Směrnice č. HE 46/78 (čj. HEM-340.2-30.9.77)

Reklama

Směrnice č. HE 46/78 (čj. HEM-340.2-30.9.77) o hygienických požadavcích na pracovní prostředí

PŘEDPIS BYL ZRUŠEN 28.02.2001

*se změnami:*	směrnice čj. HEM-340.2-21.3.85; výnos čj. 340.2-13.10.88, zrušeno 89/2001 Sb.
uveřejněno v:	Registrováno v částce 21/1978 na straně 440
schváleno:	11.05.1978
účinnost od:	01.10.1978
*zrušeno:*	28.02.2001
[Textová verze]

HE46/78
Směrnice
ministerstva zdravotnictví ČSR
(Č.j. HEM-340.2-30.9.77 ze dne 11. května 1978)
o hygienických požadavcích na pracovní prostředí
ve znění směrnice čj. HEM-340.2-21.3.85 a výnosu
čj. 340.2-13.10.88

Ministerstvo zdravotnictví České socialistické republiky -
hlavní hygienik České socialistické republiky stanoví podle § 71
odst. 2 písm. a) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu:

Oddíl I
Základní ustanovení

§ 1

(1) Tyto směrnice upravují hygienické požadavky na pracovní
prostředí ve stavbách a jejich částech (dále jen "stavby"),
určených
- pro průmysl, včetně staveb bez denního světla a dočasných
staveb,
- pro skladování, v nichž pracovníci pobývají po celou nebo větší
část pracovní doby,
- pro zemědělství s výrobou nebo provozem obdobným průmyslovému
(např. přípravny krmiv a mísírny hnojiv),
- pro provozování služeb, které mají charakter výrobního provozu.

(2) Hygienické požadavky stanovené těmito směrnicemi je
nutno dodržovat i při navrhování, provádění, úpravách a udržování
staveb.

Směrnice se vztahují i na pracovní prostředí v jiných
stavbách, než jsou uvedeny v § 1 odst. 1, je-li dodržení
některých jimi stanovených požadavků nutné v zájmu ochrany zdraví
pracujících.

§ 3

Orgány hygienické služby vykonávají svou působnost podle
těchto směrnic ve spolupráci se zúčastněnými orgány státní správy
a dalšími orgány, zejména s orgány vykonávajícími státní odborný
dozor a společenskou kontrolu nad bezpečností a ochranou zdraví
při práci.

Oddíl II
Umístění a uspořádání staveb

§ 4

Stavby se musí umístit a uspořádat v souladu s obecnými
technickými požadavky na výstavbu+/ tak, aby pracovníci byli
chráněni před nepříznivými povětrnostními vlivy a před škodlivými
účinky výrobních procesů a aby mohli využívat příznivých vlivů
vnějšího prostředí.
-----------------------------------------------------------------
+/ Vyhl. č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na
výstavbu.

§ 5

Při uspořádání staveb se musí dbát, aby bylo zajištěno
vyhovující přirozené osvětlení a větrání výrobních místností,
omezena tepelná zátěž slunečním sáláním a vyloučeno vzájemné
nepříznivé působení jednotlivých staveb. Při stanovení polohy
stavby je nutno dodržovat tyto hygienické požadavky:
a) zasklené plochy ve střešní konstrukci se k omezení tepelné
zátěže slunečním sáláním orientují na sever; venkovní stěny s
velkými prosklenými plochami se neorientují na jihovýchod,
jih, jihozápad a západ; u zasklených ploch se omezuje tepelná
zátěž slunečním sáláním zejména úpravou fasády a žaluziemi,
reflexními a determálními skly;
b) členité stavby, jejichž křídla tvoří dvory, se situují k
převládajícímu směru větru tak, aby bylo zajištěno provětrání
dvorů; volná strana dvorů ústí na návětrnou stranu;
rozmístěním staveb se nesmějí vytvářet uzavřené dvory;
nelze-li ze závažných důvodů splnit tento požadavek, je nutné,
aby délka nejkratší strany dvora byla rovna nejméně
dvojnásobku výšky nejvyšší stavby tvořící uzavřený dvůr a aby
byly vytvořeny podmínky pro provětrání dvora; uzavřené dvory
nesmějí být zastavovány ani nesmějí sloužit jako skladovací
prostory;
c) vzdálenost staveb nebo jejich křídel se musí rovnat alespoň
polovině součtu největších obrysových výšek proti sobě
ležících staveb, musí však činit nejméně 12 m; působí-li
provoz umístěný ve stavbách na okolí nepříznivými vlivy (např.
nadměrný hluk), musí vzdálenost činit alespoň 15 m. Stanoví-li
však zvláštní předpisy pro některé případy vzdálenosti větší,
platí ustanovení těchto přísnějších předpisů; je-li stavba
výškově odstupňována, počítá se za výšku stavby výška její
nejvyšší části;
d) poloha stavby, popř. zařízení, z nichž jsou vypouštěny
chemické škodliviny a prach, se stanoví s ohledem na zdroje
těchto látek tak, aby velké zdroje byly umístěny na závětrné
straně závodu, podle převládajícího směru větru;
e) ve stavbách musí být dostatečné a vhodné prostory pro umístění
strojoven vzduchotechnických zařízení;
f) poloha staveb v závodě se stanoví s ohledem na zdroje hluku,
vibrací, záření, prachu a chemických škodlivin tak, aby jejich
působením nebylo zhoršováno prostředí ve stavbách bez těchto
zdrojů.

§ 6

Pásmo hygienické ochrany

(1) Pro ochranu okolí se kolem staveb, popř. zařízení, kde
prováděná opatření nestačí zabránit znečišťování ovzduší, zřizuje
pásmo hygienické ochrany.+/ Jeho šíře se stanoví podle druhu
a množství škodlivin vznikajících při výrobě a počítá se
zpravidla od obvodu stavby nebo jiného zařízení, z něhož se mohou
šířit škodliviny, popř. u velkých závodů, jejichž výstavba se
provádí po etapách, od hranice stavebního pozemku.

(2) Pásmo hygienické ochrany se stanoví podle individuálního
posouzení konkrétní situace, zejména podle místních podmínek,
stavu a úrovně technologie výroby, způsobu a účinnosti
zneškodňování průmyslových exhalací, výšky vypouštěcích otvorů,
hlukové hladiny. Tvar a velikost pásma hygienické ochrany závisí
na směru, jímž se šíří škodliviny; na hranicích pásma nesmí být
překročeny nejvyšší přípustné hodnoty škodlivin. Při plánování a
projektování staveb se vychází z údajů, které jsou podle
zvláštních předpisů++/ součástí dokumentace staveb.
-----------------------------------------------------------------
+/ § 5 vyhl. č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých
životních podmínek.
++/ Vyhl. č. 163/1973 Sb., o dokumentaci staveb.

§ 7

Uspořádání provozů

(1) Teplé, neklimatizované provozy se umísťují zpravidla v
jednolodních stavbách. Ve vícelodních stavbách, v nichž jsou
umístěny i teplé provozy, se technologická zařízení uspořádají
tak, aby se vytvořily lodě nebo úseky bez zdrojů tepla. Výšky
lodí se odstupňovávají podle měrné tepelné zátěže.

(2) Ve stavbách spojených komunikačními otvory se musí
zamezit vnikání škodlivin z jednoho provozu do druhého;
komunikační otvory nebo spojovací chodby se musí opatřit
mechanickým nebo vzduchovým uzávěrem (např. dvoukřídlové kývací
dveře, vzduchové clony). Totéž platí o spojení staveb mosty
a krčky.

(3) Všechny spojovací cesty ve stavbách musí být vedeny tak,
aby pracovníci byli co nejméně vystaveni působení průvanu a jiným
škodlivým vlivům (např. sálavému teplu, prachu, kouři a hluku);
dopravní cesty otevřené i uzavřené nesmějí sloužit za stálá
pracoviště.

(4) Ve stavbách se musí zamezit obtěžování osob hlukem,
pachy a jinými škodlivinami z výrobních prostor. Ve
vícepodlažních stavbách se musí zamezit vnikání škodlivin,
nadměrného tepla a pachů z jednoho podlaží do druhého. Provozovny
s většími zdroji tepla se umísťují ve vyšších podlažích.

(5) Střídají-li pracovníci pracovní stanoviště se značně
rozdílnými teplotami,+/ musí být mezi těmito stanovišti zřízeny
prostory k regulaci teplotních rozdílů nebo musí být vhodně
upraven pracovní postup.
-----------------------------------------------------------------
+/ Stanovení mikroklimatických podmínek viz přílohu č. 6 této
směrnice.

§ 8

Prostorové poměry

(1) V prostorách určených pro trvalý výkon práce musí na
jednoho pracovníka připadnout nejméně 15 m3 vzdušného
nezastavěného prostoru a nejméně 2 m2 volné podlahové plochy
(mimo zařízení a spojovací cesty). Příslušný orgán hygienické
služby může podle druhu technologie výrobního procesu zvýšit
požadavek na vzdušný prostor a podlahovou plochu až na
dvojnásobek.

(2) Prostory určené pro trvalý výkon práce musí mít od
podlahy ke stropu nebo ke spodní části konstrukcí výšku nejméně 3
m, v klimatizovaných prostorách s provozem nevýrobního charakteru
nejméně 2,70 m, není-li podlahová plocha větší než 100 m2; výška
se měří na nejnižší stěně. Nejmenší přípustné výšky se vztahují
také na pracoviště umístěná na galériích nad sebou. Orgán
hygienické služby+/ zvýší požadavek na výšku, jsou-li při provozu
překračovány nejvyšší přípustné hodnoty škodlivých vlivů
stanovené v přílohách č. 2 - 6. U prostor určených jen pro
přechodný výkon práce (tj. méně než 4 hodiny za pracovní směnu)
lze za předpokladu jejich dobré větratelnosti snížit výšku až na
2,10 m; tato výška však nesmí být dále snižována konstrukcemi,
potrubími nebo jiným způsobem.
-----------------------------------------------------------------
+/ § 75 odst. 2 a 3 zákona č. 20/1966 Sb.

Stavební provedení

§ 9

(1) Ke stavbám, popř. změnám staveb a místností lze použít
jen takových stavebních a konstrukčních materiálů, které umožňují
vytvoření vhodných podmínek na pracovištích z hlediska tepelného,
optického (podmínka dobrého vidění) a akustického a z hlediska
ochrany před vibracemi. Stavební a konstrukční materiály musí mít
takovou povrchovou úpravu, aby byly vzdorné proti fyzikálním,
chemickým a jiným vlivům vyskytujícím se v příslušných provozech
a musí zabraňovat jejich šíření do okolí, popř. z okolí do
stavby; nesmí absorbovat látky vyskytující se v ovzduší nebo
s ním vytvářet nežádoucí sloučeniny.

(2) Tepelný odpor obvodových stěn staveb (mimo zasklené
plochy a dveře) musí být takový, aby při oblastní výpočtové
teplotě podle technické normy++/ nebyla teplota vnitřního povrchu
stěny nižší o více než 6 stupňů Celsia než teplota vzduchu v
místnosti. Vnitřní povrchová teplota stěn a stropu (střechy) musí
být vyšší než teplota rosného bodu vzduchu v přilehlé části
místnosti, s výjimkou konstrukcí, u kterých se počítá s
kondenzací a které jsou k tomu účelu upraveny.

(3) Stavební provedení musí co nejvíce omezovat usazování
prachu na plochách stěn a na konstrukcích. Nevyžaduje-li povaha
výroby zvláštní úpravy (např. zvukové izolace), povrch stěn a
stropu se nečlení. Hrany mezi stěnami a podlahou se hladce
zaoblují, aby byly snadno čistitelné. V prostorách určených ke
zpracování poživatin a látek podléhajících hnilobným procesům
nebo v prostorách s vývinem škodlivin s vlastnostmi jedů nebo
jiných škodlivin významně poškozujících zdraví se dolní část stěn
do výše nejméně 1,80 m opatřuje snadno omyvatelným a řádně
vyspárovaným obkladem nebo nátěrem, u skladovacích prostor
hladkou cementovou vodotěsnou omítkou. V provozech s nebezpečím
růstu plísní musí být stěny a stropy tepelně izolovány a opatřeny
protiplísňovou úpravou; v případě potřeby může orgán hygienické
služby nařídit provedení stejných opatření i v jiných prostorách.

(4) Podlahy musí být rovné a jejich provoz upraven podle
výrobního pochodu tak, aby byly snadno čistitelné, popř.
nepropustné a zabezpečené proti vlivům mechanickým, mikrobiálním,
škodlivého záření (vč. tepelného) a proti působení organických
látek. Podle potřeby se u podlah provádí též izolace tepelná,
zvuková, proti vibracím apod. Podlahy, které je nutno splachovat
nebo na které stékají kapaliny, musí mít spád ve směru od
spojovacích cest a pracovišť ke vpustím. Vpustě musí být opatřeny
zápachovými uzávěrkami. Povrch podlah nesmí zvyšovat prašnost.

(5) Roštové podlahy, lávky a schodiště lze zřizovat jen tam,
kde nedojde k významnému ovlivnění pracovišť chemickými
škodlivinami nebo prachem z některého podlaží.

(6) Všechny instalace v prašných a v potravinářských
provozech se vedou v odděleném prostoru, v případech, kde je to
technicky možné (např. v těsném technickém mezistropu), aby se na
nich neusazoval prach. Místo vodorovných ploch se používá ploch
šikmých (např. římsy oken) a nepoužívá se konstrukčních
materiálů, které se nabíjejí statickou elektřinou.

(7) V projektové dokumentaci musí být navržen způsob údržby
osvětlovacích zařízení, způsob čištění prostorů a zařízení a
provádění úklidových prací včetně kádrového zabezpečení a
mechanických čisticích zařízení (centrální a pojízdné průmyslové
vysavače, zametací stroje apod.). Řešení stavby a technologie
musí umožňovat použití úklidových strojů a vytvářet k tomu
předpoklady vhodnou instalací zásuvek elektrického proudu a
přívodu vody.
-----------------------------------------------------------------
++/ ČSN 06 0210 Výpočet tepelných ztrát budov při ústředním
vytápění.

§ 10

(1) Ve stavbách potravinářských provozů a zařízení nesmí
volně procházet odpadové potrubí provozními ani pomocnými
prostorami. Skladovacími prostorami pro poživatiny nesmí
procházet ani teplovodní potrubí; v těchto prostorách, kde
charakter skladovaných poživatin vyžaduje omezení přístupu
slunečního světla, se vhodným způsobem (např. modrým nátěrem)
snižuje přístup slunečních paprsků. Prahy a dolní části veřejí a
křídel dveří musí být v potravinářských provozech a zařízeních
zabezpečeny do výše 30 cm kovovým pobitím proti vnikání hlodavců.
Prostory, v nichž se skladují potravinové odpadky déle než jeden
týden, musí být chlazeny na teplotu nejvýše 5 stupňů Celsia a
nesmějí být přímo spojeny s potravinářským provozem.

(2) Ve stavbách pro potravinářské účely se musí zřizovat
oddělené vstupy pro příjem surovin a výdej výrobků, popř. pro
odvoz odpadků. Tyto vstupy musí být vybaveny vyvýšenou krytou
rampou a zařízením pro sanitaci příjmové i výdejní části provozu.
V provozu musí být vyloučeno křížení čistých a nečistých pochodů
(např. surovin a odpadků s hotovými výrobky). Pro pracovníky musí
být zřízeny zvláštní vstupy oddělené od vstupů pro manipulaci se
surovinami a výrobky.

§ 11

(1) Přirozené větrání prostor se zajišťuje potřebnou plochou
otvíratelných oken, popř. jiných větracích otvorů, jejichž rozměr
se stanoví výpočtem. V jednopodlažních stavbách s provozem, který
nevyžaduje klimatizaci a v nichž je měrná tepelná zátěž od
vnitřních zdrojů větší než 25 W.m-3, musí být větrací otvory také
ve střešní konstrukci. Okenní střešní křídla musí být jednoduchým
způsobem ovladatelná z podlahy; zpravidla se zřizují (mimo stavby
pro potravinářské účely) křídla otočná okolo svislé osy, zejména
pro světlíky. Okna musí těsnit a musí mít tepelný odpor
odpovídající druhům stavby a výroby. Na oknech a zejména v mezeře
u dvojitých a zdvojených oken nesmí při oblastní venkovní
teplotě, používané pro výpočet tepelných ztrát staveb, docházet
ke kondenzaci vodních par. Okna a větrací otvory
v potravinářských provozech musí být opatřeny sítěmi proti hmyzu
a ptactvu.

(2) Obvodové stěny staveb větraných přirozeným způsobem musí
zůstat volné, bez přístavků. Vnitřní zařízení se rozmísťuje tak,
aby v obvodových stěnách mohly být umístěny větrací otvory.

