárního zdroje,

   i)  doklad  o  zaplacení  poplatku  za  znečišťování  ovzduší za období
   uplynulých 3 let,

   j)   doklad   o   splnění   kvalifikačních  předpokladů,  kterými  jsou
   vysokoškolské  vzdělání  v  oblasti technických věd a technologií, nebo
   vyšší  odborné  vzdělání,  případně  úplné  střední vzdělání nebo úplné
   střední  odborné  vzdělání a 3 roky odborné praxe vykonané v posledních
   10   letech   ve   spalovně   odpadu   nebo   zařízení  schváleném  pro
   spoluspalování odpadu.

   (6)  Žádost  o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. d)
   obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a). Žadatel k žádosti připojí
   popis  postupů  při  zpracování  rozptylových  studií  a již zpracované
   rozptylové  studie, nebo připojí popis a příklady svých postupů a zásad
   pro zpracování odborných posudků a již zpracovaný odborný posudek podle
   § 17 odst. 6.

   (7)  Žádost  o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. e)
   obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a), d) a j), a k této žádosti
   žadatel připojí

   a)  seznam  fyzických  osob,  které  jsou  k  žadateli v pracovním nebo
   obdobném poměru a budou pro žadatele ověřování provádět,

   b)  osvědčení  o  akreditaci  pro ověřování množství emisí skleníkových
   plynů  vydané  akreditující  osobou pověřenou podle zvláštního právního
   předpisu^11d),

   c)  uvedení  kategorie či více kategorií zařízení,^11c) pro něž žadatel
   hodlá ověřování množství emisí skleníkových plynů provádět.

   (8) Podmínkou pro vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm.
   e)  je  bezúhonnost. Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje
   ten,   kdo  nebyl  pravomocně  odsouzen  pro  trestný  čin  spáchaný  z
   nedbalosti,  jehož  skutková podstata souvisí s autorizovanou činností,
   nebo pro trestný čin spáchaný úmyslně, anebo se na něj podle zvláštního
   právního  předpisu  nebo rozhodnutí prezidenta republiky hledí, jako by
   nebyl  odsouzen.  Bezúhonnost  se  prokazuje  dokladem  o bezúhonnosti,
   kterým   je   výpis   z   evidence  Rejstříku  trestů.  Při  posuzování
   bezúhonnosti  státních  příslušníků  členských  států  Evropské unie se
   postupuje  podle  zvláštního právního předpisu.^11b) Ministerstvo si za
   účelem   doložení   bezúhonnosti   vyžádá   podle  zvláštního  právního
   předpisu^11e) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu
   z  evidence  Rejstříku  trestů  a  výpis z evidence Rejstříku trestů se
   předávají  v  elektronické  podobě,  a  to způsobem umožňujícím dálkový
   přístup.

   (9)  Žádost  o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. f)
   obsahuje  údaje  uvedené v odstavci 3 písm. a), d) a j). K této žádosti
   žadatel připojí

   a) seznam fyzických osob, které jsou k žadateli v pracovním poměru nebo
   obdobném   pracovněprávním   vztahu   a  budou  pro  žadatele  provádět
   ověřování,  a  doklad  o  splnění  jejich  kvalifikačních  předpokladů,
   kterými  jsou středoškolské vzdělání a nejméně 5 let praxe v příslušném
   oboru nebo vysokoškolské vzdělání a nejméně 3 roky praxe v oboru,

   b)  osvědčení  o  akreditaci  pro ověřování zprávy o emisích podle § 3b
   odst.  4 a pro certifikaci systému kvality u osob podle § 3c odst. 1 až
   3  vydané  akreditující  osobou  pověřenou  podle  zvláštního  právního
   předpisu^11d),

   c)  popis  pracovních  postupů,  metod a zásad, které zajistí náležitou
   kontrolu plnění požadavků tohoto zákona a prováděcího právního předpisu
   ze strany certifikovaných osob podle § 3c odst. 1 až 3,

   d)  seznam  zemí,  ve  kterých  je  žadatel schopen věrohodným způsobem
   provádět  ověřování  plnění  požadavků  na kritéria udržitelnosti podle
   tohoto zákona a prováděcího právního předpisu,

   e)  popis  pracovních  postupů,  metod  a  zásad pro ověřování zprávy o
   emisích podle § 3b odst. 3.

   (10) Před vydáním rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a), b)
   a  d)  je  žadatel  povinen  prokázat znalost metod odběru vzorků látek
   znečišťujících  ovzduší,  metod  stanovení  koncentrací  těchto látek a
   jejich  vyhodnocování,  metod  stanovení  koncentrace pachových látek a
   míry   obtěžování   zápachem,   stavových  veličin  plynů,  koncentrace
   srovnávací  látky a vlhkosti v plynu, zásad správné laboratorní praxe a
   metrologie,   metodiky  pro  zpracování  rozptylových  studií.  Znalost
   prokazuje  pouze u těch činností, které jsou předmětem žádosti o vydání
   rozhodnutí o autorizaci.

   (11)  Žadatelé  podle  odstavce  1  jsou  povinni  podrobit  se ověření
   znalostí  právních  předpisů upravujících ochranu životního prostředí v
   rozsahu  své  činnosti. Úspěšné prokázání odborných znalostí a znalostí
   vybraných  právních  předpisů  je  předpokladem  k  vydání rozhodnutí o
   autorizaci podle odstavce 2. V případě, že žadatel neprokáže požadované
   znalosti,  je  žádost  o  vydání  rozhodnutí o autorizaci ministerstvem
   zamítnuta.

   (12) Rozhodnutí o autorizaci se vydává na dobu určitou, nejdéle na dobu
   5  let  a  může  obsahovat  podmínky,  za  nichž  může být tato činnost
   prováděna. Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci lze podat opakovaně.

   (13)  Platnost  rozhodnutí  o autorizaci se prodlužuje o dalších 5 let,
   pokud osoba, která je držitelem platného rozhodnutí o autorizaci, (dále
   jen  "autorizovaná  osoba")  nadále  splňuje  podmínky  pro  výkon této
   činnosti.   Ministerstvo   o  prodloužení  autorizace  vydá  osvědčení.
   Autorizovaná  osoba, které ministerstvo zrušilo rozhodnutí o autorizaci
   podle  odstavce  14,  může  opětovně podat žádost o vydání rozhodnutí o
   autorizaci  k  téže  činnosti,  ke  které  jí bylo rozhodnutím zrušeno,
   nejdříve po uplynutí 1 roku.

   (14)  Ministerstvo  zruší  rozhodnutí  o autorizaci vydané autorizované
   osobě, jestliže tato osoba

   a)  závažně  poruší  povinnosti  při výkonu této činnosti, a to zejména
   tím,  že  zkreslí  nebo  uvede nesprávné údaje nebo nedodržuje metody a
   postupy   činnosti  uvedené  v  osvědčení  o  autorizaci,  nebo  neplní
   povinnost uvedenou v § 13 odst. 7,

   b) ztratí způsobilost k výkonu autorizované činnosti tím, že nebude mít
   nezbytné přístrojové vybavení, nebo

   c)  pokud  je  právnickou osobou, neustanoví odpovědného zástupce podle
   odstavce  3  písm.  d)  nebo nebude mít v pracovním nebo jiném obdobném
   poměru   osoby   způsobilé  k  měření  nebo  ověřování  množství  emisí
   skleníkových plynů.

   (15)  Ministerstvo  může  zrušit  rozhodnutí o autorizaci v případě, že
   dojde  k  podstatné  změně  podmínek,  za  kterých  bylo  rozhodnutí  o
   autorizaci vydáno.

   (16) Platnost rozhodnutí o autorizaci zaniká

   a)  uplynutím  doby,  na  kterou  bylo vydáno, s výjimkou postupu podle
   odstavce 13,

   b) smrtí fyzické osoby nebo jejím prohlášením za mrtvou, nebo

   c) zánikem právnické osoby, které bylo rozhodnutí o autorizaci vydáno.

   (17)  Rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a), b), d) a e) se
   nevyžaduje  u  osoby,  která je usazena v jiném členském státě Evropské
   unie  a  na  území  České  republiky  hodlá  dočasně vykonávat činnosti
   uvedené v odstavci 1, pokud prokáže, že

   a) je státním příslušníkem členského státu Evropské unie,

   b)  je  držitelem  oprávnění  k  výkonu činností uvedených v odstavci 1
   písm.  a),  b),  d) a e) podle právních předpisů jiného členského státu
   Evropské unie, pokud se v tomto státě takové oprávnění vyžaduje.

   (18)  Rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a), b), d) a e) se
   dále nevyžaduje u právnické osoby, která na území České republiky hodlá
   dočasně  vykonávat činnost uvedenou v odstavci 1 písm. a), b), d) a e),
   pokud prokáže, že

   a)  byla založena podle práva jiného členského státu Evropské unie a má
   své  sídlo, ústřední správu nebo hlavní místo podnikatelské činnosti na
   území jiného členského státu Evropské unie a

   b)  je  držitelem  oprávnění  k  výkonu činností uvedených v odstavci 1
   písm.  a),  b),  d) a e) podle právních předpisů jiného členského státu
   Evropské unie, pokud se v tomto státě takové oprávnění vyžaduje.

   (19)  V  případě  činností podle odstavce 1 písm. a) je tato osoba dále
   povinna předložit seznam metod, postupů odběrů a úprav vzorků pro účely
   měření,  včetně  konečných  analytických  metod  a postupů, které budou
   použity  podle odstavce 3 písm. f); v případě činností podle odstavce 1
   písm.  e)  je  tato osoba dále povinna předložit seznam metod a postupů
   ověřování množství emisí skleníkových plynů.

   (20) V případě zpracování rozptylových studií podle odstavce 1 písm. d)
   je   tato  osoba  dále  povinna  předložit  popis  postupů  při  jejich
   zpracování  včetně  již  dříve  zpracovaných  rozptylových studií podle
   referenční   metody   pro   zpracování  rozptylových  studií  stanovené
   prováděcím  právním předpisem.^10a) Nemůže-li tato osoba takovou studii
   předložit, předloží vzorovou rozptylovou studii, která je zpracována za
   použití  referenční metody stanovené prováděcím právním předpisem.^10a)
   Pokud  tato  osoba  používá  pro zpracování rozptylových studií metodu,
   která  není  uvedena  v  souboru  referenčních metod,^10a) ministerstvo
   posoudí,  zda  je  srovnatelná  s metodou stanovenou prováděcím právním
   předpisem.^10a)

   (21)  O nesplnění požadavků stanovených v odstavci 17 vydá ministerstvo
   rozhodnutí  ve  lhůtě  15  dnů  ode  dne,  kdy mu byla předložena úplná
   dokumentace.  V  případě  posuzování,  zda  jde o metodu srovnatelnou s
   referenční metodou podle odstavce 20, činí tato lhůta 30 dnů.

   (22)  Prováděcí  právní  předpis  stanoví  rozsah  znalostí, které jsou
   předpokladem  pro  vydání  rozhodnutí  o  autorizaci, postup, kterým se
   ověřují,  postupy  pro  činnost  osob, které jsou držiteli rozhodnutí o
   autorizaci podle odstavce 1 písm. e), seznam metod a postupů, u kterých
   je  podle  odstavce  3  písm.  f)  vyžadováno  předložení  osvědčení  o
   akreditaci a způsob evidence o vydaných rozhodnutích.

   § 16

   Povinnosti autorizované osoby

   (1)  Autorizovaná  osoba  má povinnost vykonávat činnost, k níž jí bylo
   vydáno  rozhodnutí  o  autorizaci,  tak,  aby  nedošlo ke střetu zájmů,
   zejména  nesmí  provádět  měření  emisí  ze  stacionárního  zdroje nebo
   ověřování množství emisí skleníkových plynů,

   a)  jedná-li  se  o stacionární zdroj nebo zařízení, na jehož výrobě se
   podílí  nebo  které  sama provozuje nebo které provozuje osoba jí přímo
   nebo nepřímo ovládaná nebo ji přímo či nepřímo ovládající,

   b)  je-li společníkem, členem, statutárním orgánem, členem statutárního
   orgánu  nebo  dozorčího orgánu právnické osoby, která je provozovatelem
   stacionárního  zdroje  nebo  zařízení,  popřípadě má v právnické osobě,
   která  je provozovatelem stacionárního zdroje nebo zařízení, postavení,
   jež  by  mohlo ovlivnit nezávislost, nebo je-li blízkou osobou k osobě,
   která  je  provozovatelem  stacionárního  zdroje  nebo  zařízení, jejím
   společníkem,  členem,  statutárním  orgánem, členem statutárního orgánu
   nebo  dozorčího  orgánu, popřípadě má v této právnické osobě postavení,
   jež by mohlo ovlivnit nezávislost ověření,

   c)   je-li   u   provozovatele   stacionárního   zdroje  nebo  zařízení
   insolvenčním  správcem,  likvidátorem,  nuceným  správcem nebo správcem
   majetku  nebo  jedná-li  se  o  osobu  podílející  se  na obchodování s
   povolenkami či tyto obchody zprostředkovávající.

   (2)  Autorizovaná  osoba  má  povinnost  na  vyžádání  inspekce,  která
   prověřuje  správnost  měření, jeho záznamu nebo vyhodnocení, předkládat
   měřicí  protokoly a uvádět údaje a doklady k tomu potřebné a poskytnout
   potřebnou součinnost.

   (3) Autorizovaná osoba je povinna podrobit se kontrole výkonu činnosti.
   Kontrolu   provádí  inspekce  nebo  ministerstvo  jako  orgán  vrchního
   státního dozoru.

   (4) Změnu údajů uvedených v žádosti o vydání rozhodnutí o autorizaci je
   autorizovaná  osoba povinna oznámit ministerstvu do 30 dnů ode dne, kdy
   ke změně došlo.

   (5) Autorizovaná osoba podle § 15 odst. 1 písm. f) je dále povinna

   a)   nejméně  jednou  ročně  zkontrolovat,  zda  osoby,  kterým  vydala
   certifikát, nadále splňují požadavky pro jeho udělení,

   b)  v  rámci  kontroly podle písmene a) prováděné u prodejce či dovozce
   biomasy (§ 3c odst. 3) ověřit plnění kritérií udržitelnosti stanovených
   prováděcím  právním předpisem u nejméně 3 procent pěstitelů biomasy, od
   nichž  kontrolovaný  prodejce  či  dovozce  v  uplynulém  roce  biomasu
   odebral,

   c)  v  rámci  kontroly  podle písmene a) prováděné u výrobce či dovozce
   kapalných  nebo  plynných produktů určených k výrobě biopaliv a výrobce
   či  dovozce biopaliv, který odebíral biomasu přímo od pěstitele, ověřit
   plnění  kritérií udržitelnosti stanovených prováděcím právním předpisem
   u nejméně 3 procent pěstitelů biomasy, od nichž biomasu přímo odebral,

   d)  po  provedení kontroly podle písmene a) vypracovat zprávu se závěry
   kontroly a tuto zprávu uchovávat nejméně po dobu pěti let,

   e)  v  případě  zjištění nedostatků v dodržování kritérií udržitelnosti
   při  kontrole  podle  písmene  a)  neprodleně zaslat kopii zprávy podle
   písmene d) inspekci,

   f)  vydávat  certifikáty pouze osobám, u nichž nebyly v předchozím roce
   při  kontrole  podle  písmene  a)  zjištěny  žádné  závažné nedostatky,
   zejména  neschopnost  plnit požadavky podle § 3c odst. 5, dovoz biomasy
   ze  zemí,  které  nejsou  uvedeny  na  seznamu  v certifikátu, porušení
   povinnosti  uvedené  v  §  3c  odst. 6 nebo závažné porušení povinnosti
   uvedené v § 3c odst. 7,

   g) zasílat kopie veškerých jí vydaných certifikátů ministerstvu,

   h)  zasílat ministerstvu každoročně vždy k 28. únoru souhrnnou zprávu o
   jí provedených kontrolách v uplynulém kalendářním roce.

   (6) Povinnosti podle odstavců 1 až 3 se vztahují i na případy dočasného
   výkonu činností podle § 15 odst. 1 až 3.

   § 17

   Stanoviska a povolení orgánů ochrany ovzduší

   (1)  Příslušný  orgán  ochrany  ovzduší  vydává stanoviska a povolení k
   řízením podle zvláštního právního předpisu,^12) která obsahují podmínky
   ochrany ovzduší. Jsou jimi

   a)   stanoviska   k   politice  územního  rozvoje  a  územně  plánovací
   dokumentaci v průběhu jejího pořizování,

   b) závazná stanoviska^12a) k umisťování staveb zvláště velkých, velkých
   a středních stacionárních zdrojů,

   c)  povolení  staveb zvláště velkých, velkých a středních stacionárních
   zdrojů a k jejich změnám,

   d)   povolení   k   uvedení   zvláště   velkých,  velkých  a  středních
   stacionárních zdrojů do zkušebního i trvalého provozu.

   (2)   Povolení  příslušného  orgánu  ochrany  ovzduší,  které  obsahuje
   podmínky ochrany ovzduší, se dále vyžaduje

   a)  k  záměrům  na zavedení nových výrob s dopadem na ovzduší u zvláště
   velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů,

   b)  k  záměrům  na  zavedení  nových technologií s dopadem na ovzduší u
   zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů,

   c)  ke  spalování  nebo  spoluspalování  odpadu, včetně odpadních olejů
   podle § 18 odst. 1 nebo 2,

   d)  k výrobě zařízení, materiálů a výrobků, které znečišťují nebo mohou
   znečišťovat  ovzduší, s výjimkou výrobků stanovených k posuzování shody
   podle zvláštního právního předpisu,^4)

   e) k výrobě nových technologií, výrobků a zařízení sloužících k ochraně
   ovzduší   včetně  technických  podmínek  provozu  a  návrhů  provozních
   předpisů  výrobce,  s  výjimkou  výrobků stanovených k posuzování shody
   podle zvláštního právního předpisu,^4)

   f)  ke  změnám používaných paliv, surovin nebo druhů odpadů a ke změnám
   využívání technologických zařízení zvláště velkých, velkých a středních
   stacionárních  zdrojů;  v rámci povolení k uvedeným změnám může krajský
   úřad  stanovit  s  ohledem  na  charakter změny i takové emisní limity,
   které  nejsou  obsaženy pro daný stacionární zdroj v prováděcím právním
   předpisu, případně zpřísnit stanovené emisní limity pro tento zdroj,

   g) k vydání a změnám provozního řádu podle § 11 odst. 2,

   h) ke zvýšení obsahu síry v kapalných palivech pro stacionární zdroje,

   i)  k  pokračování  provozu  stacionárního  zdroje  po  uplynutí  lhůty
   platnosti stávajícího povolení.

   (3)  Bez  závazného  stanoviska  podle  odstavce  1  nelze vydat územní
   rozhodnutí   týkající   se   zvláště   velkých,   velkých  a  středních
   stacionárních zdrojů. Podmínky ochrany ovzduší stanovené podle odstavce
   1  jsou  závazné  pro  správní  úřady,  které vydávají rozhodnutí podle
   zvláštních právních předpisů.^12)

   (4)  Povolení nebo závazné stanovisko podle odstavce 1 písm. b) až d) a
   odstavce 2 písm. c), d), e), f), h) a i) může být vydáno na dobu časově
   omezenou.

   (5)  Součástí žádosti podle odstavce 1 písm. b) a c) a odstavce 2 písm.
   a), b), d) a e) je odborný posudek a v případech podle odstavce 1 písm.
   b)  rozptylová  studie  zpracovaná  podle metody rozptylových studií se
   zdůvodněním  nejvýhodnějšího  řešení  z hlediska ochrany ovzduší včetně
   uvedení emisí a předpokladů dodržování emisních limitů.

   (6)  Odborný posudek musí být zpracován autorizovanou osobou podle § 15
   odst.  1  písm.  d).  Připouští  se  předložení  odborného posudku nebo
   rozptylové  studie  již  dříve  zpracované,  pokud  se  předmět  jejího
   zpracování  neliší  od  údajů  uvedených  v žádosti a není starší než 2
   roky.

   (7)  Povolení nebo závazné stanovisko podle odstavce 1 písm. b) až d) a
   podle odstavce 2 písm. a) až g) a i) obsahuje zejména tyto údaje:

   a)  jde-li  o zvláště velký, velký nebo střední stacionární zdroj, jeho
   popis  nebo  popis zařízení, výrobku nebo materiálu, který je předmětem
   žádosti,  včetně  uvedení  identifikačního  čísla zdroje, pod kterým je
   veden  v  registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší podle § 13 odst.
   1, pokud je přiděleno,

   b) závazné podmínky provozování stacionárního zdroje z hlediska ochrany
   ovzduší,

   c)  podmínky  provádění  činností a provozu technologií souvisejících s
   provozem  nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje, které mají vliv
   na úroveň znečištění.

   (8) Podmínky provozování stacionárního zdroje obsahují zejména

   a) emisní limity znečišťujících látek a další podmínky ochrany ovzduší;
   emisní  limity  stanovené  v  povolení  mohou  být přísnější než emisní
   limity stanovené prováděcím právním předpisem,

   b) opatření k vyloučení rizik možného znečišťování životního prostředí,

   c) podmínky zajišťující ochranu životního prostředí.

