logo TZB-info

estav.tv nový videoportál

Reklama

NE amatérské výrobě domácích tepelných spotřebičů

Autor, pracovník Strojírenského zkušebního ústavu v Brně, uvádí důvody posuzování výrobků, převážně amatérsky vyráběných domácích tepelných spotřebičů, ve vztahu k zákonu č. 22/97 - Zákon o technických požadavcích na výrobky. Popisuje odstrašující případy.

Reklama

Úvodem velmi stručně několik informací z oblasti legislativy. Dne 1. 9. 1997 vstoupil v platnost zákon č. 22/97- Zákon o technických požadavcích na výrobky. Současně vstoupil v platnost novelizovaný zákon o České obchodní inspekci, který rozšířil pravomoce ČOI v oblasti kontroly výrobků.

Ve smyslu zákona č. 22/97 Sb. se za bezpečný považuje výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí nebo jeho užití představuje pouze minimální nebezpečí, které lze považovat za přijatelné při užívání výrobku vzhledem k odpovídající vysoké úrovni ochrany oprávněného zájmu.

Vláda dále uvedenými nařízeními stanovila výrobky, které představují zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu a u kterých proto musí být posouzena shoda jejich vlastností s požadavky technických předpisů.

Splnění harmonizované normy se v rozsahu jejího obsahu považuje za splnění požadavků stanovených technickým předpisem. Množství harmonizovaných norem, které se aplikují v dále uvedených oblastech, je nespočet. Je třeba si také uvědomit, že pouze jejich správná aplikace a vybavení precizními a tím také drahými měřícími přístroji, obsluhovanými průběžně školenou obsluhou, může být zárukou objektivního posouzení výrobku.

S danou problematikou souvisejí nařízení vlády, kterými se stanoví technické požadavky na

  • 168/1997 Sb. elektrická zařízení nízkého napětí
  • 169/1997 Sb. výrobky z hlediska elektromagnetické kompatibility
  • 175/1997 Sb. jednoduché tlakové nádoby
  • 177/1997 Sb. spotřebiče plynných paliv
  • 178/1997 Sb. stavební výrobky
  • 180/1999 Sb. účinnost teplovodních kotlů na kapalná nebo plynná paliva

Zaměřme se pouze na domácí tepelné spotřebiče. Na téma elektrické spotřebiče v souvislosti s tragédiemi jako jsou sekačky na trávu, prodlužovací šňůry, přívody, zakázaný lov ryb elektrickým proudem, zajištění objektu proti zlodějům elektrickým proudem apod. bylo na stránkách elektrotechnických periodik popsáno mnoho stran. Zdá se však, že snaha ušetřit, dokázat si, že heslo "Udělej si sám" platí také pro výrobky, které mohou vážně ohrozit osoby a okolí.

Na základě vlastních zkušeností v oblasti zkušebnictví a dalších informací lze tvrdit, že v oblasti tepelných spotřebičů jsou nejpočetnější přímotopné elektrokotle, akumulační elektrokotle, podlahové vytápění, kotle na biomasu, solární kolektory, plynové spotřebiče.

Tepelná čerpadla asi vzhledem k mimořádné technické a investiční náročnosti budou pravděpodobně vzácnějším předmětem kutilství.

Nejprve se věnujme tepelným spotřebičům, které nejsou vybaveny elektrickým zařízením a nejsou připojeny ke zdroji plynu (ze sítě či z lahve).

Sluneční kolektory
Přímé nebezpečí nehrozí, lze očekávat nízkou účinnost díky neexistenci regulace apod.

Kotle na pevné palivo
U těchto spotřebičů lze všeobecně očekávat nízkou účinnost, jejíž důsledkem dojde ke zvýšení spotřeby paliva a k nedovoleným emisím. Osobně jsem viděl kotel, podomácku svařenou hranatou nádobu olepenou šamotem.

Do další a velmi nebezpečné kategorie spotřebičů lze zařadit spotřebiče, ve kterých je užit elektrický proud jako zdroj tepla.

Typickým představitelem jsou přímotopné elektrické kotle, akumulační elektrické kotle, ohřívače TUV a podlahové vytápění.