§ 12

(1) Stavby, ve kterých je umístěn provoz s vysokými
hladinami hluku, se řeší tak, že se základy takových staveb dělí
na více částí, oddělených od sebe mezerou nebo zvukovou izolací;
zvukovou izolací se též odděluje zdivo od základů. Rovněž
jednotlivé části zdiva mezi sebou a strop od zdiva se zvukově
izolují. Stěny, které mají zvukově izolovat, musí být provedeny
tak, aby jejich izolační účinek byl co největší; trámy stropů
a podlah se ukládají na podložky ze zvukové izolace. Okna a dveře
se utěsňují, popř. zdvojují.

(2) Veškerá potrubí a potrubní vedení (vzduchovody, odsávací
potrubí apod.), která mohou být zdrojem hluku a vibrací, se
připevňují ke stropům a zdivu zvukově izolovanými závěsy. Potrubí
vedená ve zdivu nesmějí být v přímém styku se zdivem. Vzniklé
mezery se vyplňují účinnou zvukově izolační látkou.

(3) Ke snížení hladin hluku v prostorách s pracovními
stanovišti a místy pobytu pracovníků, nacházejících se v poli
odražených vln, se vnitřní stěny a stropy zpravidla obkládají
hmotou s velkým součinitelem pohltivosti zvuku. Hlučnější
pracoviště se oddělují příčkami s potřebnou neprozvučností od
ostatních pracovišť nebo pracoviště vyžadující větší klid se
chrání obdobně před okolním hlukem.

§ 13

Osvětlení a barevná úprava

(1) Denní osvětlení prostor se zajišťuje vhodnými okenními a
světlíkovými plochami+/ situovanými tak, aby pracovní stanoviště
a pracovníci, zejména v letní době, nebyli přímo osluněni. Fasáda
osluněné strany stavby musí umožňovat zastínění prosklených
ploch.

(2) Okna a světlíky musí být na vnější i vnitřní straně
snadno čistitelné. Podle potřeby se zřizují k jejich čištění
pojízdné vozíky, spouštěcí klece, žebříky apod. Lhůty pro čištění
jsou stanoveny v příloze č. 8.

(3) Požadavky na umělé osvětlení jsou stanoveny technickými
normami.++/ Lhůty pro čištění svítidel jsou stanoveny v příloze
č. 8.

(4) Barva stěn, stropů a podlah, nevyžaduje-li příslušný
provoz jiné řešení, se volí světlá, aby bylo zabezpečeno co
nejvýhodnější difúzní osvětlení pracovního prostoru. Barevná
úprava prostředí je stanovena technickými normami.+++/ V
potravinářských provozech se k malování stěn nesmí používat
klihových barev.
-----------------------------------------------------------------
+/ ČSN 36 0035 Denní osvětlení budov.
++/ ČSN 36 0046 Umělé osvětlování v průmyslových závodech.
ČSN 36 0008 Oslnění, jeho hodnocení a zábrana.
+++/ ČSN 01 2720 Bezpečnostní barvy.
ČSN 01 2725 Směrnice pro barevnou úpravu pracovního
prostředí.

Oddíl III
Umístění a úprava výrobních zařízení

§ 14

(1) Stroje a zařízení se umísťují tak, aby podle druhů a
vlastností škodlivin a fyzikálních vlivů na okolí byly pokud
možno soustředěny stroje a zařízení s přibližně stejnými účinky.

(2) U strojů a zařízení musí být provedena účinná opatření k
omezení úniku škodlivin, tepla, hluku a přenosu vibrací na
nejmenší možnou míru. Nelze-li stroje nebo zařízení s vývinem
škodlivin z technických, popř. technologických důvodů zabezpečit
tak, aby nebyly překračovány nejvyšší přípustné hodnoty
škodlivých vlivů, umístí se odděleně od ostatního provozu a
není-li to z technologických důvodů možné, musí být ochrana
zdraví pracovníků zabezpečena zvláštními náhradními opatřeními.+/

(3) Výrobní zařízení, jakož i technologie se musí uspořádat
tak, aby byla zajištěna ochrana zdraví při práci. Poruchy
technických zařízení, které mohou vést k ohrožení zdraví
pracovníků, musí být signalizovány opticky nebo akusticky, popř.
obojím způsobem; pokud mohou vést k ohrožení života, musí být
zajištěno automatické vypnutí zařízení.

(4) Dokumentace stavby musí obsahovat údaje o škodlivinách
používaných a vznikajících v souvislosti s provozem výrobního
zařízení, o jejich charakteristice a o zajištění ochrany zdraví
při práci.
-----------------------------------------------------------------
+/ § 36 vyhl. č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých
životních podmínek.

§ 15

(1) Sálající povrchy, jejichž povrchovou teplotu nelze
snížit izolací (např. armatury parovodů), se upravují tak, aby
součinitel sálání byl nízký. U zdrojů sálavého tepla, kde
stereoteplota na pracovním stanovišti překračuje 43 stupňů
Celsia, se musí používat ochrany proti sálavému teplu;
překračuje-li intenzita osálání na pracovním stanovišti 700
W.m-2+/, opatří se zdroj clonami nebo se zvýší rychlost proudění
vzduchu (např. vzduchovými sprchami).

(2) Jsou-li na pracovištích, nad nimi nebo nad dopravními
cestami umístěna potrubí, dopravní pásy a zařízení, jimiž se
dopravují horké nebo žíravé kapaliny, plyny nebo lehce
odpařitelné látky, které mohou při provozních nehodách způsobit
úrazy nebo poškození zdraví pracovníků, musí být vhodným
opatřením zajištěna ochrana pracovníků (podchycením, izolací,
signalizačním zařízením pro oznamování poruchy apod.).++/
-----------------------------------------------------------------
+/ Přibližně 1 cal. cm-2.min.
++/ Označování potrubí upravuje ČSN 13 0072 Značení potrubí v
provozech podle protékajících látek.

§ 16

Při umísťování potravinářských a farmaceutických strojů
a zařízení je třeba dbát, aby byly snadno čistitelné. Bližší
požadavky na provoz, udržování a čištění potravinářských zařízení
jsou uvedeny v příloze č. 1.

Oddíl IV
Nejvyšší přípustné koncentrace škodlivin v pracovním ovzduší

§ 17

(1) Na pracovištích, kde nelze zcela vyloučit vlivy pevných
a plynných škodlivin v pracovním ovzduší+/, je nutno snížit
jejich působení na nejnižší možnou míru; zejména se musí
zabezpečit, aby nebyly překračovány nejvyšší přípustné
koncentrace škodlivin v pracovním ovzduší (dále jen "NPK-P").++/
Na pracovišti, kde není možno dočasně dodržet NPK-P, smí se
pokračovat v práci, jen je-li jinak zajištěna ochrana zdraví
a života pracovníků.+++/

(2) NPK-P nejvýznamnějších škodlivin jsou stanoveny v
příloze č. 2 a č. 3. NPK-P ostatních škodlivin v pracovním
ovzduší stanoví v jednotlivých případech individuálním
rozhodnutím orgán hygienické služby.

(3) Pro ochranu zdraví před přenosnými nemocemi, před
ionizujícím zářením, ozářením elektromagnetickými vlnami a před
hlukem a vibracemi platí zvláštní předpisy.x/
-----------------------------------------------------------------
+/ Pracovním ovzduším se rozumí ovzduší prostoru, kde je
pracovník povinen se při výkonu práce trvale nebo přechodně
zdržovat.
++/ NPK-P jsou takové koncentrace plynů, par a aerosolů
v pracovním ovzduší, o nichž se podle současných vědeckých
znalostí opodstatněně předpokládá, že nepoškodí zdravotní
stav osob jim vystavených.
+++/ § 36 odst. 2 vyhl. č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně
zdravých životních podmínek.
x/ Zejména vyhláška č. 46/1966 Sb., o opatřeních proti
přenosným nemocem, ve znění vyhlášky č. 17/1973 Sb.,
vyhláška č. 59/1972 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím
zářením, vyhláška č. 13/1977 Sb., o ochraně zdraví před
nepříznivými účinky hluku a vibrací, směrnice č. 40/1976 Sb.
Hygienické předpisy, o hygienických požadavcích na
stacionární stroje a technická zařízení, sv. 36.

§ 18

(1) NPK-P se vztahují na osmihodinovou a kratší pracovní
směnu.

(2) V celosměnovém průměru nesmějí být překračovány NPK-P
označené jako průměrné.+/

(3) Hodnoty označené jako mezní nesmějí být překročeny v
žádném případě.

(4) Při pracovní směně delší než 8 hodin stanoví v
jednotlivých případech průměrné NPK-P orgán hygienické služby
individuálním rozhodnutím. Nižší průměrné hodnoty NPK-P může
orgán hygienické služby stanovit také v případech současného
výskytu více škodlivin nebo v případech dalších nepříznivých
faktorů,, popř. při vyšším požadovaném výkonu osob vystavených
(exponovaných) škodlivinám.
-----------------------------------------------------------------
+/ Celosměnový průměr je časově váženým průměrem naměřených
hodnot.

§ 19

(1) Projektová dokumentace staveb, zařízení, technologií
výrobních procesů, jakož i zařízení pro větrání a klimatizaci
musí obsahovat údaje, rozbor, popř. výpočty dokládající, že
stanovené průměrné a mezní NPK-P nebudou překročeny.+/

(2) Pokud se v ovzduší pracoviště vyskytují škodliviny, pro
něž jsou těmito směrnicemi nebo individuálním rozhodnutím orgánu
hygienické služby stanoveny NPK-P, je provozující organizace
povinna zajistit měření hodnot jejich koncentrací.

(3) Měření koncentrací škodlivin v pracovním ovzduší musí
být prováděno ve lhůtách stanovených rozhodnutím orgánu
hygienické služby a dále
a) při změnách staveb a těch změnách ve strojním vybavení závodu,
které by mohly ovlivnit větrání pracovišť a proudění vzduchu,
b) při změnách technologických postupů, při zvýšení výroby na
původním zařízení v týchž prostorách nebo při změnách
organizace práce, systému a výkonu větrání, které by mohly mít
vliv na koncentraci škodlivin v pracovním ovzduší celého
pracoviště nebo na některých pracovních místech,
c) požádá-li o to závodní, popř. územní obvodní lékař z důvodu,
že zdravotní stav pracovníků ukazuje na zhoršení podmínek
ochrany zdraví při práci.

(4) O provedených měřeních musí být vedeny záznamy.

(5) Při měření hodnot škodlivin v pracovním ovzduší se
postupuje podle metod stanovených hlavním hygienikem ČSR.++/
-----------------------------------------------------------------
+/ § 37 nař. vlády ČSSR č. 54/1975 Sb., kterým se provádí
zákoník práce.
++/ Výnos hlavního hygienika č.j. HE-343.2-11.6.70 ze dne 15. 6.
1970, doplněný výnosem č.j. HEM-343.2-22.1.73 ze dne 31. 1.
1973 (Analytické metody stanovení chemických škodlivin
v pracovním ovzduší), výnos č.j. HEM-343.2-4.7.75 ze dne 7.
7. 1975 (Analytické metody stanovení chemických škodlivin
v pracovním ovzduší - metody plynové chromatografie), výnos
č.j. HEM-343.2-4.7.75 ze dne 7. 7. 1975 (Detekční metody
stanovení chemických škodlivin v pracovním ovzduší), výnos
č.j. HEM-344.1-30.3.76 ze dne 30. 3. 1976 (Standardní metody
měření prašnosti v pracovním ovzduší), výnos č.j.
HEM-343.2-12.4.78 ze dne 12. 4. 1978 (Analytické metody
stanovení chemických škodlivin v pracovním ovzduší
- doplněk), výnos č.j. HEM-343.2-14.4.78 ze dne 12. 4. 1978
(Analytické metody stanovení chemických škodlivin v pracovním
ovzduší - metody plynové chromatografie - doplněk). Tyto
výnosy jsou k nahlédnutí v krajských a okresních hygienických
stanicích.

Oddíl V
Větrání a vytápění
Výměna vzduchu

§ 20

(1) Ve všech prostorách pracovišť musí být zajištěna výměna
vzduchu větráním, i když v nich nejsou umístěny žádné zdroje
škodlivin.

(2) Výměna vzduchu přirozeným větráním se používá, pokud
není nutný přívod filtrovaného a ohřívaného vzduchu,
a) v místnostech bez zdrojů škodlivin a tepla, v nichž postačuje
jednonásobná až dvojnásobná výměna vzduchu za hodinu,
b) v provozech a výrobních úsecích, jejichž tepelné ztráty od
vnitřních nebo vnějších zdrojů zaručují potřebnou výměnu
vzduchu a potřebné provětrání celého prostoru.

Velikost otvorů pro přívod a odvod vzduchu a jejich umístění se
stanoví výpočtem.

(3) V ostatních případech se výměna vzduchu zajišťuje
nuceným (mechanickým) větráním. Nucené větrání musí být
a) podtlakové, jestliže vzduch obsahující škodliviny nemá vnikat
do sousedních prostor. Při malých výměnách vzduchu a v
provozech uvedených v odstavci 2 písm. b) je možné vzduch
nuceně pouze odvádět a přívod zajistit k tomu účelu zřízenými
větracími otvory. V ostatních případech musí být odvod i
přívod vzduchu nucený, s rozdílným hmotnostním průtokem;
b) přetlakové, jestliže se má zamezit vnikání vzduchu ze
sousedních prostor do větrané místnosti. Přívod vzduchu musí
být vždy nucený; odvod může být přirozený k tomu účelu
zřízenými větracími otvory, nebo nucený s rozdílným
hmotnostním průtokem;
c) tlakově vyrovnané, jestliže nemá docházet k výměně vzduchu
mezi větranou místností a okolními prostory. Přívod i odvod
vzduchu musí být nucený s rovnými hmotnostními průtoky.

§ 21

(1) Proudění vzduchu ve větraném prostoru musí zabezpečit
dobré provětrávání pracovišť, snížení koncentrací škodlivin na
hodnoty nepřesahující nejvyšší přípustné hodnoty a musí odpovídat
požadavkům na mikroklimatické podmínky na pracovištích stanoveným
v oddílu VI. Při tom se přihlíží k tomu, že proudění vzduchu je
závislé na poloze, druhu a parametrech přiváděcích a odváděcích
vyústek, na poloze a intenzitě zdrojů tepla a na teplotě
obvodových ploch.

(2) Proudění vzduchu nesmí na pracovištích narušovat únosné
mikroklimatické podmínky (oddíl VI) a funkci místního odsávání a
nesmí přispívat k šíření (rozfukování) škodlivin v provozu.

(3) Množství vzduchu, které je třeba vyměňovat, se určuje
podle vznikajících škodlivin a podle tepelné zátěže. V
místnostech bez zdrojů škodlivin a se zákazem kouření, v nichž je
více pracovníků, kteří fyzicky nepracují, se musí vyměňovat na
jednoho pracovníka nejméně 30 m3.h-1 vzduchu. Při fyzické práci
se musí na jednoho pracovníka vyměňovat nejméně 50 m3.h-1
vzduchu. V místnostech, v nichž je dovoleno kouřit, se musí
vyměňovat alespoň 60 m3.h-1 vzduchu na jednoho pracovníka.
(Vyměňovaným vzduchem se rozumí vzduch venkovní)

(4) Hodnoty výsledných teplot podle kulového teploměru (dále
jen "výsledné teploty") v zimním období a výměn vzduchu v
některých potravinářských provozech a v hygienických zařízeních
jsou uvedeny v příloze č. 4.

§ 22

Odsávání

(1) U strojů a technických zařízení, u nichž nelze zabránit
úniku škodlivin úpravou technologického postupu zakrytím,
hermetizací nebo takovou úpravou provozu zařízení, která umožňuje
dálkové řízení a kontrolu výrobního pochodu, musí být zajištěno
místní zachycení vznikajících škodlivin odsáváním. Odsávaný
vzduch musí být nahrazován odpovídajícím množstvím přiváděného
čistého vzduchu, podle potřeby upraveného (např. filtrovaného,
ohřívaného).

