Systémy podpor využívání obnovitelných zdrojů energie (I)

V rámci Evropské Unie jsou v podstatě k dispozici dva systémy vedoucí k vytvoření ekonomických podmínek pro využití obnovitelných zdrojů energie. Dle politik jednotlivých států jsou systémy doplněny o další podporu formou daňových úlev či investiční podporu formou dotací apod.

1) Systém garantovaných minimálních výkupních cen, který se jeví z předchozích zkušeností oproti systému povinných kvót jako jednodušší, stabilnější a pružnější. Je využíván např. v Dánsku, kde byla minimální výkupní cena u elektřiny garantována ve výši 85% průměrné spotřebitelské ceny, nebo v Německu (75% v případě energie z malých vodních elektráren, či z kogenerace a 90% spotřebitelské ceny u energie z větru a fotovoltaických elektráren).

2) Kvótní systém ukládá dodavatelům povinnost zajistit minimální podíl dodávané elektřiny vyrobené z OZE (povinná kvóta). Obchodem s povinnými kvótami vznikají tzv. obchodovatelné certifikáty.

Předpoklady funkčního systému podpory OZE:

• garantovaná životnost každého systému po dobu, po kterou je plánován. (podpůrný mechanismus tak musí být omezen nějakým jasným časovým rámcem - např. 10, 15 nebo 20 lety)
• odstranění všech výlučných překážek, které jsou kladené obnovitelným zdrojům - např. poplatky za připojení k síti, mimořádné poplatky za přenos apod
• systém obchodovatelných certifikátů je možno upřednostnit zejména v případě, že je zaváděn jako přeshraniční systém v celoevropském měřítku
• podpora založená na odstupňovaných výkupních cenách je prozatím nejlepší strategií, dokud nebude zaveden mezinárodní systém obchodování s certifikáty
• nutno zajistit jasné rozlišení mezi neharmonizovanou strategií pro stávající zdroje (odstupňované výkupní ceny) a mezi harmonizovanou strategií (mezinárodní obchod s certifikáty) pro nové zdroje v budoucnu
• pokud si každá země začne zavádět vlastní systém obchodování s certifikáty, vznikne směs různých systémů a velmi narostou transakční náklady na pozdější ustanovení harmonizovaného systému

1) Systém garantovaných výkupních cen

Podstata vychází z logiky, že věci (v našem případě energie), které jsou nějakým způsobem škodlivé je tendence zdanit a vyvážit tak jejich škodlivé vlivy. Příjem z nich pak použít nejlépe na odstranění následků. Stejná logika nás vede k tomu, že se snažíme energie pocházející z obnovitelných zdrojů (s přínosy pro naše životního prostředí, potažmo pro naše zdraví) zvýhodnit, například garantovanou výkupní cenou. Systém garantovaných výkupních cen, který původně vznikl na monopolních trzích, naráží na mnohá úskalí na dnes již trzích liberalizovaných. Monopolní obchodník má výhradní právo prodávat elektřinu v ohraničeném regionu. Jemu tedy bylo možné stanovit povinnost vykupovat elektřinu za určené ceny a umožnit mu, aby zvýšené náklady na nákup elektřiny z obnovitelných zdrojů rovnoměrně rozdělil v tomto regionu mezi konečné odběratele. Míru zatížení konečného spotřebitele stanovil nějaký regulátor, většinou stát.

S liberalizovaným trhem je to horší, zde vznikají problémy. Neexistuje jeden regionálně příslušný obchodník, nýbrž celá řada obchodníků, se stejnými právy a povinnostmi. Vzniká přirozená otázka, koho znevýhodnit, koho zatížit povinností výkupu. Je proto nutné nalézt nástroj, který zajistí pro všechny účastníky stejné zatížení touto povinností.

Nicméně prodej elektřiny na liberalizovaném trhu je předmětem konkurence a tak ani distributorovi ani jím pověřené společnosti nelze zajistit dostatek zákazníků, kteří by povinně vykoupenou elektřinu od něho dále kupovali.