   (9)  Na  základě překročení přípustné úrovně znečištění ovzduší stanoví
   krajský   úřad   ostatnímu   stacionárnímu   zdroji   s   emisí  tuhých
   znečišťujících látek přesahující 30 tun ve sledovaném roce emisní strop
   na   úrovni   nejvýše   70   %  hodnoty  průměrné  roční  emise  tuhých
   znečišťujících látek. Krajský úřad zároveň může zpřísnit stávající nebo
   stanovit   další   podmínky   provozu.   Průměrná  roční  emise  tuhých
   znečišťujících látek ostatního stacionárního zdroje se vypočte z období
   předcházejících  pěti let. V prvních dvou letech od jeho stanovení může
   být  emisní strop na úrovni průměrné roční emise. V následujících sedmi
   letech  musí  být  meziroční pokles emisního stropu rovnoměrný. Krajský
   úřad stanoví na návrh provozovatele nerovnoměrný pokles emisního stropu
   za  předpokladu,  že  bude  stanoven  na  úrovni nižší než 50 % hodnoty
   průměrné  roční  emise.  V  takovém případě musí provozovatel dosáhnout
   emisního  stropu  do  9  let  od jeho stanovení. Pokles se uskuteční ve
   třech  tříletých  obdobích,  přičemž  v  prvních dvou obdobích je nutné
   dosáhnout vždy alespoň desetiprocentního snížení průměrné roční emise.

   (10)  Při  vydávání stanovisek, závazných stanovisek a povolení podle §
   17  odst.  1  a  2,  která  se  dotýkají  oblastí se zhoršenou kvalitou
   ovzduší, vychází příslušný orgán ochrany ovzduší z programů ke zlepšení
   kvality  ovzduší  podle  § 7 odst. 6, 7 a 9. Pro jiné oblasti se orgány
   ochrany ovzduší řídí národními, krajskými a místními programy snižování
   emisí podle § 6 odst. 2, 5 a 6.

   (11)  Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti žádosti o povolení a
   závazné  stanovisko podle odstavce 1 písm. b), c) a d) a podle odstavce
   2  písm.  a)  až  i)  obsahující  podmínky ochrany ovzduší a metody pro
   zpracování rozptylových studií podle odstavce 5.

   § 18

   Spalování odpadu a odpadních olejů

   (1)  Odpad podle zvláštního právního předpisu^7) včetně odpadních olejů
   podle  tohoto právního předpisu^7) může být provozovateli spalován nebo
   spoluspalován  jen  ve  spalovnách  odpadů nebo ve zvláště velkých nebo
   velkých  stacionárních  zdrojích  povolených  pro spoluspalování odpadu
   příslušným orgánem ochrany ovzduší podle § 17 odst. 2 písm. c) nebo f).

   (2) Odpadní oleje mohou být spalovány ve spalovacích zdrojích podle § 4
   odst.  5  písm.  c),  pokud  jsou  provozovány  právnickou  osobou nebo
   fyzickou  osobou  oprávněnou  k  podnikání  výhradně  v  souvislosti  s
   podnikatelskou  činností  a  pokud  jejich provozovatel, za předpokladu
   splnění všech dalších povinností stanovených tímto zákonem, zajistí, že

   a)  zdroj  bude registrován a evidován jako velký stacionární zdroj bez
   přihlédnutí k jeho jmenovitému tepelnému výkonu, a

   b)  zdroj bude vybaven tak, aby bylo zajištěno dodržení emisních limitů
   stanovených prováděcím právním předpisem, a

   c)  spalování odpadních olejů bude u zdroje povoleno příslušným orgánem
   ochrany ovzduší podle § 17 odst. 2 písm. c), a

   d) spalované odpadní oleje budou skladovány odděleně po částech, a

   e)  pro  každou část bude vystaven osobou k tomu akreditovanou průkazný
   atest  o  tom,  že  složení  části  zaručuje při použití zařízení podle
   písmena  b),  že při jejím spalování nedojde ke vzniku jiných emisí než
   při  spalování  plynového  oleje,  a že součtový obsah polychlorovaných
   bifenylů,  pentachlorfenolu a polychlorovaných terfenylů nepřekračuje u
   této části 10 mg/kg, a

   f)  po  odběru  vzorků  k provedení atestačního řízení podle písmena d)
   průkazně  zabezpečí atestovanou část tak, aby nemohla být doplňována až
   do okamžiku jejího úplného vyčerpání a spálení, a

   g)  plnění  povinností  podle  písmen  d) až f) bude u zdroje průkazným
   způsobem  evidováno a příslušné doklady archivovány minimálně po dobu 3
   let.

   (3)  Prováděcí  právní  předpis  stanoví emisní limity a další podmínky
   provozování stacionárních zdrojů, které spalují nebo spoluspalují odpad
   včetně emisních limitů a dalších podmínek spalování nebo spoluspalování
   odpadních olejů.

   § 19

   Poplatky za znečišťování ovzduší

   (1)   Provozovatelé   zvláště  velkých,  velkých,  středních  a  malých
   stacionárních  zdrojů platí poplatky za znečišťování ovzduší, o jejichž
   výši  rozhoduje  krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností
   nebo  obecní úřad (dále jen "správce poplatku"). Poplatky, jejichž výše
   nedosahuje 500 Kč, se nevyměří.

   (2)  Poplatkovým  obdobím podle tohoto zákona je kalendářní rok, v němž
   je stacionární zdroj provozován.

   (3)  Na  běžný  rok se platí poplatek zpravidla zálohově (odstavec 12);
   výše záloh se stanoví podle skutečného množství znečišťujících látek za
   předcházející kalendářní rok.

   (4)   O   výši   poplatku   provozovatelů  zvláště  velkých  a  velkých
   stacionárních  zdrojů rozhoduje krajský úřad a poplatek vybírá a vymáhá
   správce  daně  příslušný  podle  místa stacionárního zdroje a v případě
   Prahy  správce  daně  příslušný  podle  sídla orgánu ochrany ovzduší na
   území  hlavního  města  Prahy.  Údaje na vyžádání poskytuje orgán kraje
   ministerstvu.  Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí
   České  republiky.  Krajský úřad vede evidenci zvláště velkých a velkých
   stacionárních  zdrojů  a  evidenci  vyměřených poplatků za znečišťování
   ovzduší.  Kopie  veškerých  rozhodnutí  týkajících  se  poplatků zasílá
   krajský  úřad místně příslušnému správci daně do 7 dní od nabytí právní
   moci těchto rozhodnutí.

   (5)  O  výši  poplatku  provozovatelů  středních  stacionárních  zdrojů
   rozhodují  obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Poplatky vybírá a
   vymáhá  správce  daně  příslušný  podle  místa stacionárního zdroje a v
   případě Prahy správce daně příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší
   na  území  hlavního  města  Prahy.  Tyto poplatky jsou příjmem Státního
   fondu   životního   prostředí  České  republiky.  Obecní  úřad  obce  s
   rozšířenou  působností  vede  evidenci středních stacionárních zdrojů a
   evidenci  vyměřených  poplatků za znečišťování ovzduší. Kopie veškerých
   rozhodnutí  týkajících se poplatků zasílá obecní úřad obce s rozšířenou
   působností  místně  příslušnému  správci daně do 7 dní od nabytí právní
   moci těchto rozhodnutí.

   (6) O výši poplatku provozovatelů malých stacionárních zdrojů rozhoduje
   a  poplatek  vybírá  a  vymáhá  obecní  úřad  podle zvláštního právního
   předpisu.^13)   Obecní   úřad   vede   evidenci   zpoplatněných  malých
   stacionárních zdrojů a evidenci o vyměřených poplatcích za znečišťování
   ovzduší. Výnosy poplatků jsou příjmem obce a musí být použity k ochraně
   životního prostředí.

   (7)  Jsou-li  v provozním areálu téhož provozovatele stacionární zdroje
   různých kategorií, je příslušný rozhodovat o poplatcích za znečišťování
   všech těchto zdrojů ten správce poplatku, který je příslušný rozhodovat
   o  poplatcích  týkajících se nejvyšší kategorie zdroje. Toto ustanovení
   se nevztahuje na malé zdroje znečišťování.

   (8)  Poplatky  za  zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje se
   platí  za  znečišťující  látky  nebo  stanovené  skupiny znečišťujících
   látek,  pro  které  má  zdroj  znečišťování  stanoven emisní limit nebo
   technické  a  další  podmínky  provozu,  které emisní limity nahrazují.
   Roční  výše  sazeb  poplatků  a  způsob  jejich  výpočtů jsou uvedeny v
   příloze  č.  1  k  tomuto zákonu. Vypočtený poplatek se zaokrouhluje na
   celé 100 Kč.

   (9)  Roční výši poplatku pro malý stacionární zdroj vyměří obecní úřady
   pevnou  částkou v rozmezí uvedeném v příloze č. 1 k tomuto zákonu, a to
   úměrně   k  velikosti  stacionárního  zdroje  a  době  jeho  provozu  v
   poplatkovém období, případně podle druhu a spotřeby paliva.

   (10)  Provozovatel  zvláště  velkého, velkého a středního stacionárního
   zdroje je povinen vypočítat poplatek způsobem podle odstavce 8 za každý
   zpoplatněný   zdroj   a   oznámit   tento   výpočet   správci  poplatku
   prostřednictvím  integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v
   oblasti  životního prostředí nebo datové schránky ministerstva určené k
   plnění  ohlašovacích  povinností  v  oblasti  životního prostředí podle
   zákona  o  integrovaném  registru  znečišťování  životního  prostředí a
   integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního
   prostředí  a  o  změně  některých  zákonů  do  31.  března  po skončení
   poplatkového období nebo v termínu podle odstavce 14. Současně oznámí i
   další  údaje  nutné  pro  stanovení  výše  záloh  na poplatek pro další
   poplatkové období.

   (11)   Správce  poplatku  prověří  údaje  uvedené  v  oznámení  podaném
   provozovatelem,  a  zjistí-li  skutečnosti  rozhodné pro stanovení výše
   poplatku,  vydá  rozhodnutí  o vyměření poplatku za skončené poplatkové
   období  a současně o výši záloh na poplatky pro běžný rok, přesahuje-li
   poplatek  2  000  Kč  ročně,  nejpozději  do  6 měsíců ode dne doručení
   oznámení  o  výši  poplatku  nebo podkladu pro vyměření poplatku pevnou
   částkou.

   (12)  Zálohy na poplatky, uvedené v rozhodnutí podle odstavce 11, platí
   provozovatel předem takto:

   a)  nad 1 000 000 Kč ročně v měsíčních zálohách splatných nejpozději do
   posledního dne každého kalendářního měsíce,

   b)  nad 10 000 Kč do 1 000 000 Kč ročně včetně ve čtvrtletních zálohách
   splatných nejpozději do posledního dne každého kalendářního čtvrtletí,

   c)  nad  2  000  Kč  do  10  000 Kč ročně včetně v pololetních zálohách
   splatných   nejpozději   do  30.  června  a  30.  prosince  příslušného
   kalendářního roku.

   Správce  poplatku může na žádost provozovatele, bez přihlédnutí k jiným
   důvodům  než  finančním,  stanovit  v  rozhodnutí  termíny  úhrad záloh
   odlišné  od  lhůt  uvedených  pod  písmeny  a)  až c), přitom však musí
   provozovateli  uložit  povinnost  úhrady celkové výše záloh na poplatky
   pro běžný rok nejpozději do 30. prosince příslušného kalendářního roku.

   (13)  Poplatky do výše 2 000 Kč ročně platí provozovatel jednorázově ve
   lhůtě stanovené v rozhodnutí o vyměření poplatku.

   (14)  Zálohy  na poplatek v prvním roce uvedení stacionárního zdroje do
   provozu  se  stanoví  výpočtem z jeho projektované kapacity. Oznamovací
   povinnost  podle odstavce 10 je provozovatel povinen splnit do 2 měsíců
   od vydání povolení k provozu.

   (15)  Spalovací zdroj o jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW včetně není
   předmětem  poplatku  za  znečišťování  ovzduší  a  nevztahuje se na něj
   oznamovací povinnost podle odstavce 16.

   (16)  Provozovatel malého zpoplatněného zdroje je povinen zaslat do 31.
   března  po  skončení  poplatkového  období  podklady pro stanovení výše
   poplatku na běžný rok.

   § 20

   Oznamovací povinnosti

   Skutečnosti  zakládající  vznik  nebo  odůvodňující změny výše poplatků
   včetně  zastavení provozu stacionárního zdroje nebo změnu provozovatele
   je  provozovatel povinen oznámit příslušnému správci poplatku do 30 dnů
   od  vzniku  této skutečnosti jako podklad pro vydání nového rozhodnutí,
   kterým se původní rozhodnutí o vyměření poplatku a jeho záloh zruší.

   § 21

   Odklad placení části poplatků za znečišťování ovzduší

   (1)   Pokud   provozovatel  zvláště  velkého,  velkého  nebo  středního
   stacionárního  zdroje  prokazatelně  zahájí  u  tohoto  zdroje práce za
   účelem  snížení  emisí  zpoplatněné znečišťující látky alespoň o 15 % a
   splní  podmínky  uvedené  v  odstavci  2,  správce  poplatku rozhodne o
   odkladu  placení  záloh na poplatky u této látky ve výši 60 % z celkové
   výše poplatku za znečišťování ovzduší po dobu realizace těchto prací.

   (2)  Podmínky  odkladu  placení  stanovené  výše  záloh  poplatku podle
   odstavce 1 jsou

   a) plnění emisních limitů stanovených u stacionárního zdroje,

   b)  žádost  provozovatele o odložení části poplatků s podrobným popisem
   prací  a  jejich  časového  průběhu  na  snížení  požadované výše emisí
   zpoplatněné  znečišťující  látky  nebo stanovené skupiny znečišťujících
   látek,

   c)  oznámení  prokazatelného zahájení prací za účelem snižování emisí u
   stacionárního zdroje a

   d)  ukončení  prací  za  účelem  snižování emisí u stacionárního zdroje
   nejdéle do 2 let od jejich započetí.

   (3)   Odložení   části   záloh  poplatku  za  účelem  snížení  emisí  u
   stacionárního  zdroje  se vztahuje na zdroj nebo zařízení zdroje, které
   lze  samostatně  provozovat  a  na kterém jsou přímo prováděny práce za
   účelem  snížení  emisí,  a  na  ty  zpoplatněné znečišťující látky jimi
   vypouštěné, kterých se práce na snížení emisí dotýká.

   (4)  Odklad  placení  části  záloh  poplatku správce poplatku povolí od
   prvního dne měsíce následujícího po dni skutečného zahájení stavby nebo
   úpravy  zařízení  zdroje  doloženého zápisem ve stavebním deníku nebo v
   protokolu  o  zahájení  prací.  Odklad  končí posledním dnem měsíce, ve
   kterém  bylo  doručeno  písemné oznámení provozovatele o ukončení prací
   správci poplatku.

   (5) Plánovanou dobu realizace prací podle odstavce 1 a podmínky odkladu
   části  záloh  poplatku  stanoví  správce  poplatku v rozhodnutí vydaném
   podle  odstavce  1. Kopii vydaného rozhodnutí zasílá místně příslušnému
   celnímu úřadu do 7 dní ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

   § 22

   Prominutí nebo doplacení části poplatku za znečišťování ovzduší

   (1)  Provozovatel je povinen oznámit správci poplatku ukončení prací na
   snížení  emisí  u  stacionárního  zdroje  podle  §  21 odst. 1 ve lhůtě
   nejpozději do 30 dnů ode dne vzniku této skutečnosti.

   (2)  Lhůta  určená  k  ukončení  prací na snížení emisí u stacionárního
   zdroje  je  splněna, jestliže provozovatel před jejím uplynutím prokáže
   dosažení  stanovených  úrovní  emisí  uvedených v rozhodnutí k odložení
   placení  části  záloh  poplatků.  V  závažných  případech  může správce
   poplatku   prodloužit   lhůtu  k  dodání  výsledků  měření  ke  splnění
   požadovaných  hodnot,  nejpozději však do 6 měsíců od stanovené lhůty k
   ukončení prací podle § 21 odst. 5.

   (3)  Dokončí-li  provozovatel  práce  na  snížení  emisí  v  souladu se
   stanovenými   podmínkami  v  rozhodnutí,  včetně  splnění  lhůty  podle
   odstavce  2, správce poplatku promine povinnost doplatit odloženou část
   poplatku.  Při nedodržení podmínek odkladu placení části záloh poplatku
   rozhodne správce poplatku o povinnosti odloženou část poplatku doplatit
   a  stanoví k tomu provozovateli přiměřenou lhůtu. Správce poplatku vydá
   rozhodnutí o prominutí nebo doplacení poplatku do 3 měsíců ode dne, kdy
   zjistil  skutečnosti  rozhodné  pro  vydání  takového rozhodnutí. Kopii
   vydaného  rozhodnutí  zasílá  místně příslušnému celnímu úřadu do 7 dní
   ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

   (4)  Pokud  došlo  ke  zpoždění  prací na snížení emisí u stacionárního
   zdroje,   které  prokazatelně  není  zaviněno  provozovatelem,  správce
   poplatku   k  žádosti  provozovatele  lhůtu  ukončení  prací  přiměřeně
   prodlouží, nejdéle však o 1 rok.

   (5)  V  případě,  že  provozovatel  nedosáhne plánovaného snížení emisí
   uvedeného  v  rozhodnutí podle § 21 odst. 1 při splnění všech ostatních
   stanovených  podmínek,  může  správce  poplatku  rozhodnout o prominutí
   poměrné  části odložené výše poplatků odpovídající podílu snížení emisí
   skutečně dosaženého z původně plánované hodnoty.

   HLAVA III

   OCHRANA OZONOVÉ VRSTVY ZEMĚ A KLIMATICKÉHO SYSTÉMU ZEMĚ

   § 23

   nadpis vypuštěn

   (1)  Ochranu  ozonové vrstvy Země před nepříznivými účinky regulovaných
   látek  a  ochranu  klimatického  systému  Země před nepříznivými účinky
   fluorovaných  skleníkových  plynů  upravují  přímo  použitelné předpisy
   Evropské   unie^1a),^1b).  Tato  hlava  obsahuje  ustanovení  k  jejich
   provedení   a  další  ustanovení  na  ochranu  ozonové  vrstvy  Země  a
   klimatického systému Země.

   (2) Pro účely této hlavy se rozumí

   a)  provozovatelem  fyzická  nebo právnická osoba zajišťující technický
   provoz  zařízení,  které  obsahuje  fluorované  skleníkové  plyny  nebo
   regulované  látky;  není-li  taková osoba, považuje se za provozovatele
   vlastník zařízení,

   b)   recyklací   výrobků   zpracování   vyřazených  výrobků  za  účelem
   znovuzískání  regulovaných látek nebo fluorovaných skleníkových plynů a
   materiálového využití.

   Předcházení emisím regulovaných látek

   § 24

   nadpis vypuštěn

   (1)  Ministerstvo  vydá  povolení k používání hydrochlorfluoruhlovodíků
   jako  hasicích  prostředků  ve  stávajících  systémech požární ochrany,
   pokud  se  používají  jako  náhrada  za  halony,  při  splnění podmínek
   uvedených  v  přímo  použitelném  předpisu  Evropské  unie  upravujícím
   ochranu ozonové vrstvy Země^1a).

   (2) Žádost o vydání povolení podle odstavce 1 obsahuje

   a)  u  fyzických osob oprávněných k podnikání obchodní firmu, popřípadě
   jméno  nebo  jméno  a  příjmení,  identifikační  číslo  osoby,  bylo-li
   přiděleno,  místo  podnikání,  datum  narození  a adresu místa trvalého
   pobytu  na  území České republiky nebo adresu bydliště v jiném členském
   státě  Evropské  unie;  u  právnických  osob  obchodní firmu, popřípadě
   název,  právní  formu,  sídlo  a popřípadě adresu organizační složky na
   území České republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

   b)  jméno,  popřípadě jména, příjmení a adresu místa trvalého pobytu na
   území  České  republiky,  popřípadě  bydliště  v zahraničí, odpovědného
   zástupce právnické osoby, popřípadě fyzické osoby oprávněné k podnikání
   a

   c)  místo,  kde  je instalováno zařízení nebo výrobek obsahující halon,
   jejich  počet,  druh  a  množství  náplně,  druh  a množství náhradního
   hydrochlorfluoruhlovodíku a způsob zneškodnění získaných halonů.

   (3)  Vzor  žádosti  o povolení k použití hydrochlorfluoruhlovodíků jako
   náhrady za halony stanoví prováděcí právní předpis.

   § 25

   nadpis vypuštěn

   (1)  Osoba, která drží regulované látky, jejichž použití je v rozporu s
   přímo   použitelným   předpisem   Evropské  unie^1a),  je  povinna  bez
   zbytečného  odkladu,  nejpozději  do  3  měsíců, tyto látky zneškodnit.
   Pokud  jí  bylo  vydáno  rozhodnutí  o  udělení  certifikátu  (dále jen
   "certifikát")   zneškodní   regulované   látky  způsobem  stanoveným  v
   certifikátu.  Pokud  není  držitelem  certifikátu, je povinna ve stejné
   lhůtě   zajistit   předání  těchto  látek  osobě,  která  je  držitelem
   certifikátu,  (dále jen "certifikovaná osoba") a o předání regulovaných
   látek provést zápis, který pro účely kontroly uchovává po dobu 5 let.

   (2)  Znovuzískávání regulovaných látek při odstranění zařízení na konci
   jeho životnosti může vykonávat pouze osoba,

   a)  která  je  certifikovanou  osobou  pro  znovuzískávání fluorovaných
   skleníkových plynů podle přímo použitelných předpisů Evropské unie^1b),
   nebo

   b)   pro   kterou   tuto   činnost  vykonává  certifikovaná  osoba  pro
   znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů podle přímo použitelných
   předpisů Evropské unie^1b).

