Inspekční prohlídky výtahů pohledem ČSN EN 81 - 80

Vrátíme-li se do minulosti - do osmdesátých let minulého století - od té doby totiž stále platí vyhlášky Českého úřadu bezpečnosti práce pod č. 18 - 21, zjistíme, že v oboru výtahy se v určité rovině defakto nic nezměnilo oproti jiným technickým oborům.
Trochu to vysvětlím - zmiňované vyhlášky hovořily o tzv. "vyhrazených technických zařízeních" a vyhlášky stanovily některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti. Ve vyhlášce č. 19/1979 Sb se konkrétně hovoří o 18 takových zařízeních, které souvisejí se zdviháním osob nebo nákladů.
Pro dnešní téma nás však zajímají pouze výtahy, které jsou trvalou součástí staveb s nosností nad 100 kg a s výškou zdvihu nad 2m. Protože jsme v Evropské unii, je nutné v této souvislosti zmínit jak EU tuto situaci řeší.
Ze čtyř jmenovaných zařízení jich jsou ve větší části Evropy zařazeny do kategorie "Technická zařízení s výskytem vysokého stupně provozního rizika" již pouze dvě a to :

• tlaková zařízení
  a
• výtahy - a o ty nyní právě jde.

Nebudu zde popisovat mechanismus zařazování výtahů do skupin technických zařízení, ale dále popíši dozor vyšší úrovně nad jejich provozem.

Výtahů je provozováno na území České republiky cca 80 000. To uvádím počet výtahů osobních nebo osobonákladních, tj. takových, které přepravují i osoby. Pak existuje další skupina výtahů nákladních, o kterých se dále zmíním pouze okrajově, hlavně z toho důvodu, že u čistě nákladních výtahů je zapotřebí sledovat daleko méně parametrů a nebezpečí. Drtivá většina osobních výtahů byla vyrobena a nainstalována v období mezi roky 1965 až 1990.
Na všech se podepsala doba, různá cenová omezení platná v době výroby. Tyto "instrumenty" pak udělaly z výtahů technické mrzáčky, protože v určitých technických parametrech tyto výtahy ač nové a montované do nových budov, přesto nesplňovaly technické parametry jejich předchůdců. Výtahy vyráběné v Československu před 2.světovou válkou totiž patřily k evropské špičce té doby, nejen svým estetickým provedením, ale, a to hlavně, svými technickými parametry - výtahy měly klecové dveře, rozměry klecí byly vyhovující i u těch nejmenších nosností - vešel se do nich vozík pro osobu se sníženou schopností pohybu a orientace, existovalo u nich bezpečnostní zařízení, které hlídalo sjezd prázdné klece pouze při zavřených klecových dveřích atd. Největší technické problémy u následně nastupující generace výtahů byla absence klecových dveří, rozměry klece výtahu a jeho celkové provedení. Tyto výtahy jsou tedy nyní provozovány s přiměřenou mírou bezpečnosti, která je daná popisovaným ne zcela odpovídajícím technickým provedením.
Protože trend, který je v Evropě nastolen a je zcela správný, totiž, že je nutné věnovat výtahům zvýšenou míru pozornosti je zakotven i do technických předpisů, dále Vás seznámím s koncepcí dvou takových nových předpisů.
První z nich je předpis - norma vypracovaná sekcí ISO pod označením ISO/TS 14798, vydaná v roce 2000, která stanoví požadavky a postupy pro vypracování analýzy rizik u výtahů a dále pohyblivých schodů a pohyblivých chodníků. Základní koncepci tvoří řada logických kroků, které dovolí systematické studium nebezpečí a odpovídajících příčin a účinků. Defakto se jedná o postup nazvaný "krok za krokem". V postupu analýzy rizik jsou zahrnuty důvody, které k analýze vedou, určení výrobků, postupů, aplikací a stanoveni nebezpečí. Tato norma v České republice vydána nebude, přesto, že je důležitým dokumentem pro aplikaci další normy, o které se dále zmiňuji.

Tato norma pod názvem:

Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů - Existující výtahy - Část 80: Předpisy pro zvyšování bezpečnosti existujících osobních a nákladních výtahů s možností dopravy osob (v Evropě schválena v prosinci 2003) pak vydána bude a to s platností k 1.6. (1.7.) letošního roku. Evropu vedly k vypracování této normy stejné pohnutky - tj. stárnutí výtahového fondu, mix mezi starými a novými technologiemi, stárnutí populace, životnost výtahů atd.

