Závady a vady ve výrobě dřevěných otvorových výplní a v zabudování do stavby

Tato norma stanovuje tepelně technické požadavky pro navrhování a ověřování budov s požadovaným stavem vnitřního prostředí při jejich užívání, které podle stavebního zákona zajišťují hospodárné splnění základního požadavku na úsporu energie a tepelnou ochranu budov. Platí pro nové budovy a pro stavební úpravy, udržovací práce, změny v užívání budov a jiné změny dokončení budov. Norma platí i pro nevytápěné budovy nebo nevytápěné zóny budov, požaduje-li se v nich určitý stav vnitřního prostředí, např. pro skladování, provoz technického zařízení apod. Nejvíce sledovaným parametrem je prostup tepla, který se snižuje, viz tab. 1 Vývoj energetických požadavků na otvorové výplně.

Vývoj energetických požadavků	Od 01.01.1979	Od 01.05.1994	Od 01.11.2002	Od 01.03.2005	Od 01.05.2007
Součinitel prostupu tepla (W.m-2.K-1)	3,70	2,90	1,80	1,70	1,70
Tepelný odpor (m2.K. W-1)	0,15	0,22	0,46	0,49	0,49

Tab. 1 Vývoj energetických požadavků

Byl nově formulován požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu s využitím vlastnosti konstrukce tj. teplotního faktoru vnitřního povrchu f_Rsi. Hodnocení stavebně energetických vlastnosti budovy se zjednodušuje na hodnocení prostupu tepla obálkou budovy prostřednictvím průměrného součinitele prostupu tepla U_em. S touto tepelnou normou na otvorové výplně souvisejí ČSN:

1. ČSN EN 410 (70 1018) Sklo ve stavebnictví. Stanovení světelných a slunečních charakteristik zasklení
2. ČSN EN ISO 13791 (73 0318) Tepelné chování budov. Výpočet vnitřních teplot v místnosti v letním období bez strojního chlazení. Základní kritéria pro validační postupy
3. ČSN EN ISO 13792 (73 0320) Tepelné chování budov. Výpočet vnitřních teplot v místnosti v letním období bez strojního chlazení. Zjednodušené metody
4. ČSN EN ISO 10211-1 (73 0551) Tepelné mosty ve stavebních konstrukcích. Výpočet tepelných toků a povrchových teplot. Část 1: Základní metody
5. ČSN EN ISO 10211-2 (73 0551) Tepelné mosty ve stavebních konstrukcích. Výpočet tepelných toků a povrchových teplot. Část 2: Lineární tepelné mosty
6. ČSN EN ISO 13788 (73 0544) Tepelně vlhkostní chování stavebních konstrukcí a stavebních prvků. Vnitřní povrchová teplota pro vyloučení kritické povrchové vlhkosti a kondenzace uvnitř konstrukce. Výpočtové metody.
7. ČSN EN 832 (73 0564) Tepelné chování budov. Výpočet potřeby energie na vytápění. Obytné budovy.
8. ČSN EN ISO 10077-1 (73 0567) Tepelné chování oken, dveří a okenic. Výpočet součinitele prostupu tepla. Část 1: Zjednodušená metoda
9. ČSN EN ISO 10077-2 (73 0567) Tepelné chování oken, dveří a okenic. Výpočet součinitele prostupu tepla. Část 2: Výpočtová metoda pro rámy.
10. ČSN EN 13829 (73 0577) Tepelné chování budov. Stanovení průvzdušnosti budov. Tlaková metoda.
11. ČSN EN ISO 12567-1 (73 0579) Tepelné chování oken a dveří. Stanovení součinitele prostupu tepla metodou tepelné skříně. Část 1: Celková konstrukce oken a dveří
12. ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov. Část 1: Základní požadavky
13. ČSN EN 12207 (74 6011) Okna a dveře. Průvzdušnost. Klasifikace
14. ČSN EN 14351-1 (74 6075) Okna a dveře. Norma výrobku, funkční vlastnosti. Část 1: Okna a vnější dveře bez vlastností požární odolnosti a/nebo kouřotěsnosti

V současné době se výroba dřevěných oken o hodně zlepšila, i když někteří výrobci oken se nezajímají o změny v profilaci vlysů, které nastaly novelizací některých norem i souvisejících. Změnou tepelné normy se mění:

