Konference o změně klimatu a zasedání smluvních stran Kjótského protokolu

Keňa/Nairobi: Paralelně proběhlo dvacáté páté zasedání Pomocného orgánu pro vědecké a technologické poradenství (dále jen "SBSTA-25") a Pomocného orgánu pro provádění Úmluvy (dále jen "SBI-25"). Jednání se zúčastnilo téměř 6000 delegátů ze 189 smluvních stran, kteří reprezentovali, jak členské státy, tak i vládní a nevládní organizace. Českou delegaci vedl ministr životního prostředí Petr Jan Kalaš, členy pak byli zástupci ministerstva životního prostředí, průmyslu a obchodu a zahraničních věcí. Kromě samotných jednání proběhla během zasedání řada doprovodných akcí a seminářů, organizovaných sekretariátem Úmluvy, členskými státy EU, OECD, nevládními organizacemi a soukromými společnostmi, které byly zaměřeny zejména na budoucí směřování světového boje proti změně klimatu.

Hlavní body jednání COP-12/MOP-2 v Nairobi:

• Nastartování revize Kjótského protokolu,
• Dialog o dlouhodobých závazcích po roce 2012,
• Rovná role mitigačních a adaptačních opatření v rámci boje proti změnám klimatu,
• Schválení pětiletého pracovního programu zaměřeného na adaptace,
• Ustanovení podpůrného adaptačního fondu a pravidel pro jeho fungování
• Rozšíření seznamu zemí Přílohy B Protokolu o Bělorusko s redukčním závazkem 8%

Kofi Annan: "Změna klimatu není fikcí"

Značný ohlas mělo vystoupení generálního tajemníka OSN Kofiho Annana, který ve svém projevu uvedl, že změna klimatu není fikcí, ale věrohodným scénářem založeným na přesných vědeckých modelech. Annan se vyslovil i vůči skeptikům, o nichž řekl, že "nemají argumenty, jdou po slepé cestě a ztratili kontakt s děním". V průběhu jednání byla často také zmiňována Sternova zpráva (Stern Review), která byla publikována na začátku listopadu v Londýně, a která se zabývá především ekonomickými dopady změny klimatu. Zpráva vychází z modelu budoucího vývoje koncentrace emisí skleníkových plynů v atmosféře při dodržení nárůstu průměrné globální teploty na úrovni 2 - 3°C do roku 2050. Stern vyčíslil náklady na udržení této hranice a doporučuje urychlené investice do mitigačních a adaptačních opatření na úrovni 1% světového HDP. Zpoždění v implementaci účinných opatření podle Sterna způsobí mnohonásobně vyšší náklady, které bude třeba vynaložit na zmírnění dopadů změny klimatu na obyvatele planety.

Nairobský program

Velice diskutovány byly aspekty spojené s ekonomickými nástroji využívanými v rámci snižování emisí skleníkových plynů. Motem akce byla spolupráce rozvinutých a rozvojových zemí světa. V tomto bodě byl zmíněn zejména transfer technologií a adaptační opatření, která mají za úkol zmírnit následky způsobené změnou klimatu v jednotlivých zemích. Velice pozitivně bylo přijato schválení Pětiletého programu zaměřeného na dopady, adaptace a identifikaci zranitelnosti vůči změně klimatu, který byl na návrh Kanady pojmenován jako Nairobský program. Tento program je zaměřen zejména na opatření v rozvojových zemích, které jsou projevy změny klimatu a extrémními výkyvy počasí v současné době nejvíce postiženy. Jako zdroj financování byl ustanoven adaptační fond ,který bude plně hradit adaptační náklady na jednotlivé projekty a programy v rozvojových zemích. Byly přijaty principy a způsoby řízení Fondu, s tím, že vedení bude přímo podléhat Konferenci, která bude také rozhodovat o všeobecných prioritách a politikách.

Podpůrný orgán Úmluvy pro implementaci (SBI) zpracuje doporučení pro 3. zasedání Protokolu v následujících oblastech:

• kritéria způsobilosti čerpání finančních prostředků z Adaptačního fondu,
• prioritní oblasti toku investic do adaptačních opatření,
• zpoplatnění příjmů z podílu projektových aktivit v rámci CDM,
• institucionální zajištění Adaptačního fondu.

