Problémy fotovoltaických projektů z hlediska energetického auditu
S myšlenkou investice do fotovoltaické elektrárny se v posledním období doslova roztrhl pytel. Počáteční nadšení investorů většinou končí s hlubším obeznámení se s celkovou problematikou. Sporné bývají většinou prvotní informace od "čerstvých" obchodníků a prodejců FVE, které jsou ve všech směrech optimistické. Rozčarování pak nastává při střetu s energetickým auditorem či financující bankou, která audit vyžaduje.
Potenciální investor do fotovoltaické elektrárny (FVE) se na energetického auditora obrací obvykle až ve chvíli, kdy má celou věc dobře rozmyšlenou, má více či méně zajištěný pozemek, dodávku technologie a mnoho dalších věcí a zbývá mu "pouze" přesvědčit banku, aby poskytla úvěr (další problémy, jako je stavební povolení nebo připojení k síti v této chvíli investor obvykle ještě neřeší). Audit se pak chápe jako formalita, jeden z mnoha papírů, který banka vyžaduje a který jen potvrdí kvalitu projektu.
Bohužel, výsledky auditu leckdy nejsou tak povzbudivé, jak si investor představuje. Může nastat i případ, že auditor žádnou z variant nedoporučí, protože nebude ekonomicky návratná. Rozčarování je pak tím větší, čím více úsilí bylo již do projektu vloženo. Zkusme se nyní podívat na několik typických problémů:
Účinnost článků a účinnost modulů.
Účinnost fotovoltaického modulu (panelu) je vždy nižší než účinnost jednotlivého článku, ze kterých je složen. To je dáno "prázdnými" místy mezi články a ztrátami ve spojích. Tuto technickou banalitu leckterý laik přehlédne. Někteří výrobci dokonce uvádějí jen účinnost článků, aby operovali co nejvyšší účinností.
Obrázek: článek z monokrystalického a polykrystalického křemíku
Množství dopadající solární energie.
Nejčastěji se lze setkat se dvěma zdroji informací. První z nich je PVGIS, (http://re.jrc.ec.europa.eu/pvgis/). Jde o vynikající projekt, který umožňuje dokonce i kalkulaci výroby elektřiny v konkrétním místě kdekoli v Evropě i v Africe. Druhým zdrojem je Atlas podnebí a další publikace ČHMÚ. http://www.atlaspodnebi.cz/ Jak je vidět z obrázků, údaje z obou zdrojů se poněkud liší. Podle Dr. Vaníčka z ČHMÚ to je dáno tím, že údaje PVGIS jsou založeny jen na matematickém modelu, zatímco údaje ČHMÚ jsou založeny na skutečně měřených hodnotách, získaných z meteorologických stanic. I když rozdíly údajů z obou zdrojů nejsou velké, pro konkrétní projekt může být i několik procent významných.
Je jistě zajímavé, že délka slunečního svitu je dle údajů ČHMÚ v posledních 10 letech cca o 10 % vyšší, než je dlouhodobý průměr let 1960- 1990. Otázka zní, zda v projektu PVE "hrát na jistotu" a použít méně příznivá dlouhodobá data, nebo vsadit na trend klimatických změn a použít optimističtější data z posledních let.
Obrázek: Roční suma globálního záření dle PVGIS (http://re.jrc.ec.europa.eu/pvgis/).
Obrázek: Roční suma globálního záření dle Atlasu podnebí ČR (http://www.atlaspodnebi.cz/)
Ztráty.
Nejen investoři, ale i někteří dodavatelé technologie mají tendenci podceňovat ztráty PVE. Prvním zdrojem ztrát je vlastní PV modul (panel); účinnost uváděná výrobci platí obvykle za teploty 25°C, někteří výrobci uvádějí snížení účinnosti u jejich výrobků, obecně je okolo 0,3 až 0,5 % na °K. Teplota modulů na střeše je přitom v létě až 50°C. Velkým problémem je hrozba vysokých teplot u modulů integrovaných do svislé fasády.
Druhým zdrojem jsou vlastní ztráty ve stejnosměrných rozvodech, které u větších systémů mohou hrát roli.
Další ztráty nastávají v konvertoru. S těmi investor běžně počítá; málokdo si však uvědomuje, že pokud konvertor pracuje v maximálním zatížení, účinnost rychle klesá.
Zejména velké PVE jsou někdy připojovány k síti vysokého napětí, nikoli k běžné síti s napětím 0,4 kV. V tom případě je nutné použít transformátor, který pochopitelně má také nějaké ztráty.
Sečteno a podtrženo, ztráty mezi panely a sítí (resp. měřícím bodem) mohou být až 15 % !
Financování
Podle příslušné vyhlášky (č. 213/2001 Sb). se ekonomika projektu v auditu počítá bez dotací a bez úvěru. To je v praxi dost nereálné - málokterý investor má v prasátku nastřádáno dost na to, aby se obešel bez úvěru (o dotacích je škoda psát). Aby výsledky auditu dávaly bance smysl, měl by audit obsahovat i výpočet ekonomiky projektu v reálné situaci (například úvěr ve výši 80 %, se splatností 15 let a úrokem 6,5 %). Dobrý audit může obsahovat i finanční varianty, tedy třeba úvěr ve výši 80%, 75%, nebo splatnost 13, 15, 20 let.
Obrázek: Příklad rozdílného toku hotovosti při různém způsobu financování
Rizika
Analýza rizik není povinnou součástí auditu, nicméně banku i investora by rizika mohla a měla zajímat. Co se stane, když se projekt zdraží? Co když se stavba protáhne a elektrárna bude spuštěna o 6 měsíců později? Co když zloději barevných kovů vyřadí elektrárnu na půl roku z provozu? Co když příští 3 roky budou deštivé, obloha zatažená a elektrárna bude dávat o 10% méně než se uvažovalo? Co když vzrostou provozní náklady (na pronájem pozemku, na ostrahu, údržbu, administrativu související s provozem atd.)? Jsou náklady na reinvestice (konvertory, případné pohony trackerů, měřící a monitorovací systém) kalkulovány správně?
To vše a leccos dalšího by dobrý audit měl zhodnotit. Může tak v podstatě suplovat studii proveditelnosti, kterou si každý podnikatel jistě udělá dříve, než své peníze do projektu vloží. Dobře provedený audit tedy může studii proveditelnosti nahradit - pokud je ovšem zpracován na začátku projektu!