1. Tloušťka okenních profilů na 78 mm a větší, až na 115 mm pro nízkoenergetické domy (nižší náklady na údržbu, úspora tepla atd.)
2. Hloubka zasklení izolačních skel (omezení rosení skel)
3. Umístění minimálně dvou těsnění. Jsou tři těsnící zóny oken - dešťová, vzduchová a zvuková. Běžně je u Euro křídla jen středové těsnění.
4. Způsob osazení rámu otvorové výplně. Zlepšení hlukového útlumu a nižší prostup tepla, snížení tvorby rosného bodu - rosení skla někdy i rámu především u plastových otvorových výplní

Okna se vyrábějí na zakázku, proto by měla být objednávka dřevěných oken specifikována tak, aby okna vyhovovala zatížení, kde budou okna osazena - instalována. Toto by měl stanovit projektant, pro ně byla tato norma tak upravena. Investor většinou nezná a neví co má po výrobci otvorových výplní požadovat a vybírá jen podle ceny.

Projektant by měl stanovit tyto požadavky na otvorové výplně podle:

1. DRUHU ZATÍŽENÍ, KTERÝM BUDOU VYSTAVENA (podle ČSN 73 0035 Podle zatížení stavebních konstrukcí):

1. Stálým - jen vyšších oblastí stejného klimatu, tj. stálých povětrnostních vlivů, větrů, tepla a deště
2. Nahodilým - (dlouhodobé a krátkodobé) zatížení okna se mění nebo se předpokládá, že se bude zatížení měnit
3. Užitným - je nahodilé zatížení, vyplývající ze skutečného popřípadě předpokládaného zatížení okna. Za zatížení užitná se nepovažují zatížení klimatická apod.
4. Klimatickým - je nahodilé zatížení okna vyvolané klimatem určitého uzemí - krajiny
5. Kombinovaným - jsou otvorové výplně nejvíce zatíženy kombinovaným jak nahodilým, tak klimatickým zatížením

Způsob zatížení ovlivňuje stavebně fyzikální vlastnosti otvorových výplní a trvanlivost povrchové úpravy, které vyžadují různou intenzitu údržby a ošetřování se kterým musí být uživatel seznamem podle zákona 22/1997 Sb.

2. UMÍSTĚNÍ OTVOROVÉ VÝPLNĚ NAD TERÉNEM A ZATÍŽENÍ TEPLOTAMI

1. Výška osazení okna nad terénem - do 8 m, 20 m, 50 m, 70 m do 100 m nad 100 m. S výškou osazení otvorových výplní nad 8 m (5. podlaží) jsou už vyšší tlaky větrů (vyšší požadavky) a při projektování by měly být zohledněny a to i při výměně otvorových výplní.
2. Osazení okna podle orientace světových stran, která ovlivňují vnější teplotu, rozdělujeme podle ročního období:
   • na letní - na poměrnou pohltivost a barvu okna
   • na zimní - podle teplotní oblasti na
     • I. oblast do - 15°C
     • II. oblast do - 18°C a
     • s větší nadmořskou výškou nad 800m - 21 °C

Otvorové výplně orientované na sever mají delší trvanlivost, protože jsou nejméně namáhána povětrnostními vlivy a teplotními rozdíly. U otvorových výplní ovlivňuje i povrchovou úpravu.

Ochrana proti přehřátí místnosti u oken orientovaných na jih a západ (delší doba osvitu) lze provést např. Tepelně izolační (solární) fólii na sklo, speciálním sklem. Solární fólie má různé vlastnosti. Například folie POWER zadržuje 25 % tepelných ztrát skly otvorových výplní, v zimě nepropustí ven a v létě dovnitř a ochrání Vás před 99 % škodlivého UV záření a snižuje nebezpečí zranění osob rozbitým sklem.

3. PODLE NADMOŘSKÉ VÝŠKY A NEJNIŽŠÍ VNĚJŠÍ TEPLOTY

V normě ČSN 06 0210 jsou uvedeny nadmořské výšky jednotlivých měst. Nadmořská výška ovlivňuje u oken tvorbu rosného bodu, fyzikální vlastnosti otvorových výplní. V různých nadmořských výškách jsou různé tlaky a teploty vzduchu, které především ovlivňují povrchovou úpravu otvorových výplní. Rozdělení a zatřídění otvorových výplní podle zatížení tlaku vzduchu a teplotou:

• do 300 m, 400 m, 500 m, 600 m, 700 m, 800 m a nad 800 m
  Na každých 100 m vyšší nadmořské klesá teplota o 1°C, a tím častěji dochází k tvorbě rosného bodu.

