Energetickou politiku ČR budeme nepochybně nuceni modifikovat

Tohoto vrcholného setkání podnikatelské sféry se zúčastnili zástupci vlády, tentokrát ministři Petr Nečas a Martin Říman. Se svým projevem na něm vystoupil jako hlavní host, premiér Mirek Topolánek. Hostitelem Sněmu byl prezident SP ČR Jaroslav Míl. Úvodního slova se ujal Jiří Škrla, generální ředitel Veletrhy Brno, který zdůraznil význam MSV, slavící 50. výročí. "Veletrh je oknem do ekonomiky. Zájem o MSV naznačuje, že ekonomice se zatím ještě daří," uvedl Jiří Škrla.

Prezident SP ČR Jaroslav Míl ve svém vystoupení shrnul požadavky vůči vládě i to, co Svaz hodnotí v její činnosti pozitivně. Na jeho vystoupení reagoval ve svém referátu premiér Mirek Topolánek, který zejména poukázal na dědictví předchozích vlád. Současně nastínil řadu témat, týkajících se jak stability veřejných financí, nezaměstnanosti, daňové politiky dopravní infrastruktury, environmentální politiky i školství. Zmínil i energetickou politiku, jejíž součástí je podpora jádra. Reagoval také na otázku přijetí Eura, termín však navázal na pokračování reforem.

Dalším vystupujícím na Sněmu SP ČR byl Martin Jahn, viceprezident SP ČR a prezident Svazu automobilového průmyslu. Ocenil snahu vládu o udržení veřejných financí a změny v systému nemocenského pojištění i rozhodnutí o přijetí zelených karet a snahy o zjednodušení legislativy. Pozitivně hodnotil i reformu systému výzkumu a vývoje.

Environmetnální problematikou se zabýval Josef Zbořil, člen představenstva SP ČR a viceprezident Asociace českého papírenského průmyslu. "O dalším růstu environmentální výkonnosti bude rozhodovat ekonomická výkonnost a sociální konsensus a ne zbožná přání," upozornil a dále uvedl, že SP ČR zpracoval studii ohledně dopadů obchodování s emisními povolenkami na český průmysl. "V českých podmínkách by naše firmy mohly kvůli tomuto systému ztratit 50 miliard korun," Diskutovaným tématem byla i oblast dopravy a dopravní infrastruktury. Vláda si ze strany Jaroslava Hanáka, 1. viceprezidenta SP ČR a prezidenta Svazu dopravy ČR vysloužila kritiku za její rozhodnutí omezit jízdy kamionů v pátek a v neděli.

O otázce vzdělání hovořil Pavel Kafka, viceprezident SP ČR pro zaměstnavatelskou oblast a vzdělávání. Upozornil na hluboký rozpor mezi nabídkou a poptávkou na pracovním trhu ohledně kvalifikovaných pracovníků, kteří nám mají zajistit maximální růst naší dlouhodobé konkurenceschopnosti. "Podporujeme proto výrazné posílení pozice Správních rad VŠ a postavení zástupců zaměstnavatelů v nich. Podporujeme vytvoření modelů kofinancování školství z podnikatelského prostoru a tím i možnost podílet se na jeho rozvoji. Navrhujeme personální propojení tak, aby například profesury na VŠ byly otevřeny pro významné pracovníky průmyslu. Usilujeme o přiblížení studijních programů a celkového režimu studia pozdějším požadavkům praxe i cestou systematicky zajištěných odborných praxí," řekl Pavel Kafka.

Svaz podle něho vítá spuštění systémových projektů Národní soustavy kvalifikací a Národní soustavy povolání a zejména ten fakt, že do těchto projektů byli přizváni zaměstnavatelé. "Ukazuje se, že na bázi těchto projektů dochází ke zlepšení spolupráce i státních resortů školství a práce," dodal Pavel Kafka.

