Tepelná čerpadla v programu Zelená úsporám
Autor se ve svém článku zabývá problematikou tepelných čerpadel v rámci dotačního programu Zelená úsporám. Rekapituluje vývoj podmínek programu a poukazuje na určité nedostatky při zařazování jednotlivých zařízení do Seznamu technologií a výrobků.
Počátkem 90.let minulého století se velmi zvolna začala u nás objevovat první tepelná čerpadla. V Evropě však s těmito zařízeními již byly jisté zkušenosti, protože v důsledku ropné krize kolem roku 1980 se hledaly cesty, čím topit, když ceny topných olejů a souvisejících fosilních paliv dramaticky rostly. Západní Evropa byla tímto vývojem zaskočena. Největšího rozvoje instalací tepelných čerpadel bylo dosaženo ve Skandinávii, jmenovitě pak ve Švédsku, kde mimo ekonomického efektu byl a stále je pozitivní pohled na toto zařízení z ekologického hlediska, což je všem Švédům vlastní.
Jaké jsou nové typy tepelných čerpadel v programu Zelená úsporám?
K nám se tepelná čerpadla po roce 1990 také začala dovážet právě ze Švédska, ale pouze v omezeném množství, protože velmi levné energie, které u nás historicky z dob socialismu byly, prakticky nikoho nemotivovaly, aby si tepelné čerpadlo pořídil. Ochrana životního prostředí se u nás teprve začala probouzet a na toto kritérium se tehdy příliš nehledělo, což byl opět pozůstatek z let minulých. S růstem cen energií se začínala tepelná čerpadla jevit jako šikovné zařízení, které ušetří energii pro vytápění a ohřev vody, kterou nebude nutno nakoupit. Když se pak v roce 2000 zavedly dotace na podporu instalací tepelných čerpadel a také zvýhodněné sazby za elektrickou energii pro majitele tepelných čerpadel, dá se říci, že to byl teprve skutečný začátek uvědomělých instalací těchto energeticko - ekologických zařízení u nás. Ve stejném roce (rok 2000) byla také založena Asociace pro využití tepelných čerpadel v České republice (AVTČ), která byla současně zakládajícím členem Evropské asociace tepelných čerpadel. Díky cílevědomé a usilovné aktivitě členů AVTČ, která se zaměřovala v prvních letech především na šíření osvěty mezi laickou a také odbornou veřejností, byl nastartován pozitivní vývoj tohoto nového oboru a ke konci roku 2008 bylo u nás instalováno více než 20.000 tepelných čerpadel různých systémů, výkonů a provedení.
Z počátku se na náš trh dovážela především zařízení ze zahraničí a to už ze zmiňovaného Švédska, ale také z Německa a Rakouska, kde jejich výroba byla již sériová a provozně ověřená. S výrobou také začaly některé české firmy, některé úspěšně, jiné toho po krátké době zanechaly. V posledních třech letech je však cítit špatný trend a to prodávat na našem trhu výrobky, které jsou označovány jako tepelná čerpadla, ale ve své podstatě jsou to upravené klimatizační jednotky, primárně určené pro chlazení a také částečně určené pro vytápění. Jejich provedení zpravidla nedosahuje parametrů skutečných tepelných čerpadel, mívají kratší životnost a často obtěžují okolí svou zvýšenou hlučností. Původ těchto výrobků bývá v Číně, Itálii ale také se skládají z různých komponentů až v naší republice (v zahraničí se jim říká "garážová", podle toho, kde se "vyrábí").
Běžný zájemce o tepelné čerpadlo, který nepracuje v tomto oboru, těžko rozezná, co je skutečné tepelné čerpadlo a co se za ně jen vydává. Je až s podivem, jakým tempem přibývá těchto zařízení s těžko definovanými parametry, které se současně vyznačují "líbivou cenou".
V letošním roce se Ministerstvu životního prostředí, v době, kdy v jeho čele stál pan ministr Bursík, podařil "husarský kousek" při prodeji emisních povolenek Japonsku - s tím, že utržených 25 miliard Kč je určeno pro snížení energetické náročnosti staveb a využívání obnovitelných zdrojů s cílem přispět snížení produkce "skleníkových plynů".
Byl připraven program Zelená úsporám, který byl spuštěn počátkem dubna 2009 s předpokládanou dobou trvání 5 let. Skvělá myšlenka, unikátní řešení, ojedinělý projekt, který dosud neměl u nás obdoby. Na tak rozsáhlý projekt však byla příprava sotva půl roku, a to jej hned z počátku poznamenalo.
