Rekonstrukce panelových domů (V)

Obecně se dá říci, že u starších domů uniká oknem asi tolik tepla, jako dvojnásobně velkou stěnou. U starých oken dochází k výrazným tepelným ztrátám větráním netěsnostmi jak mezi rámem okna a sousedním panelem (to platí i pro meziokenní vložku), tak mezi okenním rámem a křídlem okna. Výměnou okna lze dosáhnout podstatně nižších tepelných ztrát prostupem za podmínky, že jsou instalována okna s nižším součinitelem prostupu tepla U. Utěsněním polyuretanovou pěnou po obvodu dojde k vyloučení vlivu těchto spár. Výrazně se tím zmenší větrání a z bytu tak nadměrně neuniká teplo. Na druhé straně je nutné častěji větrat, protože jinak je v bytě velmi vlhký vzduch a dochází ke kondenzaci vodní páry na studených površích.

Při výměně oken je nutné sledovat jeho vlastnosti a vyžadovat takové okno, které splňuje podmínky pro použití v bytové výstavbě s přerušovaným vytápěním (v noci totiž dochází ke snížení vytápěcí teploty a hrozí zvýšená kondenzace vodní páry). Povrchová teplota celého okna, tedy i na skle včetně míst blízko distančního rámečku mezi skly, musí být vždy vyšší, než je teplota daná normou, tedy + 9,7 °C. Pokud výrobce či dodavatel oken není schopen toto doložit, nesplňuje toto okno jednu z podmínek daných platnou normou a hrozí, že se okna budou rosit. Hrozí i výskyt plísní. Tento poměrně přísný požadavek na nejnižší povrchovou teplotu, který vychází z posledních praktických zkušeností s okny, je možné splnit pouze použitím speciálních distančních rámečků mezi skly (nikoliv dříve hromadně používaný hliníkový profil).

Závěrem je třeba připomenout, že po výměně oken dochází ke zvýšení vlhkosti vzduchu v domě. Na nezateplených částech (tedy nejen na stěnách, ale často i na stropech) může následně docházet ke kondenzaci vodní páry se všemi důsledky.