Vyhláška č. 422/2016 Sb. o radiační ochraně a zabezpečení radionuklidového zdroje
| uveřejněno v: | č. 172/2016 Sbírky zákonů na straně 6618 |
| schváleno: | 14.12.2016 |
| účinnost od: | 01.01.2017 |
| [Textová verze] [PDF verze (194580 kB)] |
422/2016 Sb.
VYHLÁŠKA
ze dne 14. prosince 2016
o radiační ochraně a zabezpečení radionuklidového zdroje
Státní úřad pro jadernou bezpečnost stanoví podle § 236 zákona č.
263/2016 Sb., atomový zákon, k provedení § 9 odst. 2 písm. c) a j), §
17 odst. 3, § 24 odst. 7, § 25 odst. 2 písm. a) až d), § 60 odst. 4, §
61 odst. 6, § 63 odst. 6, § 66 odst. 6, § 67 odst. 4, § 68 odst. 2
písm. a) až i), § 69 odst. 2, § 70 odst. 2 písm. b) a c), § 71 odst. 2,
§ 72 odst. 5, § 73 odst. 3, § 74 odst. 4, § 75 odst. 5 písm. a), § 76
odst. 6, § 77 odst. 2, § 78 odst. 3, § 81 odst. 3, § 83 odst. 7, § 84
odst. 6, § 85 odst. 4, § 86 odst. 3, § 87 odst. 5, § 88 odst. 6, § 89
odst. 2, § 93 odst. 4, § 95 odst. 6, § 96 odst. 3, § 98 odst. 4, § 99
odst. 5, § 100 odst. 3, § 101 odst. 4, § 104 odst. 9 a § 164 odst. 2:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Euratomu^1) a stanoví
požadavky na zajišťování radiační ochrany v expozičních situacích a
způsob zabezpečení radionuklidového zdroje, včetně radionuklidového
zdroje 1. až 3. kategorie zabezpečení.
Pojmy
§ 2
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a) absorbovanou dávkou podíl střední energie předané ionizujícím
zářením v objemovém elementu a hmotnosti látky obsažené v tomto
objemovém elementu,
b) aktivitou podíl očekávané hodnoty počtu jaderných přeměn z
energetického stavu a časového intervalu, ve kterém tyto přeměny
proběhnou,
c) D-hodnotou aktivita radionuklidu v radionuklidovém zdroji, který
může způsobit závažnou tkáňovou reakci, není-li pod dohledem; D-hodnotu
stanoví příloha č. 1 k této vyhlášce,
d) ekvivalentní dávkou součin radiačního váhového faktoru a střední
absorbované dávky v orgánu nebo tkáni pro ionizující záření nebo součet
takových součinů, jestliže je pole ionizujícího záření složeno z více
druhů nebo energií; radiační váhový faktor stanoví příloha č. 2 k této
vyhlášce,
e) efektivní dávkou součet součinů tkáňových váhových faktorů a
ekvivalentní dávky v ozářených tkáních nebo orgánech; tkáňový váhový
faktor stanoví příloha č. 2 k této vyhlášce,
f) kolektivní efektivní dávkou součet efektivních dávek všech
jednotlivců v určité skupině,
g) dobou tau
1. 50 let pro příjem radionuklidů u dospělých, nebo
2. období do 70 let věku pro příjem radionuklidů u dětí,
h) úvazkem efektivní dávky časový integrál příkonu efektivní dávky po
dobu tau od příjmu radionuklidu,
i) úvazkem ekvivalentní dávky časový integrál příkonu ekvivalentní
dávky po dobu tau od příjmu radionuklidu,
j) dávkovým ekvivalentem součin absorbované dávky v určitém bodě tkáně
a jakostního faktoru vyjadřujícího rozdílnou biologickou účinnost
různých druhů ionizujícího záření; jakostní faktor stanoví příloha č. 2
k této vyhlášce,
k) osobním dávkovým ekvivalentem dávkový ekvivalent v určitém bodě pod
povrchem těla v hloubce tkáně,
l) ICRU koulí koule o průměru 30 cm vyrobená z materiálu ekvivalentního
tkáni s hustotou 1 g/cm3 a hmotnostním složením 76,2 % kyslíku, 11,1 %
uhlíku, 10,1 % vodíku a 2,6 % dusíku,
m) prostorovým dávkovým ekvivalentem dávkový ekvivalent v daném bodě
pole záření, který by byl vytvořen odpovídajícím usměrněným a
rozšířeným polem v ICRU kouli v hloubce 10 mm na poloměru mířícím proti
směru pohybu částic v usměrněném poli,
n) směrovým dávkovým ekvivalentem dávkový ekvivalent v daném bodě pole
záření, který by byl vytvořen odpovídajícím rozšířeným polem v ICRU
kouli v hloubce 0,07 mm na poloměru ve specifikovaném směru,
o) ekvivalentní objemovou aktivitou radonu vážený součet objemové
aktivity a1 218Po, objemové aktivity a2 214Pb a objemové aktivity a3
214Bi; ekvivalentní objemová aktivita radonu je rovna součtu 0,106 x
a1, 0,513 x a2 a 0,381 x a3,
p) příjmem radionuklidu aktivita radionuklidu přijatá do lidského
organizmu z prostředí, zejména požitím nebo vdechnutím,
q) konverzním faktorem příjmu radionuklidu koeficient udávající
efektivní dávku připadající na jednotkový příjem radionuklidu;
konvenční hodnoty konverzních faktorů příjmu radionuklidu stanoví
příloha č. 3 k této vyhlášce,
r) hing konverzní faktor příjmu radionuklidu požitím,
s) hinh konverzní faktor příjmu radionuklidu vdechnutím,
t) Iing roční příjem radionuklidu požitím,
u) Iinh roční příjem radionuklidu vdechnutím,
v) indikativní dávkou úvazek efektivní dávky z ročního příjmu všech
radionuklidů přítomných ve vodě s výjimkou tritia, 40K, 222Rn a
krátkodobých produktů jeho přeměny,
w) zubním výpočetním tomografem zubní panoramatické zařízení nebo jiné
zařízení používané při lékařském ozáření v zubní radiodiagnostice pro
snímkování zubů, čelistí nebo lebky, které umožňuje tomografické nebo
panoramatické snímkování se širokým kónickým svazkem nebo snímkování s
využitím výpočetní tomografie nebo vytváří trojrozměrné obrazy nebo
tomografické skeny, a
x) neužitečným zářením ionizující záření pocházející ze zdroje
ionizujícího záření, které je mimo hlavní svazek záření.
ČÁST DRUHÁ
RADIAČNÍ OCHRANA
HLAVA I
OBECNÁ PRAVIDLA RADIAČNÍ OCHRANY
Díl 1
Limity
§ 3
Obecné limity pro obyvatele
(K § 63 odst. 6 atomového zákona)
Obecnými limity pro obyvatele z ozáření ze všech povolených nebo
registrovaných činností za jeden kalendářní rok jsou
a) pro součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních
dávek z vnitřního ozáření 1 mSv,
b) pro ekvivalentní dávku v oční čočce 15 mSv a
c) pro průměrnou ekvivalentní dávku na každý 1 cm2 kůže 50 mSv bez
ohledu na velikost ozářené plochy.
§ 4
Limity pro radiačního pracovníka
(K § 63 odst. 6 atomového zákona)
(1) Limity pro radiačního pracovníka musí být použity pro omezení
profesního ozáření a jsou
a) pro součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních
dávek z vnitřního ozáření 20 mSv za kalendářní rok nebo hodnota
schválena Úřadem podle § 63 odst. 4 atomového zákona, nejvýše však 100
mSv za 5 po sobě jdoucích kalendářních let a současně 50 mSv za jeden
kalendářní rok,
b) pro ekvivalentní dávku v oční čočce 100 mSv za 5 po sobě jdoucích
kalendářních let a současně 50 mSv v jednom kalendářním roce,
c) pro průměrnou ekvivalentní dávku na každý 1 cm2 kůže 500 mSv za
kalendářní rok bez ohledu na velikost ozářené plochy a
d) pro ekvivalentní dávku na ruce od prstů až po předloktí a na nohy od
chodidel až po kotníky 500 mSv za jeden kalendářní rok.
(2) Posuzování, zda nedošlo k překročení limitů pro radiačního
pracovníka, musí
a) být prováděno soustavně,
b) zohlednit součet dávek ze všech cest ozáření a při všech pracovních
činnostech, které radiační pracovník vykonává, a
c) zohlednit v případě radiačního pracovníka, který není externím
pracovníkem, vykonávání pracovních činností, při kterých je vystaven
ozáření podléhajícímu limitům pro radiačního pracovníka, pro více
ohlašovatelů, registrantů nebo držitelů povolení.
(3) Radiační pracovník, u kterého bylo zjištěno překročení limitů
ozáření, musí být dočasně vyřazen z práce se zdrojem ionizujícího
záření do doby, než je posouzena jeho zdravotní způsobilost k další
práci se zdrojem ionizujícího záření a stanoveny podmínky pro tuto
práci.
(4) Překročení limitů pro radiačního pracovníka, který je shledán
zdravotně způsobilým podle odstavce 3, není důvodem pro jeho vyloučení
z obvyklé pracovní činnosti nebo pro přeložení na jiné pracoviště,
pokud osoba, pro niž pracovní činnost vykonává, nemá k takovému
vyloučení jiné závažné důvody.
§ 5
Limity pro žáka a studenta
(K § 63 odst. 6 atomového zákona)
(1) Dodržení limitů pro žáka a studenta musí posuzovat držitel
povolení, na jehož pracovišti žák a student v průběhu svého studia
pracuje se zdrojem ionizujícího záření.
(2) Posuzování, zda nedošlo k překročení limitů pro žáka a studenta,
musí
a) být prováděno soustavně a
b) zohlednit součet dávek ze všech cest ozáření a při všech činnostech,
které žák a student se zdrojem ionizujícího záření vykonává.
(3) Limity pro žáka a studenta ve věku od 16 do 18 let, kteří jsou
povinni v průběhu svého studia pracovat se zdrojem ionizujícího záření,
jsou za jeden kalendářní rok
a) pro součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních
dávek z vnitřního ozáření 6 mSv,
b) pro ekvivalentní dávku v oční čočce 15 mSv,
c) pro průměrnou ekvivalentní dávku na každý 1 cm2 kůže 150 mSv bez
ohledu na ozářenou plochu a
d) pro ekvivalentní dávku na ruce od prstů až po předloktí a na nohy od
chodidel až po kotníky 150 mSv.
(4) Limity pro žáka a studenta mladšího než 16 let, kteří jsou povinni
v průběhu svého studia pracovat se zdrojem ionizujícího záření, jsou
shodné s obecnými limity pro obyvatele.
(5) Limity pro žáka a studenta staršího než 18 let, kteří jsou povinni
v průběhu svého studia pracovat se zdrojem ionizujícího záření, jsou
shodné s limity pro radiačního pracovníka.
§ 6
Odvozené limity
(K § 63 odst. 6 atomového zákona)
(1) Limity pro radiační pracovníky se považují za nepřekročené, pokud
nejsou překročeny kvantitativní ukazatele vyjádřené v měřitelných
veličinách (dále jen "odvozené limity").
(2) Odvozenými limity pro zevní ozáření jsou
a) pro osobní dávkový ekvivalent v hloubce 0,07 mm hodnota 500 mSv za
kalendářní rok,
b) pro osobní dávkový ekvivalent v hloubce 3 mm hodnota 20 mSv za
kalendářní rok a
c) pro osobní dávkový ekvivalent v hloubce 10 mm hodnota 20 mSv za
kalendářní rok.
(3) Odvozenými limity pro vnitřní ozáření za kalendářní rok, kromě
případů stanovených v odstavci 5, jsou pro příjem jednotlivého
radionuklidu radiačním pracovníkem
a) požitím aktivita
0,02
-------------------------------
hing
b) vdechnutím aktivita
0,02
-------------------------------
hinh
(4) Při současném zevním a vnitřním ozáření v průběhu kalendářního
roku, kromě případů uvedených v odstavci 6, se považují limity pro
radiační pracovníky za nepřekročené, platí-li současně
Hp (0,07) <= 0,5 Sv a
Hp (10) + SUMA hi,ing Ii,ing + SUMA hi,inh I i,inh <= 0,02 Sv
kde
Hp(0,07) (Sv) je roční osobní dávkový ekvivalent v hloubce 0,07 mm,
Hp(10) (Sv) je roční osobní dávkový ekvivalent v hloubce 10 mm,
hi,ing (Sv/Bq) je konverzní faktor pro příjem jednotlivého radionuklidu
požitím; konverzní faktor stanoví příloha č. 3 k této vyhlášce,
Ii,ing(Bq) je roční příjem jednotlivého radionuklidu požitím,
hi,inh (Sv/Bq) je konverzní faktor pro příjem jednotlivého radionuklidu
vdechnutím; konverzní faktor stanoví příloha č. 3 k této
vyhlášce a
Ii,inh (Bq) je roční příjem jednotlivého radionuklidu
vdechnutím.
(5) Pro výpočet podle odstavce 4 u neidentifikovaných radionuklidů,
chemických forem nebo vlastností vdechovaného aerosolu se užije roční
příjem radionuklidů, jejich forem nebo vlastností vdechovaného
aerosolu, pro které stanoví příloha č. 3 k této vyhlášce nejvyšší
konverzní faktor pro příjem požitím nebo vdechnutím.
(6) Pro ozáření směsí dlouhodobých radionuklidů emitujících záření alfa
uran-radiové řady je odvozeným limitem příjem vdechnutím 3 200 Bq za
kalendářní rok.
Díl 2
Optimalizace radiační ochrany
Postupy optimalizace radiační ochrany
§ 7
[K § 66 odst. 6 písm. c) atomového zákona]
(1) Při optimalizaci radiační ochrany musí každý, kdo provádí činnosti
v rámci expozičních situací, stanovit varianty zajištění radiační
ochrany a z nich vybrat optimální variantu zajištění radiační ochrany v
příslušné expoziční situaci.
(2) Výběr optimální varianty zajištění radiační ochrany musí být
proveden porovnáním možností snížení plánovaných a potenciálních dávek
fyzickým osobám nebo skupinám obyvatelstva. Opatření přijímaná k
ochraně fyzických osob nebo skupin obyvatelstva proti vlivu zdroje
ionizujícího záření mohou být uplatněna
a) u zdroje ionizujícího záření,
b) v prostředí mezi zdrojem ionizujícího záření a fyzickou osobou, nebo
c) u fyzické osoby.
(3) Při výběru optimální varianty zajištění radiační ochrany musí být
dána přednost omezení velikosti ozáření přímo u zdroje ionizujícího
záření.
(4) Při výběru optimální varianty zajištění radiační ochrany musí být
vzaty v úvahu reprezentativní znaky, které souvisí s příslušnou
činností. Reprezentativní znaky stanoví příloha č. 4 k této vyhlášce.
(5) Při výběru optimální varianty zajištění radiační ochrany lze, je-li
to možné, provést porovnání nákladů na různá opatření ke zvýšení
radiační ochrany, zejména přemístění fyzických osob nebo vybudování
dodatečných bariér, s finančním ohodnocením očekávaného snížení
ozáření.
(6) Porovnání nákladů podle odstavce 5 musí být provedeno tak, že
snížení kolektivní efektivní dávky u posuzované skupiny osob se násobí
součinitelem
a) 0,5 mil. Kč/Sv pro radiační činnost, u níž je průměrná efektivní
dávka u jednotlivce nižší než 1/10 příslušných limitů ozáření,
b) 1 mil. Kč/Sv pro radiační činnost, u níž je průměrná efektivní dávka
u jednotlivce vyšší než 1/10, ale nižší než 3/10 příslušných limitů
ozáření,
c) 2,5 mil. Kč/Sv pro radiační činnost, u níž je průměrná efektivní
dávka u jednotlivce vyšší než 3/10 příslušných limitů ozáření,
d) 1 mil. Kč/Sv pro lékařské ozáření,
e) 0,5 mil. Kč/Sv pro ozáření z přírodního zdroje ionizujícího záření,
které není způsobeno radiační činností, nebo
f) 2,5 mil. Kč/Sv pro havarijní ozáření.
§ 8
[K § 66 odst. 6 písm. c) atomového zákona]
(1) Postupy optimalizace radiační ochrany musí každý, kdo provádí
činnosti v rámci expozičních situací, používat pravidelně tak, aby
nebyly opomenuty nově vzniklé podmínky pro příslušnou expoziční situaci
nebo nové možnosti zajištění radiační ochrany pro tuto expoziční
situaci, a to zejména dojde-li k překročení limitů ozáření, stanovených
dávkových optimalizačních mezí nebo referenčních úrovní.
(2) U lékařského ozáření pro radioterapeutické účely, včetně léčebných
aplikací radionuklidu, musí být ozáření cílových objemů u každé fyzické
osoby podstupující léčbu jednotlivě plánováno a jejich dosažení
odpovídajícím způsobem ověřeno, přičemž musí být vzato v úvahu, že
dávky pro objemy a tkáně, které nejsou cílové, musí být tak nízké, jak
je to při zamýšleném radioterapeutickém účelu ozáření rozumně
dosažitelné.
(3) Při stanovování dávkových optimalizačních mezí pro radiační činnost
nebo zdroj ionizujícího záření musí být zohledněny
a) dosavadní zkušenosti s podobnými činnostmi a zdroji ionizujícího
záření tak, aby úroveň radiační ochrany nebyla nižší, než již bylo
dosaženo, a
b) vlivy jiných činností a zdrojů ionizujícího záření tak, aby
nehrozilo překročení limitů ozáření.
(4) Při optimalizaci radiační ochrany musí být postup této optimalizace
dokumentován.
(5) Dokumentace optimalizace radiační ochrany musí
a) systematicky a strukturovaně popisovat postup této optimalizace,
b) zohlednit všechna významná hlediska v expoziční situaci použitá při
této optimalizaci a
c) obsahovat použité varianty zajištění radiační ochrany a
reprezentativní znaky.
§ 9
Hodnocení ozáření reprezentativní osoby a optimalizační studie
[K § 81 odst. 3 písm. d) a § 82 odst. 4 atomového zákona]
(1) Hodnocení ozáření reprezentativní osoby musí být prováděno
konzervativními odhady. Postupy provedení konzervativních odhadů
ozáření reprezentativní osoby stanoví příloha č. 5 k této vyhlášce.
(2) Obsah optimalizační studie pro stanovení autorizovaného limitu
ozáření reprezentativní osoby stanoví příloha č. 6 k této vyhlášce.
Díl 3
Kategorizace
§ 10
Zproštění
(K § 67 odst. 4 atomového zákona)
(1) Zprošťovací úrovně aktivity pro radionuklidy stanoví příloha č. 7 k
této vyhlášce. Zprošťovací úrovně aktivity se vztahují na celkové
množství radioaktivních látek používaných osobou v rámci určité
radiační činnosti.
(2) Zprošťovací úrovně hmotnostní aktivity pro radionuklidy použité v
rámci určité radiační činnosti stanoví příloha č. 7 k této vyhlášce.
(3) Aktivita směsi radionuklidů je nižší než zprošťovací úrovně, pokud
součet podílů aktivit jednotlivých radionuklidů a příslušných
zprošťovacích úrovní aktivit je menší než 1.
(4) Hmotnostní aktivita směsi radionuklidů je nižší než zprošťovací
úrovně, pokud součet podílů hmotnostních aktivit jednotlivých
radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní hmotnostních aktivit je
menší než 1.
§ 11
Vysokoaktivní zdroj
[K § 60 odst. 4 písm. b) atomového zákona]
Úroveň aktivity, která činí uzavřený radionuklidový zdroj
vysokoaktivním zdrojem, stanoví příloha č. 8 k této vyhlášce.
Kategorizace zdrojů ionizujícího záření
§ 12
[K § 61 odst. 6 písm. a) atomového zákona]
Nevýznamným zdrojem ionizujícího záření je
a) generátor záření emitující ionizující záření s energií nepřevyšující
5 keV, který není významným zdrojem ionizujícího záření,
b) katodová trubice určená k zobrazování nebo jiné elektrické zařízení
pracující při rozdílu potenciálů nepřevyšujícím 30 kV, u něhož je
příkon prostorového dávkového ekvivalentu na kterémkoli přístupném
místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení menší než 1 mikroSv/h,
nebo
c) radioaktivní látka, u které součet podílů
1. aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní aktivity
není větší než 1, nebo
2. hmotnostních aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní
hmotnostní aktivity není větší než 1.
§ 13
[K § 61 odst. 6 písm. a) atomového zákona]
Drobným zdrojem ionizujícího záření je
a) generátor záření, který není nevýznamným nebo významným zdrojem
ionizujícího záření, konstruovaný tak, že na kterémkoli přístupném
místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je příkon prostorového
dávkového ekvivalentu menší než 1 mikroSv/h a na místech určených za
běžných pracovních podmínek k manipulaci a obsluze zařízení výhradně
rukama je příkon směrového dávkového ekvivalentu nejvýše 250 mikroSv/h,
b) uzavřený radionuklidový zdroj, který není nevýznamným zdrojem
ionizujícího záření, u něhož součet podílů aktivit radionuklidů a
příslušných zprošťovacích úrovní aktivity nebo součet podílů
hmotnostních aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní
hmotnostní aktivity je menší než 100 v případě dlouhodobých
radionuklidových zdrojů emitujících záření alfa, včetně
radionuklidových zdrojů emitujících neutrony, a menší než 1 000 v
ostatních případech,
c) zařízení obsahující uzavřený radionuklidový zdroj, které není
nevýznamným zdrojem ionizujícího záření, konstruované tak, že na
kterémkoli přístupném místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je
příkon prostorového dávkového ekvivalentu menší než 1 mikroSv/h a na
místech určených za běžných pracovních podmínek k manipulaci a obsluze
zařízení výhradně rukama je příkon směrového dávkového ekvivalentu
nejvýše 250 mikroSv/h, nebo
d) otevřený radionuklidový zdroj, který není nevýznamným zdrojem
ionizujícího záření, u něhož součet podílů aktivit a příslušných
zprošťovacích úrovní aktivit nebo součet podílů hmotnostních aktivit a
příslušných zprošťovacích úrovní hmotnostních aktivit radionuklidů je
menší než 10.
§ 14
[K § 61 odst. 6 písm. a) atomového zákona]
Jednoduchým zdrojem ionizujícího záření je zdroj ionizujícího záření,
který není nevýznamným, drobným, významným nebo velmi významným zdrojem
ionizujícího záření.
§ 15
[K § 61 odst. 6 písm. a) atomového zákona]
Významným zdrojem ionizujícího záření je
a) generátor záření, určený k lékařskému ozáření, kromě kostního
denzitometru a zubního rentgenového zařízení, jiného než zubního
výpočetního tomografu,
b) urychlovač částic,
c) zdroj ionizujícího záření určený k radioterapii protony, neutrony a
jinými těžkými částicemi,
d) zařízení obsahující uzavřený radionuklidový zdroj určený k
radioterapii,
e) zařízení obsahující uzavřený radionuklidový zdroj určený k ozařování
předmětů, včetně potravin, surovin, předmětů běžného užívání nebo
jiných věcí,
f) mobilní defektoskop s uzavřeným radionuklidovým zdrojem, nebo
g) vysokoaktivní zdroj.
§ 16
[K § 61 odst. 6 písm. a) atomového zákona]
Velmi významným zdrojem ionizujícího záření je jaderný reaktor.
Kategorizace pro účely přeshraničního pohybu a zabezpečení
§ 17
[K § 61 odst. 6 písm. b) atomového zákona]
(1) Zdrojem ionizujícího záření 1. kategorie zabezpečení je
a) radionuklidový termoelektrický generátor,
b) radionuklidový ozařovač, včetně ozařovače tkání a krve,
c) uzavřený radionuklidový zdroj, u kterého je poměr aktuální aktivity
a D-hodnoty roven 1 000 nebo větší, nebo
d) otevřený radionuklidový zdroj, u kterého je poměr nejvýše
zpracovávané aktivity na pracovišti a D-hodnoty roven 1 000 nebo větší.
(2) Zdrojem ionizujícího záření 2. kategorie zabezpečení je
a) uzavřený radionuklidový zdroj určený pro defektoskopii,
b) uzavřený radionuklidový zdroj určený k brachyterapii s vysokým nebo
středním dávkovým příkonem,
c) uzavřený radionuklidový zdroj neuvedený v písmenu a) nebo b), u
kterého je poměr aktuální aktivity a D-hodnoty menší než 1 000 a
zároveň roven 10 nebo větší, nebo
d) otevřený radionuklidový zdroj, u kterého je poměr nejvýše
zpracovávané aktivity na pracovišti a D-hodnoty menší než 1 000 a
zároveň roven 10 nebo větší.
(3) Zdrojem ionizujícího záření 3. kategorie zabezpečení je
a) uzavřený radionuklidový zdroj pro karotáž,
b) uzavřený radionuklidový zdroj v indikačním nebo měřicím zařízení,
který je vysokoaktivním zdrojem,
c) uzavřený radionuklidový zdroj neuvedený v písmenu a) nebo b), u
kterého je poměr aktuální aktivity a D-hodnoty menší než 10 a zároveň
roven 1 nebo větší,
d) otevřený radionuklidový zdroj, u kterého je poměr nejvýše
zpracovávané aktivity na pracovišti a D-hodnoty menší než 10 a zároveň
roven 1 nebo větší, nebo
e) kapalná nebo pevná látka obsahující více než 30 % uranu, jejíž
aktivita je větší než 160 MBq.
(4) Zdrojem ionizujícího záření 4. kategorie zabezpečení je
a) uzavřený radionuklidový zdroj určený k brachyterapii s nízkým
dávkovým příkonem s výjimkou očního aplikátoru a permanentního
implantátu,
b) uzavřený radionuklidový zdroj v indikačním nebo měřicím zařízení,
který není vysokoaktivním zdrojem,
c) uzavřený radionuklidový zdroj v eliminátoru statické elektřiny,
d) uzavřený radionuklidový zdroj neuvedený v písmenech a) až c), u
kterého je poměr aktuální aktivity a D-hodnoty menší než 1 a zároveň
roven 0,01 nebo větší, nebo
e) otevřený radionuklidový zdroj, u kterého je poměr nejvýše
zpracovávané aktivity na pracovišti a D-hodnoty menší než 1 a zároveň
roven 0,01 nebo větší.
(5) Zdrojem ionizujícího záření 5. kategorie zabezpečení je
a) oční aplikátor a permanentní implantát pro radioterapii,
b) zdroj ionizujícího záření pro radionuklidovou rentgenofluorescenční
analýzu,
c) detektor elektronového záchytu,
d) radionuklidový zdroj pro Mössbauerovskou spektrometrii,
e) kalibrační zdroj ionizujícího záření pro pozitronovou emisní
tomografii,
f) uzavřený radionuklidový zdroj, u kterého je poměr aktuální aktivity
a D-hodnoty menší než 0,01 a zároveň je aktuální aktivita vyšší než
zprošťovací úroveň, nebo
g) otevřený radionuklidový zdroj, u kterého je poměr nejvýše
zpracovávané aktivity na pracovišti a D-hodnoty menší než 0,01 a
zároveň je aktuální aktivita vyšší než zprošťovací úroveň.