Podívejme se na to z hlediska podpory tepelným čerpadlům. Pro dosažení vysokých ekologických efektů bylo rozhodnuto o tom, že podporovat se budou jen taková tepelná čerpadla, která mají prokazatelně vysoký energetický efekt. Byly stanoveny parametry, které minimálně musí tepelné čerpadlo splňovat (doložené měřením ve zkušebně), aby na ně mohla být dotace poskytnuta. Druhou podmínkou pak bylo, že instalaci musí zajistit odborně vyškolená montážní firma. Potud by bylo vše v pořádku a také Asociace pro využití tepelných čerpadel ČR spolupracovala při přípravě tohoto programu.
Propagace programu Zelená úsporám slibovala, jakým snadným způsobem bude možné dosáhnout na dotace, prakticky téměř pro každého.
Přišel duben 2009 a z velkého očekávání bylo velké zklamání. Možnost získat dotací na tepelné čerpadlo bylo jen ve velmi výjimečných případech. A v čem byl problém?
Především u novostaveb bylo možno dotovat tepelné čerpadlo jen tehdy, když byl objekt na úrovni "nízkoenergetického" a takový dům žádné tepelné čerpadlo z podstaty věci nepotřebuje. To bylo pro všechny stavebníky velké zklamání a mnozí od původního záměru pořídit si tepelné čerpadlo ustoupili, samozřejmě ke škodě věci.
U stávajících objektů, kde by bylo žádoucí nahradit kotle na tuhá fosilní paliva tepelnými čerpadly, byla stanovena podmínka, že tento stávající objekt musí splňovat současné tepelně-technické standardy jako novostavba. Tento vysoký požadavek byl pro drtivou většinu zájemců o změnu vytápění zcela nepřijatelný - ve srovnání s nutnými náklady za zateplení a neadekvátní dotaci na tepelné čerpadlo.
Výsledek tedy vůbec nesplnil očekávání. V důsledku toho za prvních 5 měsíců trvání programu Zelená úsporám byly podány asi jen 2 žádosti o dotaci na tepelné čerpadlo, což se nedá hodnotit jinak než jako "propadák".
Naštěstí došlo k tomu, že původní tvrdě nastavená kritéria byla Ministerstvem životního prostředí (MŽP) - Státním fondem životního prostředí (SFŽP) přehodnocena s tím, že prakticky do každé novostavby lze tepelné čerpadlo dotovat, a u stávajících objektů rodinných domů se netrvá na zateplení a při náhradě kotle na tuhá paliva, nebo elektrokotle, lze dotaci poskytnout. Přičemž náhrada vytápění zemním plynem tepelným čerpadlem bohužel dotována není.
Tato úprava dotačních podmínek se setkala konečně s pozitivní reakcí zájemců o využívání tepelných čerpadel. Potud by mohlo být MŽP a SFŽP spokojeno, ale objevil se nový - neočekávaný problém.
V podmínkách získání dotace na tepelná čerpadla byla stanovena závazná kritéria, která musí dotované tepelné čerpadlo splňovat. Na našem trhu je však jen snad 30 % tepelných čerpadel, která se do daných kritérií "vejdou". S vidinou příležitosti lepšího prodeje se do Seznamu technologií a výrobků (SVT) protlačila i taková zařízení, která ani náhodou daná kritéria nesplňují a samozřejmě svou inzerovanou kvalitu nemohou doložit. V tomto směru došlo k pochybení na SFŽP, který převzal od dodavatelů někdy špatné, někdy i "upravené" podklady o parametrech zařízení, na základě kterých pak ale byl proveden jejich zápis do zmíněného SVT. Toto je závažný problém, který je nutné řešit, neboť podle Seznamu technologií a výrobků si zájemci vybírají zařízení, aniž by tušili, že si pořizují třeba podřadný výrobek místo vysoceefektivního tepelného čerpadla.
V zásadě lze konstatovat, že po první velmi "rozpačité" fázi se situace podstatně zlepšila, jen je nutno "doladit" nezbytnou administrativu související s "papírovou vojnou". Zde zatím přetrvává dost nejasností. Chybí totiž prováděcí předpis, kde by bylo vše jednoznačně a srozumitelně stanoveno. Doufejme, že i na to brzy dojde.
In this article, the author deals with the problematic of heat pumps within the “Zelená Úsporam” subsidy scheme, summarising the developments in the program and pointing to some weaknesses in the assignment of each device to the list of technologies and products.