Pasivní občanské budovy v Rakousku

První navštívený objekt byla škola ve Schwanenstadtu od architekta Heinze Plöderla. Jedná se o dvě školy, rekonstruovanou základní školu pro děti 10 - 14 let a novou polytechniku pro roční přípravu na další povolání. Dohromady má 2500 m², z toho je 600 m² tělocvična a slouží pro 320 školáků. Původní část ze 60-tých let již nevyhovovala, tak byly odstraněny části obvodového pláště a podhledy stropů. Do železobetonové konstrukce nebylo možno zasahovat. Nová stavba je kompletní dřevostavba z dřevěných panelů, součástí panelů byla i okna. U stávající budovy byla okna zasklívána na místě. Zajímavé je, že podle českých požárních předpisů by takováto stavba nemohla být provedena jako dřevostavba. Neobvyklý byl i postup rekonstrukce, vše se provádělo za částečného provozu školy po schválení od rodičů žáků. Financování budovy bylo z 20% z městských prostředků, zbývajících 80% byla dotace. Náklady na výstavbu byly 8,6 miliónu €, vícenáklady oproti standardu údajně 13 %.

Část jižní fasády je vybavena fotovoltaickými články, které slouží pro pohon čerpadel a ventilátorů. Otvory na fasádě jsou nasávací a výfukové otvory vzduchotechniky, ta je samostatná pro každou třídu, je řízena dle programu a obsazenosti (zatím dle vlhkosti, je příprava na řízení dle CO₂). Toto řešení je dražší než centrální vzduchotechnika, ale ve stávající budově byl problém s prostorem pro potrubí u železobetonových průvlaků. Fasáda nové polytechniky je z červených desek z dřevního materiálu, základní škola je obložena dřevem natřeným barvou stříbrného odstínu, který bude dobře splývat s budoucí patinou dřeva.

Hliníkové žaluzie mají automatický režim, ten lze ručně změnit, s tím, že po hodině se opět aktivuje pevně nastavený program. Kastle žaluzií jsou ocelové z důvodu požáru, byla vyrobena na zakázku.

Z důvodu průvlaků nad okny jsou nasávací a výfukové otvory vzduchotechnických jednotek na fasádě situovány níže než jednotky. V místnosti je větší přívodní otvor na delší straně jednotky, menší odtahový otvor více u stropu z boku.

V jednotce je deskový rekuperační výměník a ohřívač, který se zapne při teplotě přívodního vzduchu pod 5°C (ochrana rekuperátoru před zamrznutím). Filtry se dají snadno měnit, o jejich výměnu se stará školník. Zatím však měněny nebyly, zkouší se jejich skutečná životnost, předpokládá se výměna 1x za rok. Filtruje se i odváděný vzduch, aby se nezanášel rekuperátor. Odvod kondenzátu je automatický do kanalizace, takže nejsou informace o množství kondenzátu.

Kromě vzduchotechniky lze větrat prostory i okny v učebnách, vzduch dveřmi odchází do prostoru chodby, stoupá ke střeše, kde jsou okna pro odvod vzduchu z budovy. To se používá i pro noční vychlazení objektu v teplém období. Okna mají i funkci odvodu kouře v případě požáru. Obvodové konstrukce mají izolaci z celulózy ve fóliových vacích.

V učebnách a na některých chodbách je po jednom teplovodním radiátoru s termostatickou hlavicí nastavenou na 18°C. Součástí školy je i tělocvična, která je jen v nízkoenergetickém standardu (podlaha a strop je původní), vytápěna je stropními teplovodními panely. Stěny jsou kromě žebřin opatřeny pružným povrchem z důvodu zamezení zranění.

Zdrojem tepla je automatický kotel na biomasu o 110 kW s akumulační nádrží 1860 litrů. V akumulační nádobě je připraven výměník na plánovaný solární ohřev. Zásoba paliva je 20 tun peletek.

V horním Rakousku musí být u takovýchto veřejných staveb vynaloženo i 1,5 % nákladů na výtvarnou činnost, zde byla přizvána malířka, aby barevně řešila zdi interiérů. V každé učebně je 6 barev, pokaždé použité na jiné stěně. Foto je ze základní školy, polytechnika má barvy méně výrazné. Zajímavá je i podlaha rekonstruované části, na původní beton se nanesla pouze 3 mm vrstva a podlaha je schopna odolávat i těžkým zařízením.

Tepelná izolace podlahy byla vytvořena z pěnového skla. A to i pod stávající částí, kde byly vyvrtány otvory a pěnové sklo "injektováno" pod podlahu. Pod školou je vysoká hladina spodní vody, mezi spodní úrovní podlahy a hladinou spodní vody je 70 cm štěrku z pěnového skla, nejen jako tepelná izolace, ale i jako drenážní vrstva.

Přechod mezi železobetonovou a dřevěnou částí nevyžadoval zvláštní opatření, pouze napojení podlah bylo v mírně jiných úrovních. Dřevěné stropy neměly problém s akustikou, ale železobetonové stropy bez podhledu musely být pokryty stříkanou celulózou.

Druhým navštíveným objektem byla školka v Lichteneggu od architekta Andrä Fuchse. Zde byla postavena školka nová, pro 120 dětí, o ploše 1013 m², namísto původní s jen 610 m². Náklady na výstavbu byly 1350 €/m². Náklady na vytápění poklesly z původních 10000 €/rok na 2500 €/rok, emise CO₂ poklesly o 35 tun. Obvodová konstrukce je dřevostavba, vnitřní konstrukce je masivní s velkou akumulací.