U vyšších nadmořských výšek je vhodnější použít lazurovací nátěrové hmoty (méně světlých odstínů), které jsou prodyšnější než pigmentované.

4. UMÍSTĚNÍ STAVBY S OKNA PODLE TYPU KRAJINY (podle ČSN EN 1991-1-3, červen 2005):

1. Otevřená - rovná krajina bez překážek, otevřená do všech stran, nechráněná nebo jen málo chráněná terénem, vyššími stavbami nebo stromy
2. Normální - krajina, kde nedochází na stavbách k výraznému poryvu větru kvůli okolnímu terénu nebo stromům
3. Chráněná - plocha krajiny, kde je stavba s okny umístěná je výrazně nižší než okolní terén nebo je stavba obklopena vysokými stromy a/nebo vyššími stavbami

Po konzultacích projektanta o stanovených požadavcích na otvorové výplně s investorem by měl výrobce oken navrhnout parametry, které by podle stanovených požadavků splňovaly uvedené požadavky projektanta a investora na otvorové výplně a nedocházelo například k přehřívání místnosti především u otvorových výplní na západ a jih. A musí být rovny nebo lepší než jsou stanoveny projektantem.

A. VÝROBNÍ ZÁVADY DŘEVĚNÝCH JEDNODUCHÝCH OKEN

Jednoduchá okna zasklená izolačními skly se vyrábějí z lamelovaných hranolů tloušťky 78 mm, 86 mm a 92 mm. Po druhé poslední změně normy ČSN 73 0540-2 je výroba otvorových výplní s tloušťkou křídla a rámu 68 mm náročnější na dodržování požadavku této normy. Je změněna hloubka zasklení izolačních skel, tím se zmenšuje lepená plocha v rohových konstrukčních spojích. Osy momentů setrvačnosti profilu se posouvají mimo osu těžiště nosnosti celoobvodového kování a tím se musí častěji seřizovat. Pro snížení tvorby rosného bodu se budou používat izolační skla s vyšší hmotností a větší tloušťky. Křídlo tloušťky vlysu 68 mm je více namáháno na svěšení, má menší lepenou plochu rohových konstrukčních spojů po vyfrézované větší hloubce zasklení a tím častěji dochází v přiznaných konstrukčních spárách k popraskání nátěrové hmoty a později k separaci nátěru, tím je také snížená životnosti okna otvorové výplně.

V současné době se vyrábějí ještě otvorové výplně typu EURO 68 a Softline 68, které jsou po změně normy ČSN 73 0540-2 sice vyhovující, ale mají uvedené závady. Z důvodů snížení tvorby rosného bodu (změna tepelné normy) jsou zvětšeny tloušťky křídel a rámů minimálně na tloušťku 78 mm. Tloušťka vlysů jednoduchých oken může být 86 mm, 88 mm až 92 mm podle klimatických podmínek umístěného okna a pro nízkoenergetické domy je navržena tloušťka až 115 mm.

Každá drážka, polodrážka profilu vlysu i jejich velikost - rozměr, umístění v profilu, má svůj vliv na fyzikální vlastnosti a funkčnost otvorové výplně. Každá drážka, polodrážka navíc mění osy momentu setrvačnosti profilu a tím ovlivňuje mechanické vlastnosti křídla a to především otevíravého křídla. Pak profil nemá dostatečnou pevnost a dochází např. k většímu zkřížení křídla tlakem větru k průhybu atd. a postupně ztrácí požadované fyzikální vlastnosti.