   § 26

   nadpis vypuštěn

   (1)  Provozovatel  pevně  instalovaného  zařízení  s  náplní regulované
   látky,  které  se  při provozu nepřepravuje, je povinen prostřednictvím
   certifikované  osoby  zajistit kontrolu těchto zařízení, zejména jejich
   těsnosti, nejméně

   a)  jednou za 12 měsíců u zařízení s obsahem regulované látky nejméně 3
   kg, s výjimkou hermeticky uzavřených systémů, které jsou takto označeny
   a obsahují méně než 6 kg regulované látky,

   b)  jednou za 6 měsíců u zařízení s obsahem regulované látky nejméně 30
   kg,

   c) jednou za 3 měsíce u zařízení s obsahem regulované látky nejméně 300
   kg.

   (2)  Provozovatel  zařízení  obsahujícího  nejméně  300 kg regulovaných
   látek  je  povinen  instalovat  systémy  detekce úniků. Systémy detekce
   úniků provozovatel kontroluje alespoň jednou za 12 měsíců.

   (3)  Provozovatel je povinen závady, které byly zjištěny kontrolou nebo
   systémem  detekce  úniků  a  které  způsobují úniky regulovaných látek,
   odstranit  nejpozději  do  30 dnů ode dne jejich zjištění. Do 30 dnů od
   odstranění  závady způsobující netěsnost zajistí provozovatel následnou
   kontrolu těsnosti zařízení.

   (4)  Provozovatel zařízení obsahujícího nejméně 3 kg regulovaných látek
   je  povinen  vést  evidenční  knihu  zařízení  a  uchovat  ji pro účely
   kontroly  v  místě  provozu  zařízení po dobu 5 let. Do evidenční knihy
   zařízení  se  zaznamená  množství náplně a druh regulované látky, datum
   servisních činností, úkony údržby a revize spojené se zařízením, včetně
   kontroly  úniku  regulované  látky, registrační číslo osoby provádějící
   servisní  činnost,  nebylo-li  registrační číslo přiděleno, potom jméno
   osoby  a  kontaktní  adresu,  stručný  popis provedené činnosti, včetně
   stručného  popisu  závady,  výsledek  provedené revize, množství uniklé
   regulované látky zjištěné výpočtem, množství a druh doplněné regulované
   látky,  množství a druh doplněného oleje, množství odčerpané regulované
   látky  nebo  oleje  a  jeho  další použití nebo při předání třetí osobě
   číslo jejího povolení, jméno a adresu, a při přechodu zařízení na jinou
   regulovanou  látku označení této nové regulované látky a její množství.
   Vzor evidenční knihy zařízení stanoví prováděcí právní předpis.

   § 27

   nadpis vypuštěn

   (1)   Výrobce,   dovozce,   vývozce   z  České  republiky  a  přepravce
   regulovaných  látek  a  výrobků,  které obsahují regulované látky, jsou
   povinni  tyto látky a výrobky označit. Způsob označení regulované látky
   a výrobku, který ji obsahuje, stanoví prováděcí právní předpis.

   (2)  Výrobce,  dovozce  a  přepravce výrobků, které obsahují regulované
   látky,  jsou  povinni  v  průvodní  dokumentaci uvádět název a označení
   regulované  látky, její množství a upozornění na nebezpečí pro ozonovou
   vrstvu Země.

   (3)  Prodejce  regulovaných  látek a výrobků, které obsahují regulované
   látky,  je povinen je označit podle odstavce 1, pokud označení nemají a
   z  průvodní dokumentace je zřejmé, že výrobek tyto látky obsahuje. Tuto
   povinnost prodejce nemá, pokud prokáže, že v průvodní dokumentaci nebyl
   obsah těchto látek uveden.

   (4)  Dovozce  a vývozce z České republiky regulovaných látek a výrobků,
   které   obsahují   regulované  látky,  jsou  povinni  uvádět  v  celním
   prohlášení   název  a  označení  regulované  látky  a  kód  kombinované
   nomenklatury  a předložit celnímu úřadu příslušné oprávnění podle přímo
   použitelného předpisu Evropské unie^1a).

   (5)  Výrobce,  dovozce, vývozce z České republiky, prodejce a přepravce
   regulovaných  látek  a  výrobků,  které obsahují regulované látky, jsou
   povinni  na  vyžádání  ministerstva,  inspekce, České obchodní inspekce
   nebo  příslušného  celního  úřadu předložit dodací list, případně celní
   doklady k jejich kontrole.

   § 28

   nadpis vypuštěn

   (1)   Osoba  oprávněná  k  používání  methylbromidu  pro  karanténní  a
   dezinfekční  účely  ochrany  zboží  před  přepravou  je povinna písemně
   oznámit ministerstvu množství používaného methylbromidu a účel takového
   používání do 31. března za uplynulý kalendářní rok.

   (2)  Osoba,  která použije regulovanou látku jako vstupní surovinu nebo
   technologické činidlo, je povinna písemně oznámit ministerstvu množství
   použité  látky,  typ  použití  a  výpočet nebo odhad emisí regulovaných
   látek,  ke kterým během takového používání došlo. Oznámení osoba podává
   do 31. března za uplynulý kalendářní rok.

   (3) Osoba, která skladuje halony nebo vlastní systémy požární ochrany a
   hasicí přístroje s halony, je povinna oznámit ministerstvu jejich počet
   a množství v nich obsažených halonů, opatření ke snižování jejich emisí
   a  odhad  těchto  emisí do 31. března za uplynulý kalendářní rok. Údaje
   lze  oznámit  písemně,  prostřednictvím  integrovaného  systému  plnění
   ohlašovacích    povinností   v   oblasti   životního   prostředí   nebo
   prostřednictvím   datové   schránky   ministerstva   určené   k  plnění
   ohlašovacích   povinností   v  oblasti  životního  prostředí^18).  Vzor
   formuláře pro oznámení údajů stanoví prováděcí právní předpis.

   § 29

   nadpis vypuštěn

   (1) Výrobce regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, je povinen
   platit  poplatek  za  vyrobené  látky  nebo  výrobky  ve výši 400 Kč za
   kilogram regulované látky.

   (2)  Poplatek  je  příjmem  Státního  fondu  životního  prostředí České
   republiky a je účelově vázán pro použití k ochraně ozonové vrstvy Země.

   (3) Poplatku nepodléhají

   a)  regulované  látky použité jako vstupní suroviny pro přepracování na
   jiné chemické sloučeniny,

   b) vyrobené regulované látky sloužící pouze pro účely zajištění ochrany
   zdraví a života lidí v rámci základní potřeby^1b).

   (4)  Výrobce  regulovaných  látek  nebo  výrobků, které je obsahují, je
   povinen  si  poplatek  sám  vypočítat  a  uhradit  jej  Státnímu  fondu
   životního prostředí České republiky nejpozději do 30 dnů po vyskladnění
   výrobků včetně použití výrobků pro vlastní potřebu. Neuhrazené poplatky
   vymáhá inspekce.

   § 30

   Označování výrobků a zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny

   Výrobky  a  zařízení,  u  kterých  přímo  použitelné  předpisy Evropské
   unie^1b)  vyžadují  jejich označení, lze na území České republiky uvést
   na trh jen, pokud je jejich označení uvedeno v českém jazyce.

   Společná ustanovení

   § 31

   nadpis vypuštěn

   (1) Jen certifikovaná osoba může vykonávat činnosti,

   a) u kterých to stanoví přímo použitelné předpisy Evropské unie^1b),

   b) spočívající v servisu zařízení obsahujícího regulované látky,

   c) spočívající v kontrole těsnosti chladicích a klimatizačních zařízení
   obsahujících regulované látky,

   d) spočívající v kontrole těsnosti systémů požární ochrany obsahujících
   regulované látky,

   e)  spočívající  ve  znovuzískávání  regulovaných  látek  při recyklaci
   výrobků, nebo

   f) spočívající ve zneškodňování regulovaných látek.

   (2) Certifikát vydává ministerstvo nebo jím pověřená osoba.

   (3)  Certifikát  k  činnostem  podle  odstavce 1 písm. a) až d) se vydá
   osobě,  která  splňuje  požadavky stanovené přímo použitelnými předpisy
   Evropské unie^1b).

   (4)  Certifikát  k  činnostem  podle  odstavce  1 písm. e) a f) se vydá
   osobě, která předloží

   a) rozhodnutí krajského úřadu o udělení souhlasu k provozování zařízení
   k využívání nebo odstraňování odpadů,

   b)  doklad  o školení fyzických osob vykonávajících znovuzískávání nebo
   zneškodňování   regulovaných  látek;  rozsah  požadovaných  znalostí  k
   znovuzískávání  nebo zneškodňování regulovaných látek stanoví prováděcí
   právní předpis,

   c) popis použité technologie a

   d)  v případě žádosti o certifikát k činnosti podle odstavce 1 písm. f)
   způsob zneškodnění regulovaných látek.

   (5)  Při  výkonu  činnosti  podle  odstavce  1 musí certifikovaná osoba
   dodržovat  závazné  postupy  pro  nakládání s regulovanými látkami nebo
   fluorovanými  skleníkovými  plyny  anebo  zařízeními  obsahujícími tyto
   látky.  Závazné postupy spočívající v kontrole těsnosti chladicích nebo
   klimatizačních  zařízení  anebo  systémů  požární ochrany, obsahujících
   fluorované   skleníkové   plyny,  upravují  přímo  použitelné  předpisy
   Evropské  unie^1b).  Závazné  postupy  pro  další  činnosti  uvedené  v
   odstavci 1 stanoví prováděcí právní předpis.

   (6) Ministerstvo může zrušit certifikát v případě, že dojde k podstatné
   změně  podmínek, za kterých byl certifikát vydán, při závažném porušení
   podmínek  uvedených  v  certifikátu  nebo  povinností stanovených tímto
   zákonem   anebo  povinností  stanovených  přímo  použitelnými  předpisy
   Evropské unie^1a), ^1b).

   § 32

   nadpis vypuštěn

   (1) Osoba, která v kalendářním roce

   a)  získá  od osoby z jiného členského státu Evropské unie více než 100
   kg fluorovaných skleníkových plynů,

   b)  předá osobě do jiného členského státu Evropské unie více než 100 kg
   fluorovaných skleníkových plynů,

   c) zneškodní více než 100 kg fluorovaných skleníkových plynů, nebo

   d) uvede poprvé na trh na území České republiky, znovuzíská, recykluje,
   regeneruje nebo zneškodní regulované látky,

   podá   nejpozději   do   31.  března  následujícího  kalendářního  roku
   ministerstvu  zprávu,  ve  které  uvede  názvy  a  množství  získaných,
   předaných   nebo   zneškodněných  fluorovaných  skleníkových  plynů,  s
   uvedením členského státu, ze kterého byly látky získány nebo do kterého
   byly  předány,  původ  látek,  které  byly  zneškodněny,  nebo  názvy a
   množství   regulovaných   látek   uvedených   na  trh,  znovuzískaných,
   recyklovaných,  regenerovaných  nebo  zneškodněných,  s uvedením původu
   látek, které byly zneškodněny.

   (2)  Zprávu  podle  odstavce  1  a  podle  přímo  použitelných předpisů
   Evropské  unie^1b)  podává  osoba prostřednictvím integrovaného systému
   plnění  ohlašovacích  povinností v oblasti životního prostředí^18) nebo
   datové  schránky ministerstva určené k plnění ohlašovacích povinností v
   oblasti  životního  prostředí.  Vzor formuláře zprávy stanoví prováděcí
   právní předpis.

   § 33

   nadpis vypuštěn

   Osoba  oprávněná  k  uznání odborné kvalifikace podle zákona o uznávání
   odborné  kvalifikace^19)  se  považuje  za  certifikovanou osobu, pokud
   prokáže,  že  splňuje  kvalifikační  požadavky stanovené jiným členským
   státem  Evropské  unie  k  výkonu  činností  podle § 25 odst. 1 nebo má
   certifikát  vydaný  jiným  členským  státem  Evropské  unie podle přímo
   použitelných   předpisů  Evropské  unie^1b)  a  je  zapsána  v  seznamu
   certifikovaných osob podle § 34.

   nadpis vypuštěn

   § 34

   nadpis vypuštěn

   Ministerstvo  vede  a  uveřejňuje  způsobem umožňujícím dálkový přístup
   seznam  certifikovaných  osob.  Seznam  obsahuje  název  nebo  jméno  a
   příjmení  certifikované osoby, její sídlo nebo místo podnikání, telefon
   nebo adresu elektronické pošty.

   § 35

   zrušen

   § 35a

   zrušen

   HLAVA V

   ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ INFORMACÍ VEŘEJNOSTI A MEZINÁRODNÍM ORGANIZACÍM

   § 36

   Zpřístupňování informací veřejnosti

   (1)  Orgány  ochrany ovzduší zpřístupňují veřejnosti informace o úrovni
   znečištění  ovzduší  a  další informace o stavu ovzduší. Zpřístupňování
   informací podle zvláštních právních předpisů^20) není tímto ustanovením
   dotčeno.

   (2) Orgány ochrany ovzduší dále zpřístupní veřejnosti podle odstavce 1

   a)  programy ke zlepšování kvality ovzduší a vymezení oblastí podle § 7
   odst. 4,

   b) programy snižování emisí podle § 6 odst. 2 a 5,

   c)  žádosti  o povolení a stanoviska orgánu ochrany ovzduší podle § 17,
   23 až 25, 27, 30 a 31 a na základě nich vydaná povolení a stanoviska,

   d)  povolení  ke  zvýšení obsahu síry v kapalných palivech určených pro
   stacionární zdroje.

   (3)  Ministerstvo  zabezpečuje  prostřednictvím  jím  zřízené právnické
   osoby pravidelné informování veřejnosti o kvalitě ovzduší a o aktuálním
   stavu  ozonové vrstvy nad územím České republiky zejména v pravidelných
   relacích veřejných sdělovacích prostředků.

   (4) Ministerstvo zpřístupňuje informace o souhrnné roční výrobě, dovozu
   a  vývozu regulovaných látek v České republice a o plnění mezinárodních
   závazků České republiky v oblasti ochrany ozonové vrstvy a klimatického
   systému Země v jeho informačních materiálech.

   (5)  Prováděcí  právní  předpis  stanoví způsob a rozsah zpřístupňování
   informací o úrovni znečištění ovzduší a o stavu ovzduší.

   § 37

   Zpřístupňování informací mezinárodním organizacím

   (1)  Ministerstvo  a  další ústřední správní úřady poskytují příslušným
   orgánům  Evropské  komise a orgánům uvedeným v mezinárodních smlouvách,
   jimiž  je  Česká  republika vázána, v požadovaném rozsahu a formátu a v
   požadovaných intervalech informace o stavu ovzduší v České republice, o
   zdrojích  jeho  znečišťování a o opatřeních přijatých k jeho zlepšení a
   informace  týkající  se  ochrany  ozonové vrstvy a klimatického systému
   Země.

   (2)   Ministerstvo  zajistí  vzájemné  poskytování  informací  o  stavu
   ovzduší,  ke  kterému se Česká republika zavázala v rámci přistoupení k
   Úmluvě  o  dálkovém  znečišťování ovzduší překračujícím hranice států a
   které vyplývá z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

   (3)   Ministerstvo   zemědělství  předkládá  Evropské  komisi  a  vládě
   každoročně  do  1.  července  příslušného  kalendářního  roku informaci
   zpracovanou   ve  spolupráci  s  Ministerstvem  průmyslu  a  obchodu  a
   Generálním ředitelstvím cel o

   a)  opatřeních,  která  byla přijata na podporu používání biopaliv nebo
   jiných  paliv  z obnovitelných zdrojů pro dopravní účely místo motorové
   nafty nebo motorových benzinů,

   b)  národních zdrojích určených pro výrobu biomasy pro jiné použití než
   v dopravě a

   c)  celkovém  prodeji  pohonných  hmot  a  podílu  biopaliv,  čistých i
   smíchaných,   a   jiných   paliv  z  obnovitelných  zdrojů  na  trhu  v
   předcházejícím  roce,  případně informaci o všech výjimečných stavech v
   dodávkách ropy nebo ropných výrobků, které měly vliv na prodej biopaliv
   a jiných paliv z obnovitelných zdrojů.

   HLAVA VI

   OPATŘENÍ K NÁPRAVĚ A SANKCE

   § 38

   Opatření k nápravě a zákaz provozu stacionárního zdroje

   (1) Provozovateli, který neplní povinnosti stanovené tímto zákonem nebo
   zvláštními   právními  předpisy  upravujícími  povinnosti  při  ochraně
   ovzduší,  uloží  orgán  ochrany  ovzduší  opatření ke zjednání nápravy.
   Opatření  ke  zjednání  nápravy  uloží  orgán  ochrany  ovzduší  rovněž
   výrobci,  dovozci  a  prodejci  výrobků  s  limitním  obsahem  těkavých
   organických látek, poruší-li povinnosti stanovené tímto zákonem.

   (2)  O  omezení  nebo  zastavení  provozu stacionárního zdroje rozhodne
   orgán ochrany ovzduší v případech, kdy provozovatel

   a)  provozuje stacionární zdroj, na který nebylo vydáno stanovisko nebo
   povolení podle § 17 odst. 1 nebo 2, nebo

   b)  neplní  při vážném a bezprostředním ohrožení nebo poškození kvality
   ovzduší povinnosti podle § 11 odst. 1 písm. g) nebo k), nebo

   c)  nedodržuje  emisní  limit  nebo  přípustnou tmavost kouře nebo plán
   snížení  emisí  znečišťujících  nebo  pachových  látek  nebo nedodržuje
   přípustnou  míru  obtěžování  zápachem  a  nezjednal opatření k nápravě
   uložené orgánem ochrany ovzduší podle odstavce 1, nebo

   d)  opětovně  poruší  povinnosti,  za  jejichž porušení mu byla uložena
   pokuta podle § 40 odst. 2 nebo 3.

   (3)  Odvolání  proti  rozhodnutí  podle  odstavce  2 písm. a) a b) nemá
   odkladný účinek.

   § 39

   Opatření  k  nápravě  při  porušení povinností souvisejících s ochranou
   ozonové vrstvy Země a klimatického systému Země

   (1)   Při   zjištění  závažného  porušení  povinností  vyplývajících  z
   ustanovení  hlavy  III  nebo  z  ustanovení přímo použitelných předpisů
   Evropské  unie^1a),  ^1b)  inspekce  uloží právnické nebo fyzické osobě
   porušující  tyto  povinnosti  opatření  k  nápravě nebo navrhne zrušení
   certifikátu,   včetně   odejmutí   regulovaných   látek,   fluorovaných
   skleníkových  plynů  nebo výrobků, které obsahují regulované látky nebo
   fluorované skleníkové plyny, na náklady této osoby.

   (2)  Inspekce  může  uložit  osobě uvedené v odstavci 1, aby učinila na
   svůj  náklad  opatření  směřující  k  nezávadnému zneškodnění, případně
   recyklaci nebo regeneraci regulovaných látek, fluorovaných skleníkových
   plynů  nebo  výrobků,  které  obsahují regulované látky nebo fluorované
   skleníkové plyny. Podání odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný
   účinek.

   Sankce

   § 40

   (1) Pokutu ve výši od 20 000 do 10 000 000 Kč uloží

   a)  Česká  obchodní  inspekce^21)  výrobci,  dovozci  a prodejci paliv,
   poruší-li povinnosti uvedené v § 3 odst. 2 nebo 3,

   b)  inspekce  provozovateli  zvláště  velkého,  velkého  nebo středního
   stacionárního  zdroje, pokud provozuje tento zdroj bez povolení podle §
   17  odst.  1  písm.  b) nebo c) nebo d), nebo bez platného rozhodnutí o
   autorizaci  podle  tohoto  zákona  v případech uvedených v § 15 odst. 1
   písm. c) nebo bez povolení u činností uvedených v § 17 odst. 2,

   c)  inspekce  výrobci,  dovozci  a  prodejci výrobků s limitním obsahem
   těkavých organických látek, poruší-li povinnosti uvedené v § 3 odst. 3,

   d)  celní úřad osobě uvedené v § 3a odst. 1, nesplní-li povinnost podle
   § 3b odst. 1,

   e)  inspekce  osobě,  která  vydala  prohlášení nebo dílčí prohlášení v
   rozporu  s  §  3c  odst.  7  nebo  9,  a pěstiteli biomasy, který vydal
   samostatné prohlášení v rozporu s § 3c odst. 8.

   (2)  Pokutu  ve  výši  od  10  000  do  2  000  000  Kč  uloží inspekce
   provozovateli  zvláště velkého nebo velkého stacionárního zdroje, který
   poruší  alespoň jednu z povinností uvedených v § 3 odst. 2, 3, 4, 6, 7,
   9 nebo v § 11 odst. 1 písm. c), d), g), i) až n) a s) nebo v § 11 odst.
   2.

   (3)  Pokutu  ve  výši  od  5  000  do  1  000  000  Kč  uloží  inspekce
   provozovateli středního stacionárního zdroje, poruší-li alespoň jednu z
   povinností  stanovených  v  § 3 odst. 2, 3, 4, 7, 9 nebo v § 11 odst. 1
   písm. c), d), g), i) až n) a s).

   (4) Pokutu ve výši od 500 do 150 000 Kč uloží obecní úřad provozovateli
   malého  stacionárního  zdroje,  poruší-li  alespoň  jednu  z povinností
   stanovených v § 3 odst. 3, 4, 9 nebo v § 12 odst. 1.

   (5)  Pokutu  ve  výši  od  500 do 20 000 Kč uloží orgán ochrany ovzduší
   provozovateli  stacionárního  zdroje za nesplnění oznamovací povinnosti
   podle § 19 odst. 10, 14, 16 nebo v § 20 nebo § 22 odst. 1.