(2) K zajištění funkce odsávacího zařízení jsou organizace
povinny zejména:
- vybavit zdroje škodlivin sacími nebo hermetizačními nástavci či
zařízeními (např. skříně, kapoty) zamezujícími šíření škodlivin
do prostoru;
- trvale udržovat dobrý technický stav sacích nástavců při přímém
i nepřímém odsávání a jejich těsné napojení na potrubí;
- zajistit těsnost potrubí odsávacího zařízení a jeho snadnou
čistitelnost (přípustné uzavíratelné čisticí otvory, u potrubí,
v němž může dojít ke kondenzaci par, vyspádování a opatření
otvory pro vypouštění kondenzátu, opatření skříní ventilátorů
vypouštěcím otvorem se zátkou);
- zajistit vedení výtlačného potrubí u zařízení na odsávání
prachu a chemických škodlivin s vlastnostmi jedů, žíravin nebo
jiných škodlivin významně poškozujících zdraví mimo uzavřené
prostory, v nichž se trvale zdržují pracovníci, a nepřipustit,
aby potrubí a vzduchovody sloužily za kabelové či jiné vedení;
- umísťovat ventilátory ústředních odsávacích zařízení mimo
pracovní prostory;
- zřizovat vývody odsátého vzduchu do venkovního ovzduší tak, aby
nedocházelo ke zpětnému vnikání odsátého vzduchu na pracoviště
nebo znečišťování vzduchu nasávaného do větracího zařízení;
- zajišťovat odsun odloučeného prachu, aby nedocházelo k úniku
prachu a znečišťování okolí;
- zajistit, aby do společného odsávacího zařízení nemohly být
svedeny látky, které vytvářejí výbušné, hořlavé a toxické
směsi, nebo látky, které mohou způsobit zalepení potrubí,
ventilátorů a odlučovačů nebo jejich poškození.

(3) Odsátý vzduch musí být před vypuštěním do venkovního
ovzduší vyčištěn a jeho vývod umístěn v takové výšce, aby
koncentrace škodlivin v přízemních vrstvách venkovního ovzduší
nepřekročily nejvyšší přípustné hodnoty pro venkovní ovzduší.

§ 23

Vytápění

(1) Vytápěcí soustava a druh otopných těles musí být voleny
s ohledem na vznikající škodliviny a jejich pohyb v prostoru tak,
aby nedocházelo k nežádoucímu šíření škodlivin nuceným ani
přirozeným prouděním vzduchu.

(2) Otopná tělesa musí být snadno čistitelná a hladká;
otopná tělesa s lamelovými nebo žebrovými trubkami lze používat
jen zakrytá, při čemž konstrukce otopného tělesa nebo jednotky
musí umožnit jejich snadné čištění. Lhůty pro čištění otopných
těles jsou uvedeny v příloze č. 8.

(3) Teplota nekrytých otopných těles, umístěných v oblasti
možného pohybu pracovníků, nesmí překročit 110 stupňů Celsia.
Nekrytá otopná tělesa o vyšší teplotě se smí umístit ve výšce nad
3 m.

(4) Na venkovních stěnách, zejména se zasklenými plochami,
v jejichž blízkosti se zdržují pracovníci, musí být instalována
otopná tělesa.

(5) Vstupy hal, které se během směny otvírají, musí být v
zimě zabezpečeny proti vnikání studeného venkovního vzduchu.

§ 24

Nucené větrání a klimatizace

(1) Venkovní vzduch pro nucené větrání a klimatizaci musí
být nasáván z míst chráněných před znečištěním a před ohřevem
způsobeným slunečním sáláním. Nasávat venkovní vzduch nad
střechou lze zpravidla jen větracím zařízením s účinnou filtrací
a není-li nebezpečí nasávání pachů.

(2) Při teplovzdušném větrání a klimatizaci s částečným
oběhem (recirkulací) vzduchu nesmí podíl venkovního vzduchu
klesnout ani za nejnepříznivějších podmínek pod 10 % celkem
vyměňovaného vzduchu (§ 21 odst. 3), popř. pod hodnotu stanovenou
pro zvláštní provoz (§ 56 odst. 3).

(3) Oběhového vzduchu se může použít jen tehdy,
neobsahuje-li ani krátkodobě z výroby přicházející biologicky
aktivní prach a chemické sloučeniny, které mohou poškozovat
zdraví, a lehce vznětlivé nebo výbušné plyny a páry. Oběhový
vzduch musí být vyčištěn, aby vzduch přiváděný do místnosti (tj.
čerstvý a oběhový) neobsahoval více než 0,15 mg.m-3 inertního
prachu v provozech bez zdrojů prachu a v prašných provozech vyšší
koncentrace než 1 mg.m-3 inertního prachu nebo 0,4 mg.m-3
textilního prachu.

Větrací, klimatizační a vytápěcí zařízení

§ 25

(1) Větrací, klimatizační a vytápěcí zařízení musí být
řešena a provozována tak, aby na pracovištích byly již na začátku
pracovní směny dodrženy požadované mikroklimatické podmínky
(oddíl VI) a aby v průběhu pracovní doby obsah škodlivin
v objemové jednotce ovzduší nebyl vyšší než nejvyšší přípustné
koncentrace (oddíl IV). Větrací zařízení nesmí nepříznivě
ovlivňovat mikrobiální čistotu vzduchu.

(2) V provozech, kde se zdržuje málo pracovníků, smí v
chladném období roku výsledná teplota činit nejméně +5 stupňů
Celsia. Na pracovištích těchto provozů však musí tepelné podmínky
odpovídat požadavkům na mikroklimatické podmínky pracovišť (oddíl
VI).

(3) V provozech, kde z technologických důvodů prokazatelně
nelze dodržet v celé pracovní oblasti předepsané mikroklimatické
podmínky, je nutné je alespoň zajistit na těch pracovních
stanovištích, na nichž pobývají pracovníci po větší část pracovní
doby; pro pracovníky pracující za těchto podmínek musí být
zřízeny místnosti pro oddech (§ 49 odst. 3).

(4) Centra řízení a velíny (dozorny) musí být nuceně větrány
nebo s ohledem na okolní tepelné podmínky klimatizovány a popř.
chráněny proti sálavému teplu. Tento požadavek platí i pro
jeřábové kabiny v provozech, v nichž se vyskytují chemické
škodliviny a prach v množství přesahujícím NPK-P.

§ 26

(1) K zajištění co nejrychlejších oprav větracího a
klimatizačního zařízení musí mít organizace pohotovou rezervu
náhradních dílů, zejména elektromotory a ventilátory, popř. musí
zajistit rezervní napojení na potrubní síť. V prostorách bez
možnosti přirozeného větrání musí být v případě poruchy zajištěna
na dobu nezbytně nutnou k odstranění poruchy alespoň snížená
výměna vzduchu. Tyto požadavky musí být zajištěny již
v projektové dokumentaci.

(2) V provozech, do nichž může při poruše výrobního zařízení
náhle vniknout velké množství výbušných látek a prachu nebo
chemických škodlivin, které mohou poškozovat zdraví, musí být
zřízeno zvláštní větrací zařízení (havarijní) pokud možno s
automatickým spouštěním, nastaveným na hodnoty mezních NPK-P.
Nelze-li zřídit automatické spouštění, musí být zajištěna
signalizace havárie a snadná dostupnost ke spouštění havarijního
větracího zařízení; spouštění havarijního větracího zařízení musí
být instalováno také před vstupem do větraného prostoru. Větrání
pro tyto účely musí být podtlakové.

§ 27

(1) Zařízení pro teplovzdušné větrání a vytápění musí být
vybaveno automatickou regulací teploty vzduchu s možností
samostatného nastavení pro prostory, oblasti, popř. úseky s
rozdílnými tepelnými podmínkami nebo s rozdílnou činností lidí.
Projektová dokumentace vzduchotechnických zařízení a vytápění
musí obsahovat údaje o obsluze a údržbě zařízení a o počtu a
kvalifikaci pracovníků potřebných pro jednotlivé směny.

(2) Při provozu vzduchotechnických zařízení nesmí být
podstatně zhoršovány akustické podmínky na pracovištích a musí
být dodrženy požadavky na ochranu zdraví před nepříznivými účinky
hluku a vibrací.+/ Odsávací zařízení, jejichž chod je vázán
výlučně na provoz technologického zařízení, se považují za
součást tohoto zařízení; jestliže hluk odsávacího zařízení
nepřevyšuje hluk technologického zařízení, nepočítá se s korekcí
stanovenou pro vzduchotechnická zařízení.++/
-----------------------------------------------------------------
+/ Vyhláška č. 13/1977 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými
účinky hluku a vibrací.
++/ Tabulka č. 1 přílohy k vyhlášce č. 13/1977 Sb., o ochraně
zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací (sv. 37/1977
Sb. Hygienické předpisy).

Oddíl VI
Mikroklimatické podmínky na krytých pracovištích

§ 28

(1) Hygienické požadavky na mikroklimatické+/ podmínky
stanovené v tomto oddílu platí pro krytá pracoviště ve stavbách a
v kabinách umístěných ve stavbách nebo na volném prostranství;++/
neplatí pro pracoviště, kde technologické účely vyžadují odchylný
stav mikroklimatu.

(2) Optimální mikroklimatické podmínky jsou určovány s
ohledem na teplo a chlad. Únosné mikroklimatické podmínky jsou
vymezeny hodnotami, které zaručují, že pracující je ještě schopen
si zachovat únosný tepelný stav organismu biologickými
regulačními mechanismy (termoregulací).

(3) Optimální a únosné mikroklimatické podmínky na
pracovištích se stanoví v závislosti na oděvu, vykonávané
činnosti, času (délce expozice) a dalších činitelích.

(4) Veličiny, jednotky a symboly používané při sledování,
posuzování a stanovení mikroklimatických podmínek jsou uvedeny v
příloze č. 5.

(5) Pokud zvláštní předpisy stanoví přísnější požadavky na
mikroklimatické podmínky některých pracovišť, platí tyto
předpisy.
-----------------------------------------------------------------
+/ Mikroklima je tepelně vlhkostní složka prostředí, která
ovlivňuje výsledný tepelný stav člověka.
++/ Tyto požadavky lze vztáhnout i na pracoviště v dopravních
prostředcích, zcela oddělených od prostorů pro cestující,
popř. na jiná, obdobná pracoviště.

§ 29

(1) Hodnoty stanovené pro pracoviště se vztahují při práci
vstoje na výši 165 cm, při práci vsedě na výši 105 cm
a v některých zvlášť uvedených případech ve výši 15 cm (výška
kotníků) od podlahy pracoviště.

(2) Při stanovení hodnot mikroklimatu se vychází z
předpokladu, že pracovník je oděn do takového počtu standardních
vrstev oděvu, jak je lze pro dané pracovní podmínky (druh práce,
pracoviště) pokládat za nejobvyklejší. Zároveň se předpokládá, že
zvyšováním a snižováním počtu vrstev oděvu je pracovníkovi dána
možnost částečně vyrovnávat vliv prostředí.

§ 30

(1) Při určování a posuzování hodnot mikroklimatu na
pracovišti se přihlíží k většině pracovníků; přitom však
mikroklimatické podmínky kteréhokoli pracovníka, vykonávajícího
práce energeticky odlišné, nesmějí vybočit z rozmezí únosné
zátěže. Optimálních mikroklimatických podmínek lze dosáhnout
zpravidla na pracovištích s pracovníky vykonávajícími práce
energeticky zhruba stejně náročné. V ostatních případech musí
mikroklimatické podmínky odpovídat hodnotám rozmezí únosné
zátěže.

(2) Pro provozy, v nichž technologie výroby závažně
ovlivňuje mikroklimatické podmínky na pracovišti (např. v
provozech s nadměrným vývinem tepla), se vypracovává studie o
mikroklimatických podmínkách jako součást projektové
dokumentace.

§ 31

(1) Tepelná zátěž pracovníka vyplývá z jeho celkové tepelné
produkce (energetický výdej na základní látkovou přeměnu a na
práci), oděvu a mikroklimatických podmínek, v nichž práci
vykonává.

(2) Při stanovení mikroklimatických podmínek se postupuje
podle přílohy č. 6.

(3) Jestliže nemohou být podle současného stavu vědy a
techniky prokazatelně dočasně dodrženy stanovené podmínky, musí
se zabezpečit náhradní opatření nebo prostředky, zejména
a) ohřívárny nebo ochlazovny,
b) osobní ochranné pracovní prostředky (např. speciální ochranné
oděvy, jejich doplňky s různým stupněm účinnosti, zařízení na
ochlazování vdechovaného vzduchu, ochranné krémy proti
ožehnutí),
c) úpravy režimu práce a odpočinku (např. úprava intenzity práce
a úprava trvání souvislé expozice a restitučních přestávek,
dělba práce mezi pracovníky).

(4) Náhradní opatření, včetně jejich vhodné kombinace, musí
být projednána s příslušným orgánem hygienické služby a závodním
výborem ROH.

Oddíl VII
Hygienická a jiná zařízení

Obecná ustanovení

§ 32

Hygienickými a jinými zařízeními se podle těchto směrnic
rozumějí šatny, umývárny, sprchy a záchody včetně kabin pro
osobní hygienu žen, úklidové místnosti, zařízení pro poskytování
pitné vody, nápojové stanice, místnosti pro mytí pracovní obuvi,
místnosti pro sušení pracovních oděvů, zařízení k odprašování,
praní a jinému ošetření pracovních oděvů, místnosti pro úschovu a
ošetření osobních ochranných pracovních prostředků a oděvů,
přístřeší, ohřívárny, denní místnosti pro oddech a svačinu a
kuřárny.+/
-----------------------------------------------------------------
+/ § 94 odst. 1 vyhl. č. 83/1976 Sb., o obecných technických
požadavcích na výstavbu.

§ 33

(1) Všechna pracoviště musí být vybavena šatnami,
umývárnami, sprchami, záchody, úklidovými místnostmi a zařízeními
na poskytování pitné vody; šatnami nemusí být vybavena
administrativní pracoviště, pokud nejsou řešena jako halové
kanceláře; podle povahy pracovních podmínek, velikosti závodu či
pracoviště a podle skladby pracovníků se zřizují další hygienická
zařízení.

(2) Hygienická zařízení se soustřeďují nebo rozmísťují po
jednotlivých objektech tak, aby pracovník při příchodu na
pracoviště a při odchodu z něho prošel šatnami a umývárnami,
popř. dalšími hygienickými zařízeními rychle (nejdéle do 30
minut) a plynule. Dislokovaná hygienická zařízení musí být
zřízena tam, kde by přechod z pracoviště do hygienického zařízení
mohl ohrozit zdraví pracovníků (např. nachlazením), na
pracovištích s výskytem prachu a chemických škodlivin, které
mohou poškozovat zdraví, nebo s výskytem látek zapáchajících a na
pracovištích s nebezpečím nákazy.

(3) Spojení mezi pracovištěm a hygienickými zařízeními musí
být co nejkratší a přímé. Přechod z hygienického zařízení na
pracoviště a přístup k němu se volí tak, aby nevedl přes volné
prostranství a nekřížil se s výrobními prostory.

(4) Hygienická zařízení lze umístit i v podzemí, jsou-li
jinak dodrženy požadavky na řádné provozní řešení, světlou výšku,
osvětlení, mikroklimatické podmínky, větrání a zajištění
spolehlivého odtoku vody.

§ 34

Šatny

(1) Šatny se umísťují v samostatných místnostech. U menších
čistých provozů (do 20 šatních míst) lze se souhlasem příslušného
orgánu hygienické služby zřídit, je-li to vhodné z provozních
důvodů, šatny i jako součást provozní místnosti bez uzavření
vlastním stropem.

(2) Uspořádání provozu šaten, jejich stavební řešení,
vnitřní vybavení a technické zařízení musí umožňovat udržení
pořádku a dokonalé čistoty. Před vstupem do šatny pro pracovníky,
kteří si při práci silně znečistí obuv, je třeba zajistit možnost
umytí obuvi, zpravidla v samostatném prostoru.

(3) Šatny musí být stavebně oddělené od umýváren a musí mít
s nimi přímé spojení uzavíratelnými dveřmi. Musí být oddělené pro
muže a ženy; v každém oddíle se podle potřeby vyčleňuje část pro
mladistvé.

(4) Počet míst v šatně (skříněk, věšáků) musí odpovídat
celkovému počtu pracovníků příslušného pracoviště; jednoho
šatního místa nesmějí používat dva pracovníci, i když pracují v
různých směnách. Všechny typy šaten se vybavují dostatečným
počtem lavic. Lavice jsou nejméně 30 cm široké a 45 cm vysoké.
Při stavebním a dispozičním řešení šaten je třeba pamatovat na
jejich případné rozšíření asi o 10 % celkového počtu stanovených
šatních míst. Mimo místa pro stálé pracovníky se zřizují i další
šatní místa pro montážní a opravářské čety z cizích závodů; v
potravinářských provozech musí být tato místa stavebně oddělena.
Při velkých šatnách se vyčleňuje též prostor pro šatnáře.

(5) Vstup do šaten se upravuje tak, aby bylo zabráněno
pohledu do vnitřku, nejlépe přes uzavíratelnou předsíň, která
slouží též jako závětří.

