Nutné podklady pro výchozí revize
aneb Co si o tom myslí revizní technik
Článek převzatý z časopisu Elektroinstalatér se zabývá podklady, které by měly být předloženy reviznímu technikovi, aby mohl udělat výchozí revizi elektroinstalace. Podklady vychází z normy ČSN 33 2000-6-61:2003.
Redakce časopisu Elektroinstalatér předkládá čtenářům zkrácený dopis, který jsme dostali od revizního technika pana Jana VYČÍTALA:
Dovolil jsem si velice zhruba a ve stručnosti vypsat a opatřit osobním názorem doklady, podle kterých má být provedena výchozí revize elektrických zařízení. Nikde však není taxativně stanoveno (mimo velice obecné formulace v ČSN 33 1500 a ČSN 33 2000-6-61 čl. 61.1.2), že tyto podklady musí být reviznímu technikovi předloženy, ale je na něm vyžadováno, aby elektrickou instalaci podle nich posoudil.
Podklady, na jejichž základě má být elektrická instalace posouzena, jsou podle ČSN 33 2000-6-61:2003 (dále v této souvislosti budeme hovořit jenom o normě) v hrubých rysech:
Podle čl. 61.1.2 normy musí mít pracovníci provádějící revizi k dispozici schémata zapojení, v nichž se uvede zejména druh a uložení obvodů a údaje nezbytné pro identifikaci prvků plnících funkci ochrany, odpojovací a spínací funkci a umístění těchto prvků. Přitom podle článku 611.2 se prohlídkou ověřuje, zda trvale připojené elektrické předměty jsou instalovány v souladu nejen s HD 384 (tj. souborem ČSN 33 2000), ale i s návody výrobců.
Při ověřování protipožárních přepážek a dalších opatření na ochranu před šířením ohně a před tepelnými účinky se podle poznámky k čl. 611.3 osoba provádějící výchozí revizi přesvědčí, že k zamýšlenému uvedení do provozu bylo vydáno potvrzení této firmy, která tato opatření provedla, že tato opatření jsou provedena v souladu s příslušnými předpisy a technickými normami.
Podle názoru autora: Určení chráněných a nechráněných cest, evakuačních výtahů, požárních přepážek a řešení dalších opatření před šířením ohně musí obsahovat projektová dokumentace, která musí být předložena reviznímu technikovi.
V poznámce N2 téhož článku je v souvislosti s ověřováním opatření přiměřených vnějším vlivům opět odkaz na projekt vypracovaný firmou, která za správnost navržených opatření ručí.
Dále ČSN 33 2000-6-61:2003 v čl. 612.6.1 předepisuje ověření účinnosti opatření pro ochranu samočinným odpojením od zdroje - v síti TN změřením impedance smyčky nebo alternativně tím, že se impedance smyčky vypočte, popř. jak uvádí poznámka N4 k tomuto článku, ověřením toho, zda je provedeno vyhovující doplňující pospojování.
Podle názoru autora: Snad v poznámce N4 má být, že doplňující pospojování je provedeno podle projektu, revizní technik přichází k dílu, které je provedeno na základě projektu s podpisem zodpovědného projektanta, který zhodnotil a výpočtem zkontroloval, zda podmínky samočinným odpojením jsou splněny. Podle mého názoru projektant projektuje bezpečnou instalaci.
V čl. 612.6.2 normy je předepsáno měření odporu zemniče tam, kde je uzemnění předepsáno.
Podle názoru autora: V projektové dokumentaci musí být rozsah a provedení uzemnění, nikoliv jen značka uzemnění např. u rozváděče bez toho, jak a čím má být provedeno. Na základě projektu se zvolí vhodná metoda s přihlédnutím k danému specifiku měření.
Podle přílohy A normy, vztahující se k měření izolačního odporu nebo izolační impedance podlah a stěn vůči zemi nebo ochranným vodičům, je třeba rozlišovat mezi vodivými podlahami a stěnami, podlahami a stěnami s odporem umožňujícím vznik unikajícího proudu a izolačními podlahami a stěnami.
Podle názoru autora: Uvedené údaje opět musí obsahovat projekt, protože projektant na základě šetření zjistil nebo měl zjistit dané skutečnosti a na základě nich vypracoval projekt, v němž tyto skutečnosti zhodnotil, a navrhl bezpečnou elektrickou instalaci.