Z vystoupení Jaroslava Míla

Dovolte mi v úvodu mého vystoupení připomenout, že i při letošním 50. výročním Mezinárodním strojírenském veletrhu už bohužel nemůže být legenda českého průmyslu a čestný člen našeho Svazu Tomáš Baťa. Věřím, že by se na naší vládu obracel s podobnými návrhy a požadavky jako já. Tato koaliční vláda je téměř v polovině svého vládnutí a nastal čas, abychom řekli, co se nám zdá být dobré a s čím naopak nemůžeme souhlasit a co nám vadí...

V této zemi je téměř národním sportem nadávat a ne chválit. Když někdo řekne, že jemu nějaká politická strana či nějaké vládní rozhodnutí sympatické, tak se to považuje téměř za podezřelé.

V této zemi se i pozitivně sdělená a míněná kritika vůči, a to jakékoliv, vládní exekutivě bere za osobní útok. A je úplně jedno, jestli s danou kritikou přichází návrh řešení, či je přímo nabídnuta pomoc. V této zemi se odvaha k řešení dlouhodobě neřešených problémů bere v politickém prostředí jako nedostatek pragmatismu, nedospělý idealismus či politická naivita.

Na druhou stranu jsem osobně přesvědčen, že v této zemi vlády neobhajují svou pozici ve volbách proto, že udělaly nutnou a nepopulární reformu, ale proto, že ji buď nevysvětlili či se jejich vládní koalice stihla celou řadou ať již skutečných či uměle vytvořených skandálů dostatečně zdiskreditovat.

V této zemi se občané populistickými nápady k neuvážené volbě jen tak zlákat nedají. Myslím si, že ti co sledují či sledovali vývoj u našich východních sousedů by má slova mohli potvrdit. Reformní vláda pana Dzurindy skončila po osmi letech na lopatkách ne kvůli bolestivým reformám, ani pro populismus svých oponentů, ale především pro ztrátu důvěry v transparentní vládnutí.

Současná vláda je vládou, která si předsevzala uskutečnění řady reforem, které i my, reprezentanti zaměstnavatelské a podnikatelské sféry, považujeme za nezbytné. Proto tato vláda vzbuzovala řadu očekávání a nebojím se říci, měla i naše sympatie a v řadě kroků i podporu.

Pane premiére, je evidentní, že máte odvahu k nepopulárním a kontroverzním krokům, ať už se jedná o církevní restituce, radar v Brdech, či pro nás to nejdůležitější, o reformu veřejných financích. Tento program jde správným směrem, o tom není pochyb, ale nejde tempem, které je potřebné.

Poslední a troufnu si tvrdit hodně objektivní hodnocení Světové banky potvrzuje to, co říkáme, a to nejen dnes a nejen tady v Brně. Porovnáme-li provedené změny za poslední rok a půl, bylo jich zcela určitě více než za období 2003 až konec roku 2006. Nicméně rychlost změn v okolních zemích je vyšší.

Vláda doplácí na to, že nereformovala své instituce. Její tempo je limitováno schopností a výkonností státního aparátu. Bez schopných lidí zůstane sebelepší nápad jen nápadem. O důvod více, abyste v žádném případě neustoupili tlaku námi placených odborových předáků na rovnostářství v odměňování státní administrativy. Jednoznačně podporujeme pana ministra Nečase v jeho snaze přidávat na mzdách diferencovaně podle výkonu. To je cesta jak zaplatit ty nejlepší a přeruší tak socialistický trend posledních let. Jednoznačně podporujeme i přesun mzdových prostředků do oblasti školství.

Zelené karty, po kterých voláme více jak osm let, budou uvedeny v život. Je to úspěch, a chtěl bych všem, co na tomto projektu pracovali a prosazovali jej, poděkovat. Demagogie poslance Ratha je smutným příkladem, že ne vždy je snadné získat podporu pro tak apolitický návrh. Vždyť první, kdo tento návrh podpořil, byl sociálnědemokratický premiér Vladimír Špidla. Bohužel jim zadaný úkol nikdo neřešil. Zároveň je to ale příklad toho, že když se uvede opatření v život s tak velikým opožděním, tak je jeho efekt na úrovni 10 procent možného výsledku. Jinými slovy rychlost je klíčovým faktorem.