§ 18
[K § 61 odst. 6 písm. b) atomového zákona]
(1) Na pracovišti, kde dochází ke shromažďování radionuklidových
zdrojů, musí být pro účely zabezpečení použita kategorie zabezpečení
celého souboru zdrojů ionizujícího záření na pracovišti nebo v
transportním obalovém souboru.
(2) Kategorie zabezpečení celého souboru zdrojů ionizujícího záření
podle odstavce 1 musí být stanovena na základě agregovaného poměru A/D,
vypočteného následujícím způsobem:
SUMA i Ai,n
A/D = SUMA -----------
n Dn
kde Ai,n je aktivita A každého jednotlivého zdroje i radionuklidu n a
Dn je D-hodnota pro radionuklid n.
§ 19
Kategorizace pracovišť
[K § 61 odst. 6 písm. c) atomového zákona]
(1) Pracovištěm I. kategorie je
a) pracoviště s drobným zdrojem ionizujícího záření, jehož typ není
schvalován Úřadem,
b) pracoviště s kostním denzitometrem, který není drobným zdrojem
ionizujícího záření,
c) pracoviště s veterinárním nebo zubním rentgenovým zařízením,
d) pracoviště s kabinovým rentgenovým zařízením,
e) pracoviště s indikačním nebo měřicím zařízením obsahujícím uzavřený
radionuklidový zdroj, u něhož charakter radiační činnosti nevyžaduje
vymezení kontrolovaného pásma, a
f) pracoviště s technickým rentgenovým zařízením, u něhož charakter
radiační činnosti nevyžaduje vymezení kontrolovaného pásma.
(2) Pracovištěm II. kategorie je
a) pracoviště s jednoduchým zdrojem ionizujícího záření, které není
pracovištěm I. kategorie,
b) pracoviště s rentgenovým zařízením určeným k radiodiagnostice nebo
radioterapii, s výjimkou
1. kostního denzitometru,
2. zubního rentgenového zařízení, nebo
3. veterinárního rentgenového zařízení,
c) pracoviště s mobilním defektoskopem obsahujícím uzavřený
radionuklidový zdroj,
d) pracoviště s mobilním ozařovačem obsahujícím uzavřený radionuklidový
zdroj,
e) pracoviště s indikačním nebo měřicím zařízením obsahujícím uzavřený
radionuklidový zdroj, u něhož charakter radiační činnosti vyžaduje
vymezení kontrolovaného pásma,
f) pracoviště s technickým rentgenovým zařízením, u něhož charakter
radiační činnosti vyžaduje vymezení kontrolovaného pásma, a
g) pracoviště s kompaktním mimotělním ozařovačem krve obsahujícím
uzavřený radionuklidový zdroj.
(3) Pracovištěm III. kategorie je
a) pracoviště s urychlovačem částic,
b) pracoviště se zařízením obsahujícím uzavřený radionuklidový zdroj,
které je určeno k radioterapii,
c) uznaný sklad,
d) pracoviště se zařízením obsahujícím uzavřený radionuklidový zdroj a
určeným k ozařování předmětů, včetně potravin a surovin, předmětů
běžného užívání nebo jiných věcí, a
e) pracoviště, na němž se vykonávají činnosti související se získáváním
radioaktivního nerostu, s výjimkou sanací a rekultivací prováděných na
úložných místech těžebních odpadů, na kterých byla ukončena hornická
činnost.
(4) Pracovištěm IV. kategorie je
a) pracoviště s jaderným zařízením a
b) pracoviště s úložištěm radioaktivního odpadu, které není jaderným
zařízením.
(5) Kritériem pro zařazení pracoviště s otevřeným radionuklidovým
zdrojem do kategorie, kromě pracovišť uvedených v odstavci 3 písm. e) a
odstavci 4, je vybavení pracoviště ventilačními, izolačními a stínicími
zařízeními a provedení kanalizace. Požadavky na standardní vybavení
pracoviště pro účely jeho zařazení do kategorie stanoví příloha č. 9 k
této vyhlášce.
§ 20
Kategorizace radiačních pracovníků
[K § 61 odst. 6 písm. d) atomového zákona]
(1) Při zařazování radiačního pracovníka do kategorie A nebo B musí být
zohledněno
a) očekávané ozáření radiačního pracovníka za běžného provozu a
b) potenciální ozáření radiačního pracovníka.
(2) Radiačním pracovníkem kategorie A je radiační pracovník, který by
mohl obdržet
a) efektivní dávku vyšší než 6 mSv ročně,
b) ekvivalentní dávku vyšší než 15 mSv na oční čočku, nebo
c) ekvivalentní dávku vyšší než 3/10 limitu ozáření pro kůži a
končetiny.
(3) Radiačním pracovníkem kategorie B je radiační pracovník jiný než
uvedený v odstavci 2, je-li atomovým zákonem požadována jeho
kategorizace.
Díl 4
Veličiny a skutečnosti důležité z hlediska radiační ochrany
§ 21
Výčet veličin a skutečností důležitých z hlediska radiační ochrany
[K § 25 odst. 2 písm. a) atomového zákona]
(1) Veličinami důležitými z hlediska radiační ochrany jsou veličiny
a) používané pro stanovení osobní dávky fyzické osoby,
b) charakterizující pole ionizujícího záření a výskyt radionuklidů na
pracovišti,
c) charakterizující výpusti radionuklidů do okolí pracoviště,
d) charakterizující pole ionizujícího záření a výskyt radionuklidů v
okolí pracoviště,
e) používané při hodnocení vlastností zdroje ionizujícího záření,
f) charakterizující zdroj ionizujícího záření a
g) používané pro hodnocení ozáření z přírodního zdroje záření.
(2) Skutečnostmi důležitými z hlediska radiační ochrany jsou
a) vlastnosti zdroje ionizujícího záření,
b) ochranné vlastnosti osobních ochranných prostředků a dalších
ochranných pomůcek a zařízení pro práci se zdrojem ionizujícího záření,
c) vlastnosti obalových souborů pro přepravu, skladování nebo ukládání
radioaktivní nebo štěpné látky,
d) vlastnosti příslušenství, které má vliv na radiační ochranu,
e) skutečnosti dokládající schválení typu v případě zdroje ionizujícího
záření podléhajícího schvalování typu,
f) skutečnosti uvedené v osvědčení uzavřeného radionuklidového zdroje,
g) skutečnosti uvedené v průvodním listu otevřeného radionuklidového
zdroje,
h) informace o použitých metodách monitorování osob, pracoviště, okolí
pracoviště a výpustí, a výsledky tohoto monitorování,
i) skutečnosti dokládající informování radiačního pracovníka o riziku
jeho práce,
j) skutečnosti dokládající poučení fyzických osob vstupujících do
kontrolovaného pásma,
k) skutečnosti dokládající ověřování znalostí radiačního pracovníka o
bezpečném nakládání se zdrojem ionizujícího záření a způsobilosti k
němu pravidelnými zkouškami,
l) závěry preventivních lékařských prohlídek k ověření zdravotní
způsobilosti radiačního pracovníka kategorie A,
m) skutečnosti dokládající nedodržení požadavků radiační ochrany
zjištěné v rámci soustavného dohledu,
n) údaje o radiačním pracovníkovi, pracovišti a výsledcích jeho
osobního monitorování,
o) údaje vedené v osobním radiačním průkazu,
p) údaje o vstupech a době pobytu fyzických osob v kontrolovaném pásmu,
q) výsledky inventarizace uzavřených radionuklidových zdrojů a
r) skutečnosti uvedené v protokolech o měření vydaných držitelem
povolení podle § 9 odst. 2 písm. h) bodů 2 a 5 až 7 atomového zákona.
§ 22
Rozsah sledování, měření, hodnocení, ověřování a zaznamenávání veličin
a skutečností důležitých z hlediska radiační ochrany
[K § 25 odst. 2 písm. b) atomového zákona]
(1) Vlastnosti zdroje ionizujícího záření musí být sledovány, měřeny,
hodnoceny, ověřovány a zaznamenávány
a) při výrobě, dovozu nebo distribuci v rozsahu potřebném k
1. posouzení shody zdroje ionizujícího záření se schváleným typem,
2. posouzení shody zdroje ionizujícího záření s požadavky příslušných
technických předpisů,
3. vydání osvědčení uzavřeného radionuklidového zdroje, nebo
4. vydání průvodního listu otevřeného radionuklidového zdroje,
b) při převzetí zdroje ionizujícího záření a před zahájením jeho
používání formou přejímací zkoušky a
c) v průběhu používání zdroje ionizujícího záření formou
1. zkoušky dlouhodobé stability a
2. zkoušky provozní stálosti.
(2) Skutečnosti dokládající schválení typu, skutečnosti uvedené v
osvědčení uzavřeného radionuklidového zdroje a skutečnosti uvedené v
průvodním listu otevřeného radionuklidového zdroje musí být
zaznamenávány v rozsahu potřebném pro evidenci zdrojů ionizujícího
záření.
(3) Skutečnosti dokládající informování radiačního pracovníka o riziku
jeho práce a skutečnosti dokládající poučení fyzických osob
vstupujících do kontrolovaného pásma musí být sledovány a zaznamenávány
v rozsahu podle § 50 a údaje o vstupech a době pobytu fyzických osob v
kontrolovaném pásmu musí být sledovány a zaznamenávány v rozsahu podle
§ 33 odst. 3.
(4) Skutečnosti dokládající ověřování znalostí radiačního pracovníka o
bezpečném nakládání se zdrojem ionizujícího záření a způsobilosti k
němu pravidelnými zkouškami musí být sledovány a zaznamenávány v
rozsahu podle § 50.
(5) Údaje vedené v osobním radiačním průkazu musí být sledovány,
hodnoceny a zaznamenávány v rozsahu podle § 36.
(6) Výsledky inventarizace uzavřených radionuklidových zdrojů musí být
zaznamenávány v rozsahu podle § 41.
Skutečnosti uvedené v osvědčení uzavřeného radionuklidového zdroje
§ 23
[K § 25 odst. 2 písm. b) atomového zákona]
Skutečnosti uvedené v osvědčení uzavřeného radionuklidového zdroje musí
být zaznamenávány v následujícím rozsahu:
a) identifikační číslo osvědčení uzavřeného radionuklidového zdroje,
b) výrobní nebo identifikační číslo uzavřeného radionuklidového zdroje,
c) výrobce a země původu uzavřeného radionuklidového zdroje,
d) označení schváleného typu, s jehož vlastnostmi jsou vlastnosti
uzavřeného radionuklidového zdroje ve shodě,
e) údaje o druhu radionuklidu,
f) údaje o aktivitě uzavřeného radionuklidového zdroje s uvedením dne,
ke kterému se aktivita vztahuje, a údaj o nejvyšším obsahu základního
radionuklidu,
g) v případě významného zdroje ionizujícího záření kermová vydatnost ve
vzduchu s uvedením dne, ke kterému se kermová vydatnost vztahuje,
h) údaje o chemické a fyzikální formě radionuklidu a jeho nosiče,
i) údaje o rozměrech uzavřeného radionuklidového zdroje,
j) údaje o zapouzdření nebo ochranném překryvu,
k) stupeň odolnosti uzavřeného radionuklidového zdroje vzhledem ke
schválenému typu,
l) výsledky provedených zkoušek radioaktivní kontaminace a těsnosti
uzavřeného radionuklidového zdroje,
m) doporučená doba používání uzavřeného radionuklidového zdroje,
n) datum vystavení osvědčení uzavřeného radionuklidového zdroje a
o) identifikační údaje osoby, která osvědčení uzavřeného
radionuklidového zdroje vystavila, a podpis pověřeného zástupce této
osoby.
§ 24
[K § 25 odst. 2 písm. b) atomového zákona]
V případě uzavřeného radionuklidového zdroje, který z technických
důvodů nelze označit značkou a výrobním číslem a není vysokoaktivním
zdrojem, musí být pro všechny uzavřené radionuklidové zdroje téhož typu
a téže velikosti, které obsahují stejné množství stejných radionuklidů
a s nimiž nakládá tatáž osoba, skutečnosti uvedené v osvědčení
uzavřeného radionuklidového zdroje zaznamenávány v následujícím
rozsahu:
a) identifikační číslo osvědčení uzavřeného radionuklidového zdroje,
b) počet uzavřených radionuklidových zdrojů téhož držitele povolení,
c) označení schváleného typu, s jehož vlastnostmi jsou vlastnosti
uzavřeného radionuklidového zdroje ve shodě,
d) údaj o druhu radionuklidu,
e) údaj o aktivitě uzavřených radionuklidových zdrojů s uvedením dne,
ke kterému se aktivita vztahuje,
f) údaj o nejvyšším obsahu základního radionuklidu v uzavřených
radionuklidových zdrojích,
g) údaje o chemické a fyzikální formě radionuklidu a jeho nosiče,
h) údaje o rozměrech uzavřených radionuklidových zdrojů,
i) údaje o zapouzdření nebo ochranném překryvu,
j) stupeň odolnosti uzavřených radionuklidových zdrojů vzhledem ke
schválenému typu,
k) výsledky provedených zkoušek radioaktivní kontaminace a těsnosti
uzavřených radionuklidových zdrojů,
l) doporučená doba používání uzavřených radionuklidových zdrojů a další
údaje pro plánované ověřování jejich těsnosti a
m) datum vystavení osvědčení uzavřených radionuklidových zdrojů a
identifikační údaje osoby, která osvědčení uzavřených radionuklidových
zdrojů vystavila, a podpis pověřeného zástupce této osoby.
§ 25
Skutečnosti uvedené v průvodním listu otevřeného radionuklidového
zdroje
[K § 25 odst. 2 písm. b) atomového zákona]
(1) Skutečnosti uvedené v průvodním listu otevřeného radionuklidového
zdroje musí být zaznamenávány v následujícím rozsahu:
a) identifikační číslo průvodního listu otevřeného radionuklidového
zdroje,
b) specifikace nebo identifikační číslo otevřeného radionuklidového
zdroje,
c) v případě otevřeného radionuklidového zdroje podléhajícího
schvalování typu označení schváleného typu, s jehož vlastnostmi jsou
vlastnosti otevřeného radionuklidového zdroje ve shodě,
d) údaj o druhu radionuklidu,
e) údaje o chemické a fyzikální formě radionuklidu a jeho nosiče,
f) údaje o aktivitě a hmotnostní aktivitě otevřeného radionuklidového
zdroje s uvedením času, k němuž se údaj vztahuje,
g) údaje o chemické a radiochemické čistotě, je-li to možné,
h) údaje o druhu obalu otevřeného radionuklidového zdroje,
i) datum vystavení průvodního listu otevřeného radionuklidového zdroje,
j) změny skutečností uvedených v písmenech d) až i) a
k) identifikační údaje osoby, která průvodní list otevřeného
radionuklidového zdroje vystavila, a podpis pověřeného zástupce této
osoby.
(2) Pro stejné otevřené radionuklidové zdroje předávané společně musí
být skutečnosti uvedené v průvodním listu otevřeného radionuklidového
zdroje zaznamenávány v rozsahu podle odstavce 1 a pro jednotlivý
radionuklid nebo pro jednotlivou směs radionuklidů musí být uveden
celkový počet předávaných otevřených radionuklidových zdrojů.
(3) Jsou-li z jaderného zařízení nebo z pracoviště, při jehož provozu
vznikají radionuklidy nebo dochází k jejich koncentraci, předávány jiné
osobě předměty nebo látky kontaminované těmito radionuklidy, musí být
skutečnosti uvedené v průvodním listu otevřeného radionuklidového
zdroje zaznamenány v následujícím rozsahu:
a) údaje podle odstavce 1 písm. a), b), d), h), i) a k),
b) údaje o aktivitě a o nejvyšším příkonu prostorového dávkového
ekvivalentu ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu a
c) údaje o nejvyšší plošné aktivitě na 100 cm2 povrchu v případě
povrchového znečištění radionuklidy.
Díl 5
Zkoušky zdroje ionizujícího záření
§ 26
Přejímací zkouška
[K § 68 odst. 2 písm. a) a § 69 odst. 2 písm. c) atomového zákona]
(1) Přejímací zkouška musí být provedena po instalaci zdroje
ionizujícího záření před zahájením jeho používání.
(2) Přejímací zkouška musí zahrnovat
a) vizuální kontrolu celistvosti a neporušenosti zdroje ionizujícího
záření,
b) v případě otevřeného radionuklidového zdroje ověření údajů uvedených
v průvodním listu otevřeného radionuklidového zdroje vydaného výrobcem
podle § 25 odst. 1 písm. a) a b),
c) v případě uzavřeného radionuklidového zdroje
1. ověření údajů uvedených v osvědčení uzavřeného radionuklidového
zdroje a
2. zkoušku těsnosti, včetně stanovení nejistoty měření; rozsah a způsob
provedení zkoušky těsnosti uzavřeného radionuklidového zdroje stanoví
příloha č. 10 k této vyhlášce,
d) v případě zařízení s uzavřeným radionuklidovým zdrojem
1. ověření funkčnosti zařízení s uzavřeným radionuklidovým zdrojem,
2. ověření funkčnosti řídicích, ovládacích, bezpečnostních,
signalizačních a indikačních systémů,
3. ověření provozních parametrů a vlastností zařízení s uzavřeným
radionuklidovým zdrojem,
4. stanovení dozimetrických veličin důležitých z hlediska účelu použití
tohoto zařízení, v případě radioterapie včetně jejich nejistot,
5. zkoušku těsnosti uzavřeného radionuklidového zdroje zkouškou otěrem
na náhradní ploše, včetně stanovení nejistoty měření; rozsah a způsob
provedení zkoušky otěrem na náhradní ploše stanoví příloha č. 10 k této
vyhlášce a
6. měření nebo odhad neužitečného záření v okolí zařízení s uzavřeným
radionuklidovým zdrojem,
e) v případě generátoru záření
1. ověření funkčnosti generátoru záření,
2. ověření funkčnosti řídicích, ovládacích, bezpečnostních,
signalizačních, indikačních a zobrazovacích systémů,
3. ověření provozních parametrů a vlastností generátoru záření,
4. stanovení dozimetrických veličin důležitých z hlediska účelu použití
generátoru záření, v případě radioterapie včetně jejich nejistot, a
5. měření neužitečného záření v okolí generátoru záření nebo jeho
odhad, jde-li o zubní intraorální nebo zubní panoramatické rentgenové
zařízení, a
f) ověření údajů od výrobce, které jsou významné pro možný způsob
použití zařízení z hlediska radiační ochrany, nebo v případě, že toto
ověření nelze provést ve standardním provozním režimu, prověření, že
ověření těchto údajů provedla osoba, která zdroj ionizujícího záření
instalovala.
(3) V případě zdroje ionizujícího záření podléhajícího schvalování typu
musí být přejímací zkouška prováděna v rozsahu podle odstavce 2 a
rozhodnutí o schválení typu výrobku.
(4) Osoba, která provádí přejímací zkoušku, musí přizpůsobit její
rozsah konkrétnímu účelu použití a specifickým vlastnostem zdroje
ionizujícího záření a jeho příslušenství, které má vliv na radiační
ochranu.
Zkouška dlouhodobé stability
§ 27
[K § 68 odst. 2 písm. a) atomového zákona]
(1) Zkouška dlouhodobé stability musí být prováděna
a) pravidelně s četností nejméně jednou za dobu
1. 12 měsíců v případě zdroje ionizujícího záření určeného pro lékařské
ozáření v radioterapii,
2. 12 měsíců v případě významného zdroje ionizujícího záření určeného
pro lékařské ozáření v radiodiagnostice nebo intervenční radiologii,
3. 12 měsíců v případě mobilního defektoskopického zařízení s uzavřeným
radionuklidovým zdrojem,
4. stanovenou v příloze č. 11 k této vyhlášce v případě uzavřeného
radionuklidového zdroje, který není součástí zařízení s uzavřeným
radionuklidovým zdrojem nebo je možné jej za účelem provedení
samostatné zkoušky dlouhodobé stability z tohoto zařízení vyjmout,
5. 24 měsíců v případě významného zdroje ionizujícího záření
neuvedeného v bodech 1 až 4 a
6. 36 měsíců v případě jednoduchého zdroje ionizujícího záření
neuvedeného v bodech 1 až 4,
b) při každém důvodném podezření na nesprávnou funkci zdroje
ionizujícího záření nebo jeho příslušenství, které má vliv na radiační
ochranu,
c) při podezření na netěsnost uzavřeného radionuklidového zdroje,
d) pokud výsledky zkoušek provozní stálosti naznačují nebo poukazují na
nesprávnou funkci zdroje ionizujícího záření nebo jeho příslušenství,
které má vliv na radiační ochranu,
e) po údržbě, opravě nebo jiném servisním zásahu, který je důležitý z
hlediska radiační ochrany a mohl by významně ovlivnit vlastnost
ověřovanou při zkoušce dlouhodobé stability nebo parametr při ní
ověřovaný, zejména po výměně rentgenky nebo receptoru obrazu, po
servisním zásahu do systému kolimace svazku nebo do systémů určujících
geometrii ozáření nebo po opravě expoziční automatiky nebo generátoru,
f) po výměně příslušenství zdroje ionizujícího záření, které má vliv na
radiační ochranu, a
g) po odstranění závady zjištěné při zkoušce dlouhodobé stability.
(2) Zkouška dlouhodobé stability prováděná podle odstavce 1 písm. a)
musí být provedena nejpozději v kalendářním měsíci, v jehož průběhu
uplyne lhůta pro její provedení.
§ 28
[K § 68 odst. 2 písm. a) a § 69 odst. 2 písm. c) atomového zákona]
(1) Zkouška dlouhodobé stability musí zahrnovat vizuální kontrolu
celistvosti a neporušenosti zdroje ionizujícího záření a v případě
a) uzavřeného radionuklidového zdroje
1. ověření údajů uvedených v osvědčení uzavřeného radionuklidového
zdroje a
2. zkoušku těsnosti, včetně stanovení nejistoty měření; rozsah a způsob
provedení zkoušky těsnosti uzavřeného radionuklidového zdroje stanoví
příloha č. 10 k této vyhlášce,
b) zařízení s uzavřeným radionuklidovým zdrojem
1. ověření funkčnosti zařízení s uzavřeným radionuklidovým zdrojem,
2. ověření funkčnosti řídicích, ovládacích, bezpečnostních,
signalizačních a indikačních systémů,
3. ověření provozních parametrů a vlastností zařízení s uzavřeným
radionuklidovým zdrojem a jejich stability,
4. stanovení dozimetrických veličin důležitých z hlediska účelu použití
tohoto zařízení, ověření jejich stability a v případě radioterapie
stanovení jejich nejistot,
5. zkoušku těsnosti uzavřeného radionuklidového zdroje zkouškou otěrem
na náhradní ploše, včetně stanovení nejistoty měření; rozsah a způsob
provedení zkoušky otěrem na náhradní ploše stanoví příloha č. 10 k této
vyhlášce a
6. měření nebo odhad neužitečného záření v okolí zařízení s uzavřeným
radionuklidovým zdrojem v případě, že došlo ke změně v jeho používání,
která mohla ovlivnit hodnoty uvedené v posledním měření nebo odhadu
neužitečného záření,
c) generátoru záření
1. ověření funkčnosti generátoru záření,
2. ověření funkčnosti řídicích, ovládacích, bezpečnostních,
signalizačních, indikačních a zobrazovacích systémů,
3. ověření provozních parametrů a vlastností generátoru záření a jejich
stability,
4. stanovení dozimetrických veličin důležitých z hlediska účelu použití
generátoru záření, ověření jejich stability a v případě radioterapie
stanovení jejich nejistot a
5. měření neužitečného záření v okolí generátoru záření nebo v případě
zubního intraorálního nebo zubního panoramatického rentgenového
zařízení jeho odhad, došlo-li k takové změně v jeho používání, která
mohla ovlivnit hodnoty uvedené v posledním měření nebo odhadu
neužitečného záření,
d) zdroje ionizujícího záření podléhajícího schvalování typu testy v
rozsahu stanoveném v rozhodnutí o schválení typu výrobku a
e) zkoušky dlouhodobé stability po výměně příslušenství zdroje
ionizujícího záření, které má vliv na radiační ochranu, ověření
správnosti údajů uvedených v technické dokumentaci tohoto
příslušenství, které mají z hlediska radiační ochrany význam pro běžné
použití zdroje ionizujícího záření nebo jeho příslušenství.
(2) Osoba, která provádí zkoušku dlouhodobé stability, musí přizpůsobit
její rozsah konkrétnímu účelu použití a specifickým vlastnostem zdroje
ionizujícího záření a jeho příslušenství, které má vliv na radiační
ochranu.
§ 29
[K § 68 odst. 2 písm. a) atomového zákona]
(1) Zkouška dlouhodobé stability prováděná podle § 27 odst. 1 písm. b)
až g) může být prováděna v omezeném rozsahu tak, aby v případě podle
a) § 27 odst. 1 písm. b) bylo potvrzeno nebo vyvráceno podezření na
nesprávnou funkci zdroje ionizujícího záření nebo jeho příslušenství,
které má vliv na radiační ochranu,
b) § 27 odst. 1 písm. c) bylo potvrzeno nebo vyvráceno podezření na
netěsnost uzavřeného radionuklidového zdroje,
c) § 27 odst. 1 písm. d) byly ověřeny vlastnosti zdroje ionizujícího
záření nebo jeho příslušenství, které má vliv na radiační ochranu,
které mohou souviset s výsledkem zkoušky provozní stálosti,
d) § 27 odst. 1 písm. e) byly ověřeny vlastnosti a parametry ověřované
při zkoušce dlouhodobé stability, které mohla ovlivnit údržba, oprava
nebo servisní zásah,
e) § 27 odst. 1 písm. f) byly ověřeny vlastnosti a parametry ověřované
při zkoušce dlouhodobé stability, které mohla ovlivnit výměna
příslušenství zdroje ionizujícího záření, které má vliv na radiační
ochranu, a
f) § 27 odst. 1 písm. g) bylo ověřeno, zda
1. závada zjištěná při předchozí zkoušce dlouhodobé stability byla
odstraněna a
2. odstraněním této závady nevznikla jiná závada.
(2) Zkouškou dlouhodobé stability prováděnou v omezeném rozsahu podle
odstavce 1 (dále jen "částečná zkouška dlouhodobé stability") nelze
nahradit zkoušku dlouhodobé stability podle § 27 odst. 1 písm. a).