Obdobně z vysvětlivek v příloze E normy (volba vodičů, volba a seřízení ochranných a kontrolních přístrojů, vybavení schématy, varovnými nápisy nebo dalšími podobnými informacemi) vyplývá, že revizní technik musí mít k dispozici více informací, než je uvedeno v čl. 61.1.2 normy.
Komentář autora
Revizní technik nesupluje projektanta a ani mu to nepřísluší (viz mimo jiné např. výklad Ing. Melena a různých projektantů, např. pana Dobiáše v časopise ELEKTRO).
Veškeré předepsané značení, umístění, dimenzování, výpočet zkratových poměrů, dopočet Zsv atd. atd. které, jak vyplývá z norem k tomu příslušejících, má logicky obsahovat projektová dokumentace, a revizní technik má mimo jiné prověřit, zda skutečnost odpovídá předložené dokumentaci.
Podle názoru autora: Ve světle současného pohledu na revize je nutno rozlišit, zda je dílo provedeno podle projektu a pak je vynikající, nebo není provedeno podle projektu a pak je zavrženíhodné.
Pokud však vady obsahuje projekt, musí revizní technik upozornit na nedostatky projektu, počkat na stanovisko projektanta a opravu projektu a vyčkat opravy instalace podle projektu výrobcem elektrické instalace (doufám, že není přípustné, aby tu dokumentaci dotvořil někdo, kdo má kvalifikaci čtyř obecných, absolvoval taneční kurs a provedení bude ve formátu pytlíku od svačiny).
Tento postup je správný z hlediska filozofie této normy a vyplývající i z logiky věci, protože na montérovi, respektive dodavatelské organizaci nemohu chtít, aby něco činil, když neví jak (např. označení příslušnosti vodičů PE a N k hlavním proudovým okruhům, vybavení bezpečnostními tabulkami, označení svorek a svorkovnic, zkratová odolnost rozváděče, délka vodičů versus Zsv, provedení hlavního a místního pospojování jeho dimenze, trasy atd.).
Shrnutí: Revizní technik nastuduje předloženou dokumentaci ve smyslu normy ČSN 33 2000-6-61 a ČSN 33 1500 včetně návodů k obsluze a údržbě, zjistí, zda obsahuje vše, co se na revizním technikovi požaduje hodnotit, a porovná předložené se skutečností. Pokud podklady nejsou úplné, nemůže, respektive nesmí s revizí ani započít, protože není schopen dodržet podmínky ČSN 33 2000-6-61.
Jediné, co může udělat, je sdělit to co možná nejšetrněji objednateli nebo šéfovi.
Navíc by měl požadovat doklady podle poznámky v ČSN 33 1500 čl. 2.1 poznámka 2, které jsou určeny pro historiky, ale ne pro revizní techniky (označení státní značkou jakosti, značkou prvního stupně, certifikační značkou podle zákona č. 30/1968, osvědčení o jakosti a kompletnosti nebo atest podle hospodářského zákoníku č. 109/1964 atd.).
Jako zásadní negativum vidím, že není precizováno a přesně specifikováno, co předložená dokumentace musí obsahovat (viz NV 378/20001 Sb., vyhl. 48/1982 Sb., ČSN 33 2000-1, které stanovují široký rámec, a jednotlivé normy, v kterých jsou specifikovány bližší požadavky).
(Je s podivem, že např. revizní technik musí prokazovat podle ČSN 33 2000-4-41 Zsm, ale nikdo netrvá na prokazatelnosti Zsv v projektu ani na tom, že byla ověřena vstupní impedance a na jejím základě byl projekt započat).
V odborných článcích a různých seminářích se dozvídám hodně teorie, ale např. tyto velice praktické informace a pomoc v tom, že to kdosi řádně a fundovaně zpracuje a zveřejní, na to čekám marně, tak jako na řadu jiných praktických informací pro život.
S povzdechem musím konstatovat, že se do toho nikomu nechce, případně si nechce pálit prsty, protože vágní ustanovení by musel konkretizovat a dát jim jednoznačný smysl. Je to dnes módní a hlavně - nevybočovat z řady, někdo by se mohl hněvat.
Je zajímavé, že pro strojní zařízení je řešen obsah dokumentace celkem uspokojivě jak příslušnými NV, tak normami.
Dotaz: Je autorův názor správný? A pokud není správný, tak v čem a proč je nesprávný?