Snížení daní, po kterém jsme tolik volali, posiluje pracovní motivaci především těch lidí, kteří nesou nejvyšší zodpovědnost. Přitom nejde o podporu nějakých superbohatých jedinců, ale o stimulaci ekonomiky prostřednictvím usazení ze střední třídy. Na té totiž stojí budoucí prosperita a společenská a politická stabilita této země.

Zavedení tzv. superhrubé mzdy bylo dalším krokem, který jsme prosazovali a povede k tomu, že si každý občan této země uvědomí jak drahá je správa tohoto státu.

Došlo k výrazným změnám ať už v práci Rady pro obchod a investice, v práci Rady vlády pro výzkum a vývoj a dalších. Ta změna v přístupu a práci se prostě musí pozitivně projevit.

Co firmy trápí? Zmíním jen tři oblasti z právě provedeného bleskového průzkumu mezi členskými firmami našeho svazu. Růst mezd a zcela nevyhovující zákoník práce. Vysoké ceny energií a zcela nevyhovující environmentální legislativa. V neposlední řadě jde o rozkolísaný kurz koruny.

1. Neznám podnikatele, který by rozjížděl své podnikání s tím, že se těší až bude propouštět své zaměstnance. Znám zaměstnavatele, kteří díky zcela nevyhovujícímu zákoníku práce nebudou nabírat nové lidi, protože si nemohou dovolit tak razantní růst mezd, resp. mají obavy, jak budou řídit své náklady v době, kdy okolní trhy začnou mít hospodářské problémy.
2. Zvyšující se daňová zátěž z důvodu tzv. ochrany životního prostředí, Evropská legislativa ve věci emisí skleníkových plynů. Návrh na obchodování s CO₂, který ve svém důsledku povede ke zvýšení emisí z celosvětového hlediska. Chemická legislativa atd. Nejsme proti ochraně ŽP, právě naopak, ale proti krokům, které v zájmu ŽP povedou k jeho zhoršení a ztrátě konkurenceschopnosti.
3. Rozkolísaný kurz. Dopady houpačky koruny na podnikatelskou sféru jsou reálné a hmatatelné. O Euru nemá smysl hovořit, nebude-li znám termín dokončení reforem. Proto jsme silně kritizovali minulou vládu za její rozpočtový voluntarismus. To byl důvod, proč nemělo smysl vážně diskutovat termín Eura. Bylo potřeba prosadit odstranění příčin, které jeho přijetí bránilo. Právě v této oblasti je tato vláda úspěšná. Poté, co vláda dostala pod kontrolu svůj rozpočet a zároveň stav veřejných rozpočtů, je více jak pravděpodobné, že příští rok bude i inflační Maastrichtské kritérium splněno. Mimochodem, právě na inflaci mohu prezentovat negativum toho, když realizujete nepopulární opatření pozdě. Nejlepší čas k úpravě sazeb DPH byl v období deflace za vlády Vladimíra Špidly. Politická odvaha nebyla a dnes je tento krok podstatně náročnější.

Euro není jen o měně, ale i o reformách zdravotnictví a penzi. Čeká nás předsednictví v EU. Tzn. že celá vláda, ale i další političtí představitelé státu budou plně vytíženi evropskou agendou. Více jak 700 akcí bude vyžadovat naši aktivní účast. To vzbuzuje oprávněné obavy, že místo nezbytného zrychlení reforem dojde k jejich zpomalení či dokonce zastavení. Na několika případech z minula jsem ukázal, že každé takové zdržení má své negativní dopady.

