Martin Bursík: Ekologická daňová reforma sníží náklady práce (II)

Jaký bude harmonogram prací na ekologické daňové reformě? Původně měla být reforma už v dubnu 2004 předložena do vlády a polovině roku 2005 ji měl schválit Parlament. To se nestalo...

Musím předeslat, že jsem jako externí poradce ministra skončil ke konci minulého roku. Považoval jsem setrvání v pozici poradce za konflikt zájmů s odpovědností za vedení Strany zelených. Dokončil jsem svoji práci předáním hotové koncepce reformy, kterou jsem obhájil na poradě vedení. Teď se již jednání nezúčastním.

A teď k otázce: loni v červnu MŽP návrh reformy doručilo Ministerstvu financí, kde prošel vnitřním připomínkovým řízením. Při tom se změnil tak, že už to nebyla ekologická daňová reforma, ale jednorázové zavedení minimální sazby daní s mnoha výjimkami a bylo to k ničemu. Doporučil jsem ministru Ambrozkovi, aby s takto okleštěnou koncepcí do vlády ani nešel. MŽP požádalo o roční odklad, ministr ustavil novou expertní skupinu a mne jmenoval jejím šéfem. V zadání jsme si řekli, že nejprve si MŽP samo udělá jasno v tom, co chce. Až budeme mít koncept hotový, začneme teprve jednat s Ministerstvem financí i s dalšími partnery. Tato strategie se osvědčila - koncepce MŽP není poznamenána kompromisy s ostatními resorty, je poznamenána pouze kompromisy uvnitř resortu. I tam došlo ke ztrátě kytičky vyřazením zdanění leteckého benzinu - kerosinu, to je principiálně vadné. Nulová daň na kerosin je naprosto neopodstatněná, protože letecká doprava přispívá ke globálním změnám klimatu enormním způsobem.

Dobře. Teď je situace vyjasněná v rámci MŽP. Co dál?

Koncept měl jít do vlády v listopadu, ale bylo to odloženo. Nemyslím ale, že před volbami bude vláda schvalovat koncepci ekologické daňové reformy, do toho se nikomu nebude chtít. Rozpravu přeruší a uloží ještě dopočítat nějaký nesmysl. Přesto pokládám toto volební období za velmi důležité, protože scénář je na stole a má hlavu a patu. Velký podíl na tom má Milan Ščasný a jeho tým v Centru pro otázky životního prostředí, kterému za to patří velký dík. Výsledkem jsou i pozitivní komentáře ekonomů.

Jak pomůže ekologická daňová reforma obnovitelným zdrojům energie?

Výrazně. Často se mluví o tom, že obnovitelné zdroje nejsou konkurenceschopné. Výroba OZE je podporována schématem pevných výkupních cen, kde vícenáklady, tedy to, co dostane výrobce navíc ve srovnání s konvenční cenou silové elektřiny, hradí všichni spotřebitelé v cenách elektřiny. Dnes to činí asi 2 halíře na 1 kWh, což je zanedbatelné ve srovnání s meziročním růstem cen elektřiny. Pojem konkurenceschopnost OZE je ale velmi ošidný. Mají konkurovat zdrojům, jejichž ceny jsou skrytě dotovány právě tím, že v jejich cenách nejsou zahrnuty škody na životním prostředí. Konkrétně: na patě elektrárny někde v severozápadních Čechách prodává výrobce elektřinu z hnědého uhlí asi za 1 Kč/kWh. Cena elektřiny z malé vodní elektrárny je dnes stanovena na 1,66 Kč/kWh. Jenže kdyby v ceně elektřiny z hnědouhelné elektrárny byly skutečně započteny škody na degradaci půdy, poškozování lesů, poškozování zdravotního stavu obyvatel (tedy náklady zdravotních pojišťoven za léčbu, úmrtí atd.), dále koroze budov a negativní příspěvek ke globálnímu oteplování, což jsou parametry, které sleduje evropská metoda ExternE, tak jsme na 2,12 Kč/kWh. V tu chvíli je elektřina z malé vodní elektrárny konkurenceschopná, protože je levnější. Elektřina z větrné elektrárny, která činí 2,46 Kč/kWh, se už konkurenceschopnosti blíží a na dobré lokalitě už je také konkurenceschopná. Přitom ceny ze všech OZE kromě malých vodních elektráren postupně klesají, protože s nárůstem počtu instalací, se zlepšováním technologií, s vyšší účinností využití primárního zdroje samozřejmě klesá cena. U malých vodních elektráren tvoří velkou část nákladů příprava staveniště, tedy jez, náhon a stavební práce, a tam se pokles nedá očekávat, spíš naopak. Ceny elektřiny z OZE tedy půjdou dolů. Jde přitom o zdroje nevyčerpatelné, jejichž technologie využití se budou zlepšovat, zatímco energie u fosilních paliv bude stále dražší. Orientace na OZE je tedy zjevně správná.

