Konference - 50 let Techniky prostředí

Z široké nabídky příspěvků přednesených na konferenci jsem vybral několik myšlenek, které mne osobně zaujaly. Pro přehlednost jsou některé úryvky zkráceny, bez grafické úpravy krácení. Prosím proto, aby tento výběr byl brán jen jako doplněk k fotografiím, bez nároku na úplnost.

Pokud by měl někdo zájem o úplné texty příspěvků, je možno si objednat zaslání sborníku z konference u Ing. Jiřího Bašty Ph.D. (e-mail:basta@fsid.cvut.cz).

---

zleva:	Doc. Ing. Richard Nový, CSc. - vedoucí Ústavu techniky prostředí
	Prof. Ing. Petr Zuna, CSc. - děkan Fakulty strojní ČVUT v Praze
	Prof. Ing. František Drkal, CSc. - zástupce vedoucího Ústavu techniky prostředí

zleva: Doc. Ing. Karel Brož, CSc., Ing. Jiří Bašta, Ph.D., Ing. Bořivoj Šourek

---

Prof. Ing. František Drkal, CSc.
K historii oboru technika prostředí na pražské technice příspěvek k vývoji ve větrání a klimatizaci

Do současné doby absolvovalo oborové studium v 49 ročnících asi 1200 posluchačů denního studia (cca 25 posluchačů v každém roce). Do roku 1990 bylo oborové studium techniky prostředí na strojních fakultách pouze na ČVUT v Praze, proto zde studovali posluchači z celé republiky, tehdy i ze Slovenska; v té době studovali obor i mnozí zahraniční studenti. Oborové studium absolvovali i studenti dálkového studia, zvláště v období 1960 až 1970 (průměrně 5 posluchačů ročně).

Ústav techniky prostředí od svého vzniku byl školicím pracovištěm pro výchovu vědeckých pracovníků oboru - kandidátů věd (CSc.), nyní doktorů (Ph.D.). Pod vedením profesorů a docentů ústavu získalo vědecké hodnosti v oboru přilbižně 100 inženýrů.

Pro doškolování inženýrů v praxi byly pořádány postgraduální kurzy (často opakovaně) na témata: Sušení, Prašná vzduchotechnika, Klimatizace, Teplárenství, Ochrana čistoty ovzduší, Bezpečnost práce, Vytápění, Snižování hluku a vibrací. Tradice vzdělávání inženýrů z oboru pokračuje v současné době 3 semestrovým kurzem Projektování větrání a klimatizace.

V oboru techniky prostředí se habiltovali: Doc. Oppl, Doc. Mikula, Doc. Cihelka, Doc. Smolík, Cod. Chyský, Doc. Laboutka, Doc. Valchář, Doc. Hemzal, Doc. Drkal, Doc. Nový, Doc. Brož, Doc. Hensen, z nichž pět bylo jmenováno profesory (Prof. Smolík, Prof. Hemzal, Prof. Chyský, Prof. Laboutka, Prof. Drkal).

Po revoluci v roce 1989 nové vedení fakulty uznalo důležitost oboru a v šk.r. 1990/91 byl zřízen samostatný obor Technika životního prostředí. Vedoucím katedry se stal v roce 1990 Doc. Ing. Richard Nový, CSc. Kromě tradičního studijního oboru (Technika životního prostředí) prostředí vznikl v šk.r. 1995/96 nový studijní obor Ekotechnika, který garantuje Ústav techniky prostředí a na jehož výuce se podílí Ústav procesní a zpracovatelské techniky a Ústav mechaniky tekutin a energetiky, odbor tepelných a jaderných zařízení. Od šk.r. 1993/94 po zřízení 3 letého studia na fakultě strojní je katedra garantem i bakalářského studia Technika životního prostředí a tepelná technika.