Základní otázkou, kterou delegáti řešili bylo budoucí směřování boje proti změnám klimatu po skončení první kontrolní období stanoveného Kjótským protokolem (pozn. 2008 - 2012). Loňská 11. Konference konaná v Montrealu zahájila novou fázi mezinárodního režimu ochrany klimatu pod názvem "Montrealský akční plán". V současné době probíhají jednání o budoucí podobě tohoto režimu třemi způsoby:

• V rámci tzv. Ad Hoc Working Group pro další závazky zemí Přílohy 1 pod Kjótským protokolem (AWG),
• V rámci tzv. Dialogu o dlouhodobé spolupráci na ochraně klimatu zlepšením implementace Rámcové úmluvy (Dialog),
• V rámci revize podle článku 9 Kjótského protokolu

COP12/MOP-2 byl první akcí, kdy mělo dojít k přezkumu závazků jednotlivých členských států a rozhodnutí o budoucích cílech v rámci snižování emisí skleníkových plynů po roce 2012. V letošním roce byl nastartován proces, který má v dalších letech vést ke konstruktivním rozhodnutím v rámci světového společenství.

Cíl?: Zapojit Čínu, Indii, Brazílii ale i USA, Austrálii a Kanadu

Cílem většiny rozvinutých zemí světa (bohužel stále s výjimkou USA, Austrálie a nově také Kanady) je další snižování emisí s tím, že by do tohoto procesu měly být postupně zapojeny i rozvojové země, mezi něž jsou stále započítávány státy jako je například Čína, Indie, Saudská Arábie či Brazílie. Snaha o dialog byla zpočátku tvrdě odmítána zeměmi G7 a Čínou, které nehodlaly diskutovat o otázkách budoucího směřování Kjótského protokolu. Naštěstí se poté podařilo zahájit dialog v jednotlivých pracovních skupinách s tím, že byl dohodnut program jednání a postup revizí do roku 2008, kdy by měly být k dispozici jasné výsledky. Stále však panuje značný rozpor v názorech rozvinutých a rozvojových zemí. Čína například požaduje, aby ekonomicky vyspělé státy (Přílohy I) přijaly nové ambicióznější závazky již do konce roku 2008. Na druhou stranu byly tvrdě odmítány jakékoliv snahy diskutovat o emisních závazcích rozvíjejících se zemí. Smeten ze stolu byl i ruský návrh na dobrovolné závazky pro země mimo Přílohu I, který byl původně považován ze strany EU za příliš měkký. Častým argumentem je historická odpovědnost ekonomicky vyspělých zemí za současné problémy s klimatem Země. Nicméně vyspělé státy již v současné době bez rozvojových nezmuží nic, protože například celkové emise Evropské unie představují pouhých 15 procent z celkových globálních emisí. Nalezení budoucích kompromisů se však v současné době jeví jako bolestné a zdlouhavé.

Další body jednání COP/MOP byly převážně technického charakteru. Příloha B Protokolu byla rozšířena o Bělorusko, pro které byl odsouhlasen kompromisní cíl emisní redukce - 8% oproti roku 1990. Došlo tak vůbec k prvnímu rozšíření a změně dodatku Protokolu po jeho vstupu v platnost. Další žádostí, kterou se Konference zabývala, byl návrh Chorvatska na zvýšení emisí referenčního roku 1990 o 3,5 Mt CO_2ekv.(pozn.: o 5%) v rámci flexibility podle čl. 4 Úmluvy. Na to bylo přistoupeno, ale pouze pod podmínkou, že se Chorvatsku nezmění redukční cíl emisí v rámci Protokolu.

Významná část jednání byla zaměřena na flexibilní mechanismy Kjótského protokolu. Zde byla největší pozornost věnována projektům Clean Development Mechanism (CDM) podle čl. 12 Protokolu. Konference vzala na vědomí zprávu o činnosti CDM EB (za období 2005 - 2006). CDM EB slouží jako řídící orgán pro řízení a schvalování projektů, pravidel a metodik pro projekty CDM, dle článku 12 Kjótského protokolu. V tomto období bylo zaregistrováno 409 nových CDM projektů - představující emisní redukce v souhrnném množství 18,8 milionů CERs (Certifed Emission Reduction). Šest nezávislých subjektů začalo provádět činnost validátora a šestnáct subjektů je oprávněno pro verifikování CDM projektů. CDM EB schválil 71 metodologií pro výpočet baseline a monitoring. Dále byly připraveny zjednodušené metodiky pro menší projekty (SSC, small scale projects). Nejvíce metodik bylo schváleno v rámci projektů zaměřených na výrobu a užití energie (26). Dále se hodnocení zabývá strukturou rozpočtu a financováním činnosti CDM EB, z něhož je část kryta poplatky od účastníků CDM projektů.

