Protipožární opatření v kabelových kanálech a prostorách

Za doby vlády jedné strany byly normy závazné a jejich plnění bylo kontrolováno orgány státního dozoru nad bezpečností práce. Jednou z norem byla i ČSN 38 2156 Kabelové kanály, šachty, mosty a prostory platná od 1. září 1988. Tato norma byla v té době docela novum. V podstatě stanovovala, jak má vypadat protipožární přepážka a požadavky na její provedení. Na svou dobu to byly revoluční požadavky. Ať již požadavky na projektovou dokumentaci, které dodnes nejsou naplňovány, nebo požadavky na provedení samotných kabelových prostorů a kanálů, větrání, osvětlení, v neposlední řadě i požární bezpečnosti a ochrany před nebezpečným dotykovým napětím. Byly stanoveny požadavky na hlavní a dílčí požární přepážky, na stavební provedení a podobně. Kontrola jejich plnění však byla položena především na bedra revizních techniků a požárních specialistů elektro, což byly nezřídka profese totožné. Sice existovaly některé návody na provedení, ale posouzení bylo především na revizním technikovi samém.

Absurdity některých požadavků centrálně řízeného hospodářství jsou patrné v dále uvedeném příkladu.

V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století po několika velkých požárech kabelových prostorů a kanálů ve velkých hutních a strojírenských podnicích, patřících pod VHJ Hutnictví železa (Podbrezová, Chomutov aj.), se ze strany státu objevil nebývalý zájem o provádění a kontroly těchto protipožárních opatření v tom kterém podniku. Můj bývalý zaměstnavatel národní podnik POLDI SONP Kladno nebyl výjimkou. Měl jsem možnost osobně vidět řadu následků požárů kabelových kanálů i prostorů v těchto podnicích a jako vedoucí revizní technik jsem se dostal k vyšetřování prakticky všech požárů v těchto prostorách i ve vlastním podniku v té době.

K tomu nám měla sloužit i výše uvedená nová ČSN 38 2156 Kabelové kanály, prostory a mosty. Samozřejmě závazná jako všechny normy v té době, kde výjimky z normy schvaloval orgán státního dozoru. Byli "vytvořeni" požární specialisté elektro (dokonce nás za to platili), kteří procházeli všechny kabelové kanály, mosty a prostory v podniku a kontrolovali podle této normy provedená protipožární opatření. Protože nebyly žádné zkušenosti, přepážky dělali zedníci a údržbáři, jak to šlo, a hlavně z čeho šlo. Také to podle toho vypadalo. A my jsme pilně kontrolovali, zda není přepážkou vidět další úsek (pokud ano, znamenalo to, že zedníkům došla malta, skleněná vata nebo porfix, případně jim končila směna), kolik metrů je od přepážky k přepážce, zda před výstupem z kanálu nestojí bikranová bedna, štos ingotů, či zda nejsou dveře výstupu z kanálu zamčeny zvenčí, což byla oblíbená "kratochvíle" některých mistrů odpovídajících za pořádek v místě výstupu. A komu kdy za zády bouchnul kabel v kanále, ten je proklínal, kudy chodil. Dokonce si myslím, že naše prohlídky i něčemu pomohly, i když nesmyslnost některých požadavků byla poplatná centrálně řízenému hospodářství. Například se lepily vedle pojistek štítky s velikostí dovoleného proudu jištění, což bylo sice myšleno dobře (mělo to být spočítáno podle průřezů a uložení kabelů projektantem nebo revizním technikem), jenže realita byla zcela jiná. Takže jste mohli najít kabel CYKY 2 × 1,5 od svítidla 100 W v rozvodně jištěný pojistkami 630 A a se štítkem vedle s hodnotou také 630 A. Že je to absurdní? To jen někdo nařídil označit vývody těmito štítky. V řadě pojistkových spodků byly pojistky jen 630 A, tak tam někdo bezmyšlenkově nalepil tento štítek, aniž mu přišlo divné, že průřez kabelu 1,5 mm2 je jištěn pojistkou s tak velikým jmenovitým proudem, že tedy kabel sám je jakousi "pojistkou". Ale nařízení GŘ bylo splněno. Vedli jsme učené debaty na téma, zda jutový obal kabelů je hořlavý ještě, nebo již ne, zda se juta musí ořezávat, nebo napouštět, zda se jedná ještě o průchozí kabelový kanál, nebo již jen průlezný, zda mít kliku, či kouli na dveřích hlavních protipožárních přepážek, zda třicet centimetrů vody na dně kanálu je ještě málo, nebo už moc. A zda máme mít svítilnu s náhradní žárovkou a baterií, či ne (komu kdy zhaslo světlo uprostřed kabelového prostoru s kabelovými lávkami všude okolo, ten nosil svítilny raději dvě). Do toho nám vstupovali kontroloři státem řízené požární ochrany, kteří měli podstatně větší pravomoci (včetně udělování pokut) než my, zejména ti z krajské správy, a to nemluvím o požárních preventistech. My jsme totiž nikdy neměli prakticky žádné, což nám zůstalo až do současnosti!