Vážený pane ministerský předsedo, obracíme se na vás jako na představitele reformní vlády s jednoznačným požadavkem. Jedině rychle dokončené reformy nám pomohou vytvořit prostředí, kde se zaměstnavatelé, podnikatelé mohou snadněji vypořádat s nadcházejícím ekonomickým poklesem na zahraničních trzích.

To, že historie, ale i spoluobčané dokáží ocenit odvážné a důsledné si dovolím ukázat na příkladu jednoho z nerespektovanějších, ale v mládí (což bylo do jeho téměř 60 let) velice kontroverzního politika sira Winstona Churchilla. Ten po jedné z prohraných bitev řekl větu, kterou nemálo manažerů respektuje při provádění restrukturalizačních změn ve svých firmách. "WHEN YOU ARE GOING THROUGH THE HELL, KEEP GOING".

Z vystoupení Mirka Topolánka

Jsme zhruba dva roky od voleb. Pominu-li, že čtvrtinu z této doby nám vzaly povolební peripetie se skládáním vlády a získáváním důvěry, tedy jsme v poločase. A to se hodí skládat jakýsi mezisoučet. Jsem k tomu připraven a toto je jistě jedno ze vhodných fór, kde takový účet složit. Budu mluvit konkrétněji, ne ve slibech, vizích a strategiích. Těch jste si před volbami užili dost a dost. Mí předchůdci u nich zůstali. Omlouvám se, že můj projev tím pádem bude poněkud nudnější. Ale věřím, že o to serioznější a reálnější.

Začnu tím, jakou zemi jsme zdědili. Zdědili jsme zemi, která právě zažívala vysoký růst. To především díky všeobecné konjunktuře. Růst 6,5 procenta v roce 2007 překonal očekávání, a to nám spolu s naší úspornou politikou umožnilo výrazně redukovat plánovaný deficit # z 91 na 55 miliard korun. Zdědili jsme také robustní ekonomiku, která díky reformám z první poloviny devadesátých let byla schopná reagovat na růst mezinárodní poptávky lépe a pružněji než v jiných zemích. To je i vaše zásluha.

Tím však dobré zprávy prakticky končí.

Zdědili jsme zemi, která přes všechny účetní triky neplnila maastrichtská kritéria pro přijetí Eura. Pokud je plnila, tak bez pozitivního výhledu a s vysokou mírou rizik. Plnit kritéria mělce se v dobách složitějších nutně musí vymstít. Deficit se prakticky trvale pohyboval nad nebo těsně kolem tří procent HDP. S tendencí narůstat v důsledku výdajové expanze před volbami 2006. Česká republika neplnila ani závazné výdajové limity, vlastní zákony, a hrozily jí proto sankce ze strany Evropské komise. Včetně zastavení dotací ze strukturálních fondů.

Zdědili jsme zemi, která se přes vnější konjunkturu a dobrý výkon domácích firem rychle zadlužovala, a to nejen v absolutní míře, ale i v poměru k HDP. Vládní dluh vzrostl mezi roky 1998 a 2004 z 15 % HDP na dvojnásobek. V absolutních číslech se téměř ztrojnásobil.

Zdědili jsme zemi, kde i při vysokém růstu neklesala nezaměstnanost, a co hůře, dokonce klesala zaměstnanost. Při více než 6% růstu HDP dosahovala v roce 2006 míra nezaměstnanosti 8,1 % a oproti roku 2004 klesla o pouhé jedno procento, ačkoli růst hospodářství činil 4,5 % v roce 2004 a 6,4 % v obou letech následujících. Za minulé období poklesla od roku 2002 i při trvalém růstu zaměstnanost o více než 50 000 osob za dva roky a teprve na konci roku 2005 se dostala na svou úroveň z roku 2002.

