Nové hromosvody - hledání cest

Měl jsem možnost seznámit se s jejím připravovaným obsahem a přednášet o ní společně s odborníky z firmy DEHN+SÖHNE ještě v době připomínkování a úprav. Jenom drobná poznámka: První návrhy byly v některých ohledech dokonce přísnější než ty, které byly uveřejněny jako hotová norma. Například byl v návrhu požadavek umístit na objektu ve třídě ochrany před bleskem 1 (LPL 1) svody ve vzdálenosti pět metrů od sebe! Tento požadavek byl naštěstí "zmírněn" a rozteč svodů pro LPL 1 a LPL 2 je 10 metrů s tolerancí až 20 %. Na první pohled se zdá, že by neměl vzniknout při projektování problém.

Ve firmě LUMA Plus, s. r. o., se zabýváme výhradně činností spojenou s ochranou objektů před bleskem. Naší náplní je tvorba projektů jak vnější ochrany - hromosvodů, tak vnitřní ochrany - ekvipotenciálního vyrovnání, pospojení a svodičů přepětí. Dále poskytujeme (zdarma) poradenství a zároveň ochranné systémy instalujeme. Měl jsem možnost se za poslední rok, tedy čas, kdy platí ona nová norma, seznámit s řadou stavebních projektů nových objektů. Byly to standardní i nadstandardní rodinné domky, administrativní budovy, nákupní centra... U mnohých projektů přišlo na řadu skutečné hledání cest, tedy kam ty svody po deseti, resp. po patnácti metrech na objekt umístit. Architekti dnes vytvářejí za využití nejnovějších technologických postupů mnohdy abstraktní objekty, kde není problém postavit skleněnou stěnu širokou třeba 30 metrů. A co s tím? Vést svody přes sklo? To asi ne. Naštěstí ani vývoj v hromosvodných materiálech nezaostal a tyto zdánlivě neřešitelné situace lze vhodným způsobem vyřešit.

Nalézám hned dvě cesty. Není-li možné z nějakého důvodu umístit na jednu stranu objektu svody podle požadavků uvedených v normě, musí být na protilehlé straně umístěn dvojnásobný počet svodů. V tomto případě pro LPL 1 a 2 svody po pěti metrech. Pro náš případ však toto řešení není nejvhodnější a nalezne uplatnění spíš v řadové zástavbě. S tímto případem jsme se rovněž setkali a byly to dokonce budovy v historické části města, kde nepřicházelo v úvahu zasahovat do fasád objektů jakýmkoliv způsobem. Navíc chodník před domy byl vyskládán z malých kostek s přesně daným vzorem a pod jeho úrovní vedly rozličné technologické trasy. Řešením bylo "pustit" svody dozadu do dvora. Druhá cesta je i z hlediska bezpečnosti na vyšší úrovni. Svody jímací soustavy lze vést i přes onu zmiňovanou skleněnou stěnu. Rozhodně není tvořena z jednoho kusu skla, ale budou zde kovové rámy, případně nosné sloupy umístěné za sklem. Je možno buďto využít oněch rámů nebo armovaných betonových sloupů jako náhodných součástí, v tomto případě ale hrozí zvýšené riziko přeskoku bleskového proudu na osobu stojící poblíž. Nebo svody realizovat za pomoci známých vodičů HVI. Ty lze například ukrýt přímo do kovových profilů rámů oken. Že toto řešení bude technologicky i finančně nákladnější, je nasnadě.

Těžko se hledají cesty na již vyprojektovaném, případně dokonce stojícím objektu. Ovšem i na tento problém je v nové normě pamatováno a v článku E.4.2 části 3 této normy je uveden postup plánování, konzultací a jednání s architekty. Zde bych chtěl připomenout, že architekti musí udělat ústupky a podřídit se nárokům na ochranu před bleskem tak, jak určí odborník na tuto problematiku. Stejně tak nebude nikdo polemizovat s odborníkem např. na statiku nebo elektrickou instalaci. Požadavky jsou uvedeny v normě a nevím, jak odůvodnit jejich nedodržení. Že zatím včasné jednání s architekty a stavebními projektanty není běžné, je jiná věc. Skutečně se v současnosti setkáváme v převážné většině s hotovými projekty, kde narážíme na řadu problémů. Ale jsou zde již výjimky, kdy máme možnost konzultovat ochranu před bleskem v době vzniku projektu. A zde vidím hlavní kámen úrazu současné doby. Zatím je to krátký čas, kdy nová norma platí, a její nároky na ochranu jsou opravdu poměrně vysoké. Je velký rozdíl navrhnout ochranný systém na již hotový objekt, nebo spolupracovat na projektu od začátku. Reaguji tímto na řadu diskusních dotazů, kdy projektanti hromosvodů řeší obdobné situace, jaké jsem popsal výše. Jejich nespokojenost plně chápu, ale mohu zaručit, že situace se bude stále zlepšovat. Možná je to i tím, že současné stavby jsou budovány podle projektů, které byly vypracovány ještě před platností nové řady norem.

Rodinné domky - časté téma. Tuto oblast zde nemohu nezmínit, poněvadž při současném rozmachu výstavby satelitních městeček se s touto problematikou setkáváme nejčastěji. Je dávno pryč doba, kdy na objektu byla umístěna jedna vysoká jímací tyč s jedním svodem. Ve většině případů nevyhoví ani hromosvod konstruovaný podle normy ČSN 34 1390, tedy hřebenové vedení se dvěma svody. Pro LPL 3 (většina rodinných domků) je uveden požadavek na svody po patnácti metrech rozmístěné symetricky s jistou tolerancí. Že i v tomto případě se jedná o problém, je zřejmé. Málokdy se majiteli objektu líbí, když mu svod umístíme třeba doprostřed přední stěny mezi okna. Ale i v těchto situacích lze správnou cestu najít a nejlepší je začít u samotného projektu a situaci konzultovat s architektem. Svody lze například ukrýt do stěn (i když to osobně nemám rád).

V tomto článku jsem se dotkl jen jedné části celého systému ochrany před bleskem, a to svodů. Je totiž zajímavé, že to, co bude na střeše, nebývá předmětem diskuse, ale svody mohou z estetického hlediska "překážet". Nicméně ucelený systém ochrany před bleskem není na a v objektu instalován jen kvůli razítku v revizní zprávě, ale proto, aby spolehlivě chránil daný objekt a především zdraví a životy lidí. Tak je třeba na tento obor pohlížet. Vím, že úder blesku přímo do objektu je poměrně vzácný jev, který řada lidí nikdy nezažije. Ovšem v opačném případě a navíc bez správného ochranného systému (a znám jich dost) mohou být následky fatální. Rozhodně nesouhlasím s názory, že stejně nic nepomůže a blesk si dělá co chce. Každý, kdo měl možnost se s novou řadou norem ČSN EN 62305 seznámit, mi jistě dá za pravdu.