§ 30
Hodnocení zkoušky dlouhodobé stability a odstraňování závad
[K § 68 odst. 2 písm. g) atomového zákona]
(1) Závady zjištěné při zkoušce dlouhodobé stability se kategorizují
jako velmi závažné nebo méně závažné. Pravidla kategorizace závad
zjištěných při zkoušce dlouhodobé stability stanoví příloha č. 12 k
této vyhlášce.
(2) Zkouška dlouhodobé stability se považuje za úspěšnou
a) pokud při ní nejsou zjištěny závady,
b) po dobu plynutí lhůty pro odstranění méně závažné závady zjištěné
zkouškou dlouhodobé stability, nebo
c) pokud při částečné zkoušce dlouhodobé stability provedené podle § 29
odst. 1 písm. f) nebyly zjištěny závady.
(3) Zkouška dlouhodobé stability se považuje za neúspěšnou, pokud
a) při ní byla zjištěna velmi závažná závada, nebo
b) méně závažná závada nebyla odstraněna nebo její odstranění nebylo
potvrzeno ve stanovené lhůtě úspěšnou zkouškou dlouhodobé stability
nebo úspěšnou částečnou zkouškou dlouhodobé stability.
(4) Pokud je během zkoušky dlouhodobé stability zjištěna velmi závažná
závada, osoba, která zkoušku provádí, musí neprodleně sdělit písemně
tuto skutečnost držiteli povolení nebo registrantovi a klinickému
radiologickému fyzikovi, pokud je vyžadována jeho dostupnost podle
jiného právního předpisu, a uvést ji v protokolu ze zkoušky dlouhodobé
stability.
(5) Lhůtu pro odstranění méně závažné závady musí stanovit osoba, která
provádí zkoušku dlouhodobé stability, při níž je tato závada zjištěna.
Lhůtu pro odstranění méně závažné závady a provozní omezení vyplývající
z této závady musí tato osoba
a) neprodleně po zjištění této závady sdělit držiteli povolení nebo
registrantovi a klinickému radiologickému fyzikovi, pokud je vyžadována
jeho dostupnost podle jiného právního předpisu, a
b) uvést je v protokolu ze zkoušky dlouhodobé stability.
(6) Při stanovení lhůty pro odstranění méně závažné závady musí být
zohledněn charakter zjištěné méně závažné závady a způsob běžného
používání zdroje ionizujícího záření a jeho příslušenství, které má
vliv na radiační ochranu.
(7) Lhůta pro odstranění méně závažné závady nesmí být delší než 3
měsíce a běží ode dne provedení zkoušky dlouhodobé stability, při níž
byla tato závada poprvé zjištěna.
Zkouška provozní stálosti
§ 31
[K § 68 odst. 2 písm. b) a c) a § 69 odst. 2 písm. c) atomového zákona]
(1) Registrant musí provádět zkoušky provozní stálosti v rozsahu a
četnosti, které stanoví příloha č. 13 k této vyhlášce.
(2) Rozsah a četnost zkoušek provozní stálosti musí stanovit držitel
povolení tak, aby zahrnovaly
a) vizuální kontrolu celistvosti a neporušenosti zdroje ionizujícího
záření,
b) ověření charakteristických provozních parametrů a vlastností zdroje
ionizujícího záření a jeho příslušenství, které má vliv na radiační
ochranu, a to
1. pravidelně s četností odpovídající vlivu ověřované skutečnosti na
běžný provoz,
2. při každém důvodném podezření na nesprávnou funkci zdroje
ionizujícího záření nebo jeho příslušenství, které má vliv na radiační
ochranu, zejména po změně zobrazení při běžném snímkování, po změně
dávkových indikací nebo při podezření na změnu geometrie nebo kolimace
svazku záření,
3. po údržbě, opravě nebo jiném servisním zásahu, který je důležitý z
hlediska radiační ochrany a mohl by významně ovlivnit vlastnost
ověřovanou při zkoušce provozní stálosti, zejména po opravě nebo
kalibraci diagnostického monitoru, po zásahu do softwaru digitalizace
obrazu nebo po přeprogramování expozičních předvoleb, a
4. po výměně příslušenství zdroje ionizujícího záření, které má vliv na
radiační ochranu, a
c) v případě uzavřeného radionuklidového zdroje nebo zařízení s ním
zkoušku těsnosti uzavřeného radionuklidového zdroje, a to
1. pravidelně nejméně jednou za 12 měsíců,
2. při používání v chemicky agresivním prostředí nebo tam, kde je
zvýšené riziko mechanického poškození, nejméně jednou za 3 měsíce,
3. po každém čištění a
4. při podezření na netěsnost uzavřeného radionuklidového zdroje.
(3) Rozsah a způsob provedení zkoušky těsnosti uzavřeného
radionuklidového zdroje stanoví příloha č. 10 k této vyhlášce.
(4) Při stanovování rozsahu a četnosti zkoušek provozní stálosti musí
držitel povolení zohlednit
a) stav zdroje ionizujícího záření a jeho příslušenství, které má vliv
na radiační ochranu,
b) běžné způsoby použití a provozu zdroje ionizujícího záření a jeho
příslušenství, které má vliv na radiační ochranu,
c) rozsah a četnost těchto zkoušek, které jsou uvedené v
1. instrukcích od výrobce zdroje ionizujícího záření,
2. rozhodnutí o schválení typu zdroje ionizujícího záření, nebo
3. protokolu o přejímací zkoušce nebo o zkoušce dlouhodobé stability, a
d) pravidla správné praxe zajišťující radiační ochranu při používání
zdroje ionizujícího záření.
§ 32
[K § 68 odst. 2 písm. d) až f) atomového zákona]
(1) Zkoušky provozní stálosti zdroje ionizujícího záření používaného
při lékařském ozáření musí provádět
a) u zkoušky, pro kterou je stanovena četnost vyšší než měsíční,
1. lékař, který běžně v klinické praxi popisuje na monitoru rentgenové
snímky, pokud se jedná o zkoušku provozní stálosti spočívající v
kontrole příslušného diagnostického monitoru v radiodiagnostice, nebo
2. radiologický asistent, který v klinické praxi zdroj ionizujícího
záření používá, pokud se jedná o zkoušku provozní stálosti zdroje
ionizujícího záření používaného ve výpočetní tomografii,
b) u zkoušky, pro kterou je stanovena četnost měsíční nebo vyšší,
1. zdravotnický pracovník, který v klinické praxi zdroj ionizujícího
záření používá, pokud se jedná o zkoušku provozní stálosti zdroje
ionizujícího záření používaného v intervenční radiologii, zubní
radiodiagnostice, skiaskopii nebo kostní denzitometrii, nebo
2. radiologický asistent, který v klinické praxi zdroj ionizujícího
záření používá, pokud se jedná o zkoušku provozní stálosti zdroje
ionizujícího záření používaného v mamografii nebo skiagrafii, která
nespočívá v kontrole diagnostického monitoru v radiodiagnostice, a
c) radiologický asistent, který v klinické praxi zdroj ionizujícího
záření používá, radiologický technik nebo radiologický fyzik, pokud se
jedná o zkoušku provozní stálosti zdroje ionizujícího záření
používaného v radioterapii.
(2) Osobou povinnou zajistit ověřování vlastností zdroje ionizujícího
záření prostřednictvím zkoušky provozní stálosti, průběžné hodnocení
výsledků této zkoušky a v případě nevyhovujících výsledků provedení
nápravných opatření je
a) klinický radiologický fyzik, pokud je vyžadována jeho dostupnost
podle jiného právního předpisu, nebo
b) není-li podle jiného právního předpisu vyžadována dostupnost
klinického radiologického fyzika,
1. dohlížející osoba, nakládá-li se zdrojem ionizujícího záření držitel
povolení, nebo
2. osoba zajišťující radiační ochranu registranta, nakládá-li se
zdrojem ionizujícího záření registrant.
(3) Osobou povinnou stanovit rozsah a četnost zkoušek provozní stálosti
pro držitele povolení je
a) klinický radiologický fyzik, pokud je vyžadována jeho dostupnost
podle jiného právního předpisu, nebo
b) dohlížející osoba, není-li podle jiného právního předpisu vyžadována
dostupnost klinického radiologického fyzika.
(4) Hodnocení výsledků zkoušky provozní stálosti musí být
a) provedeno neprodleně po jejím provedení,
b) písemně zaznamenáno a
c) předáno neprodleně osobě podle odstavce 2.
(5) Jsou-li na základě výsledků zkoušky provozní stálosti provedena
nápravná opatření, musí být o těchto nápravných opatřeních informováni
všichni pracovníci používající v běžném provozu zdroj ionizujícího
záření.
Díl 6
Evidence
§ 33
Uchovávání osobních dávek držitelem povolení
[K § 25 odst. 2 písm. b) a c) atomového zákona]
(1) Držitel povolení musí uchovávat v evidenci osobních dávek
radiačních pracovníků kategorie A následující údaje:
a) příjmení,
b) jméno, popřípadě jména,
c) rodné číslo, bylo-li přiděleno, nebo datum narození,
d) velikost osobních dávek a další údaje vztahující se k osobní dávce,
které byly obdrženy od držitele povolení k provádění osobní dozimetrie,
a
e) údaje sloužící k charakterizaci ozáření stanovené v programu
monitorování.
(2) Údaje podle odstavce 1 musí být uchovávány po celou dobu trvání
činnosti zahrnující ozáření ionizujícím zářením a dále do doby, kdy
radiační pracovník dosáhne nebo by dosáhl 75 let věku, nejméně však po
dobu 30 let po ukončení činnosti, během které byl radiační pracovník
vystaven ionizujícímu záření.
(3) Provozovatel kontrolovaného pásma musí zaznamenávat vstup fyzických
osob, které nejsou radiačními pracovníky kategorie A, do kontrolovaného
pásma, s výjimkou fyzických osob, které podstupují v kontrolovaném
pásmu lékařské nebo nelékařské ozáření nebo dobrovolně pomáhají fyzické
osobě podstupující v kontrolovaném pásmu lékařské ozáření. V evidenci
vstupu do kontrolovaného pásma musí být o vstupující fyzické osobě
vedeny následující údaje:
a) příjmení,
b) jméno, popřípadě jména,
c) datum narození,
d) doba pobytu,
e) výsledky osobního monitorování, jsou-li k dispozici, a
f) konzervativní odhad efektivní dávky, nejsou-li k dispozici údaje
podle písmene e).
(4) Údaje podle odstavce 3 musí provozovatel kontrolovaného pásma
uchovávat po dobu 10 let.
(5) Osobní dávky z výjimečného ozáření a z havarijního ozáření musí být
zaznamenávány odděleně.
(6) Držitel povolení musí oznamovat Úřadu následující údaje o ozáření
radiačních pracovníků:
a) osobní údaje radiačního pracovníka kategorie A a údaje
charakterizující jeho očekávané ozáření do 1 měsíce od zahájení práce,
při které je radiační pracovník vystaven ionizujícímu záření, a při
každé změně těchto údajů; výčet těchto údajů stanoví příloha č. 14 k
této vyhlášce,
b) údaje o osobních dávkách radiačních pracovníků kategorie A do 2
měsíců po ukončení monitorovacího období a
c) roční přehled osobních dávek všech radiačních pracovníků kategorie A
do 31. března za rok předcházející.
(7) Údaje podle odstavce 6 musí být oznámeny Úřadu elektronicky ve
strojově čitelném formátu, který umožňuje databázové zpracování.
(8) Držitel povolení musí oznamovat Úřadu neprodleně
a) efektivní dávky ze zevního ozáření převyšující hodnotu 10 mSv nebo
ekvivalentní dávky na oční čočku ze zevního ozáření převyšující 10 mSv
nebo ekvivaletní dávku 150 mSv na končetiny nebo kůži, dosaženou za
monitorovací období nebo jednorázově, s vyhodnocením příčin takové
situace a přijatými závěry,
b) efektivní dávky ze zevního ozáření převyšující hodnotu 15 mSv nebo
ekvivalentní dávky na oční čočku ze zevního ozáření převyšující 15 mSv
nebo ekvivaletní dávku 300 mSv na končetiny nebo kůži, které byly
dosaženy sečtením v jednotlivých monitorovacích obdobích, a to též v
průběhu roku, s vyhodnocením příčin takové situace a přijatými závěry,
a
c) úvazek efektivní dávky z vnitřního ozáření převyšující 6 mSv,
jednorázově a součtově, s vyhodnocením příčin takové situace a
přijatými závěry.
(9) Oznámení podle odstavce 8 písm. a) nebo
b) musí být provedeno též v případě, že dozimetr, na kterém bylo
zjištěno překročení stanovených hodnot efektivní dávky, byl umístěn na
ochranné zástěře. Zeslabení způsobené zástěrou musí být zohledněno v
rámci vyhodnocení příčin této situace.
§ 34
Uchovávání osobních dávek držitelem povolení k provádění osobní
dozimetrie
[K § 25 odst. 2 písm. b) a § 78 odst. 3 písm. a) atomového zákona]
(1) Držitel povolení k provádění osobní dozimetrie musí uchovávat údaje
o osobních dávkách radiačních pracovníků kategorie A nejméně po celý
kalendářní rok následující po roce, v němž údaj vznikl.
(2) Držitel povolení k provádění osobní dozimetrie musí předávat
výsledky hodnocení ozáření radiačních pracovníků kategorie A držiteli
povolení, pro kterého osobní dozimetrii prováděl, a Úřadu neprodleně po
a) vyhodnocení dozimetru z důvodu neplánovaného jednorázového ozáření,
b) zjištění
1. efektivní dávky ze zevního ozáření převyšující 10 mSv,
2. ekvivalentní dávky ze zevního ozáření převyšující 10 mSv pro oční
čočku nebo 150 mSv pro končetiny nebo kůži, nebo
3. úvazku efektivní dávky z vnitřního ozáření převyšujícího 6 mSv.
(3) Držitel povolení k provádění osobní dozimetrie musí oznamovat Úřadu
do 1 měsíce nabytí nebo skončení účinnosti smlouvy o provádění osobní
dozimetrie uzavřené s držitelem povolení k nakládání se zdrojem
ionizujícího záření.
(4) Držitel povolení k provádění osobní dozimetrie musí oznamovat Úřadu
do 1 měsíce od skončení monitorovacího období jméno, popřípadě jména, a
příjmení radiačního pracovníka kategorie A, u něhož nebyla vyhodnocena
osobní dávka z přiděleného osobního dozimetru, a identifikační údaje
držitele povolení, který tohoto radiačního pracovníka tímto dozimetrem
vybavil.
Osobní radiační průkaz
§ 35
(K § 79 odst. 9 atomového zákona)
(1) Osoba povinná zajistit radiační ochranu externího pracovníka musí
požádat Úřad o vydání osobního radiačního průkazu před zahájením
provádění radiační činnosti tímto pracovníkem. K žádosti o vydání
osobního radiačního průkazu musí žadatel připojit fotografii o
velikosti 3,5 x 4,5 cm.
(2) Osobní radiační průkaz se skládá z
a) části A sloužící k průběžné evidenci dávek a platné do zaplnění
údaji, nejdéle však 10 let od vydání osobního radiačního průkazu, a
b) části B sloužící k evidenci dávek v kalendářním roce a platné po
tento kalendářní rok.
(3) Platnost osobního radiačního průkazu končí
a) smrtí externího pracovníka, nebo
b) zánikem povolení, je-li externí pracovník současně držitelem
povolení.
(4) Vzor osobního radiačního průkazu stanoví příloha č. 15 k této
vyhlášce.
§ 36
(K § 79 odst. 9 atomového zákona)
(1) Osoba povinná zajistit radiační ochranu externího pracovníka musí
a) požádat Úřad o novou část B osobního radiačního průkazu nejpozději
do 30. listopadu předcházejícího kalendářního roku,
b) zaslat Úřadu nejpozději do 28. února následujícího kalendářního roku
část B osobního radiačního průkazu, ve které jsou zaznamenány všechny
dávky externího pracovníka z předcházejícího kalendářního roku a
celková roční osobní dávka vyhodnocená a potvrzená držitelem povolení,
který o vydání radiačního průkazu požádal,
c) neprodleně oznámit Úřadu ztrátu osobního radiačního průkazu,
d) neprodleně požádat Úřad o vystavení nového osobního radiačního
průkazu v případě pozbytí osobního radiačního průkazu a doplnit do něj
všechny údaje z pozbytého osobního radiačního průkazu,
e) zaslat část A osobního radiačního průkazu Úřadu po jejím zaplnění,
f) požádat Úřad o vydání nového osobního radiačního průkazu nejpozději
30 dnů před předpokládaným uplynutím termínu platnosti osobního
radiačního průkazu,
g) zaslat Úřadu osobní radiační průkaz nejpozději 30 dnů po ukončení
pracovního poměru externího pracovníka nebo ukončení své činnosti,
pokud je sám tímto externím pracovníkem,
h) oznámit Úřadu změny v údajích uvedených v bodu 1, 7 nebo 8 části A
osobního radiačního průkazu a předkládat osobní radiační průkaz Úřadu k
zaznamenání těchto změn,
i) zaznamenávat v části A osobního radiačního průkazu dávky obdržené za
předchozí čtyřleté období tak, aby bylo možné vždy sledovat pětiletou
celkovou osobní dávku externího pracovníka,
j) zaznamenávat v části B osobního radiačního průkazu, který byl vydán
v průběhu kalendářního roku, všechny osobní dávky obdržené externím
pracovníkem do doby vydání osobního radiačního průkazu tak, aby bylo
možno vyhodnotit celkovou roční osobní dávku externího pracovníka,
k) zaznamenávat v části B osobního radiačního průkazu měsíční souhrny
osobních dávek externího pracovníka zahrnující výsledky monitorování u
všech provozovatelů kontrolovaných pásem, u kterých externí pracovník v
kalendářním měsíci vykonával činnost,
l) zaznamenávat v části A osobního radiačního průkazu celkové osobní
roční dávky externího pracovníka,
m) zaznamenávat v osobním radiačním průkazu výsledky lékařské prohlídky
externího pracovníka provedené podle § 80 odst. 4 atomového zákona a
n) zaznamenávat informování a přípravu externího pracovníka podle § 50.
(2) Provozovatel kontrolovaného pásma, ve kterém externí pracovník
vykonává činnost, musí zajistit v souladu s programem monitorování pro
jeho kontrolované pásmo vyhodnocení osobní dávky obdržené externím
pracovníkem při vykonávání činnosti v jeho kontrolovaném pásmu.
Vyhodnocenou dávku musí zaznamenávat průběžně, nejdéle však v
jednoměsíčních intervalech, do části B osobního radiačního průkazu
externího pracovníka.
(3) Pokud provozovatel kontrolovaného pásma podle odstavce 2 nemá
všechny výsledky měření před ukončením činnosti externího pracovníka v
jeho kontrolovaném pásmu, musí písemně zaslat tyto výsledky neprodleně
po vyhodnocení dávky osobě povinné zajistit radiační ochranu externího
pracovníka.
§ 37
Evidence jiných veličin a skutečností důležitých z hlediska radiační
ochrany
[K § 25 odst. 2 písm. b) a c) atomového zákona]
(1) Držitel povolení k nakládání se zdrojem ionizujícího záření podle §
9 odst. 2 písm. f) bodu 8 atomového zákona a k provádění služeb
významných z hlediska radiační ochrany podle § 9 odst. 2 písm. h) bodů
2 a 5 atomového zákona musí předávat Úřadu do 1 měsíce od provedení
měření, hodnocení nebo stanovení protokol s výsledky
a) měření a hodnocení vlastností zdroje ionizujícího záření,
b) měření za účelem stanovení osobních dávek pracovníka, nebo
c) měření a hodnocení ozáření z přírodního zdroje záření.
(2) Doklady o závěrech preventivních lékařských prohlídek k ověření
zdravotní způsobilosti radiačního pracovníka kategorie A musí být
uchovávány do doby, kdy radiační pracovník dosáhne nebo by dosáhl 75
let věku, nejméně však po dobu 30 let po ukončení činnosti, během které
byl radiační pracovník vystaven ionizujícímu záření.
(3) Výsledky monitorování pracoviště IV. kategorie, které je
pracovištěm s jaderným zařízením, musí být uchovávány po dobu
a) provozu tohoto pracoviště,
b) vyřazování z provozu tohoto pracoviště a
c) 10 let po vyřazení z provozu tohoto pracoviště.
(4) Nestanoví-li tato vyhláška nebo vyhláška o monitorování radiační
situace jinak, veličiny a skutečnosti důležité z hlediska radiační
ochrany musí být uchovávány po dobu 10 let.
Evidence zdrojů ionizujícího záření držitelem povolení a registrantem
§ 38
[K § 25 odst. 2 písm. d) atomového zákona]
(1) Držitel povolení nebo registrant musí vést o každém zdroji
ionizujícího záření, se kterým nakládá, následující doklady a údaje:
a) popis zdroje ionizujícího záření umožňující jeho jednoznačnou
identifikaci, zahrnující zejména název, označení typu, jméno výrobce a
výrobní nebo identifikační číslo,
b) účel nakládání se zdrojem ionizujícího záření,
c) povolení a jiná rozhodnutí týkající se nakládání se zdrojem
ionizujícího záření,
d) provozní záznamy charakterizující způsob a rozsah nakládání se
zdrojem ionizujícího záření, v případě otevřeného radionuklidového
zdroje také účel a bilanci jeho spotřeby, a
e) záznamy týkající se nakládání se zdrojem ionizujícího záření
pořízené v rámci soustavného dohledu nad radiační ochranou a záznamy z
kontrolní činnosti.
(2) Držitel povolení nebo registrant musí vést o každém zdroji
ionizujícího záření, který má ve své držbě, dále následující doklady a
údaje:
a) datum fyzického převzetí zdroje ionizujícího záření,
b) doklad nabytí držby zdroje ionizujícího záření,
c) v případě zdroje ionizujícího záření podléhajícího schválení typu, s
výjimkou radionuklidového zdroje, prohlášení o shodě vystavené
výrobcem, dovozcem nebo distributorem,
d) v případě uzavřeného radionuklidového zdroje osvědčení uzavřeného
radionuklidového zdroje,
e) v případě otevřeného radionuklidového zdroje průvodní list vystavený
při předání tohoto zdroje předchozím držitelem,
f) protokol o přejímací zkoušce a protokoly o zkouškách dlouhodobé
stability, jsou-li tyto zkoušky pro zdroj ionizujícího záření
vyžadovány,
g) záznamy s výsledky měření prováděných v rámci zkoušek provozní
stálosti a snímky vzniklé při jejich provádění,
h) je-li zdroj ionizujícího záření předáván do držby jiné osobě, údaj o
tom, komu a kdy byl předán, a v případě otevřeného radionuklidového
zdroje také průvodní list vystavený při tomto předání,
i) je-li radionuklidový zdroj uvolňován z pracoviště, záznamy o jeho
uvolnění z pracoviště,
j) je-li radionuklidový zdroj odstraňován jako radioaktivní odpad, údaj
o tom, komu a kdy byl předán, a průvodní list radioaktivního odpadu
vystavený při tomto předání a
k) v případě vysokoaktivního zdroje fotografii nebo jiné obdobné
vyobrazení, stanoví-li tak atomový zákon.
(3) Protokol o přejímací zkoušce musí být uchováván po dobu používání
zdroje ionizujícího záření.
(4) Protokol o zkoušce dlouhodobé stability musí být uchováván do
provedení následující zkoušky dlouhodobé stability, nejméně však po
dobu 3 let od provedení zkoušky dlouhodobé stability. V případě, že
součástí zkoušky dlouhodobé stability bylo měření nebo odhad
neužitečného záření v okolí zdroje ionizujícího záření, musí být
protokol o této zkoušce dlouhodobé stability uchováván po celou dobu
provozu zdroje ionizujícího záření.
(5) Záznamy s výsledky měření prováděných v rámci zkoušky provozní
stálosti a snímky vzniklé při jejich provádění musí být uchovávány do
následující zkoušky dlouhodobé stability, nejméně však po dobu 1 roku
od jejich pořízení.
(6) Nestanoví-li tato vyhláška jinak, údaje podle odstavců 1 a 2 se
uchovávají nejméně po dobu 2 let od ukončení nakládání se zdrojem
ionizujícího záření.
§ 39
[K § 25 odst. 2 písm. d) atomového zákona]
(1) Držitel povolení k nakládání se zdrojem ionizujícího záření a
registrant musí zasílat písemně Úřadu údaje o zdroji ionizujícího
záření, který mají ve své držbě, kromě nevýznamného zdroje ionizujícího
záření a drobného zdroje ionizujícího záření, jehož typ byl schválen
Úřadem, a to o
a) generátoru záření nejpozději do 1 měsíce po
1. úspěšném provedení přejímací zkoušky,
2. změně údajů,
3. předání do držby jiné osobě a
4. vyřazení z provozu,
b) uzavřeném radionuklidovém zdroji nejpozději do 1 měsíce po
1. fyzickém převzetí uzavřeného radionuklidového zdroje,
2. změně údajů,
3. předání do držby jiné osobě a
4. odstranění jako radioaktivního odpadu nebo jiném zneškodnění,
c) zařízení s uzavřeným radionuklidovým zdrojem nejpozději do 1 měsíce
po
1. úspěšném provedení přejímací zkoušky,
2. změně údajů,
3. předání zařízení do držby jiné osobě a
4. vyřazení zařízení z provozu.
(2) Rozsah údajů zasílaných Úřadu podle odstavce 1 stanoví příloha č.
16 k této vyhlášce.
(3) Držitel povolení k výrobě, dovozu, distribuci nebo vývozu zdroje
ionizujícího záření a registrant musí zasílat písemně Úřadu přehled
vyrobených, dovezených, distribuovaných nebo vyvezených zdrojů
ionizujícího záření souhrnně za předchozí kalendářní čtvrtletí
nejpozději do 1 měsíce po jeho uplynutí. Rozsah zasílaných údajů
stanoví příloha č. 17 k této vyhlášce.
§ 40
Evidence zdrojů ionizujícího záření ohlašovatelem
(K § 71 odst. 2 atomového zákona)
(1) Ohlašovatel musí vést a uchovávat o zdroji ionizujícího záření
následující údaje:
a) popis zdroje ionizujícího záření umožňující jeho jednoznačnou
identifikaci, zejména název, typové označení, jméno výrobce a výrobní
nebo identifikační číslo,
b) účel použití zdroje ionizujícího záření a
c) údaje obsažené v návodu k použití zdroje ionizujícího záření.
(2) Ohlašovatel musí uchovávat o zdroji ionizujícího záření dále
následující údaje:
a) datum fyzického převzetí zdroje ionizujícího záření,
b) údaje o způsobu nabytí zdroje ionizujícího záření,
c) údaje obsažené v prohlášení o shodě vystaveném výrobcem, dovozcem
nebo distributorem zdroje ionizujícího záření,
d) v případě uzavřeného radionuklidového zdroje údaje uvedené v
osvědčení uzavřeného radionuklidového zdroje,
e) v případě otevřeného radionuklidového zdroje údaje uvedené v
průvodním listu otevřeného radionuklidového zdroje a
f) údaje o umístění zdroje ionizujícího záření.