   (6)  Pokutu  ve  výši  od  5  000  do  5  000  000  Kč  uloží  inspekce
   provozovateli  zvláště  velkého,  velkého  nebo středního stacionárního
   zdroje, který

   a)  nesplnil  opatření  orgánu ochrany ovzduší vyplývající ze smogového
   regulačního systému podle § 8 odst. 7, nebo

   b)  nesplnil  pravomocné rozhodnutí vydané podle § 38 odst. 2 o omezení
   nebo zastavení provozu stacionárního zdroje.

   (7)  Pokutu  od  10  000  do 10 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli
   zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje, který

   a)  porušil alespoň jednu z povinností stanovených v § 11 odst. 1 písm.
   a), b), f), h), o), p), nebo r), nebo

   b)  nesplnil  opatření  ke  zjednání  nápravy  uložené  orgánem ochrany
   ovzduší podle § 38 odst. 1, nebo

   c) neplní program zlepšování kvality ovzduší, nebo

   d) neplní povinnosti při ochraně klimatického systému Země podle § 35,

   e) nesplnil povinnost podle § 13 odst. 4 nebo 5.

   (8)  Pokutu  ve  výši  od  1  000  do  10  000  Kč  uloží  obecní  úřad
   provozovateli malého stacionárního zdroje, který nesplnil

   a) opatření ke zjednání nápravy podle § 38 odst. 1, nebo

   b) pravomocné rozhodnutí o omezení nebo zastavení provozu stacionárního
   zdroje.

   (9) Pokutu do 2 000 000 Kč uloží inspekce osobě, která

   a) poruší alespoň jednu z povinností uvedených v § 25 až 28, § 29 odst.
   1 a 4, § 31 odst. 1 a 5 nebo § 32 odst. 1,

   b)  poruší  alespoň  jednu  z povinností uvedených v ustanoveních přímo
   použitelného  předpisu  Evropské  unie  upravujícího  podmínky  ochrany
   ozonové vrstvy Země^1a),

   c)  poruší  alespoň  jednu  z povinností uvedených v ustanoveních přímo
   použitelných předpisů Evropské unie^1b).

   (10) Pokutu ve výši od 500 do 150 000 Kč uloží obecní úřad osobě, která
   poruší alespoň jednu z povinností uloženou podle § 3 odst. 5.

   (11)  Pokutu  ve  výši od 1 000 do 5 000 Kč uloží inspekce osobě, která
   vykonává činnosti podle § 15 odst. 1 bez platné autorizace.

   (12)  Pokutu  ve  výši od 1 000 do 5 000 Kč uloží inspekce osobě, která
   provádí činnost podle § 15 odst. 1 v rozporu s § 15 odst. 17 až 19 nebo
   20.

   (13) Pokutu až do výše 100 000 Kč uloží celní úřad osobě uvedené v § 3a
   odst.  1,  nesplní-li povinnost podle § 3a odst. 5, 8 nebo 12 nebo § 3b
   odst. 3 nebo 4.

   (14)  Pokutu  ve  výši  do  1  000  000 Kč uloží inspekce provozovateli
   zvláště  velkého, velkého nebo středního zdroje, který v rozporu s § 11
   odst.  1  písm.  e)  nevede  provozní  evidenci  nebo nepředá souhrnnou
   provozní  evidenci příslušným orgánům ochrany ovzduší, anebo v souhrnné
   provozní evidenci uvede nesprávné údaje.

   (15)  V  případě,  že  došlo u jednoho provozovatele k souběhu porušení
   více  povinností  podle tohoto zákona, uloží mu příslušný orgán ochrany
   ovzduší  pokutu  podle  ustanovení,  v  nichž  jsou jednotlivá porušení
   zákona  uvedena  s  tím,  že  pokuty  za tato porušení zákona uvedené v
   jednotlivých ustanoveních se sčítají.

   (16)  Pokuty  uložené  inspekcí za porušení povinností podle ustanovení
   hlavy II vybírá inspekce a jsou z 50 % příjmem Státního fondu životního
   prostředí  České  republiky  a  z 50 % příjmem obcí, na jejichž území k
   porušení povinnosti došlo.

   (17)  Pokuty  uložené  krajským úřadem, obecním úřadem a obecním úřadem
   obce  s  rozšířenou  působností  podle  ustanovení hlavy II tyto orgány
   vybírají  a  vymáhají.  Pokuty  uložené krajským úřadem, obecním úřadem
   jsou  příjmem toho orgánu, který o pokutě rozhodl, a musí být použity k
   ochraně ovzduší na území svěřeném do jeho působnosti.

   (18)  Pokuty uložené inspekcí nebo celním úřadem za porušení povinností
   podle  §  3a,  3b  a 3c vybírají a vymáhají celní úřady. Pokuty uložené
   inspekcí  za  porušení  povinností  podle  ustanovení  hlavy III vybírá
   inspekce.  Pokuty jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České
   republiky.

   § 41

   (1)  Řízení  o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 1 roku ode dne,
   kdy  orgán ochrany ovzduší zjistil porušení povinnosti, nejpozději však
   do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti nebo zákazu došlo.

   (2)  Dojde-li  v době do 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o
   uložení  pokuty  k  opětovnému  porušení  povinnosti, za které již byla
   uložena  pokuta,  a  provozovatel  nezjednal  nápravu  uloženou orgánem
   ochrany  ovzduší,  uloží  mu  tento orgán pokutu až do výše dvojnásobku
   horní hranice sazby.

   (3)  Při  rozhodování  o  výši  pokuty přihlíží orgán ochrany ovzduší k
   závažnosti  porušení  zákonné  povinnosti,  době  trvání  protiprávního
   stavu,  k  výši  vzniklé  nebo  hrozící  škody  a k případným následkům
   protiprávního stavu.

   HLAVA VII

   VÝKON  SPRÁVNÍ  ČINNOSTI  NA  ÚSEKU  OCHRANY  OVZDUŠÍ, OZONOVÉ VRSTVY A
   KLIMATICKÉHO SYSTÉMU ZEMĚ

   § 42

   Orgány  ochrany  ovzduší vykonávající správní činnosti na úseku ochrany
   ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země

   Správní   činnosti   na   úseku   ochrany  ovzduší,  ozonové  vrstvy  a
   klimatického systému Země vykonávají tyto orgány ochrany ovzduší:

   a) ministerstvo,

   b) Ministerstvo zdravotnictví,

   c) Ministerstvo zemědělství,

   d) inspekce,

   e) Česká obchodní inspekce,

   f) celní úřady,

   g) kraje,

   h) obecní úřady obcí s rozšířenou působností

   i) obce.

   § 42a

   (1)  Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky poskytuje orgánům
   ochrany   ovzduší  vykonávajícím  správní  činnosti  na  úseku  ochrany
   ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země

   a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,

   b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,

   c) údaje z agendového informačního systému cizinců.

   (2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou

   a) jméno, popřípadě jména, příjmení,

   b)  datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v
   cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,

   c)  datum a místo úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České
   republiky,  datum  úmrtí,  místo  a stát, na jehož území k úmrtí došlo;
   je-li  vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v
   rozhodnutí  uveden  jako  den  smrti  nebo  den,  který  subjekt  údajů
   prohlášený  za  mrtvého  nepřežil,  a  datum  nabytí právní moci tohoto
   rozhodnutí,

   d) adresa místa pobytu,

   e) státní občanství, popřípadě více státních občanství.

   (3) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou

   a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,

   b)  datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v
   cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,

   c) rodné číslo,

   d) adresa místa trvalého pobytu,

   e) státní občanství, popřípadě více státních občanství.

   (4) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou

   a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,

   b)  datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v
   cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,

   c) státní občanství, popřípadě více státních občanství,

   d) druh a adresa místa pobytu,

   e) počátek pobytu, případně datum ukončení pobytu.

   (5) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru
   obyvatel,   se  využijí  z  agendového  informačního  systému  evidence
   obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou
   ve tvaru předcházejícím současný stav.

   (6)  Z  poskytovaných  údajů  lze  v konkrétním případě použít vždy jen
   takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.

   § 43

   Ministerstvo životního prostředí

   Ministerstvo

   a)  vykonává  působnost  ústředního  správního  úřadu v oblasti ochrany
   ovzduší,  ozonové  vrstvy  a  klimatického  systému  Země  před emisemi
   fluorovaných  skleníkových  plynů a na těchto úsecích řídí výkon státní
   správy,

   b)  vykonává  vrchní  státní  dozor  na  úseku ochrany ovzduší, ochrany
   ozonové  vrstvy  a  klimatického systému Země před emisemi fluorovaných
   skleníkových plynů,

   c)  zaujímá  stanoviska k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu
   ovzduší,  zejména  ke  strategiím rozvoje jednotlivých oborů, odvětví a
   územních celků,

   d)  koordinuje  výzkum  a  sleduje  technický  rozvoj  v  rámci ochrany
   ovzduší,  ochrany  ozonové  vrstvy  a  klimatického  systému  Země před
   emisemi   fluorovaných   skleníkových  plynů  a  podporuje  rozšiřování
   technologií omezujících znečišťování ovzduší,

   e)  zajišťuje  sledování  kvality  ovzduší  podle  § 6 odst. 8 a provoz
   základní  sítě  imisního  monitoringu  na celém území České republiky a
   sledování úrovně znečištění ovzduší podle § 7 odst. 5,

   f)  zabezpečuje  jednotný  registr informačního systému kvality ovzduší
   (ISKO)  a  registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší podle § 13 odst.
   3,

   g)  zabezpečuje  inventarizaci  emisí  a  propadů  látek  ovlivňujících
   klimatický   systém  Země  prostřednictvím  Národního  inventarizačního
   systému podle § 13 odst. 2,

   h)  poskytuje  odbornou pomoc při přípravě programů ke zlepšení kvality
   ovzduší,

   i)  vymezuje  oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší a zveřejňuje seznam
   zón a aglomerací podle § 7,

   j) připravuje a předkládá vládě ke schválení národní programy snižování
   emisí  vybraných  znečišťujících  látek  nebo jejich stanovených skupin
   podle § 6 odst. 2,

   k) odpovídá za zpracování emisních inventur a ročních emisních projekcí
   podle § 6 odst. 9,

   l)  uplatňuje stanovisko obsahující podmínky ochrany ovzduší podle § 17
   odst.  1  písm.  a)  k  politice  územního rozvoje a k zásadám územního
   rozvoje  a povolení ke zvýšenému obsahu síry v kapalných palivech podle
   § 17 odst. 2 písm. h),

   m)  kontroluje  a  hodnotí  dodržování  imisních  limitů  a sledování a
   hodnocení depozic,

   n)  rozhoduje  o odvolání proti rozhodnutím vydaným inspekcí, krajskými
   úřady a osobou pověřenou k vydávání certifikátů podle hlavy III,

   o) vydává a ruší certifikáty podle hlavy III,

   p)  vyhlašuje  prostřednictvím pověřené právnické osoby meteorologickou
   předpověď  vzniku smogových situací, vznik a ukončení smogové situace a
   pro zdroje znečišťování podléhající regulaci regulační opatření podle §
   8 odst. 1 a 3,

   q)  vede  seznam  subjektů,  kterým  byl  autorizovanou  osobou  udělen
   certifikát podle § 3c odst. 5 a registr osob podle § 3c odst. 9,

   r)  poskytuje  odbornou pomoc krajům a obcím při zpracování regulačních
   řádů,

   s)  zpřístupňuje  informace  na  základě  tohoto  zákona  a  zvláštních
   právních předpisů,

   t) navrhuje emisní stropy pro vymezená území, pro skupiny stacionárních
   zdrojů nebo pro jednotlivé stacionární zdroje,

   u)  vydává  a  ruší rozhodnutí o autorizaci podle § 15 odst. 1, 14 nebo
   15; provádí kontrolu výkonu této činnosti,

   v) kontroluje správnost výsledků rozptylových studií,

   w)  rozhoduje o kategorii zdroje v případech zcela nových technologií a
   jejich zařízení podle § 4 odst. 11,

   x) vede a zveřejňuje seznam certifikovaných osob podle hlavy III,

   y)  je  příslušným  orgánem  pro podávání zpráv podle článku 6 nařízení
   Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006^1b),

   z)  určuje  hodnotící  orgán podle přímo použitelných předpisů Evropské
   unie^1b),

   za) zajišťuje výrobu a distribuci emisních plaket podle § 7a odst. 4,

   zb) vede seznam vyhlášených nízkoemisních zón a zpřístupňuje veřejnosti
   informace z tohoto seznamu způsobem umožňujícím dálkový přístup.

   § 44

   Vrchní státní dozor

   (1)  Ministerstvo  dozírá  v rámci vrchního státního dozoru, jak orgány
   ochrany ovzduší dodržují ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných k
   jeho   provedení   a   ustanovení   právních   předpisů  Evropské  unie
   upravujících podmínky ochrany ozonové vrstvy Země^13a).

   (2)  Ministerstvo  v  rozsahu  své  působnosti podle tohoto zákona je v
   rámci   vrchního  státního  dozoru  oprávněno  též  dozírat,  jak  jsou
   dodržována   ustanovení  tohoto  zákona  a  předpisů  vydaných  k  jeho
   provedení  a  ustanovení  právních  předpisů Evropské unie upravujících
   podmínky  ochrany  ozonové  vrstvy  Země^13a)  právnickými  a fyzickými
   osobami  a  jak  jsou plněny povinnosti vyplývající z rozhodnutí orgánů
   ochrany  ovzduší.  Zjistí-li  závady,  může  uložit  opatření  k jejich
   odstranění.

   § 45

   Ministerstvo zdravotnictví

   Ministerstvo zdravotnictví

   a)  předkládá  ministerstvu  návrhy  ke  zpřísnění  imisních  limitů  v
   případech odůvodněné potřeby na základě zhodnocení zdravotních rizik,

   b)  zpracovává  a  vede seznamy referenčních koncentrací znečišťujících
   látek pro hodnocení a řízení zdravotních rizik,

   c)   provádí  sledování  zdravotního  stavu  obyvatelstva  a  hodnocení
   zdravotních rizik v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelních
   seskupeních pro potřeby zpracování programů zlepšení kvality ovzduší,

   d)  provádí  účelová  měření  ovzduší  ve  vybraných sídlech z hlediska
   ochrany  veřejného  zdraví  pro  potřeby monitorování zdravotního stavu
   obyvatelstva  ve  vztahu  k  životnímu  prostředí,  hodnocení  a řízení
   zdravotních  rizik  podle  zvláštního  právního  předpisu;^2) v rozsahu
   dohodnutém  s ministerstvem a na jeho žádost se rovněž podílí na měření
   v základní imisní síti,

   e)  zaujímá  stanoviska z hlediska ochrany zdraví lidí k záměrům, které
   mohou  výrazně  ovlivnit čistotu ovzduší, zejména ke strategiím rozvoje
   jednotlivých oborů, odvětví a územních celků,

   f)  přijímá  opatření zaměřená na snižování spotřeby regulovaných látek
   pro  zajištění  ochrany života a zdraví s ohledem na dostupné náhrady a
   požadavky  zabezpečení  zdravotních  služeb;  k  tomuto účelu získává a
   zpracovává podklady a hodnocení a předává je ministerstvu.

   § 45a

   Ministerstvo zemědělství

   Ministerstvo  zemědělství  kontroluje  přesnost,  úplnost  a pravdivost
   (dále  jen "správnost") údajů uváděných v prohlášeních podle § 3c odst.
   3  a  4.  Je-li zjištěna nesprávnost údajů, dá Ministerstvo zemědělství
   podnět  inspekci k uložení pokuty a v řízení o uložení pokuty poskytuje
   na  vyžádání  nezbytnou součinnost. Kontrolní činností podle věty první
   může Ministerstvo zemědělství pověřit právnickou osobu nebo organizační
   složku státu.

   § 45b

   Osoba pověřená Ministerstvem zemědělství

   (1)  Právnickou  osobu,  která má provádět kontrolu podle § 45a, vybere
   Ministerstvo  zemědělství na základě výsledku obchodní veřejné soutěže.
   Může se jí zúčastnit právnická osoba, která prokáže, že

   a)  fyzické  osoby,  které  jsou  k ní v pracovním poměru nebo obdobném
   pracovněprávním  vztahu  a  které  budou  provádět  kontrolu, (dále jen
   "osoba  provádějící  kontrolu")  splňují  kvalifikační  požadavky, a to
   úplné  střední  odborné  vzdělání  v  oboru  zemědělství  nebo  lesního
   hospodářství  a  nejméně  3  roky  odborné  praxe,  nebo  vysokoškolské
   vzdělání  v oboru zemědělství nebo lesního hospodářství a nejméně 1 rok
   odborné praxe,

   b)  má  technické vybavení odpovídající předpokládanému druhu a rozsahu
   činnosti.

   (2)  S  právnickou  osobou vybranou podle odstavce 1 nebo s organizační
   složkou státu, která má provádět kontrolu podle § 45a, (dále jen "osoba
   pověřená  Ministerstvem  zemědělství")  uzavře Ministerstvo zemědělství
   veřejnoprávní  smlouvu  na  dobu  určitou, nejdéle však na 2 roky. Tato
   smlouva  musí  obsahovat  výpovědní  lhůtu  a  důvody,  za kterých může
   Ministerstvo   zemědělství  smlouvu  vypovědět;  patří  k  nim  zejména
   nesplnění povinnosti podle § 45c odst. 1, 3 až 5 nebo 6 anebo nesplnění
   podmínky, za níž byla smlouva uzavřena.

   (3)  Osoby pověřené Ministerstvem zemědělství se zveřejňují ve Věstníku
   Ministerstva zemědělství.

   § 45c

   Kontrola osobou pověřenou Ministerstvem zemědělství

   (1)  Osoba  pověřená  Ministerstvem  zemědělství  je  povinna  provádět
   kontrolní  činnost  v souladu s tímto zákonem a jeho prováděcím právním
   předpisem a poskytovat Ministerstvu zemědělství

   a)  seznam  kontrolovaných  osob  a  kontrolní  zprávy,  kdykoliv  o to
   Ministerstvo zemědělství požádá,

   b)  souhrnnou zprávu o provedených kontrolách a jejích výsledcích, a to
   v dohodnutém rozsahu vždy k 31. lednu za uplynulý kalendářní rok.

   (2) Kontrolovaná osoba je povinna

   a)   poskytnout  ke  kontrole  příslušné  podklady  a  jinou  nezbytnou
   součinnost,

   b)  umožnit osobě provádějící kontrolu vstup do objektu souvisejícího s
   předmětem kontroly.

   (3)  Osoba  provádějící  kontrolu  se  při  zahájení  kontroly  prokáže
   písemným  pověřením  k  výkonu  kontroly.  Po  ukončení kontroly sepíše
   kontrolní   zprávu,  která  obsahuje  popis  zjištěných  skutečností  s
   označením   a   podrobným   zdůvodněním   případné  nesprávnosti  údaje
   obsaženého  v  prohlášení  podle § 3c odst. 3 nebo 4, a kopii kontrolní
   zprávy předá kontrolované osobě.

   (4) Osoba pověřená Ministerstvem zemědělství je povinna

   a)  předat kontrolní zprávu s označením nesprávnosti údaje obsaženého v
   prohlášení podle § 3c odst. 3 nebo 4 inspekci,

   b)  oznámit  Ministerstvu zemědělství kontrolovanou osobu, která vydala
   prohlášení  podle § 3c odst. 3 nebo 4 obsahující nepřesný, neúplný nebo
   nepravdivý údaj,

   c)  v  řízení  o  uložení sankce podle § 40 odst. 1 písm. e) poskytnout
   inspekci na vyžádání nezbytnou součinnost.

   (5)  Osoba  provádějící  kontrolu  je  povinna  šetřit  práva  a právem
   chráněné   zájmy   kontrolované   osoby   a  zachovávat  mlčenlivost  o
   skutečnostech,  o  nichž se dověděla během výkonu kontroly; to neplatí,
   jde-li  o  poskytnutí  informace Ministerstvu zemědělství nebo inspekci
   podle odstavce 4.

   (6) Osoba provádějící kontrolu nesmí kontrolovat

   a)  osobu, ve které má majetkový podíl, nebo s níž má uzavřený pracovní
   poměr  nebo  obdobný  pracovněprávní  vztah,  anebo  osobu, ve které má
   majetkový podíl osoba pověřená Ministerstvem zemědělství,

   b) osoby blízké.

   (7) Pro zaměstnance zařazené do organizační složky státu, která provádí
   kontrolu podle § 45a, platí odstavce 3, 5 a 6 obdobně.