(6) Šatny musí být nejméně 3 m vysoké; zřizují-li se pouze
na přechodnou dobu (např. na staveništích), mohou mít sníženou
výšku až na 2,55 m. Stěny a stropy šaten musí být hladké a
udržovány v čistotě. Stěny šaten určených pro oddělené odkládání
pracovních oděvů se opatřují do výše nejméně 1,80 m od podlahy
lehce omyvatelným obkladem nebo omyvatelným nátěrem světlé barvy.
Podlahy šaten jsou světlé a snadno omyvatelné; u šaten, určených
pro oddělené ukládání pracovního oděvu, musí být splachovatelné a
spádované ve směru od spojovacích cest ke vpusti, s omyvatelným
soklem s požlábkem u stěny. Jejich povrch nesmí být kluzký.

(7) V šatnách se zřizuje zpravidla nucené větrání; přirozené
větrání je možné jen u menších šaten umístěných nad zemí,
jestliže rozsah a uspořádání větracích otvorů zaručuje jejich
dokonalé provětrání. Větrání musí být upraveno tak, aby
nedocházelo k proudění vzduchu z umýváren a záchodů do šaten.
Okna šaten musí být zdvojená (dvojitá), neprůhledná a opatřena
sklopnými větracími křídly ovladatelnými z podlahy.

§ 35

Skříňkové šatny

Skříňkové šatny jsou vybaveny skříňkami jednoduchými nebo
zdvojenými (s přepážkou). Požadavky na zařízení šaten a umýváren
podle charakteru práce jsou uvedeny v příloze č. 7. Rozměry
a provedení skříněk upravují technické normy.+/ Skříňky na
ukládání zavlhlého oděvu musí být upraveny tak, aby bylo
zajištěno jeho proschnutí nejdéle během 6 hodin. Lavice se
umisťují tak, aby mezi okrajem lavice a skříňkami vznikl prostor
široký nejméně 80 cm.
-----------------------------------------------------------------
+/ ČSN 91 1255 Ocelové skříně na šaty a ON 73 5555 Hornické šatny
a koupelny.

§ 36

Věšákové šatny

Věšákové šatny se samoobsluhou se smějí zřizovat jen
výjimečně, a to na malých pracovištích do 20 pracovníků. Lze je
však zřizovat i jako případné šatny, situované přímo na
pracovišti, např. k občasnému ukládání a vyměňování ochranných
oděvů, k odkládání pracovních oděvů u hygienických smyček apod.

§ 37

Řetízkové šatny

Šatny řetízkové se smějí zřizovat a používat pouze v
hornických provozech, a to jen pro pracovní oděv. Provedení
řetízkových šaten upravuje technická norma.+/
-----------------------------------------------------------------
+/ ON 73 5555 Hornické šatny a koupelny.

Umývárny a sprchy

§ 38

(1) Pro výstavbu, uspořádání a vybavení umýváren platí
obdobně ustanovení § 34 odst. 1 až 3 a 5.

(2) Umývárny a sprchy musí být oddělené pro muže a ženy; v
každém oddíle se podle potřeby vyčleňuje část pro mladistvé.
Velikost umýváren a sprch se určuje podle počtu pracovníků v
nejpočetnější směně a podle doby, kterou potřebuje pracovník k
očistě vzhledem k povaze znečištění. Podrobnější požadavky na
rozsah umýváren jsou uvedeny v příloze č. 7.

(3) Stěny a stropy umýváren a sprch musí být hladce omítnuté
a vybílené a musí být izolovány tepelně a proti plísním; nejméně
do výše 180 cm musí být opatřeny omyvatelným nátěrem nebo
obkladem světlé barvy. Podlahy musí být vodotěsné, nekluzké,
dokonale čistitelné a spádované ke vpustím; mají světlou barvu.
Pokud nejsou podlahy proteplovány, popř. pokud nejsou zaměstnanci
vybaveni individuální obuví pro koupání+/, opatřují se snadno
čistitelnými rošty nebo jinými snímatelnými povlaky
z nenasákavých a uchycení plísní zabraňujících hmot. Podlahy
sprchových kabin se upravují tak, aby nedocházelo k roztékání
vody do okolí kabiny. V umývárnách a sprchách se zřizuje
samostatný kohout pro připojení hadice na mytí podlah; jde-li
o umývárny a sprchy pro pracovníky ze silně znečištěných provozů,
zřizuje se též samostatný kohout pro přívod teplé vody.

(4) Okna v umývárnách a sprchách musí být zdvojená,
neprůhledná a opatřená sklopnými větracími křídly ovladatelnými z
podlahy; lze však též použít i provedení ze skleněných tvárnic a
horní částí vybavenou sklopným zdvojeným větracím křídlem v
kovovém rámu.

(5) K umývání se instalují umývadla nebo jiná vhodná umývací
zařízení. Každé umývadlo, resp. každé umývací místo musí mít
samostatný výtok s míchací baterií pro teplou a studenou vodu
a samostatný odpad. V umývárně se zpravidla zřizuje též výlevka
pro čištění mycích potřeb. Pro pracovníky, kteří nosí gumovou
obuv nebo si při práci znečistí nohy, se v umývárnách zřizuje
umývací zařízení s dostatečným počtem míst na mytí nohou teplou
tekoucí vodou.

(6) Přiměřeným počtem umývadel s tekoucí vodou musí být
vybaveno též každé pracoviště, na kterém se pracuje s prachem a
chemickými škodlivinami, které mohou poškozovat zdraví, zejména
látkami působícími dráždění pokožky, alergizaci, jakož i
pracoviště s požadavky na zajištění provozní čistoty z hlediska
jakosti, popř. nezávadnosti výrobku. Na pracovištích se
žíravinami musí úprava výtoku vody umožňovat vypláchnutí oka.
-----------------------------------------------------------------
+/ Koupací obuv pro společné použití je nepřípustná.

§ 39

(1) V hromadných sprchách se část pro sprchování a část pro
osušování odděluje nízkou stěnou nebo jiným vhodným způsobem.
Prostor pro osušování se vhodně vybavuje zejména poličkami a
háčky pro odložení osobních věcí, horkovzdušným osušovačem pro
dosušování po osušení ručníkem, plochami pro uložení čistých a
špinavých ručníků, košem na odpadky, výlevkou pro čištění mycích
potřeb a prameníkem s pitnou vodou. Sprchy pro ženy se vybavují
trvale instalovanými vysoušeči vlasů. Část sprch se řeší jako
sprchy s individuální regulací teplé vody nebo se studenou vodou.

(2) Kabinové sprchy (zřizované zpravidla pro ženy) se
vybavují na vnější straně kabin dostatečným počtem háčků na
zavěšení ručníků, uvnitř kabin dobře čistitelnými poličkami na
odkládání mýdla, držadly a opěrkami pro mytí nohou vysokými asi
40 cm. V kabinových sprchách s předsíňkou se v předsíňce umisťuje
sedátko a věšáky. Každá kabinová sprcha musí mít vlastní míchací
baterii umístěnou tak, aby byla ovladatelná, aniž by byl
sprchující zasažen proudem horké vody. Baterie musí umožňovat
regulaci teploty vody v rozsahu 34-38 stupňů Celsia. Sprchy pro
ženy se zřizují tak, aby nedošlo k nechtěnému smáčení vlasů
(např. sprchovou růžicí na ohebné hadici nebo sklonem sprchové
růžice).

(3) U pracovišť, na nichž je nutno provést očistu celého
těla před započetím nebo po ukončení práce (příloha č. 7, body č.
IV, V), se zřizují průchozí sprchy jako součást tzv. hygienické
smyčky a umisťují se mezi šatnami pro pracovní a občanský oděv.

(4) Hromadné sprchy a umývárny se řeší stavebně tak, aby v
případě potřeby jich bylo možno využít jako sprch průchozích.

§ 40

Záchody

(1) Záchody se zřizují splachovací, sedadlové, oddělené pro
muže a ženy. U mužských záchodů se zřizují také pisoáry. Zřídí-li
se výjimečně u špinavých provozů dřepové záchody, musí při nich
být zřízen alespoň jeden záchod sedadlový. Suché záchody lze
zřídit jen na přechodnou dobu. Na pracovištích do 5 pracovníků
může být společný záchod.

(2) Záchody se zřizují v každém podlaží, v němž jsou trvalá
pracoviště, a rovnoměrně se rozmisťují tak, aby záchod nebyl od
pracoviště vzdálen více než 120 m, při ztíženém přístupu 75 m.
Počet sedadel se stanoví při jednosměnném provozu podle celkového
počtu pracovníků, při vícesměnném provozu podle počtu pracovníků
nejsilnější směny takto:
- 1 sedadlo na 10 žen, 2 sedadla na 11 až 30 žen, 3 sedadla na 31
až 50 žen a na každých dalších 30 žen 1 další sedadlo;
- 1 sedadlo na 10 mužů, 2 sedadla na 11 až 50 mužů a na každých
dalších 50 mužů 1 sedadlo.
V provozech s vynuceným rytmem práce se snižuje počet mužů i žen
připadajících na stanovený počet sedadel o 20 %. Pisoáry se
vybavují buď žlaby v rozsahu 60 cm délky žlabu na 1 sedadlo nebo
mušlemi v počtu shodném s počtem záchodových sedadel.

(3) Záchody se zřizují také u šaten a umýváren, a to 1
záchodové sedadlo na každých 100 pracovníků nejpočetnější
pracovní směny, nejméně však 1 záchod. Záchody musí být odděleny
od šaten a umýváren zděnou příčkou. Pro pracovníky závodních
kuchyní a jídelen a pro všechny ostatní pracovníky zaměstnané při
přípravě a distribuci potravin musí být zřízeny nebo alespoň
vyčleněny samostatné záchody, přístupné jen těmto pracovníkům.

(4) Přístup do místnosti se záchody a pisoáry musí být veden
přes řádně odvětranou, osvětlenou a vytápěnou předsíň. Předsíň
musí být prostorově zcela oddělena od předsíně záchodů pro druhé
pohlaví. V předsíni záchodu se zřizuje na každých 6 sedadel 1
umývadlo s tekoucí vodou, nejméně však 1 umývadlo, pro pracovníky
ze silně znečištěných provozů s tekoucí teplou vodou
a s výlevkou. Stěny kolem umývadla, popř. výlevky se opatřují
omyvatelným nátěrem nebo obkladem. V místnostech záchodů
a pisoárů se zřizuje samostatný kohout pro připojení hadice na
mytí podlah.

(5) Místnosti, v nichž jsou umístěny záchody a pisoáry, musí
být nejméně 3 m vysoké. Záchody zřízené na přechodnou dobu (např.
na staveništích) mohou mít světlou výšku sníženou až na 2,55 m.
Stěny a stropy záchodů a pisoárů musí být hladké a čisté a do
výše nejméně 180 cm od podlahy opatřeny snadno omyvatelným
nátěrem nebo obkladem světlých barev. Podlahy musí být vodotěsné,
hladké a snadno omyvatelné, ve špinavých provozech splachovatelné
a spádované směrem od spojovacích cest ke vpusti.

(6) Okna záchodů musí být vybavena sklopnými větracími
křídly ovladatelnými z podlahy. Záchody, v nichž nelze zajistit
dostatečně účinné přirozené provětrávání, musí být odvětrány
nuceně; větrání musí být podtlakové.

(7) Každá záchodová kabina se vybavuje schránkou na toaletní
papír, papírem a věšákem. Na stěnách kabin dřepových záchodů musí
být držadlo. V záchodech pro ženy se umísťuje dostatečný počet
nádob na odkládání vložek s uzávěrem ovladatelným zpravidla
sešlápnutím. V pisoárech se zřizuje splachovací zařízení
zaručující rovnoměrné omývání stěny nebo mušle, u pisoárů s větší
frekvencí zpravidla trvalé.

§ 41

Kabiny pro osobní hygienu ženy

(1) V provozech, kde je zaměstnáno více než 50 žen, se
zřizují kabiny pro osobní hygienu ženy, a to jedna kabina na 50
až 300 žen a po jedné kabině na každých dalších 300 žen.

(2) Podlaha kabiny musí být spádována ke vpusti a její stěny
se opatřují omyvatelným nátěrem nebo obkladem do výše nejméně 180
cm.

(3) Kabina se vybavuje umývadlem, záchodovou mísou, bidetem
(popř. s ruční sprchou), nádobou na odkládání vložek opatřenou
uzávěrem ovladatelným na sešlápnutí, poličkou, dostatečným
množstvím papírových ručníků a věšákem. Bidet se opatřuje vlastní
míchací baterií upravenou tak, aby nemohlo dojít k opaření.

§ 42

Úklidové místnosti

(1) V každém podlaží se při umývárnách a šatnách zřizuje
úklidová místnost.

(2) U pracovišť, na kterých se používají jedy, žíraviny a
jiné látky poškozující zdraví (zejména látky působící dráždění
pokožky, alergizaci, látky karcinogenní), otevřené radioaktivní
zářiče a infekční materiál a u závodních zdravotnických zařízení
a zařízení pro stravování musí být zřízena vlastní samostatná
úklidová místnost. Tato místnost nesmí být určena pro převlékání
uklízečky.

(3) Úklidové místnosti musí být větratelné (přirozeně nebo
nuceně), jejich podlahy snadno čistitelné a stěny opatřené
omyvatelným nátěrem nebo obkladem do výše 150 cm od podlahy;
vybavují se snadno čistitelným nábytkem pro ukládání čisticích
prostředků a výlevkou se studenou i teplou vodou. Slouží-li
zároveň pro převlékání uklízečky, vybavují se zdvojenou šatní
skříňkou a nejsou-li situovány při umývárně, také umývadlem s
tekoucí teplou vodou.

(4) Podle charakteru provozu se kromě úklidových místností
zřizují též prostory pro ukládání úklidových strojů a nářadí
(vysavače, čisticí stroje, zametací vozíky, žebříky atd.).

§ 43

Zařízení pro poskytování pitné vody

(1) V čistých provozech se zařízení pro poskytování pitné
vody umísťují zpravidla přímo na pracovišti, v ostatních
případech na chráněném a snadno dostupném místě při hlavní
komunikaci, popř. ve zvláštních místnostech. V provozech s větším
počtem pracovníků se pro poskytování pitné vody zřizují fontánky
řešené tak, aby voda z nich vystřikovala šikmo vzhůru a nepadala
zpět na výtok nebo nástěnné prameníky. Stěna kolem prameníků se
opatřuje obkladem nebo omyvatelným nátěrem do výše nejméně
150 cm.

(2) Na 60 pracovníků nejpočetnější směny se zajišťuje
nejméně jeden výtok pitné vody; vzdálenost výtoku pitné vody od
pracoviště nemá být větší než 50 m.

§ 44

Nápojové stanice

Nápojové stanice se zřizují pro pracovníky, u nichž dochází při
práci k nadměrné ztrátě vody pocením. Pro jejich provedení a
vybavení platí ustanovení o hygienické a protiepidemické péči při
společném stravování.+/
-----------------------------------------------------------------
+/ Směrnice č. 26/1961 Sb. Hygienické předpisy.

§ 45

Místnosti pro mytí pracovní obuvi

(1) Na pracovištích, kde dochází ke značnému znečištění
pracovní obuvi, popř. oděvu (zejména při práci venku), se zřizují
místnosti pro jejich mytí; musí být vytápěny a větrány. Umisťují
se tak, aby pracovníci se znečištěnou obuví neprocházeli
prostory, kde je nutno udržovat čistotu, zpravidla před šatnou
nebo při východu z nečistého pracoviště.

(2) Podlaha místnosti pro mytí pracovní obuvi musí být
nepropustná, dobře omyvatelná, nekluzká a spádovaná nejméně ve
sklonu 3 % ke žlabu se sběrným žlábkem, zakrytým ocelovou mříží.

(3) Místnosti pro mytí pracovní obuvi se vybavují žlabem
nebo jinými vhodnými umývacími zařízeními s výtoky teplé a
studené vody, vzdálenými od sebe 60 cm, odpadem s lapačem kalu a
zařízením k odložení osobních pomůcek. K omývání obuvi se
instaluje hadice s průtočným kartáčem nebo jiné vhodné zařízení.

§ 46

Místnosti pro sušení pracovních oděvů

Na pracovištích, kde dochází k většímu provlhnutí pracovních
oděvů, se zřizují samostatné místnosti pro jejich sušení.
Požadavky na světlou výšku, provedení stěn a podlah jsou obdobné
jako požadavky na umývárny. Místnosti pro sušení se vybavují
takovým vytápěcím a větracím zařízením, aby pracovní oděv byl
usušen nejdéle za 6 hodin.

§ 47

Zařízení k odprašování, praní a jinému ošetření pracovních oděvů
a obuvi

(1) V závodech, v nichž jsou prašné provozy, se zřizují
zařízení k odprašování pracovních oděvů; řeší se a vybavují s
přihlédnutím k charakteru provozu.