Norma se zabývá:

• roztřiďováním různých nebezpečí a nebezpečných situací, které jsou podrobovány analýze - posouzení rizika
• umožňuje, aby u každého výtahu mohla být provedena inspekce a mohla být stanovena a postupně provedena bezpečnostní opatření a jejich výběr podle výskytu a závažnosti jednotlivých rizik
• uvádí seznam vysokého, středního a nízkého rizika a nápravná opatření, která mohou být provedena k odstranění rizik

Normu mohou mimo jiné použít Inspekční orgány pro informaci majitelů o úrovni bezpečnosti jejich zařízení. Zde se tedy dostávám k samotnému jádru tohoto článku. V České republice byly hlavní zásady metodiky analýzy rizik podle doporučení zmiňovaného předpisu ISO a zásady vtělené do EN zapracovány vstřícně - dopředu - do ČSN 27 4007, která začala platit od 1.4.2001.
Identifikace nebezpečí - nebezpečných situací na výtazích byla servisními firmami prováděna, nicméně majitelé - provozovatelé výtahů si inspekční prohlídky objednávali sporadicky, přesto, že jim byly servisními firmami navrhovány termíny na jejich provedení, majitelům bylo též doporučováno odstranění zjištěných rizik vysoké úrovně i s relativně krátkou dobou na jejich odstranění - totiž 5 let. Teprve po revizi této normy v minulém roce začaly fungovat Inspekční orgány podle záměrů z dřívější doby - ony totiž jako "nezávislá, třetí strana" ve smyslu ČSN EN 45 004 plní úlohu nestranného orgánu, který nalézá provozní rizika buď ve shodě se zjištěními servisní firmy nebo v rozsahu podle skutečného technického stavu výtahu. Pro majitele pak inspekční zpráva může tvořit důležitý dokument pro další provoz výtahu, respektive pro stanovení rozsahu jeho opravy.
Jak uvádím dále, všechny výtahy provozované v panelových domech "mají" provozní rizika všech úrovní - např. u nejběžnějšího výtahu o nosnosti 250 jich je možno nalézt přes 30. Když pohlédneme do evropského předpisu - od června 2004 tedy i českého, zjistíme, že v něm je vytipováno 41 rizik vysoké úrovně, 28 střední úrovně a 9 nízké úrovně. Dále pak nejsou v normě zařazena 3 další rizika, protože jejich řešení přísluší k rozhodnutí jednotlivých členských států - v každé zemi mohou být opatření různě "přísná" - jedná se o opatření k zajištění přístupu pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace (částečně řešeno vyhl. č. 369/2001 Sb., která je však v rozporu s jinou přijatou evropskou normou a dokonce i s evropskou směrnicí), dále rizika, která souvisí s opatřeními proti vandalům a nakonec o opatření k zajištění provozu výtahu při požáru. Tato tři nebezpečí pak musí být podrobena individuální analýze a inspekční orgán musí stanovit úroveň rizika a navrhnout příslušná opatření. Také je nutné se zmínit o skutečnosti, že do této normy bude zahrnuta "národní" příloha, ve které budou uvedena rizika, které Evropa nezná - těch je v této době nalezeno 8 - z čehož jich je 5 s vysokou úrovní a 3 se střední úrovní. Není vyloučeno, že v probíhajícím normalizačním procesu ještě nějaká další rizika přibudou.

Pár slov na závěr:

Dlouhodobým cílem všech zainteresovaných stran je provádění inspekce výtahů k tomu oprávněnými orgány se vší vážností tohoto problému. Na všech provozovaných osobních výtazích by měly být provedeny inspekční prohlídky nejpozději v průběhu příštích pěti let. Výše uvedené se však dotýká okrajově i nákladních výtahů bez dopravy osob. Při jejich provozování je vždy zapotřebí věnovat se dostatečně způsobu jejich užívání - frekvenci, zdvihu, nosnosti apod.

Ve shodě s výkladem ČSN EN 45004 pak mám zato, že orgány činné v této oblasti musí být akreditovány podle typu A normy. Jedině tak pak je možné docílit potřebné nezávislosti a nestrannosti, jak již bylo uvedeno. Činných inspekčních orgánů v této sféře je 9, některé však z nich tuto činnost z různých důvodů neprovádí a jeden z nich nemá potřebné - příslušné osvědčení o akreditaci.
Cílem je dosáhnout stavu, který je možno porovnat s prováděním technických kontrol u automobilů. Nicméně k tomuto konci vede trnitá cesta jak na poli legislativy, tak v dalších oblastech, protože ani Evropa v tomto směru jednotná není.