Dalším problémem je zajistit, aby zvýšené náklady na výkup elektřiny z obnovitelných zdrojů byly rovnoměrně rozděleny na všechny konečné uživatele, bez ohledu na to, ke které distribuční soustavě jsou připojeni. To dnešní systém zaručuje. Systém garantovaných výkupních cen lze různými způsoby modifikovat. Místo pevných výkupních cen je možné stanovit pro výrobce elektřiny příplatek k tržní ceně za prodanou elektřinu z obnovitelných zdrojů. U nás je to například zelený bonus. Příplatek může být stanoven absolutní částkou k tržní ceně elektřiny nebo podílem z průměrné prodejní ceny, apod.

K problematice výkupních cen energie zaujímá stanovisko Bílá kniha komise Evropské unie k obnovitelným zdrojům energie, kde je navrženo, aby se minimální výkupní cena elektrické energie z OZE rovnala nákladům na elektřinu v síti nízkého napětí plus 20% prémie za environmentální a sociální přínosy.

2) Systém povinných kvót

Má-li být systém podpory obnovitelných zdrojů nediskriminační, musí se na pokrytí vyšších nákladů na pořízení zelené elektřiny podílet všichni zákazníci. Podmínka bude zajištěna v případě že povinnost pokrytí vyšších nákladů bude uvalena také na konečnou spotřebu, nikoliv jen na poplatky za použití sítí. Toho lze dosáhnout přenesením povinnosti výkupu určité části (procenta, kvóty) zelené elektřiny z obchodníků přímo na konečné zákazníky. Každý zákazník, konečný spotřebitel elektřiny, by v takovém případě měl povinnost nakoupit určité množství této elektřiny, stanovené jako podíl (procento, kvóta) jeho celkové spotřeby. V praxi by tuto povinnost zajišťovali dodavatelé elektřiny.

Systém kvót je nediskriminační a zároveň připouští soutěž mezi dodavateli zelené elektřiny. Obchodník, který bude schopen nakoupit tuto elektřinu levněji, bude mít nižší náklady. Aby byl systém povinných kvót co nejefektivnější, zavádí se často souběžně také systém obchodovatelných certifikátů zelené elektřiny. Tím dochází k oddělení fyzického trhu s touto elektřinou od sekundárního trhu s certifikáty. Výrobce zelené elektřiny obdrží příslušné množství certifikátů a může pak tuto elektřinu prodat na trhu za obvyklou tržní cenu "normální" elektřiny a vícenáklady spojené s výrobou zelené elektřiny mu pokryje prodej certifikátů. Koneční zákazníci a jejich dodavatelé pak mají povinnost nakoupit stanovené množství certifikátů, které odpovídá požadované kvótě za dané časové období.

Popsaný systém povinných kvót a obchodovatelných certifikátů má podstatnou výhodu v tom, že i na liberalizovaném trhu zajišťuje - na rozdíl od systému garantovaných výkupních cen - transparentní a nediskriminační prostředí. Pro investory do obnovitelných zdrojů však znamená podstatnou změnu, neboť i oni jsou vystaveni konkurenci jiných výrobců zelené elektřiny. Systém kvót zajišťuje, že se na trhu spotřebuje (a vyrobí) požadované množství zelené elektřiny, ale nezaručuje, že každý výrobce svou produkci prodá. Ani cena této elektřiny není předem administrativně dána.To samozřejmě vede k větší efektivnosti systému a k nižší zátěži zákazníků, avšak investorům to přináší dodatečná rizika. Administrace systému obchodovatelných certifikátů je náročnější a nákladnější záležitostí než v případě garantovaných výkupních cen.

Stav podpory obnovitelných zdrojů v RAKOUSKU

Podpora obnovitelných zdrojů vychází z energetické daňové reformy, kterou vláda provedla v roce 1996. Daň na elektřinu ve výši 0,003 €/kWh a plyn 0,0435 €/m³ a 20% DPH. Část těchto financí plyne zpět na podporu výstavby zařízení využívajících obnovitelné zdroje v jednotlivých zemích. Cílem stanoveným pro rok 2007 je zvýšení výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů ze současných 71 na 78 %. Největší podíl výroby elektřiny cca 62 % je na velkých vodních elektrárnách a podobně jako u nás ho lze považovat za konečný. U malých vodních elektráren se předpokládá jeho nepatrný růst. Hlavní nárůst se však očekává při výrobě elektřiny ve větrných elektrárnách a z biomasy (ze současných 0,7 na 4 %). Další 3 % budou pocházet z výroby elektrické energie z bioplynu.