Jsem přesvědčen, že právě elektrických přímotopných kotlů podomácku vyrobených je dosud v užívání vysoké množství, proto se na tuto kategorii nejvíce zaměřím. Mnohé byly vyrobeny i v rámci takzvané "sousedské výpomoci" a tedy ohrožují nejenom "výrobce kotle", ale i takto "obdarovaného souseda či známého". V užívání jsou jednak kotle odporové a jednak kotle elektrodové. Obě tyto verze svádějí pro svoji principielní jednoduchost k samovýrobě. Zatímco příkon kotle odporového je dán příkonem namontovaných odporových těles, u elektrodového kotle stačí do kotle vložit 3 kovové tyče a přivést na ně napětí. Pozor však! Příkon kotle závisí na teplotě topného media a s rostoucí teplotou topné vody se znásobuje. Zejména je však závislý na vodivosti media (inhibitory koroze), tato vodivost se mění s časem, při doplňování systému vodou apod. Je znám případ, kdy kotel o objemu asi 10 litrů s "plánovaným příkonem" 10 kW dosáhl již při nízké teplotě media hodnoty blížící se 100 kW. Pud sebezáchovy velel kotel okamžitě odstavit.

U těchto výrobků hrozí přímé ohrožení života elektrickým proudem při nedodržení náročných předpisů v konstrukci výrobku. Jako nejpodstatnější lze vyjmenovat absence předepsaných kovových či izolačních krytů s normovanou mechanickou pevností, nezajištění předepsaného jištění před zkratem a přetížením, nesprávné dimenzování (přetížení) součástí, nedodržení předepsaných limitních teplot, nezajištění ochranného spojení kovových přístupných krytů se zemí atd. Dále neaplikování závažných požadavků norem, platných ve zvláštních podmínkách, za které se považují např. koupelny. Jedná se o zajištění předepsaného stupně krytí (IP xx) v určitých prostorech, nepoužití předepsaného proudového chrániče s vybavovacím proudem 30 mA apod.

Další nebezpečí na konstruktéry číhá v nepoužití nesamočinné tepelné pojistky, která je u tepelných spotřebičů ve zmiňované oblasti předepsána v příslušných harmonizovaných normách a jejíž konstrukce vzhledem k zabezpečovací funkci podléhá zvláštním předpisům a certifikaci. Její význam spočívá v nevratném odpojení spotřebiče při pevně nastavené a garantované teplotě, kterou nemůže uživatel svévolně změnit při selhání regulace kotlového termostatu kontaktního či elektronického. Toto bezpečnostní odstavení spotřebiče je tedy vlastně poslední "pojistkou" proti možnému nebezpečí. Další spuštění spotřebiče (odblokování) je možné pouze ručním vědomým zásahem obsluhy.

Jako odstrašující případ nechť slouží konstrukce jednoho elektroinženýra, který osadil použitý hasící přístroj MINIMAX elektrickým topným tělesem a kotlovým vratným termostatem bez tepelné pojistky a požádal státní zkušebnu o certifikaci, neboť mu to na chatě funguje a on hodlá vyrábět a hlavně prodávat.

Zmiňme se krátce o elektromagnetické kompatibilitě. V podstatě každé elektrické zařízení je zdrojem vyzařování elektromagnetické energie. Tato energie se šíří buď po vedení nebo je vyzařována. Míru dovoleného rušení okolí a metodiku měření stanovují mnohé harmonizované normy. Do relativně nedávné doby byla elektrická zařízení podrobována pouze měření vyzařování. V posledních několika letech bylo zejména s ohledem na rostoucí zamoření prostředí elektromagnetickým rušením díky prudké elektronizaci (počítače, NMT a GSM apod.) se vší náročností přistoupeno také k měření odolnosti zařízení proti působení vnějších elektromagnetických polí, proti přerušení a kolísání napájecího napětí, proti elektrostatickým polím atd. Při definovaném působení těchto vnějších vlivů musí být výrobek bezpečný a funkční, což s sebou přináší další náklady na měření a použití vhodných odrušovacích prvků.

Je zřejmé, že tuto oblast nedokáže žádný kutil s ohledem nejenom na náklady, ale i na kvalifikaci v celé šíři obsáhnout.