Nejčastější závady jednoduchých dřevěných otvorových výplní, které ovlivňují tepelný prostup a jejich životnost:

1. V zasklení izolačního skla v křídle okna - nedodržení ustanovení ČSN 73 3440 Sklenářské práce stavební. Základní ustanovení
   • nedostatečné přichycení zasklívacích lišt k zasklívací polodrážce - pronikání teplého vzduchu pod zasklívacími lištami k distančnímu rámečku a na ochlazované části IZD, pak dochází k tvorbě rosného bodu a zvýšení vlhkosti a prohnutí zasklívací lišty, obr. 3 a k orosení vnitřního skla po obvodu v šířce minimálně 3 cm.
   • z kondenzační vlhkosti se zvyšuje vlhkost zasklívacích lišt a dochází k ještě většímu prohnutí lišt a snadnému průniku teplého vzduchu k distančnímu rámečku, viz obr. 3.
   • chybné provedené zasklení izolačního skla - bez čelních, nosných a distančních podložek.
   • velké a chybně umístěné odvětrávací otvory pro odvětrání izolačních skel podle ustanovení ČSN 73 3440, čl. 4.2.2, čl. 4.2.3 a čl. 4.2.4 v rohových konstrukčních spojích u pevného zasklení - dochází k nabobtnání rohových konstrukčních spojů a narušení povrchové úpravy, viz obr. 1 a obr. 2.

   
   Obr. 1 Velký odvětrávací otvor IZD v konstrukčním spoji a zvýšení vlhkosti v konstrukčním spoji

   
   Obr. 2 Narušený rohový konstrukční spoj vlivem kondenzační vlhkosti u velkého odvětrávacího otvoru IZD

   
   Obr. 3 Prohnutá zasklívací lišta vlivem kondenzační vlhkosti v zasklívací drážce IZD a chybné osazení okenního rámu

2. Chybně provedené utěsnění křídel - nedodržení ustanovení ČSN 74 6101, čl. 52
   • u dvoukřídlových oken musí být utěsněn i křídlový sraz.
   • nesprávně umístěné těsnění v okenním rámu - možnost snadného poškození těsnění, tvorba vodního kondenzátu v polodrážce okenního rámu.
   • úzké těsnění křídlového srazu - tvorba námrazy na dešťové liště v dolní části křídlového srazu, zvyšování vlhkosti a v dolní části křídla dochází až k narušení povrchové úpravy především u světlejších lazur.
3. Chybné osazení dešťové lišty na poutci okenního rámu - nedodržení ČSN 74 6101, čl. 49
   • při vyfrézování drážky pro osazení dešťové lišty je průchozí drážka v čepu poutce až do ostění. Při hnaném dešti u nepodtmelených koncovek lišty a dešťové lišty se voda dostane do drážky a u zdegradované montážní pěny dojde k reakci vápenné omítky + vody s povrchovou úpravou - lazurou a k jejímu znehodnocení.
4. Chybně provedené osazení křídlových okapnic (hliníkových)
   • při použití hliníkových křídlových okapnic se musí kvůli tvorbě rosného bodu použít větší tloušťky čelní podložky v zasklení IZD tak, aby okapnice byla od skla 4 mm, až 5 mm jinak hliníková okapnice zvyšuje teplotní rozdíl a tvorbu rosného bodu na ochlazované ploše, tj. na vnitřním skle izolačního dvojskla. Tvorbu rosného bodu zvyšuje i hliníkový distanční rámeček, proto se v současné době hliníkový distanční rámeček nedoporučuje používat.
5. Chybně provedené osazení otvorové výplně
   Připojovací spára mezi otvorovou výplní a ostěním musí vytvořit tři funkční roviny:
   
   První (interiérová) rovina - parotěsná zábrana tvořena speciální fólií nebo trvale elastickým tmelem
   
   Druhá (výplňová) rovina - izolační vrstva tvořena PU pěnou. V této rovině má být prostor mezi otvorovou výplní a ostěním vyplněn kvalitním tepelně a zvukově izolačním materiálem. Před aplikací montážní pěny musí být ostění čisté a zvlhčí se ostění i rám vodou, aby pěna byla hutnější a měla požadované tepelné izolační vlastnosti
   
   Třetí (exteriérová) rovina - tvořena paropropustnou zábranou, která ochraňuje PU pěnu před povětrnostními vlivy a zároveň umožňuje odvětráván případné vlhkosti ze spáry směrem ven. Tato rovina je nejčastěji tvořena paropropustnou fólií nebo komprimační páskou.
   