   § 46

   Česká inspekce životního prostředí

   (1) Inspekce

   a)  dozírá  na dodržování právních předpisů a rozhodnutí orgánů ochrany
   ovzduší  týkajících  se  ochrany  ovzduší,  ochrany  ozonové  vrstvy  a
   klimatického systému Země před emisemi fluorovaných skleníkových plynů,

   b)  provádí u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů
   měření  znečišťujících  látek  za  účelem  kontroly dodržování emisních
   limitů a emisních stropů,

   c)  spolupracuje  s  místně  příslušnými  orgány  ochrany  ovzduší a je
   oprávněna od nich vyžadovat informace,

   d) rozhoduje v pochybnostech o vymezení stacionárního zdroje a zařazení
   do příslušné kategorie stacionárních zdrojů podle § 4 odst. 10,

   e)  ukládá  nápravná  opatření  a  rozhoduje  o  omezení nebo zastavení
   provozu stacionárního zdroje podle § 38,

   f  )  upozorňuje krajský úřad na nedostatky ve způsobu zjišťování emisí
   znečišťujících látek podle § 9 odst. 1,

   g)   ukládá   provozovatelům   zvláště  velkých,  velkých  a  středních
   stacionárních  zdrojů  pokuty  za  porušení povinností podle ustanovení
   hlavy II,

   h)  rozhoduje  v  případě  spalování více druhů paliv v jednom zařízení
   spadajícím   do  kategorie  zvláště  velkých,  velkých  nebo  středních
   stacionárních  zdrojů  o  emisních  limitech  a  dalších požadavcích na
   jejich provozování podle § 5 odst. 4,

   i)  zpřístupňuje  informace  na  základě  tohoto  zákona  a  zvláštních
   právních předpisů,

   j)  shromažďuje  a  ověřuje  informace  potřebné  pro  posouzení  vlivu
   výstavby  zařízení  i  jeho  provozu na kvalitu ovzduší v jiném státě v
   případě,  že  je příslušným správním úřadům předložen záměr na výstavbu
   zařízení, a předá je ministerstvu,

   k)  vydává  závazné  stanovisko  podle  § 17 odst. 1 písm. b), povolení
   podle  §  17 odst. 1 písm. c) a d) a § 17 odst. 2 písm. a) až g) a i) a
   eviduje  oznámení  provozovatelů  podle  § 54 odst. 9 do 31.12.2002; po
   tomto  datu  je dotčeným orgánem státní správy v řízení o vydání těchto
   povolení.  Ke  každému řízení vydává své vyjádření a poskytuje odbornou
   spolupráci  krajským  úřadům  při udělování těchto povolení. Na vyzvání
   poskytuje  vyjádření  do  15  dnů  ode dne doručení žádosti, pokud se s
   krajským úřadem nedohodne jinak. Vyjádření neposkytuje v případech, kdy
   s vydáním povolení souhlasí,

   l)  schvaluje  regulační  řády provozovatelů zvláště velkých, velkých a
   středních stacionárních zdrojů pro účely regulace emisí podle § 8,

   m)  zajišťuje na základě rozhodnutí ministerstva podle § 39 odst. 1 a 3
   odejmutí regulovaných látek a výrobků, které je obsahují,

   n)  ukládá pokuty za porušení povinností vyplývající z ustanovení hlavy
   třetí  tohoto  zákona nebo právních předpisů Evropské unie upravujících
   podmínky  ochrany  ozonové  vrstvy  Země^1a) a o některých fluorovaných
   skleníkových plynech^1b),

   o) ukládá pokuty za porušení povinností uvedených v § 3c.

   (2) Inspekce kontroluje

   a)  dodržování  povinností  provozovateli  zvláště  velkých,  velkých a
   středních stacionárních zdrojů,

   b)  dodržování  emisních  limitů,  emisních  stropů, přípustné tmavosti
   kouře a přípustné míry obtěžování zápachem u zvláště velkých, velkých a
   středních  stacionárních  zdrojů;  dodržování limitního obsahu těkavých
   organických   látek  ve  výrobcích,  jejich  dovoz,  přepravu,  prodej,
   označování, přečerpávání, skladování a používání v souladu s prováděcím
   právním předpisem,

   c)  plnění plánů snížení emisí podle § 5 odst. 6 a plánů zavedení zásad
   správné zemědělské praxe u zdroje znečišťování podle § 5 odst. 8,

   d)   dodržování   varovných  a  regulačních  opatření  vyhlášených  pro
   stacionární  zdroje  podléhající  regulaci podle § 8 odst. 3 za smogové
   situace a dodržování regulačních řádů stacionárních zdrojů,

   e)  plnění  povinností  souvisejících  s  provozní evidencí a souhrnnou
   provozní evidencí podle § 11 odst. 1 písm. e),

   f) správnost provádění autorizovaného měření emisí a imisí,

   g)  činnost autorizovaných osob podle § 16 odst. 3; v případě závažných
   nedostatků   navrhuje  ministerstvu  zrušení  rozhodnutí  o  autorizaci
   právnických a fyzických osob podle § 15 odst. 14,

   h) dodržování povinností uvedených v § 3 odst. 2 až 4,

   i)  plnění  povinností  uvedených v ustanoveních hlavy III nebo v přímo
   použitelných předpisech Evropské unie^1a),^1b),

   j)  správnost  údajů  uváděných  v  prohlášeních  o  shodě  s  kritérii
   udržitelnosti  podle  §  3c  odst.  1 a 2; v případě zjištění nesplnění
   kritérií udržitelnosti informuje místně příslušný celní úřad.

   § 47

   Česká obchodní inspekce

   Česká obchodní inspekce

   a)  kontroluje  kvalitu paliv na vnitřním trhu v rozsahu kvalitativních
   ukazatelů   stanovených  prováděcím  právním  předpisem  a  technickými
   předpisy  a  za  zjištěné  nedostatky  ukládá  pokuty  podle zvláštního
   právního předpisu^21),

   b)  kontroluje označování regulovaných látek v souladu s § 27 odst. 1 a
   fluorovaných  skleníkových  plynů v souladu s § 30 a v případě zjištění
   porušení povinnosti označování dává podnět inspekci k uložení pokuty.

   § 48

   Kraje

   (1) Krajský úřad

   a) rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu nebo prominutí části poplatku
   za  znečišťování ovzduší zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů
   podle § 19 odst. 4, § 21 odst. 1 a § 22 odst. 3 a 5,

   b) kontroluje a hodnotí dodržování imisních limitů a emisních stropů na
   základě údajů z informačního systému kvality ovzduší,

   c) provádí dozor na úseku ochrany ovzduší ve své územní působnosti,

   d)  ukládá  plnění  plánu  snížení  emisí nebo zásad správné zemědělské
   praxe u stacionárního zdroje podle § 5 odst. 6 a 8,

   e) vypracovává krajský program snižování emisí podle § 6 odst. 5,

   f) vypracovává programy ke zlepšení kvality ovzduší podle § 7 odst. 6,

   g)  podílí se na tvorbě národních programů snižování emisí jednotlivých
   znečišťujících látek,

   h)  schvaluje  návrhy  opatření pro případy havárií u zvláště velkých a
   velkých stacionárních zdrojů a návrhy na jejich změny,

   i) schvaluje plány snížení emisí u stacionárního zdroje podle § 5 odst.
   7,

   j)  na  žádost  ministerstva se podílí na vymezení oblastí se zhoršenou
   kvalitou ovzduší,

   k)  poskytuje  metodickou pomoc obecním úřadům při vypracování místních
   programů ke zlepšení kvality ovzduší,

   l)  schvaluje  plány  zásad  správné  zemědělské  praxe u stacionárního
   zdroje podle § 5 odst. 9,

   m)  stanovuje  pro  zvláště  velké,  velké a střední stacionární zdroje
   znečišťující  látky  nebo  jejich  stanovené  skupiny,  pro které budou
   uplatněny  obecné  emisní  limity  podle  §  9  odst.  4  a pro ostatní
   stacionární zdroje emisní stropy podle § 17 odst. 9,

   n)  vyhlašuje  signál  upozornění,  signál  regulace k omezení emisí ze
   stacionárních  zdrojů,  které nepodléhají regulaci podle § 8 odst. 3, a
   plní úkoly podle § 8 odst. 7,

   o)  zpřístupňuje  informace  na  základě  tohoto  zákona  a  zvláštních
   právních předpisů,

   p) vypracovává krajský regulační řád podle § 8 odst. 5,

   r)  ode  dne  1.  ledna 2003 vydává povolení uvedená v § 17, s výjimkou
   stanoviska  podle odstavce 1 písm. a) a povolení podle odstavce 2 písm.
   h),

   s) ukládá pokuty podle § 40,

   t)  vede evidenci oznámení pro zvláště velké a velké stacionární zdroje
   podle § 54 odst. 9 a údaje z této evidence poskytuje ministerstvu od 1.
   ledna 2003,

   u)  je  dotčeným  orgánem  státní  správy  v územním, stavebním a jiném
   řízení   podle   stavebního   zákona  a  vydává  stanovisko  pro  účely
   kolaudačního  souhlasu  z  hlediska  ochrany  ovzduší s výjimkou malých
   stacionárních zdrojů,

   v)  stanovuje  v  pochybnostech  způsob zjišťování emisí znečišťujících
   látek podle § 9 odst. 1,

   w)  uplatňuje  stanoviska  k  územním  plánům  a  k  regulačním plánům,
   obsahující  podmínky ochrany ovzduší podle § 17 odst. 1 písm. a), pokud
   tato  územně  plánovací dokumentace navrhuje umístění zdrojů znečištění
   ovzduší.

   (2) Kraj

   a)  zaujímá  stanoviska  k  místním programům snižování emisí a místním
   programům ke zlepšení kvality ovzduší,

   b)  vyjadřuje  se  k  záměrům,  které  mohou  výrazně  ovlivnit čistotu
   ovzduší,  k  rozvojovým  koncepcím  a  k programům rozvoje jednotlivých
   oborů a odvětví ve své územní působnosti^9),

   c)  vydává v přenesené působnosti nařízením program ke zlepšení kvality
   ovzduší.

   § 49

   Obecní úřady obcí s rozšířenou působností

   Obecní úřad obce s rozšířenou působností v přenesené působnosti

   a) rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu nebo prominutí části poplatků
   za  znečišťování ovzduší podle § 19 odst. 5 a podle § 21 odst. 5 a § 22
   odst. 3 a 5 u středních stacionárních zdrojů,

   b) ukládá pokuty podle § 40 odst. 5,

   c)  vede  evidenci  oznámení  pro střední stacionární zdroje podle § 54
   odst. 9 a údaje z této evidence poskytuje ministerstvu.

   § 50

   Obce

   (1) Obecní úřad

   a)  je  dotčeným  správním  orgánem v územním, stavebním a jiném řízení
   podle  stavebního  zákona  a  vydává  stanovisko pro účely kolaudačního
   souhlasu z hlediska ochrany ovzduší u malých stacionárních zdrojů,

   b)  zpřístupňuje  informace  podle  tohoto zákona a zvláštních právních
   předpisů,

   c)  rozhoduje  o  vyměření  poplatků  za  znečišťování ovzduší u malých
   stacionárních zdrojů podle § 19 odst. 6,

   d)  nařizuje  odstranění  závad  u malých spalovacích zdrojů podle § 12
   odst.  1  písm.  f),  ukládá opatření k nápravě těchto závad podle § 38
   odst. 1 a ukládá pokuty za nesplnění této uložené povinnosti,

   e) může vypracovat místní program ke zlepšení kvality ovzduší,

   f)  může vypracovat místní program snižování emisí znečišťujících látek
   podle § 6 odst. 5,

   g)  vyhlašuje  signál  upozornění,  signál  regulace k omezení emisí ze
   stacionárních zdrojů, které nepodléhají regulaci podle § 8 odst. 3, a k
   omezení  provozu  mobilních  zdrojů  znečišťování;  pokud jde o zvláště
   velké,  velké  a  střední  stacionární  zdroje,  informuje  o  porušení
   povinností inspekci,

   h)  vede  evidenci  malých  stacionárních  zdrojů,  u nichž tento zákon
   stanoví  ohlašovací  povinnost,  a  poskytuje  údaje  z  této  evidence
   ministerstvu,

   i)  vydává  povolení  pro  činnosti,  kde  to  stanoví  zvláštní právní
   předpis,  při kterých vznikají emise těkavých organických látek a které
   odpovídají kategorii malých ostatních stacionárních zdrojů znečišťování
   ovzduší.  Pro  tyto  látky  může  stanovit  fugitivní  emisní  limit  v
   závislosti na kvalitě ovzduší v daném místě.

   (2) Obecní úřad kontroluje

   a)  dodržování  povinností  provozovateli  malých  stacionárních zdrojů
   podle § 12 a § 19 odst. 16 za nedodržení povinností jim ukládá pokuty a
   nápravná  opatření  a rozhoduje o zastavení nebo omezení provozu těchto
   zdrojů,

   b)  dodržování  přípustné  tmavosti  kouře  a přípustné míry obtěžování
   zápachem  u  provozovatelů  malých stacionárních zdrojů a za nedodržení
   povinností ukládá pokuty,

   c)  účinnost  spalování, měření množství a rozsahu vypouštěných látek u
   malých  spalovacích  zdrojů podle § 12 odst. 1 písm. f); touto činností
   může  pověřit  odborně  způsobilé  právnické  nebo  fyzické osoby podle
   zvláštního právního předpisu,^10)

   d)  dodržování povinností podle § 3 odst. 5 a za jejich porušení ukládá
   pokuty.

   (3) Obec může obecně závaznou vyhláškou

   a)  stanovit podmínky spalování suchých rostlinných materiálů podle § 3
   odst.  5  nebo  toto  spalování  zakázat;  při  stanovení podmínek obec
   přihlíží  zejména  ke  klimatickým  podmínkám,  stavu  ovzduší  ve svém
   územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě zástavby,

   b)  zakázat některé druhy paliv pro malé spalovací zdroje znečišťování;
   seznam těchto paliv je uveden v příloze č. 11 k tomuto zákonu,

   c)  v  oblasti opatření proti světelnému znečištění regulovat promítání
   světelných reklam a efektů na oblohu.

   (4)  Obec  může  vydat  v přenesené působnosti nařízení, kterým stanoví
   nízkoemisní zónu podle § 7a.

   § 51

   Celní úřady

   (1) Celní úřady

   a)  provádějí  kontrolu  dovozů,  vývozů  a uvádění na trh regulovaných
   látek  a  výrobků, které je obsahují, podle přímo použitelného předpisu
   Evropské unie upravujícího podmínky ochrany ozonové vrstvy Země^1a),

   b)  provádějí  kontrolu  při  uvádění  na trh fluorovaných skleníkových
   plynů  a výrobků, které mohou tyto látky a plyny obsahovat, podle přímo
   použitelného   předpisu   Evropské   unie   o   některých  fluorovaných
   skleníkových plynech^1b),

   c) dávají podněty inspekci, zjistí-li porušení povinností při provádění
   kontroly podle písmene a) nebo b),

   d) ukládají pokuty za nesplnění povinností podle § 3a odst. 5, 8 a 12 a
   podle § 3b odst. 3 nebo 4,

   e)  kontrolují  plnění  povinnosti snižování emisí skleníkových plynů z
   paliv podle § 3b odst. 1 a ukládají pokutu za její nesplnění,

   f)  kontrolují  splnění  podmínky uvedené v § 3c odst. 1 písm. a), § 3c
   odst. 2 písm. a) a § 3c odst. 3 písm. a),

   g)  poskytují  ministerstvu  do  31.  března  údaje z celní evidence za
   předchozí  kalendářní  rok podle přílohy č. 9 k tomuto zákonu, které se
   týkají vývozů a dovozů regulovaných látek a výrobků, které je obsahují,
   a  uvádění  na  trh fluorovaných skleníkových plynů a výrobků, které je
   obsahují;  obdobně  poskytují  údaje  z celní evidence, které se týkají
   vývozu a dovozu paliv a výrobků, které obsahují těkavé organické látky,

   h) dávají podněty ministerstvu k uplatnění vrchního státního dozoru,

   i) spravují poplatky podle § 3a a 19.

   (2)  Celní  úřady  si  při  kontrole  podle tohoto zákona mohou vyžádat
   odbornou pomoc inspekce.

   § 52

   Oprávnění kontrolních orgánů

   (1)  Pověření zaměstnanci každého orgánu ochrany ovzduší jsou oprávněni
   při výkonu své činnosti

   a)  v  nezbytně  nutném  rozsahu  vstupovat,  popřípadě vjíždět na cizí
   pozemky  nebo  vstupovat  do cizích staveb užívaných pro podnikatelskou
   činnost  nebo  provozování  jiné  hospodářské  činnosti a vykonávat tam
   povinnosti  stanovené  tímto  zákonem, pokud k tomu není třeba povolení
   podle   zvláštních   zákonů;  za  škodu  při  výkonu  tohoto  oprávnění
   způsobenou odpovídá stát, který se této odpovědnosti nemůže zprostit,

   b)  požadovat  potřebné  doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení
   týkající se předmětu kontroly,

   c)  v  případě  podezření  na porušení tohoto zákona odebírat vzorky za
   účelem   zjištění   totožnosti  regulovaných  látek  nebo  fluorovaných
   skleníkových  plynů  a  na  náklady  kontrolovaných  osob provádět nebo
   zajišťovat jejich rozbory,

   d)  zadržet regulované látky, fluorované skleníkové plyny nebo výrobky,
   které  je obsahují, na náklady právnické nebo fyzické osoby oprávněné k
   podnikání   v  případě  zjištění  zakázaných  regulovaných  látek  nebo
   fluorovaných skleníkových plynů,

   e)   zadržet   výrobky  v  případě  podezření  na  přítomnost  zakázané
   regulované  látky  nebo zakázaného fluorovaného skleníkového plynu může
   inspekce,  a  to až do zjištění výsledku provedeného rozboru; náklady s
   tím  spojené  hradí kontrolovaná osoba, jestliže se zjistí, že zadržené
   výrobky  regulovanou  látku nebo fluorovaný skleníkový plyn obsahují; o
   zadržení  výrobků,  prováděném šetření a jejich případném vydání sepíše
   inspektor protokol.

   (2) Proti uloženému rozhodnutí inspekce o zajištění regulovaných látek,
   fluorovaných skleníkových plynů nebo výrobků, které je obsahují a které
   neodpovídají  požadavkům  na  kvalitu nebo složení podle tohoto zákona,
   může  kontrolovaná  osoba podat do 3 pracovních dnů ode dne seznámení s
   uloženým  opatřením  námitky  pracovišti inspekce, kterým bylo opatření
   uloženo.  Námitky  nemají  odkladný účinek. Ředitel inspekce rozhodne o
   námitkách  bez  zbytečného odkladu. Jeho rozhodnutí je konečné. Písemné
   rozhodnutí se doručí kontrolované osobě.

   (3)  Zajištění regulovaných látek, fluorovaných skleníkových plynů nebo
   výrobků,  které  je  obsahují,  podle odstavce 2 trvá do doby, než bude
   pravomocně  rozhodnuto  o  jejich  propadnutí  státu  nebo  o  dočasném
   zajištění,  dokud  nebude prokázáno porušení povinnosti podle hlavy III
   nebo  podle  přímo  použitelného  předpisu Evropské unie^1b). O vrácení
   regulovaných látek, fluorovaných skleníkových plynů nebo výrobků, které
   je obsahují, sepíše inspektor protokol.

   (4)  Inspektoři  nebo  pověření zaměstnanci orgánů ochrany ovzduší jsou
   povinni

   a) při kontrolní činnosti se prokázat služebním průkazem,

   b)  zachovávat  mlčenlivost  o  skutečnostech, o kterých se dozvěděli v
   souvislosti s výkonem své činnosti,

   c) při vstupu do cizích objektů informovat provozovatele.

   HLAVA VIII

   SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ

   § 53

   Společná ustanovení

   (1)  Na  rozhodování podle tohoto zákona se vztahuje správní řád,^22) s
   výjimkou rozhodování podle § 8, § 3a a § 17 odst. 1 písm. a).

   (2)  Orgán ochrany ovzduší, který povolení nebo rozhodnutí podle tohoto
   zákona  vydal,  může  na  návrh  nebo  z  vlastního  podnětu jím vydané
   povolení nebo rozhodnutí změnit nebo zrušit,

   a)  vyžaduje-li  to veřejný zájem na ochraně zdraví lidí před působením
   nepříznivých účinků znečišťujících látek na lidské zdraví, nebo

   b)  dojde-li  ke  změně  podmínek  rozhodných  pro vydání povolení nebo
   rozhodnutí, zejména ke změně v provozu stacionárního zdroje, nebo změně
   emisních  limitů  nebo  jiných  podmínek provozu stanovených prováděcím
   právním předpisem či stanovení emisního stropu na vymezeném území, nebo

   c)  dojde-li  při  výkonu  povolení  nebo  rozhodnutí  k závažnému nebo
   opakovanému porušení povinností stanovených tímto zákonem, nebo

   d)   nevyužívá-li  oprávněný  vydaného  povolení  nebo  rozhodnutí  bez
   zvláštního důvodu po dobu delší 2 let.

   (3)  Při  změně  povolení podle odstavce 2 písm. b) v případě stanovení
   emisního  stropu  na  vymezeném  území  zohlední  orgán ochrany ovzduší
   zejména příspěvek daného stacionárního zdroje k úrovni znečištění.

   (4)  Rozhodnutí nebo opatření podle § 5 odst. 4, 6 a 7, 8, 10 a 11, § 9
   odst.  4,  §  17 odst. 1 písm. c) a d) a § 17 odst. 2 písm. a) až i) se
   nevydají podle tohoto zákona, pokud je jejich vydání nahrazeno postupem
   v  řízení  o  vydání  integrovaného povolení podle zákona o integrované
   prevenci.^23) Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena.

   (5)  Ustanovení  tohoto  zákona  a  jeho  prováděcích právních předpisů
   stanovující  technické  požadavky  a  další  podmínky  vztahující se na
   výrobky podle zvláštního právního předpisu^4) jsou technickými předpisy
   podle tohoto zvláštního právního předpisu.^4)

   (6)  Veškerá  opatření  k nápravě, zákazy provozu nebo činnosti a další
   rozhodnutí  uložená  podle  § 38 nebo § 39 provozovatelům stacionárních
   zdrojů nebo právnickým nebo fyzickým osobám přecházejí na jejich právní
   nástupce.

   § 54

   Přechodná ustanovení

   (1)  Správní řízení na úseku ochrany ovzduší zahájená přede dnem nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona  se  dokončí a sankce uloží podle dosavadních
   předpisů.  Podle  dosavadních  předpisů se postupuje i v případech, kdy
   došlo k porušení zákona v době před nabytím účinnosti tohoto zákona.

   (2)  Oprávnění  k  autorizovanému  měření  emisí  a  imisí vydaná podle
   právních   předpisů  platných  do  účinnosti  tohoto  zákona  pozbývají
   platnosti dnem 31. prosince 2003.