(3) Ohlašovatel musí uchovávat údaje podle odstavců 1 a 2 nejméně po
dobu 2 let od předání zdroje ionizujícího záření jiné osobě nebo jeho
zneškodnění.
§ 41
Inventarizace zdrojů ionizujícího záření
[K § 69 odst. 2 písm. b) atomového zákona]
(1) Inventurní kontrola musí být prováděna u uzavřených
radionuklidových zdrojů, které jsou jednoduchým zdrojem ionizujícího
záření nebo významným zdrojem ionizujícího záření.
(2) Inventurní kontrola musí být prováděna
a) každoročně k 31. březnu,
b) bez prodlení po rozhodnutí o úpadku držitele povolení a
c) nejméně jednou měsíčně v případě, že vysokoaktivní zdroj, který je
součástí technologického celku, není používán po dobu delší než 30 dnů.
(3) Inventurní kontrola musí být prováděna v následujícím rozsahu:
a) v případě podle odstavce 2 písm. a) nebo b)
1. prověření dokladů vztahujících se k uzavřenému radionuklidovému
zdroji a
2. prověření fyzické přítomnosti uzavřeného radionuklidového zdroje v
krytu a
b) v případě podle odstavce 2 písm. c) prověření fyzické přítomnosti
uzavřeného radionuklidového zdroje v krytu.
(4) Držitel povolení musí zaslat Úřadu do konce následujícího měsíce po
provedené inventurní kontrole podle odstavce 2 písm. a) nebo b) hlášení
obsahující
a) výrobní číslo uzavřeného radionuklidového zdroje, číslo osvědčení
uzavřeného radionuklidového zdroje a údaj o druhu radionuklidu,
b) údaj o typu krytu, v němž je radionuklidový zdroj umístěn, a jeho
výrobní číslo,
c) označení prostor nebo části technologie, v nichž se radionuklidový
zdroj nachází, a
d) datum provedení inventurní kontroly.
(5) Výsledek prověření fyzické přítomnosti uzavřeného radionuklidového
zdroje podle odstavce 2 písm. c) musí držitel povolení zaznamenat.
§ 42
Identifikace a označování vysokoaktivního zdroje
(K § 89 odst. 2 atomového zákona)
(1) Držitel povolení k výrobě nebo dovozu vysokoaktivního zdroje musí
a) opatřit vysokoaktivní zdroj nezaměnitelným identifikátorem,
b) vyrýt, natisknout nebo jinak trvale vyznačit identifikátor na
vysokoaktivní zdroj, je-li to proveditelné,
c) vyrýt, natisknout nebo jinak trvale vyznačit identifikátor na obal
vysokoaktivního zdroje; není-li to proveditelné nebo v případě
přepravních obalů pro vícenásobné použití, musí držitel povolení uvést
na obal údaje o charakteru vysokoaktivního zdroje,
d) opatřit obal vysokoaktivního zdroje a, je-li to proveditelné, též
vysokoaktivní zdroj znakem radiačního nebezpečí a
e) zajistit, aby součástí dokumentace každého vyráběného nebo
dováženého typu vysokoaktivního zdroje byla fotografie nebo jiné
obdobné vyobrazení vysokoaktivního zdroje a pro něj obvykle používaného
obalu.
(2) Osoba, která má v držbě vysokoaktivní zdroj, musí zajistit, aby
a) vysokoaktivní zdroj a jeho obal byly vždy provázeny písemnou
informací umožňující identifikovat vysokoaktivní zdroj a jeho povahu,
b) vysokoaktivní zdroj a jeho obal byly, je-li to proveditelné,
označeny a opatřeny znakem radiačního nebezpečí, a nápisy a značky
zůstávaly čitelné a
c) dokumentace vysokoaktivního zdroje obsahovala fotografie, technické
výkresy nebo jiná obdobná vyobrazení vysokoaktivního zdroje, obalu
zdroje, přepravního obalu, zařízení, jehož je vysokoaktivní zdroj
součástí, a jeho vybavení; fotografie nebo jiné obdobné vyobrazení
vysokoaktivního zdroje nemusí být zajištěno, nelze-li jej opatřit bez
demontáže zařízení.
HLAVA II
PLÁNOVANÉ EXPOZIČNÍ SITUACE
Díl 1
Soustavný dohled nad radiační ochranou
§ 43
Dohlížející osoba
[K § 72 odst. 5 písm. a) a b) atomového zákona]
(1) Dohlížející osoba na pracovišti, kde je vymezeno kontrolované
pásmo, musí být radiačním pracovníkem kategorie A. V jiných případech
je dohlížející osoba radiačním pracovníkem kategorie A nebo B.
(2) Dohlížející osoba musí vykonávat dohled nad radiační ochranou
a) sledováním a hodnocením plnění povinností držitele povolení při
zajištění všech opatření pro
1. bezpečné nakládání se zdrojem ionizujícího záření,
2. provádění radiačních činností,
3. bezpečný provoz pracoviště, kde se vykonává radiační činnost, a
4. vyřazování z provozu pracoviště, kde se vykonává radiační činnost, a
b) zajištěním spolupráce s držitelem povolení při
1. přípravě a zavádění nových činností, které souvisí se zajištěním
radiační ochrany, a
2. nákupu zdroje ionizujícího záření, ochranných pomůcek a prostředků
nebo měřicích přístrojů.
(3) Dohlížející osoba musí zajišťovat pro držitele povolení zejména
a) informování radiačního pracovníka a osoby připravující se v
kontrolovaném nebo sledovaném pásmu na výkon povolání o skutečnostech
důležitých z hlediska radiační ochrany,
b) vzdělávání radiačního pracovníka,
c) přípravu programu monitorování, provádění monitorování a hodnocení
výsledků monitorování podle programu monitorování,
d) evidenci osobních dávek, včetně součtu osobních dávek ze všech
pracovních činností, radiačního pracovníka,
e) stanovení efektivní dávky osoby, která vstoupila do kontrolovaného
pásma,
f) provádění optimalizace radiační ochrany a stanovení dávkových
optimalizačních mezí,
g) vedení dokumentace pro povolovanou činnost, včetně programu systému
řízení nebo programu zajištění radiační ochrany,
h) provádění hodnocení způsobu zajištění radiační ochrany,
i) evidenci zdrojů ionizujícího záření, zařízení a přístrojů majících
vliv na radiační ochranu a vedení informací o jejich pohybu a stavu,
j) provádění ročních inventurních kontrol zdrojů ionizujícího záření,
k) organizování přejímacích zkoušek a zkoušek dlouhodobé stability a
spolupráci s osobou, která je provádí,
l) zkoušku provozní stálosti, nestanoví-li tato vyhláška jinak,
m) šetření radiační mimořádné události, ztráty, odcizení nebo poškození
zdroje ionizujícího záření a vypracování návrhů na přijetí nápravných
opatření a kontrolu provádění nápravných opatření,
n) řešení radiologické události,
o) sledování a řešení neshody, která není radiační mimořádnou událostí,
v oblasti radiační ochrany,
p) dohled nad zajištěním poskytování pracovnělékařských služeb
radiačnímu pracovníkovi,
q) operativní komunikaci s radiačním pracovníkem a jinou osobou, je-li
potřebná konzultace s nimi s ohledem na aktuální radiační situaci, a to
tak, aby byly informace sdělovány jednoznačně, srozumitelně a bez
zbytečného odkladu, a
r) metodické vedení osob s přímým dohledem nad radiační ochranou a
koordinaci jejich činností.
§ 44
Osoba s přímým dohledem nad radiační ochranou
[K § 72 odst. 5 písm. c) a d) atomového zákona]
(1) Osoba s přímým dohledem nad radiační ochranou na pracovišti, kde je
vymezeno kontrolované pásmo, musí být radiačním pracovníkem kategorie
A. V jiných případech je osoba s přímým dohledem nad radiační ochranou
radiačním pracovníkem kategorie A nebo B.
(2) Osoba s přímým dohledem nad radiační ochranou musí trvale dohlížet
na provádění radiační činnosti na pracovišti držitele povolení a
zejména
a) spolupracovat s dohlížející osobou,
b) plánovat a připravovat pracovní postupy a zpracovávat dokumenty pro
prováděnou činnost,
c) informovat radiačního pracovníka a jinou fyzickou osobu o aktuální
radiační situaci a opatřeních reagujících na vzniklou situaci,
d) prověřovat, zda radiační pracovník a jiná fyzická osoba vstupující
do kontrolovaného pásma při vykonávání radiační činnosti plní požadavky
ochrany zdraví a technické a administrativní požadavky k zajištění
radiační ochrany,
e) podílet se na šetření radiační mimořádné události,
f) podílet se na řešení neshody v oblasti radiační ochrany, která není
radiační mimořádnou událostí, a
g) komunikovat s radiačním pracovníkem a jinou osobou, je-li potřebná
konzultace s nimi s ohledem na aktuální radiační situaci nebo usměrnění
jejich činnosti, a to tak, aby byly informace sdělovány jednoznačně,
srozumitelně a bez zbytečného odkladu.
§ 45
Specializovaný útvar radiační ochrany zajišťující soustavný dohled nad
radiační ochranou na energetickém jaderném zařízení
[K § 72 odst. 5 písm. e) atomového zákona]
(1) Specializovaný útvar radiační ochrany zajišťující soustavný dohled
nad radiační ochranou na energetickém jaderném zařízení musí zajišťovat
na tomto zařízení činnosti podle § 43 odst. 2 a 3, kontrolovat plnění
požadavků na zajištění radiační ochrany a dále zejména zajišťovat
a) přímý dohled nad radiační ochranou pro všechny fyzické osoby
vstupující do kontrolovaného pásma,
b) posuzování a provádění opatření za účelem zajištění radiační ochrany
všech fyzických osob vstupujících do kontrolovaného pásma,
c) přípravu
1. návrhů změn dokumentace pro povolovanou činnost vztahující se k
radiační ochraně a
2. vnitřních předpisů držitele povolení vztahujících se k radiační
ochraně,
d) hodnocení vlivu výpustí na reprezentativní osobu a kontrolu plnění
autorizovaných limitů,
e) šetření událostí vztahujících se k radiační ochraně, včetně
vypracování návrhů na přijetí nápravných opatření a součinnost s jinými
útvary držitele povolení při jejich provádění a
f) součinnost s jinými útvary držitele povolení při zvládání radiační
mimořádné události.
(2) Specializovaný útvar radiační ochrany zajišťující soustavný dohled
nad radiační ochranou na energetickém jaderném zařízení při zajišťování
soustavného dohledu nad radiační ochranou fyzických osob provádějících
poskytování služeb v kontrolovaném pásmu provozovateli pracoviště IV.
kategorie musí
a) spolupracovat s dohlížející osobou držitele povolení k poskytování
služeb v kontrolovaném pásmu provozovateli pracoviště IV. kategorie,
b) informovat radiačního pracovníka a jinou fyzickou osobu o aktuální
radiační situaci a opatřeních reagujících na vzniklou situaci,
c) prověřovat, zda radiační pracovník a jiná fyzická osoba vstupující
do kontrolovaného pásma při vykonávání radiační činnosti plní požadavky
ochrany zdraví a technické a administrativní požadavky k zajištění
radiační ochrany a
d) komunikovat s radiačním pracovníkem a jinou osobou, je-li potřebná
konzultace s nimi s ohledem na aktuální radiační situaci nebo usměrnění
jejich činnosti, a to tak, aby byly informace sdělovány jednoznačně,
srozumitelně a bez zbytečného odkladu.
Díl 2
Kontrolované a sledované pásmo
Kontrolované pásmo
§ 46
(K § 73 odst. 3 atomového zákona)
(1) Kontrolované pásmo musí být vymezeno jako část pracoviště
a) ucelená a jednoznačně určená,
b) stavebně oddělená, je-li to prakticky proveditelné, a
c) se zajištěním proti vstupu nepovolané fyzické osoby.
(2) Kontrolované pásmo musí být na vchodu nebo ohraničení označeno
a) znakem radiačního nebezpečí,
b) upozorněním "Kontrolované pásmo se zdroji ionizujícího záření,
nepovolaným vstup zakázán" a
c) údaji o charakteru zdroje ionizujícího záření a rizika s ním
spojeného.
(3) Kontrolované pásmo musí být vymezeno v rozsahu zahrnujícím všechna
pracovní místa, kde nelze vyloučit, že
a) průměrný příkon prostorového dávkového ekvivalentu na pracovním
místě může být za kalendářní rok vyšší než 2,5 mikroSv/h,
b) součet součinů objemových aktivit jednotlivých radionuklidů v
ovzduší na pracovišti a konverzních faktorů hinh pro příjem vdechnutím
radiačním pracovníkem může být v průměru za rok větší než 2,5
mikroSv/m3, nebo
c) povrchová kontaminace na pracovním místě může být vyšší než hodnoty
plošné aktivity stanovené v příloze č. 18 k této vyhlášce.
(4) Do kontrolovaného pásma může vstupovat jen fyzická osoba poučená o
způsobu chování, kterým neohrožuje zdraví své a zdraví jiných fyzických
osob. V případě fyzické osoby, která se má v kontrolovaném pásmu
podrobit lékařskému ozáření nebo nelékařskému ozáření, se poučení podle
věty prvé nepožaduje.
(5) Osoba mladší 18 let může do kontrolovaného pásma vstupovat, pokud
se v kontrolovaném pásmu připravuje na výkon povolání nebo se v něm má
podrobit lékařskému ozáření nebo nelékařskému ozáření.
(6) Těhotná žena může do kontrolovaného pásma vstupovat, pokud se v
kontrolovaném pásmu má podrobit lékařskému ozáření nebo nelékařskému
ozáření nebo v kontrolovaném pásmu pracuje.
(7) V kontrolovaném pásmu může vykonávat práce pouze radiační pracovník
kategorie A. Jiná fyzická osoba může v kontrolovaném pásmu provádět
a) nezbytnou a nahodilou činnost
1. po dobu nezbytně nutnou a
2. pod dohledem radiačního pracovníka kategorie A určeného
provozovatelem kontrolovaného pásma, nebo
b) jde-li o radiačního pracovníka kategorie B, činnost spočívající v
poskytování pomoci fyzické osobě podstupující lékařské ozáření.
(8) Do kontrolovaného pásma může samostatně vstupovat inspektor Úřadu.
(9) Úklid nebo údržbu v kontrolovaném pásmu může samostatně provádět
a) radiační pracovník kategorie B nebo jiná fyzická osoba na pracovišti
s generátorem záření, s uzavřeným radionuklidovým zdrojem nebo se
zařízením s uzavřeným radionuklidovým zdrojem, pokud je zajištěno, že v
době jejich přítomnosti nemůže být zařízení uvedeno do provozu, nebo
b) radiační pracovník kategorie B na pracovišti II. nebo III. kategorie
s otevřeným radionuklidovým zdrojem, pokud se na pracovním místě s
tímto zdrojem v době jeho přítomnosti nenakládá a měřením je potvrzeno,
že povrchová kontaminace na pracovním místě je menší než hodnoty plošné
aktivity stanovené v příloze č. 18 k této vyhlášce.
§ 47
(K § 73 odst. 3 atomového zákona)
Radiační ochrana v kontrolovaném pásmu musí být zajištěna následujícím
způsobem:
a) místnosti, prostory a místa v kontrolovaném pásmu pracoviště s
jaderným zařízením, kde jsou trvale překročeny hodnoty uvedené v § 46
odst. 3, musí být označeny tabulkou s vyznačením míry rizika ozáření;
pokud jsou tyto hodnoty překročeny dočasně, musí být tyto místnosti,
prostory a místa označeny tabulkou s uvedením naměřených hodnot příkonu
prostorového dávkového ekvivalentu a objemové a plošné aktivity
radionuklidů,
b) povrchová kontaminace pracovních míst, zařízení nebo stavebních
částí kontrolovaného pásma musí být v době, kdy se se zdrojem
ionizujícího záření nenakládá, nižší než hodnoty plošné aktivity
stanovené přílohou č. 18 k této vyhlášce; překračuje-li povrchová
kontaminace tyto hodnoty, musí být provedena účinná dekontaminace,
c) provozovatel kontrolovaného pásma musí vybavit fyzickou osobu
vstupující do kontrolovaného pásma osobními ochrannými prostředky a
pomůckami přiměřenými radiační situaci v kontrolovaném pásmu a způsobu
vykonávané práce a důvodům vstupu do kontrolovaného pásma,
d) v případě, že za běžného provozu nebo předvídatelných odchylek od
běžného provozu může příkon prostorového dávkového ekvivalentu v
kontrolovaném pásmu překročit 1 mSv/h, musí provozovatel kontrolovaného
pásma vybavit každou fyzickou osobu vstupující do kontrolovaného pásma,
s výjimkou fyzické osoby, která se má v kontrolovaném pásmu podrobit
lékařskému ozáření nebo nelékařskému ozáření, operativním osobním
dozimetrem s funkcí zřetelné signalizace překročení nastavené úrovně,
e) pokud v kontrolovaném pásmu nelze vyloučit povrchovou kontaminaci
vstupující fyzické osoby, lze vstoupit po převléknutí do oděvu určeného
vnitřním předpisem provozovatele kontrolovaného pásma; při opuštění
musí být provedena kontrola povrchové kontaminace fyzické osoby a v
případě zjištění povrchové kontaminace osobní očista a dekontaminace;
nelze-li povrchovou kontaminaci odstranit, může fyzická osoba opustit
kontrolované pásmo za podmínek uvedených ve vnitřním předpisu
provozovatele kontrolovaného pásma,
f) pokud nelze vyloučit povrchovou kontaminaci předmětů vynášených z
kontrolovaného pásma, musí být provedena kontrola jejich povrchové
kontaminace a v případě zjištění povrchové kontaminace jejich
dekontaminace,
g) v kontrolovaném pásmu pracoviště s otevřeným radionuklidovým zdrojem
je zakázáno kouřit; jíst a pít lze v případě, že vzhledem k rozsahu
kontrolovaného pásma a druhu vykonávané činnosti jej nelze krátkodobě
opustit; v takovém případě musí provozovatel kontrolovaného pásma
vymezit pro konzumaci zvláštní prostor s možností kontroly povrchové
kontaminace fyzických osob a stanovit opatření vylučující kontaminaci
potravin, a
h) pro fyzickou osobu, která není radiačním pracovníkem a vstupuje do
kontrolovaného pásma, musí provozovatel kontrolovaného pásma stanovit v
programu monitorování operativní hodnoty pro zajištění nepřekročení
dávkových optimalizačních mezí pro obyvatele.
§ 48
(K § 73 odst. 3 atomového zákona)
(1) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je vymezení
kontrolovaného pásma, musí obsahovat
a) rozsah kontrolovaného pásma výčtem místností a schematickým plánem,
b) zdůvodnění navrhovaného rozsahu kontrolovaného pásma, zejména
výpočty a jiné údaje dokládající splnění požadavků této vyhlášky a
atomového zákona,
c) popis stavebního a technického zajištění kontrolovaného pásma proti
vstupu nepovolané fyzické osoby,
d) popis způsobu zajištění radiační ochrany v kontrolovaném pásmu a
e) údaje o předpokládaném počtu fyzických osob pracujících v
kontrolovaném pásmu a způsobu jejich poučení o rizicích při práci v
kontrolovaném pásmu.
(2) Dokumentace provozu kontrolovaného pásma musí obsahovat
a) pokyny pro vstup do kontrolovaného pásma a podmínky vstupu do
kontrolovaného pásma pro radiačního pracovníka a jinou fyzickou osobu,
b) postupy pro jednotlivé činnosti vykonávané v kontrolovaném pásmu,
c) postupy hodnocení ozáření jiné fyzické osoby vstupující do
kontrolovaného pásma a
d) podmínky pro opuštění kontrolovaného pásma fyzickou osobou a
vynášení předmětů z kontrolovaného pásma, včetně způsobu provádění
dekontaminace.
§ 49
Sledované pásmo
(K § 74 odst. 4 atomového zákona)
(1) Sledované pásmo musí být vymezeno jako část pracoviště
a) ucelená a jednoznačně určená a
b) stavebně oddělená, je-li to prakticky proveditelné.
(2) Sledované pásmo musí být na vchodu nebo ohraničení označeno
a) znakem radiačního nebezpečí,
b) upozorněním "Sledované pásmo se zdroji ionizujícího záření" a
c) údaji o charakteru zdroje ionizujícího záření a rizika s ním
spojeného.
(3) Radiační ochrana ve sledovaném pásmu musí být zajištěna
následujícím způsobem:
a) radiační činnost může vykonávat pouze radiační pracovník kategorie A
nebo B,
b) pro fyzickou osobu, která není radiačním pracovníkem a vstupuje do
sledovaného pásma, musí provozovatel sledovaného pásma stanovit v
programu monitorování operativní hodnoty pro zajištění nepřekročení
dávkových optimalizačních mezí pro obyvatele,
c) pracovní místo ve sledovaném pásmu musí být vybaveno ochrannými
prostředky a pomůckami a stíněním podle charakteru zdroje ionizujícího
záření, s nímž je nakládáno, a
d) povrchová kontaminace pracovních míst, zařízení nebo stavebních
částí sledovaného pásma musí být v době, kdy se se zdrojem ionizujícího
záření nenakládá, nižší než hodnoty plošné aktivity stanovené přílohou
č. 18 k této vyhlášce; překračuje-li povrchová kontaminace tyto
hodnoty, musí být provedena účinná dekontaminace.
(4) Dokumentace provozu sledovaného pásma musí obsahovat postupy pro
jednotlivé činnosti vykonávané ve sledovaném pásmu.
Díl 3
Pracovníci, dokumentace a hodnocení radiační ochrany
§ 50
Informování a příprava pracovníků
[K § 68 odst. 2 písm. h) a i) atomového zákona]
(1) Radiační pracovník a fyzická osoba, která se připravuje v
kontrolovaném pásmu nebo sledovaném pásmu na výkon povolání, musí být
držitelem povolení nebo registrantem informováni o
a) charakteru a rozsahu možného ohrožení zdraví, rizicích spojených s
prací v prostředí ionizujícího záření a možné zdravotní újmě,
b) obecných postupech a zásadách radiační ochrany a opatřeních, která
musí být k příslušné činnosti přijata,
c) konkrétních provozních a pracovních podmínkách vztahujících se k
pracovišti a činnosti, ke které může být přidělen,
d) významu požadavku ochrany zdraví a technických a administrativních
požadavků k zajištění radiační ochrany,
e) významu kultury bezpečnosti pro zajištění radiační ochrany a
f) významu včasného oznámení těhotenství a kojení z důvodu rizika
vyplývajícího z případného ozáření pro nenarozené dítě a kojence,
jde-li o ženu.
(2) Držitel povolení nebo registrant musí o poskytnutí informací podle
odstavce 1 provést záznam. Záznam musí radiační pracovník nebo fyzická
osoba, která se připravuje v kontrolovaném pásmu nebo sledovaném pásmu
na výkon povolání, potvrdit svým podpisem.
(3) Držitel povolení nebo registrant musí zajišťovat systém průběžného
vzdělávání radiačních pracovníků tak, aby pracovníci znali
a) obecná pravidla a postupy radiační ochrany,
b) opatření týkající se radiační ochrany při výkonu radiační činnosti
při běžném provozu, za předvídatelných odchylek od tohoto provozu nebo
při vzniku radiační mimořádné události a
c) vnitřní předpisy a dokumentaci pro povolovanou činnost.
(4) Pro radiačního pracovníka pracujícího v kontrolovaném pásmu
pracoviště IV. kategorie musí systém průběžného vzdělávání zahrnovat
seznámení s vnitřními předpisy a dokumentací pro toto kontrolované
pásmo.
(5) Znalost radiačního pracovníka a jeho způsobilost k bezpečnému
výkonu radiační činnosti musí být ověřována před zahájením práce a dále
pravidelně, nejméně jednou za kalendářní rok, zkouškou, o které musí
být proveden záznam. V případě, že radiační pracovník při zkoušce
neuspěl, musí být stanoveno opatření k nápravě.
(6) Záznam o zkoušce podle odstavce 5 musí obsahovat
a) rozsah ověřovaných znalostí,
b) jmenný seznam všech zkoušených radiačních pracovníků,
c) datum zkoušky,
d) kritéria hodnocení zkoušky,
e) výsledek zkoušky a
f) popis opatření k nápravě v případě, že radiační pracovník při
zkoušce neuspěl.
(7) Ověřování podle odstavce 5 se nevyžaduje
a) u radiačního pracovníka, který aktivně vykonává funkci dohlížející
osoby pro příslušného držitele povolení, nebo
b) u radiačního pracovníka, který pro příslušného registranta aktivně
vykonává funkci osoby zajišťující radiační ochranu registranta.
Program zajištění radiační ochrany
§ 51
(K § 24 odst. 7 atomového zákona)
Program zajištění radiační ochrany musí obsahovat
a) popis povolované činnosti,
b) místo výkonu povolované činnosti,
c) specifikaci druhů zdrojů ionizujícího záření v rámci povolované
činnosti,
d) popis organizační struktury osoby vykonávající povolovanou činnost,
e) práva, povinnosti a vzájemné vztahy fyzických osob, které řídí,
provádějí nebo hodnotí povolovanou činnost,
f) popis způsobu řízení dokumentace a záznamů v rámci povolované
činnosti, včetně seznamu této dokumentace a záznamů,
g) popis způsobu předávání informací Úřadu,
h) popis způsobu řešení neshod, včetně uplatnění nápravných opatření a
vyhodnocení jejich účinnosti,
i) popis systému informování a vzdělávání radiačního pracovníka v
radiační ochraně a připravenosti k odezvě na radiační mimořádnou
událost a ověřování jeho znalostí a
j) popis rozsahu sledování, měření, hodnocení, ověřování a
zaznamenávání veličin a skutečností důležitých z hlediska radiační
ochrany.
