Nedělní editorial

Přiznám se, že mne k tomuto zamyšlení inspirovalo setkání s jedním podnikatelem z oboru TZB, který v roce 1979 odešel do Švýcarska. I po roce 1990 zůstal ve Švýcarsku, ale u nás založil firmu a začal velmi úspěšně podnikat v oboru. Povídali jsme o všem možném, především o rozdílech mezi současným Českem a Švýcarskem a došlo i na vyhlášku č. 151, jako na jednu z prováděcích vyhlášek zákona o hospodaření energií. Informoval jsem ho o diskuzi, která v topenářských kruzích proběhla a mimo jiná místa se odehrála i na našem portálu za článkem Poznatky z vyhlášky č. 151/2001 Sb.

Samozřejmě, že jsem se zeptal, jaká pravidla platí ve Švýcarsku v otázce diskutovaného omezení maximální vstupní teploty vody do otopných těles na 75°C. Odpověď byla lapidární. U nás je stanovena maximální teplota do otopných těles na 60°C. Trochu mi to vyrazilo dech. Svoji šetrností proslulí Švýcaři si dovolí takhle mrhat franky. Nebo že by byli tamní zákonodárci zcela ovládáni a zkorumpováni mocnou evropskou loby výrobců otopných těles. Nechce se mi tomu věřit právě pro tuto zemi.

Spíš se mi zdá pravděpodobnější, že toto "administrativní" omezení projektantů je velmi precizně technicky i ekonomicky zdůvodněné. Výsledek tohoto a podobných opatření je pak velmi prostý. Nízká energetická náročnost a tím i nízké náklady na prvotní energetické zdroje.

Nemám k dispozici údaje ze Švýcarska, ale jen pro názornost jsem vybral jen několik čísel ze statistiky IEA (International Energy Agency) a Energy Balances of OECD Countries (Paris: OECD). Údaje pod označením Česko platí pro i Československo před rokem 1993 a jsou uváděny v jednotkách toe na 1 000 USD HDP v cenách roku 1990, na USD převedeno směnným kurzem příslušné domácí měny. (1 toe = 1 tuna ropného ekvivalentu = 41868 MJ nebo ekvivalentně 1 toe = 0.0116300000 GWh.).

Samozřejmě, že každý může oprávněně namítnout, že platy u nás jsou vzhledem k cenám stále ještě někde jinde, než v hospodářsky rozvinutých zemích. Stejný zdroj ale nabízí energetickou náročnost přepočtenou na paritu kupní síly. Ta nám udává následující čísla.

Když si tabulky prohlédneme, nemůžeme být rozhodně na výsledky v oblasti energetické náročnosti pyšní. I při zohlednění výše našich platů plýtváme energií více než svou energetickou marnotratností proslulí Američané a naše spotřeby energií na jednotku vyprodukovaného HDP jsou přesně dvojnásobné než v zemích EU. Takže nebylo by lepší v oblasti energetického hospodářství přestat razit specificky českou cestu a vytvořit pevný, vzájemně provázaný a právně vynutitelný systém. Stačilo by se asi podívat jak to dělají v zemích, kde jsou v této oblasti daleko před námi, přeložit jejich zákony, vyhlášky a další právní normy. A pak si jen vybrat ten systém, který by nám byl nejbližší a převzít ho. Nepřipadá mi to příliš složité a domnívám se, že by velká většina nejen projektantů, ale i montážníků a dalších pracovníků v profesích TZB, takováto ekonomicky a ekologicky zdůvodněná omezení přivítala.

Příjemný a úspěšný příští týden,
Vám přeje
Ing. Milan Bechyně