V období 1991 až 1998 postupně nastoupili na katedru Ing. Mareš, Ing. Bašta, Ing. Kolbabová, Ing. Hofmann, Ing. Lain, Ing. Barták, Ing. Šourek, Ing. Schwarzer. V současné době působí na Ústavu techniky prostředí: učitelé - Doc. Ing. Richard Nový, CSc. (vedoucí ústavu), Prof. Ing. Karel Hemzal, CSc. (dílčí úvazek), Prof. Ing. František Drkal, CSc., Doc. Ing. Karel Brož, CSc., Doc. Dr. Ir. Jan Hensen (dílčí úvazek), Doc. Ing. Jiří Hemerka, CSc., Ing. Pavel Hofmann (dílčí úvazek), Ing. Luděk Mareš, Ing. Jiří Bašta, Ph. D., Ing. Martin Barták, Ing. Miloš Lain, Ing. Jan Schwarzer, Ing. Bořivoj Šourek, technici - Miloš Jelen, Alena Midlochová (dílčí úvazek), mechanik - Karel Šolc (dílčí úvazek), sekretářka - Zina Gorgoňová.

Doc. ing. Richard Nový, CSc.
Ochrana proti hluku

Významným mezníkem v boji s hlukem u nás byl rok 1967, kdy vešel v platnost hygienický předpis svazek 28/67 "Směrnice o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku". Tyto směrnice stanovily akustické podmínky v životním a pracovním prostředí pro různé druhy činnosti a místa pobytu.

Hygienický předpis svazek č. 37/1977 vycházel z vyhlášky MZ č. 13/77 Sb. "o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací" a zákona č. 20/1966 Sb., "o péči o zdraví lidu". Významným krokem vpřed bylo zavedení pojmu ekvivalentní hladina hluku, která byla určována z časového rozložení hladiny hluku. Uplatňována mohla být všude tam, kde hlučnost v kontrolním místě kolísala ve větším rozsahu. Hygienický předpis platil až do konce roku 2000. Značně dlouhá doba jeho platnosti významným způsobem přispěla k jeho zavedení a respektování až do těch nejmenších detailů i v zapadlých městech a vesnicích. V oblasti arbitrážních sporů byl soudci uplatňován zejména § 3 a § 4, v nichž byly vyjmenovány povinnosti výrobních, dodavatelských a dovozních organizací resp. povinnosti projektových a stavebních organizací. Lze konstatovat, že vyhláška č. 13/77 Sb. byla v posledních cca 25 letech nejvýznamnějším dokumentem, který výrazně přispěl v boji s hlukem a arogancí výrobců i některých projektantů.

Uplatňování nového Nařízení vlády č. 502/2000, ze dne 27. listopadu 2000 "o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací" bude určitý čas doprovázeno neznalostí nového akustického názvosloví, které platí v ČR cca 5 let. Např. původní pojem hladina zvuku (hluku) L_A (dB(A)) je nahrazen pojmem hladina akustického tlaku A L_pA (dB). Přitom se jedná o stejnou veličinu, která respektuje různou citlivost lidského sluchového orgánu podél kmitočtové osy.

K významným změnám dochází při hodnocení hluku na pracovištích, kde se hodnoty ustáleného a proměnného hluku vyjadřují ekvivalentními hladinami akustického tlaku A L_Aeq,T (dB), ale pro účely hodnocení se stanovuje normovaná hladina expozice hluku pro běžnou dobu trvání pracovního dne 8 h L_EX,8h (dB), případně hladina expozice hluku normovaná na jmenovitý osmihodinový den pro týdenní expozici L_EX,w (dB).

Doc. Ing. Karel Brož, CSc.
Vývoj zařízení k využívání alternativních zdrojů energie v Ústavu techniky prostředí fakulty strojní ČVUT v Praze

Navzdory tomu, že náš stát vlivem tehdejšího politického uspořádání Evropy nebyl prakticky postižen důsledky ropné krize v r. 1973, započal seriózní vývoj slunečních kolektorů a celých zařízení na Ústavu techniky prostředí již v r. 1978. Impulsem k tomu bylo právě nehospodárné využívání ropy a ropných produktů, dovážených z Ruska. V těchto letech byla nabízena tzv. topná nafta, která svou kvalitou byla totožná s naftou motorovou, za cenu pouhých 0,60 Kčs za 1 dm³ (litr). To jsme považovali za marnotratné plýtvání vzácným fosilním palivem (transformovanou sluneční evergií), a proto jsme se intenzivně začali věnovat možnostem a efektům fototermální přeměny slunečního záření na dnešním Ústavu techniky prostředí Strojní fakulty ČVUT v Praze.