§ 52
(K § 24 odst. 7 atomového zákona)
Program zajištění radiační ochrany musí dále obsahovat pro
a) nakládání se zdroji ionizujícího záření na pracovišti I. nebo II.
kategorie
1. popis způsobu zajištění poskytování pracovnělékařských služeb
radiačním pracovníkům,
2. popis metrologického zajištění měření a měřidel,
3. popis způsobu zajištění přejímacích zkoušek a zkoušek dlouhodobé
stability,
4. rozsah a popis způsobu provádění zkoušek provozní stálosti a
5. četnost zkoušek provozní stálosti,
b) nakládání se zdroji ionizujícího záření na pracovišti s otevřenými
radionuklidovými zdroji
1. zásady nakládání s radioaktivním odpadem,
2. zásady uvolňování radioaktivní látky z pracoviště a
3. zásady používání osobních ochranných prostředků a pomůcek, jejich
charakteristiky a popis systému jejich přidělování,
c) nakládání se zdroji ionizujícího záření na pracovišti, kde se
provádí lékařské ozáření,
1. popis způsobu zaznamenávání radiologické události, provádění jejího
prošetření a přijetí opatření k předcházení jejímu vzniku a omezení
jejích následků a
2. zásady používání osobních ochranných prostředků a pomůcek, jejich
charakteristiky a popis systému jejich přidělování, a
d) dovoz, vývoz nebo distribuci zdroje ionizujícího záření
1. specifikaci dokumentace předávané uživatelům dováženého, vyváženého
nebo distribuovaného zdroje ionizujícího záření a
2. popis způsobu zajištění dopravy zdroje ionizujícího záření, s
výjimkou generátoru záření,
e) poskytování služeb v kontrolovaném pásmu provozovateli pracoviště
IV. kategorie
1. výčet kontrolovaných pásem, ve kterých je povolovaná činnost
vykonávána,
2. popis způsobu zajištění poskytování pracovnělékařských služeb
radiačním pracovníkům,
3. popis systému monitorování a hodnocení osobních dávek radiačních
pracovníků,
4. popis systému vedení osobních radiačních průkazů,
5. popis činností zajišťovaných dodavateli a
6. zásady používání osobních ochranných prostředků a pomůcek, jejich
charakteristiky a popis systému jejich přidělování,
f) hodnocení vlastností zdroje ionizujícího záření podle § 9 odst. 2
písm. f) bodu 8 atomového zákona
1. popis způsobu zajištění poskytování pracovnělékařských služeb
radiačním pracovníkům,
2. zásady používání osobních ochranných prostředků a pomůcek, jejich
charakteristiky a popis systému jejich přidělování,
3. popis způsobu zajištění součinnosti s osobou, pro kterou je
hodnocení vlastností zdroje ionizujícího záření prováděno,
4. popis způsobu hodnocení výsledků zkoušky dlouhodobé stability a
přejímací zkoušky,
5. popis určování lhůt k odstranění méně závažných závad,
6. popis postupu v případě, že je v rámci zkoušky dlouhodobé stability
navržena změna rozsahu zkoušek provozní stálosti,
7. popis způsobu uchovávání materiálů získaných při zkouškách zdroje
ionizujícího záření a
8. popis činností zajišťovaných dodavateli,
g) nakládání s produkty hornické činnosti vzniklými při činnostech
souvisejících se získáváním radioaktivního nerostu a uloženými na
odvalech a odkalištích
1. zásady nakládání s produkty hornické činnosti vzniklými při
činnostech souvisejících se získáváním radioaktivního nerostu,
2. zásady pro uvolňování produktů hornické činnosti vzniklých při
činnostech souvisejících se získáváním radioaktivního nerostu do
životního prostředí a
3. zásady používání osobních ochranných prostředků a pomůcek, jejich
charakteristiky a popis systému jejich přidělování a
h) služby významné z hlediska radiační ochrany podle § 9 odst. 2 písm.
h) bodů 2 a 5 až 7 atomového zákona
1. popis metrologického zajištění měření a měřidel,
2. popis systému vzdělávání fyzických osob podílejících se na
vykonávání této služby a
3. míru fyzické účasti fyzické osoby řídící vykonávání této služby při
měřeních prováděných v rámci vykonávání služby.
§ 53
Jiná dokumentace
(K § 24 odst. 7 atomového zákona)
Obsah jiné dokumentace pro povolované činnosti v rámci expozičních
situací, nežli programu zajištění radiační ochrany, stanoví příloha č.
19 k této vyhlášce.
§ 54
Hodnocení způsobu zajištění radiační ochrany
[K § 69 odst. 2 písm. a) atomového zákona]
(1) Hodnocení způsobu zajištění radiační ochrany držitelem povolení
musí zahrnovat
a) popis posouzení optimalizace radiační ochrany na základě výsledků
osobního monitorování nebo monitorování pracoviště,
b) přehled a rozbor odchylek od běžného provozu a překročení
monitorovacích úrovní nebo dávkových optimalizačních mezí a přijatých
opatření,
c) přehled plnění povinností držitele povolení, a to
1. zajišťování poskytování pracovnělékařských služeb radiačním
pracovníkům,
2. vzdělávání radiačních pracovníků a
3. ověřování způsobilosti radiačních pracovníků k bezpečnému výkonu
radiační činnosti,
d) posouzení vybavenosti ochrannými prostředky a pomůckami,
e) hodnocení stavu zdroje ionizujícího záření na základě výsledků
prováděných zkoušek,
f) posouzení zabezpečení zdroje ionizujícího záření,
g) hodnocení provedené inventurní kontroly uzavřených radionuklidových
zdrojů,
h) hodnocení bilance spotřebované aktivity otevřených radionuklidových
zdrojů,
i) přehled a rozbor radiologických událostí a případů, kdy k
radiologické události mohlo dojít, pokud by nebyly příčiny včas
zjištěny a odstraněny,
j) přehled revizí místních diagnostických referenčních úrovní a
k) popis hodnocení uskutečněného havarijního cvičení.
(2) Hodnocení způsobu zajištění radiační ochrany musí být schváleno
držitelem povolení nebo jeho statutárním orgánem, je-li právnickou
osobou.
Díl 4
Provoz pracoviště
§ 55
Podmínky bezpečného provozu pracoviště s generátorem záření
[K § 75 odst. 5 písm. a) atomového zákona]
(1) Generátor záření může být používán pouze po dobu nezbytně nutnou k
dosažení požadovaného účelu.
(2) Generátor záření musí viditelně indikovat stav, kdy generuje
ionizující záření.
(3) Stacionární generátor záření, s výjimkou zdroje ionizujícího záření
používaného při lékařském ozáření, u kterého je z důvodu správného
provedení výkonu nutná přítomnost zdravotnických pracovníků v ozařovně,
musí být obsluhován z obsluhovny nebo obslužného místa, jejichž
konstrukce vylučuje překročení stanovených dávkových optimalizačních
mezí. Pokud je v ozařovně umístěno více generátorů záření, nesmí být
používány současně.
(4) Přístroj nebo zařízení, jehož součástí je generátor záření a
ochranné stínění, může být používán, pokud je
a) zajištěno, že přístroj nebo zařízení nelze uvést do provozu, pokud
je ochranné stínění odstraněno, a
b) přístroj nebo zařízení automaticky vyřazeno z činnosti při otevření
ochranného stínění.
§ 56
Podmínky bezpečného provozu uzavřeného radionuklidového zdroje,
zařízení a pracoviště s ním
[K § 75 odst. 5 písm. a) atomového zákona]
(1) Uzavřený radionuklidový zdroj musí být používán pouze po dobu
nezbytně nutnou k dosažení požadovaného účelu.
(2) Není-li uzavřený radionuklidový zdroj používán, musí být uložen ve
stínícím krytu nebo jinak stíněn tak, aby
a) při skladování příkon prostorového dávkového ekvivalentu
1. na povrchu krytu, kontejneru, stíněných skladovacích prostor,
trezorů a stíněných boxů nepřekročil hodnotu 100 mikroSv/h a
2. ve vzdálenosti 1 m od povrchu krytu, kontejneru, stíněných
skladovacích prostor, trezorů nebo stíněných boxů nepřekročil hodnotu
10 mikroSv/h a
b) při přenášení uzavřeného radionuklidového zdroje na pracovišti
příkon prostorového dávkového ekvivalentu ve vzdálenosti 1 m od povrchu
přepravního krytu nepřekročil hodnotu 100 mikroSv/h.
(3) Při ozařování a prozařování uzavřeným radionuklidovým zdrojem musí
být po skončení práce nebo před vstupem do vymezeného nebo stíněného
ozařovacího prostoru měřením nebo signalizací ověřeno, zda je zdroj
řádně stíněn nebo zasunut do stínicího krytu.
(4) Při manipulaci s uzavřeným radionuklidovým zdrojem, u něhož nelze
vyloučit jeho uvolnění z ozařovacího zařízení nebo jeho ztrátu, musí
být používáno měřidlo, které umožňuje za všech podmínek stanovit polohu
tohoto zdroje.
(5) Funkčnost příslušenství mobilního zařízení obsahujícího uzavřený
radionuklidový zdroj musí být ověřována pravidelně nejméně jednou
ročně.
(6) V případě zjištění netěsnosti uzavřeného radionuklidového zdroje
musí být zajištěno odstavení uzavřeného radionuklidového zdroje a
zařízení s ním z provozu a jejich řádná ochrana proti zneužití.
(7) Jde-li o značnou netěsnost s více než stonásobkem mezní hodnoty
podle přílohy č. 10 bodu 2 k této vyhlášce, musí být uzavřeno okolí
uzavřeného radionuklidového zdroje a zařízení s ním do doby, než je
provedena zkouška radioaktivní kontaminace a v případě potřeby účinná
dekontaminace.
§ 57
Podmínky bezpečného provozu pracoviště s otevřeným radionuklidovým
zdrojem
[K § 75 odst. 5 písm. a) atomového zákona]
(1) Na pracovišti s otevřeným radionuklidovým zdrojem I. až III.
kategorie lze na jednotlivých pracovních místech zpracovávat současně
nejvýše aktivitu určenou na základě kritérií zohledňujících vybavení
pracovních míst ventilačními, izolačními a stínicími zařízeními a
provedení kanalizace, fyzikální charakteristiky látek, které mají být
zpracovávány, zejména těkavost a prašnost, a náročnost a rizikovost
očekávaných pracovních činností. Postup určení nejvyšší zpracovávané
aktivity stanoví příloha č. 9 k této vyhlášce.
(2) Není-li otevřený radionuklidový zdroj používán a nejedná-li se o
zdroj, který je tvořen technologickými celky nebo médii pracoviště,
musí být umístěn v ochranném stínicím krytu nebo kontejneru, který
účinně brání rozptylu radioaktivní látky, tak, aby
a) při skladování příkon prostorového dávkového ekvivalentu
1. na povrchu krytu, kontejneru, stíněných skladovacích prostor,
trezorů a stíněných boxů nepřekročil hodnotu 100 mikroSv/h a
2. ve vzdálenosti 1 m od povrchu krytu, kontejneru, stíněných
skladovacích prostor, trezorů nebo stíněných boxů nepřekročil hodnotu
10 mikroSv/h a
b) při přenášení otevřeného radionuklidového zdroje na pracovišti
příkon prostorového dávkového ekvivalentu ve vzdálenosti 1 m od povrchu
přepravního kontejneru nepřekročil hodnotu 100 mikroSv/h.
(3) Požadavky odstavce 1 se nevztahují na
a) pracoviště III. kategorie, kde se provádějí činnosti související se
získáváním radioaktivního nerostu,
b) pracoviště s jaderným zařízením a
c) pracoviště s úložištěm radioaktivního odpadu, které není jaderným
zařízením.
Přechodné pracoviště
§ 58
(K § 77 odst. 2 atomového zákona)
(1) Držitel povolení používající zdroj ionizujícího záření na
přechodném pracovišti musí zajistit radiační ochranu obyvatelstva,
pracovníků a okolí přechodného pracoviště
a) směřováním primárního svazku ionizujícího záření tak, aby bylo
zabráněno ozáření fyzické osoby,
b) volbou doby vykonávání činnosti s ohledem na pohyb fyzických osob v
okolí přechodného pracoviště,
c) informováním fyzické osoby, která by mohla být dotčena činností na
přechodném pracovišti, a
d) využitím přirozených bariér zabraňujících vstupu nepovolané fyzické
osoby při vymezení kontrolovaného pásma.
(2) Hranice kontrolovaného pásma na přechodném pracovišti musí být
vyznačena
a) výstražnou páskou,
b) znakem radiačního nebezpečí,
c) upozorněním "Kontrolované pásmo se zdroji ionizujícího záření,
nepovolaným vstup zakázán" a
d) v případě snížené viditelnosti světelnou signalizací.
(3) V pracovní skupině zajištující činnosti na přechodném pracovišti,
kde je vymezeno kontrolované pásmo, musí být v okamžiku výkonu činnosti
přítomni alespoň dva radiační pracovníci kategorie A způsobilí k
bezpečnému výkonu příslušné radiační činnosti, z nichž jeden je
dohlížející osobou nebo osobou s přímým dohledem nad radiační ochranou
v příslušné odborné oblasti používání zdroje ionizujícího záření.
(4) Pracovní skupina musí být vybavena měřidlem k monitorování
pracoviště v rozsahu odpovídajícím používaným zdrojům ionizujícího
záření.
(5) Může-li příkon prostorového dávkového ekvivalentu na přechodném
pracovišti překročit 1 mSv/h, musí být radiační pracovník vybaven
operativním osobním dozimetrem s funkcí zřetelné signalizace překročení
nastavené úrovně.
§ 59
(K § 77 odst. 2 atomového zákona)
(1) Držitel povolení k používání zdroje ionizujícího záření, který je
nevýznamným, drobným nebo jednoduchým zdrojem ionizujícího záření,
kromě defektoskopického rentgenového zařízení a karotážního zařízení s
uzavřeným radionuklidovým zdrojem, musí oznámit Úřadu před prvním
použitím zdroje ionizujícího záření na přechodném pracovišti
a) přehled používaných zdrojů ionizujícího záření,
b) popis prací a
c) předpokládaný počet výjezdů na přechodné pracoviště za kalendářní
rok.
(2) Držitel povolení k používání zdroje ionizujícího záření, který je
významným zdrojem ionizujícího záření, defektoskopickým rentgenovým
zařízením nebo karotážním zařízením s uzavřeným radionuklidovým
zdrojem, musí oznámit Úřadu písemně nejméně den předem
a) termín zahájení prací,
b) předpokládanou dobu prací na přechodném pracovišti,
c) popis prací,
d) přehled používaných zdrojů ionizujícího záření a
e) telefonický kontakt na pracovníka, který bude vykonávat soustavný
dohled na přechodném pracovišti.
(3) Držitel povolení k používání zdroje ionizujícího záření, který je
významným zdrojem ionizujícího záření, defektoskopickým rentgenovým
zařízením nebo karotážním zařízením s uzavřeným radionuklidovým
zdrojem, musí oznámit Úřadu před zahájením práce jednoznačné určení
místa výkonu práce se zdrojem ionizujícího záření, a to uvedením
zeměpisných souřadnic nebo adresy přechodného pracoviště, včetně čísla
budovy v areálu nebo parcelního čísla.
(4) Držitel povolení k používání zdroje ionizujícího záření musí
neprodleně písemně oznámit Úřadu ukončení prací na přechodném
pracovišti.
Díl 5
Změny v radiační ochraně
§ 60
Výčet změn ovlivňujících radiační ochranu pracoviště III. kategorie a
pracoviště IV. kategorie
[K § 9 odst. 2 písm. c) atomového zákona]
(1) Změnou ovlivňující radiační ochranu pracoviště IV. kategorie je
a) změna projektového řešení výstavby pracoviště IV. kategorie,
b) rekonstrukce zdroje ionizujícího záření nebo změna, která mění
stínicí vlastnosti jeho příslušenství,
c) změna v uspořádání kontrolovaného pásma, která mění způsob jeho
využití, nebo
d) organizační změna řízení činnosti zvláště důležité z hlediska
radiační ochrany.
(2) Změnou ovlivňující radiační ochranu pracoviště III. kategorie a
pracoviště IV. kategorie je
a) změna stavební části nebo části technologie nebo vybavení
kontrolovaného pásma pracoviště, která mění jejich stínicí, izolační
nebo ochranné vlastnosti,
b) změna stavební části nebo vybavení kontrolovaného pásma pracoviště,
která mění způsob zabezpečení zdroje ionizujícího záření,
c) změna způsobu vyřazování z provozu takového pracoviště,
d) změna podmínek dalšího využití území a systémů, konstrukcí nebo
komponent po vyřazení z provozu takového pracoviště, nejedná-li se o
úplné vyřazení, nebo
e) změna možnosti nahromadění radioaktivní látky v životním prostředí
při jejím dlouhodobém uvolňování z pracoviště.
(3) Změnou ovlivňující radiační ochranu pracoviště III. kategorie,
kromě pracoviště, na kterém je prováděno lékařské ozáření, a pracoviště
IV. kategorie je změna metody stanovení hodnoty sledované veličiny,
architektury instalovaných monitorovacích systémů, koncepce zpracování
dat nebo fyzikálního principu měření u
a) monitorovacího zařízení, jehož výstup je porovnáván s limity a
podmínkami,
b) monitorovacího zařízení, které slouží
1. k ověření dodržování limitů ozáření,
2. k ověření dodržování autorizovaných limitů pro výpusti, nebo
3. pro účely uvolňování radioaktivní látky z pracoviště, nebo
c) stacionárního monitorovacího zařízení, které je určeno k detekci
úniků radioaktivní látky nebo k monitorování radiační situace při
radiační mimořádné události.
§ 61
Výčet změn souvisejících s radiační ochranou na pracovišti se zdrojem
ionizujícího záření
[K § 69 odst. 2 písm. d) atomového zákona]
(1) Změnou související s radiační ochranou pracoviště IV. kategorie je
změna typu monitorovacího zařízení při zachování fyzikálního principu
měření nebo změna počtu stacionárních monitorovacích zařízení,
a) jejichž výstupy jsou porovnávány s limity a podmínkami,
b) která slouží
1. k ověření dodržování limitů ozáření,
2. k ověření dodržování autorizovaných limitů pro výpusti, nebo
3. pro účely uvolňování radioaktivní látky z pracoviště, nebo
c) která jsou určena k detekci úniků radioaktivní látky nebo k
monitorování radiační situace při radiační mimořádné události.
§ 62
Rozsah a způsob dokumentování změny související s radiační ochranou na
pracovišti se zdrojem ionizujícího záření způsob a lhůty jejího
oznamování Úřadu
[K § 69 odst. 2 písm. e) atomového zákona]
(1) Dokumentace změny související s radiační ochranou na pracovišti se
zdrojem ionizujícího záření musí obsahovat
a) popis a zdůvodnění změny,
b) seznam dokumentace pro povolovanou činnost aktualizované v
souvislosti se změnou,
c) předpokládaný časový harmonogram realizace změny a
d) posouzení vlivu změny na radiační ochranu.
(2) Změna související s radiační ochranou na pracovišti se zdrojem
ionizujícího záření musí být oznámena Úřadu písemně 30 dnů před jejím
provedením.
Díl 6
Registrace
§ 63
Náplň práce osoby zajišťující radiační ochranu registranta
[K § 70 odst. 2 písm. b) atomového zákona]
Osoba zajišťující radiační ochranu registranta musí zajistit
a) informování radiačního pracovníka a osoby připravující se na
pracovišti na výkon povolání o skutečnostech důležitých z hlediska
radiační ochrany a možném riziku práce se zdrojem ionizujícího záření,
b) průběžné vzdělávání radiačního pracovníka o bezpečném používání
zdroje ionizujícího záření,
c) řádné vedení dokumentace pro registrovanou činnost,
d) evidenci pohybu a stavu zdrojů ionizujícího záření,
e) organizaci provádění přejímacích zkoušek, zkoušek dlouhodobé
stability a zkoušek provozní stálosti zdroje ionizujícího záření a
účast na nich,
f) provádění postupů k bezpečnému nakládání se zdrojem ionizujícího
záření, včetně postupů, jak zabránit neoprávněnému nakládání se zdrojem
ionizujícího záření, jeho ztrátě, odcizení nebo poškození, a včetně
postupů pro případ odchylky od běžného provozu,
g) prošetření radiologické události a provedení opatření v návaznosti
na ni a
h) pravidelné ověřování ochranných vlastností osobních ochranných
prostředků a dalších ochranných pomůcek.
§ 64
Postupy pro zajištění radiační ochrany registrantem při používání
zdroje ionizujícího záření
[K § 70 odst. 2 písm. c) atomového zákona]
Postupy pro zajištění radiační ochrany registrantem při používání
zdroje ionizujícího záření stanoví příloha č. 20 k této vyhlášce.
§ 65
Dokumentace pro registrovanou činnost
(K § 17 odst. 3 atomového zákona)
(1) Dokumentací pro registrovanou činnost je
a) protokol přejímací zkoušky nebo poslední zkoušky dlouhodobé
stability zdroje ionizujícího záření a
b) doklad absolvování přípravy osoby zajišťující radiační ochranu
registranta.
(2) Vzory registračních formulářů stanoví příloha č. 21 k této
vyhlášce.
Díl 7
Monitorování
§ 66
Program monitorování
(K § 24 odst. 7 atomového zákona)
(1) Program monitorování musí mít v závislosti na druzích monitorování,
které je držitel povolení povinen provádět, následující části:
a) monitorování pracoviště,
b) osobní monitorování,
c) monitorování výpustí a
d) monitorování okolí.
(2) Program monitorování musí obsahovat pravidla monitorování pro běžný
provoz pracoviště, předvídatelné odchylky od běžného provozu
pracoviště, radiační nehodu a radiační havárii, a to
a) vymezení monitorovaných veličin,
b) způsob, rozsah a četnost měření,
c) způsob zaznamenávání a dobu uchovávání výsledků měření,
d) postupy vyhodnocování výsledků měření,
e) hodnoty monitorovacích úrovní a opatření při jejich překročení,
f) hodnoty dávkových optimalizačních mezí,
g) popis metod měření,
h) popis monitorování osob, které podle vnitřního havarijního plánu na
pracovišti zasahují při radiační nehodě nebo radiační havárii,
i) určení místa na těle radiačního pracovníka, na němž je umístěn
osobní dozimetr, a
j) určení používaných typů měřicích přístrojů a pomůcek a jejich
parametrů.
(3) Obsah programu monitorování musí být formulován tak, aby umožňoval
a) ověření dodržování limitů ozáření,
b) prokazování, že radiační ochrana je optimalizována, a
c) včasné zjištění odchylek od běžného provozu pracoviště.
§ 67
Postupy hodnocení veličin měřených v rámci monitorování
[K § 78 odst. 3 písm. d) atomového zákona]
(1) Je-li prováděn přepočet aktivit přijatých radionuklidů na úvazek
efektivní dávky, musí být použity konverzní faktory. V případě
neidentifikovaných radionuklidů a chemických forem nebo vlastností
vdechovaného aerosolu musí být použita aktivita pro radionuklidy,
jejich formy nebo aerosol s nejvyšším konverzním faktorem pro příjem
požitím nebo vdechnutím. Konverzní faktory pro přepočet podle věty prvé
a druhé stanoví příloha č. 3 k této vyhlášce.
(2) Nejsou-li známa data lépe odpovídající situaci, při které dochází k
ozáření, množství vdechovaného vzduchu v jednom roce je pro
reprezentativní osobu
a) ve věku do 5 let včetně 1 500 m3,
b) ve věku od 6 let do 15 let včetně 6 500 m3 a
c) starší 15 let 8 500 m3.
(3) Nejsou-li známa data lépe odpovídající situaci, při které dochází k
ozáření, množství požité vody v jednom roce je pro reprezentativní
osobu
a) ve věku do 5 let včetně 275 l,
b) ve věku od 6 let do 15 let včetně 365 l a
c) starší 15 let 730 l.
(4) Nejsou-li známa data lépe odpovídající situaci, při které dochází k
ozáření, pak pracovník za rok při práci trvající 2 000 hodin vdechne 2
000 m3, s výjimkou pracovníka uvedeného v odstavci 7.
(5) Je-li při stanovení zevního ozáření prováděn přepočet průměrné
objemové aktivity vzácných radioaktivních plynů rozptýlených v ovzduší
na příkon efektivní dávky, musí být použity konverzní faktory, které
stanoví příloha č. 3 k této vyhlášce.
(6) Pro výpočet efektivní dávky v důsledku inhalace produktů přeměny
radonu z ovzduší v oblasti dotčené těžbou a zpracováním uranové rudy je
hodnota pozadí ekvivalentní objemové aktivity radonu 10 Bq/m3, není-li
v této oblasti jiná hodnota známa.
(7) Pro stanovení vnitřního ozáření produkty přeměny radonu a příjmu
vdechnutím směsi dlouhodobých radionuklidů emitujících záření alfa
uran-radiové řady za rok radiační pracovník vykonávající hornickou
činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem v podzemí při práci
trvající 2 000 hodin vdechne 2 400 m3 vzduchu.
§ 68
Monitorovací úrovně
[K § 78 odst. 3 písm. c) atomového zákona]
(1) Monitorovací úrovně jsou
a) záznamová úroveň,
b) vyšetřovací úroveň a
c) zásahová úroveň.
(2) Záznamové úrovně musí být stanoveny na úrovni
a) 1/10 limitů ozáření s ohledem na délku monitorovacího období, nebo
b) nejmenší detekovatelné hodnoty měřené veličiny.
(3) Vyšetřovací úrovně musí být stanoveny na úrovni
a) 3/10 limitů ozáření s ohledem na délku monitorovacího období, nebo
b) horní meze obvykle se vyskytujících hodnot měřené veličiny.
(4) Při dosažení nebo překročení záznamové úrovně musí být údaj
zaznamenán a uchováván.
(5) Při překročení vyšetřovací úrovně musí být provedeno šetření příčin
a zjištění důsledků výkyvu sledované veličiny radiační ochrany.
(6) Při překročení zásahové úrovně musí být provedeno předem stanovené
opatření k
a) nápravě vzniklého stavu a
b) zabránění nežádoucího rozvoje vzniklého stavu.
§ 69
Monitorování pracoviště
[K § 78 odst. 3 písm. b) atomového zákona]
(1) Na pracovišti I. až IV. kategorie, s výjimkou pracoviště I.
kategorie, kde se používají výhradně drobné zdroje ionizujícího záření,
které nejsou otevřenými radionuklidovými zdroji, musí být monitorování
pracoviště prováděno sledováním, měřením, hodnocením a zaznamenáváním
veličin a parametrů charakterizujících pole ionizujícího záření a
výskyt radionuklidů na pracovišti.
(2) Monitorování pracoviště musí být podle druhů používaných zdrojů
ionizujícího záření prováděno
a) monitorováním příkonu prostorového dávkového ekvivalentu na
pracovišti,
b) monitorováním objemových aktivit v ovzduší pracoviště a plošných
aktivit na pracovišti, nebo
c) měřením neužitečného záření.
(3) Účinnost ochrany před zevním a vnitřním ozářením musí být ověřována
měřením příkonu prostorového dávkového ekvivalentu, objemové aktivity
nebo dalších veličin nezbytných pro ověření účinnosti ochrany před
zevním a vnitřním ozářením, a to u zdroje ionizujícího záření, na
místech práce s ním a v místech možného pobytu radiačních pracovníků
nebo jiných fyzických osob při
a) zahájení provozu pracoviště,
b) změně v pracovních postupech,
c) změně zajištění radiační ochrany, nebo
d) změně radiační situace.
(4) Monitorování radioaktivní kontaminace musí být na pracovišti s
otevřeným radionuklidovým zdrojem prováděno tak, aby
a) umožnilo signalizovat
1. provozní odchylky od běžného provozu a
2. nedostatečnou funkci nebo selhání bariér bránících rozptylu a
b) potvrzovalo nepřekročení hodnot pro radioaktivní kontaminaci
povrchu; hodnoty pro radioaktivní kontaminaci povrchu stanoví příloha
č. 18 k této vyhlášce.
