Zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie

Evropské společenství, do kterého jsme dobrovolně po vlastním uvážení vstoupili a jehož jsme členem již jeden a půl roku, si velmi dobře uvědomuje úroveň a kvalitu životního prostředí na starém kontinentu a nejen tam. Množství vypouštěných znečišťujících látek do ovzduší zanechává stopu na každém z nás. Je nadále neúnosné vzhledem k vyspělosti této části planety a to i přes všechna opatření provedená v uplynulých letech především ve střední a východní Evropě. Energetické potřeby států Evropské unie jsou z 50 % kryty dovozem a v důsledku vyčerpání většiny domácích zásob ropy a zemního plynu se tato závislost bude nadále zvyšovat. Tento stav není udržitelný. Z těchto důvodů považuje naše společenství podporu obnovitelných zdrojů za prioritní opatření ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje.

Evropská unie by byla špatnou organizací, kdyby si nevytyčila směr a cíle. Cíl podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na hrubé spotřebě v roce 2010 byl stanoven a schválen Radou Evropského parlamentu na hodnotu 21 %. Tento cíl, již jednou aktualizován, zůstává nadále doporučený či jinak řečeno indikativní.

Emise CO₂ na jednoho obyvatele České republiky jsou stále o 30 % vyšší, než činí průměr EU. Na jednotku HDP jsou u nás tyto emise nejvyšší ze všech států EU. Ačkoliv je zřejmé, že tyto hodnoty vycházející z historické struktury našeho průmyslu mají svou nespornou vypovídací hodnotu. A snad i proto se Česká republika zavázala v Přístupové smlouvě k Evropské unii výše uvedený indikativní cíl svým dílem podpořit. Zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů ze dne 31. března 2005 vstoupil v platnost dne 1. srpna 2005.

INDIKATIVNÍ CÍL A ÚLOHA ZÁKONA

Obecná ustanovení zákona vymezují jeho předmět a účel, mají zde spíše deklarativní charakter a jsou jakousi preambulí celého zákona. Předmět jeho vzniku je zde výslovně uveden jako klíčové ustanovení vycházející z našeho závazku ke Společenství. "Vytvořit podmínky pro naplnění indikativního cíle podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v České republice ve výši 8 % k roku 2010 a vytvořit podmínky pro další zvyšování tohoto podílu po roce 2010." V rámci států EU není tento cíl přehnaně vysoký, spíše průměrný až podprůměrný. Státy jako Irsko, Dánsko, Belgie či Spojené království by měly v roce 2010 dosáhnout tří až pětinásobného zvýšení tohoto podílu oproti roku 2000. Dle statistiky MPO dosáhl u nás v roce 2004 podíl hrubé výroby elektřiny na tuzemské spotřebě elektřiny 4 %.

Garantem splnění tohoto nejdůležitějšího cíle zákona je Energetický regulační úřad. Zákon mu jednoznačně ukládá stanovit vždy na kalendářní rok dopředu výkupní ceny elektřiny a zelené bonusy tak, aby byl indikativní cíl v roce 2010 splněn. Ukládá mu také vždy k 30. červnu zveřejnit vyhodnocení podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny (Hrubá spotřeba elektřiny je statistický ukazatel elektroenergetiky, který zahrnuje celkovou výrobu elektřiny v ČR včetně vlastní spotřeby elektroenergetických provozů, bilance dovozu a vývozu, ztráty v sítích a spotřeby na přečerpávání v přečerpávacích vodních elektrárnách). Ministerstvo průmyslu a obchodu je pak následně povinno vypracovat analýzu pokroku dosaženého plnění cíle, na kterou bude ERÚ reagovat případným upravením výkupních cen a zelených bonusů pro nadcházející kalendářní rok. V případě pomalého zvyšování podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na celkové hrubé spotřebě elektřiny by měl tedy ERÚ nabídnout vyšší výkupní ceny a vyšší cenu zelených bonusů. Opačně to takto jednoduché není.

Česká republika nemá vhodné podmínky pro rozvoj využití všech druhů obnovitelné energie. Přiložená tabulka vychází z aktuálního stavu a expertních propočtů. Je zřejmé, že díky přijatému zákonu, je naplnění národního směrného cíle možné. Zejména vyšším využitím malých vodních elektráren, větrných elektráren, ale především využitím biomasy a bioplynů.

JISTOTA NÁVRATNOSTI, SYSTÉM VÝKUPNÍCH CEN A ZELENÝ BONUS

Základním pravidlem zákona je dosažení patnáctileté doby návratnosti investic. Tato zaručená doba se vztahuje na ideální běžné zařízení, vycházející z průměrných přírodních podmínek skutečně existujících na území ČR a stávající technické úrovně nových dostupných zařízení a vztahuje se k prosté (nediskontované) návratnosti. Od nich je také odvislá pevně stanovená výkupní cena. Výkupní ceny jsou diferencovány podle specifických nákladů výroby elektřiny v jednotlivých typech zařízení s ohledem na druh zdroje a velikost zařízení. Cílem každého investora tedy bude mít lepší než průměrné parametry jednotlivých projektů využité k výpočtům minimálních výkupních cen a zelených bonusů daných příslušnou vyhláškou (cenovým rozhodnutím) ERÚ. Cenové rozhodnutí bude vydáváno každoročně, vždy na konci kalendářního roku. Ceny však nikdy nesmí být nižší než 95 % hodnoty výkupních cen proti roku předcházejícímu. Ovšem patnáctiletá garance výše výnosů za jednotku elektřiny od roku uvedení zařízení do provozu včetně zohlednění indexu cen průmyslových výrobců nesmí být ovlivněna.