V dalších letech byly přijaty změny a doplňky energetického zákona EIWOG 2000, jejichž výsledkem je otevření trhu s elektrickou energií od října 2001. Ze zákona EIWOG je pro obnovitelné zdroje energie nejdůležitější povinnost výkupu elektřiny z elektráren s tzvaným statusem EKO-elektrárny připojených na distribuční systémy za regulované ceny. Nové podíly vykoupené elektřiny z EKO-elektráren na celkovém množství elektřiny dodané konečným spotřebitelům se zvyšují dle následného klíče: minimálně o 1 % k 1. říjnu 2001, 2 % k 1. říjnu 2003, 3 % k 1. říjnu 2005, 4% k 1. říjnu 2007.

V případě nedosažení stanovené hranice zatěžují zemské vlády operátory distribučních soustav poplatky a sankcemi. EIWOG 2000 vytvořil nové schéma obchodování se "zelenými certifikáty", podle kterého se mělo dosáhnout, že dodavatelé elektřiny mají 8 % z celkového dodávaného množství pokryto elektřinou vyrobenou v malých vodních elektrárnách (výkon do 10 MW). S certifikáty se mělo obchodovat na elektronickém trhu, který zabezpečuje Elektrizitäts-Control GmbH. Systém "obchodovatelných certifikátů" malých vodních elektráren zkrachoval a byl nahrazen povinností výkupu prostřednictvím bilanční skupiny.

Velmi příjemné pro konečné zákazníky je, že na účtu za odebranou elektřinu vidí rozdělenu elektřinu podle podílu jednotlivých zdrojů (eko-elektřina, vodní, ze zemního plynu, atd.).

Zákon č.149/2002 "Ökostromgesetz" obdobný jako u nás vycházející z tarifů výkupních cen byl v Rakousku přijat již v červenci roku 2002 a vstoupil v platnost dne 1.1.2003.

Důležité aspekty zákona Ökostromgesetz:

• jednotné tarify za odběr elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou určeny na základě konsensu mezi ministerstvem hospodářství a devíti spolkovými zeměmi (dříve je určovaly jednotlivé spolkové země a u starých instalací platí i nadále)
• povinnost odběru je stanovena u těch instalací, které dodávají elektřinu nejméně v průběhu tří měsíců
• povinnost výkupu má v tzv. regulačních zónách (Rakousko má tři tyto zóny) bilanční skupina vytvořená hlavním dispečerem zóny, která přiděluje nakoupenou elektřinu na základě plánu dodávek jednotlivým obchodníkům s elektřinou
• za přidělenou elektrickou energii platí obchodníci fixní cenu 4,5 €c/kWh bilanční skupině
• výška tarifu za vykoupenou elektrickou energie z obnovitelných zdrojů se určuje na základě výrobních nákladů a musí podpořit dosažení cíle navýšení výroby z obnovitelných zdrojů, které je zakotveno v zákoně
• jsou stanoveny rozdíly u tarifů mezi starými a novými instalacemi (po 1. 1. 2003)
• tarify jsou garantovány nejméně na 13 let
• cílové množství elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů v roce 2007 podle energetického zákona (EIWOG) zůstává zachováno

V příštím díle budou představeny systémy podpor dalších zemí evropské patnáctky.

Literatura:
1. Obnovitelné zdroje energie a jejich uplatnění v České republice, kolektiv autorů ČEZ, 2003
2. Obnovitelné zdroje energie, Doc. RNDr. M. Cenek CSc. a kol. autorů, FCC PUBLIC, 2001
3. europa.eu.int/comm/energy/en/altpres.html
4. www.aee.at
5. www.biom.cz
6. www.eccb.cz
7. www.svn.cz
8. www.enviweb.cz