   Správné osazení otvorové výplně do stavebních otvorů je velmi důležité, protože nesprávným, nesystémovým řešením připojovacích spár v osazení otvorové výplně dochází k tepelným ztrátám a zhoršení zvukové průzvučnosti o 3 dB až 7 dB. Osazení otvorových výplní se provádí do těchto ostění:
   1. do rovného ostění - novostavba
   2. do zalomeného ostění
   3. do rovného ostění při výměně oken
   4. do zalomeného ostění při výměně deštěných oken

Nejčastější závady při osazování:

A) DO ROVNÉHO OSTĚNÍ

• Po osazení otvorové výplně nezakrytá montážní pěna - zežloutlá, zdegradovaná, nefunkční (po 3 měsících).
• Nezaizolované kotvící prvky - tvorba rosného bodu na kotvicích prvcích.
• Nestejnoměrné ostění - vyrovnávání montážní pěnou až několik centimetrů (musí se vyzdít).
• Neprovedené odizolování napojovací spáry např. od kamene, keramického obkladu, které zvyšují tvorbu rosného bodu (větší teplotní rozdíl).
• Chybně osazený vnější a vnitřní parapet - v zeslabeném dolním vlysu otvorové výplně dochází k tvorbě rosného bodu. Vnější parapet musí mít sklon od okna 6° jinak vzlínavostí voda nesteče. Parapet musí být dobře utěsněn těsněním do vytvořené drážky dolního vlysu nebo zatmelen tak, aby dešťová voda hnaná větrem nezatékala do ostění okna.
• Neočištěné a nezvlčené ostění a rám otvorové výplně před použití montážní pěny - nedochází k zhutnění pěny a k její správné funkci jak tepelně izolační, tak i zvukové.

B) DO ZALOMENÉHO OSTĚNÍ

• Po osazení otvorové výplně nezakrytá montážní pěna - zežloutlá, zdegradovaná, nefunkční.
• Nestejnoměrné ostění - vyrovnávání montážní pěnou až několik centimetrů. Při výměně deštěných oken musí být upravené ostění podle ČSN 74 6101, čl. 31. Ostění musí být dozděno tak, aby vytvářelo šířku napojovací spáry, protože se stává, že tyto velké spáry jsou jen zapěněny a pak dochází k tvorbě rosného bodu na opačné straně na vnější straně skla. Osazení otvorové výplně nesplňuje tepelné vlastnosti, zvukové a infiltrační vlastnosti, což nevyhovuje ustanovení ČSN 74 6101, čl. 36, čl. 37 a čl. 39 a ustanovení ČSN 73 0540-2.
• Neprovedené odizolování napojovací spáry např. od kamene, keramického obkladu, které zvyšují tvorbu rosného bodu a to především u vnitřních ostění.
• Chybně osazený vnější a vnitřní parapet - v zeslabeném vlysu otvorové výplně dochází k tvorbě rosného bodu.
• Nezvlčené ostění a rám otvorové výplně před použití montážní pěny - nedochází k zhutnění pěny a k její správné funkci jak tepelně izolační, tak i zvukové.

Další úpravy, které zlepší parametry otvorových výplní:

1. Vytvoření dekompresní drážky (dutiny) v křídle nebo v rámu otvorové výplně před první těsnící zónou. Pak tlakem větru při dobře utěsněné středové naléhavce dochází k dekompresi, k turbulentnímu proudění vzduchu (ne k laminárnímu) a kapičky vody při dešti jsou svedeny do dešťové lišty v rámu a odvedeny ven z konstrukce otvorové výplně. Správným utěsněním je snížená průvzdušnost otvorových výplní. Tato dekompresní drážka musí být pro správnou funkci i v křídlovém srazu. Průvzdušnost - infiltrace vzduchu otvorové výplně ovlivňuje prostup tepla a zvyšuje hlukový útlum.
   
   
2. U nové profilace vlysů typu Softline 68 bylo zjištěno, že v rohových konstrukčních spojích jsou vytvořeny před první těsnící zónou velké odvětrávací otvory u těsnění pro odvětrávání zasklívací drážky izolačního dvojskla, což ovlivňuje vlhkost v konstrukčním spoji a tím dochází k nabobtnání a k narušení povrchové úpravy a zvyšuje infiltraci vzduchu zasklením. V rozích křídla jsou největší tlaky větrů a těmito otvory dochází k zvýšené infiltraci vzduchu zasklení a ke zvýšení vlhkosti vlysů konstrukčních rohových spojů a zasklívacích lišt, které se zvýšenou vlhkostí prohnou a umožní vnikání teplého vzduchu k distančnímu rámečku izolačního skla. Na ochlazovaném skle dojde k tvorbě rosného bodu, projeví se orosení v šířce asi 3 cm po obvodě skla, nejvíce v dolní 1/3 otvorové výplně. Z těchto důvodů by se měl odvětrávací otvor zmenšit na průměr 6 mm a umístit asi 6 až 8 cm od svislého vlysu křídla v zasklívací polodrážce. V horní části křídla se provádí odvětrávací otvory v bočních vlysech o průměru 6 mm pod úhlem 30° až 45° tak, aby voda nemohla zatékat do zasklívací polodrážky. Odvětrávaní IZD musí být provedeno z vnějšku.
   
