Požadavky na vnitřní elektrické rozvody podle ČSN 33 2130 ed. 2 - 2. díl

Pokračování článku Požadavky na vnitřní elektrické rozvody podle ČSN 33 2130 ed. 2

Revize hromosvodů

V normě mě velmi zaujal článek 5.1.4., kde se uvádí: Pro evize elektrického zařízení a hromosvodů platí ČSN 33 1500. Každé elektrické zařízení musí být před uvedením do provozu podrobeno výchozí revizi podle ČSN 33 2000-6. Pro hromosvody platí soubor norem ČSN EN 62 305, hromosvody zřízené podle dříve platné ČSN 34 1390 se revidují ve lhůtách podle ČSN 33 1500 (změna 3 z dubna 2004, tabulka). Za tuto poslední větu, tedy ohledně revizí hromosvodů montovaných podle ČSN 33 1390, jsem autorovi velmi vděčný, protože jak, kdy a které hromosvody revidovat, patří mezi nejčastější dotazy. Mimo této ČSN se o tom, že se stávající hromosvody revidují podle lhůt uvedených v ČSN 33 1500 lze dočíst i v TNI 34 1390. U LPS (hromosvodů), které jsou již instalovány podle požadavků ČSN EN 62 305-1 až -4 se doporučené termíny pravidelných revizí uvádějí v ČSN EN 62 305-3, příloha E, tabulka E.2.

Poznámka:
Systémy ochrany před bleskem pro prostředí s nebezpečím výbuchu (SNV) by měly být vizuálně kontrolovány každých šest měsíců, elektrická měření instalace by měla být provedena jednou za rok.

Protipožární zařízení objektů

Elektrická zařízení sloužící k protipožárnímu zabezpečení objektu se připojí samostatným vedením z přípojkové skříně nebo z hlavního rozváděče. Obvody těchto zařízení musejí zůstat pod napětím při odpojení ostatních elektrických zařízení v přípojkové skříni nebo v hlavním rozváděči. To znamená, že napájení těchto obvodů není provedeno přes hlavní vypínač, aby při výpadku celého objektu zůstaly pod napětím. Jedná se zejména o zařízení, jako jsou evakuační výtahy, pohony požárních čerpadel, osvětlení únikových cest typu B a C v bytových domech, napájení domácího rozhlasu a jiná zařízení podle požadavků požární ochrany a energetiky. Připomínám, že požadavky na nouzová a úniková osvětlení jsou uvedeny v ČSN EN 1838 (Světlo a osvětlení – Nouzové osvětlení) a v ČSN EN 50172 (Systémy nouzového únikového osvětlení), napájení zařízení sloužících v případě nouze je uvedeno v ČSN 33 2000-5-56 ed. 2.

Průřezy vedení a jejich jištění se volí podle ČSN 33 2000-5-523 ed. 2 a ČSN 33 2000-4-43 ed. 2. Pro koordinaci mezi vodičem a jisticím prvkem musejí být splněny následující podmínky:

1)I_B < I_n < I_z,
2)I₂ < 1,45 I_z,

kde:

I_B

– proud použitý ve vedení,

I_z

– dovolené proudové zatížení,

I_n

– jmenovitý proud jisticího prvku (u nastavitelných prvků je jmenovitý proud I_n proudem zvoleného nastavení),

I₂

– proud zajišťující účinné zapůsobení ve smluvené době ochranného zařízení obecně uvedený ve výrobkové normě.

Před elektroměrovým rozváděčem (rozvodnicí) nebo jádrem musí být volný prostor o hloubce alespoň 80 cm rovné plochy nebo terénu definitivně upraveného a o šířce minimálně umožňující bezpečnou manipulaci s přístroji v rozváděči, tento prostor nesmí být nad schody.

Světelné obvody

Požadavky na světelné obvody jsou uvedeny v kapitole 5.2. a oproti předchozímu vydání normy nedošlo k zásadním změnám. Přesto se o těch základních požadavcích zmíním. Na jeden světelný obvod se smí připojit tolik svítidel, aby součet jejich jmenovitých proudů nepřekročil jmenovitý proud jisticího přístroje obvodu, jmenovitý proud svítidel se stanoví z maximálního příkonu, pro který jsou svítidla typována. V prostorách s větším počtem světelných zdrojů se člení světelné obvody na více samostatně ovládaných skupin k dosažení optimální regulace osvětlení. Prochází-li vedení od jednoho světelného obvodu k druhému bez krabicových odbočnic, provádí se odbočení při smyčkovém napojení ve vhodných svorkách. K tomu bych doplnil, že v praxi se lze setkat s případy, kdy montážní firmy provádí smyčkování uvnitř osvětlovacího tělesa tím, že provádějí neautorizované zásahy, a to například u osvětlovacích těles, které jsou určeny do prostředí s nebezpečím výbuchu, kde jsou jakékoliv neautorizované zásahy naprosto neomluvitelné.