(5) Soustavné monitorování objemových aktivit radionuklidů v ovzduší
musí být prováděno na
a) pracovišti IV. kategorie,
b) pracovišti, kde je vykonávána činnost související se získáváním
radioaktivního nerostu, a
c) jiném pracovišti III. kategorie s otevřeným radionuklidovým zdrojem,
kde s ohledem na charakter používaného radionuklidového zdroje a způsob
nakládání s ním může dojít ke kontaminaci ovzduší.
Osobní monitorování radiačního pracovníka
§ 70
[K § 78 odst. 3 písm. a), e) a f) atomového zákona]
(1) Osobní monitorování radiačního pracovníka musí být prováděno k
určení osobních dávek radiačního pracovníka sledováním, měřením a
hodnocením jeho zevního a vnitřního ozáření.
(2) Osobní monitorování zevního ozáření osobním dozimetrem musí být
zajištěno pro radiačního pracovníka kategorie A. Pro radiačního
pracovníka kategorie A je období pro vyhodnocování osobního dozimetru 1
kalendářní měsíc.
(3) Osobní dozimetr musí být umístěn na referenčním místě, kterým je
přední levá strana hrudníku, (dále jen "referenční místo") nebo jiném
místě v závislosti na geometrii ozáření. Při používání ochranné stínicí
zástěry musí být osobní dozimetr umístěn vně této zástěry.
(4) Pokud jeden osobní dozimetr neumožňuje dostatečně přesné určení
efektivní dávky a ekvivalentní dávky v orgánech a tkáních, pro které
jsou stanoveny limity, musí být radiační pracovník vybaven dalšími
osobními dozimetry, které svými vlastnostmi nebo umístěním toto určení
umožní.
(5) Osobní dozimetr musí měřit všechny druhy záření podílející se na
zevním ozáření radiačního pracovníka. Neplní-li tento požadavek jeden
osobní dozimetr samostatně, radiační pracovník musí být vybaven dalšími
osobními dozimetry, nestanoví-li program monitorování jiný způsob
osobního monitorování radiačního pracovníka.
(6) Radiační pracovník, který vykonává činnosti, které jsou prováděny a
kontrolovány pomocí zdroje ionizujícího záření za jeho přítomnosti v
ozařovně v blízkosti zdroje ionizujícího záření, a podle programu
monitorování je vybaven ochranou stínicí zástěrou, musí mít přiděleny
dva osobní dozimetry, z nichž jeden je umístěn na této zástěře a druhý
pod ní. V případě, že na osobním dozimetru umístěném na zástěře je
vyhodnocena hodnota osobního dávkového ekvivalentu v hloubce 10 mm
vyšší než 10 mSv, musí být vyhodnocen též dozimetr umístěný pod
ochrannou stínicí zástěrou a na základě vyhodnocení obou dozimetrů musí
být stanoven koeficient zeslabení použité ochranné stínicí zástěry a
efektivní dávka obdržená radiačním pracovníkem se zohledněním ozáření
nekrytých částí těla.
§ 71
[K § 78 odst. 3 písm. a), e) a f) atomového zákona]
(1) Nelze-li na pracovišti vyloučit překročení limitů ozáření pro
radiačního pracovníka v důsledku jednorázového zevního ozáření, musí
být radiační pracovník vybaven operativními osobními dozimetry s funkcí
zřetelné signalizace překročení nastavené úrovně u monitorované
veličiny.
(2) Může-li zdroj ionizujícího záření způsobit jednorázovým ozářením
překročení pětinásobku limitů pro radiační pracovníky, musí osobní
monitorování radiačního pracovníka umožnit stanovení dávek a jejich
distribuce v těle radiačního pracovníka.
(3) Na pracovišti, kde může dojít k vnitřnímu ozáření radiačního
pracovníka, se příjmy radionuklidů nebo úvazky efektivní dávky z
vnitřního ozáření jednotlivých radiačních pracovníků musí zjišťovat
měřením aktivity radionuklidů v těle radiačního pracovníka nebo v jeho
exkretech a jejím přepočítáním na příjem radionuklidů nebo úvazku
efektivní dávky pomocí modelů dýchacího traktu, zažívacího traktu a
kinetiky příslušných chemických prvků. Pokud měření u radiačního
pracovníka není možné, lze příjem radionuklidů nebo úvazek efektivní
dávky stanovit měřením objemové aktivity radionuklidů v ovzduší
pracoviště a následným přepočtením na příjem radionuklidů nebo úvazku
efektivní dávky pomocí modelů dýchacího traktu, zažívacího traktu a
kinetiky příslušných chemických prvků.
(4) Při práci s otevřeným radionuklidovým zdrojem musí být měření
aktivity radionuklidů v těle radiačního pracovníka nebo v jeho
exkretech podle odstavce 3 prováděno
a) na pracovišti IV. kategorie nejméně jednou ročně a
b) na pracovišti I. až III. kategorie na základě vyhodnocení možného
rizika vnitřního ozáření radiačního pracovníka.
(5) V případě podezření, že došlo k neplánovanému jednorázovému ozáření
radiačního pracovníka, které by mohlo vést k překročení limitů pro
radiačního pracovníka, musí být zajištěno okamžité vyhodnocení osobního
dozimetru a dozimetrické hodnocení takové události.
§ 72
[K § 78 odst. 3 písm. a), e) a f) atomového zákona]
(1) Osobní monitorování radiačního pracovníka kategorie B musí být
zajištěno
a) osobním dozimetrem,
b) výpočtem osobních dávek radiačního pracovníka z údajů o monitorování
pracoviště, na kterém vykonává pracovní činnosti, a sledování doby
pobytu na tomto pracovišti, nebo
c) vybavením jednoho nebo více radiačních pracovníků kategorie B
vykonávajících stejnou pracovní činnost na stejném pracovišti osobním
dozimetrem a přiřazením osobní dávky získané jeho vyhodnocením ostatním
radiačním pracovníkům bez osobního dozimetru na tomto pracovišti.
(2) Výsledky hodnocení osobních dávek radiačního pracovníka kategorie B
musí být použity k prokázání
a) správnosti zařazení radiačního pracovníka do kategorie a
b) stálosti podmínek ozáření na pracovišti.
(3) Držitel povolení musí informovat radiačního pracovníka
srozumitelným způsobem a tak, aby bylo zřejmé, že radiační pracovník
byl informován, o
a) výsledcích jeho osobního monitorování a
b) postupech po přešetření příčin dosažení stanovené vyšetřovací nebo
zásahové úrovně.
§ 73
Monitorování výpustí
[K § 81 odst. 3 písm. a) až c) atomového zákona]
(1) Monitorování výpustí z pracoviště musí být prováděno sledováním,
měřením, zaznamenáváním a hodnocením veličin a parametrů
charakterizujících uvolňované radioaktivní látky, zejména stanovením
bilance celkové vypuštěné aktivity a objemové aktivity radionuklidů.
(2) Monitorování výpustí musí zahrnovat
a) soustavné monitorování radionuklidů, které se nezanedbatelně
podílejí na ozáření obyvatelstva, vypuštěných za stanovené období (dále
jen "bilanční měření"),
b) nepřetržité monitorování radionuklidů, které je schopné rychle
signalizovat odchylky od běžného provozu pracoviště IV. kategorie, a
c) operativní monitorování jiných potenciálních cest uvolňování
radioaktivní látky z pracoviště v případě jejího úniku tak, aby tento
únik mohl být zahrnut do bilance výpustí.
(3) Záznamová úroveň musí být stanovena tak, aby
a) při bilančním měření splňovala požadavky na nejmenší detekovatelnou
hodnotu monitorované veličiny podle vyhlášky o monitorování radiační
situace a
b) při nepřetržitém monitorování radionuklidů umožňovala kontrolovat
všechny provozní stavy.
(4) Vyšetřovací úroveň musí být stanovena
a) při bilančním měření na úrovni očekávané hodnoty bilance výpusti
radionuklidu s uvážením délky monitorovacího období a
b) při sledování odchylek od běžného provozu pracoviště jako horní mez
obvykle se vyskytujících hodnot monitorované veličiny.
(5) Zásahová úroveň musí být stanovena tak, aby při
a) bilančním měření výpustí mohla být přijata opatření k zabránění
překročení autorizovaných limitů nebo nedodržení podmínek povolení a
b) sledování odchylek od běžného provozu pracoviště bylo možno přijmout
opatření k nápravě vzniklého stavu a zabránění jeho nežádoucího
rozvoje.
§ 74
Monitorování okolí pracoviště
[K § 81 odst. 3 písm. a) až c) atomového zákona]
(1) Monitorování okolí pracoviště, z něhož jsou vypouštěny nebo jinými
cestami uvolňovány radioaktivní látky, musí být prováděno sledováním,
měřením, hodnocením a zaznamenáváním veličin a parametrů
charakterizujících pole ionizujícího záření a výskyt radionuklidů v
okolí pracoviště, zejména
a) příkonu prostorového dávkového ekvivalentu,
b) objemových aktivit radionuklidů a
c) hmotnostních aktivit radionuklidů.
(2) Záznamová úroveň musí být stanovena tak, aby splňovala požadavky na
nejmenší detekovatelnou hodnotu monitorované veličiny podle vyhlášky o
monitorování radiační situace.
(3) Vyšetřovací úroveň musí být stanovena jako horní mez obvykle se
vyskytujících hodnot monitorované veličiny.
(4) Zásahová úroveň musí být stanovena v souladu s požadavky
optimalizace ozáření obyvatelstva.
Díl 8
Lékařské ozáření
§ 75
Vybavení pracoviště pro rentgenovou diagnostiku a radioterapii
[K § 86 odst. 3 písm. a) atomového zákona]
(1) Pracoviště pro radioterapii musí být vybaveno, je-li
a) brachyterapeutické, zobrazovacím zařízením určeným k lokalizaci
aplikátorů, plánovací jednotkou a dozimetrickým vybavením pro testování
vlastností zdroje ionizujícího záření,
b) s radioterapeutickým rentgenem, dozimetrickým vybavením pro
testování vlastností zdroje ionizujícího záření, nebo
c) s radionuklidovým ozařovačem nebo urychlovačem částic,
1. plánovací jednotkou,
2. simulátorem,
3. dozimetrickým vybavením pro testování vlastností zdroje ionizujícího
záření,
4. provádí-li se na něm radikální radioterapie, verifikačním systémem,
5. provádí-li se na něm radikální radioterapie, systémem pro
dozimetrické ověřování aplikované dávky, kterým je in-vivo dozimetrie
nebo její plnohodnotná alternativa, a
6. u technik s modulovanou intenzitou svazku systémem pro plošné a
prostorové dozimetrické ověřování dávkové distribuce.
(2) Pracoviště pro rentgenovou diagnostiku a radioterapii musí mít
vyvěšeno na viditelném místě sdělení o nezbytnosti oznámit těhotenství
pracovníkům poskytovatele zdravotních služeb před provedením lékařského
ozáření.
(3) Vybavení pracoviště pro rentgenovou diagnostiku a radioterapii musí
zohledňovat zvláštní potřeby a charakter tohoto lékařského ozáření,
provádí-li se na něm
a) lékařské ozáření dětí,
b) vyhledávací vyšetření, nebo
c) ozáření spojené s vysokou dávkou u pacienta při radioterapii,
intervenční radiologii a výpočetní tomografii.
(4) Radioterapeutické pracoviště musí mít k dispozici pomůcky pro
provádění zkoušek provozní stálosti.
Požadavky na zdroj ionizujícího záření používaný při lékařském ozáření
§ 76
[K § 86 odst. 3 písm. a) atomového zákona]
Zdroj ionizujícího záření používaný při lékařském ozáření
a) určený pro radiodiagnostiku nebo pro účely plánování, řízení a
ověřování v radioterapii musí být vybaven přístrojem nebo
odpovídajícími prostředky, které poskytnou kvantitativní informaci o
ozáření pacienta; je-li to technicky proveditelné, musí se tato
informace automaticky přenášet do záznamu o vyšetření pacienta,
b) pro intervenční radiologii musí
1. po vyšetření poskytovat kvantitativní informaci o ozáření pacienta,
2. indikovat celkový součin kermy a plochy a kumulativní referenční
kermu ve vzduchu, je-li skiagraficko-skiaskopický nebo skiaskopický,
3. být vybaven pomůckami pro provádění zkoušek provozní stálosti s
četností měsíční nebo vyšší,
4. poskytovat strukturované zprávy o radiační dávce, které se
automaticky přenáší do záznamu o vyšetření pacienta, a
5. v průběhu vyšetření informovat fyzickou osobu provádějící vyšetření
o kumulované radiační zátěži pacienta a
c) pro výpočetní tomografii musí
1. po vyšetření poskytovat kvantitativní informaci o ozáření pacienta,
2. mít vyšetřovací protokoly, které jsou přizpůsobeny vyšetřování dětí,
jsou-li jím snímkovány děti,
3. být vybaven pomůckami pro provádění zkoušek provozní stálosti s
četností vyšší než měsíční,
4. poskytovat informaci o součinu kermy a délky,
5. poskytovat informaci o váženém kermovém indexu výpočetní tomografie
nebo objemovém kermovém indexu výpočetní tomografie,
6. poskytovat strukturované zprávy o radiační dávce, které se
automaticky přenáší do záznamu o vyšetření pacienta, a
7. být vybaven expoziční automatikou.
§ 77
[K § 86 odst. 3 písm. a) atomového zákona]
(1) Zdroj ionizujícího záření používaný při lékařském ozáření
a) skiagrafický
1. nesmí umožňovat snímkování ze štítu,
2. stacionární s digitálním receptorem obrazu, s výjimkou zařízení
určeného výhradně pro snímkování končetin, musí být vybaven expoziční
automatikou,
3. musí být vybaven pomůckami pro provádění zkoušek provozní stálosti s
četností měsíční nebo vyšší,
4. stacionární, s výjimkou zařízení určeného výhradně pro snímkování
končetin, musí být vybaven expoziční automatikou a orgánovými
předvolbami a
5. musí poskytovat informaci o součinu kermy a plochy,
b) skiaskopický
1. nesmí umožňovat zobrazování přímou skiaskopií,
2. musí být vybaven automatickou regulací dávkového příkonu,
3. musí automaticky nastavovat velikost rentgenového svazku podle
velikosti receptoru obrazu a vzdálenosti ohniska od receptoru obrazu,
4. musí být vybaven zvukovou signalizací po uplynutí 5 minut celkového
skiaskopického času,
5. musí být vybaven funkcí zachování posledního obrazu na monitoru po
skončení expozice,
6. s kruhovým receptorem obrazu nesmí mít obdélníkovou primární clonu,
7. musí být vybaven pomůckami pro provádění zkoušek provozní stálosti s
četností měsíční nebo vyšší a
8. musí poskytovat informaci o součinu kermy a plochy,
c) mamografický
1. musí být vybaven expoziční automatikou,
2. s filmovým receptorem obrazu nebo s nepřímou digitalizací musí být
vybaven protirozptylovou mřížkou,
3. musí poskytovat informaci o kompresní síle a tloušťce po kompresi,
4. musí být vybaven funkcí automatické výměny filtru v závislosti na
tloušťce po kompresi,
5. musí být vybaven receptorem obrazu s rozměry alespoň 18 x 24 cm,
není-li určen pro stereotaxi, a
6. musí být vybaven pomůckami pro provádění zkoušek provozní stálosti s
četností měsíční nebo vyšší a
d) zubní intraorální
1. musí mít nominální napětí alespoň 60 kV,
2. musí mít vzdálenost ohniska od konce tubusu nejméně 20 cm,
3. musí být vybaven pomůckami pro provádění všech zkoušek provozní
stálosti,
4. musí mít kolimaci svazku odpovídající tvarem a velikostí receptoru
obrazu,
5. musí být vybaven odpovídajícím držákem receptoru obrazu a
6. nesmí být přenosný.
(2) Zdroj ionizujícího záření používaný při lékařském ozáření, který je
zubním panoramatickým rentgenovým zařízením, zubním výpočetním
tomografem nebo kostním denzitometrem, musí být vybaven pomůckami pro
provádění všech zkoušek provozní stálosti.
§ 78
Léčebná a diagnostická aplikace radionuklidu
[K § 86 odst. 3 písm. b) až d) atomového zákona]
(1) Při léčebné a diagnostické aplikaci radionuklidu musí být změřena
aktivita otevřeného radionuklidového zdroje aplikovaného pacientovi, a
to před jeho podáním.
(2) Léčebná aplikace radionuklidu musí být prováděna v lůžkové části
zdravotnického zařízení poskytovatele zdravotních služeb, speciálně
upravené a vybavené pro tento účel. Tato podmínka neplatí, pokud
ozáření fyzických osob žijících ve společné domácnosti s pacienty po
léčebné aplikaci otevřeného radionuklidového zdroje nemůže překročit
dávkovou optimalizační mez stanovenou v § 64 odst. 1 písm. a) atomového
zákona. Při této léčebné aplikaci radionuklidu musí být zajištěno, aby
pacient nepoužíval vlastní prádlo.
(3) Při propuštění pacienta po léčebné aplikaci radionuklidu podle
odstavce 2, musí být všechny jeho předměty osobní potřeby zkontrolovány
z hlediska možného znečištění radionuklidem a v případě takového
znečištění dekontaminovány nebo zneškodněny jako radioaktivní odpad.
(4) Podstupuje-li pacient léčebnou aplikaci radionuklidu, musí držitel
povolení poskytnout pacientovi nebo jeho zákonnému zástupci před
opuštěním zdravotnického zařízení
a) písemnou informaci o rizicích ionizujícího záření a
b) písemné pokyny, jak omezit dávky fyzické osoby, která přichází s
pacientem do styku, na tak nízkou úroveň, jaké lze rozumně dosáhnout.
(5) Podstupuje-li pacient diagnostickou aplikaci radionuklidu, musí
držitel povolení poskytnout pacientovi před opuštěním zdravotnického
zařízení písemné pokyny podle odstavce 4 písm. b) v případě, že by se
ozáření fyzické osoby, která přichází s pacientem do styku, mohlo
blížit hodnotám obecných limitů pro obyvatele.
(6) Na pracovišti, na kterém se provádí léčebná nebo diagnostická
aplikace radionuklidu, musí být vyvěšeno na viditelném místě sdělení o
nezbytnosti oznámit pracovníkům poskytovatele zdravotních služeb
těhotenství nebo kojení před provedením lékařského ozáření.
(7) Vybavení pracoviště, na kterém se provádí léčebná nebo diagnostická
aplikace radionuklidu, musí být v souladu se zvláštními potřebami a
povahou tohoto lékařského ozáření.
§ 79
Diagnostické referenční úrovně
(K § 84 odst. 6 atomového zákona)
(1) Národní diagnostické referenční úrovně stanoví příloha č. 22 k této
vyhlášce.
(2) Záznamy o výsledku prošetření soustavného odchylování od místní
diagnostické referenční úrovně musí obsahovat
a) dobu, po kterou k tomuto odchylování docházelo,
b) přibližný počet pacientů, kterých se toto odchylování týkalo,
c) rozsah tohoto odchylování,
d) důvody tohoto odchylování,
e) průběh a výsledky optimalizace v případě, že byla na základě
prošetření provedena, a
f) záznam z revize místních diagnostických referenčních úrovní v
případě, že byla na základě prošetření provedena.
(3) Záznam o výsledku prošetření významného překročení místní
diagnostické referenční úrovně musí obsahovat
a) datum a čas, kdy k tomuto významnému překročení došlo,
b) identifikaci pacienta, kterého se toto významné překročení týkalo, a
c) informaci, zda je toto významné překročení radiologickou událostí.
§ 80
Chybné ozáření pacienta
[K § 60 odst. 4 písm. a) atomového zákona]
(1) Ozářením pacienta, které je považováno za chybné pro účely vymezení
radiologické události, je
a) ozáření, které může při lékařském ozáření ohrozit život pacienta v
důsledku tkáňových reakcí,
b) ozáření vzniklé z důvodu
1. nezáměrné události při lékařském ozáření zahrnující lidskou chybu
nebo selhání přístroje, nebo
2. jiné události při lékařském ozáření, jejíž důsledky nemohou být
opomenuty z hlediska radiační ochrany,
c) v radioterapii
1. ozáření při záměně pacienta,
2. terapeutické ozáření jiné tkáně nebo orgánu, než bylo plánováno,
3. aplikace celkové dávky nebo dávky na frakci, která se významně liší
od indikované dávky,
4. aplikace chybně předepsané dávky, nebo
5. ozáření, které způsobí, že radiobiologický efekt léčby neodpovídá
původně plánovanému, způsobené přerušením nebo předčasným ukončením
plánované léčby, které není způsobeno zdravotním stavem pacienta,
d) v nukleární medicíně
1. aplikace jiného radiofarmaka, než bylo plánováno,
2. aplikace aktivity výrazně odlišné od předepsané aktivity,
3. ozáření při záměně pacienta, nebo
4. aplikace aktivity nebo radiofarmaka, které byly chybně předepsány,
e) v radiodiagnostice
1. ozáření násobně vyšší než potřebné,
2. ozáření při záměně pacienta,
3. ozáření jiného orgánu nebo tkáně, než bylo plánováno, nebo
4. při výkonu prováděném u těhotné ženy ozáření zárodku nebo plodu
přímým svazkem, které nebylo indikováno, a
f) v intervenční radiologii
1. ozáření násobně vyšší než potřebné,
2. ozáření při záměně pacienta,
3. ozáření jiného orgánu nebo tkáně, než bylo plánováno,
4. při výkonu prováděném u těhotné ženy ozáření zárodku nebo plodu
přímým svazkem, které nebylo indikováno, nebo
5. případ, kdy dojde ke tkáňové reakci z důvodu nesprávného provedení
výkonu.
(2) Aplikací aktivity výrazně odlišné od předepsané aktivity je v
nukleární medicíně pro účely vymezení chybného ozáření u
a) léčebné aplikace radionuklidu aplikace aktivity, která se liší od
předepsané aktivity o více než 20 %, nebo
b) diagnostické aplikace radionuklidu aplikace aktivity, která se liší
od předepsané aktivity o více než 40 %.
§ 81
Radiologické události
(K § 87 odst. 5 atomového zákona)
(1) Radiologické události musí být klasifikovány podle jejich
závažnosti do kategorií A, B nebo C. Kritéria pro zařazení radiologické
události do kategorie stanoví příloha č. 23 k této vyhlášce.
(2) Radiologická událost kategorie A nebo B je závažnou radiologickou
událostí.
(3) Příloha č. 23 k této vyhlášce stanoví
a) postupy pro případ výskytu radiologické události nebo případu, kdy k
radiologické události mohlo dojít, pokud by nebyly příčiny včas
odhaleny a odstraněny,
b) obsah a dobu uchovávání záznamů z prošetření radiologické události
nebo případu, kdy k radiologické události mohlo dojít, pokud by nebyly
příčiny včas zjištěny a odstraněny, a
c) rozsah informování o závažné radiologické události a lhůty k jeho
provedení.
§ 82
Stanovení distribuce dávek u obyvatelstva z lékařského ozáření
(K § 85 odst. 4 atomového zákona)
(1) Rozsah údajů o zdravotních službách, při nichž bylo použito
ionizující záření a které byly poskytovatelem zdravotních služeb
vykázány a zdravotní pojišťovnou uhrazeny, poskytovaných Úřadu
zdravotní pojišťovnou stanoví příloha č. 24 k této vyhlášce.
(2) Údaje podle odstavce 1 musí být poskytovány Úřadu elektronicky ve
strojově čitelném formátu.
Díl 9
Nelékařské ozáření
§ 83
Záznamy o nelékařském ozáření lékařským radiologickým vybavením
(K § 83 odst. 7 atomového zákona)
Záznamy o nelékařském ozáření lékařským radiologickým vybavením musí
obsahovat
a) identifikaci fyzické osoby, která podstupuje nelékařské ozáření,
b) zdůvodnění každého nelékařského ozáření,
c) datum a čas provedení každého nelékařského ozáření,
d) záznam parametrů ozáření, pomocí kterých lze odhadnout dávku z
nelékařského ozáření,
e) identifikaci zdroje ionizujícího záření, kterým je nelékařské
ozáření provedeno,
f) porovnání dávky z nelékařského ozáření s místní diagnostickou
referenční úrovní používanou pro vyšetření v rámci lékařského ozáření s
obdobným postupem a zdrojem ionizujícího záření a
g) informaci o provedení nelékařského ozáření bez souhlasu ozařované
fyzické osoby, je-li v souladu s jiným právním předpisem takto
postupováno.
§ 84
Záznamy o nelékařském ozáření jiným zdrojem ionizujícího záření
(K § 83 odst. 7 atomového zákona)
Záznamy o nelékařském ozáření jiným zdrojem ionizujícího záření musí
obsahovat
a) identifikaci fyzické osoby, která podstupuje nelékařské ozáření,
b) věk a pohlaví fyzické osoby, která podstupuje nelékařské ozáření,
c) zdůvodnění každého nelékařského ozáření,
d) informaci o případu, kdy fyzická osoba, která měla nelékařské
ozáření podstoupit, jej odmítla,
e) datum a čas provedení každého nelékařského ozáření,
f) záznam parametrů ozáření, pomocí kterých lze odhadnout dávku z
nelékařského ozáření,
g) identifikaci zdroje ionizujícího záření, kterým je nelékařské
ozáření provedeno,
h) porovnání dávky z nelékařského ozáření s dávkovou optimalizační mezí
a
i) informaci o provedení nelékařského ozáření bez souhlasu ozařované
fyzické osoby, je-li v souladu s jiným právním předpisem takto
postupováno.
Díl 10
Radiační ochrana při činnosti související se získáváním radioaktivního
nerostu
§ 85
Pracoviště s činností související se získáváním radioaktivního nerostu
(K § 88 odst. 6 atomového zákona)
(1) Při činnosti související se získáváním radioaktivního nerostu musí
být radiační ochrana zajištěna vymezením
a) sledovaného pásma na
1. odkališti,
2. dekontaminační stanici,
3. čistírně důlních vod a
4. čistírně průmyslových odpadních vod z pracoviště, které je součástí
technologie úpravy radioaktivních nerostů, a
b) kontrolovaného pásma
1. na podzemním pracovišti, kde je dobýván radioaktivní nerost,
2. na technologickém celku na povrchu navazujícím na úvodní důlní dílo,
kde je dobýván radioaktivní nerost,
3. v sušárně uranového koncentrátu,
4. ve skladu uranového koncentrátu a
5. v technologicky ucelené části chemické úpravny uranové rudy.
(2) Při vymezení sledovaného pásma a kontrolovaného pásma podle
odstavce 1 a při zajišťování radiační ochrany v nich musí být
postupováno obdobně podle § 46 až 51.