   Správně vyrobená a umístěná dekompresní drážka zabezpečuje vodotěsnost okna, snižuje infiltraci vzduchu, tím snižuje prostup tepla a zlepšuje hlukový útlum otvorové výplně.
   
   
3. U dvoukřídlových oken musí být těsněny i křídlové srazy. I když v druhém křídle je drážka vytvořená profilací nástrojů, někteří výrobci křídlový sraz netěsní a tím pak nejsou dostatečně utěsněny spáry nahoře a dole křídlového srazu. Dochází k větší infiltraci vzduchu a v zimním období i ke změně vlhkosti vlysů nad dovolených 14,0 % (podle ČSN 74 6101, čl. 48) a k narušení povrchové úpravy. V křídlových srazech by měly být vytvořeny dekompresní dutiny - drážky na obou křídlech pro odvod vody z otvorové výplně. U nedostatečně utěsněného křídla a křídlového srazu se toto projeví v polodrážkách mezi křídlem a rámem prachem na vlysech a v zimním období rosením skel.
   
   
4. Na vodorovných vlysech křídel je doporučeno používat ochranné křídlové okapnice, které chrání tyto nejvíce zatížené vlysy před povětrnostními vlivy, především před krupobitím. Tyto křídlové okapnice nemají být blízko IZD. V místě blízkosti styku se sklem se projeví orosení vnitřního skla v šířce 3 cm.
   
   Doporučuje se použít čelní podložku ve větší tloušťce (5 mm) nebo nerezových křídlových okapnic. Nerez nevede teplo a tím je omezeno rosení vnitřního skla u okapnice.
   
   
5. Odvod vody z konstrukce otvorové výplně je proveden buď:
   1. Dešťovou lištou - profil a rozměr lišty je dán velikostmi rozměru polodrážek rámu. Dešťová lišta a její koncovky se podtmelují, aby hnaným dešťem nezatékalo pod lištou a pod koncovkami.
   2. Sběrným žlábkem v dolním vlysu rámu. Sběrný žlábek musí být dostatečně veliký a hluboký podle velikosti křídla tak, aby stačil odvést vodu z konstrukce otvorové výplně. Sběrný žlábek musí být v celé délce polodrážky, jinak dochází v rozích rámu k zatékání. Výtokový otvor ze sběrného žlábku musí mít vnitřní průměr 8 mm, jinak vzlínavostí voda ze žlábku nevyteče a u větších výtokových otvorů dochází ke zvýšené infiltraci. Nad sběrným žlábkem musí být odkapová drážka křídla, která by měla navazovat na dekompresní dutinu - drážku v křídle. Velikost a tvar odkapové drážky jsou důležité pro správnou funkci. Voda z odkapové drážky musí odkápnout do sběrného žlábku, nesmí laminárním prouděním přejít přes tuto odkapovou drážku. Proto je důležitý tvar a hloubka průřezu odkapové drážky.
6. Zasklívaní izolačních skel se provádí podle ustanovení ČSN 73 3440. U zasklení izolačních skel je důležitá hloubka zasklení. Pro IZD byla hloubka zasklení 18 mm a pro IZT 20 mm. Hloubka zasklení musí zakrýt slepení izolačních skel (distanční rámeček) před UV zářením tak, aby nedošlo k jeho rozlepení. Izolační skla s hliníkovým distančním rámečkem by se po změně tepelné normy neměla používat do otvorových výplní pro bytovou výstavbu. Hloubky zasklení izolačních skel pro IZD od 23 až 25 mm a pro IZT až 28 mm, kvůli tvorbě rosného bodu na vnitřním skle.
   