(2) Na pracovištích, na kterých se pracovníkům poskytuje
oděv a obuv jako součást osobních ochranných pracovních
prostředků, musí být zajištěna jejich pravidelná údržba, praní,
ošetření včetně protiplísňové dezinfekce obuvi a na pracovištích
s rizikem infekce také jejich dezinfekce; zařízení pro
poskytování těchto služeb se řeší a vybavuje s přihlédnutím k
charakteru provozu.

§ 48

Místnosti pro úschovu a ošetření osobních ochranných pracovních
prostředků

(1) Na pracovištích, kde se používá osobních ochranných
pracovních prostředků, speciálních oděvů a jejich doplňků,
pomůcek k ochraně dýchadel apod., musí být zajištěno jejich
vhodné uložení a údržba. Ukládají se tak, aby každý pracovník
dostal vždy svůj osobní ochranný pracovní prostředek; tato zásada
nemusí být dodržena v případě, že se tyto prostředky perou, popř.
dezinfikují nebo sterilizují. Při příjmu a výdeji nesmí docházet
ke křížení cest ukládaných a vydávaných prostředků.

(2) Používá-li osobních ochranných pracovních prostředků
větší počet pracovníků nebo jde-li o prostředky náročné na
údržbu, zřizují se pro tyto účely zvláštní místnosti. Požadavky
na jejich provedení a vybavení se řídí druhem osobních ochranných
pracovních prostředků a rozsahem jejich údržby.

§ 49

Přístřeší, ohřívárny a denní místnosti pro oddech a svačinu

(1) Pro pracovníky, kteří mají stálé pracoviště na volném
prostranství, musí být na ochranu před nepříznivými
povětrnostními vlivy zřízena vhodná přístřeší a pro chladné roční
období též ohřívárny; jejich vzdálenost od jednotlivých pracovišť
nemá přesahovat 500 m.
(2) Velikost ohřívárny se řídí počtem pracovníků, kteří ji
používají; na každého pracovníka se počítá s plochou alespoň 1
m2. Ohřívárny musí mít světlou výšku nejméně 2,30 m, hladké stěny
a teplou omyvatelnou podlahu; opatřují se okny s větracími křídly
a vybavují lavicemi, stoly a věšáky na šaty. Vytápějí se na
teplotu nejméně 18 stupňů Celsia.

(3) Místnosti pro oddech pracovníků od nepříznivých vlivů
pracovního prostředí (denní místnosti) se zřizují zejména u
pracovišť s horkým provozem, s rizikem hluku, s nuceným rytmem
práce, u pracovišť bezokenních a u těch pracovišť, kde není
zřízena jídelna, popř. je těžko dostupná. Umísťují se v blízkosti
pracovišť, musí však být od nich zcela izolovány. Musí mít
světlou výšku nejméně 3 m, dostatečné osvětlení a větrání,
zvukovou a tepelnou pohodu. Vybavují se stoly, sedacím nábytkem a
věšáky; slouží-li zároveň pro svačinu, vybavují se též umývadly
(1 umývadlo na 25 sedadel), kuchyňským dřezem a výtokem teplé a
studené vody, vařičem k ohřívání jídel a nápojů a chladničkou.
Místnosti pro oddech pracovníků z horkých provozů se vybavují též
nápojovou stanicí, zařízením pro vysoušení propocených oděvů.
Situují se u umýváren a sprch.

§ 50

Kuřárny

U pracovišť, kde se nesmí z hygienických, bezpečnostních
nebo provozních důvodů kouřit, se zřizují kuřárny. Jejich
velikost se stanoví s ohledem na počty pracovníků a povahu
provozu, nejméně však 12 m2. Musí mít světlou výšku nejméně 3 m a
nucené větrání, aby kouř nepronikal do sousedních prostor.
Kuřárna se umísťuje od pracoviště nejvýše 120 m, při ztíženém
přístupu 75 m.

§ 51

Údržba hygienických zařízení

(1) Stav hygienických zařízení musí být soustavně
kontrolován. Stropy, stěny a jejich zvláštní povrchové úpravy
(obložení, nátěry), dveře, okna, podlahy, nábytek a jiné vnitřní
vybavení musí být stále udržovány v hygienicky vyhovujícím stavu.
Všechny závady (např. trhliny ve stropech a stěnách a opadaná
omítka, vadná místa v podlahách, poškozené výplně dveří a oken a
poškozené vnitřní vybavení) se bez odkladu odstraňují včetně
průběžného vyměňování vadných součástek.

(2) Stropy a stěny hygienických zařízení se bílí nebo malují
alespoň jednou do roka a podle potřeby se obnovuje i jejich
ochranný nátěr.

(3) Podlahy, podlahové rošty, jídelní stoly, umývadla,
sedačky na záchodech, záchodové mísy, bidety, nádoby na nedopalky
a nádoby na odkládání vložek musí být umývány denně, dveře a
omyvatelné části stěn v hygienických zařízeních týdně; umývají se
teplou vodou s přísadou sody a mýdla, popř. detergentů. Vnitřní
stěny chladicích zařízení, regály a skříně na potraviny a nádobí
musí být čištěny nejméně jednou týdně, nábytek v hygienických
zařízeních nejméně jednou za 14 dní. Nádoby na odkládání vložek
se po umytí dezinfikují.

(4) Suché záchody musí být k omezování zápachu pravidelně
zasypávány síranem měďnatým nebo železnatým, chloridem
zinečnatým, rašelinou nebo zeminou a jejich jímky po naplnění do
dvou třetin vyváženy. Po zrušení suchých záchodů musí být jímky
zasypány chlorovým vápnem a zeminou.

(5) Pravidelná dezinfekce hygienických zařízení se provádí
jako součást opatření proti šíření přenosných nemocí, zpravidla
podle pokynu orgánu hygienické služby.

Oddíl VIII
Provozovny bez denního světla

Obecná ustanovení

§ 52

(1) Za provozovny bez denního světla se považují provozovny
v prostorech bez oken a světlíků nebo v prostorech s okny,
jejichž hlavní význam je jiný než osvětlovací.

(2) Stanovené hygienické požadavky platí pro provozovny bez
denního světla, ve kterých pobývají pracovníci během pracovní
směny déle než 4 hodiny; při kratší době pobytu stanoví požadavky
z hlediska ochrany zdraví pracovníků příslušný orgán hygienické
služby.

(3) Stanovené hygienické požadavky platí obdobně pro
místnosti situované pod úrovní terénu.

§ 53

(1) Provozovny bez denního světla lze zřídit:
a) pro výrobní technologie vyžadující určité stálé
mikroklimatické podmínky nebo podmínky od normálních značně
odlišné (např. trvale chlazené prostory provozovny v podzemí),
b) pro výroby vyžadující vysoký stupeň čistoty ovzduší, jehož
nelze dosáhnout v normálních provozovnách s okny a světlíky,
c) pro výroby vyžadující buď vyloučení denního světla, nebo
zvláštní požadavky na osvětlení, které nelze zajistit denním
světlem,
d) v případech, kdy ochrana okolí vyžaduje umístění
technologického zařízení v uzavřeném bezokenním
a bezsvětlíkovém prostoru.

(2) Provozovny bez denního světla nelze zřídit:
a) u provozů s velkými zdroji tepla bez zvláštních požadavků na
mikroklimatické podmínky,
b) u provozů o ploše menší než 100 m2, pokud není zajištěno
vhodné zrakové spojení s okolními prostory, např. vnitřními
okny, nebo pokud nejde o výrobu uvedenou v odstavci 1 písm.
c),
c) u kancelářských místností, s výjimkou kanceláří pro mistry
v provozovnách bez denního světla, zrakově spojených s vlastní
provozovnou.

(3) Výroby s vývinem nadměrného množství prachu a chemických
škodlivin nebo látek významně obtěžujících lze umísťovat
v provozovnách bez denního světla po individuálním zvážení
každého případu při zajištění vysoké účinnosti technických
ochranných opatření proti uvedeným škodlivinám. Zařízení s velkým
vývinem vodní páry lze umísťovat v provozovnách bez denního
světla, jen jsou-li hermetizována nebo vybavena účinným odsáváním
se signalizací chodu.

§ 54

Jídelny a místnosti pro oddech pracovníků pracujících v
provozovnách bez denního světla musí mít vždy denní osvětlení,
musí být odděleny od hlučných provozů a hodnoty hluku v nich musí
odpovídat požadavkům na tichý interval.+/
-----------------------------------------------------------------
+/Vyhláška č. 13/1966 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými
účinky hluku a vibrací.

§ 55

Stavební provedení a prostorové poměry

(1) Stavební provedení provozoven bez denního světla, jejich
vybavení technickými zařízeními a barevná úprava musí přispět k
vytvoření vhodného pracovního prostředí; stavební řešení musí
zejména zajišťovat co nejmenší šíření chvění stavebními
konstrukcemi (např. oddělení podlah od nosné konstrukce a
zavěšení stropu).

(2) V provozovnách bez denního světla musí na jednoho
pracovníka připadnout nejméně 25 m3 vzdušného nezastavěného
prostoru a nejméně 6 m2 volné podlahové plochy.

(3) Světlá výška provozoven bez denního světla se určuje
podle výšky technologického zařízení, velikosti výrobních ploch a
rizikových faktorů; musí však činit nejméně 4,50 m. U prostorů o
malé půdorysné ploše, pokud je u nich bezokenní provedení
přípustné, určí požadovanou výšku (nejméně 3 m) orgán hygienické
služby.

(4) Vzduchovody a elektrické instalace vedené pod stropem,
pokud netvoří přímo součást střešní konstrukce (duté průvlaky
sloužící jako vzduchovody), musí být kryty podhledem. Vzniklý
technický mezistropní prostor je zpravidla průchozí o minimální
výšce 2,10 m; musí umožnit snadný přístup ke svítidlům pro účely
čištění a výměnu světelných zdrojů. Technický mezistropní prostor
musí být větrán a v zimě vytápěn; jeho osvětlení se řídí
technickou normou+/ a druhem prováděných prací. V technickém
mezistropním prostoru musí být umožněno mechanické čištění.

(5) Vstupní prostory do provozoven bez denního světla a
jejich osvětlení musí umožňovat zrakovou adaptaci pracovníků při
příchodu a odchodu. Součástí vstupního prostoru jsou zpravidla
šatny a umývárny.
-----------------------------------------------------------------
+/ ČSN 36 0046 Umělé osvětlování v průmyslových závodech.

§ 56

Větrání

(1) Větrací zařízení provozoven bez denního světla musí za
všech okolností zajistit trvalou výměnu vzduchu. Při poruše
některého z větracích či klimatizačních zařízení nesmí klesnout
výměna vzduchu pod 50 % požadované hodnoty; toto snížení smí
trvat jen po dobu nezbytně nutnou k odstranění poruchy. Pro každý
samostatný prostor musí být přívod vzduchu zajištěn alespoň dvěma
jednotkami, opatřenými signalizací chodu. Pro vzduchotechnická
zařízení musí být pohotová rezerva všech důležitých součástí.

(2) Provoz strojů a technických zařízení, vybavených
odsávacím zařízením, musí být zajištěn tak, aby při zastavení
chodu odsávacích zařízení byl zastaven i chod strojů a
technických zařízení.

(3) Podíl čerstvého vzduchu z celkového množství přiváděného
vzduchu musí činit nejméně 15 %. Orgán hygienické služby může
povolit výjimku v tzv. "čistých provozech" s malým počtem
pracovníků a v provozech s požadovanou relativní vlhkostí vzduchu
vyšší než 65 %; podíl čerstvého vzduchu však nesmí klesnout pod
10 % z celkového množství přiváděného vzduchu. Podíl čerstvého
vzduchu se zajišťuje provedením nasávacích otvorů pro venkovní
vzduch nebo regulací.

(4) V provozovnách bez denního světla musí být zabezpečena
spolehlivá funkce praček vzduchu. Výměna vody v pračkách a jejich
čištění, popř. dezinfekce, pokud nestanoví orgán hygienické
služby jinak, se musí provádět v pravidelných intervalech
předepsaných v návodu k obsluze zařízení s ohledem na druh
provozu, nejméně však jednou za týden. Používaná voda musí být
zdravotně nezávadná.

Osvětlení a barevná úprava

§ 57

(1) Osvětlení provozoven bez denního světla vyžaduje
intenzitu o 50 % vyšší než u provozoven s okny a řídí se
technickou normou.+/ Osvětlení technického mezistropního prostoru
se určuje druhem prací v něm prováděných.

(2) Pro celkové a kombinované osvětlení se musí používat
světelných zdrojů stejného druhu o téže barevné teplotě.
Zpravidla se používají zářivky bílé nebo denní, popř. u
provozoven s výškou nad 6 m výbojky. Svítidla a zdroje světla
musí dosahovat vysoké světelné účinnosti při možnosti snadné a
dobré údržby a obsluhy.

(3) Umístění zdrojů světla se řeší tak, aby z provozních
stanovišť nebyly viditelné, aby bylo dosaženo předepsané
minimální rovnoměrnosti jasu a bylo využito koeficientu odrazu
stropní plochy a nedocházelo k oslnění.+/ K zajištění
rovnoměrnosti jasu stropu napomáhá zbarvení podlah
a technologických zařízení. Jas horní části místnosti musí být
vyšší než části dolní.

(4) Pro osvětlovací zařízení musí být zabezpečena pohotová
rezerva důležitých součástí, zvláště zdrojů světla s přihlédnutím
k požadavku provádět skupinovou výměnu světelných zdrojů.
Materiální a kádrové zabezpečení údržby (včetně kvalifikace
potřebných pracovníků pro jednotlivé směny) se uvádí již
v projektové dokumentaci.
-----------------------------------------------------------------
+/ ČSN 36 0008 Oslnění, jeho hodnocení a zábrana.

§ 58

Barevné řešení prostorů provozoven bez denního světla a
vnitřního vybavení musí spoluvytvářet s umělým osvětlením pocit
pohody. Barevná úprava prostředí se řídí technickou normou.++/
-----------------------------------------------------------------
++/ ČSN 01 2725 Směrnice pro barevnou úpravu pracovního
prostředí.

Oddíl IX
Zásobování vodou a kanalizace

§ 59

(1) Pro pracovníky musí být zajištěno dostatečné množství
pitné, popř. užitkové vody. Potrubí pitné vody musí být tepelně
izolováno.

(2) Výpočet potřeby vody pro pracovníky v průmyslu se řídí
zvláštními předpisy.+/

(3) Voda určená pro pití se rozvádí do blízkosti pracovišť.
Tam, kde ze zvláštních důvodů nelze splnit tento požadavek, musí
být zajištěna dodávka zdravotně nezávadné pitné vody nebo jiného
nealkoholického nápoje v nádobách odpovídajících požadavkům na
dodávku pitné vody.

(4) Poskytování ochranných nápojů při práci v horkých
provozech se řídí zvláštními předpisy.++/
-----------------------------------------------------------------
+/ Směrnice ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR a
ministerstva zdravotnictví ČSR - hlavního hygienika ČSR č.
9/1973 Ú.v., pro výpočet potřeby vody při navrhování
vodovodních a kanalizačních zařízení a posuzování vydatnosti
vodních zdrojů.
++/ Směrnice č. 30/1964 Sb. Hygienické předpisy, o poskytování
ochranných nápojů při práci v horkých provozech, sv. 26.

Oddíl X
Přechodná a závěrečná ustanovení

§ 60

Stavby již vybudované a stavby nebo změny staveb, jejichž
plánovací příprava byla zahájena před počátkem účinnosti těchto
směrnic, pokud nesplňují stanovené podmínky, musí být podle
harmonogramu projednaného s příslušným orgánem hygienické služby
postupně upraveny tak, aby se jejich stav co nejvíce přiblížil
požadavkům stanoveným těmito směrnicemi.

§ 61

Výjimky z ustanovení těchto směrnic může povolit příslušný
orgán hygienické služby jen v jednotlivých, odůvodněných
případech.

§ 62

Zrušují se směrnice č. 5/1958 Sb. Hygienické předpisy, o
hygienických podmínkách pro výstavbu průmyslových podniků,
registrované v částce 106/1958 Ú.l. a směrnice č. 20/1959 Sb.
Hygienické předpisy, o hygienických podmínkách pro provoz
a udržování průmyslových podniků, registrované v částce 35/1959
Ú.l.

§ 63

Tyto směrnice nabývají účinnosti dnem 1. října 1978.

Hlavní hygienik ČSR:
prof. MUDr. V. Škovránek v.r.

