Jsou společnosti v ČR chráněny před trestně právní odpovědností v oblasti správy majetku?

Společnosti dnes často disponují odpovídajícím personálním a technickým vybavením k poskytování svého produktu, výroby či služby. Tyto provozy se ale průběžně široce modernizují, automatizují a v posledních letech probíhá řada významných investic do rekonstrukcí nemovitostí, vybavení pracovišť moderními zařízeními, přístroji včetně celkového technického a provozního zařízení společnosti. S uvedeným provozem nemovitostí, technického a provozního zařízení souvisí často plnění dnes již několika stovek legislativních povinností, které v aktuálním stavu nejsou mnohdy společnosti podrobně schopny systematicky zmapovat a následně zkontrolovat jejich řádné plnění. Ohrožení společností vnímáme např. v:

• Udělení pokut za propadlé revize a kontroly od kontrolních orgánů (v řádech statisíců až milionů Kč) - přehled kontrolních orgánů níže
• Při škodní události nevyplacení pojistných plnění pro nedodržení zákonných povinností (při nerealizování – opomenutí, a to zejména revizí, může dojít ke snížení pojistného plnění, např. v případě požáru apod. až o 30 %). Může se tedy jednat o částky v řádek milionů až desítek milionů Kč, o které lze krátit pojistné plnění.
• Nečekané výdaje a investice při nedělání plánovaní životního cyklu budovy
• Ukončení výroby, ztráta zaměstnání zaměstnanců při pokutách a škodních událostech
• Trestně právní odpovědnost - porušení povinností v oblasti plnění legislativy správy nemovitosti, provozního, technického a zdravotního zabezpečení budov může mít závažné důsledky, a to nejen pro zaměstnavatele, ale i pro jednatele či členy představenstva zaměstnavatele, vrcholový management i vedoucí zaměstnance na všech úrovních řízení. Tato porušení mohou vést jak k ukončení jejich pracovního vztahu se společností, tak i k jejich odpovědnosti za škody nebo k trestně právní odpovědnosti.

Výčet kontrolních orgánů, pod které spadá kontrola plnění legislativních povinností v oblasti správy majetku je následující:

• Státní úřad inspekce práce
• Krajské hygienické stanice Státní zdravotní dozor
• Česká inspekce životního prostředí
• Správní úřady na úseku požární ochrany
• Správní úřady a orgány při výkonu státní správy v oblasti nakládání s odpady
• Správní úřady a orgány při výkonu státní správy v oblasti nakládání s obaly
• Česká obchodní inspekce
• Zdravotní pojišťovny
• Státní energetická inspekce a energetický regulační úřad
• Státní zemědělská a potravinářská inspekce
• Státní oblastní archiv

Rozsah kontrol od kontrolních orgánů je tedy opravdu významný a z výše uvedeného vyplývají reálná rizika ohrožující kontinuitu podnikání celého provozu společnosti.

A jak to máme s trestně právní odpovědností v oblasti správy majetku?

Co se týče tohoto tématu, je to opravdu složitá oblast. Statutární zástupce společnosti má vždy trestně právní odpovědnost. Vedoucí zaměstnanec má trestně právní odpovědnost v rozsahu své funkce. To je dáno Zákoníkem práce a dalšími předpisy. Vnitřními směrnicemi nebo obdobnými nařízeními zaměstnavatele by měl být stanovený podrobný rozsah funkce vedoucího zaměstnance a z toho jednoznačně vyplývající odpovědnosti.

Statutární zástupce společnosti trestně právně odpovídá za zajištění provedení vlastních odborných činností např. revizí, za realizaci opatření stanovených touto revizí v daném termínu a za opakování revize ve stanovené lhůtě nebo za vykonání mimořádné revize. Revizní technik, většinou externí, má trestně právní odpovědnost za správnost provedení revize, za správnost protokolu, za stav použitých měřících přístrojů apod.

Za oblast požární ochrany vždy trestně právně odpovídá statutární zástupce společnosti, některé povinnosti může přenést na jiný subjekt, a to smluvně v kontextu se zákonem o PO a navazujícími Vyhláškami.

Odborně způsobilá osoba v oblasti požární ochrany trestně právně odpovídá za činnost např. stanovení preventivních opatření, obsahové zpracování dokumentace apod., jeho odpovědnosti jsou v předpisech PO docela podrobně stanovené.