§ 86
Zvláštní požadavky na zajištění radiační ochrany při činnosti
související se získáváním radioaktivního nerostu
(K § 88 odst. 6 atomového zákona)
Kontrola povrchové kontaminace fyzické osoby při opuštění
kontrolovaného pásma pracoviště, kde jsou vykonávány činnosti
související se získáváním radioaktivního nerostu, podle § 47 písm. e)
se neprovádí.
Díl 11
Přírodní zdroje ionizujícího záření
§ 87
Pracoviště s materiálem se zvýšeným obsahem přírodního radionuklidu
[K § 93 odst. 4 písm. a) atomového zákona]
Pracovištěm s materiálem se zvýšeným obsahem přírodního radionuklidu je
pracoviště, na kterém se provádí
a) těžba, transport produktovody nebo zpracování ropy a plynu,
b) těžba uhlí,
c) těžba rud,
d) zpracování niobové nebo tantalové rudy,
e) zpracování suroviny obsahující vzácnou zeminu,
f) primární výroba železa,
g) tavení cínu, olova nebo mědi,
h) výroba cementu, včetně údržby slínkových pecí,
i) výroba fosfátových hnojiv, výroba kyseliny fosforečné nebo termická
výroba fosforu,
j) výroba pigmentu na bázi oxidu titaničitého,
k) zpracování zirkonu nebo zirkonia,
l) výroba, zpracování nebo užití materiálů s obsahem thoria a uranu,
m) spalování uhlí v zařízení s tepelným výkonem nad 5 MW, včetně údržby
kotlů,
n) získávání geotermální energie,
o) provoz zařízení na úpravu vlastností podzemní vody nebo nakládání s
vodárenskými kaly z úpravy vody z podzemního zdroje,
p) nakládání s materiálem, u kterého bylo prokázáno, že obsah
přírodního radionuklidu v něm přesahuje uvolňovací úroveň nebo zvyšuje
příkon prostorového dávkového ekvivalentu o více než 0,5 mikroSv/h,
q) hornická činnost,
r) činnost prováděná hornickým způsobem v podzemí, nebo
s) činnost související s nakládáním s těžebním odpadem.
§ 88
Stanovení osobních dávek pracovníka na pracovišti s možností zvýšeného
ozáření z přírodního zdroje záření
[K § 93 odst. 4 písm. b) atomového zákona]
(1) Způsob měření za účelem stanovení osobních dávek
a) pracovníka, který nakládá s materiálem se zvýšeným obsahem
přírodního radionuklidu na pracovišti s materiálem se zvýšeným obsahem
přírodního radionuklidu, musí zahrnovat
1. měření příkonu prostorového dávkového ekvivalentu,
2. měření průměrných objemových aktivit radionuklidů v ovzduší,
3. měření povrchové kontaminace na pracovišti a
4. evidenci doby pobytu, nebo
b) pracovníka, který je členem letecké posádky na palubě letadla při
letu ve výšce nad 8 km, musí zahrnovat stanovení
1. míry účasti pracovníka na jednotlivých letech,
2. letových charakteristik a
3. parametrů důležitých pro výpočet efektivní dávky, a to opakovaně za
každý kalendářní rok.
(2) Na pracovišti s materiálem se zvýšeným obsahem přírodního
radionuklidu musí být provedeno měření k posouzení, zda jsou překročeny
úrovně
a) 300 Bq/m3 pro průměrnou objemovou aktivitu radonu v ovzduší při
výkonu práce, nebo
b) 1 mSv za rok pro efektivní dávku, která nezahrnuje dávku obdrženou z
ozáření z přírodního pozadí a z ozáření radonem a z produktů jeho
přeměny.
(3) Na pracovišti s materiálem se zvýšeným obsahem přírodního
radionuklidu, na kterém je zjištěno překročení úrovně podle odstavce 2,
musí být na základě opakovaného měření a doby pobytu na pracovišti
stanoveny osobní dávky pracovníka. V případě práce na více pracovištích
s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření musí být osobní
dávky pracovníka sčítány. Stanovené osobní dávky pracovníka musí být
hodnoceny podle hodnot uvedených v odstavci 4 písm. b).
(4) Stanovení osobních dávek pracovníka nemusí být prováděno na
pracovišti s materiálem se zvýšeným obsahem přírodního radionuklidu,
nedochází-li ke změně pracovních podmínek, výrobních postupů nebo
surovin a
a) nebylo zjištěno překročení úrovní podle odstavce 2, nebo
b) při opakovaném měření podle odstavce 3 nebyla zjištěna možnost
překročení
1. 6 mSv za rok pro efektivní dávku, nebo
2. 1/3 limitů stanovených na kalendářní rok v § 4 odst. 1 písm. b) až
d).
(5) Na pracovišti, na kterém mohou být překročeny hodnoty osobních
dávek pracovníka podle odstavce 4 písm. b), musí být osobní dávky
pracovníka určovány opakovaně v každém kalendářním roce.
§ 89
Informace o pracovišti s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje
záření a jejich předávání Úřadu
[K § 93 odst. 4 písm. b) a c) atomového zákona]
(1) Údaje získané měřením podle § 88 odst. 2 a údaje o stanovených
osobních dávkách musí být uchovávány po celou dobu trvání pracovní
činnosti pracovníka a dále do doby, kdy pracovník dosáhne nebo by
dosáhl 75 let věku, nejméně však po dobu 30 let po ukončení pracovní
činnosti.
(2) Údaje podle odstavce 1 a informace o překročení hodnot podle § 88
odst. 2 a odst. 4 písm. b) musí být Úřadu oznamovány do 1 měsíce od
jejich získání.
(3) Úřadu musí být o pracovišti s možností zvýšeného ozáření z
přírodního zdroje záření oznamovány následující informace:
a) identifikační údaje osoby vykonávající činnost, při které je
provozováno pracoviště,
b) název a adresa pracoviště,
c) údaje o zařazení pracoviště podle § 93 odst. 1 atomového zákona a §
87,
d) údaje o surovině používané na pracovišti a popis technologie
používané na pracovišti,
e) popis pracoviště, organizace, způsobu a režimu práce a doby pobytu
pracovníka na pracovišti,
f) způsob uvolňování radioaktivní látky z pracoviště s možností
zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření,
g) údaj o tom, zda je uvolňovaná radioaktivní látka používána k výrobě
stavebního materiálu, a
h) popis optimalizace radiační ochrany na pracovišti, popis opatření
přijatých k zajištění radiační ochrany a popis zajištění požadavků
podle § 94 odst. 2 atomového zákona na pracovišti.
(4) Informace podle odstavce 3 musí být Úřadu oznamovány poprvé před
zahájením provozu pracoviště a dále při každé jejich změně.
(5) Informace podle odstavce 3 musí být uchovávány nejméně po dobu 30
let od ukončení provozu pracoviště s možností zvýšeného ozáření z
přírodního zdroje záření.
§ 90
Optimalizace radiační ochrany na pracovišti s možností zvýšeného
ozáření z přírodního zdroje záření
[K § 66 odst. 6 písm. c) a § 93 odst. 4 písm. d) atomového zákona]
(1) Optimalizace radiační ochrany na pracovišti s možností zvýšeného
ozáření z přírodního zdroje záření musí být prováděna při překročení
úrovně podle § 88 odst. 2.
(2) Opatřeními k provedení optimalizace radiační ochrany podle odstavce
1 jsou zejména
a) změna
1. používaných surovin,
2. technologie, nebo
3. organizace, způsobu nebo režimu práce a
b) úprava pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje
záření, včetně úpravy ventilace.
§ 91
Uvolňování radioaktivní látky z pracoviště s možností zvýšeného ozáření
z přírodního zdroje záření
[K § 95 odst. 6 písm. a) až c) atomového zákona]
(1) Měření a hodnocení obsahu radionuklidů v radioaktivní látce
uvolňované z pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodního
zdroje záření musí být prováděno v případě pracoviště s materiálem se
zvýšeným obsahem přírodního radionuklidu zejména u
a) usazenin,
b) kalů,
c) použitých filtrů,
d) odpadů a odpadní vody uvolňované mimo pracoviště a
e) materiálů z tohoto pracoviště určených k opakovanému použití nebo
recyklaci.
(2) Měření a hodnocení podle odstavce 1 musí být prováděno poprvé při
zahájení provozu tohoto pracoviště a poté při změně, která by mohla
ovlivnit obsah radionuklidů v radioaktivní látce, nejméně jednou za 12
měsíců.
(3) Vnitřní předpis pro nakládání s radioaktivní látkou uvolňovanou z
pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření musí
obsahovat
a) výčet radioaktivních látek vyskytujících se na pracovišti, včetně
údajů o obsahu radionuklidů v nich,
b) popis nakládání s radioaktivní látkou na pracovišti, včetně způsobu
její likvidace nebo uvolnění z pracoviště,
c) pokyny pro bezpečné nakládání s radioaktivní látkou na pracovišti a
d) postupy evidence množství radioaktivní látky.
(4) Protokoly s výsledky měření a hodnocení podle odstavce 1 musí být
Úřadu předávány do 1 měsíce od získání přímo nebo prostřednictvím
držitele povolení podle § 9 odst. 2 písm. h) bodu 7 atomového zákona.
(5) Protokoly s výsledky měření a hodnocení podle odstavce 1 musí být
uchovávány po dobu 5 let od ukončení provozu pracoviště s možností
zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření.
HLAVA III
EXISTUJÍCÍ EXPOZIČNÍ SITUACE
§ 92
Pracoviště s možným zvýšeným ozářením z radonu
[K § 96 odst. 3 písm. a) atomového zákona]
Podmínky pro zařazení pracoviště umístěného v podzemním nebo prvním
nadzemním podlaží budovy mezi pracoviště s možným zvýšeným ozářením z
radonu stanoví příloha č. 25 k této vyhlášce.
§ 93
Efektivní dávka pracovníka na pracovišti s možným zvýšeným ozářením z
radonu
[K § 96 odst. 3 písm. b) atomového zákona]
(1) Na pracovišti s možným zvýšeným ozářením z radonu musí být
prováděno měření k posouzení, zda je překročena referenční úroveň 300
Bq/m3 pro průměrnou objemovou aktivitu radonu při době pobytu
pracovníka na pracovišti v délce 2 000 hodin za 12 měsíců. V případě
odlišné doby pobytu pracovníka na pracovišti musí být použit časový
integrál objemové aktivity radonu odpovídající době pobytu.
(2) Na pracovišti s možným zvýšeným ozářením z radonu, na kterém bylo
zjištěno překročení referenční úrovně podle odstavce 1, musí být na
základě opakovaného měření a stanovení efektivní dávky posouzeno, zda
může být u některého pracovníka překročena hodnota efektivní dávky 6
mSv za 12 měsíců. V případě práce na více pracovištích s možným
zvýšeným ozářením z radonu musí být efektivní dávky pracovníka sčítány.
(3) Na pracovišti s možným zvýšeným ozářením z radonu, na kterém nebylo
zjištěno překročení referenční úrovně podle odstavce 1 nebo na kterém
nebyla při opakovaném měření podle odstavce 2 zjištěna možnost
překročení hodnoty efektivní dávky pracovníka 6 mSv za 12 měsíců,
nemusí být v následujících letech měření a stanovení efektivní dávky
prováděno, nedošlo-li
a) ke změně
1. pracovních podmínek,
2. organizace nebo režimu práce, nebo
b) k úpravě pracoviště, včetně změny ventilace.
(4) Na pracovišti s možným zvýšeným ozářením z radonu, na kterém byla
při opakovaném měření podle odstavce 2 zjištěna možnost překročení
hodnoty efektivní dávky pracovníka 6 mSv za 12 měsíců, musí být měření
a stanovení efektivní dávky prováděno v každém kalendářním roce.
§ 94
Informace o pracovišti s možným zvýšeným ozářením z radonu a jejich
předávání Úřadu
[K § 96 odst. 3 písm. c) a d) atomového zákona]
(1) Údaje získané měřením podle § 93 odst. 1 a údaje o stanovených
efektivních dávkách pracovníků na pracovišti s možným zvýšeným ozářením
z radonu musí být uchovávány po dobu trvání pracovní činnosti
pracovníka a dále do doby, kdy pracovník dosáhne nebo by dosáhl 75 let
věku, nejméně však po dobu 30 let po ukončení pracovní činnosti.
(2) Údaje podle odstavce 1 a informace o překročení hodnot podle § 93
odst. 1 a 2 musí být Úřadu oznamovány do jednoho měsíce od jejich
získání.
(3) Úřadu musí být o pracovišti s možným zvýšeným ozářením z radonu
oznamovány následující informace:
a) identifikační údaje osoby vykonávající činnost, při které je
provozováno pracoviště,
b) název a adresa pracoviště,
c) typ pracoviště podle § 96 odst. 1 atomového zákona,
d) popis pracoviště, organizace, způsobu a režimu práce, ventilačních
poměrů a doby pobytu pracovníka na pracovišti,
e) popis optimalizace radiační ochrany na pracovišti a
f) v případě, že je splněna podmínka podle § 97 odst. 1 atomového
zákona, popis opatření přijatých k zajištění radiační ochrany a popis
zajištění požadavků podle § 97 odst. 2 atomového zákona na pracovišti.
(4) Informace podle odstavce 3 musí být Úřadu oznamovány poprvé před
zahájením provozu pracoviště s možným zvýšeným ozářením z radonu a dále
při každé jejich změně.
(5) Informace podle odstavce 3 musí být uchovávány po dobu 30 let od
ukončení provozu pracoviště s možným zvýšeným ozářením z radonu.
§ 95
Optimalizace radiační ochrany na pracovišti s možným zvýšeným ozářením
z radonu
[K § 66 odst. 6 písm. c) atomového zákona]
(1) Optimalizace radiační ochrany na pracovišti s možným zvýšeným
ozářením z radonu musí být prováděna při překročení referenční úrovně
podle § 93 odst. 1.
(2) Opatřeními k provedení optimalizace radiační ochrany podle odstavce
1 jsou zejména
a) změna organizace, způsobu nebo režimu práce a
b) úprava pracoviště s možným zvýšeným ozářením z radonu, včetně úpravy
ventilace.
§ 96
Radonový index pozemku
(K § 98 odst. 4 atomového zákona)
(1) Ke stanovení radonového indexu pozemku musí být
a) používán reprezentativní soubor měření objemové aktivity 222Rn v
půdním vzduchu,
b) posouzena plynopropustnost základových půd a
c) používány místní a obecné charakteristiky geologického podloží
ovlivňující směr a rychlost pohybu radonu v základových půdách.
(2) Stanovení radonového indexu pozemku musí být vyhodnocováno na
základě společného vyhodnocení
a) statistické charakteristiky objemové aktivity radonu v půdním
vzduchu a
b) charakteristiky plynopropustnosti zjištěné měřením nebo posouzením
na základě odborné zkušenosti a znalosti.
(3) Způsob vyhodnocení výsledků pro stanovení radonového indexu pozemku
stanoví příloha č. 26 k této vyhlášce.
(4) Radonový index pozemku je nízký, je-li
a) zjištěná objemová aktivita radonu v půdním vzduchu menší než
1. 10 kBq/m3 u vysoce propustných základových půd,
2. 20 kBq/m3 u středně propustných základových půd, nebo
3. 30 kBq/m3 u nízko propustných základových půd, nebo
b) číselná hodnota radonového indexu pozemku zjištěná měřením menší než
10.
(5) Radonový index pozemku je střední, je-li
a) zjištěná objemová aktivita radonu v půdním vzduchu
1. větší než 10 kBq/m3 a menší než 30 kBq/m3 u vysoce propustných
základových půd,
2. větší než 20 kBq/m3 a menší než 70 kBq/m3 u středně propustných
základových půd, nebo
3. větší než 30 kBq/m3 a menší než 100 kBq/m3 u nízko propustných
základových půd, nebo
b) číselná hodnota radonového indexu pozemku zjištěná měřením větší než
10 a menší než 35.
(6) Radonový index pozemku je vysoký, je-li
a) zjištěná objemová aktivita radonu v půdním vzduchu větší než
1. 30 kBq/m3 u vysoce propustných základových půd,
2. 70 kBq/m3 u středně propustných základových půd, nebo
3. 100 kBq/m3 u nízko propustných základových půd, nebo
b) číselná hodnota radonového indexu pozemku zjištěná měřením větší než
35.
§ 97
Ochrana fyzické osoby před přírodním ozářením ve stavbě
[K § 66 odst. 6 písm. a) a b) a § 99 odst. 5 atomového zákona]
(1) Referenční úroveň pro přírodní ozáření uvnitř budovy s obytnou nebo
pobytovou místností je
a) 300 Bq/m3 pro objemovou aktivitu radonu ve vnitřním ovzduší obytné
nebo pobytové místnosti; tato hodnota se vztahuje na průměrnou hodnotu
při výměně vzduchu obvyklé při užívání, nebo
b) 1 mikroSv/h pro maximální příkon prostorového dávkového ekvivalentu
v obytné nebo pobytové místnosti ve výšce 1 m nad podlahou a
vzdálenosti 0,5 m od stěny.
(2) Hodnota ročního průměru objemové aktivity radonu ve vzduchu, při
jejímž překročení je vlastník budovy s obytnou nebo pobytovou místností
povinen provést opatření, která snižují míru ozáření, je 3 000 Bq/m3.
(3) Při překročení referenční úrovně podle odstavce 1 musí vlastník
budovy posoudit účelnost opatření spočívajících zejména v
a) úpravě způsobu užívání budovy, včetně úpravy ventilace, nebo
b) provedení stavebních nebo technologických ozdravných opatření.
(4) Při postupu podle odstavce 3 musí vlastník budovy
a) přiměřeně používat postupy optimalizace radiační ochrany podle § 66
odst. 1, odst. 2 písm. c) a odst. 5 atomového zákona a
b) využívat informace o zdroji radonu a jeho závažnosti v dané situaci
a dostupných typech opatření ke snížení koncentrace radonu v budově,
včetně nákladů na ně.
Ochrana před přírodními radionuklidy ve vodě
§ 98
[K § 100 odst. 3 písm. a) až c) atomového zákona]
(1) Nejvyšší přípustnou hodnotu objemové aktivity radonu v pitné vodě
pro veřejnou potřebu a pro dodávání balené vody na trh stanoví příloha
č. 27 k této vyhlášce.
(2) Referenční úrovně obsahu přírodních radionuklidů v pitné vodě pro
veřejnou potřebu a pro dodávání balené vody na trh stanoví příloha č.
27 k této vyhlášce.
(3) Způsob a rozsah systematického měření a hodnocení obsahu přírodních
radionuklidů ve vodě stanoví příloha č. 27 k této vyhlášce.
(4) Systematické měření a hodnocení obsahu přírodních radionuklidů ve
vodě musí být prováděno ve vodě z podzemního zdroje a ve směsi vody z
podzemního zdroje a vody povrchové
a) poprvé před zahájením dodávání pitné vody pro veřejnou potřebu,
b) poprvé před zahájením dodávání balené vody na trh v České republice
a
c) následně pravidelně v průběhu dodávání pitné vody pro veřejnou
potřebu nebo balené vody na trh v České republice.
(5) Četnost systematického měření a hodnocení obsahu přírodních
radionuklidů ve vodě stanoví příloha č. 27 k této vyhlášce.
(6) V rámci systematického měření a hodnocení obsahu přírodních
radionuklidů ve vodě musí být provedeno stanovení indikativní dávky,
dojde-li k překročení vyšetřovací úrovně celkové objemové aktivity alfa
nebo celkové objemové aktivity beta. Vyšetřovací úrovně stanoví příloha
č. 27 k této vyhlášce.
(7) Stanovení indikativní dávky podle odstavce 6 musí být provedeno s
využitím výsledků doplňujícího rozboru. Postup doplňujícího rozboru
stanoví příloha č. 27 k této vyhlášce.
§ 99
[K § 100 odst. 3 písm. a) až c) atomového zákona]
(1) Není-li vyšetřovací úroveň celkové objemové aktivity alfa
překročena a překročení vyšetřovací úrovně celkové objemové aktivity
beta je způsobeno pouze přítomností 40K, indikativní dávka podle § 98
odst. 6 nemusí být stanovována a její referenční úroveň se považuje za
nepřekročenou.
(2) Systematické měření obsahu přírodních radionuklidů ve vodě může být
provedeno v rozsahu základního rozboru, bylo-li
a) zjištěno, že referenční úroveň indikativní dávky není překročena,
nebo
b) prokázáno, že při překročení referenční úrovně podle písmene a) je
radiační ochrana optimalizována.
(3) Rozsah základního rozboru podle odstavce 2 stanoví příloha č. 27 k
této vyhlášce.
(4) Nepřekročí-li výsledky v 5 po sobě jdoucích letech referenční
úrovně stanovené v § 98 odst. 2, systematické měření a hodnocení obsahu
přírodních radionuklidů ve vodě musí být dále prováděno, jen dojde-li
ke změně, která by mohla ovlivnit obsah přírodních radionuklidů ve
vodě, s výjimkou úpravy vody ke snížení obsahu přírodních radionuklidů.
(5) Dodržení hodnot podle § 98 odst. 1, 2 a 6 musí být posuzováno
a) u vody dodávané z vodovodní sítě na místě, kde voda vytéká z
kohoutku,
b) u vody dodávané z cisterny na místě jejího výtoku z cisterny,
c) u vody stáčené do láhve nebo kontejneru, které jsou určeny k
prodeji, na místě plnění do láhve nebo kontejneru a
d) u vody používané k přípravě potravin v potravinářském podniku na
místě, kde se voda v tomto podniku používá.
(6) Vzorky vody musí být pro systematické měření a hodnocení obsahu
přírodních radionuklidů ve vodě odebírány tak, aby byly reprezentativní
pro
a) vodu dodávanou během celého kalendářního roku a pro celou vodou
zásobovanou oblast a
b) veškerou vyrobenou vodu stáčenou do lahví nebo kontejnerů.
§ 100
Údaje vztahující se k ochraně před přírodními radionuklidy ve vodě a
jejich oznamování Úřadu
[K § 100 odst. 3 písm. d) atomového zákona]
(1) Evidence výsledků měření obsahu přírodních radionuklidů ve vodě a
dalších údajů musí v případě dodávání pitné vody pro veřejnou potřebu
zahrnovat
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresu místa
pobytu, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, fyzické osoby, která je
dodavatelem vody,
b) název, sídlo nebo adresu umístění organizační složky na území České
republiky, byla-li zřízena, identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
právnické osoby, která je dodavatelem vody,
c) název vodovodu,
d) identifikační údaje o zdroji vody,
e) údaje o vydatnosti zdroje vody a roční objem dodané vody,
f) výčet zásobovaných obcí a počet zásobovaných obyvatel,
g) údaje o úpravě vody,
h) údaje o opatřeních podle § 100 odst. 2 písm. c) a d) atomového
zákona,
i) údaje o místě, datu a způsobu odběru vzorků,
j) protokoly s výsledky měření vzorků a
k) evidenční číslo držitele povolení, který provádí měření.
(2) Evidence výsledků měření obsahu přírodních radionuklidů ve vodě a
dalších údajů musí v případě dodávání balené vody na trh v České
republice zahrnovat
a) identifikační údaje v rozsahu podle odstavce 1 písm. a) a b)
1. výrobce balené vody a
2. dovozce balené vody,
b) označení a druh balené vody,
c) identifikační údaje o zdroji vody,
d) roční objem výroby nebo dovozu balené vody,
e) údaje o úpravě vody,
f) údaje o opatřeních podle § 100 odst. 2 písm. c) a d) atomového
zákona,
g) údaje o místě, datu a způsobu odběru vzorků,
h) protokoly s výsledky měření vzorků a
i) evidenční číslo držitele povolení, který provádí měření.
(3) Údaje podle odstavců 1 a 2 musí být uchovávány po dobu 5 let od
ukončení dodávání pitné vody pro veřejnou potřebu nebo uvádění balené
vody na trh v České republice.
(4) Údaje podle odstavců 1 a 2 musí být oznamovány Úřadu
a) poprvé před zahájením dodávání pitné vody pro veřejnou potřebu nebo
dodávání balené vody na trh v České republice a
b) v každém kalendářním roce.
(5) Údaje podle odstavce 1 písm. i) a j) a odstavce 2 písm. g) a h) lze
Úřadu oznamovat prostřednictvím držitele povolení podle § 9 odst. 2
písm. h) bodu 6 atomového zákona.
(6) Údaje o ukončení dodávání pitné vody pro veřejnou potřebu nebo
dodávání balené vody na trh v České republice musí být oznamovány Úřadu
neprodleně.
§ 101
Optimalizace radiační ochrany při dodávání pitné vody pro veřejnou
potřebu a dodávání balené vody na trh v České republice
[K § 66 odst. 6 písm. c) atomového zákona]
Při přijímání opatření podle § 100 odst. 2 písm. c) a d) atomového
zákona musí dodavatel vody a výrobce a dovozce balené vody zohlednit
účelnost těchto opatření. Těmito opatřeními jsou zejména:
a) výběr jiného zdroje vody,
b) v případě dovozu balené vody dovoz obdobné balené vody s nižším
obsahem přírodního radionuklidu, nebo
c) instalace zařízení ke snížení obsahu přírodního radionuklidu.
§ 102
Ochrana před přírodními radionuklidy ve stavebním materiálu
[K § 9 odst. 2 písm. j) a § 101 odst. 4 písm. a) až c) atomového
zákona]
(1) Výčet stavebních materiálů podle § 9 odst. 2 písm. j) atomového
zákona stanoví příloha č. 28 k této vyhlášce.
(2) Referenční úroveň pro stavební materiál je 1 mSv za rok pro
efektivní dávku reprezentativní osoby ze zevního ozáření zářením gama
při užívání stavby s obytnými nebo pobytovými místnostmi nezahrnující
dávku obdrženou z ozáření z přírodního pozadí.
(3) Index hmotnostní aktivity I je bezrozměrná veličina určená vztahem
I = aK/3 000 Bq.kg-1 + aRa/300 Bq.kg-1 + aTh/200 Bq.kg-1 na základě
hmotnostních aktivit vyjádřených v Bq.kg-1 radionuklidů 40K, 226Ra a
228Th.
(4) Hodnota indexu hmotnostní aktivity pro stavební materiál je 1. Při
překročení této hodnoty se má referenční úroveň podle odstavce 2 za
překročenou.
(5) Systematické měření a hodnocení obsahu přírodních radionuklidů ve
stavebním materiálu musí být prováděno stanovením indexu hmotnostní
aktivity
a) poprvé před uvedením stavebního materiálu na trh a
b) nejméně jednou za kalendářní rok.
(6) Efektivní dávka reprezentativní osoby z užívání stavebního
materiálu ze zevního ozáření zářením gama musí být stanovena z výsledků
měření hmotnostních aktivit 40K, 226Ra a 228Th zjištěných podle
odstavce 5 a hodnocena porovnáním s referenční úrovní podle odstavce 2.