Spínače pro ovládání světelných obvodů mají být obvykle umístěny u vchodových dveří, nejlépe na straně kliky dveří. Vedení světelných obvodů se jistí jističi nebo pojistkami se jmenovitým proudem maximálně do 25 A. Pro světelné obvody napájené malým napětím platí ČSN 33 2000-7-715.

Zásuvkové obvody

Požadavky na zásuvkové obvody jsou uvedeny v čl. 5.3. Zásuvkové obvody se zřizují pro připojení spotřebičů vidlicí do zásuvky. Na zásuvkové obvody lze podle potřeby pevně připojit jednoúčelové spotřebiče pro krátkodobé použití do celkového příkonu 2 kV∙A. Z tohoto ustanovení (změna hodnoty příkonu byla uvedena ve změně č. 2 v roce 1994) jednoznačně vyplývá, že pro dlouhodobě napájené spotřebiče, i když se připojují vidlicí do zásuvky, se zřizují samostatné zásuvkové obvody (viz čl. 7.7.5. normy). Zásuvky musejí mít ochranný kolík připojený na ochranný vodič. Jednofázové zásuvky se doporučuje připojit tak, aby ochranný kolík byl nahoře a nulový vodič byl připojen na pravou dutinku při pohledu zepředu. Jednoznačně pozitivně lze hodnotit, že norma doporučuje zapojení zásuvek tak, jak bylo roky užíváno. V ČSN 33 2000-4-46 ed. 2 se v čl. 46N6.5 uvádí, že poloha připojení středního a fázového vodiče vůči ochrannému kontaktu (kolíku) u domovních zásuvek není stanovena. Doporučuje se však jednotné provedení vývodu v celé instalaci. Zásuvky se volí podle napětí a proudové soustavy. Při použití dvou napěťových soustav musejí být zásuvky vždy nezáměnné, například zásuvky pro obvody 230 V a zásuvky pro napájení malým napětím. Zásuvky se jmenovitým proudem nepřesahujícím 16 A musejí odpovídat příslušným národním normám. Poměrně hodně dotazů je na používání tzv. ŠUKO zásuvek, které jsou vesměs dodávány ze zahraničí s technologiemi. Je samozřejmé, že používání těchto zásuvek v běžných elektrických instalacích není v ČR možné. Určitá výjimka by byla možná na technologickém zařízení např. ve výrobní hale, kdyby bylo v MPBP stanoveno, jaká zařízení se mohou připojovat a jakou elektrotechnickou kvalifikaci musí mít osoba, která připojování provádí. Na jeden zásuvkový obvod lze připojit pouze deset zásuvkových vývodů, přičemž celkový instalovaný výkon nesmí překročit 3 680 V·A při jištění 16 A a 2 300 V·A při jištění 10 A. Vícenásobná zásuvka je určena pouze pro připojení na jeden obvod a považuje se za jeden zásuvkový vývod. Také několik zásuvek zapojených ve společném zásuvkovém obvodu a umístěných ve společném vícenásobném rámečku se považuje za jeden zásuvkový vývod. Zásuvky ve společném vícenásobném rámečku nesmějí být zapojeny do více než jednoho obvodu. Třífázové zásuvky o různém jmenovitém proudu se nesmějí zapojovat do stejného obvodu.

Možné připojení obvodů za proudovým chráničem v běžné instalaci

Jednou z nejpodstatnějších změn je, že zásuvkové obvody musejí mít doplňkovou ochranu tvořenou proudovými chrániči se jmenovitým reziduálním proudem do 30 mA u zásuvek, jejichž jmenovitý proud nepřekračuje 20 A.