Zdědili jsme zemi, kde se vlastně ani nevyplatilo pracovat. Zemi, do níž vládní politika přitáhla množství montoven, které daly práci desetitisícům nekvalifikovaných, zejména zahraničních dělníků. Kombinace štědrého a nemotivujícího sociálního systému a státem podporovaného vytváření pozic s nízkou mzdou vytvořila sociální a ekonomickou past. Na jedné straně se z českých daní dotovalo vytváření "low end" pracovních míst pro cizince. Na druhé straně tu byla paradoxní kombinace vysoké nezaměstnanosti a nedostatku kvalifikované a ochotné pracovní síly. Přitom se masivně rozmáhala práce načerno.

Zdědili jsme zemi s nepružným pracovním trhem, se socialistickým zákoníkem práce, se strukturou školství, která nezohledňuje potřeby průmyslu, s mocnou a nefunkční byrokracií, pomalými soudy. Tyto a další netarifní bariéry poškozovaly vaše podnikání, zvyšovaly vaše náklady a ztěžovaly uskutečnění vašich podnikatelských záměrů.

Zdědili jsme zemi s nepřehledným systémem daní. Zejména firemní daně přitom přes chvályhodný pokles zůstávaly vyšší než v okolních srovnatelných zemích, což snižovalo naši konkurenceschopnost. Náskok, který jsme získali v 90. letech, jsme na počátku nového století zase rychle ztráceli. Pravicová vláda na Slovensku, ale i vlády v jiných zemích, byly při provádění reforem daleko razantnější a vyplatilo se jim to.

Zdědili jsme zemi, kterou poznamenal vládní populismus, neochota k provádění nutných reforem, ačkoli pro ně byla vhodná doba. A zároveň nejvyšší čas. V systému zabudovaný růst mandatorních výdajů by bez reformy do dvou let převýšil veškeré příjmy státního rozpočtu. Odložení reformy penzí, alespoň parametrické, hrozilo ve střednědobém horizontu kolapsem.

Zdědili jsme zemi se systémem zdravotní péče a nemocenského pojištění, který stimuloval miliardové plýtvání a vybízel ke zneužívání. České firmy si tak do svých nákladů musely připočítat extrémně vysoký počet prostonaných dní, celkem téměř 10 milionů za měsíc. Míra zneužívání či nadužívání systému byla očividná.

Zdědili jsme také zemi se zanedbanou dopravní infrastrukturou a s nákladní železniční přepravou neprůhledně zatíženou dluhem z přepravy osob.

Co jsme s touto zemí za dva roky udělali?

V první řadě jsme stabilizovali veřejné finance. Díky reformě letos deficit vládního sektoru poklesne na 1,5 % HDP z hodnoty 2,7 v roce 2006. A to navzdory zpomalujícímu se růstu způsobenému světovou a zejména evropskou recesí, distorzemi na trhu potravin, proinflačními tendencemi, vysokými cenami zdrojů.

Naše reformy také motivují lidi k práci a ti již nežijí ze sociálních dávek. Díky tomu poklesla nezaměstnanost k hranici pěti procent (červen 5,0, červenec srpen 5,3 %). Zatímco průměrná míra nezaměstnanosti v roce 2006 činila 8,1 %. K tomu je třeba dodat, že v ekonomice je na 150 000 volných pracovních míst. Dalších zhruba 300 000 míst je obsazeno legálně pracujícími cizinci. Na dva nezaměstnané Čechy dnes fakticky připadají tři pracovní místa, která jsou buď volná, nebo obsazená cizinci. Meziročně jsme snížili dlouhodobou nezaměstnanost o 45 %.