(7) Je-li stavebním materiálem nebo jeho součástí radioaktivní látka s
porušenou rovnováhou dlouhodobých přírodních radionuklidů uvolňovaná z
pracoviště s materiálem se zvýšeným obsahem přírodního radionuklidu,
stanovení indexu hmotnostní aktivity musí být nahrazeno měřením podle §
95 odst. 1 písm. b) atomového zákona. Výsledky tohoto měření musí být
hodnoceny porovnáním s referenční úrovní podle odstavce 2. Efektivní
dávka reprezentativní osoby z užívání stavebního materiálu ze zevního
ozáření zářením gama musí být stanovena z výsledků tohoto měření a
hodnocena porovnáním s referenční úrovní podle odstavce 2.
§ 103
Údaje vztahující se k ochraně před přírodními radionuklidy ve stavebním
materiálu a jejich oznamování Úřadu
[K § 101 odst. 4 písm. d) atomového zákona]
(1) Evidence výsledků měření obsahu přírodních radionuklidů ve
stavebním materiálu a dalších údajů musí zahrnovat
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresu místa
pobytu, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, fyzické osoby, která je
výrobcem nebo dovozcem stavebního materiálu,
b) název, sídlo nebo adresu umístění organizační složky na území České
republiky, byla-li zřízena, identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
právnické osoby, která je výrobcem nebo dovozcem stavebního materiálu,
c) označení nebo typ stavebního materiálu a surovin pro jeho výrobu a
údaj o jejich původu,
d) údaj o ročním objemu výroby nebo dovozu stavebního materiálu,
e) údaj o původu dováženého stavebního materiálu,
f) údaje charakterizující rozsah a způsob použití stavebního materiálu
ve stavbách,
g) údaj o místu, datu a způsobu odběru vzorků,
h) protokoly s výsledky měření vzorků a
i) evidenční číslo držitele povolení, který provádí měření.
(2) Údaje podle odstavce 1 musí být uchovávány nejméně po dobu 5 let od
ukončení dodávání stavebního materiálu na trh v České republice.
(3) Údaje podle odstavce 1 musí být oznamovány Úřadu
a) poprvé před dodáním stavebního materiálu na trh v České republice a
b) v každém kalendářním roce.
(4) Údaje podle odstavce 1 písm. g) a h) lze Úřadu oznamovat
prostřednictvím držitele povolení podle § 9 odst. 2 písm. h) bodu 6
atomového zákona.
(5) Údaj o ukončení dodávání stavebního materiálu na trh v České
republice musí být oznamován Úřadu neprodleně.
HLAVA IV
UVOLŇOVÁNÍ
§ 104
Uvolňovací úrovně pro pracoviště se zdroji ionizujícího záření
(K § 76 odst. 6 atomového zákona)
(1) Uvolňovací úrovně pro pracoviště se zdroji ionizujícího záření se
považují za překročené
a) při uvolňování předmětu nebo pevné látky, pokud
1. v uvolňovaném předmětu nebo v uvolňovaném množství pevné látky je
součet podílů průměrných hmotnostních aktivit jednotlivých radionuklidů
a jejich uvolňovacích úrovní hmotnostní aktivity větší než 1;
uvolňovací úrovně hmotnostní aktivity stanoví příloha č. 7 k této
vyhlášce, nebo
2. kdekoliv na ploše 300 cm2 povrchu uvolňovaného předmětu je povrchová
kontaminace vyšší než uvolňovací úrovně plošné aktivity; uvolňovací
úrovně plošné aktivity stanoví příloha č. 7 k této vyhlášce,
b) při vypouštění odpadních vod do povrchových vod, pokud součet
součinů průměrných objemových aktivit jednotlivých vypouštěných
radionuklidů a jejich maximálních konverzních faktorů hing pro příjem
požitím dospělým jednotlivcem z obyvatelstva je větší než 0,1 mSv/m3;
maximální konverzní faktor hing pro příjem požitím dospělým
jednotlivcem z obyvatelstva stanoví příloha č. 3 k této vyhlášce,
c) při vypouštění odpadních vod do kanalizace pro veřejnou potřebu,
pokud součet součinů průměrných objemových aktivit jednotlivých
vypouštěných radionuklidů a jejich maximálních konverzních faktorů hing
pro příjem požitím dospělým jednotlivcem z obyvatelstva je větší než 10
mSv/m3,
d) při vypouštění radionuklidů do ovzduší, pokud součet součinů
průměrných objemových aktivit jednotlivých vypouštěných radionuklidů a
jejich konverzních faktorů hinh pro příjem vdechnutím dospělým
jednotlivcem z obyvatelstva podle přílohy č. 3 k této vyhlášce je větší
než 0,1 mikroSv/m3; konverzní faktor hinh pro příjem vdechnutím
dospělým jednotlivcem z obyvatelstva stanoví příloha č. 3 k této
vyhlášce,
e) při ukládání na skládky odpadu, pokud
1. v uvolňovaném předmětu nebo uvolňované pevné látce je součet podílů
průměrných hmotnostních aktivit jednotlivých radionuklidů a jejich
uvolňovacích úrovní hmotnostní aktivity větší než 1, nebo
2. příkon prostorového dávkového ekvivalentu ve vzdálenosti 1 m od
povrchu skládky je v místě uložení na skládce větší než 0,4 mikroSv/h,
a
f) při spalování ve spalovně, pokud
1. spalné plyny vypouštěné do ovzduší překračují uvolňovací úrovně
podle písmene d), nebo
2. popel vzniklý spálením překračuje uvolňovací úrovně podle písmene a)
nebo e).
(2) Průměrná hmotnostní aktivita podle odstavce 1 písm. a) a e) se
vztahuje na jednotlivý uvolňovaný předmět nebo na uvolňované množství
homogenní pevné látky. Uvolňované množství pevné látky se považuje za
homogenní, pokud hustota pevné látky se v žádné části objemu neliší od
její průměrné hustoty o více než 30 % a hmotnostní aktivita pevné látky
se v žádné části objemu neliší od její průměrné hmotnostní aktivity o
více než 30 %.
(3) Průměrná objemová aktivita uvolňovaného množství kapalné nebo
plynné látky podle odstavce 1 písm. b) až d) musí být určována z
reprezentativního vzorku látky odebraného před jejím uvolněním nebo
odebíraného během uvolňování.
§ 105
Uvolňovací úrovně pro pracoviště s možností zvýšeného ozáření z
přírodního zdroje záření
[K § 95 odst. 6 písm. d) atomového zákona]
(1) Uvolňovací úrovně pro uvolňování pevných materiálů z pracoviště s
možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření, včetně jejich
ukládání na skládky odpadu, uvolňování k opakovanému použití, recyklaci
nebo spalování, jsou
a) hmotnostní aktivita přírodních radionuklidů z řady 238U 1 kBq/kg,
b) hmotnostní aktivita přírodních radionuklidů z řady 232Th 1 kBq/kg,
nebo
c) hmotnostní aktivita 40K 10 kBq/kg.
(2) Uvolňovací úrovně podle odstavce 1 se nepovažují za překročené,
pokud průměrná hmotnostní aktivita žádného radionuklidu není větší než
hodnota uvolňovací úrovně.
(3) Uvolňovací úrovně pro vypouštění odpadních vod do vod povrchových
jsou
a) průměrná celková objemová aktivita alfa ve všech látkách 0,5 Bq/l a
b) průměrná celková objemová aktivita beta po odečtení příspěvku 40K ve
všech látkách 1 Bq/l.
(4) Uvolňovací úrovně podle odstavce 3 se nepovažují za překročené,
pokud průměrná objemová aktivita alfa nebo průměrná objemová aktivita
beta po odečtení příspěvku 40K není větší než hodnota uvolňovací
úrovně.
(5) Uvolňovací úrovně pro vypouštění odpadních vod do kanalizace pro
veřejnou potřebu jsou
a) průměrná celková objemová aktivita alfa ve všech látkách 50 Bq/l a
b) průměrná celková objemová aktivita beta po odečtení příspěvku 40K ve
všech látkách 100 Bq/l.
(6) Uvolňovací úrovně podle odstavce 5 se nepovažují za překročené,
pokud průměrná objemová aktivita alfa nebo průměrná objemová aktivita
beta po odečtení příspěvku 40K není větší než hodnota uvolňovací
úrovně.
(7) Průměrné hodnoty podle odstavců 1, 3 a 5 se vztahují na množství
uvolňovaných materiálů, ve kterých lze hmotnostní nebo objemovou
aktivitu považovat za homogenní.
HLAVA V
NEHODOVÉ EXPOZIČNÍ SITUACE
§ 106
Referenční úrovně pro nehodové expoziční situace
[K § 66 odst. 6 písm. a) atomového zákona]
Referenční úroveň pro ozáření fyzické osoby v nehodové expoziční
situaci je 100 mSv pro součet efektivní dávky ze zevního ozáření a
úvazku efektivní dávky z vnitřního ozáření.
§ 107
Ochranná opatření v nehodové expoziční situaci
[K § 104 odst. 9 písm. a) atomového zákona]
(1) Při zdůvodnění a optimalizaci v rámci rozhodování o zavedení
ochranných opatření v nehodové expoziční situaci musí být zohledněny
a) okolnosti ovlivňující proveditelnost ochranných opatření, zejména
1. hustota obyvatel,
2. dopravní situace,
3. existence velkých sídelních jednotek,
4. doba potřebná k přípravě evakuace obyvatel, nebo
5. aktuální meteorologická situace,
b) velikost ozáření fyzických osob, které by bylo odvráceno zavedením
ochranného opatření, a
c) důsledky zaváděných ochranných opatření.
(2) Neodkladná ochranná opatření musí být zavedena vždy, jestliže by
absorbované dávky v orgánech mohly v průběhu méně než 2 dnů u kterékoli
fyzické osoby překročit úrovně stanovené přílohou č. 29 k této
vyhlášce.
(3) Odůvodněným neodkladným ochranným opatřením je
a) ukrytí, pokud odvrácená efektivní dávka je větší než 10 mSv za
období ukrytí trvající nejdéle 2 dny,
b) jódová profylaxe, pokud
1. hrozí vnitřní kontaminace radioaktivním jódem a
2. odvrácený úvazek ekvivalentní dávky ve štítné žláze způsobený
radioizotopy jódu je větší než 100 mSv, nebo
c) evakuace, pokud součet efektivní dávky dosud obdržené v nehodové
expoziční situaci se započtením účinku již realizovaných ochranných
opatření a efektivní dávky, která by mohla být odvrácena evakuací, je
větší než 100 mSv za prvních 7 dní.
(4) Odůvodněným následným ochranným opatřením je
a) omezení používání radionuklidy kontaminovaných potravin, vody a
krmiv, pokud odvrácený roční úvazek efektivní dávky je větší než 1 mSv,
a
b) přesídlení obyvatel, nelze-li zajistit efektivní dávku obyvatel při
návratu na zasažené území menší než 20 mSv za období následujících 12
měsíců.
(5) Při rozhodování o odvolání zavedených ochranných opatření musí být
zohledněno ozáření, ke kterému by došlo po odvolání ochranných
opatření.
(6) Odůvodněným je odvolání ochranného opatření ukrytí, evakuace a
přesídlení obyvatel, bude-li efektivní dávka za období následujících 12
měsíců po odvolání ochranného opatření menší než 20 mSv.
(7) Při současném výskytu nehodové expoziční situace a mimořádné
situace po jiné havárii musí být zohledněno možné zvýšení škod z
mimořádné situace po jiné havárii v důsledku zavedení ochranného
opatření v rozsahu větším, než je přínos ze snížení ozáření.
Informování zasahující osoby o riziku spojeném se zásahem a údaje o
zásahu
§ 108
[K § 104 odst. 9 písm. b) a c) atomového zákona]
(1) Zasahující osoba, jejíž vyslání k zásahu se předem předpokládá,
musí v rámci svého pravidelného vzdělávání obdržet obecné a pravidelně
aktualizované informace o
a) účincích ionizujícího záření a s nimi spojených možných zdravotních
rizicích a
b) preventivních opatřeních radiační ochrany k odvrácení nebo snížení
ozáření.
(2) Osoba vysílající zasahující osobu k zásahu ji musí před zásahem
informovat o
a) aktuální radiační situaci a odhadech efektivní dávky, kterou může
zasahující osoba během zásahu obdržet, a
b) všech ochranných opatřeních, která je v průběhu zásahu nutné
dodržet.
(3) Zasahující osoba, jejíž vyslání k zásahu se předem nepředpokládá,
musí v přiměřeném rozsahu obdržet informace podle odstavců 1 a 2.
Poskytnutí informací musí tato zasahující osoba písemně potvrdit.
(4) Osoba vysílající zasahující osobu k zásahu musí po provedení zásahu
informovat zasahující osobu o velikosti vyhodnocené efektivní dávky,
kterou zasahující osoba obdržela při zásahu.
(5) Zasahující osoba, která je příslušníkem Hasičského záchranného
sboru České republiky, Policie České republiky nebo Armády České
republiky, musí být před složením služebního slibu nebo přísahy
informována o tom, že v rámci svého služebního zařazení může být
vyslána k zásahu, u kterého může být překročena referenční úroveň 100
mSv.
§ 109
[K § 104 odst. 9 písm. b) až e) atomového zákona]
(1) Souhlas zasahující osoby s účastí na zásahu musí být zaznamenán
písemně s podpisem zasahující osoby. Souhlas zasahující osoby, která je
příslušníkem Hasičského záchranného sboru České republiky, Policie
České republiky nebo Armády České republiky, je považován za udělený
složením služebního slibu nebo přísahy.
(2) Osobní ochranné prostředky a pomůcky zasahujících osob musí v co
nejvyšší míře omezit povrchovou a vnitřní kontaminaci těchto osob.
(3) Seznam zasahujících osob a záznamy a údaje o skutečnostech podle §
108 a odstavce 1 musí vysílající osoba uchovávat po dobu 10 let od
ukončení zásahu.
(4) Záznamy monitorování a hodnocení velikosti ozáření zasahující osoby
musí vysílající osoba uchovávat po dobu 30 let od ukončení zásahu.
(5) Identifikační údaje zasahující osoby a jí obdrženou dávku musí
vysílající osoba předávat Úřadu neprodleně po ukončení zásahu.
§ 110
Postupy při optimalizaci opatření k usměrnění přetrvávajícího ozáření v
důsledku nehodové expoziční situace
[K § 66 odst. 6 písm. a) a c) atomového zákona]
(1) Při optimalizaci opatření k usměrnění přetrvávajícího ozáření v
důsledku nehodové expoziční situace musí být v existující expoziční
situaci zohledněno
a) vnější ozáření v důsledku kontaminace životního prostředí a
b) vnitřní ozáření v důsledku příjmu kontaminovaných potravin nebo
kontaminované vody.
(2) Referenční úroveň k usměrnění přetrvávajícího ozáření v důsledku
nehodové expoziční situace je nejvýše 20 mSv za 12 měsíců.
(3) Opatření k usměrnění přetrvávajícího ozáření při správě
kontaminované oblasti vzniklé v důsledku nehodové expoziční situace
musí zahrnovat
a) vymezení kontaminovaných oblastí podle míry jejich kontaminace,
b) omezení pohybu fyzických osob,
c) stanovení podmínek pro živočišnou a rostlinnou výrobu,
d) stanovení podmínek pro spotřebu v kontaminované oblasti,
e) podmínky pro dekontaminaci v kontaminované oblasti a
f) podmínky pro ukládání a zpracování kontaminovaného odpadu.
(4) Nejsou-li známy přesnější údaje o době pobytu v budovách a ve
volném terénu, má se za to, že uvnitř budov stráví reprezentativní
osoba 7 000 hodin za kalendářní rok.
(5) Při optimalizaci opatření k usměrnění přetrvávajícího ozáření
způsobeného radioaktivní kontaminací potravního řetězce musí být
zohledněna
a) míra kontaminace položek potravního řetězce a
b) zastoupení kontaminovaných položek potravního řetězce v potravním
koši reprezentativní osoby.
ČÁST TŘETÍ
ZABEZPEČENÍ RADIONUKLIDOVÉHO ZDROJE
§ 111
Postupy zabezpečení radionuklidového zdroje
(K § 164 odst. 2 atomového zákona)
(1) Držitel povolení musí provést zabezpečení radionuklidového zdroje
1. až 3. kategorie zabezpečení tak, že
a) určí informace důležité z hlediska zabezpečení radionuklidového
zdroje a zajistí jejich ochranu před zneužitím a
b) přijme opatření k odhalení a zdržení nepovolaného přístupu k
radionuklidovému zdroji a odezvě na něj, zejména
1. zabránění neoprávněnému přemístění, jde-li o radionuklidový zdroj 1.
kategorie zabezpečení, a
2. snížení pravděpodobnosti neoprávněného přemístění na nejnižší
dosažitelnou míru, jde-li o radionuklidový zdroj 2. nebo 3. kategorie
zabezpečení.
(2) Zabezpečení radionuklidového zdroje 1. až 3. kategorie zabezpečení
musí zahrnovat
a) systém rozpoznání nepovolaného přístupu k radionuklidovému zdroji 1.
až 3. kategorie zabezpečení, který musí zajistit
1. zjištění neoprávněného přemístění radionuklidového zdroje 3.
kategorie zabezpečení,
2. odhalení každého pokusu o nepovolaný přístup k radionuklidovému
zdroji 1. a 2. kategorie zabezpečení,
3. odhalení pokusu o nepovolaný přístup k radionuklidovému zdroji 1.
kategorie zabezpečení nepovolaným pracovníkem držitele povolení a
4. získání informací nezbytných k neprodlenému vyhodnocení zjištěného
nepovolaného přístupu,
b) systém zábran ke zdržení přemístění radionuklidového zdroje, který
musí zajistit
1. snížení pravděpodobnosti neoprávněného přemístění radionuklidového
zdroje 3. kategorie zabezpečení,
2. snížení pravděpodobnosti neoprávněného přemístění radionuklidového
zdroje 2. kategorie zabezpečení na nejnižší dosažitelnou úroveň a
3. zdržení dostatečné k zahájení zásahu a zamezení neoprávněnému
přemístění radionuklidového zdroje 1. kategorie zabezpečení, a
c) systém reakce na zjištěný nepovolaný přístup, který musí zahrnovat
1. přijetí opatření v případě neoprávněného přemístění radionuklidového
zdroje 3. kategorie zabezpečení,
2. neprodlené přijetí opatření k zamezení neoprávněnému přemístění
radionuklidového zdroje 2. kategorie zabezpečení nebo k jeho přerušení
a
3. neprodlené provedení zásahu, který zabrání neoprávněnému přemístění
radionuklidového zdroje, a zajištění dostatečných lidských a
materiálních prostředků pro takový zásah pro zdroj 1. kategorie
zabezpečení.
§ 112
Prvky systému zabezpečení
(K § 164 odst. 2 atomového zákona)
Prvky, které musí systém zabezpečení radionuklidového zdroje obsahovat,
jsou
a) technické prostředky a organizační opatření, které zjevně ztěžují
přístup k radionuklidovému zdroji a odrazují tak nepovolanou fyzickou
osobu od nežádoucího jednání,
b) technické prostředky a organizační opatření zajišťující včasné
rozpoznání nepovolaného přístupu k radionuklidovému zdroji,
c) mechanické a jiné zábrany, které co nejvíce prodlouží dobu potřebnou
k neoprávněnému přemístění radionuklidového zdroje,
d) organizační opatření, která zajistí odezvu na nepovolaný přístup k
radionuklidovému zdroji, a
e) pravidla pro práci s fyzickými osobami, informacemi a technickými
prostředky sloužícími k zabezpečení radionuklidového zdroje.
§ 113
Plán zabezpečení
(K § 24 odst. 7 atomového zákona)
Plán zabezpečení musí obsahovat
a) popis radionuklidového zdroje, jeho kategorizaci a popis způsobu
jeho použití,
b) popis místa používání a uložení radionuklidového zdroje, jeho okolí
a jeho umístění v budovách a areálech,
c) umístění budov a areálů vzhledem k veřejně přístupným místům,
d) cíle plánu zabezpečení pro budovy a areály zohledňující
1. zvláštní podmínky a nebezpečí a
2. postupy pro zabránění nežádoucím následkům neoprávněného aktu,
e) popis opatření k zabezpečení radionuklidového zdroje, včetně
1. kontroly přístupu k radionuklidovému zdroji,
2. detekce nepovolaného přístupu k radionuklidovému zdroji,
3. zdržení nepovolaného přístupu k radionuklidovému zdroji,
4. zásahu při nepovolaném přístupu k radionuklidovému zdroji,
5. způsobů komunikace mezi osobami, které vyhodnocují výstupy ze
zabezpečovacího systému, a zasahujícími osobami, a
6. posouzení účinnosti opatření podle bodů 1 až 5,
f) popis administrativních opatření k zabezpečení radionuklidového
zdroje, včetně
1. práv a povinností pracovníků,
2. standardních a mimořádných operací s radionuklidovým zdrojem, údržby
a oprav technických prostředků ztěžujících přístup k radionuklidovému
zdroji a zajišťujících včasné rozpoznání nepovolaného přístupu k
radionuklidovému zdroji,
3. způsobu zajištění ochrany informací důležitých z hlediska
zabezpečení radionuklidového zdroje,
4. metod kontroly přístupu k radionuklidovému zdroji a
5. způsobu výcviku personálu, a
g) popis opatření při zvýšení hrozby.
§ 114
Ochrana informací důležitých z hlediska zabezpečení radionuklidového
zdroje
(K § 164 odst. 2 atomového zákona)
(1) Informacemi důležitými z hlediska zabezpečení radionuklidového
zdroje jsou
a) údaje o radionuklidových zdrojích a jejich umístění,
b) plánované způsoby přepravy a její trasy,
c) údaje obsažené v plánu zabezpečení,
d) údaje o systému zabezpečení,
e) údaje o ostraze,
f) údaje o administrativních opatřeních v rámci zabezpečení
radionuklidového zdroje a
g) údaje o zásahu, který zabrání neoprávněnému přemístění
radionuklidového zdroje 1. kategorie zabezpečení.
(2) Informace podle odstavce 1 může držitel povolení poskytnout pouze
osobám, které je potřebují pro výkon jim svěřené činnosti, a pouze v
rozsahu, který k tomuto výkonu potřebují.
(3) Držitel povolení musí ustanovit fyzickou osobu povinnou zajistit
zabezpečení radionuklidového zdroje a koordinaci činností v rámci
zabezpečení radionuklidového zdroje.
(4) Držitel povolení musí zajistit, aby fyzická osoba podílející se na
zabezpečení radionuklidového zdroje a fyzická osoba samostatně
přistupující k radionuklidovému zdroji 1. kategorie zabezpečení byla
vybírána a průběžně posuzována s ohledem na riziko z hlediska
zabezpečení, které může představovat.
ČÁST ČTVRTÁ
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 115
Oznámení
Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu
a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování
informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby
informační společnosti.
§ 116
Přechodná ustanovení
(1) Zkouška dlouhodobé stability prováděná podle § 27 odst. 1 písm. a)
bodu 6 po nabytí účinnosti této vyhlášky na jednoduchém zdroji
ionizujícího záření, který je
a) zubním intraorálním rentgenovým zařízením, na němž byla předchozí
zkouška dlouhodobé stability provedena v roce 2015, musí být provedena
do 24 měsíců od této zkoušky dlouhodobé stability,
b) zubním intraorálním rentgenovým zařízením vyrobeným před rokem 2005,
na němž byla předchozí zkouška dlouhodobé stability provedena v roce
2016, musí být provedena do 24 měsíců od této zkoušky dlouhodobé
stability,
c) zubním panoramatickým rentgenovým zařízením vyrobeným před rokem
2009, musí být provedena do 12 měsíců od předchozí zkoušky dlouhodobé
stability,
d) zubním panoramatickým rentgenovým zařízením vyrobeným v letech 2009
až 2011, musí být provedena do 24 měsíců od předchozí zkoušky
dlouhodobé stability, nebo
e) veterinárním rentgenovým zařízením vyrobeným před rokem 2006, musí
být provedena do 24 měsíců od předchozí zkoušky dlouhodobé stability.
(2) Požadavky na zdroje ionizujícího záření používané pro lékařské
ozáření uvedené v
a) § 76 písm. a), písm. b) bodech 3 a 4 a písm. c) bodech 3 až 6 se
použijí na zdroje ionizujícího záření instalované po nabytí účinnosti
této vyhlášky a
b) § 76 písm. b) bodě 5 a písm. c) bodě 7 se použijí na zdroje
ionizujícího záření instalované po 1. únoru 2018.
(3) Požadavky na zdroje ionizujícího záření používané pro lékařské
ozáření uvedené v
a) § 77 odst. 1 písm. a) bodě 3, písm. b) bodě 7, písm. c) bodě 6,
písm. d) bodech 3 až 6 a odst. 2 se použijí na zdroje ionizujícího
záření instalované po nabytí účinnosti této vyhlášky,
b) § 77 odst. 1 písm. a) bodě 4 se použijí na zdroje ionizujícího
záření instalované po 1. únoru 2018 a
c) § 77 odst. 1 písm. a) bodě 5 a písm. b) bodě 8 se použijí na zdroje
ionizujícího záření instalované po 1. dubnu 2012.
(4) Zasahující osoba, která je příslušníkem Hasičského záchranného
sboru České republiky, Policie České republiky nebo Armády České
republiky přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, je považována za
informovanou podle § 108 odst. 4 ode dne nabytí účinnosti této
vyhlášky.
(5) Souhlas zasahující osoby podle odstavce 4 ve smyslu § 109 odst. 1
je považován za udělený složením služebního slibu nebo přísahy před
nabytím účinnosti této vyhlášky.
§ 117
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2017, s výjimkou
a) § 75 odst. 4, § 76 písm. b) bodu 2 a písm. c) bodu 2 a § 77 odst. 1
písm. b) bodů 4 a 6 a písm. d) bodů 1 a 2, které nabývají účinnosti 1.
února 2018, a
b) § 77 odst. 1 písm. a) bodu 2, který nabývá účinnosti 1. ledna 2021.
Předsedkyně:
Ing. Drábová, Ph.D., v. r.
Přílohy č. 1 - 29 k vyhlášce č. 422/2016 Sb.
_________________
*) Pozn.: Přílohy jsou k dispozici ve formátu PDF
1) Směrnice Rady 2013/51/Euratom ze dne 22. října 2013, kterou se
stanoví požadavky na ochranu zdraví obyvatelstva, pokud jde o
radioaktivní látky ve vodě určené k lidské spotřebě.
Směrnice Rady 2013/59/Euratom ze dne 5. prosince 2013, kterou se
stanoví základní bezpečnostní standardy ochrany před nebezpečím
vystavení ionizujícímu záření a zrušují se směrnice 89/618/Euratom,
90/641/Euratom, 96/29/Euratom, 97/43/Euratom a 2003/122/Euratom.