Do nejnebezpečnější kategorie jistě patří tepelné spotřebiče, které používají plyn jako topné medium a obsahují elektrické části, zajišťující regulaci plynu. U těchto "výrobků" číhá dvojí nebezpečí, možnost úrazu elektrickým proudem a možnost výbuchu či úniku plynu. Tyto konstrukce jsou zřejmě také konstrukčně nejnáročnější.

Potenciální nebezpečí, vyplývající z charakteru elektřiny v pevných síťových rozvodech, bylo popsáno výše.

Zaměřme se tedy pouze na nebezpečí, které s sebou přináší použití plynu. Začněme tím zdánlivě nejjednodušším problémem, těsností plynového rozvodu. Zde hrozí vážné nebezpečí použitím nedovolených těsnících prostředků, řádným neutěsněním spojů, použitím zakázaných spojů, neprovedením zkoušky těsnosti rozvodu, popř. zakázaná zkouška těsnosti otevřeným ohněm.

Velmi důležité je také zajištění nízkých emisí oxidu uhelnatého a oxidů dusíku.

Dalším závažným požadavkem je mít plamen pod kontrolou, tj.v případě zhasnutí plamene dosáhnout v předepsaném bezpečnostním čase uzavření přívodu paliva. K tomu lze použít buď termoelektrickou pojistku nebo elektronické řešení pojistkou plamene. Obě tato zařízení podléhají povinné certifikaci! Nezbytným předpokladem je použití také povinně certifikovaného samočinného uzavíracího ventilu. Konstrukční samozřejmostí u kotlů s atmosférickými hořáky je montáž pojistky zpětného toku spalin. Vzpomeňme tragických případů, kdy vlivem ucpání odtahu spalin došlo k hromadným a zbytečným úmrtím.

Předpokládám, že dále není nutno ve výčtu pokračovat, již z uvedeného vyplývá vysoká hrozba neodborně vyrobeného zařízení.

Pochopitelně u všech vyjmenovaných kategorií hrozí nedocenění tlakových poměrů v topných systémech, které ve svém důsledku může vést nejenom k vyplavení objektu, ale také k výbuchu s následnou vysokou hmotnou škodou a bohužel také ke ztrátě životů.

Co říci bezohlednosti "spořila", který si topí v husté zástavbě plynem způsobem, nad kterým zůstává rozum stát. Pryžová hadice, ukončená kovovou půlpalcovou trubkou, na jejímž konci hoří plyn v kamnech PETRA (na pevné palivo) bez jakéhokoliv zabezpečení a to i v době nepřítomnosti "autora" v domácnosti!!

Další skutečný případ, který se stal před několika lety, je výbuch řádně nezabezpečeného plynového kotle, který na chatě majitel spustil při zamrzlé expanzní nádobě. Následkem roztržení kotle došlo k usmrcení majitele.

Z výše uvedeného vyplývá, že na konstruktéry (amatéry, domácí kutily) číhá nejrůznější nebezpečí. S ohledem na lidskou vynalézavost a současné výrazné a následné připravované zdražení elektrické energie a plynu a tedy snahu někde ušetřit, lze se obávat nového rozmachu nebezpečné varianty kutilství. Před domáckou a tedy amatérskou a neodbornou výrobou je třeba vážně varovat!

Je třeba se obávat i nedovolených úprav certifikovaných výrobků, neboť bezpečný výrobek se může stát velmi nebezpečným (vyřazování zabezpečovacích prvků např. u ohřívače teplé užitkové vody vyřazená tepelná pojistka, nefunkční přetlakový ventil a to i z důvodu ceny opravy, nedostupnosti náhradního dílu apod.).

Na nebezpečném, zdraví a majetek ohrožujícím výrobku nelze ušetřit. Zdroj úspor u výrobků tepelné techniky může být v aplikaci precizní regulace, v nastavení přiměřených a normovaných teplot, ale i v odlišných oblastech. Neohrožujme sebe ani své okolí!

 
 

Reklama


© Copyright Topinfo s.r.o. 2001-2024, všechna práva vyhrazena.