   

   Zasklení izolačních skel se provádí třemi způsoby:

   1. Na těsnící pásku a dotmelení silikonovým (trvale pružným) tmelem - tento systém zasklení se nejvíce používá u dřevěných otvorových výplní
   2. Do tmelového lože - nemusí být provedeno odvětrání zasklívací drážky
   3. Tlakové (svěrné) zasklení - je provedeno zasunutím zasklívací lišty pod tlakem zasklívacího těsnění. Použití například u plastových a u hliníkových křídel. Izolační skla mají větší výrobní toleranci (± 1,5 mm), proto musí být správně osazena v zasklívací polodrážce křídla nebo pevně zaskleného dílce, aby nedošlo k poškození izolačního skla. Čelní podložka je tvořena těsněním v tloušťce 3 mm a šířce 9 mm. Velikost tloušťky čelní podložky se volí podle velikosti zasklívací jednotky, viz ČSN 73 3440. Podle způsobu otevírání křídla se umísťují nosné podložky, které mají tloušťku 4 mm až 5 mm. Šířka nosné podložky je podle tloušťky izolačního skla + 1 mm na každou stranu izolačního skla, délka podložky je 70 mm až 100 mm. Distanční podložky jsou v různých tloušťkách, vymezují izolační sklo v zasklívací polodrážce.

   Poloha bytu	Zatížení hlukem (dB)	Doporučená nejvyšší úroveň hluku (dB)	Doporučená hodnota hlukové izolace okna (dB)
   Řadová zástavba	asi 60 dB	Spánek 25 - 30 dB	33 dB
   		Bydlení 30 - 35 dB	27 dB
   		Práce 35 - 50 dB	15 dB
   Centrum města	asi 70 dB	Spánek 25 - 30 dB	43 dB
   		Bydlení 30 - 35 dB	37 dB
   		Práce 35 - 50 dB	25 dB
   Průmyslová oblast	nad 70 dB	Spánek 25 - 30 dB	47 dB
   		Bydlení 30 - 35 dB	43 dB
   		Práce 35 - 50 dB	30 dB

   
   Tab. 1 Doporučené hodnoty hlukového útlumu okna
   
   
7. Profil zasklívacích lišt. Zasklívací lišty musí doléhat k zasklívací polodrážce a nesmí propouštět teplý vzduch k distančnímu rámečku izolačního skla, jinak dojde k většímu teplotnímu rozdílu, až k tvorbě rosného bodu a k zvýšení vlhkosti zasklívacích lišt, které se deformují - prohnou a pak více propouští teplý vzduch k distančnímu rámečku a izolační skla se pak více rosí. Zasklívací lišta musí mít sklon od skla minimálně 6°, jinak se voda udrží na liště, nesteče, narušuje povrchovou úpravu a zvyšuje vlhkost lišty. Zasklívací lišty u oken Softline mají osazený profil a měly by lépe těsnit, ale nelze je dodatečně utěsnit tmelem nebo těsněním. V zasklívací polodrážce není vytvořena drážka pro tmel nebo těsnění. Velkými odvětrávacími otvory v konstrukčních rohových spojích křídla dochází k větší průvzdušnosti v zasklívací drážce, pak dochází na ochlazované části k tvorbě rosného bodu a k zvýšení vlhkosti v konstrukčních spojích až k nabobtnání spoje. Zvýšenou vlhkostí v zasklívacích lištách dochází k prohnutí lišt a ke zvýšenému rosení skel.
   
   Na snížení prostupu tepla a snížení tvorby rosného bodu je potřeba použít speciálních skel, rozdílných tloušťek skel - hmotnosti a dostatečné utěsnění vnitřních naléhavek křídel s více těsnícími zónami.

Literatura:

/1/ ČSN EN 1991-1-3 Zatížení konstrukcí - Část 1-3: Obecná zatížení - ztížení sněhem
/2/ ČSN 06 0210 Výpočet tepelných ztrát budov při ústředním vytápění
/3/ ČSN 73 0035 Zatížení stavebních konstrukcí
/4/ ČSN 73 0540-2 (květen 2007) Tepelná ochrana budov. Část 2: Požadavky
/5/ ČSN 73 3440 Sklenářské práce stavební. Základní ustanovení
/6/ ČSN 74 6101 Dřevěná okna. Základní ustanovení