Na jižní straně jsou solární panely pokrývající 50% spotřeby teplé vody a fotovoltaické panely (36m² o výkonu 4,5 kW) pokrývající 40% potřeby elektřiny. Podle architekta jsou fotovoltaické panely především inovativním prvkem stavby, efektivita zařízení zatím není příliš velká. Skladba stěny je: vnitřní sádrokarton, 50 mm instalační mezera, OSB s parozábranou, 150 mm minerální vlákna, OSB, 120 mm minerální vlákna a venkovní dřevěný obklad.

Jižní část je standardně bohatě opatřena okny se žaluziemi, stínění přesahem, ve střední části je hlavní chodba se vstupem a severní část jsou kanceláře, technologie a jídelna. V objektu je "pro jistotu" i podlahové vytápění, jako důvod bylo žertem uvedeno, že nechtěli experimentovat na dětech. Teplo je z CZT.

Vzduchotechnika je centrální pro celou budovu, přívod vzduchu je malými kruhovými výústkami do tříd, mezi třídami a hermami se vzduch dostává štěrbinami ve zdech nebo přes dětský ochoz.

Některé části interiéru jsou nesnadno průchozí pro dospělého člověka, mají menší měřítko poskytující dětem lepší pocit z přiměřeného prostoru.

Zajímavě byly řešeny parapety na jižní straně, záměrně se prohloubily, aby na nich byla velká, přirozeným světlem osvětlená plocha na hraní. Ve školce je jen jídelna s přípravnou, jídlo se vaří mimo školku.

Část stropu je raději prosklena, než aby se zbytečně používalo umělé osvětlení. A stará prkna namísto spálení byla použita úspěšně jako dekorace.

Další stavbou je výstavní hala Messe Center ve Welsu od architekta Heinze Plöderla o výstavní ploše 15000 m². Prostor je rozdělitelný na 5 částí. Požadavkem byla malá energetická náročnost a maximální udržitelnost. Stavba musela dostat výjimku, protože by jinak nesplnila všechny stavební předpisy.

Část nazývaná jako "věž" má z důvodu požárních předpisů pro výškové budovy železobetonovou nosnou konstrukci, zbytek je převážně dřevostavba. Věž má na fasádě svislé otočné stínící prvky z perforovaného hliníkového plechu. Vnitřní část věže je zavěšena na ocelových táhlech. Věž je v pasivním standardu.

Výstavní plochy tvoří prostor o rozpětí 121m, bez sloupů, střecha je zavěšena na dřevěných parabolických nosnících 0,8 x 0,8 m o rozpětí 90 m. Výstavní plocha se posuvnými stěnami může rozdělit na více prostor. Požární odolnost je 30 minut, jsou použity sprinklery.

V hale není vytápění, hodinu po zahájení veletrhu tepelné zisky z osvětlení a lidí vyžadují naopak chlazení. Na stropě jsou panely s 700 - 800 kW chladícího výkonu. Zdrojem chladicí vody je spodní voda, která se čerpá z hloubky 8 m. Jako přívodní otvory pro vzduch slouží několik 60 m únikových cest pod objektem, ty fungují jako zemní tepelné výměníky. Když je vnější teplota -15°C tak jimi do haly vstupuje vzduch o 6°C, Když je venku 35°C tak do haly přichází vzduch o 17 až 18 °C. Tyto teploty jsou jen v bezprostřední blízkosti únikových cest, v hale je udržován při chlazení 6°C rozdíl oproti exteriéru. Spotřeba energie je 20 - 30 kWh/m².rok, také díky nižší výměně vzduchu než je vyžadována předpisy. Při maximální obsazenosti je výměna pouze 0,5 namísto požadovaných 2 a ž 3. To musel investor odsouhlasit.

Ze 175 m dlouhé chodby jsou vstupy do všech hal, na jejich koncích jsou restaurace. Restaurace v patře visí na táhlech, mají spotřebu 20 kWh/m².rok. Součinitel prosklení fasády chodby je 0,6 W/m²K. Na střeše bude umístěno 5000 m² solárních kolektorů, napojeny budou na centrální zásobování, aby teplo mohlo být využíváno celoročně na přípravu teplé vody. Počítalo se se zatížením od kolektorů 50kg/m².

Architekt Heinz Plöderl v pasivním standardu zrekonstruoval i starý průmyslový areál ve Welsu, který byl zčásti postaven ještě před 2. Světovou válkou.

Starší část s režným zdivem byla zateplena na vnitřní straně plynosilikátem, novější budova má vnější zatepleni. V budově je 200 pracovních míst.

Původní komíny byly využity jako odtahy od chemických laboratoří. Nová okna jsou posunuta více do interiéru do úrovně tepelné izolace. Proto je před nimi ještě přidáno sklo, na západě i jako zastínění. V areálu budou zrekonstruovány a přistavěny další budovy, sídlo firmy produkující fotovoltaické články. Na ní budou otočné stínící prvky jako u výstavního centra, navíc pokryté fotovoltaikou. Jedno patro bude v nulovém standardu. V podzemí je budováno parkoviště pro 300 aut s dobíjecí stanicí pro elektromobily a hybridní vozy. Parkoviště bude osvětleno světlovody. Vzorem pro architekta je Londýn kde je 40 000 elektromobilů a Ford s Mini Cooper chystá 20 000 dalších každý rok. Dojezd vozů má být 140 - 160 km. Architekt Heinz Plöderl je na rozdíl od architekta Andrä Fuchse propagátor fotovoltaické technologie a palivových článků v souvislosti s plánovaným prodejem emisních povolenek.

Poslední navštívenou stavbou byl netradiční moderní kostel v pasivním standardu, ve kterém bylo možno nahlédnout do interiéru kaple.