Příl.1
k oddílu III, § 16

Provoz, údržba a čištění potravinářských zařízení

Potravinářská zařízení se musí průběžně udržovat a musí se
čistit v pravidelných intervalech podle povahy technologického
procesu a zpracovávaných poživatin. Pokud postup čištění není
uveden v technické normě+/, musí být uveden v návodech k obsluze
potravinářských zařízení.

Při zpracovávání hygienicky choulostivých poživatin nebo
v případech, kdy hrozí porušení mikroflóry nebo mikrobiální
kontaminace poživatin, se provádí čištění potravinářského
zařízení ihned po každém jednotlivém použití, nejdéle po každé
pracovní směně; podle potřeby se provádí i dezinfekce. Při
zpracovávání méně choulostivých poživatin se provádí čištění
denně, nejméně však jedenkrát za týden. U poživatin, které
nepodléhají zkáze, lze čištění potravinářského zařízení provádět
i v delších intervalech, popř. ve spojení s dezinfekcí
a dezinsekcí, ev. i deratizací.

Potravinářské zařízení a jeho části musí být v mimoprovozní
době uchovávány čisté a suché, popř. ponořené ve speciálních
roztocích (např. dezinfekčních); poživatiny v něm nesmějí být
skladovány déle než je nezbytně nutno, pokud zařízení není určeno
výslovně pro jejich skladování (např. chladicí a mrazicí
zařízení). Poživatiny nesmějí být uchovávány nebo skladovány v
potravinářském zařízení a jeho částech (včetně nádob) z mědi,
mosazi a bronzu, a to ani po krátkou dobu (do příští pracovní
směny, přes noc apod.), a ty, které jsou v takových nádobách
tepelně zpracovávány, musí být ihned po dohotovení přelity do
nádob z jiného zdravotně nezávadného materiálu.

Pokud dojde k narušení povrchové úpravy potravinářského
zařízení u částí, které přicházejí do přímého styku s
poživatinami, buď jednorázovým poškozením nebo opotřebováním,
musí být povrchová úprava neprodleně znovu obnovena. U
potravinářského zařízení, u kterého se povrchová úprava rychle
opotřebovává, musí být obnovována pravidelně automaticky, a to
ještě před projitím předpokládané doby životnosti.
-----------------------------------------------------------------
+/ ČSN 46 6109 Čištění a provozní dezinfekce v prvovýrobě mléka
a při jeho mlékárenském ošetření a zpracování.

Příl.2
k oddílu IV, § 17, odst. 2

Nejvyšší přípustné koncentrace plynů, par a aerosolů s toxickým
účinkem v pracovním ovzduší

látka vzorec NPK v mg.m-3 faktor poznámka
průměrná mezní přepočtu
na ppm+/
1 2 3 4 5 6

1. acetaldehyd CH3.CHO 200 400 0,555
2. aceton CH3.CO.CH3 800 4000 0,421
3. akrolein CH2:CH.CHO 0,5 1,0 0,437
4. akrylonitril CH2:CH.CN 0,5 2,5 0,461
5. allylalkohol CH2:CH.CH2.OH 3,0 6,0 0,422
6. allylchlorid CH2:CH.CH2.CL 1,0 2,0 0,320
7. allylisothio- CH2:CH.CH2.NCS 0,3 0,6 0,247
kyanatan
8. amoniak NH3 20 40 1,438
9. amylacetát CH3.COO.C5H11 200 800 0,188
10. amylalkohol C5H11OH 100 200 0,278
11. anilin C6H5NH2 5,0 20 0,263
12. anhydrid kyseliny CH3.CO.O.CO.CH3 20 40 0,240 v přepočtu na kyselinu
octové octovou
13. antimon a jeho Sb 0,5 2,5 v přepočtu na antimon
sloučeniny
14. arsen a jeho As 0,2 0,6 a) v přepočtu na arsen
sloučeniny b) s výjimkou arsenovodíku
15. arsenovodík AsH3 0,1 0,2 0,313
16. benzen C6H6 10 20 0,313
17. benziny technické 500 2500
18. berylium a jeho Be 0,001 0,002 v přepočtu na berylium
sloučeniny a
slitiny
19. bis-(chlormethyl) Cl.CH2.O.CH2.Cl 0,00025 0,00050 0,213
ether
20. 1,3-butadien CH2:CH.CH:CH2 20 40 0,425
21. butylacetát CH3.COO.C4H9 400 1000 0,211
22. butylakrylát CH2:CH.COO.C4H9 5,0 10 0,191
23. butylalkohol C4H9CH 100 200 0,330
24. cyklohexanol C6H11OH 200 400 0,244
25. cyklohexanon C6H100 200 400 0,249
26. cyklohexylamin C6H11NH2 40 80 0,247
27. diazomethan CH2N2 0,1 0,2 0,582
28. diboran B2H6 0,1 0,2 0,837
29. 1,2-dibromethan Br.CH2.CH2.Br 10 20 0,132
30. dibutylftalát C6H4(COO.C4.H9)2 5,0 10
31. dicyklohexyl- (C6H11).NH-HNO2 1,0 5,0
aminnitrit
32. diethylether C2H5.O.C2H5 500 1500 0,330
33. diethylhexyl- C6H4(COO,C7H17)2 5,0 10
ftalát
34. difenylamin (C6H5)2.NH 5,0 10
35. 1,2-dichlorethan Cl.CH.CH2.Cl 50 100 0,247
36. dimethylformamid H.CON(CH3)2 30 60 0,335
37. dimethylsulfát (CH3O)2.SO2 0,05 0,1 0,194
38. dinitrobenzeny C6H4(NO2)2 1,0 2,0
39. dinitrochlor- C6H3Cl(NO2)2 0,5 1,0
benzeny
40.dinitro-o-kresol C6H2.CH3OH(NO2)2 0,05 0,1
41. 2,4-dinitrotoluen CH3.C6H3(NO2)2 1,0 2,0
42. dusitan sodný NaNO2 1,0 5,0
43. epichlorhydrin CH2.CH.CH2.Cl 1,0 2,0 0,266
0
44. ethyacetát CH3.COO.C2H5 400 2000 0,278
45. ethylalkohol C2H5OH 1000 5000 0,532
46. ethylbenzen C6H5.C2H5 200 1000 0,230
47. ethylenoxid CH2.CH2 1,0 5,0 0,556
O
48. ethylhexanal C4H9.CH(C2H5)CH:O 200 400 0,191
49. fenol C6H5OH 20 40 0,260
50. fenylhydrazin C6H5.NH.NH2 1,0 2,0 0,226
51. fluor F2 0,2 1,0 0,643
52. fluoridy 1,0 5,0 v přepočtu na fluor
53. fluorokřemičitan Na2SiF6 1,5 3,0 v přepočtu na fluor
sodný
54. fluorovodík HF 1,0 2,0 1,223
55. formaldehyd H.CHO 0,5 1,0 0,814
56. fosfor (bílý, P4 0,03 0,06 0,197
žlutý)
57. fosforovodík PH3 0,1 0,2 0,719
58. fosgen CO.Cl2 0,5 1,0 0,247
59. ftalanhydrid CO.C6H4.CO 5,0 15
O
60. furfural CH:CH.CH:C.CHO 10 20 0,255
O
61. hexachlorbenzen C6Cl6 1,0 2,0
62. hexachlorbutadien C4Cl6 0,25 0,50 0,115
63. hydrazin NH2.NH2 0,05 0,1
64. chlor Cl2 3,0 6,0 0,344
65. chlorbenzen C6H5Cl 200 800 0,217
66. chlormethyl- Cl.CH2.O.CH3 0,003 0,007 0,304
-methylether
67. chlormravenčan Cl.COO.CH3 0,5 1,0 0,190
methylnatý
68. chloroform CH.Cl3 10 20 0,205
69. chloropren CH2:CCl.CH:CH2 50 100 0,276
70. chlorové vápno 3,0 6,0 jako volný chlor
71. chlorovodík HCl 5,0 10 0,679
72. chrom a jeho Cr 0,05 0,1 v přepočtu na chrom
sloučeniny
73. kadmium a jeho Cd 0,05 0,1 v přepočtu na kadmium
sloučeniny
74. kaprolaktam: CH2.CH2.CH2.NH 5,0 10
a) prach CH2.CH2.CO
(aerosol)
b) páry
75. kobalt a jeho Co 0,05 0,1 v přepočtu na kobalt
sloučeniny
76. kresol CH3.C6H4.OH 20 40 0,226
77. krotonaldehyd CH3.CH:CH.CHO 0,5 1,0 0,349
78. kyanidy 3,0 10 v přepočtu na
kyanovodík
79. kyanovodík HCN 3,9 10 0,905
80. kyselina dusičná HNO3 2,5 5,0
81. kyselina chloristá HClO4 1,0 2,0
82. kyselina octová CH3.COOH 25 50 0,408
83. kyselina sírová H2SO4 1,0 2,0 v přepočtu na oxid
sírový
84. maleinanhydrid CO.CH:CH.CO 1,0 3,0
0
85. mangan a jeho Mn 2,0 6,0 v přepočtu na mangan
sloučeniny
86. methylacetát CH3.COO.CH3 200 600 0,330
87. methylalkohol CH3OH 100 500 0,754
88. methylbromid CH3.Br 1,0 2,0 0,257
89. methylcyklohexanon CH3.CH.CO(CH2)3.CH2 50 100 0,218
90. methylenbromid CH2.Br2 10 20 0,141
91. methylenchlorid CH2.Cl2 500 2500 0,288
92. methylchlorid CH3.Cl 100 200 0,484
93. methyljodid CH3.J 1,0 2,0 0,172
94. methyl-terc. CH3.O.C(CH3)3 100 200 0,278
butylether
95. minerální oleje 5,0 10
96. nikl a jeho Ni 0,05 0,25 a) v přepočtu na nikl
sloučeniny b) s výjimkou tetra-
karbonylniklu
97. nitrobenzen C6H5.NO2 5,0 25 0,199
98. nitroestery
(nitroglycerin, 0,5 1,0
dinitroglykol,
dinitrodiglykol)
99. nitrochlorbenzeny C6H4.Cl.NO2 1,0 2,0
100. nitrosní pyny NO + NO2 10 20 ++/
101. nitrotoluen CH3.C6H4.NO2 5,0 20 0,179
102. olovo a jeho Pb 0,05 0,2 v přepočtu na olovo
sloučeniny
103. oxid fosforečný P2O5 1,0 2,0
104. oxid sírový SO3 1,0 2,0 0,306
105. oxid siřičitý SO2 5,0 10 0,382
106. oxid uhelnatý CO 30 150 0,873 ++/
107. oxid uhličitý CO2 9000 45000 0,556 ++/
108. oxid zinečnatý ZnO 5 15 v přepočtu na zinek
109. ozón O3 0,1 0,2 0,509
110. platina a její Pt 0,001 0,002 v přepočtu na platinu
sloučeniny
111. polychlorované C12H(10-x).Clx 0,5 1,0
112. beta-propiolakton CH2.CH2.CO 1,0 2,0 0,340
0
113. propylacetát CH3.COO.C3H7 400 1600 0,240
114. propylalkohol C3H7OH
115. pyridin C5H5N 5,0 10 0,309
116. rtuť a její Hg 0,05 0,15 a) v přepočtu na rtuť
sloučeniny b) s výjimkou mono-
a dialkylrtuťnatých
sloučenin
117. selenovodík H2Se 0,1 0,2 0,302
118. sirouhlík CS2 10 20 0,322
119. sirovodík H2S 10 20 0,719 ++/
120. solventní nafta 200 1000
121. styren C6H5.CH:CH2 200 1000 0,235
122. tetrachlor- ClC:CCL2 250 1250 0,147
ethylen
123. tetrachlormethan CCL4 10 20 0,159
124. tetrakarbonylnikl Ni(CO)4 0,01 0,02 0,143
125. toluen C6H5.CH3 200 1000 0,266
126. toluidin CH3.C6H4.NH2 5,0 20 0,228
127. toluylen-2,4- CH3.C6H3(NCO)2 0,07 0,14 0,141
-diisokyanát
128. 1,1,1-trochlor- CCl3.CH3 500 2000 0,184
ethan
129. trichlorethylen Cl2.C:CH.Cl 250 1250 0,186
130. trinitrotoluen CH3.C6H2.(NO2)3 0,5 2,5
131. vanad - dým V 0,1 0,3
- prach V 0,5 1,5
132. vinylacetát CH3.COO.CH:CH2 20 50 0,284
133. vinylchlorid CH2:CH.Cl 10 30 0,391
134. xylen C6H4.(CH3)2 200 1000 0,230
135. xylidin C6H3.(CH3)2.NH2 5,0 20 0,202
-----------------------------------------------------------------
Vysvětlivky:
+/ Faktor přepočtu z údaje mg.m3 na údaj v ppm platí za podmínky
teploty 25 stupňů Celsia a tlaku 100 kPa
++/ Na základě ustanovení § 57 odst. 1 písm. d) a odst. 2 zákona
č. 41/1957 Sb. je Český báňský úřad oprávněn stanovit po
dohodě s ministerstvem zdravotnictví ČS jiné hodnoty
nejvyšších přípustných koncentrací plynů; par a aerosolů s
toxickým účinkem, než jsou uvedeny v této příloze; nižší
hodnota nejvýše přípustné koncentrace kysličníku uhličitého
již byla stanovena výnosem Českého báňského úřadu ze dne
3. 1. 1971.

Příl.3
k oddílu IV, § 17, odst. 2

Nejvyšší přípustné koncentrace aerosolů bez toxického účinku
v pracovním ovzduší

Tabulka I - Prachy s převážně fibrogenním účinkem1/

Látka (druh aerosolu) NPK-P (mg.m-3)2/
respirabilní frakce celková koncentrace
prachu
Fr = 100 % Fc = 100 %
1. křemen 0,1 0,3
2. kristobalit 0,1 0,3
3. tridymit 0,1 0,3
4. gama-oxid hlinitý 0,1 0,3
respirační frakce celková koncentrace
prachu
Fr 3 % Fr 3 % Fc 3 % Fc 3 %
5. dinas3/ 3 10 : Fr 10 30 : Fc
6. grafit 3 10 : Fr 10 30 : Fc
7. černé uhlí 3 10 : Fr 10 30 : Fc
8. koks 3 10 : Fr 10 30 : Fc
9. křemičitany 3 10 : Fr 10 30 Fc
(s výjimkou azbestu)
10. šamot 3 10 : Fr 10 30 : Fc
11. horninové 3 10 : Fr 10 30 : Fc
prachy4/
12. slévárenské 3 10 : Fr 10 30 : Fc
prachy

1/ Považují se za fibrogenní prachy ve smyslu metodického návodu
hlavního hygienika ČSR k provádění hygienického dozoru na
pracovištích a vyhlašování rizikových prací č.j.
HEM-240.2-2.10.86.
2/ O způsobu hodnocení rozhodne orgán hygienické služby;
přednostně se hodnotí respirabilní frakce.
3/ Hodnotí se podle obsahu fibrogenní složky (látka č. 1, 2, 3).
4/ Za přítomnosti toxické složky musí být dodržena NPK-P i pro
toxické látky.

Vysvětlivky: Fr ... obsah fibrogenní složky v procentech v
respirabilní frakci
Fc ... obsah fibrogenní složky v procentech v
celkovém prachu
Fibrogenní složka ... látky č. 1 až 4

Tabulka II - Prachy s možným fibrogenním účinkem1/

Látka (druh aerosolu) NPK-P (mg.m-3)2/
celková koncentrace prachu
1. slída 5
2. talek 4
3. amorfní SiO2 2
4. saze 2
5. svářečské dýmy3
- kyselé elektrody 5
- bázické elektrody a speciální
svářečské postupy pod ochrannými
atmosférami 3
6. ferrosilicium 8
7. bentonit 6

1/ V případě obsahu fibrogenní složky 3 % se považují za
fibrogenní prachy ve smyslu metodického návodu hlavního
hygienika ČSR k provádění hygienického dozoru na pracovištích
a vyhlašování rizikových prací č.j. HEM-340.2-2.10.86.
2/ V případě obsahu fibrogenní složky 3 % se vypočte NPK-P podle
vzorce 30/Fc, přičemž vypočtená hodnota NPK-P nesmí překračovat
hodnotu uvedenou v tabulce II.
3/ Za přítomnosti toxické složky musí být dodržena i NPK-P pro
toxické látky.

Vysvětlivky: Fc ... obsah fibrogenní složky v procentech
v celkovém prachu
Fibrogenní složka ... látky č. 1 až 4 podle tabulky
I.