Ze zákona o podpoře elektřiny z OZE, který byl loni konečně přijat, vypadla podpora tepla. Budete se snažit ji do zákona opět doplnit?

Myslím, že to není reálné. SFŽP by měl vyhodnotit, nakolik výroba elektřiny z OZE při cenách, které nastavil Energetický regulační úřad, je skutečně schopná se financovat sama - z komerčních bankovních úvěrů. To bude naprostá většina instalací. Tam, kde cena ještě není nastavena optimálně, by měl zachovat určitou podporu třeba formou zvýhodněných úvěrů. Jinak ale díky zákonu SFŽP ušetří prostředky, protože zákon umožní komerční způsob financování výroby elektřiny. Ušetřené prostředky by se měly využít právě na podporu tepla.

Zpráva NKÚ konstatuje, že se zatím nedaří plnit cíle Státního programu na podporu úspor energie a využití OZE. Do roku 2005 měl podíl výroby elektřiny z OZE dosáhnout 5,1 % na hrubé spotřebě, ale toho se nepodařilo dosáhnout. Tím je podle NKÚ ohrožen i další cíl - 8 % do r. 2010. Zachrání situaci nový zákon?

Je dobře, že si NKÚ situace všímá a že zvedl červený alarmující prapor. Ale ve zprávě jsou věcné chyby a myslím, že se úplně nepovedla. Cíl 8 % je skutečně obtížný - vsadil jsem se s šéfem ČEZu, že do roku 2010 budeme mít 7 % elektřiny z OZE. On tvrdí, že to bude méně, ale ČEZ obnovitelné zdroje systematicky podhodnocuje. V tuto chvíli ale vidím dva problémy: jedním je ohromná administrativní náročnost, kterou zákon neřeší, ačkoli Směrnice říká, že by to měl řešit a že by měl zjednodušit celé povolovací řízení. Na projekt větrné elektrárny je u nás potřeba až 45 povolení! A většinou státní úředníci vůbec neví, o co jde - řeknou třeba, že by elektrárna měla být maximálně 40 m vysoká, aby nenarušila krajinný ráz. Jenže takhle malé elektrárny už se ani nevyrábějí! Dnešní výrobci směřují logicky k efektivitě, využít z větrného potenciálu lokality co nejvíce, takže zvyšují instalovaný výkon a výšku. Jsou to pionýři, kteří prosazují něco nové, neznámé, z čeho jde strach, a zároveň je to deklasováno velkými výrobci, kteří cítí, že jde o vážnou konkurenci. Druhým problémem je institucionální podpora obnovitelných zdrojů a také úspor energie. Myslím, že na MŽP by měl být odbor, nikoli jen oddělení, který by se obnovitelnými zdroji a úsporami energie zabýval. Institucionální podpora OZE je dnes špatně postavená. SFŽP je banka, která poskytuje formuláře k vyplnění, ale nemá žádný prostor pro nějakou koncepční podporu. Vedle toho funguje Česká energetická agentura, která dělá jak úspory, tak OZE, přičemž kompetence se překrývají a instituce si konkurují. Když někdo přijde ze zahraničí, tak neví, s kým se má bavit. To je i bariéra pro vstup do mezinárodních projektů a čerpání evropských peněz, kde je podmínka, že OZE a úspory mají být sjednoceny pod jednou institucí. Měla by tedy vzniknout jedna instituce, která bude mít všechny kompetence a bude efektivně fungovat. Je třeba i úzce spolupracovat s odborem environmentální energetiky na MPO. Když člověk přijde na německé ministerstvo životního prostředí v Berlíně, tak hned za vrátnicí jsou stojany s informacemi a příručkami pro veřejnost a je vidět, že obnovitelné zdroje dominují tamní politice a jsou vnímány jako jedna z největších odpovědností ministerstva, protože jde o to, zvrátit negativní trend v globálním oteplování.

Děkuji za rozhovor.

Za TZB-info se ptala RNDr. Jana Plamínková.