   (3)  Ministerstvo předloží vládě ke schválení národní program snižování
   emisí podle § 6 odst. 3 do 30. června 2003.

   (4)  Orgány  krajů  a orgány obcí vypracují nejpozději do 1. ledna 2003
   programy  ke  zlepšování  kvality  ovzduší podle § 7 odst. 6 a programy
   snížení emisí podle § 6 odst. 5.

   (5)  Při  stanovení výše poplatku za znečišťování ovzduší podle § 19 na
   rok  2002 se postupuje podle dosavadních právních předpisů. Poplatkovou
   evidenci   předá   inspekce  orgánům  krajů  v  inventarizovaném  stavu
   nejpozději do 30. června 2002.

   (6)  Provozovatelé  zvláště  velkých  spalovacích zdrojů, na které bylo
   vydáno  stavební  povolení  u  prvního objektu zdroje nebo jiné obdobné
   rozhodnutí  (například povolení ke změně stavby u zdroje) 1. ledna 2003
   nebo  později,  jsou  povinni  plnit  emisní  limity  a  další podmínky
   stanovené  v  prováděcím  právním předpisu pro tyto zdroje od účinnosti
   tohoto  zákona.  To platí i pro nové části zdroje o jmenovitém tepelném
   příkonu  50  MW  a  více,  na  něž bylo vydáno stavební povolení a byly
   uvedeny  do  provozu  1.  ledna  2003 nebo později u spalovacích zdrojů
   uvedených v odstavcích 7 a 8, kterým budou emisní limity stanoveny jako
   hodnoty odpovídající celkovému jmenovitému příkonu zdroje.

   (7)  Provozovatelé  zvláště  velkých  spalovacích zdrojů, na které bylo
   vydáno  stavební  povolení  u  prvního objektu zdroje nebo jiné obdobné
   rozhodnutí (například povolení ke změně stavby u zdroje) do 1. července
   1987,  plní  emisní  limity  a další podmínky platné u zdroje před dnem
   účinnosti  tohoto zákona. Provozovatelé jsou povinni do 30. června 2004
   předložit  plán  snižování  emisí u stacionárního zdroje s cílem splnit
   emisní  strop  a další úkoly vyplývající z národního programu snižování
   emisí  pro  zvláště  velké  spalovací zdroje podle prováděcího právního
   předpisu,  pokud  závazně nevyhlásí plán útlumu provozování spalovacího
   zdroje  formou  písemného  závazku  statutárního zástupce provozovatele
   předaného ministerstvu nejpozději do 30. června 2004. Písemný závazek a
   plán  útlumu musí dokladovat, že zdroj bude provozován po 1. lednu 2008
   do  31.  prosince  2015,  nejvýše  však  po celkovou dobu 20 000 hodin.
   Emisní  strop  bude  pro  zdroje stanoven na základě skutečných ročních
   emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku za 5
   let  provozování zdroje do roku 2000 včetně, a to přepočtem ze skutečně
   dosahovaných  hodnot  koncentrací  jmenovaných  znečišťujících  látek v
   odpadním  plynu na hodnoty emisních limitů stanovené prováděcím právním
   předpisem zdrojům podle § 54 odst. 8 od 1. ledna 2003.

   (8)  Provozovatelé  zvláště  velkých  spalovacích zdrojů, na které bylo
   vydáno  stavební  povolení  u  prvního objektu zdroje nebo jiné obdobné
   rozhodnutí  (například  povolení  ke  změně  stavby u zdroje s výjimkou
   výstavby  odsiřovacího zařízení zajišťujícího stupeň odsíření stanovený
   prováděcím právním předpisem) od 1. července 1987 do 31. prosince 2002,
   jsou  povinni  plnit  emisní  limity  a  další podmínky pro tyto zdroje
   stanovené v prováděcím právním předpisu nejpozději od 1. ledna 2003. Do
   uvedeného  data  plní  provozovatel  emisní limity platné u spalovacího
   zdroje  před  dnem  účinnosti  tohoto zákona. To platí i pro nové části
   zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více, na které bylo vydáno
   stavební  povolení  a  které  byly  uvedeny  do  provozu v období od 1.
   července  1987  do  31.  prosince 2002 u spalovacích zdrojů uvedených v
   odstavci   7,   kterým  budou  emisní  limity  stanoveny  jako  hodnoty
   odpovídající  celkovému  jmenovitému příkonu zdroje. Povinnosti uložené
   tímto  zákonem  se  nevztahují  na  provozovatele  stacionárních zdrojů
   uvedené  ve smlouvě, kterou Česká republika přistupuje k Evropské unii,
   v rozsahu, který tato smlouva stanoví, a po dobu v ní uvedenou.

   (9)  Provozovatelé  stacionárních  zdrojů vypouštějících emise těkavých
   organických látek, které stanoví prováděcí právní předpis, jsou povinni

   a)  u  stacionárních zdrojů, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí
   nebo  jiné  obdobné  povolení k provozu před dnem 1. dubna 2002 nebo na
   které  se  vztahuje odstavec 1 a budou uvedeny do provozu nejpozději 1.
   dubna  2003,  plnit  emisní  limity a další podmínky provozování těchto
   zdrojů  stanovené  prováděcím právním předpisem nejpozději od 31. října
   2007 a ve lhůtě do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nebo
   od  data  uvedení do provozu oznámit zdroj u příslušného orgánu ochrany
   ovzduší. Zařízení vybudovaná u těchto zdrojů na základě plánu snižování
   emisí  těkavých  organických  látek musí splňovat emisní limity a další
   podmínky  provozování nejpozději od 31. října 2007. Do tohoto data jsou
   povinni  plnit  emisní  limity platné u zdroje do data účinnosti tohoto
   zákona  a  další podmínky jeho provozování uvedené v prováděcím právním
   předpisu,

   b)  u  stacionárních zdrojů, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí
   nebo  jiné obdobné povolení k provozu po 1. dubnu 2003 nebo na které se
   vztahuje  odstavec  1 a budou uvedeny do provozu po datu 1. dubna 2003,
   plnit  emisní  limity a další podmínky provozování těchto zdrojů včetně
   oznámení  provozu zdroje příslušnému orgánu ochrany ovzduší ve lhůtě do
   3  měsíců od data uvedení zdroje do provozu. Tato povinnost se vztahuje
   i  na  nové  části  stacionárních  zdrojů  podle  písmena a) uvedené do
   provozu  po  1.  dubnu  2003. U zdrojů, na které bylo vydáno kolaudační
   rozhodnutí  nebo jiné obdobné povolení k provozu od 1. dubna 2001 do 1.
   dubna 2003, budou plněny tyto podmínky do 31. října 2006.

   (10) Provozovatelé všech spaloven odpadů a dalších stacionárních zdrojů
   provozujících spoluspalování paliva s odpadem jsou povinni plnit emisní
   limity  a  další  podmínky  provozování  stacionárních zdrojů stanovené
   prováděcím právním předpisem a ve lhůtách v něm stanovených podle druhu
   znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin. Provozovatelé jsou
   povinni  vypracovat  a  plnit  orgánem  ochrany  ovzduší schválený plán
   snižování  emisí,  pokud  nejsou u zdroje schopni plnit emisní limity a
   další  podmínky  stanovené v prováděcím právním předpisu, nejpozději do
   1. ledna 2003. Těchto emisních limitů jsou povinni dosáhnout na základě
   plánu  snižování  emisí  nejpozději  do  28.  prosince 2004 nebo ke dni
   vstupu  smlouvy  o  přistoupení  České  republiky  k  Evropské  unii  v
   platnost,   nastane-li   tato  skutečnost  dříve.  Provozovatelé  všech
   spaloven odpadů a dalších stacionárních zdrojů na spoluspalování paliva
   s odpadem, pro které bude vydáno stavební povolení po 28. prosinci 2002
   nebo  kolaudační  rozhodnutí  po  28. prosinci 2004, jsou povinni plnit
   emisní   limity  a  další  podmínky  provozování  stacionárních  zdrojů
   stanovené prováděcím právním předpisem ode dne uvedení do provozu.

   (11)  Spalování  odpadních  olejů  ve  středních a malých stacionárních
   zdrojích  jsou jejich provozovatelé povinni ukončit nejpozději do 2 let
   od účinnosti tohoto zákona.

   (12)   Provozovatelé   stacionárních   zdrojů,  na  které  se  vztahuje
   ustanovení § 18 odst. 1, jsou povinni požádat inspekci o povolení podle
   § 17 odst. 2 písm. c) nejpozději do 2 let od účinnosti tohoto zákona.

   (13)  Stacionární  zdroje  provozované  do  účinnosti  tohoto zákona se
   považují  za zařazené do kategorií zdrojů ve smyslu § 4 odst. 10, pokud
   tento zákon nemění jejich zařazení.

   (14)   Provozovatelé   spaloven   odpadu,   zařízení   schválených  pro
   spoluspalování  odpadu  a  zvláště velkých spalovacích zdrojů si opatří
   autorizaci podle § 15 odst. 1 písm. c) nejpozději do 31. 12. 2003.

   (15)  Provozovatel  dvou  nebo  více zdrojů uvedených v odstavci 7 může
   namísto  stropů  a  plánů  snižování emisí pro tyto zdroje plnit emisní
   stropy, které jsou součtem emisních stropů stanovených těmto zdrojům ke
   dni  1.  ledna  2008.  Nesmí  přitom  dojít  k  navýšení emisí zdroje v
   aglomeraci.  Vyřazením  zdroje  z národního programu snižování emisí ze
   stávajících  zvláště  velkých  spalovacích  zdrojů  postupem stanoveným
   prováděcím  právním  předpisem^24)  se  součet  emisních stropů sníží o
   podíl tohoto zdroje.

   (16)  Provozovatel,  který  se rozhodne plnit emisní stropy, které jsou
   součtem emisních stropů stanovených těmto zdrojům ke dni 1. ledna 2008,
   oznámí  tuto  skutečnost  správnímu  úřadu, který je místně příslušný k
   vydání   integrovaného  povolení  (dále  jen  "úřad")  podle  zákona  o
   integrované  prevenci^23).  Na  základě  tohoto  oznámení  úřad  upraví
   integrovaná povolení vydaná pro jednotlivé zdroje v souladu s odstavcem
   15.  Povinnost  provozovatele  plnit  emisní stropy, které jsou součtem
   emisních  stropů  stanovených  těmto  zdrojům  ke dni 1. ledna 2008, je
   účinná  ode  dne,  kdy  provozovatel  své  rozhodnutí plnit tyto emisní
   stropy oznámí úřadu.

   (17)  Provozovatel  oznámí  ministerstvu  vždy  nejpozději k 31. březnu
   běžného  roku  rozložení  předpokládaného  plnění  emisního  stropu  po
   jednotlivých  zdrojích  na daný kalendářní rok a ohlásí případnou změnu
   tohoto rozložení nejméně 10 dní před jejím uskutečněním.

   § 55

   Zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů

   (1)  Vláda  vydá  nařízení k provedení § 3b odst. 7, § 3c odst. 11, § 4
   odst. 12, § 5 odst. 12, § 6 odst. 9 a § 7a odst. 9.

   (2)  Ministerstvo  životního  prostředí  vydá  vyhlášku k provedení § 3
   odst.  11,  §  4 odst. 12, § 5 odst. 12, § 6 odst. 9, § 8 odst. 12, § 9
   odst.  10, § 10 odst. 2, § 11 odst. 4, § 12 odst. 5, § 13 odst. 8, § 15
   odst. 22, § 17 odst. 11, § 18 odst. 3, § 23 odst. 7, § 24 odst. 3, § 26
   odst.  4, § 27 odst. 1, § 28 odst. 3, § 31 odst. 4 písm. b), § 31 odst.
   5, § 32 odst. 2 a § 36 odst. 5.

   § 56

   Zrušovací ustanovení

   Zrušují se:

   1. Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami
   (zákon o ovzduší).

   2.  Zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích
   za  jeho znečišťování, s výjimkou § 6, § 7 odst. 1 a 2, § 8 a přílohy k
   zákonu, které se zrušují k 1. lednu 2003.

   3.  Zákon  č. 218/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 309/1991
   Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší).

   4.  Zákon  č. 158/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 309/1991
   Sb.,  o  ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší),
   ve  znění  zákona  č.  218/1992  Sb., a zákon č. 389/1991 Sb., o státní
   správě  ochrany  ovzduší  a  poplatcích  za jeho znečišťování, ve znění
   zákona č. 211/1993 Sb., s výjimkou čl. II bodů 7, 8, 9, 10, 11, 12, 15,
   16, 17 a 18, které se zrušují k 1. lednu 2003.

   5. Zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země.

   ČÁST DRUHÁ

   Změna  zákona  č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský
   zákon), ve znění pozdějších předpisů

   § 57

   Zákon  č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon),
   ve  znění  zákona  č.  231/1992  Sb., zákona č. 591/1992 Sb., zákona č.
   600/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č.
   38/1994  Sb.,  zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č.
   200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č.
   94/1996  Sb.,  zákona č. 95/1996 Sb., zákona č. 147/1996 Sb., zákona č.
   19/1997  Sb.,  zákona  č. 49/1997 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č.
   79/1997  Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona č. 280/1997 Sb., zákona č.
   15/1998  Sb.,  zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb., zákona č.
   167/1998 Sb., zákona č. 159/1999 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č.
   358/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č.
   27/2000  Sb.,  zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č.
   122/2000 Sb., zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č.
   149/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 158/2000 Sb., zákona č.
   247/2000 Sb., zákona č. 249/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č.
   309/2000 Sb., zákona č. 362/2000 Sb., zákona č. 409/2000 Sb., zákona č.
   458/2000 Sb., zákona č. 100/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č.
   164/2001 Sb., zákona č. 256/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č.
   477/2001  Sb., zákona č. 478/2001 Sb. a zákona č. 501/2001 Sb., se mění
   takto:

   1.  V  příloze  č.  2  VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupině 214: Ostatní, se text ve
   sloupci 1 "Měření emisí a imisí, kromě měření emisí motorových vozidel"
   a text ve sloupci 2 "Oprávnění podle § 3 odst. 2 písm. i) zákona ČNR č.
   389/1991  Sb.,  o  státní  správě  ochrany ovzduší a poplatcích za jeho
   znečišťování, ve znění pozdějších předpisů" zrušují.

   2.  V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupině 214: Ostatní, se doplňuje do
   sloupce  1  text  "Měření  znečišťujících a pachových látek, zpracování
   rozptylových studií", do sloupce 2 text

   "a)  vysokoškolské  vzdělání získané studiem v příslušném akreditovaném
   studijním programu nebo

   b)  ukončené  střední nebo vyšší odborné vzdělání příslušného oboru a 3
   roky  odborná  praxe  vykonaná  v  posledních  10  letech  před podáním
   žádosti",

   do   sloupce  3  text  "osvědčení  o  autorizaci  vydané  Ministerstvem
   životního   prostředí",  do  sloupce  4  text  "Ministerstvo  životního
   prostředí"  a  do sloupce 5 text "§ 15 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně
   ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší)".

   3.  V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupině 214: Ostatní, se doplňuje do
   sloupce  1  text  "Provoz  spaloven  odpadu  a zařízení schválených pro
   spoluspalování odpadu", do sloupce 2 text

   "a)  vysokoškolské  vzdělání získané studiem v příslušném akreditovaném
   studijním programu nebo

   b)  ukončené  střední nebo vyšší odborné vzdělání příslušného oboru a 3
   roky  odborná  praxe  vykonaná  v  posledních  10  letech  před podáním
   žádosti",

   do   sloupce  3  text  "osvědčení  o  autorizaci  vydané  Ministerstvem
   životního   prostředí",  do  sloupce  4  text  "Ministerstvo  životního
   prostředí"  a  do sloupce 5 text "§ 15 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně
   ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší)".

   4.  V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupině 214: Ostatní, se doplňuje do
   sloupce  1  text  "Měření účinnosti spalovacího zdroje, měření množství
   vypouštěných  látek  a  kontrola  stavu spalinových cest", do sloupce 2
   text  "vyučení  v  tříletém  učebním  oboru  a  3  roky  praxe  v oboru
   kominictví",   do   sloupce  3  text  "osvědčení  o  autorizaci  vydané
   Ministerstvem  životního  prostředí",  do  sloupce 4 text "Ministerstvo
   životního  prostředí" a do sloupce 5 text "§ 12 odst. 1 písm. f) zákona
   č.  86/2002  Sb.,  o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů
   (zákon o ochraně ovzduší)".

   ČÁST TŘETÍ

   Změna  zákona  č.  71/2000  Sb., kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o
   technických  požadavcích  na  výrobky  a  o  změně a doplnění některých
   zákonů, a některé další zákony

   § 58

   V  zákoně  č.  71/2000  Sb.,  kterým  se  mění  zákon č. 22/1997 Sb., o
   technických  požadavcích  na  výrobky  a  o  změně a doplnění některých
   zákonů, a některé další zákony, se části šestá a sedmá zrušují.

   ČÁST ČTVRTÁ

   Změna  zákona  č.  132/2000  Sb.,  o  změně  a zrušení některých zákonů
   souvisejících  se  zákonem  o  krajích,  zákonem  o  obcích,  zákonem o
   okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze

   § 59

   V   zákoně  č.  132/2000  Sb.,  o  změně  a  zrušení  některých  zákonů
   souvisejících  se  zákonem  o  krajích,  zákonem  o  obcích,  zákonem o
   okresních  úřadech  a  zákonem  o hlavním městě Praze, se část padesátá
   zrušuje.

   ČÁST PÁTÁ

   Změna  zákona  č.  258/2000  Sb.,  o ochraně veřejného zdraví a o změně
   některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

   § 60

   Zákon  č.  258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých
   souvisejících  zákonů,  ve  znění  zákona  č.  254/2001  Sb., zákona č.
   274/2001 Sb. a zákona č. 13/2002 Sb., se mění takto:

   1.  V  § 37 odst. 1 se na konci věty druhé tečka nahrazuje středníkem a
   doplňují  se  slova,  která  včetně  poznámky  pod  čarou č. ^33b) zní:
   "hodnocení rizika a minimální ochranná opatření stanoví zvláštní právní
   předpisy.^33b)

   33b) Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

   Nařízení  vlády  č.  178/2001  Sb.,  kterým se stanoví podmínky ochrany
   zdraví zaměstnanců při práci.

   Nařízení  vlády  č.  502/2000  Sb.,  o ochraně zdraví před nepříznivými
   účinky hluku a vibrací.

   Nařízení  vlády  č.  480/2000  Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím
   zářením.".

   2. V § 37 odstavec 3 včetně poznámky pod čarou č. ^34) zní:

   "(3)  Zaměstnavatel  v  návrhu  na  zařazení  prací  do kategorií uvede
   kategorii,   do  které  navrhuje  práci  zařadit,  údaje  rozhodné  pro
   hodnocení  rizik  podle zvláštních právních předpisů^33b) a prováděcího
   právního  předpisu,^34)  počty zaměstnanců v jednotlivých kategoriích a
   opatření přijatá k ochraně jejich zdraví.

   34)  Vyhláška č. 89/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování
   prací  do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních
   testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.".

   Poznámka pod čarou č. 35) se zrušuje.

   3.  V  §  37  odst. 4 větě druhé se slova "měření souvisejících faktorů
   pracovních podmínek" nahrazují slovy "hodnocení rizik. O změně zařazení
   práce do kategorie rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného zdraví".

   4. V § 38 se za slova "podle § 37 odst. 3 a 4" vkládají slova "potřebná
   k hodnocení rizik".

   5.  V  § 105 odst. 4 se slova "1. ledna 2002" nahrazují slovy "1. ledna
   2003".

   6.  V  §  106  odst.  1  větě  první  část textu za středníkem zní: "do
   kategorie druhé a třetí nejpozději do 1. ledna 2003.".

   7. V § 106 odst. 1 věta poslední zní:

   "Výsledky  měření  koncentrací a intenzit faktorů pracovních podmínek a
   výsledky  zjištění  druhu a typu biologického činitele musejí odpovídat
   stavu pracovních podmínek v době podání návrhu podle § 37 odst. 3.".

   8. Část sedmnáctá se zrušuje.

   ČÁST ŠESTÁ

   ÚČINNOST

   § 61

   Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 2002, s výjimkou ustanovení
   § 19, 21, 22 a 37, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2003.

   Klaus v. r.

   Havel v. r.

   Zeman v. r.

   Příloha 1

   Stanovení  roční  výše  poplatku  za  vnášení  znečišťujících látek, do
   ovzduší pro zvláště velké, velké, střední a malé stacionární zdroje

   A.

   Znečišťující látky vnášené do ovzduší, které podléhají zpoplatnění

   Hlavní zpoplatněné znečišťující látky:

   Tuhé znečišťující látky,

   Anorganické  kyslíkaté  sloučeniny  síry  vyjádřené  jako oxid siřičitý
   (dále jen "oxid siřičitý"),

   Anorganické  kyslíkaté  sloučeniny  dusíku vyjádřené jako oxid dusičitý
   (dále jen "oxidy dusíku"),

   Těkavé  organické  látky  -  vyjma zvláště vyjmenovaných mezi ostatními
   zpoplatněnými znečišťujícími látkami ve třídách I - II,

   Těžké  kovy  a  jejich  sloučeniny  vyjádřené jako kov (dále jen "těžké
   kovy");  těžkými  kovy  se  rozumí kovy, případně metaloidy, které jsou
   stabilní a jejich specifická hmotnost je větší než 4 500 kg/m3,

   Oxid uhelnatý,

   Amoniak a soli amonné vyjádřené jako amoniak (amoniak),

   Polycyklické aromatické uhlovodíky,

   Methan.

