Jakou má jaderná energetika perspektivu do budoucna?

To, že je téma jaderná energetika již řadu měsíců oblíbeným ve většině sdělovacích prostředků způsobilo, že bylo publikováno ohromné množství informací. To je jistě dobré a přispělo to k odstranění prvotního strachu z neznámého "atomu" u velké části národa. O jaderné energii se otevřeně diskutuje nejen v odborných kruzích, ale i v hospodách a na internetu. Po sledování diskuzí např. na serveru Neviditelný pes dojde nezúčastněný čtenář k názoru, že účastníci diskuze jsou rozděleni do dvou nesmiřitelných táborů - příznivců a odpůrců jaderné energetiky. Příslušníci obou skupin prezentují hory argumentů pro podporu svého názoru a nevybíravě se vzájemně napadají.

Jak zvážit jednotlivé argumenty? Jak rozhodnout, které z nich jsou podstatné, které jen propagační, chvilkové, z dlouhodobého pohledu nevýznamné? Je to opravdu problém. Řada z argumentů je totiž ryze účelových. Jak může např. působit věrohodně starost ekologických aktivistů o ztrátu zaměstnání horníků v severočeských dolech. Nebo na druhé straně nepřipomíná "vysvětlování" technických problémů na turbině temelínské elektrárny doby reálného socialismu, kdy publikování pravdy na veřejnosti bylo tím největším "politickým" prohřeškem. Je také nanejvýš směšné, když ministr Grégr "vysvětluje", že se svou funkcí zaručil za včasné dokončení Temelína a ne za jeho spuštění. Ale to jsou právě jen ty střípky z různorodé mozaiky argumentů a informací.

Co je tedy to podstatné pro porovnání perspektivy dalšího rozvoje jaderné energetiky oproti konkurenčním energetickým zdrojům? Toto porovnání je možno provést z nepřeberné řady hledisek. Vezměme např. takové zdánlivě exaktní kritérium jako jsou náklady na vyrobenou kWh. Už jste jistě četli a slyšeli množství "přesných" čísel, která dokazovala, že jaderná energie je např. oproti konkurenční velmi levná, nebo naopak zase velmi drahá. Vždy záleží na tom, co všechno se do ceny započítává. Těžko by si ale dnes někdo asi troufl odhadnout ty ohromné náklady, které byly vloženy v 70. a 80. letech na přebudování našeho hutnického a strojírenského průmyslu na "atomový program". Pamatujeme si přece ještě na toto kouzelné zaklínadlo otevírající příliv peněz, které bylo možno "proinvestovat" v různých "škodovkách", "poldovkách", nebo "NHKG". Ono to bylo v tom roce 1990 - 1991 opravdu těžké rozhodnutí. Využít (alespoň trochu!) ty investované miliardy do "atomového programu" a rozestavěného Temelína za cenu dalších utracených desítek miliard? Nebo stavbu zastavit, ušetřit další peníze na dostavbu, ale riskovat, že může nastat nedostatek elektrické energie. Účelových "katastrofických" prognóz bylo jistě k dispozici dostatek. Je jednoduché být dnes, s dnešními informacemi, po boji generál a napsat, že tehdejší rozhodnutí bylo špatné. Dnes vidíme, že bylo, protože nám v elektrizační soustavě po spuštění Temelína bude přebývat výkon více jak 7000 MW (70% špičkového výkonu soustavy) a je reálné riziko, že tato "rezerva" se může s realizací úsporných opatření a výstavbou dalších menších zdrojů dále zvětšovat. Ale je možné tehdejší vlády z něčeho obviňovat? Domnívám se, že ne. Dokonce bych neobviňoval z chybného rozhodnutí ani Zemanovu (nebo spíše Grégrovu?) vládu. Ve stupni rozestavěnosti, ve kterém Temelín "převzala", asi bylo z řady důvodů nereálné stavbu nedokončit. Z čeho je ale tuto vládu třeba obvinit, je arogantní a přezíravý (vpravdě socialistický) postoj vůči rakouské straně a vůči té rozumné části ekologických aktivistů.

Ale to je již minulost. I Zeman a Grégr snad už pochopili, co je takt, slušnost a co naopak nadutost. Jistě k tomu přispěla i série technických problémů při spouštění elektrárny. To vše bych ale řadil do skupiny těch nepodstatných argumentů pro posouzení perspektiv budoucího rozvoje jaderné energetiky (v naší republice).

Jako podstané bych vybral tři argumenty:

1. Následky možné havárie způsobené technickými příčinami nebo např. teroristickým činem jsou nepoměrně větší než u ostatních způsobů výroby elektřiny
Je faktem, že zabezpečení jaderné elektrárny proti možné havárii je mnohonásobně vyšší, než u klasické elektrárny. To ale nevyvrací výše uvedený argument.

2. Celosvětový vývoj techniky směřuje od centrální struktury k decentrální (síťové) struktuře.
Příkladů lze najít hodně. Nejaktuálnějším je mohutný nástup síťové informační technologie - internetu. V oblasti přenosu informací postupně nahrazuje klasické techniky s centrálním vstupem (noviny, rozhlas, televizi).

3. Celosvětově se prakticky zastavila další výstavba jaderných elektráren, přestože kapacita jaderného průmyslu je ohromná.
To je prostý fakt, který není nutno komentovat.

Jakou má tedy jaderná energetika perspektivu dalšího rozvoje? Jsem přesvědčen, že prakticky žádnou. Smutné je, že současná vláda tento argument nevzala na vědomí a nepodniká praktické kroky pro zpracování "bezjaderné" koncepce dalšího rozvoje energetiky.