Ing. et Ing. Petr Hlavsa

Recenzovaný Článek se věnuje problematice stanovení podlahové plochy u obytných budov, které jsou omezeny shora sklonitými konstrukcemi (stropní konstrukce nebo střecha). Ve stavební praxi dochází v tomto případě často k polemice, co se započítává do podlahové plochy obytné místnosti a kdy je tento prostor obytnou místností.

Od 1. 1. 2013 je v účinnosti rozsáhlá novela stavebního zákona provedená zákonem č. 350/2012 Sb. Snahou zákonodárce bylo vnést jasno a stanovit jednoznačný způsob určení zastavěné plochy. Ta je definována v § 2 odst. (7) zákona. Tuto definici však nepovažujeme za jednoznačnou.

Tento článek se věnuje výskytu extrémních okrajových podmínek ve vnitřním prostředí staveb v kontextu se způsobem užívání a stavebního řešení i technického zařízení stavby. Poukazuje na výskyt extrémních stavů vnitřního prostředí a působení na obalové konstrukce stavby.

Podlahy jsou tvořeny konstrukčními vrstvami rozdílných materiálů s rozdílnými funkcemi a vlastnostmi. Toto souvrství vytváří funkční celek. Podle materiálu roznášecí vrstvy jsou rozlišovány podlahové systémy suché a tradiční. V suchých podlahách je roznášecí vrstva tvořena deskovým prefabrikovaným prvkem – např. sádrovláknité, cementotřískové nebo OSB desky.