   Ostatní zpoplatněné znečišťující látky:

   a) I. třída:

   Azbest,

   Benzen,

   Berylium a jeho sloučeniny vyjádřené jako Be.

   b) II. třída:

   Fluor a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako F^x),

   Chlor a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako Cl^x),

   Brom a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako Br^x),

   Fluor a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako F^x),

   Chlor a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako Cl^x),

   Brom a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako Br^x),

   Sulfan,

   Sirouhlík.

   B.

   Sazby  poplatků  pro  zvláště  velké, velké, střední a malé stacionární
   zdroje

   I.

   Sazby  poplatků  za  znečišťující  látky  produkované  zvláště velkými,
   velkými a středními stacionárními zdroji se stanovují takto:

   1. Hlavní zpoplatněné znečišťující látky
+---------------------------------------+------------+
|Znečišťující látka                     |Sazba (Kč/t)|
+---------------------------------------+------------+
|Tuhé znečišťující látky                |   3 000    |
+---------------------------------------+------------+
|Oxid siřičitý                          |   1 000    |
+---------------------------------------+------------+
|Oxidy dusíku                           |     800    |
+---------------------------------------+------------+
|Těkavé organické látky                 |   2 000    |
+---------------------------------------+------------+
|Těžké kovy a jejich sloučeniny         |  20 000    |
+---------------------------------------+------------+
|Oxid uhelnatý                          |     600    |
+---------------------------------------+------------+
|Amoniak                                |   1 000    |
+---------------------------------------+------------+
|Methan                                 |   1 000    |
+---------------------------------------+------------+
|Polycyklické aromatické uhlovodíky     |  20 000    |
+---------------------------------------+------------+

   2. Ostatní zpoplatněné znečišťující látky
+---------------------------------------+------------+
|Znečišťující látka                     |Sazba (Kč/t)|
+---------------------------------------+------------+
|Třída I                                |  20 000    |
+---------------------------------------+------------+
|Třída II                               |  10 000    |
+---------------------------------------+------------+

   3.  U  hořících  nebo  zapařených  částí  uhelných dolů a lomů je sazba
   poplatku  200 Kč za m2 hořící plochy nebo zapařeného objemu, u hořících
   skládek a výsypek je sazba poplatku 2 000 Kč za m2 hořící plochy.

   4.  Emise  amoniaku  vznikající jako vedlejší produkt chemických reakcí
   probíhajících  v  zařízení  pro  odstraňování  emisí  oxidů  dusíku  se
   nezpoplatňují.

   5.  Emise  amoniaku  a  methanu  vznikající  jako  vedlejší produkt při
   zemědělské výrobě se nezpoplatňují.

   II.

   Sazby poplatků za malé spalovací zdroje se stanovují takto:

+---------------------------------+-----------------------------------------+
|Palivo                           |                 Rozmezí sazeb (Kč/rok)    |
+---------------------------------+-----------------------+-----------------+
|Jmenovitý tepelný výkon          |nad 50 do 100 kW včetně|nad 100 do 200 kW|
+---------------------------------+-----------------------+-----------------+
|Topné oleje s obsahem síry       |     1 000 - 1 500     |  1 500 - 2 000  |
|od 0,1 do 0,2 %                  |                       |                 |
+---------------------------------+-----------------------+-----------------+
|Topné oleje s obsahem síry       |                       |                 |
|do 1 %                           |     1 500 - 2 500     |  2 500 - 3 000  |
+---------------------------------+-----------------------+-----------------+
|Jiná kapalná paliva a látky,     |                       |                 |
|pokud tento zákon jejich         |     6 000 - 8 000     |  8 000 - 12 000 |
|spalování nezakazuje             |                       |                 |
+---------------------------------+-----------------------+-----------------+
|Černé uhlí                       |     1 500 - 2 000     |  2 000 - 3 000  |
+---------------------------------+-----------------------+-----------------+
|Hnědé uhlí tříděné, palivo       |                       |                 |
|z hnědého uhlí                   |     2 500 - 4 000     |  4 000 - 5 000  |
+---------------------------------+-----------------------+-----------------+
|Hnědé uhlí energetické, lignit   |     4 000 - 6 000     |  6 000 - 10 000 |
+---------------------------------+-----------------------+-----------------+
|Uhelné kaly, proplástky          |    10 000 - 20 000    | 20 000 - 40 000 |
+---------------------------------+-----------------------+-----------------+

   Další podmínky zpoplatňování malých spalovacích zdrojů:

   U  malých  spalovacích  zdrojů  používajících  jako paliva koks, dřevo,
   biomasu, plynná paliva dostupná ve veřejných rozvodných a distribučních
   sítích,  nebo  topný  olej  s obsahem síry do 0,1 % není sazba poplatku
   stanovena  a  nevztahuje se na ně oznamovací povinnost podle § 19 odst.
   16.

   III.

   Sazby poplatků za malé ostatní zdroje
+---------------------------------------------+-------------+
|Typ zdroje znečišťování                      |Rozmezí sazeb|
|                                             |(Kč/rok)     |
+---------------------------------------------+-------------+

|Zdroje emisí těkavých                        |             |
|organických látek                            |500 - 2 000  |

+---------------------------------------------+-------------+
|Zdroje emisí tuhých znečišťujících látek     |500 - 5 000  |
+---------------------------------------------+-------------+

   Způsob výpočtu poplatků

   1. Poplatek za jednotlivou zpoplatněnou znečišťující látku produkovanou
   samostatným  zvláště  velkým,  velkým  nebo středním zdrojem se stanoví
   součinem   zjištěného   množství  vypuštěné  znečišťující  látky  podle
   skutečnosti  minulého  poplatkového  období  a výše sazby podle části B
   této  přílohy.  V  souladu  s  §  19  odst.  8  se  u  zdroje zpoplatní
   znečišťující látka, pro kterou je stanoven emisní limit, nebo na kterou
   se  vztahuje nejméně jedna podmínka provozování zdroje regulující emise
   této  látky.  Podle § 9 odst. 1 je zpoplatněné množství látky stanoveno
   podle výsledků měření nebo výpočtem s použitím emisního faktoru.

   2.  U  nově provozovaných zdrojů se výše poplatku v prvním roce provozu
   stanoví podle jeho projektované kapacity.

   3.  Součet  poplatků za jednotlivé zpoplatněné znečišťující látky tvoří
   poplatek  za  samostatný  zvláště velký, velký nebo střední stacionární
   zdroj.

   4.  Poplatek u hořících nebo zapařených částí uhelných dolů a lomů nebo
   skládek a výsypek se vypočte součinem sazby a výměry plochy v m2, která
   se stanoví z váženého průměru výsledků měření prováděných během roku.

   5.  Výše  poplatku  pro  jednotlivou zpoplatněnou znečišťující látku se
   zaokrouhluje na celé 100 Kč.

   6.  U  malý  spalovacích  zdrojů  se  stanoví poplatek pevnou částkou s
   přihlédnutím  k  podmínkám podle § 19 odst. 9, a to výpočtem stanovícím
   jako  poplatek  za jednotlivý malý spalovací zdroj součet dolní hranice
   sazby s poměrnou částí rozmezí sazby odpovídající jmenovitému tepelnému
   výkonu zdroje a druhu paliva. Orgán ochrany ovzduší přitom přihlédne ke
   skutečné,  provozovatelem  dokladované  spotřebě  paliva  u  zdroje  za
   zpoplatňované období.

   7.  U  malých  ostatních  zdrojů  se  poplatek stanoví pevnou částkou s
   přihlédnutím k podmínkám podle § 19 odst. 9.

   8.  Výše poplatku za jednotlivý malý zdroj znečišťování se zaokrouhluje
   na celé 100 Kč.

   Příloha 2

   Obsah národního, krajského a místního programu snižování emisí

   1. Národní program ke snížení emisí obsahuje

   a) název programu,^*) jeho základní cíle a souvislosti,

   b) výchozí situace - obraz emisní situace,

   c) vztah ke Státní politice životního prostředí,

   d) vztah ke Státní energetické politice,

   e) vztah k Národnímu programu ke zmírnění změny klimatu Země,

   f)  vztah  k dalším koncepčním dokumentům (např. strategie regionálního
   rozvoje),

   g)  vztah  k  Státnímu  programu  podpory  úspor  energie obnovitelných
   zdrojů,

   h) obecné zásady strategie programu,

   i) vývoj a monitorování kvality ovzduší a emisí,

   j)  požadavky  dokumentů Úmluvy EHK/OSN o dálkovém znečišťování ovzduší
   překračujícím  hranice států především Protokolu k omezení acidifikace,
   eutrofizace a tvorby přízemního ozónu a přehled možností jejich splnění
   v České republice,

   k) hodnocení dosažitelnosti celkových emisních stropů v roce 2010,

   l)  rozbor  stavu  a  hodnocení  plnění  emisních  limitů  a  ostatních
   limitních  hodnot  a  dalších  podmínek provozování zdrojů znečišťování
   ovzduší,

   m) podpůrné aktivity pro omezování emisí v České republice,

   n) základní nástroje programu snižování emisí, a to

   1. technická a technologická opatření,

   2. technickoorganizační opatření,

   3. administrativní opatření,

   4. evidence stacionárních a mobilních zdrojů znečišťování ovzduší,

   5. inventarizace emisí,

   6. práce s veřejností - snižování emisí produkovaných domácnostmi,

   7. využívání ekonomických nástrojů,

   o) finanční zajištění programu,

   p) legislativní opatření,

   q) mezinárodní spolupráce a podpora výzkumu,

   r) souhrn stanovených požadavků a lhůt k dosažení cílů programu,

   s) termíny a způsob kontrol průběžného plnění programu,

   t)  způsob  provádění opatření a korekcí programu vyvolaných na základě
   kontrol a průběžného plnění tohoto programu,

   u) názvy a sídla orgánů ochrany ovzduší a dalších správních úřadů,

   v) jména, adresy a podpisy osob odpovědných za plnění programu.

   2. Krajský program ke snížení emisí obsahuje

   a) název programu,^**) jeho základní cíle a souvislosti,

   b) výchozí situace - obraz emisní situace,

   c) vztah k Národnímu programu snižování emisí,

   d) vztah k územní energetické koncepci,

   e)  vztah  k dalším koncepčním dokumentům (např. strategie regionálního
   rozvoje),

   f)  vztah  k  Státnímu  programu  podpory  úspor  energie obnovitelných
   zdrojů,

   g)  vztah  ke  krajskému  programu  ke  zlepšení kvality ovzduší, je-li
   stanoven,

   h) obecné zásady strategie programu,

   i) vývoj a monitorování kvality ovzduší a emisí,

   j)  požadavky  dokumentů Úmluvy EHK/OSN o dálkovém znečišťování ovzduší
   překračujícím  hranice států především Protokolu k omezení acidifikace,
   eutrofizace a tvorby přízemního ozónu a přehled možností jejich splnění
   na území kraje,

   k)  hodnocení dosažitelnosti emisních stropů stanovených regionu v roce
   2010,

   l)  rozbor  stavu  a  hodnocení  plnění  emisních  limitů  a  ostatních
   limitních  hodnot  a dalších podmínek k provozování zdrojů znečišťování
   ovzduší na území kraje,

   m) podpůrné aktivity pro omezování emisí na území kraje,

   n) základní nástroje programu snižování emisí, a to

   1. technická a technologická opatření,

   2. technickoorganizační opatření,

   3. administrativní opatření,

   4. evidence stacionárních zdrojů znečišťování,

   5. inventarizace emisí,

   6.  schválené  zásady  spolupráce  orgánu kraje s orgány obcí a dalšími
   orgány veřejné správy,

   7.  dohody  orgánu  kraje s provozovateli zdrojů znečišťování ovzduší a
   dalšími subjekty,

   8. práce s veřejností - snižování emisí produkovaných domácnostmi,

   9. využívání ekonomických nástrojů,

   o) finanční zajištění programu,

   p) mezikrajová spolupráce, včetně přeshraniční,

   r) souhrn stanovených požadavků a lhůt k dosažení cílů programu,

   s) termíny a způsob kontrol průběžného plnění programu,

   t)  způsob  provádění opatření a korekcí programu vyvolaných na základě
   závěrů kontrol a průběžného plnění tohoto programu,

   u) názvy a sídla orgánů ochrany ovzduší a dalších správních úřadů,

   v) jména, adresy a podpisy osob odpovědných za plnění programu.

   3. Místní program ke snížení emisí obsahuje

   a) název programu, jeho základní cíle a souvislosti,

   b) výchozí situace - obraz emisní situace,

   c) vztah ke krajskému programu snižování emisí,

   d)  vztah  k dalším koncepčním dokumentům (např. strategie regionálního
   rozvoje),

   e)  vztah  k  Státnímu  programu  podpory  úspor  energie obnovitelných
   zdrojů,

   f)  vztah  k místnímu a krajskému programu ke zlepšení kvality ovzduší,
   jsou-li stanoveny,

   g) obecné zásady strategie programu,

   h) vývoj a monitorování kvality ovzduší a emisí,

   i)  rozbor  stavu  a  hodnocení  plnění  emisních  limitů  a  ostatních
   limitních  hodnot  a  dalších  podmínek provozování zdrojů znečišťování
   ovzduší na území obce,

   j) podpůrné aktivity pro omezování emisí na území obce,

   k) základní nástroje programu snižování emisí, a to

   1. technická a technologická opatření,

   2. technickoorganizační opatření,

   3. administrativní opatření,

   4. evidence zdrojů znečišťování ovzduší stacionárních i mobilních,

   5. inventarizace emisí,

   6.  schválené  zásady  spolupráce  orgánů obcí s orgány kraje a dalšími
   orgány veřejné správy,

   7.  dohody  orgánu  obce  s provozovateli zdrojů znečišťování ovzduší a
   dalšími subjekty,

   8. práce s veřejností - snižování emisí produkovaných domácnostmi,

   l) finanční zajištění programu,

   m) účast na mezikrajové spolupráci,

   n) souhrn stanovených požadavků a lhůt k dosažení cílů programu,

   o) termíny a způsob kontrol průběžného plnění programu,

   p)  způsob  provádění opatření a korekcí programu vyvolaných na základě
   závěrů kontrol a průběžného plnění tohoto programu,

   r) názvy a sídla orgánů ochrany ovzduší a dalších správních úřadů,

   s) jména, adresy a podpisy osob odpovědných za plnění programu.

   Příloha 3

   Rozsah a způsob vypracování programu ke zlepšení kvality ovzduší

   1. Způsob vypracování programu

   V  případě,  že  jsou  překročeny  imisní  limity a meze tolerance nebo
   imisní limity, pokud není mez tolerance stanovena u více znečišťujících
   látek,  musí  být  v  rámci  programu zpracován podprogram pro každou z
   těchto  látek.  V  názvu  programu  se  pak použije výrazu "Integrovaný
   program ke zlepšení kvality ovzduší".

   2. Rozsah programu

   a) Místo překročení limitních hodnot

   - vymezení zóny, popis regionu a další údaje,

   - lokace případných měst (mapa),

   - měřicí stanice (mapa, geografické souřadnice).

   b) Všeobecné informace

   - typ zóny (město, průmyslová nebo zemědělská oblast),

   -  odhad  rozlohy  znečištěných  oblastí  (v km2) a velikost exponované
   skupiny obyvatelstva, - příslušné klimatické údaje,

   - příslušné topografické údaje,

   -  informace  o  charakteru  cílů  vyžadujících v dané lokalitě ochranu
   (obyvatelstvo, ekosystémy atd.).

   c) Odpovědné orgány

   - jména a adresy osob odpovědných za vypracování a provádění programu.

   d) Druh posouzení znečištění ovzduší

   - koncentrace znečišťujících látek zjištěné v předchozích letech,

   - aktuální koncentrace znečišťujících látek,

   - prostředky použité ke zjišťování koncentrací znečišťujících látek.

   e) Původ znečištění ovzduší

   -   výčet   hlavních   zdrojů   znečišťování  ovzduší  doplněný  jejich
   geografickým vyznačením,

   - celkové množství emisí v oblasti (t/rok),

   - informace o znečištění dálkově přenášeném z okolních oblastí.

   f) Analýza situace

   - podrobnosti o faktorech působících zvýšené znečištění ovzduší,

   - podrobnosti o možných nápravných opatřeních.

   g)  Podrobnosti o opatřeních ke zlepšení kvality ovzduší přijatých před
   zpracováním programu

   -  opatření na lokální, regionální, národní a mezinárodní úrovni, která
   mají vztah k dané zóně,

   - hodnocení účinnosti uvedených opatření.

   h) Podrobnosti o nových opatřeních ke zlepšení kvality ovzduší

   -  seznam  a  popis  navrhovaných  opatření  nebo  projektů, které jsou
   součástí programu,

   - časový plán implementace opatření,

   -  odhad  plánovaného  zlepšení  kvality  ovzduší  a předpokládaná doba
   potřebná k dosažení těchto cílů,

   -  popis opatření ke zlepšení kvality ovzduší zamýšlených v dlouhodobém
   časovém horizontu.

   i) Seznam relevantních dokumentů a dalších zdrojů informací.

   j)  Příloha  podle  Rozhodnutí  Komise  2004/224/ES (neplatí pro místní
   programy).

   k) Programový dodatek podle čl. 18 odst. 3 Nařízení Rady (ES) 1260/1999
   o  obecných  ustanoveních  o strukturálních fondech (neplatí pro místní
   programy).

   Příloha 4

   Výjimky z omezení provozu v nízkoemisních zónách

   Omezení provozu v nízkoemisních zónách se nevztahuje na

   a) zvláštní vozidla^27),

   b) vozidla integrovaného záchranného systému,

   c) vozidla k řešení mimořádné události^28) nebo v souvislosti s řešením
   krizové situace^29), včetně zásobování postižených míst, svozu dřeva po
   živelní  pohromě, jízd speciálních vozidel pro odstranění následků škod
   (lesní stroje, stavební stroje),

   d)  vozidla  přepravující  osoby  zdravotně  postižené,  označená podle
   příslušných předpisů,

   e) vojenská vozidla Armády České republiky a NATO,

   f) historická vozidla,

   g)  vozidla  k  provádění činností bezprostředně spojených s prováděnou
   údržbou, opravami a výstavbou pozemních komunikací nebo drah, plynových
   zařízení, elektroenergetických zařízení, energetických zařízení soustav
   zásobování tepelnou energií a vodárenských zařízení,

   h) vozidla k přepravě poštovních zásilek,

   i) vozidla k přepravě komunálního odpadu,

   j)  vozidla  určená k odstranění závad vodovodů, kanalizací, plynovodů,
   elektrických  sítí,  rozvodů  soustav zásobování tepelnou energií, sítí
   veřejných  elektronických  komunikací  a  dalších  inženýrských sítí ve
   veřejném zájmu,

   k) vozidla zajišťující veřejnou linkovou dopravu^30),

   l) osoby s trvalým pobytem na území nízkoemisní zóny.

   Příloha 5

   zrušena

   Příloha 6

   zrušena

   Příloha 7

   zrušena

   Příloha 8

   zrušena

   Příloha 9

   Údaje z výpisu celní evidence poskytované ministerstvu celním úřadem

   Celní úřad poskytuje na vyžádání Ministerstva životního prostředí údaje
   z  celní evidence, které se týkají vývozu a dovozu regulovaných látek a
   výrobků, které je obsahují, z nových látek a výrobků, které je obsahují
   a látek ovlivňující klimatický systém Země, a to zejména:

   a)  obchodní  jméno,  sídlo  a  IČO  podnikatele nebo jméno, příjmení a
   bydliště fyzické osoby,

   b) země vývozu nebo dovozu,

   c) země konečného určení,

   d)  popis  každé látky s uvedením jejího názvu podle přímo použitelného
   předpisu Evropských společenství^1a) včetně

   1. Deklarant

   2. Příjemce

   Odesilatel

   3. Nepřímý zástupce

   4. Země odeslání (při dovozu)

   Země určení (při vývozu)

   5. Země obchodní

   6. Kód Kombinované nomenklatury

   7. Povaha látky (ještě nepoužitá, znovuzískaná nebo regenerovaná)

   8. Množství

   9. Datum propuštění

   10. Celní režim

   11. Číslo povolení MŽP.

   Příloha 10

   zrušena

   Příloha 11

   Seznam  paliv  pro obyvatelstvo, jejichž spalování v malých spalovacích
   zdrojích  znečišťování  může  obec  obecně  závaznou  vyhláškou ve svém
   územním obvodu zakázat
+---------------------------------+-----------------------------+
|Druh paliva                      |Poznámka                     |
|                                 |                             |
|Hnědé uhlí energetické           |Jedná se o méně kvalitní     |
|                                 |paliva s vyšším obsahem      |
|Lignit                           |síry a příměsí dalších       |
|                                 |látek, které mají při        |
|Uhelné kaly                      |jejich spalování nepříznivý  |
|                                 |vliv na kvalitu ovzduší      |
|Proplástky                       |                             |
+---------------------------------+-----------------------------+

   Vybraná ustanovení novel

   Čl.II zákona č. 92/2004 Sb.

   Přechodné ustanovení

   Fyzické  osoby,  které  se  ke  dni  nabytí účinnosti tohoto zákona již
   podílely na provádění činnosti uvedené v § 29 odst. 1 zákona č. 86/2002
   Sb.,  o  ochraně  ovzduší  a  o změně některých dalších zákonů (zákon o
   ochraně  ovzduší),  a  které splňují kvalifikační požadavky stanovené v
   prováděcím  právním předpisu, sdělí ministerstvu údaje v tomto předpisu
   uvedené  do  3  měsíců  ode  dne  nabytí účinnosti tohoto zákona; pokud
   fyzické  osoby  údaje  v  této době nesdělí, pozbývají oprávnění k této
   činnosti.

