Spojovat trubky pájením? Díl 4.: Materiály a značení pájecích tvarovek, kvalifikace páječe, tlaková zkouška spoje

• Díl 1.: Princip, použití měkkého a tvrdého pájení, postup
• Díl 2.: Kvalita spojů, pájky, tavidla
• Díl 3.: vlastnosti spojů, bezpečnost práce, nářadí

Rozměry a typy pájecích tvarovek

Obr. Pájecí T-kus s připojením na závit Zdroj: archiv autora

Pájecí měděné tvarovky mají stejné DN jako měděné trubky. Rozsah průměrů trubek i tvarovek je velmi široký, a to od DN 6 až do DN 108. Počítá se také s tím, že může být potřeba vytvoření pájeného spoje s tvarovkou pro spoje na závit, sevřením, případně jiný druh spoje. K tomuto norma EN 1254-4 [6] uvádí: „Šroubové spojení musí být schopné demontáže a opětovného spojení. Točivé příruby a spojovací elementy na přírubových tvarovkách mohou být ze železných materiálů, pokud není stanoveno jinak.“

Materiály pájených tvarovek

Podle EN 1254-3 [7] „Tvarovky musí být vyrobeny z mědi nebo ze slitin mědi, vybraných materiálů, které jsou buď:

• specifikované v evropských normách pro výrobky z mědi a ze slitin mědi; nebo
• registrované CEN/TC 133.“

Minimální tloušťka stěny, závisí na průměru a je dána touto normou. Tvarovky se vyrábějí se zarážkou nebo bez zarážky.

Materiál pájených tvarovek musí odpovídat požadavkům na čistotu mědi, Cu nejméně 99,9 %, elektrolyticky čistá, zbavená kyslíku s ochranou proti bodové korozi. Tvarovky určené pro pájení se rozdělují do tzv. sérií:

• série 5000, tvarovky z mědi určené k pájení od DN 6 do DN 108;
• série 4000, tvarovky z červeného bronzu s jednou stranou k pájení a další stranou na závitové připojení ⅛“ až 2“.

Označování pájecích tvarovek

Podle ČSN EN 1254-1 [2] musí tvarovky konstrukčně odpovídat teplotám a tlakům pro montované spoje a musí být označeny předepsanými údaji.

Balení tvarovek v přepravních obalech pro měkké nebo tvrdé kapilární pájení k trubkám z mědi musí být označeno následujícími údaji:

• obvyklým termínem popisujícím tvar (koleno, T-kus atd.);
• jmenovitým vnějším průměrem připojované trubky nebo, v případě tvarovek se závitovým spojením, označením závitu;
• bez zarážky, je-li to vhodné;
• stupněm odolnosti proti odzinkování, je-li to požadováno;
• typem pokovení nebo povlaku, je-li to požadováno.

Obr. Značení výrobce a průměru na hrdle měděné tvarovky (Zdroj: archiv autora)

Značení a štítkování

Každá tvarovka musí být čitelně a trvanlivě značena minimálně značkou výrobce. Pokud výrobce stanoví, že je to proveditelné, smí být každá tvarovka čitelně a trvanlivě označena jmenovitým průměrem a/nebo odkazem na normu ČSN EN 1254-1 [2].

Životnost pájených spojů

Pájené spoje mají vysokou životnost, pokud je veškerý materiál ve spoji kvalitní a dodrženy předepsané pokyny pro jeho tvorbu. Pájky, tavidla či pasty se vyrábí podle příslušných norem nebo jiných zákonných předpisů. Životnost spojů může být stejně dlouhá nebo i delší než životnost samotného trubního materiálu. Chyba, která může snížit životnost, může spočívat v nekvalitní práci montéra při provádění spoje. Podle ČSN EN 1254-3 [7] jsou tvarovky navrženy pro životnost 50 let.