Tabulka III -Prachy s převážně nespecifickým účinkem1/

Látka (druh aerosolu) NPK-P (mg.m-3)
celková koncentrace
1. hnědé uhlí a lignit2/ 10
2. vápenec, mramor2/ 10
3. baryt2 10
4. siderit2/ 10
5. prach z umělého brusiva2/ 10
(karborundum, elektrit)
6. hliník a jeho oxidy 10
(s výjimkou gama-Al2O3)
7. ferroslitiny3/ 10
8. oxidy železa 10
9. čedič tavený 10
10. půdní prachy4/ 10
11. vysokopecní struska3/ 8
12. ocelárenská struska3/ 8
13. škvára - popílek1,3 8
14. magnezit 8
15. dolomit 8

1/ Považují se za prachy bez fibrogenního a dráždivého účinku ve
smyslu metodického návodu hlavního hygienika ČSR k provádění
hygienického dozoru na pracovištích a vyhlašování rizikových
prací č.j. HEM-340.2-2.10.86.
2/ V případě obsahu fibrogenní složky 3 % se vypočte NPK-P podle
vzorce 30/Fc, přičemž vypočtená hodnota NPK-P nesmí
překračovat hodnotu uvedenou v tabulce III.
3/ Za přítomnosti toxické složky musí být dodržena i NPK-P pro
toxické látky.
4/ Pokud půdní prach obsahuje křemen a jiné biologicky účinné
látky, stanoví se NPK-P s přihlédnutím k jejich obsahu.

Poznámka:
NPK-P směsí prachů s převážně nespecifickým účinkem a směsí
těchto prachů s prachy s dráždivým účinkem (tabulka IV) se
stanoví výpočtem z NPK-P jednotlivých prachů podle vzorce:
%x1 =x2 %xn
NPK-Ps =(------------- + ------------ + ..... + -------------)-1
100.NPK-P1 100.NPK-P2 100.NPK-Pn
NPK-Ps ... nejvyšší přípustná koncentrace směsi látek 1 až n
NPK-P1 až NPK-Pn ... nejvyšší přípustná koncentrace látek 1 až n
%x1 až %xn ... hmotnostní podíl látek 1 až n (v procentech)
Příklad: Směs obsahuje 80 % hm. vláken bavlněných (NPK-P = 2
mg.m-3) a 20 % vláken text. synt. (NPK-P = 4 mg.m-3)
80 20
(NPK-Ps = ------- + ----------)-1 = 2,2 mg.m-3
100.2 100.4

V případě, že nelze hmotnostní podíl jednotlivých složek
(látky 1 až n) v polétavém prachu spolehlivě určit, stanoví se
NPK-Ps podle hodnoty platné pro látku s nejnižší NPK-P.
Jestliže tedy platí NPK-P1 je menší NPK-P2 je menší ... je menší
NPK-Pn, pak NPK-Ps = NPK-P1
Příklad: Směs obsahuje vlnu (NPK-P = 6 mg.m-3), syntetická vlákna
textilní (NPK-P = 4 mg.m-3) a půdní prach (NPK-P = 10
ng.m-3). Podíl jednotlivých složek nelze stanovit.
NPK-Ps = 4 mg.m-3 (NPK-P synt. vláken textil.)

Vysvětlivky:
Fc ... obsah fibrogenní složky v procentech v celkovém prachu
Fibrogenní složka ... látky č. 1 až 4 podle tabulky 1

Tabulka IV - Prachy s dráždivým účinkem

Látka (druh aerosolu) NPK-P (mg.m-3)1/
celková koncentrace prachu
1. minerální
- oxid vápenatý 2
- oxid hořečnatý 4
- uhličitany alkálií 8
- cement 10
2. textilní
- bavlna, len, konopí, hedvábí 2
- syntetická vlákna textilní 4
- sisal, juta, kapok 6
3. živočišné
- peří 4
- vlna, srst, ostatní živočišné prachy 6
4. rostlinné
- mouka 4
- tabák 4
- čaj 4
- káva zelená 2
- koření 2
- prach obilní 6
- prach ze dřeva:
= 1. biologicky vysoce účinná dřeva: 1
Afrormosia, Aiéle, Ako, Amourette,
Angelin, Aniégre, Balata, Balata rouge,
Ban-xe, Beng, Bété, Bintangor, Boi-loi,
Bon-sum, Bosse tmavé (Diambi), Caroka,
Cashew, Champak, Civit, Coccoloba,
Cocobolo, Coralwood, Courbaril, Dabema,
Damoni, Dao, Djohar, Dousie, Ebiara,
Ekaba, Espenille, Etimoe, Faro, Febro,
Geor, Gobaja, Grenadil, Guapeva, Gumari,
Hoang-Linh, latandza, Imbuia, Ipé.
Iroko, Jalovec, Kaledang, Kanazo, Kasai,
Kenari, Khao, Hnysma Boxwood, Kokko,
Kra-Thon, Kungkur, Lanete, Lang-Mang,
Lat-Xoan, Lim, Limbali, Long-Mang,
Mahagon, Makoré, Mambodé (Boiré), Mango,
Moabi, Movingui, Muninga, Nargusta,
Niatoh, Nyatoh, Ovengkol, Padauk, Palisandr
brazilský, Palisandr asijský, Pau Marfim,
Peroba-Jaune, Petai, Primavera, Pulsi,
Rang-Rang, Sang, Santa Maria, Santal,
Sapucaia, Satin východoindický, Satiné
Rubané, Sen, Sindoer, Tasua, Tchitola,
Teak, Tis, Torchwood, Trai, Truong-Mat,
Vang, Xoan-Dao, Xoay, Zimostráz

= II. biologicky účinná dřeva: 5
Abura, Akát, Almah (Lauanshorea), Amarante,
American Red Gum, Andoung, Arosiva,
Avodiré, Badam, Balza, Bilinga, Bintungen,
Blackbut, Blue Gum, Bodé, Borovice, Bossé,
Brauna, Cananga, Chestnut, Chicha,
Chickrassy, Chooi, Coeur Dehors, Coeuswood,
Culaxi, Dhup, Dibetou, Dinh, Durian, Eben,
Ebiara, Essia, Eyong, Framiré, Freijo,
Fromager, Ganga, Ceronggang, Haldu, Hobi,
Igaganga, Ilomba, Jarrah, Kadam, Kanluang,
Karri, kelat, Karuing (Yang), Kosipo,
Kotibé, Laurel-Indian, Limba, Maranggo,
Marlea, Mayom, Mengkulang, Modřín,
Mukulungu, Hghien, niaguli, Niagon,
Niové, Obecke, Okoumé, Okoune, Olon,
Ořešák, Ozigo, Paco, Padouk, Pao,
Pernambouc, Perupok, Ré, Rengas, Sabicu,
Safukala, Sang, Sapeli, Semul, Silky Oak,
Simpoh, Sipo, Smrk, Spotted Gum, Suren,
Takram, Tallowood, Tasus, Thau, Thitka,
Thitmin, Tiama, Tola, Topol, Urunday,
Vella-Agil, Vinhatico, Waeabima, Xoan,
Yon, Zerav, Zingana

= III. biologicky málo účinná dřeva: 10
Bang-Lang, Bříza, Bubinga, Buk, Caoi,
Cheo, Chowku, Dub, Gie, Gie-Do, habr,
Ingyin, Jasan, Javor, Jedle, Jilm, Kanda
tmavá, Khaya, kondroti, Koto, Lam-Poo,
Lancewood, Lati, Lauan White, Leban,
Mang-Tam, Meranti White, Merawan,
Mersawa (Krabak), Mutenyie, Ngat, Oliva,
Olše, Paletuvier, Phay, Platan, Resak,
Sai, Serava White, Trai-Ly, Wengé,
Yellow Pine

- ostatní rostlinné prachy 6
-------------
1/ NPK-P nepřihlíží k možným alergizujícím účinkům a případnému
obsahu mikrobilogické složky

Poznámka: NPK-P směsí prachů s dráždivým účinkem a směsí těchto
prachů s prachy s převážně nespecifickým účinkem
(tabulka III) se stanoví způsobem uvedeným v poznámce u
tabulky III.

Tabulka V - Minerální vláknité prachy

Látka (druh aerosolu) NPK-P1/
Početní koncentrace celková
vláken koncentrace
(počet respirabil- prachu
ních vláken.cm-3)2/ (mg.m-3)

1. azbest3/
a) s podílem azbestu
pod 10 %4/ 1 4
b) s podílem azbestu 10 %4/ 1 2
2. umělá minerální vlákna3/ 0,2 4
např. čedičová, skleněná,
strusková

1/ Obě hodnoty jsou rovnocenné; o způsobu měření rozhodne
příslušný orgán hygienické služby.
2/ Za respirabilní vlákno se považuje vlákno, které vyhovuje
současně všem následujícím podmínkám:
tloušťka vlákna 3 um
délka vlákna 5 um
poměr délka:tloušťka 3
3/ Ve smyslu metodického návodu hlavního hygienika ČSR k
provádění hygienického dozoru na pracovištích a vyhlašování
rizikových prací č.j. HEM-340.2-2.10.86 se považuje azbest za
prach s fibrogenním účinkem a umělá minerální vlákna za prach
s dráždivým účinkem.
4/ Podílem azbestu se rozumí jeho obsah ve výrobku nebo surovině
udaný výrobcem.

Poznámka: NPK-P umělých minerálních vláken vyjádřená početní
koncentrací vláken je stanovena s ohledem na to, že podíl
respirabilních vláken v pracovním ovzduší je u těchto prachů
obvykle až o dva řády nižší než u azbestu.

Příl.4
k oddílu V, § 21 odst. 4

Hodnoty výsledných teplot (globeteplot) v zimním období a výměn
vzduchu v potravinářských provozech a v hygienických a jiných
zařízeních

Prostory Výsledná Výměna venkovního vzduchu
teplota
(globeteplota) h-1 nebo m3.h-1
1 2 3 4

Potravinářské provozy:
komunikace 15 1
přípravné dílny teplé 20 2 - 3
přípravné dílny studené 15 2 - 3
umývárny náčiní 14 2 - 3
dílny se zdroji páry 25 10 - 22
jídelny 10 3 - 4

Hygienické zařízení:
Místnosti pro odpočinek 20 5 30 na 1 osobu
(provozy s normálním - zákaz kouření
mikroklimatem)
místnosti pro osobní 23 3
hygienu žen
místnosti pro sušení 25 - 30 6
a dezinfekci oděvů
ohřívárny, podle teploty 18 - 22 6
venkovního vzduchu
sprchy 25 8 - 15 150 - 200 na 1
sprchu v době
provozu
šatny 20 2 - 3 20 na 1 šatní
místo
umývárny 22 2 - 5 30 na 1 výtok
teplé vody
záchody min. 14 50 na 1 míru
trvale
25 na 1 pisoár
trvale
kuřárny min. 14 18 60 - 80 na
1 osobu

Příl.5
k oddílu VI, § 28, odst. 4

Veličiny, jednotky a symboly pro sledování, posuzování
a stanovení mikroklimatických podmínek

Symbol Veličina a jednotka
Pw,Ta Tlak vodních par ve vzduchu teploty Ta [Pa].
qm Metabolické teplo [W.m-2].
Metabolická intenzita tepelného toku, tj. celkový
výkon transformace chemické energie na teplo v
organismu, vztažený na jednotku povrchu celého těla.
qm, tol, Přípustné metabolické teplo dlouhodobě (celosměnově)
1 t, max únosné [W.m-2]
qm, tol, st, max Přípustné matabolické teplo krátkodobě únosné
[W.m-2]
rh Relativní vlhkost [%]
Míra nasycení vzduchu vodními parami, určená poměrem
parciálního tlaku vodních par a parciálního tlaku
vodních par, kterými by byl vzduch téže teploty
nasycen.
Rt,wa Celkový termický odpor oděvu [W-1.m2.K].
Tepelný odpor oděvu plus mezní vrstvy na jeho povrchu.
Ta Teplota vzduchu [stupeň Celsia].
Ta, e Teplota venkovního vzduchu [stupeň Celsia].
Ta, i Teplota vnitřního vzduchu uvnitř budovy [stupeň
Celsia].
Ta, i, 15 Teplota vnitřního vzduchu ve výši 15 cm nad podlahou
[stupeň Celsia].
Ta, i,105 Teplota vnitřního vzduchu ve výši 105 cm nad podlahou
[stupeň Celsia].
Ta, i,165 Teplota vnitřního vzduchu ve výši 165 cm nad podlahou
[stupeň Celsia].
Tg Výsledná teplota kulového teploměru Vernon-Jokl
(globeteplota) [stupeň Celsia].
Tg, A Výsledná teplota kulového teploměru Vernon-Jokl během
pracovní činnosti [stupeň Celsia].
Tg,stereo Stereoteplota [stupeň Celsia].
Výsledná teplota naměřená kulovým teploměrem
Vernon-Jokl s izolačním krytem.
v Rychlost vzduchu [m.s-1].
Rozdíl (bez rozměru [ND].+/
t Doba expozice [min], [s].
-----------------------------------------------------------------
+/ ND je označení bezrozměrné veličiny.

Příl.6
k oddílu VI, § 31, odst. 2

Stanovení mikroklimatických podmínek pracovišť

Čl.I

Optimální tepelná zátěž

1. Mikroklimatické podmínky pro pracoviště s optimální
tepelnou zátěží pracovníka se stanoví podle počtu standardních
vrstev oděvu (nt,wa[ND]), rychlosti proudění vzduchu na pracovním
místě (v[m.s-1] a celkové tepelné produkce pracovníka (qm) určené
podle jednotných fyziologických metod (W.m-2 brutto).

2. Při stanovení mikroklimatických podmínek pro pracoviště s
optimální tepelnou zátěží pracovníka se postupuje takto:
a) z grafu I se odečte hodnota celkového tepelného odporu oděvu
Rt,wa[W-1.m2.K]);
b) dosazením hodnoty celkového tepelného odporu oděvu Rt,wa do
grafu II se zjistí minimální hodnota výsledné teploty kulového
teploměru vymezující dolní hranici oblasti mikroklimatického
optima v zimním období Tg, opt, min [stupeň Celsia];
c) dosazením hodnoty celkového tepelného odporu oděvu Rt,wa do
grafu III se zjistí maximální hodnota výsledné teploty
kulového teploměru vymezující horní hranici oblasti
mikroklimatického optima v letním období Tg,opt,max [stupeň
Celsia];
d) z grafu IV se odečte přípustný rozdíl maximálních a
minimálních výsledných teplot kulového teploměru [stupeň
Celsia].Za zjištěného přípustného rozdílu se stanoví
- maximální hodnota výsledné teploty kulového teploměru
vymezující horní hranici oblasti mikroklimatického optima v
zimním období Tg,opt,max [stupeň Celsia] připočtením tohoto
rozdílu k Tg,opt,min
- minimální hodnota výsledné teploty kulového teploměru
vymezující dolní hranici oblasti mikroklimatického optima v
letním období Tg,opt,min [stupeň Celsia] odečtením tohoto
rozdílu od Tg,opt,max
Orientační hodnoty Tg,opt jsou uvedeny v tabulkách 1 a 2;
e) pro potřeby projekce se stanoví teplota vzduchu vztahem
Tai = Tg + B,
kde B se určí - při prováděných změnách staveb měřením
- u nově projektované stavby s dobrými tepelně
izolačními vlastnosti stanovením+/, popř. pro
zimní období odečtením z grafu V;
f) pro potřeby projekce se optimální relativní vlhkost vzduchu
pro zimní i letní období rhopt odečte z grafu VI.

3. Nejvyšší přípustný pokles nebo vzrůst teploty ve výši 15
cm nad podlahou pracoviště proti výsledné teplotě kulového
teploměru v dýchací zóně pracovníka (tg,opt,165 u stojícího,
Tg,opt,105 u sedícího) musí být v rozmezí, které lze zjistit
odečtením z grafu VII.

4. Rozdíly výsledné teploty kulového teploměru v dýchací
zóně v daných časech, popř. místech (změnou podmínek nebo
přechodem na jiné pracoviště s odlišnými podmínkami mikroklimatu)
nesmějí být větší než hodnoty, které lze zjistit odečtením z
grafu IV.
-----------------------------------------------------------------
+/ V létě, je-li správně použito účinných ochran před osluněním,
B = O,
v zimě, kompenzuje-li vytápěcí systém negativní radiaci
okenních ploch, je B pro v = 0 až 0,5 m.s-1 dáno podmínkou
4,720 odmocnina v - 1,710
B = -------------------------------- (0,913 qm - 19,14).
44,500 odmocnina v + 122,965 v

Čl.II

Dlouhodobě únosná rovnoměrná zátěž

5. Mikroklimatické podmínky pro pracoviště s dlouhodobě
(směnově) únosnou rovnoměrnou zátěží se stanoví podle celkového
termického odporu oděvu Rt,wa, celkové tepelné produkce
pracovníka qm(W.m-2 brutto) a relativní vlhkosti vzduchu rh.