   Čl. II zákona č. 385/2005 Sb.

   Přechodná ustanovení

   1.  Provozovatelé  malých spalovacích zdrojů, kterým podle § 12 odst. 1
   písm.  f)  zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých
   dalších  zákonů  (zákon  o  ochraně  ovzduší), ve znění účinném ode dne
   nabytí účinnosti tohoto zákona nově vznikne povinnost zajišťovat měření
   účinnosti  spalování,  měření  množství  vypouštěných  látek a kontroly
   spalinových  cest,  uskuteční  první  měření  do  1  roku  ode dne jeho
   účinnosti.

   2.  V  zónách  či  aglomeracích,  kde jsou krajské úřady a obecní úřady
   povinny  vypracovat  program  ke  zlepšení kvality ovzduší, aktualizují
   tyto programy nejpozději do 30. června 2006.

   Čl. II zákona č. 180/2007 Sb.

   Přechodné ustanovení

   Za  kalendářní  rok  se  pro účely plnění povinností stanovených v § 3a
   odst.  1 písm. b), § 3a odst. 3 a 6 považuje období od nabytí účinnosti
   tohoto zákona do 31. prosince 2007.

   § 16 zákona č. 25/2008 Sb.

   Přechodná ustanovení

   1.  Povinné  subjekty  plnící  ohlašovací povinnosti podle § 11 odst. 1
   písm.  e)  zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých
   zákonů  (zákon  o  ochraně  ovzduší),  které jsou zároveň provozovateli
   povinnými   plnit   ohlašovací   povinnost  podle  nařízení  Evropského
   parlamentu  a  Rady  (ES)  č.  166/2006  a  podle zákona o integrovaném
   registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění
   ohlašovacích  povinností  v  oblasti  životního  prostředí  a  o  změně
   některých  zákonů, ohlašují povinné údaje prostřednictvím integrovaného
   systému  plnění  ohlašovacích  povinností v oblasti životního prostředí
   poprvé za rok 2009.

   2.  Povinné  subjekty  plnící  ohlašovací povinnosti podle § 11 odst. 1
   písm.  e)  zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých
   zákonů  (zákon  o  ochraně  ovzduší),  ve  znění účinném ode dne nabytí
   účinnosti tohoto zákona, které nejsou zapojeny do integrovaného systému
   plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí podle bodu
   1,  ohlašují povinné údaje prostřednictvím integrovaného systému plnění
   ohlašovacích  povinností  v  oblasti  životního prostředí poprvé za rok
   2010.  Při  ohlašování  povinných údajů za rok 2008 a 2009 se postupuje
   podle dosavadních právních předpisů.

   Čl. IV zákona č. 25/2008 Sb.

   Přechodná ustanovení

   1.  Za  kalendářní  rok  se  pro  účely plnění povinností osobou, která
   dodává  na  daňové  území  České  republiky pro dopravní účely motorové
   benziny  nebo motorovou naftu uvedené do volného daňového oběhu v jiném
   členském  státě Evropské unie, stanovených v § 3a odst. 1 písm. a) a b)
   a  §  3a odst. 3, 6 a 7 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode dne
   nabytí   účinnosti  tohoto  zákona,  považuje  období  ode  dne  nabytí
   účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2008.

   2.  Sdělení  údajů  podle  § 3a odst. 5 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění
   účinném  do  dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za sdělení
   údajů  podle  §  3a odst. 5 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode
   dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to po dobu nejvýše 30 dnů ode dne
   nabytí účinnosti tohoto zákona.

   Čl. II zákona č. 483/2008 Sb.

   Přechodná ustanovení

   1.  Povolení  k  zacházení  s  regulovanými látkami a zápis do registru
   revizních  techniků  chladicích  a klimatizačních zařízení vydané podle
   zákona  č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto
   zákona,  se považují za certifikát podle § 31 odst. 1 zákona č. 86/2002
   Sb.,  ve  znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to se
   stejnou dobou platnosti a v rozsahu podmínek v nich stanovených.

   2.  Pro činnosti instalace, servisu, údržby chladicích a klimatizačních
   zařízení   s   fluorovanými   skleníkovými   plyny   a   znovuzískávání
   fluorovaných  skleníkových plynů z chladicích a klimatizačních zařízení
   se  do  4.  července 2009 povolení k zacházení s regulovanými chladivy,
   vydané  podle  zákona  č.  86/2002  Sb., ve znění účinném do dne nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona,  považuje  za  certifikát podle § 31 odst. 1
   zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto
   zákona.

   3.  Pro  činnosti  instalace, servisu, údržby systémů požární ochrany a
   hasicích přístrojů s fluorovanými skleníkovými plyny, kontroly těsnosti
   fluorovaných  skleníkových  plynů ze systémů požární ochrany a hasicích
   přístrojů  a  znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů ze systémů
   požární  ochrany a hasicích přístrojů se do 4. července 2009 povolení k
   zacházení s regulovanými hasivy, vydané podle zákona č. 86/2002 Sb., ve
   znění  účinném  do  dne  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona, považuje za
   certifikát  podle  § 31 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném
   ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

   4.  Pro  činnost  znovuzískávání  fluorovaných  skleníkových  plynů při
   recyklaci  výrobků  se  do  4. července 2009 povolení ke znovuzískávání
   regulovaných  látek  při  recyklaci  výrobků,  vydané  podle  zákona č.
   86/2002  Sb.,  ve  znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
   považuje  za  certifikát  podle  § 31 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb., ve
   znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

   5.  Pro  činnost  kontroly  těsnosti  fluorovaných skleníkových plynů z
   chladicích  a  klimatizačních  zařízení se do 4. července 2009 zápis do
   registru  techniků  chladicích  a  klimatizačních  zařízení,  který byl
   proveden  podle  zákona  č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona,  považuje  za  certifikát podle § 31 odst. 1
   zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto
   zákona.

   6. Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí
   podle  zákona  č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti
   tohoto zákona.

   7.  Osoba, která má povinnost podat zprávu podle § 32 odst. 1 zákona č.
   86/2002  Sb.,  ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
   podá   tuto   zprávu   prostřednictvím   integrovaného  systému  plnění
   ohlašovacích  povinností  v  oblasti  životního prostředí poprvé za rok
   2009.  Pro  ohlašování  povinných  údajů  za rok 2008 se použije způsob
   ohlašování  podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí
   účinnosti tohoto zákona.

   8. Emisní strop podle § 17 odst. 9 nelze stanovit pro zdroje, pro které
   bylo  vydáno  stavební  povolení  u  prvního  objektu  zdroje nebo jiné
   obdobné  rozhodnutí  po  1. lednu 2003 a prokáží, že používají nejlepší
   dostupné techniky.

   Čl. XLIII zákona č. 223/2009 Sb.

   Přechodné ustanovení

   Řízení  zahájená  přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto
   dne  neskončená  se  dokončí a práva a povinnosti s nimi související se
   posuzují podle dosavadních právních předpisů.

   Čl. II zákona č. 172/2010 Sb.

   Přechodná ustanovení

   1. Za kalendářní rok 2010 se pro účely splnění povinnosti stanovené v §
   3a  odst.  1  písm. c) a d) zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode
   dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje období od 1. ledna 2010 do
   31. května 2010.

   2. Za kalendářní rok 2010 se pro účely splnění povinnosti stanovené v §
   3a  odst.  1  písm. e) a f) zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode
   dne  nabytí  účinnosti tohoto zákona, považuje období od 1. června 2010
   do 31. prosince 2010.

   3.  Hlášení  o splnění povinnosti uvedení minimálního množství biopaliv
   do  volného daňového oběhu pro dopravní účely nebo o splnění povinnosti
   dodání  minimálního  množství  biopaliv na daňové území České republiky
   pro  dopravní  účely  v pohonných hmotách uvedených do volného daňového
   oběhu v jiném členském státě Evropské unie za kalendářní rok podle bodů
   1  a  2  je  osoba uvedená v § 3a odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb. povinna
   podat místně příslušnému celnímu úřadu k 31. lednu 2011.

   4.  Pokud  osoba  uvedená  v § 3a odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb. uvede v
   kalendářním roce uvedeném v bodu 1 do volného daňového oběhu na daňovém
   území  České  republiky pro dopravní účely menší množství biopaliv, než
   je stanoveno v § 3a odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 86/2002 Sb., nebo v
   pohonných hmotách, které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném
   členském  státě  Evropské  unie,  dodá  na daňové území České republiky
   menší  množství  biopaliv  pro  dopravní účely, než je stanoveno v § 3a
   odst.  1  písm.  c) a d) zákona č. 86/2002 Sb., může chybějící množství
   biopaliv  převést  do  plnění  povinnosti v kalendářním roce uvedeném v
   bodu  2.  V takovém případě se povinnost stanovená v § 3a odst. 1 písm.
   e)  a  f)  zákona  č.  86/2002  Sb.  v  kalendářním roce podle bodu 2 o
   převedené  množství navyšuje. Ustanovení § 3a odst. 9 zákona č. 86/2002
   Sb.,  ve  znění  účinném  ode  dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se v
   tomto případě pro kalendářní rok uvedený v bodu 1 nepoužije.

   5.  Pokud osoba uvedená v § 3a odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb. překročí v
   kalendářním   roce  uvedeném  v  bodu  1  minimální  množství  biopaliv
   stanovené v § 3a odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 86/2002 Sb., může toto
   nadměrné  množství  biopaliv převést do plnění povinnosti v kalendářním
   roce  uvedeném  v  bodu 2. Ustanovení § 3a odst. 3 věty druhé zákona č.
   86/2002  Sb.,  ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
   se v tomto případě nepoužije.

   Čl. II zákona č. 221/2011 Sb.

   Přechodné ustanovení

   Zprávu  o  emisích  podle  § 3b odst. 3 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění
   účinném  ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, předloží osoby uvedené
   v  §  3a odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí
   účinnosti tohoto zákona, poprvé za kalendářní rok 2012 v termínu do 15.
   března 2013.

   1)  Například  Směrnice  Rady  ze  dne  23.  prosince  1991,  kterou se
   normalizují  a  racionalizují  zprávy  o  provádění  některých  směrnic
   týkajících se životního prostředí (91/692/EHS),

   Směrnice  Rady  96/62/ES  ze  dne  27.  září 1996 o posuzování a řízení
   kvality  ovzduší,  Směrnice  Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze
   dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů,

   Směrnice  Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001
   o  omezení  emisí  některých  znečišťujících látek do ovzduší z velkých
   spalovacích zdrojů,

   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/30/ES ze dne 23. dubna 2009,
   kterou  se  mění  směrnice  98/70/ES,  pokud jde o specifikaci benzinu,
   motorové  nafty  a plynových olejů, zavedení mechanismu pro sledování a
   snížení emisí skleníkových plynů, a směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde
   o specifikaci paliva používaného plavidly vnitrozemské plavby, a kterou
   se ruší směrnice 93/12/EHS.

   1a)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2037/2000 ze dne 29.
   června  2000  o  látkách,  které  poškozují  ozonovou vrstvu, v platném
   znění.

   1b)  Nařízení  Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 ze dne 17.
   května 2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech.

   Nařízení  Komise  (ES)  č.  303/2008  ze dne 2. dubna 2008, kterým se v
   souladu  s  nařízením  Evropského  parlamentu  a  Rady (ES) č. 842/2006
   stanoví   minimální  požadavky  a  podmínky  pro  vzájemné  uznávání  k
   certifikaci   společností   a   pracovníků,  pokud  jde  o  chladicí  a
   klimatizační  zařízení a tepelná čerpadla obsahující některé fluorované
   skleníkové plyny.

   Nařízení  Komise (ES) č. 304/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle
   nařízení   Evropského  parlamentu  a  Rady  (ES)  č.  842/2006  stanoví
   minimální  požadavky  a  podmínky  pro  vzájemné uznávání k certifikaci
   společností  a  pracovníků,  pokud  jde  o  stacionární systémy požární
   ochrany  a  hasicí  přístroje  obsahující některé fluorované skleníkové
   plyny.

   Nařízení  Komise (ES) č. 305/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle
   nařízení   Evropského  parlamentu  a  Rady  (ES)  č.  842/2006  stanoví
   minimální    požadavky    na   certifikaci   pracovníků   provádějících
   znovuzískávání    některých    fluorovaných    skleníkových   plynů   z
   vysokonapěťových  spínacích  zařízení  a podmínky pro vzájemné uznávání
   této kvalifikace.

   Nařízení  Komise (ES) č. 306/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle
   nařízení   Evropského  parlamentu  a  Rady  (ES)  č.  842/2006  stanoví
   minimální    požadavky    na   certifikaci   pracovníků   provádějících
   znovuzískávání rozpouštědel na bázi některých fluorovaných skleníkových
   plynů ze zařízení a podmínky pro vzájemné uznávání této kvalifikace.

   Nařízení  Komise (ES) č. 307/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle
   nařízení   Evropského  parlamentu  a  Rady  (ES)  č.  842/2006  stanoví
   minimální    požadavky    na   certifikaci   pracovníků   provádějících
   znovuzískávání    některých    fluorovaných    skleníkových   plynů   z
   vysokonapěťových  spínacích  zařízení  a podmínky pro vzájemné uznávání
   této kvalifikace.

   Nařízení  Komise (ES) č. 308/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle
   nařízení  Evropského  parlamentu  a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví forma
   oznámení školicích a certifikačních programů členských států.

   Nařízení  Komise(ES)  č.  1493/2007 ze dne 17. prosince 2007, kterým se
   podle  nařízení  Evropského  parlamentu  a Rady (ES) č. 842/2006 zavádí
   formát  pro  zprávu  předkládanou  výrobci, dovozci a vývozci některých
   fluorovaných skleníkových plynů.

   Nařízení  Komise  (ES) č. 1494/2007 ze dne 17. prosince 2007, kterým se
   podle  nařízení  Evropského  parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví
   způsob  označování  a další požadavky na označování produktů a zařízení
   obsahujících určité fluorované skleníkové plyny.

   Nařízení Komise (ES) č. 1497/2007 ze dne 18. prosince 2007, kterým se v
   souladu  s  nařízením  Evropského  parlamentu  a  Rady (ES) č. 842/2006
   stanoví standardní požadavky na kontrolu těsnosti stacionárních systémů
   požární ochrany obsahujících některé fluorované skleníkové plyny.

   Nařízení Komise (ES) č. 1516/2007 ze dne 19. prosince 2007, kterým se v
   souladu  s  nařízením  Evropského  parlamentu  a  Rady (ES) č. 842/2006
   stanoví   standardní   požadavky  na  kontrolu  těsnosti  stacionárních
   chladicích  a klimatizačních zařízení a tepelných čerpadel obsahujících
   některé fluorované skleníkové plyny.

   1c)  Zákon  č.  18/1997  Sb.,  o  mírovém  využívání  jaderné energie a
   ionizujícího  záření  (atomový  zákon)  a  o změně a doplnění některých
   zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

   2)  Zákon  č.  258/2000  Sb.,  o  ochraně  veřejného  zdraví  a o změně
   některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

   3) Například občanský zákoník, obchodní zákoník, zákon č. 219/2000 Sb.,
   o  majetku  České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve
   znění pozdějších předpisů.

   3a)  Vyhláška  č.  227/2001 Sb., kterou se stanoví požadavky na pohonné
   hmoty pro provoz vozidel na pozemních komunikacích a způsob sledování a
   monitorování jejich jakosti.

   3b)  Směrnice  Evropského  parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září
   2001  o  podpoře  elektřiny  z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním
   trhu s elektřinou.

   4) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění
   pozdějších předpisů.

   4a) § 11 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších
   zákonů.

   5)  Například  zákon  č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních
   komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti
   za  škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících
   zákonů  (zákon  o  pojištění  odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění
   zákona č. 307/1999 Sb.

   6) Například zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a
   o  změně některých zákonů, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o
   změně  některých  zákonů  (krizový  zákon),  zákon  č.  241/2000 Sb., o
   hospodářských   opatřeních  pro  krizové  stavy  a  o  změně  některých
   souvisejících  zákonů,  zákon  č.  133/1985  Sb., o požární ochraně, ve
   znění pozdějších předpisů.

   7)  Zákon  č.  185/2001  Sb.,  o  odpadech  a o změně některých dalších
   zákonů.

   7a)  Zákon  č.  311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích
   pohonných  hmot  a  o  změně  některých  souvisejících  zákonů (zákon o
   pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů.

   7b)  Zákon  č.  189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů
   ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových
   zásobách ropy), ve znění zákona č. 560/2004 Sb.

   Zákon  č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve
   znění pozdějších předpisů.

   7c)  §  5  zákona  č.  353/2003  Sb.,  o  spotřebních  daních, ve znění
   pozdějších předpisů.

   8) Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů.

   Zákon  č.  114/1995  Sb.,  o  vnitrozemské  plavbě,  ve znění zákona č.
   358/1999 Sb.

   Zákon  č.  49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona
   č.  455/1991  Sb.,  o  živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve
   znění pozdějších předpisů.

   9)  Zákon  č.  244/1992  Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a
   programů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

   Zákon  č.  100/2001  Sb.,  o  posuzování vlivů na životní prostředí a o
   změně  některých  souvisejících  zákonů  (zákon  o  posuzování vlivů na
   životní prostředí).

   9a)  Čl.  18  odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června
   1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech.

   9b)  § 14 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění
   pozdějších předpisů.

   9c)  §  28  zákona  č.  164/2001  Sb.,  o přírodních léčivých zdrojích,
   zdrojích  přírodních  minerálních  vod,  přírodních léčebných lázních a
   lázeňských  místech  a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský
   zákon), ve znění pozdějších předpisů.

   9d)  §  11  zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění
   pozdějších předpisů.

   9e) Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších
   předpisů.

   9f)  Zákon  č.  361/2000  Sb.,  o provozu na pozemních komunikacích a o
   změnách   některých  zákonů  (zákon  o  silničním  provozu),  ve  znění
   pozdějších předpisů.

   9g) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

   10)  Zákon  č.  455/1991  Sb.,  o živnostenském podnikání (živnostenský
   zákon), ve znění pozdějších předpisů.

   10a)  Nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a
   podmínky  a  způsob  sledování,  posuzování, hodnocení a řízení kvality
   ovzduší.

   11) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

   11a) § 7 zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami
   na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů.

   11b)  Zákon  č.  18/2004  Sb.,  o  uznávání  odborné kvalifikace a jiné
   způsobilosti  státních  příslušníků  členských  států Evropské unie a o
   změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění
   pozdějších předpisů.

   11c)  Kategorie  uvedené  v  příloze  č.  1 k zákonu č. 695/2004 Sb., o
   podmínkách  obchodování  s  povolenkami na emise skleníkových plynů a o
   změně některých zákonů.

   11d) § 15 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a
   o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb.

   11e)  Zákon  č.  269/1994  Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších
   předpisů.

   12)  Zákon  č.  183/2006  Sb.,  o  územním  plánování  a stavebním řádu
   (stavební zákon).

   12a) § 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

   13)

   18)   Zákon  č.  25/2008  Sb.,  o  integrovaném  registru  znečišťování
   životního   prostředí   a   integrovaném  systému  plnění  ohlašovacích
   povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů.

   19)  Zákon  č.  18/2004  Sb.,  o  uznávání  odborné  kvalifikace a jiné
   způsobilosti  státních  příslušníků  členských  států Evropské unie a o
   změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění
   pozdějších předpisů.

   19a)  Zákon  č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na
   emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů.

   20)  Zákon  č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí,
   ve znění zákona č. 132/2000 Sb.

   Zákon  č.  106/1999  Sb.,  o  svobodném přístupu k informacím, ve znění
   pozdějších předpisů.

   21)  Zákon  č.  64/1986  Sb.,  o  České  obchodní  inspekci,  ve  znění
   pozdějších předpisů.

   21a) Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o
   změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 317/2002 Sb.

   Zákon  č.  101/2000  Sb.,  o ochraně osobních údajů a o změně některých
   zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

   22)  Zákon  č.  71/1967  Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění
   pozdějších předpisů.

   23)  Zákon  č.  76/2002  Sb.,  o  integrované  prevenci  a  o omezování
   znečištění,  o  integrovaném  registru znečišťování a o změně některých
   zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění zákona č. 521/2002 Sb.

   24) Nařízení vlády č. 372/2007 Sb., o národním programu snižování emisí
   ze stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů.

   25) Vyhláška č. 133/2010 Sb., o požadavcích na pohonné hmoty, o způsobu
   sledování  a  monitorování  složení a jakosti pohonných hmot a o jejich
   evidenci (vyhláška o jakosti a evidenci pohonných hmot).

   26) § 829 a násl. občanského zákoníku.

   27) § 3 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb.

   28) Zákon č. 239/2000 Sb.

   29) Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů
   (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.

   30) § 2 odst. 6 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve
   znění pozdějších předpisů.

   *)  Vztahuje-li se program na více znečišťujících látek, použije se pro
   základ jeho názvu pojem "Integrovaný národní program snižování emisí" s
   následným  vyjmenováním  znečišťujících  látek  nebo jejich stanovených
   skupin, jejichž emise jsou předmětem programu.

   **) Vztahuje se na program na více znečišťujících látek, použije se pro
   základ jeho názvu pojem "Integrovaný krajský program snižování emisí" s
   následným  vyjmenováním  znečišťujících  látek  nebo jejich stanovených
   skupin, jejichž emise jsou předmětem programu.

   x)  Platí  pro  prvky  a sloučeniny, pro které mají zdroje znečišťování
   stanoveny emisní limity.