Podstatné je, že výrazně roste zaměstnanost. Lidé jsou totiž motivováni vzít i hůře placené místo, a to díky kombinaci zpřísněného vyplácení sociálních dávek, tvrdších postihů práce načerno a daňových změn, které zvyšují jejich příjmy. Podle makroekonomické predikce ministerstva financí by letos měla zaměstnanost vzrůst na 5 992 000 osob. Což je o 164 tisíc více než na konci roku 2006. Slibujeme si od zavedení zelených karet, které už schválila Poslanecká sněmovna, v souběhu s výše uvedenými kroky a tlakem na rekvalifikace, další zlepšení stavu a řešení jednoho z nejužších hrdel vaší i naší prosperity. Společně s deformacemi na trhu práce, kdy víme, že bitva o zákoník práce a jeho liberalizace je želbohu pořád před námi.

Úspěšná byla i naše zdravotní reforma a změna nemocenské. Tím, že regulační poplatky omezily plýtvání # jen za první půlrok jde o 4,5 miliardy # zvyšuje se stabilita veřejných financí jako celku. Přímo firem se pak týká zavedení třídenní karenční lhůty. Díky ní za období leden až duben klesl počet prostonaných dní o 11,4 %, více než o jeden milion měsíčně. Poklesl zejména počet krátkodobých pracovních neschopností s délkou do 14 dní, a to až o 45 procent (údaje jsou pro zaměstnance malých organizací).

Naše reformy také snižují firmám daně. Z 24 % na 21 letos, 20 příští rok a 19 procent v roce 2010. K dalšímu zlepšení může dojít pouze rušením výhod, úlev a deformací typu stravenky. Že to nebude jednoduché a že se tu setkává rezistence prostředí a obrana nezasloužených profitů s tlakem odborů a nejrůznějších dalších lobbystických skupin, je evidentní. Zlepšili jsme podnikatelské prostředí a omezili byrokracii. Jen díky odbourání zbytečných povinností Martinem Římanem a podobně, podnikatelé ušetří 125 milionů. Díky tomu po dvou letech poklesu stoupl počet samostatně podnikajících osob. Podle prognózy ministerstva financí by měl jejich počet ke konci roku vzrůst o 29 tisíc oproti roku 2006.

Změnili jsme systém investičních pobídek, aby byl spravedlivější a dosáhli na ně i drobné a střední firmy. Povinná minimální investice byla snížena z 200 milionů na polovinu, přičemž z vlastních prostředků stačí investovat 50 milionů. A zabránili jsme dalšímu dotovanému přesunu laciných montoven. Nově pobídky dostane pouze firma, která instaluje strojní zařízení ne starší než dva roky, přičemž jeho podíl na investici musí být minimálně 60 % místo dřívějších 40 %.

Zrychlujeme práci soudů. Doba řízení před obchodními soudy se zkrátila o 104 dnů oproti roku 2007. Konečně také normálně funguje obchodní rejstřík, skončila doba úmorného čekání a úplatků. Zprovoznili jsme insolvenční rejstřík. Díky elektronizaci veřejné správy a justice se zjednodušuje komunikace občanů a firem s úřady a soudy.

Skončili jsme také s praxí, kdy vláda utužovala byrokracii pod záminkou "chce to po nás EU". Kabinet přijal obecné zásady hodnocení dopadů regulace (Regulatory Impact Assesment RIA). A nepřijme žádný návrh zákona, který by zbytečně a neúměrně zatěžoval jednotlivé skupiny obyvatel či podnikatelů.

Investujeme do dopravní infrastruktury. Za roky 2007-2008 jde celkem o 147 miliard. Pro srovnání, v letech 2005-2006 šlo pouze o 70 miliard. Schválili jsme harmonogram rozvoje dopravní infrastruktury na roky 2007-2013, který počítá s 800 miliardami na výstavbu nových dálnic, silnic a železnic. Poprvé je problémem stavební kapacita. Poprvé je jasné nejen co se postaví, ale také z jakých peněz. Brzdou je dědictví nepřipravených projektů. Letos jsme také oproti schválenému rozpočtu zvýšili dotace krajům na údržbu silnic ze 4 na 5 miliard korun. Zlepšujeme bezpečnost na silnicích a dálnicích, včetně investic do telematiky a do centrálního informačního systému.