U odborně způsobilé osoby BOZP je situace jiná, statutární zástupce společnosti odpovídá vždy a za vše a odborně způsobilá osoba je zde poměrně dobře vyviněna. Za odborně způsobilou osobu BOZP mohou jít sankce, ale trestně právní odpovědnost za její rozhodnutí musí většinou prokázat až soud na základě vzniku škody nebo poškození zdraví.

Jsou tedy dnes společnosti v ČR chráněny před trestně právní odpovědností v oblasti správy majetku a uvědomují si tuto problematiku?

Odpovědní zaměstnanci v oblasti správy majetku pracují ve společnosti velmi často na různorodých pozicích a každý z nich v rámci své pracovní činnosti částečně nějakým způsobem odpovídá za údržbu nemovitostí, technického a provozního zařízení, technologií a primárně plnění legislativních povinností s tím souvisejících. Tato činnost navíc není hlavní náplní jejich pracovní činnosti. Odpovědnosti se kumulují a tříští.

Na trhu práce je také naprostý nedostatek pracovníků s odbornou kvalifikací. Jedná se o technicky náročnou oblast se znalostí problematiky legislativy (bezpečnost práce, požární ochrana, životní prostředí, ovzduší, chemické látky, odpady, obaly, revize, hygiena, energetika, systémy analýz rizik /HACCP/ ve výrobě potravin atd.). Uvedené odborné kvalifikace pro společnost nezbytné na trhu práce prakticky neexistují.

Stěžejní pracovní povinností uvedených zaměstnanců je zajistit provozuschopnost nemovitostí, technického vybavení včetně dodržování zákonných požadavků - revizí, kontrol, hlášení atd. Uvedení zaměstnanci tak mají maximální možnost ovlivňovat firemní činnosti, procesy a finanční toky, které mají přímý vliv na celkovou ekonomickou situaci firmy. Pro firmy je tedy nezbytné, aby pro fungování provozu tito zaměstnanci měli odbornou kvalifikaci zaměřenou na systematizaci a sjednocení pravidel řízení správy majetku, a to nejlépe s podporou maximálního využití informačních technologií.

Vzhledem k časté složitosti a komplexnosti provozů musí vybraní pracovníci po odborné stránce detailně porozumět jednotlivým krokům efektivního a jednotného systému správy, údržby a legislativy s tím související, podporované komplexně informačními technologiemi. Musí vědět, jak tyto znalosti použít v praxi. S použitím těchto znalostí pak mohou vybraní pracovníci efektivně plánovat a následně realizovat stanovený plán správy provozu (zajišťovat lidské a materiální zdroje; plánovat aktivity v čase s vazbou na správu a údržbu; obsazovat jednotlivé kroky správy a údržby zaměstnanci nebo dodavateli s příslušnou kvalifikací apod.) a zároveň dovedou pružně reagovat na nečekané změny (např. v případě poruch, havárií apod.).

Je také nutné systém správy detailně popsat a definovat tak, aby nedošlo k opomenutí zajištění důležitých aktivit nebo aby při odchodu odpovědného pracovníka mohla společnost rychle nahradit uvedené činnosti novým pracovníkem. Toto je také jedním z hlavních cílů fungujícího systému. V případě, že se toto neudělá, je společnost primárně ohrožena, a to porušením tvrdých legislativních podmínek bezpečnosti práce, požární ochrany, hygieny, životního prostředí, HACAP systémů atd. a to tak, že aktuálně stanovené pokuty inspekčních orgánů v uvedených oblastech se pohybují v řádech milionů a v případě závažných problémů mohou být pokuty a případná trestně právní odpovědnost pro podnik doslova likvidační. Toto ohrožení celého provozu se nejen může promítnout do samotné organizace, ale také do všech menších navazujících firem, které jsou na fungování většího provozu velmi často existenčně závislé.

Nutnost nastavení efektivní správy je tedy nezbytným předpokladem zachování kontinuity činností například při možném odchodu zaměstnanců, kteří mají uvedenou problematiku aktuálně na starosti.

Je nutné si také uvědomit, že se dnes bez využití sofistikovaných a efektivních systému řízení správy provozu s využitím informačních technologií podniky neobejdou. Je tím ohrožena samotná celková životaschopnost podniku. Vývoj ve společnosti v oblasti informačních technologií a nových moderních systémů řízení údržby nemovitostí, technického a provozního zařízení vede k naprosté nezbytnosti v oblasti prohlubování kvalifikace uvedených profesí.

Takovéto systémy se pak můžou stát základním kamenem ochrany společnosti před trestně právní odpovědností v oblasti správy majetku.