Výsledky vývoje slunečních kolektorů na ČVUT byly v průběhu času předávány výrobním firmám, které byly ochotny kolektory vyrábět (výrobní družstva, podniky služeb), avšak v dobách velmi levné elektřiny, ropy i tuhých paliv si solární zařízení pořizovali jenom skuteční nadšenci. Dnes, kdy se cenové relace paliv a elektřiny začínají blížit poměrům v Evropské unii, stoupá počet zájemců o solární zařízení i jejich výrobců. Na trhu jsou již velmi kvalitní české výrobky - ploché celoměděné (případně hliníkové) kolektory s vysoce selektivním povrchem a vysokou účinností, dodávané buď jako jednotlivé kusy nebo jako součásti celých kompaktních zařízení včetně zársobníků ohřáté vody, s přirozenou nebo automatickou regulací.

Významným příspěvkem Ústavu techniky prostředí Strojní fakulty ČVUT v Praze ke stavu techniky v této oblasti byl nedávný vývoj hybridního slunečního kolektoru. Tento kolektor je schopen v jediném absorgéru ohřívat jak kapalinu, tak vzduch nebo obě látky současně, dle potřeby a je světovou novinkou. Sluneční energie, přeměněná v něm na teplo s průměrnou účinností 60 až 70 %, je tak velice efektivní náhradou elektřiny, používané pro účely ohřevu a vytápění, protože tu vyrábíme z fosilního nebo jaderného paliva s účinností poloviční.


Ing. Jiří Bašta Ph.D.
Vývoj problematiky otopných těles na Ú 216

Vzdálenost horního okraje tělesa od spodního okraje parapetu má u deskových otopných těles nezanedbatelný vliv na jeho tepelný výkon. To se ukazuje především u vícedeskových otopných těles, u kterých má menší vzdálenost než 100 mm značný význam na snížení výkonu. Vzhledem k této skutečnosti je vhodné vícedesková tělesa instalovat alespoň se vzdáleností horního okraje od parapetu větší než 150 mm.

Minimální výška osazení tělesa od podlahy podle DIN 4703 část 3 je 70 mm. Z výsledků měření je patrné, že již tato výška působí změnu výkonu a menší výšky osazení pak tepelný výkon tělesa snižují výrazně. V praxi se tělesa osazují již z důvodů úklidových prací 100 mm a více nad podlahu, což plně vyhovuje vzhledem k zachování maximálního výkonu.

Shrneme-li podmínky nového přístupu dimenzování otopných těles, postačí nám pouhé čtyři body:

• délka otopného tělesa musí být alespoň stejná jako je délka okna
  L_OT ≥ L_OK
• součin průmětné čelní plochy (výšky) tělesa a rozdílu mezi střední teplotou otopného tělesa a vnitřního vzduchu se musí nejméně rovnat součinu plochy (výšky) okna s rozdílem teploty vnitřního vzduchu a teploty povrchu okna
  L_OT . H_OT . (t_OT - t_i) ≥ L_OK . H_OK . (t_i - t_OK)
• Podle střední teploty otopného tělesa tOT volíme příslušný teplotní spád na tělese (u dvoutrubkových otopných soustav je shodný s teplotním spádem na soustavě), tak, jak ukázala měření na díle, aby byla přibližně teplotou vratné vody.
  t_OT = t_w2
  teplota zpátečky je určena a volíme velikost teplotního spádu (t_w1 - t_w2) např. 10,15 či 20 K.
• tepelný výkon otopného tělesa je přinejmenším roven tepelné ztrátě místnosti
  Q_OT ≥ Q_C

---

zleva:	Prof. Ing. Petr Zuna, CSc. - děkan Fakulty strojní ČVUT v Praze
	Doc. Ing. Richard Nový, CSc. - vedoucí Ústavu techniky prostředí
	Prof. Ing. Milan Lánský, CSc. - Technická univerzita Pardubice
	Prof. Ing. Karol Honner, Ph.D. - Technická univerzita Žilina
	Prof. Ing. Dušan Petráš, Ph. D. - děkan fakulty stavební Slovenské technické univerzity v Bratislavě

Účastníci konference při slavnostním zahájení.

děkan Fakulty strojní ČVUT v Praze Prof. Ing. Petr Zuna, CSc. při projevu

vedoucí Ústavu techniky prostředí Doc. Ing. Richard Nový, CSc. při projevu

děkan fakulty stavební Slovenské technické univerzity v Bratislavě Prof. Ing. Dušan Petráš, Ph. D. při srdečném pozdravném příspěvku

---