6. Při stanovení mikroklimatických podmínek pro pracoviště
s dlouhodobě (směnově) únosnou rovnoměrnou zátěží se postupuje
takto:
a) nejvyšší dlouhodobě (směnově) přípustná únosná výsledná
teplota Tg,A,max se stanoví z grafů VII, VIII, IX nebo X podle
daného celkového tepelného odporu Rt,wa+/;
b) nejnižší dlouhodobě (směnově) přípustná únosná výsledná
teplota je dána minimální hodnotou optimální výsledné teploty
pro dané podmínky Tg,opt,min a příslušné roční období+/;
c) pro jiné hodnoty celkového tepelného odporu oděvu Rt,wa, pro
které nejsou grafy vypracovány, se hodnoty termického odporu
oděvů lineárně interpolují nebo extrapolují.
-----------------------------------------------------------------
+/ Nejvyšší a nejnižší dlouhodobě (směnově) přípustné únosné
výsledné teploty jsou stanoveny s přihlédnutím k věku a podílu
využívaného svalstva při práci.

Čl.III

Krátkodobě únosná rovnoměrná zátěž

7. Na pracovištích s mikroklimatickými podmínkami pro
pracovní místa s krátkodobě únosnou rovnoměrnou zátěží se režim
práce stanoví takto:
a) na pracovištích s horkým klimatem, jež ze závažných důvodů
nevyhoví podmínkám stanoveným pro nejvyšší dlouhodobě
(směnově) přípustnou únosnou rovnoměrnou zátěž, se smí
souvisle pracovat jen po dobu stanovenou v grafech XI, XII a
XIII. Expozice těmto nepříznivým mikroklimatickým podmínkám
musí být kompenzována dobou odpočinku, a to tak, aby nejvyšší
přípustná dlouhodobá rovnoměrná zátěž pracovníka nebyla
dílčími krátkodobě únosnými expozicemi v souhrnu překračována;
b) na pracovištích s chladným mikroklimatem musí být pro
pracovníky zajištěna náhradní opatření (§ 31 odst. 3 až 4).

Čl.IV

Nerovnoměrná únosná zátěž

8. Na pracovišti s mikroklimatickými podmínkami pro pracovní
místa s nerovnoměrnou únosnou zátěží se režim práce stanoví
takto:
a) na pracovišti, kde nelze vyloučit nerovnoměrnost zátěže v
prostoru (jednostranná tepelná zátěž konvenční nebo sálavá),
nesmí být pracovník vystaven větší zátěži než nejvyšší
přípustné dlouhodobé (směnové) únosné rovnoměrné zátěži při
dodržení nejvyšší přípustné hodnoty stereoteploty a doby
působení prostorově nerovnoměrné zátěže podle tabulky 3;
b) na pracovišti, kde nelze vyloučit nerovnoměrnost zátěže v čase
(přechod z tepla do chladu a naopak), musí být zajištěna
náhradní opatření.

Tabulka 1 (k čl. I a II)

Orientační tabulka optimálních hodnot výsledné teploty kulového
teploměru pro danou tepelnou produkci qm a celkový tepelný odbor
oděvu Rt,wa

Rozsah tepelných Zimní období Letní období
produkcí qm Rt,wa Tg.opt,min. Rt,wa Tg,opt,max
ve W.m-2 [W-1.m2.K] [oC] [W-1.m2.K] [oC]
80 - 95 0,20 22,5 - 19,5 0,15 27,5 - 25,0
0,25 20,0 - 16,0 0,20 25,5 - 22,5
95 - 130 0,20 19,5 - 12,0 0,15 25,0 - 20,0
0,25 16,0 - 7,5 0,20 22,5 - 15,0
130 - 175 0,20 12,0 - 5,0 0,15 20,0 - 13,0
0,25 7,5 - 5,0 0,20 15,0 - 6,5

Pozn.: 1. Hodnoty qm se uvažují včetně hodnot základní látkové
přeměny.
2. Určení hodnot Rt,wa se provádí podle čl. I bod 2 písm.
a).
3. Hodnoty met. tepla qm uváděné ve W.m-2 se převedou na
brutto kcal.min-1 tím, že se násobí 0,0143 . A, kde A
pro tzv. normálního muže = 1,90, pro ženu 1,68 cm2.

Tabulka 2 (k čl. I a II)

Příklady vybraných druhů prací a jim odpovídající optimální
výsledné teploty

Druh práce Tg,opt [stupňů Celsia]
zima - minim. léto - maxim.
administrativní pracovníci 22,5 25,5
laboratorní pracovníci 21,5 24,5
rýsovači 21,0 24,0
strojní sazeči 22,5 25,5
prodavačky 19,0 21,5
šičky 20,5 23,5
soustružníci 19,5 22,5
zámečníci 16,0 19,0
lakýrníci 17,0 20,5
montážní práce u pásu 18,5 21,5
lehké montážní práce 20,5 23,5
(např. radiomechanik) 20,5 23,5

Tabulka 3 (k čl. IV bod 8)

Nejvyšší přípustné hodnoty a doby působení stereoteplot

Doba expozice Stereoteplota Doba expozice Stereoteplota
v [s] Tg,stereo,A,max v [min] Tg,stereo,A,max
[stupeň Celsia] [stupeň Celsia]
10 87,2 2,0 47,3
15 72,8 2,5 46,5
20 65,4 3,0 46,1
25 60,7 4,0 45,4
30 58,2 5,0 45,1
40 54,5 10 44,4
50 52,4 30 43,9
60 50,9 60 43,8
75 49,3 neomez. 43,6
90 48,5
105 47,8

Graf I
pro stanovení celkového tepelného odporu oděvu Rt,wa [W-1.m2.K]v
závislosti na rychlosti vzduchu v [m.s-1] a počtu vrstev oděvu
Rt,wa
(k čl. I, bod 2, písm. a)

Pro danou rychlost vzduchu v [m.s-1] v průsečíku s příslušným
počtem standardních vrstev oděvu 0 až 6 odečteme hledaný odpor
oděvu Rt,wa.
Tečkované čáry jsou interpolační křivky pro odhad mimo naměřené
průběhu. 1 clo platí pro běžný pánský oděv (oblek + prádlo).

Graf II
pro stanovení minimální výsledné teploty kulového teploměru
v zimě Tg,opt,min ve stupních Celsia (k čl. I, bod 2, písm. b)

Pro danou celkovou tepelnou produkci člověka btto qm v průsečíku
s příslušným celkovým tepelným odporem oděvu Rt,wa odečteme
hledanou minimální výslednou teplotu pro zimu Tg,opt,min.

Graf III
pro stanovení maximální výsledné teploty kulového teploměru v
létě Tg,opt,max ve stupních Celsia (k čl. I, bod 2, písm. c)

Pro danou celkovou tepelnou produkci člověka btto qm v průsečíku
s příslušným celkovým tepelným odporem oděvu Rt,wa odečteme
hledanou maximální výslednou teplotu pro léto Tg,opt,max.

Graf IV
pro stanovení přípustného rozdílu mezi maximální a minimální
výslednou teplotou kulového teploměru v létě i v zimě Tg,opt,max
- Tg,opt,min ve stupních Celsia
(k čl. I, bod 2, písm. d, a bod 4)

Pro daný celkový tepelný odpor oděvu Rt,wa v průsečíku a
Tg,opt,min nebo Tg,opt,max odečteme hodnotu poloviny rozdílu max
a min hodnot; dvojnásobek odečtené hodnoty je hledaný rozdíl
Tg,opt,max - Tg,opt,min.

Graf V
Pro stanovení hodnoty B pro nově projektované budovy (k čl. I,
bod 2, písm. a)

Pro danou rychlost vzduchu a v průsečíku s čarami metabolického
tepla qm odečteme hodnotu B.

Graf VI
pro stanovení optimální relativní vlhkosti vzduchu rhopt v %
(k čl. I, bod 2, písm. f)

Pro danou teplotu vzduchu Ta,i v průsečíku s čarami omezujícími
zimní a letní oblast odečteme minimální a maximální relativní
vlhkost vzduchu pro zimu a léto rhopt,max a rhopt,min.

Graf VII
pro stanovení přípustného poklesu nebo vzrůstu optimální výsledné
teploty kulového teploměru v dýchací zóně směrem k nohám,
k oblasti kotníků Tg,15 - Tg ve stupních Celsia (k čl. I, bod 3)

Pro daný celkový tepelný odpor oděvu Rt,wa v průsečíku s čarou -
trojúhelník Tg určíme přípustný pokles, v průsečíku s čarou +
trojúhelník Tg určíme přípustný vzrůst výsledné teploty kulového
teploměru.

Graf VIII
pro stanovení dlouhodobě (celosměnově) únosné výsledné teploty
kulového teploměru Tg,A ve stupních Celsia pro Tt,wa = 0,15
W-1.m2.K (k čl. II, bod 6, písm. a)

Pro danou celkovou tepelnou produkci brutto qm,max v průsečíku
s příslušnou relativní vlhkostí vzduchu rh odečteme hledanou
výslednou teplotu Tg,A.

Graf IX
pro stanovení dlouhodobě (celosměnově) únosné výsledné teploty
kulového teploměru Tg,A ve stupních Celsia Rt,wa = 0,20 W-1.m2.K
(k čl. II, bod 6, písm. a)

Pro danou celkovou tepelnou produkci brutto qm,max v průsečíku s
příslušnou relativní vlhkostí vzduchu rh odečteme hledanou
výslednou teplotu Tg,A.

Graf X
pro stanovení dlouhodobě (celosměnově) únosné výsledné teploty
kulového teploměru Tg,A ve stupních Celsia pro Rt,wa = 0,25
W-1.m2.K (k čl. II, bod 6, písm. a)

Pro danou celkovou tepelnou produkci brutto qm,max v průsečíku s
příslušnou relativní vlhkostí vzduchu rh odečteme hledanou
výslednou teplotu Tg,A.

Graf XI
pro stanovení krátkodobě únosné doby expozice t v min pro Rt,wa
= 0,15 W-1.m2.K (k čl. III, bod 7, písm. a)

Pro celkovou tepelnou produkci qm,max,st v průsečíku s příslušnou
relativní vlhkostí vzduchu rh odečteme hledanou hodnotu doby
expozice t.

Graf XII
pro stanovení krátkodobě únosné doby expozice t v min pro Rt,wa
= 0,20 W-1.m2.K (k čl. III, bod 7, písm. a)

Pro celkovou tepelnou produkci qm,max,st v průsečíku s příslušnou
relativní vlhkostí vzduchu rh odečteme hledanou hodnotu doby
expozice t.

Graf XIII
pro stanovení krátkodobě únosné doby expozice t v min pro Rt,wa
= 0,25 W-1.m2.K (k čl. III, bod 7, písm. a)

Pro celkovou tepelnou produkci qm,max,st v průsečíku s příslušnou
relativní vlhkostí vzduchu rh odečteme hledanou hodnotu doby
expozice t.

Příl.7
k oddílu VII, § 3?, § 38, odst. 2 a § 39, odst. 3

Zařízení šaten a umýváren podle charakteru práce

Charakteristika práce Příklad práce Uložení oděvů Umývárny
v šatnách
pracovní pracovní pracovní šatny 1 umývadlo 1 sprcha na
společné a občanský a občanský s průcho- popř.
s občan- odděleně v odděle- zími 1 výtok na
ským v téže ných sprchami 40 25 15 10 více 20 10 8
místnosti místnostech (hygienic. osob než osob
smyčka) 20
osob
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14

I. Znečištění kůže a oděvu kancelářské práce,
při práci je velmi malé, montáž jemné mechaniky, 0 0 X 0 X
znečišťující látka je rozhlasových a +/
hygienicky nevýznamná televizních přístrojů,
konfekční výroba

II. Znečištění kůže a práce ve válcovnách
oděvu při práci je při válcování za studena;
malé, práce je spojena práce u obráběcích strojů
event. s mírným bez použití chladicí 0 0 X 0 X
pocením, znečišťující kapaliny; práce v tkalcov-
látky zpravidla nách a přádelnách bavlny
neohrožující zdraví a umělých vláken; práce ve
stavebnictví

III.Znečištění při práci práce horníků v uhelných
má střední až velký a rudných dolech; práce
rozsah, při práci v cementárnách; práce
dochází ke značnému v ocelárnách a vysokopec-
pocení, výrobní proces ních provozech; práce 0 0 X 0 X
je spojen s vysokou v teplých válcovnách a ve ++/
prašností, práce slévárnách; práce ve výrobě
s chemickými škodlivi- skelných laminátů, provozech
nami ohrožujícími těžké anorganické chemie,
zdraví gumárenských provozech;
práce v mykárnách; práce
v zemědělské výrobě

IV. Práce se silnými práce ve výrobě spojené
alergeny a karcinogeny. s rozsáhlejší manipulací
Práce s jedovatými se solemi šestimocného chromu
látkami, u nichž je a některými gumárenskými
riziko významně ovliv- chemikáliemi; ve výrobě 0 0 X 0
ňováno kontaminací chlorovaných naftalénů,
kůže a oděvu. Práce kysličníků olova, jedovatých
s otevřeným radio- pesticidů;
aktivními zářiči na ve výrobě olověných
II. a III.kategorie akumulátorů;
pracovišť podle ČSN ve výrobě radioaktivních
34 1730. Práce s preparátů; při terapeutické
infekčním materiálem. aplikaci radiofarmak; práce
v mikrobiologických laborato-
řích; práce v kafileriích;
čištění stok

V. Práce ve výrobě práce ve výrobě dětské
vyžadující zvláštní výživy, dietních potravin, 0 0 X 0
zvláštní režim mléčných výrobků a jiných
k ochraně výrobku poživatin, kde dochází
k bezprostřednímu styku
pracovníka s hotovým
výrobkem; výroba
injekčních přípravků

+/ Při počtu pracovníků do 20 osob nemusí být pro pracoviště tohoto typu sprchy oddělené podle pohlaví.
++/ Pro horníky platí jako minimální vybavení.

Vysvětlivky: 0 nutné vybavení
X zlepšené vybavení dané pracovními podmínkami

Poznámka: Počty umývadel a sprch jsou stanoveny jako minimální. Při projektování nových
pracovišť se doporučuje podle povahy provozu a jeho organizace počty upravit,
nejlépe na podkladě dobře zpracované a podložené časoměrné studie. Při návrhu
počtu umývadel, sprch a jiných zařízení je základním kritériem požadavek, aby
všichni pracovníci měli možnost provést očistu v hygienickém zařízení nejdéle
za 30 minut po skončení pracovní směny.

Příl.8
k oddílu II, § 13, odst. 2 a 3 a k oddílu V, § 23, odst. 2

Lhůty pro čištění oken

Druh místnosti Lhůty
Okna, místnosti s nepatrným provozním vývinem prachu, Nejméně třikrát do roka
dýmu a sazí

Okna místnosti se značným provozním vývinem prachu, Nejméně čtyřikrát do roka zevnitř
dýmu a sazí a dvakrát do roka zvenčí

Okna místnosti se značným znečištěním vnějšími vlivy Nejméně čtyřikrát do roka zevnitř
i zvenčí

Lhůty do čištění svítidel

Druh provozu Lhůty
Nepatrný vývin prachu (mechanické dílny, nástrojárny, Nejméně dvakrát ročně+/
strojírny, elektrárny, papírny, kožedělné závody,
hygienické místnosti, kanceláře)

Značný vývin prachu (kovárny, slévárny, mlýny) Nejméně čtyřikrát ročně

+/ ČSN 36 0046 Umělé osvětlování v průmyslových závodech.

Čištění otopných těles (v topném období)

Druh otopného tělesa Způsob čištění Lhůty čištění u provozu
málo prašného značně prašného
Litinové a ocelové Otíráním za vlhka Jednou až Dvakrát až čtyřikrát
radiátory dvakrát měsíčně měsíčně

Radiátory ze Kartáčem nebo ofukováním Jednou měsíčně Jednou až dvakrát
žebrových trubek stlačeným vzduchem; v chemických měsíčně
litinových závodech odsáváním

Vypálením usazeného prachu Jednou ročně Jednou až dvakrát ročně

Konvektory Otíráním žebrovice Jednou až dvakrát Jednou měsíčně
kartáčem nebo štětkou ročně

Otopné panely Otíráním za vlhka Jednou ročně Jednou měsíčně

Žebrovice teplo- Ofukováním stlačeným Jednou ročně Jednou ročně
vzdušných klimatizačních vzduchem nebo postříkáním vodou;
a podobných zařízení v chemických závodech odsáváním

Vypálením usazeného prachu Jednou ročně Jednou ročně

Tisk Hledat v právních předpisech

Reklama

ZOBRAZIT PLNOU VERZI
nastavení cookies

Facebook YouTube