Montážní čas

Vlastní zalisování spojů trubek trvá několik sekund. Pájení sice vyžaduje delší čas, na druhou stranu v některých případech nevyžaduje použití tvarovek a pro některé případy je i jedině možné. Důležitá je příprava materiálu a nářadí. Z hlediska bezpečnosti práce je třeba předem prohlédnout místo práce a případně dle potřeby připravit nehořlavou rohož. Někteří opatrní pracovníci při práci s otevřeným ohněm nebo žhavými předměty mají připravenu nádobu s vodou v blízkosti vykonávané práce, což je další pracovní časová prodleva. V některých případech je nutné po práci s plamenem zajistit následný dohled po dobu předepsanou požárními předpisy.

Montážní pracovníci

Norma ČSN EN 1775 [1] určuje kvalifikaci pracovníků pro spojování plynového měděného potrubí pájením takto: „Pro veškeré práce spojené s pájením mají mít pracovníci kvalifikaci pro příslušný závazný postup pájení, zahrnující způsob práce, skupiny materiálů s ohledem na používané rozsahy rozměrů. Pracovníci musí vlastnit platné osvědčení o kvalifikaci.“ Svářeči, páječi, operátoři a seřizovači musí mít vystaven Svářečský průkaz.

Obr. Ilustrativní příklad průkazu odborné kvalifikace k pájení (Foto: archiv Josef Hodboď)

Požadovaná kvalifikace je předpokladem pro zajištění přiměřené kvality spoje, například vizuální kontrolou (např. podle EN 12799 [8]). Vizuální kontrola spojů musí být provedena na dokončeném spoji pouhým okem nebo za použití lupy.

Zaškolení pracovníků

Pro práci pájení měděných trubek nemusí mít montážní pracovník výuční list. Tuto práci mohou provádět řemeslníci, kteří byli na ni řádně zaškoleni. Zaškolení probíhá v souladu s normou ČSN 050705 [9]. Zaškolení mohou provádět svářečské školy nebo organizace na pracovištích k tomuto účelu odpovídajícím způsobem vybavených. Kurzy se pořádají jako základní nebo rozšiřující. Po zaškolení se skládají zkoušky před komisí. Účastníci, kteří úspěšně vykonali zkoušky, obdrží „Osvědčení o zaškolení“.

Údržba pájecího nářadí prováděná montážní firmou

Běžné údržbářské práce mají provádět pracovníci každý den po ukončení montážních prací. Jedná se o vyčištění nářadí, nástrojů a používaných pomůcek. Každý výrobce (často i prodejce) uvádí v návodu k použití také, jak se má správně a často o dané nářadí pečovat. Je třeba používat čisticí prostředky doporučené výrobcem, aby nedošlo při čištění nevhodným prostředkem k naleptání povrchu nářadí nebo k jinému poškození.

Servis pájecího nářadí v servisních střediscích

Nářadí se dává k odborné opravě, nabroušení, seřízení nebo jiným úkonům v případě, že neplní správně svoji funkci nebo neodpovídá po stránce bezpečnosti práce. Většina výrobců nářadí uvádí také seznam servisních středisek pro daný výrobek. Pokud nářadí neumožňuje kvalitní a produktivní práci, servisní střediska umí najít i případnou skrytou (či oku neviditelnou) závadu a opravit ji. Může se tak předejít trvalému poškození nářadí.

Zkouška pájených spojů

Obr. Zkušební tlaková pumpa do tlaku až 60 bar (Zdroj: Rems)

Provádění zkoušek je dáno EN 12799 [8], která určuje zkoušení následovně:

„Mezi nedestruktivní metody zkoušení patří: vizuální kontrola, zkoušení ultrazvukem, radiografické zkoušení, kapilární zkoušení, zkoušení těsnosti, přetlakové zkoušení a termografie.
Vizuální kontrola zahrnuje kontrolu vzhledu, přítomnost vad a tvar. Může ji provádět pracovník, který musí mít zrak ověřený. Pro kontrolu se požaduje vhodné osvětlení, širokoúhlá prohlížečka s malým zvětšením (5x), porovnávací měřicí přístroj (komparátor) a malé rovinné zrcátko.“

Se zkoušením souvisí dále ČSN EN ISO 18490 [10], která se zabývá kvalifikací a certifikací pracovníků určených pro vykonávání nedestruktivních zkoušek pájených spojů.