Zprůhlednili jsme provozování nákladní železniční přepravy Českých drah. Jednak jsme oddělili Správu železniční dopravní cesty a České dráhy. Dále jsme vyčle nili nákladní dopravu do samostatné dceřiné společnosti ČD Cargo. Pokud se podaří společný projekt se Slováky, vznikne třetí největší evropský cargo operátor, což přinese profit i pro váš tranzit, zejména z pohledu efektivity a ceny. A na podzim se vláda bude zabývat plánem výstavby vysokorychlostních železničních tratí do roku 2020. Půjde celkem o 700 km tratí s možnou rychlostí až 300 km/h. Stávající koridory se pak uvolní pro nákladní dopravu.

Co se týká školství, uvědomujeme si nutnost změnit systém učňovského školství. A to zejména ve spolupráci s vámi. Chceme dát firemní sféře možnost podílet se na formulaci vzdělávacích cílů i na kontrole výsledků. Přičemž je jasné, že nevystačíme s tradičními obory. Je nutné přizpůsobit se rychle měnící poptávce na trhu práce a zavést studijní programy se širším zaměřením. V neposlední řadě je třeba motivovat zaměstnavatele, aby přijímaly čerstvé absolventy učebních oborů a umožnili jim tak získat potřebnou praxi.

Zahájili jsme také diskusi k Bílé knize terciárního vzdělávání. Vás se týká zejména podpora bakalářských oborů, a to ve spolupráci s firemní sférou. Moderní průmysl si totiž žádá stále více absolventů neuniverzitních, prakticky zaměřených vysokých škol.

V oblasti výzkumu a vývoje nám jde o spolupráci vysokých škol, výzkumných institucí a podniků, o tzv. klastry, které chceme veřejně podpořit. Na univerzitách by také měla vznikat plnohodnotná profesorská místa s přímou návazností na firemní sféru. Nepřímá podpora výzkumu a vývoje zahrnuje odpočty od daní, násobek přírůstku nákladů na výzkum a vývoj, či zvýhodnění nákupu výzkumu od vysokých škol. Schválili jsme novelu zákona 130 o podpoře vědy a výzkumu a zahájili tak realizaci první etapy schválené reformy v této oblasti. Jsme první vládou, která nejenom pochopila, že pouze takto udržíte konkurenceschopnost a první vládou, která provádí praktické kroky doma i na mezinárodní scéně.

Domnívám se, že po velmi dlouhé době máme opět ministra financí. Kromě standardního řízení ministerstva musí být naprosto zřetelná snaha o zjednodušení a zprůhlednění celého systému výběru a správy daní, souvisejících systémů, což paradoxně naráží nejvíc na úpornou snahu některých z vás těmto změnám zabránit, či je posunout v čase a také na setrvačnost a odpor celé státní správy.

Enviromentální, energetickou a klimatickou politiku nechám přes nepochybnou vlastní kvalifikaci Martinu Římanovi. Pokud máte pocit, že v současné EU by někdo jiný dosáhl lepších a pro ČR v dané situaci výhodnějších parametrů, tak netuší o EU vůbec nic. Pokud chce dosáhnout víc, tak tím současně vyzývá k vystoupení, či k izolaci. Akademické řeči nechávám politikům bez odpovědnosti. Energetickou politiku ČR budeme nepochybně nuceni modifikovat v závislosti na závazných cílech podílu obnovitelných zdrojů na energetickém mixu a na rizicích vyplývajících z bezpečnostních a geopolitických aspektů dodávek, především ropy a plynu. Vláda podporuje moderní a perspektivní výroby energií, včetně jádra.

