Hermann Scheer - Sluneční strategie

Popsat hlavní myšlenky vyslechnuté přednášky je úkol značně obtížný, zvláště když se jedná o materiál přednesený erudovaným řečníkem a nadšeným propagátorem myšlenek, které nejen říká, ale i praktickými kroky prosazuje do života. Je to patrné již po několika větách jeho (perfektně tlumočeného) přednesu. Dovolte mi proto vyslovit několik myšlenek a námětů inspirovaných včerejší přednáškou a předložit je k přemýšlení a diskuzi.

Hermann Scheer se dívá na problematiku energie jako na pojem, který byl vždy v minulosti hlavním faktorem dějinného vývoje lidstva a jehož role se v budoucnu bude dále zvyšovat. To je asi pro každého, kdo problematiku sleduje, teze přijatelná. Jistě každý rád slyší, že právě jeho obor je ten nejdůležitější. Zásadní průlom v dosavadním pohledu na zásobování energií je ale názor, že veškerou spotřebu energie je nejen možné, ale i nutné krýt z obnovitelných zdrojů. Tento názor i pro mne na první pohled vypadá jako nikdy neuskutečnitelná vize.

Každý máme přece v paměti řadu neslavných praktických (provozních) konců původně skvělých projektů. Ale zkusme se zamyslet. Nebyly tyto neúspěchy při využívání obnovitelných zdrojů způsobeny nedostatkem zkušeností a tím chybnou koncepcí projektu, nebo naopak jeho "nedotažením" do prováděcího stupně, špatně provedenou montáží a neodbornou obsluhou? Po neúspěšné zkušenosti ale každý přijme za svůj všeobecně hlásaný názor, že obnovitelné zdroje energie nikdy nemohou hrát rozhodující úlohu v zásobování lidstva energií a jejich podíl ani v budoucnu nikdy nepřekročí 10% celkové spotřeby.

Malý praktický příklad z oblasti zásobování elektrickou energií uvedený na včerejší přednášce: Německo spotřebovává ročně asi 500 mld. kWh elektrické energie. Jedna větrná elektrárna (kterých mimochodem utěšeně přibývá) je schopna ročně vyrobit 3 mil kWh el. energie. Pro krytí celé spotřeby by tedy stačilo provozovat 166 000 větrných elektráren. To je sice hodně, ale je to o 100 000 menší počet než je v současném Německu sloupů velmi vysokého napětí, které by pak nebyly potřeba.

Samozřejmě, že je to jen příklad, který by bylo technicky nesmyslné realizovat takto izolovaně. Osobně nejsem ani velkým příznivcem využití energie větru (možná proto, že problematiku neznám). Ale není právě tento příklad v příkrém rozporu s dosavadním "desetiprocentním" pohledem na obnovitelné energetické zdroje, který máme každý pevně zabudovaný v podvědomí. Tento pohled je velmi pevný a nesnadno měnitelný. Je totiž pravidelně podporovaný zprávami o nezbytnosti zprovoznění temelínské elektrárny jako o úspěchu našich techniků a dělníků a o "zlých" Rakušanech, kteří nám tento úspěch závidí. Z toho pak jasně vyplývá, že bez atomové energie se naše republika neobejde a že jiná alternativa neexistuje. Dr. Scheer naopak na včerejší přednášce, ale i ve své mimořádně zajímavé knize "Sluneční strategie - Politika bez alternativy", dokazuje, že budoucnost Země pro zásobování energií je pouze a výhradně ve využití relativně malých, decentrálních zařízení na přeměnu sluneční energie a jejích alternativních forem (biomasa, voda, vítr, geotermální energie, příliv apod.) na využitelnou energii (teplo, elektrická energie).

Je to myšlenka, na kterou je třeba se dívat ze dvou pohledů. První pohled je technický - ten je mi bližší. Je tato vize technicky uskutečnitelná? Jsou průmyslově rozvinuté země schopny vyvinout a vyrobit v potřebném množství vyspělou techniku pro krytí veškeré spotřeby využívané energie? Na to lze myslím už dnes bez zaváhání odpovědět ano. Samozřejmě, že je tady námitka (nezbytná a oprávněná) - za jakou cenu. A zde odpovídá dr. Scheer pro mne naprosto nově. Na ceně v tomto případě moc nezáleží, protože stejně nikdy nedokážeme objektivně posoudit náklady na vybudování a "provoz" současné celosvětové fosilně - atomové energetické soustavy s náklady na vybudování a "provoz" té druhé založené výhradně na obnovitelných zdrojích. Jak lze totiž vyčíslit např. cenu za zničené Krušné hory. Dnes je už jednoznačně prokázána souvislost mezi rostoucí četností přírodních katastrof (záplav, hurikánů ...) a zvyšováním koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Jak lze vyčíslit tyto škody? Součtem bilančních čísel pojišťoven? Jakou cenu pak v této ekonomické rozvaze bude mít jeden lidský život?

Druhým pohledem na myšlenku dr. Scheera je ale pohled politický. Komu by prospěla změna současné centralistické fosilně - atomové energetické soustavy na decentrální systém relativně malých zařízení umístěných co nejblíže místu spotřeby? Nenarušilo by to celou strukturu moci, o kterou se dělí politici a finančníci? Ano, je tady vysoké riziko, že řada osob v celém světě by mohla přijít o zdroje příjmů plynoucích z těžby a dalšího zpracování energetických surovin. Řada politiků by mohla přijít o svůj politický vliv založený právě na těchto penězích, nebo na strategickém riziku možného nedostatku energetických zdrojů. Ještě jedno číslo ze včerejší přednášky. Jeden barel ropy stojí asi 30$, ale přepočtené vojenské náklady Spojených států amerických na zajištění těžby tohoto barelu jsou asi 100$. Takže není pro mocné tohoto světa (včetně vojáků) pohodlnější a bezpečnější všemi prostředky bránit propagaci a praktickému využívání obnovitelných zdrojů energie?