Zákon je tedy kombinací systému pevných výkupních cen používaného např. v Německu nebo ve Francii se systémem zelených bonusů používaným ve Španělsku. Výrobce si může vybrat ze dvou na sobě nezávislých bezprostředních systémů podpory. Buď má možnost nabídnout elektřinu provozovateli distribuční soustavy systémem minimálních výkupních cen. Provozovatel soustavy má v tomto případě povinnost veškerou vyrobenou elektřinu vykoupit. V systému zelených bonusů si výrobce elektřiny musí nejprve sám na trhu najít odběratele pro svojí elektřinu za tržní cenu. Od provozovatele distribuční soustavy po té navíc obdrží prémii v podobě zeleného bonusu. Předpokládá se, že součet tržní ceny elektřiny a zeleného bonusu by měl výrobci zajistit vyšší výnos než v systému pevných výkupních cen. Výrobce, který vyrábí elektřinu pro vlastní spotřebu, má rovněž právo na úhradu zeleného bonusu. Uhradí mu ho provozovatel té distribuční soustavy, na jejímž vymezeném území se výrobce nachází.

Poté, co si výrobce závazně z těchto dvou možností jednu vybral a začal ji využívat, může další změnu systému provést nejdříve za rok. A to vždy pouze k 1. lednu následujícího kalendářního roku.
Aktuální výše výkupních cen a zelených bonusů je umístěna na stránkách portálu TZB-info. Výše výkupních cen a zelených bonusů.

VODA, VÍTR, DŮLNÍ PLYN A SPOLUSPALOVÁNÍ

Velké vodní elektrárny s instalovaným výkonem nad 10 MW jsou podle zákona předmětem podpory. Dosahují však na trhu s elektřinou dostatečných výnosů, byly budovány již před desítkami let a nové zdroje takové velikosti se u nás budou budovat snad jen ve výjimečných případech. Z těchto důvodů pro ně není stanovena vyšší výkupní cena či zelený bonus. Principiálně nesprávné je zamezení podpory větrných elektráren, jestliže jejich instalovaný výkon umístěných na rozloze 1 km² přesáhne 20 MWe. Toto ustanovení, i když je svým způsobem neškodné (vím-li to, nebudu elektrárenské věže takto rozmísťovat), je v zásadě velmi nejednoznačné, neboť existuje nekonečné množství případů vymezení ploch 1 km². Dle autorů zákona se jako nejjednodušším řešením jeví vymezení této plochy jako kružnice o poloměru 564 metrů se středem v ose jakékoliv elektrárny posuzovaného souboru větrných elektráren.

Zákon dále stanoví podporu na zdroj, který nemá s obnovitelnou energií nic společného. Je jím podpora důlního plynu z uzavřených dolů. Byť je tato výstřednost jakkoliv opodstatněna, nelze se s ní jednoznačně ztotožnit. Důlní plyn byl do zákona doplněn při projednávání v Poslanecké sněmovně pravděpodobně díky skvělé lobby dotčených podnikatelských skupin. Je ale nutné říci, že důlní plyn je velmi nebezpečný z hlediska jeho úniku do objektů, kde hrozí riziko samovolných explozí, a zároveň je tvořen převážně metanem. Metan je více než dvacetkrát agresivnější skleníkový plyn než oxid uhličitý, který vznikne jeho spálením. Z těchto důvodů je žádoucí důlní plyn z uzavřených dolů kontrolovaně jímat a stimulovat jeho energetické využívání. Přesto jeho zařazení do tohoto zákona vidím jako neopodstatněné.

Pro výrobu elektřiny z biomasy umožňuje zákon podporu z hlediska zdroje paliva v zásadě trojího způsobu spalování. Především a logicky s nejvyšším ohodnocením podporuje spalování výlučně biomasy. Druhým typem podpory je spalování biomasy a fosilního paliva v jednom topeništi (spoluspalování). Tato podpora je opět (již jednou bylo spoluspalování vehementně preferováno a neúměrně podporováno) do jisté míry diskutabilní, minimálně v nynějším nastavení výše výkupní ceny. Masivní rozvoj spoluspalování lze očekávat především ve velkých zaběhnutých elektrárenských blocích, které jsou obdobně jako velké vodní elektrárny v provozu desítky let. Přesto i zde jsou jisté investice nutné. Třetím systémem podpory je spalování biomasy v jednom topeništi a v druhém fosilní palivo. Vzniklý nosič energie (např. pára) z obou topenišť pak proudí do společného produktovodu (např. parovodu). Obě posledně jmenované možnosti sloučené výroby elektřiny z obnovitelného a fosilního paliva lze podporovat pouze formou zeleného bonusu. Přes dokonalé prováděcí předpisy bude vždy vykazování poměru směsí paliva, skutečného nabytí biomasy, její kvalita a její skutečné využití pro účely výroby elektřiny otázkou.

Závěrem považuji za nutné poděkovat jednomu z nejdůležitějších spoluautorů tohoto velmi potřebného zákona panu Ing. Martinu Klozovi za jeho cenné rady.

Podrobný výklad tohoto zákona je v současné době připravován a měl by vyjít příští rok v nakladatelství Linde.