Jedná se o ustanovení čl. 411.3.3., kde se mimo jiné uvádí, že se jedná o zásuvky, které jsou užívány laiky (osobami bez elektrotechnické kvalifikace) a které jsou určeny pro všeobecné použití. V poznámce k tomuto článku se uvádí, že výjimkou mohou být zásuvky určené k použití pod dohledem znalé nebo poučené osoby, např. v některých komerčních či průmyslových provozech, nebo zvláštní zásuvka určená pro připojení speciálního druhu zařízení. Toto opatření se vztahuje i na třífázové zásuvky připojené na obvod s jištěním do 20 A. Třífázové zásuvky se jmenovitým proudem 20 až 32 A se doporučují vybavit doplňkovou ochranou proudovým chráničem se jmenovitým reziduálním proudem 30 mA. Zásuvky připojené na obvod s jištěním vyšším než 32 A se doporučuje vybavit doplňkovou ochranou proudovým chráničem se jmenovitým reziduálním proudem 100 mA.

Obvody pro pevně připojené spotřebiče

V čl. 5.4. se hovoří o obvodech pro pevně připojené spotřebiče. Pro pevně připojené jednofázové spotřebiče o příkonu 2 kV·A se zřizují samostatné obvody. Pouze spotřebiče s celkovým příkonem do 2 kV·A se mohou připojovat na společný obvod s jiným zařízením. Třífázové spotřebiče mohou být připojeny na jeden obvod, pokud jejich celkový výkon nepřesáhne 15 kV·A.

Jištění motorů

Pro jištění motorů platí ustanovení ČSN EN 60204-1 ed. 2, kde se uvádí, že ochrana proti nadměrnému oteplení musí být zajištěna pro každý motor o jmenovitém výkonu vyšším než 0,5 kW. Ochranné transformátory bez ochrany proti zkratu se jistí na primární straně jističem nebo pojistkou proti zkratu.

Osvětlení společných komunikací

Osvětlení společných komunikací, jako schodišť, chodeb, nástupišť výtahů apod., se provádí následovně:

1. jedním obvodem,
2. dvěma obvody, kdy svítidla jsou připojena na dva obvody jedné fáze; při poruše jednoho obvodu je zaručeno minimální orientační osvětlení ostatními obvody o intenzitě minimálně 2 lx,
3. dvěma nebo více obvody ze dvou nebo tří fází tak, aby při poruše jednoho obvodu bylo zaručeno minimální orientační osvětlení o intenzitě minimálně 2 lx,
4. nouzovým osvětlením, které je napájeno nezávislým zdrojem (např. baterie); na společných komunikacích objektů, kde se zřizuje nouzové osvětlení, postačí osvětlení napájené pouze jedním obvodem.

Způsoby osvětlení pro různé budovy podle výšky a počtu nadzemních pater je uvedeno v tabulkách č. 1 a 2 normy. V době, kdy se bytová družstva a společenství vlastníků jednotek snaží šetřit tím, že na společné prostory instalují pohybová čidla pro spínání světel, je chvályhodné, že se v čl. 5.6.3. uvádí: Je-li osvětlení společných komunikací ovládáno samočinnými schodišťovými spínači, musí být možnost zapnout trvalé osvětlení např. vypínači nebo přepínači, které jsou umístěny v rozvodnici společné spotřeby domu.

Kapitola 6 se zabývá rozvody elektronických komunikací. Jelikož se nacházíme v době rozvoje telekomunikačních a jiných technologií, je nutné, aby vodiče těchto technologií byly vedeny odděleně od silových vodičů, a to nejlépe samostatnou trubkou, roštem, žlabem apod.

Kapitola 7 se zabývá elektrickými silovými rozvody v budovách pro bydlení a v budovách občanské výstavby. Tato kapitola je v rámci normy nejrozsáhlejší a platí pro projektování i montáže elektrických instalací v budovách pro bydlení a v budovách občanské výstavby.

Roztřídění bytů podle stupně elektrizace

Stupeň A: elektřina se používá pouze pro osvětlení a pro napájení domácích elektrických spotřebičů, přičemž příkon žádného spotřebiče nepřesáhne 3,5 kV·A.

Stupeň B: elektřina se používá pouze pro osvětlení a napájení domácích elektrických spotřebičů, kdy se elektrické spotřebiče používají k vaření a pečení a příkon mají vyšší než 3,5 kV·A.

Stupeň C: elektřina se používá pouze pro osvětlení a napájení domácích elektrických spotřebičů, kdy se elektrické spotřebiče používají k vaření a pečení (příkon mají vyšší než 3,5 kV·A) a pro vytápění nebo klimatizaci.

Ing. Jiří Sluka

(Pokračování v příštím čísle)