Obr. Ověření těsnosti spojů na plynových rozvodech lze provést například pomocí spreje (Zdroj: Rothenberger) nebo detektoru úniku plynu (Zdroj: Testo)

Zkoušení pájených spojů se může provádět tlakem vody nebo zjišťováním netěsností sprejem u rozvodů plynu. Pomocí vodní tlakové pumpy se zjišťují těsnosti spojů potrubí na velký tlak protékajícího media, nejčastěji vody. Pokud je potrubí určeno pro dopravu plynu, může se použít výrobcem doporučený sprej pro detekci netěsností.

Sprej pro detekci netěsností je neutrální vůči běžným hořlavým plynům a chladivům. Kromě tvorby pěny neprobíhá žádná další reakce. Netěsnost je indikována tvorbou bublin. Detektor musí být citlivý na použitý plyn.

Výhody pájených spojů

• levnější nářadí a tvarové kusy pro pájení než pro lisování;
• možno využít téměř pro všechny instalatérské trubní rozvody;
• pevnost spoje je větší než pevnost samotné trubky;
• tavidla jsou rozpustná ve vodě, při proplachu potrubí dojde k jejich vyplavení.

Nevýhody pájených spojů

• práce s otevřeným ohněm nebo žhavými kleštěmi elektrického pájecího nářadí;
• nebezpečí popálení nebo vzniku požáru;
• ve srovnání s lisováním delší doba montáže.

Závěr

Pájení patří mezi běžně používané technologie vytváření spojů měděných trubek v oblasti technických zařízení budov jak při instalačních pracích, tak i u výrobců. Podle účelu se používá měkké nebo tvrdé pájení. Kvalita spojů vytvořená pájením závisí nejen na použití správného nářadí, trubek, tvarovek, dodržení předepsaného postupu práce, ale i na schopnostech páječe.

Použitá a doporučená literatura

1. ČSN EN 1775 ed. 2 Zásobování plynem – Plynovody v budovách - Nejvyšší provozní tlak ≤ 5 bar.
2. EN 1254-1 Měď a slitiny mědi – Tvarovky – Část 1: Tvarovky s konci pro tvrdé nebo měkké pájení k měděným trubkám
3. EN ISO 9454-2 Tavidla pro měkké pájení – klasifikace a požadavky – Část 2: požadavky na provedení
4. EN 1045 Tvrdé pájení – Tavidla pro tvrdé pájení – Klasifikace a technické podmínky
5. TPG 700 01 Použití měděných materiálů pro rozvod plynu
6. EN 1254-4 Měď a slitiny mědi – Tvarovky – Část 4: Tvarovky kombinující jiné konce pro spojení s konci pro spoje připájením nebo sevřením
7. EN 1254-3 Měď a slitiny mědi – Tvarovky – Část 3: Tvarovky s konci pro spoje trubek z plastů sevřením
8. EN 12799 Tvrdé pájení – Nedestruktivní zkoušení pájených spojů
9. ČSN 050705 Zaškolení pracovníků a základní kurzy svářečů
10. ČSN EN ISO 18490 Nedestruktivní zkoušení – Ověření zrakové ostrosti pracovníků NDT
11. EN 1254-2 Měď a slitiny mědi – Tvarovky – Část 2: Tvarovky s konci pro spoje měděných trubek sevřením
12. EN 1254-5 Měď a slitiny mědi – Tvarovky – Část 5: Tvarovky s krátkými konci pro tvrdé připájení k měděným trubkám
13. ČSN EN 1057 Měď a slitiny mědi – Trubky bezešvé kruhové z mědi pro vodu a plyn pro sanitární instalace a vytápěcí zařízení
14. ČSN EN 13134 Tvrdé pájení – Zkouška postupu pájení
15. EN 729 Požadavky na jakost při svařování