Podpoří ekologická daňová reforma rozvoj výroby energií z obnovitelných zdrojů? (II)

DOPADY NA PRŮMYSL

Dle Článku 2 Směrnice se zdanění nevztahuje na použití elektřiny, pokud výdaje na elektřinu dosahují více než 50 % nákladů na výrobek. V ČR takovéto odvětví není. V průměru české fi rmy vynakládají kolem 2% z celkových nákladů na elektřinu; relativně největší výdaje na elektřinu je v odvětví CA (20%), DC (10,6%), DG a E (kolem 8%). Jestliže by byly zavedené sazby daní na elektřinu jak jsou stanovené v konceptu EDR v roce 2015 tak, ceteris paribus, tento podíl by se zvýšil průměru na 2,6%, v odvětví CA na 25%, DC na 13%, u DG a E na 11%.

Odvětví DJ (OKEČ 27), ve kterém probíhá většina metalurgických procesů (a které jsou ze zdanění vyjmuty), spotřebovává přes 42% černého uhlí, 12% TTO, 5% zemního plynu a 9% elektřiny (MPO; rok 2003). Predikce výnosů počítá pouze s 25% zdaňované spotřeby paliv.

Pokud jsou minimální úrovně zdanění předepsané v této směrnici v průměru dodržovány pro každý podnik, Směrnice umožňuje uplatnit snížení daní na spotřebu energetických produktů použitých k topení a pro elektřinu v následujících případech ve prospěch energeticky náročného podniku. "Energeticky náročným podnikem" se rozumí podnik podle článku 11, u kterého buď: nákupy energetických produktů a elektřiny činí alespoň 3,0 % hodnoty produkce, nebo vnitrostátní splatná daň z energie činí alespoň 0,5 % přidané hodnoty.

Na energie vynakládají nejvíce odvětví výroby energie (E), ve kterém výdaje na energie dosahují 15% produkce, těžby nerostných surovin (CA a CB), v zemědělství (A; 6,6%) a v šesti odvětvích zpracovatelského průmyslu (DC-kožedělný, DE-papír, DF-výroba paliv, DG-chemie, DI- sklářský, DJ-metalurgie). Ve všech těchto odvětvích dosahují výdaje na energie, elektřinu a paliva přes 3 % hodnoty produkce, ostatní odvětví kolem 5-10% celkových nákladů. V průměru za celé hospodářství výdaje na energie dosahují 3,1% přidané hodnoty, 8,5% produkce a 2% celkových nákladů.

Daně na energie, elektřinu a paliva činily kolem 21 mld. Kč (v podstatě se jednalo o výnosy za spotřební daň na motorová paliva). 0,5% hranici podílu daní na energie, elektřinu a paliva na přidané hodnotě překračují odvětví A-zemědělství, B-rybolov, C-těžba, F-stavebnictví, G-obchod, I-energetika, O-veřejné služby a 5 odvětví zpracovatelského průmyslu.

Simulaci změny výdajů na energie, elektřinu a paliva a výši relevantních daní po zavedení sazeb, které jsou uvedené v konceptu EDR pro rok 2015 ilustruje graf. Vypovídací hodnota těchto simulací je však značně omezená, poněvadž nezahrnují daňové změny na produkci a přidanou hodnotu jednotlivých odvětví a může poskytnout pouze velice orientační informaci.

Podíl výnosu daní na energie, elektřině a palivech na přidané hodnotě po EDR-2015.
Poznámka: podíl u odvětví DF a E dosahuje kolem 52%.

Celkový dopad na odvětví bude záviset od energetické, kapitálové a pracovní náročnosti odvětví. Dopad EDR na energeticky náročnější odvětví bude relativně vetší, naopak na odvětví využívající faktor práce bude menší.

VÝCHODISKA STANOVENÍ SAZBY DANĚ NA ELEKTŘINU A ENERGETICKÉ PRODUKTY PRO VÝROBU TEPLA

Sazby daně na elektřinu a daně na energetické produkty užité pro výrobu tepla jsou diferencované. Daňová diferenciace bude založena na výši externích nákladů spojených s výrobou elektřina a tepla.

Externí náklady spojené s těžbou, úpravou a dopravou paliv nevstupují do úvah o relativní výši daňových sazeb. Tyto externality by měly být internalizovány v příslušných fázích výroby a ne až při konečném užití paliv.

Ideálně by se sazby měly lišit dle měrných emisí na jednotku vyrobené elektřiny/tepla. Z důvodu minimalizace administrativních nákladů je daňová diferenciace založena na průměrných externích nákladech odpovídajících technologiím, které se liší dle užitého paliva. Diferenciace daní na elektřinu se liší dle užitého paliva při transformaci energie. Externí náklady ze změny klimatu vychází z doporučené hodnoty metody ExternE (19 €/t CO₂).

Tabulka 8: Externí náklady vyjádřené v Kč na 1 kWh vyrobené elektřiny - referenční elektrárny ČR.
Pozn.: ceny a parametry roku 2002. (Zdroj: COŽP UK - Melichar - Havránek - Ščasný (2004).)

Externí náklady spojené s výrobou energie z obnovitelných zdrojů (OZE) nejsou nulové, avšak stále o řád nižší než externí náklady technologií využívajících fosilní zdroje. Jejich výše pro nové technologie včetně jejich výroby je do 0,15 Kč/kWh (fotovoltaika) a kolem 0,05 Kč/kWh (vodní a větrná). Z důvodu zachování rovného přístupu bude výše internalizovaných externalit snížena o hodnotu externalit pro technologie OZE.

Externality jaderné elektrárny se pohybují kolem 0,10 - 0,20 Kč/kWh. Metoda ExternE, podle které byly tyto externality kvantifikovány, je však schopna postihnout pouze část negativních dopadů. Z důvodu obtížné kvantifi kace pravděpodobnostních externalit a dalších dopadů spojených se skladováním vyhořelého paliva jako i vycházejíc z principu předběžné opatrnosti, sazba pro elektřinu vyrobenou z jádra bude stanovena na vyšší úrovni než jsou externí náklady doposud kvantifi kované pro část dopadů. V konceptu EDR je sazba daně na elektřinu vyrobenou z jaderné energie stanovena ve výši sazby daně na elektřinu vyrobené ze zemního plynu.

Konstrukce sazeb by měla refl ektovat vliv technologického pokroku ve změně parametrů nových technologií výroby elektrické energie. Externí náklady pro nejmodernější technologii spalující černé uhlí se pohybuje kolem 0,56 Kč/kWh, pro hnědé uhlí 0,72 Kč/kWh a pro zemní plyn 0,25 Kč/kWh. Tabulka 2 uvádí zprůměrované externí náklady pro stávající a nejmodernější jednotlivé druhy technologií výroby elektrické energie a jejich výši v běžných cenách v průběhu období, během něhož bude zaváděná EDR.

Tabulka 9: Výše průměrných externích nákladů, v Kč/kWh v běžných cenách daného roku.

Elektřina vyrobená z topných olejů, mazutu nebo jiných olejů jako i z různých palivových mixů obsahující oleje, hnědé uhlí a lignit je zdaněná stejnou sazbou, jaká je stanovena pro elektřinu vyrobenou z hnědého uhlí a lignitu.

Uvedený příspěvek je výtahem z obšírného materiálu.