Stručný výběr požadavků ČSN 38 2156, které jsou aktuální i dnes (je určen zejména pro nové revizní techniky):

• teplota v kanálech nemá být vyšší než 25°C
• v kabelových kanálech nesmějí být rozvodná zařízení, odporníky, stavebně neoddělená potrubí vodovodní, parní, kanalizační, pneumatická či hydraulická
• kabelové lávky se nesmějí přeplňovat, v uličkách se nesmějí klást kabely přímo na podlahu
• v kanálech i prostorách musí být umělé osvětlení (minimálně 20 luxů) i určitý počet zásuvek odpovídající prostředí a délce kanálu
• nejnižší úroveň požárního větrání je čtyřnásobná výměna vzduchu za hodinu
• hlavní požární přepážkou je požárně dělicí konstrukce hořlavosti A (ČSN 73 0823) s požární odolností nejméně 60 minut
• dílčí požární přepážka musí nejméně 30 minut odolávat přenesení požáru po kabelech do sousedního požárního úseku
• utěsnění požární ucpávkou nevyžaduje požární odolnost větší než 60 minut, nesmí ale vypadávat a musí umožnit snadnou výměnu či doplnění kabelů
• systémové podélné oddělení musí zamezit přenesení požáru podle projektu, nejméně však 30 minut
• plochy shora přístupných kabelových kanálů se nesmějí používat jako skladovací plochy a musí být hořlavosti A (ČSN 73 0823)
• vstupy do kabelových kanálů, šachet, mostů a prostorů musejí být z hmoty hořlavosti A, uvnitř objektu musejí být řešeny jako požární uzávěr otvoru s předepsanou požární odolností, vstupy do volného prostranství nemusejí mít požární odolnost
• únikové cesty z kabelového prostoru se řeší jako nechráněné únikové cesty

Poznámka autora:

Podíváme-li se na velmi stručný výběr požadavků především na požární zabezpečení, je z něj zřejmé, co všechno se chtělo na specialistovi elektro či na revizním technikovi v té době. A kdokoliv si myslí, že povinné doklady v té době byly lépe dostupné než v současnosti, žije v omylu. I když to v současnosti revizní technik posuzovat v podstatě nemusí, je až k nevíře, kolik našich kolegů to stále činí a posuzuje úroveň požární odolnosti, a to nemluvíme o subjektivním posuzování krytí a provedení elektrických zařízení.

Od této doby uplynulo hodně času, normu na kabelové kanály nám zrušili, normy jsou dávno nezávazné, revizní technik tedy konečně může rozhodovat na základě technického stavu a ne na základě porušení toho kterého článku normy, jak byl zvyklý dříve. Jenže také musí za své rozhodnutí nést odpovědnost. A to do dneška někteří kolegové stále "nevydýchali". Za sebe mohu říci po předchozích zkušenostech z let minulých, že se už nenechám donutit či přesvědčit, abych posuzoval provedení protipožární přepážky například z důvodů požární odolnosti. Na tohle jsou již specializované firmy, existují další a zcela nové materiály, jsou již definovány jednotlivé požární odolnosti či provedení přepážek či ucpávek, a hlavně tyto firmy zcela odpovídají za provedení své práce a měly by o tom vydat příslušné potvrzení, které můžeme použít nejen při prohlídce tohoto zařízení, ale i v přílohách revizní zprávy. Jen se podívejte na normy třídy 73 o požární bezpečnosti staveb ve výrobních i nevýrobních objektech. Jen zatím chybí účinný způsob, jak toto potvrzení z firmy "vyrazit", respektive jak donutit uživatele, investora či provozovatele, aby tento doklad od této firmy vůbec požadoval. Stále se totiž pohybujeme v prostředí, kde platné zákony i normy jsou někomu stále jen k smíchu, protože ten někdo je přesvědčen, že lze všechno uplatit či koupit.

Pokud se podíváme zpět, jak se změnily požadavky na revizního technika v oboru požární bezpečnosti, změnily se hodně. Bohužel ne všichni naši kolegové to zaregistrovali. Nakonec i poslední edice ČSN 33 2000-6 ed. 2:2007 mimo jiné říká:

Prohlídka protipožárních opatření spočívá především v kontrole viditelných nedostatků v provedení například protipožárních přepážek či ucpávek. Především tedy podle požadavků projektové dokumentace, což je v českých poměrech někdy poněkud problematické. Stejný problém se objevoval již v dobách závazných norem.

Takže co závěrem?

Chtěli bychom naše kolegy - revizní techniky - důrazně varovat! V žádném případě sami neposuzujte vlastnosti požárních přepážek či ucpávek, jejich požární odolnost, provedení nebo umístění. Pokud nejste přímo specialista na protipožární opatření, nedělejte to! Vystavujete se riziku, že provozovatel prohlásí, že jste ho uvedli svou zprávou v omyl, se všemi následky pro vás z toho vyplývajícími. A pozor, na obzoru už může být až trestní čin! A právníci jsou čím dál chytřejší, ale také dražší.

Literatura:

ČSN 38 2156
ČSN 33 2000-6-61 až ČSN 33 2000-6 ed. 2 (od roku 1996 do roku 2007)
ČSN 33 1500 (od roku 1990 do současnosti)
Příspěvky autora v letech 1999--2008 -- autorský výběr
Archiv autora: Záznamy zjištěných závad požárního specialisty elektro Poldi Kladno, Cestovní zprávy z prohlídek vyhořelých objektů kabelových prostorů (Podbrezová, Válcovny Chomutov aj.)