Chceme také využít naše nadcházející předsednictví EU k tomu, abychom prosazovali politiku nutných reforem a liberalizace i na celoevropské úrovni. Polovina veškerých regulací přichází z Bruselu. Česká vláda se plně hlásí k cílí Evropské komise omezit regulaci o čtvrtinu a jsme v tomto směru lídry. Samozřejmě, že v rámci našeho motta Evropa bez bariér nám jde o odstranění diskriminací mezi starými a novými zeměmi, o liberalizaci společného trhu, plné uplatnění čtyř základních unijních svobod a revizi rozpočtu, zejména společné zemědělské politiky.

Všechny reformy, které provádíme, se střetávají v jednom bodě. Je jím přijetí eura. Chci jasně říci, že jsme první vládou, která o něm přestala pouze řečnit a něco pro něj dělá. Jestliže vám dnes vadí, že nemáme euro, je třeba si stěžovat u minulého ministra financí Sobotky, který zdvojnásobil deficit a neumožnil plnění maastrichtských kritérií. A samozřejmě u bývalého premiéra Paroubka, který populisticky odmítl provádět reformy, čímž se oddálilo plnění reálných kritérií konvergence. Dále vám doporučuji stěžovat si na nynější opozici v parlamentu, která blokuje přijímání reforem, zejména těch systémových, které vyžadují širší politickou shodu. Bez nich nelze euro přijmout.

Díky první vlně reforem je Česká republika schopná plnit konvergenční kritéria. Nicméně to k úspěšné implementaci společné měny nestačí. Potřebujeme také plnit "superkritéria". Tedy maximálně sladit náš ekonomický cyklus s eurozónou. A dokončit reformy, které umožní ekonomice pružně reagovat na šoky z nesladěnosti těchto cyklů. To se týká zejména stability veřejných financí a trhu práce. My jsme vykročili na tuto cestu. Ale v cíli ještě nejsme a bylo by vrcholně neodpovědné urychleně přijímat euro dříve, než na něj budeme připraveni. Termíny přijetí eura jsme měli už dva... Vyberte si ten, kterému více věříte a zeptejte se Bohuslava Sobotky, jak je s tím daleko.

Začal jsem s tím, jakou zemi jsme zdědili a co jsme s jejím stavem udělali a děláme. Zbývá ještě krátké poselství do budoucnosti. Doufám, že ode mě nečekáte datum přijetí Eura. Nezaměňujme příčinu a následek. Úspěšná implementace Eura je důsledkem fungující ekonomiky a státní správy, nikoli obráceně. Ficův slovenský úspěch je založen Dzurindovými reformami, ne naopak a ne navzdory. Řeknu vám však cíle, které k takovému stavu vedou. Vyrovnaný státní rozpočet, a to do roku 2014. Zvýšení parity kupní síly ke stejnému datu na průměr EU (letos bude tento poměr 82 procent). A provedení systémových reforem penzijního, zdravotního a sociálního systému. Asi není třeba čekat s vyhlášením vstupu do ERM II až do faktické implementace a realizace těchto cílů, ale kroky, které mne osobně přesvědčí o bezpečnosti a hodnověrnosti této cesty musí být nevratné. Neumím slibovat modré z nebe a snad jsem vás za dva roky přesvědčil, že nemluvím do větru a nebudu nic uměle brzdit.

Vedu vládu, která nemá a neměla jednoduchou pozici a automatickou podporu pro své návrhy. Procházíme minovým polem a s odjištěným granátem. Za necelé dva roky jsme přesto dokázali prosadit většinu z toho, co jsme chtěli a co jste chtěli i vy. Spoustu práce máme ještě před sebou. Jsem ale absolutně přesvědčen, že jdeme správnou cestou a přes složitou trajektorii i správným směrem. Založili jsme svými systémovými i parametrickými kroky změny trendů, včas jsme zachytili pokles výkonnosti evropské ekonomiky a nastavili správně i fiskální nástroje, které máme k dispozici. Česká ekonomika, český průmysl, vaše prosperita a kvalita života českých občanů má tak dobře nastavené podmínky dalšího růstu. Děkuji vám za vaši podporu i za pozornost.