Geologická sekvestrace [Carbon Capture and Storage (CCS)]

Konference se zabývala problematikou rozšíření projektů CCS, které jsou zaměřeny na zachycování a ukládání uhlíku v geologicky příznivém prostředí, kde se uhlík přirozeně váže. Vysoké náklady těchto projektů zatím umožňují pouze aplikaci v rámci pilotních projektů. Budoucí podpora by však měla vést k transferu moderních environmentálních technologií a "know-how". Zpráva Mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu (IPCC), která se problematice CCS podrobně věnuje, umožňuje komplexní hodnocení CCS z hlediska vědeckého, technického, environmentálního, ekonomického a sociálního. Projekty CCS jsou hodnoceny jako významná možnost v rámci budoucích mitigačních opatření. Přesto zůstává stále řada nevyřešených technických a metodologických otázek v oblasti projektů a jejich možné aplikace v rámci flexibilních mechanismů protokolu. Ty se týkají zejména permanence projektů a dopadů na ostatní složky životního prostředí. Konference ukládá CDM EB pokračovat v přípravě nových metodologií obsahujících projektovou dokumentaci pro CCS projekty. Tyto nové metodologie a jejich použití pro reálné projekty musí být v budoucnu nejprve schváleno v rámci COP/MOP.

Kalaš: "Výroba v ČR je efektivnější a méně emisně náročná"

Poselství české delegace vyjádřil ve svém projevu ministr životního prostředí ČR Petr Jan Kalaš, který vyzval ke spolupráci v rámci boje proti změně klimatu. Ministr poukázal na pozitivní trend, kterým Česká republika přispívá ke globálnímu snižování skleníkových plynů. Česká republika je na dobré cestě ke splnění svého kjótského závazku, navíc v období 2000 - 2004 klesly emise skleníkových plynů o 1,4 %. I když se toto číslo může zdát nízké, jedná se v rámci Evropské unie o poměrně ojedinělý jev, neboť emise jednotlivých členských států vykazují většinou růstový trend. Kalaš uvedl, že v rámci ČR dochází k decouplingu mezi růstem hospodářství a produkcí emisí. To znamená, že se průmyslová výroba stává efektivnější a méně emisně náročnou. Přesto je třeba stále zlepšovat současnou pozici. Například v měrných emisích skleníkových plynů na obyvatele nepatří Česká republika k nejlépe hodnoceným. Proto musí docházet k zavádění nových energeticky efektivních a nízko emisní technologií, které zároveň posílí konkurenceschopnost českého průmyslu. Z hlediska národních politik upozornil ministr na Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu, který shrnuje cíle a opatření v rámci České republiky. Z hlediska programových opatření lze zmínit zejména Národní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie, dále pak Národní program snižování emisí. Mezi nejvýznamnější cíle, na které se Národní program zaměřuje, patří snížení měrných emisí CO₂ na obyvatele do roku 2020 o 30 % v porovnání s rokem 2000. Tento cíl má být dosažen řadou opatření, které jsou, či budou, implementovány.

Česká delegace v keňském Nairobi v čele s ministrem ŽP Petrem Janem Kalašem.

S japonským ministrem ŽP Masatoshim Wakabayashim

Ministr v místní základní škole, kam ČR nainstalovala FV panely, napájející elektřinou darované PC pro výuku místních žáků

Realizace opatření v rámci boje proti změnám klimatu neznamená pro ekonomiku hrozbu, ale jednoznačnou příležitost. Je třeba sledovat situaci na uhlíkových trzích, které jsou v posledních letech jedny z nejdynamičtěji rostoucích odvětví světového bussinesu. Pozornost je třeba věnovat obchodování s emisemi, a to jak v rámci systému Evropské unie, tak i v rámci flexibilních mechanismů Kjótkského protokolu. Mechanismu čistého rozvoje (Clean Developed Mechanism), který umožňuje import technologií do rozvojových částí světa, byla věnována značná pozornost. Tento mechanismus je perspektivní také z hlediska exportu českých technologií do zemí Asie, Latinské Ameriky a Afriky. Na druhou stranu může Česká republika využít investic v rámci mezinárodního emisního obchodování. Ministr Kalaš jednal během zasedání o spolupráci se svými protějšky z Japonska, Portugalska, Španělska, Nizozemí a Slovinska. Tyto státy mají eminentní zájem o investice v ČR v rámci flexibilních mechanismů Protokolu.

Odkazy k tématu:

Stránky sekretariátu úmluvy (UNFCCC)
Stern Review