Větrání a klimatizace ve směrnici 2002/91/ES o energetické náročnosti budov

Pro splnění závazku promítnutí záměru směrnice do národní legislativy se připravuje především novela Zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření s energií. Pro představu o dopadech záměru směrnice publikujeme výběr z dokumentu zkrácený o úvodní odstavce obsahující odkazy na související dokumenty a důvody zpracování směrnice. V tomto zkráceném znění jsou vyznačeny články a odstavce vztahující se k oboru větrání a klimatizace. Charakterickým znakem celého dokumentu je stejná váha, kterou směrnice přisuzuje větrání a klimatizaci a vytápění. Oficiální český překlad plného znění je ke stažení SMĚRNICE 2002/91/ES_CZ a originální znění v angličtině pak ke stažení SMĚRNICE 2002/91/ES_EN.

Článek 1

Cíl

Cílem této směrnice je podporovat snižování energetické náročnosti budov ve Společenství s ohledem na vnější klimatické a místní podmínky i požadavky na vnitřní prostředí a efektivnost nákladů.

V této směrnici jsou stanoveny požadavky, pokud jde o:

1. obecný rámec metody výpočtu celkové energetické náročnosti budov;
2. uplatnění minimálních požadavků na energetickou náročnost nových budov;
3. uplatnění minimálních požadavků na energetickou náročnost velkých stávajících budov, které jsou předmětem větší renovace;
4. energetickou certifikaci budov a
5. pravidelnou inspekci kotlů a klimatizačních systémů v budovách a rovněž o posuzování zařízení pro vytápění, v nichž jsou kotle starší než 15 let.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se použijí tyto definice:

1. "budova": zastřešená stavba se stěnami, v níž se používá energie k úpravě vnitřního prostředí; za budovu se může považovat budova jako celek nebo ty její části, které byly navrženy nebo upraveny pro samostatné užívání;
2. "energetická náročnost budovy": množství energie skutečně spotřebované nebo předpokládané pro splnění různých potřeb spojených se standardizovaným užíváním budovy, což může mimo jiné zahrnovat vytápění, přípravu teplé vody, chlazení, větrání a osvětlení. Toto množství energie se promítá do jednoho nebo několika číselných ukazatelů, které byly vypočteny s ohledem na izolaci, technické ukazatele a charakteristiky zařízení, návrh a umístění ve vztahu ke klimatickým hlediskům, slunečnímu osvitu a působení sousedních konstrukcí, vlastní výrobě energie a jiným faktorům, které ovlivňují potřebu energie, včetně vnitřního prostředí;
3. "certifikát energetické náročnosti budovy": certifikát uznaný členským státem nebo právnickou osobou jím jmenovanou, který udává energetickou náročnost budovy vypočtenou podle metody vycházející z obecného rámce stanoveného v příloze;
4. "CHP (kombinovaná výroba tepla a elektřiny)^***": současná přeměna primárního paliva v mechanickou nebo elektrickou a tepelnou energii při splnění kvalitativních kritérií energetické účinnosti;
5. "klimatizační systém": kombinace všech prvků, které jsou potřebné pro úpravu vzduchu, při níž je teplota regulována, nebo může být snižována; úprava vzduchu může být spojena s větráním, vlhkostí a jeho čistotou;
6. "kotel": kombinovaná tepelná jednotka, která se skládá z kotlového tělesa a hořáku, konstruovaná tak, že teplo vzniklé spalováním je předáváno vodě;
7. "jmenovitý výkon (vyjádřený v kW)": největší tepelný výkon stanovený a zaručený výrobcem, kterého lze dosáhnout při trvalém provozu a při účinnosti uvedené výrobcem;
8. "tepelné čerpadlo": přístroj nebo zařízení, které jímá nízkopotenciální teplo z ovzduší, vody nebo půdy a dodává je do budovy.

^*** Pozn. překl.: CHP - combined heat and power - tzv. kogenerace.

Článek 3

Stanovení metody výpočtu

Členské státy použijí na národní nebo regionální úrovni metodu výpočtu energetické náročnosti budov vycházející z obecného rámce stanoveného v příloze. Části 1 a 2 tohoto rámce je třeba přizpůsobovat technickému pokroku v souladu s postupem uvedeným v čl. 14 odst. 2 a s přihlédnutím k technickým a právním normám používaným v členském státě.

Tato metoda se stanoví na národní nebo regionální úrovni.

Energetická náročnost budovy musí být vyjádřena transparentním způsobem a může zahrnovat ukazatel emisí CO₂.

Článek 4

Stanovení požadavků na energetickou náročnost

1. Členské státy přijmou nezbytná opatření ke stanovení minimálních požadavků na energetickou náročnost budov založených na metodě uvedené v článku 3. Při stanovování požadavků mohou členské státy rozlišovat mezi novými a stávajícími budovami a různými druhy budov. V těchto požadavcích je třeba brát v úvahu obecné podmínky vnitřního prostředí, aby se zamezilo negativním účinkům, např. nepřiměřenému větrání, a také místní podmínky a určené využití i stáří budovy. Tyto požadavky se pravidelně přezkoumávají v intervalech, které nemají být delší než pět let, a v případě potřeby se aktualizují, aby odrážely technický pokrok ve stavebním odvětví.

2. Požadavky na energetickou náročnost se uplatňují v souladu s články 5 a 6.

3. Členské státy se mohou rozhodnout, zda nestanoví nebo neuplatní požadavky uvedené v odstavci 1 u těchto druhů budov:

• budovy a památky úředně chráněné jako součást vymezeného prostředí nebo vzhledem k jejich zvláštní architektonické nebo historické hodnotě, pokud by splnění těchto požadavků nepřijatelně změnilo jejich charakter nebo vzhled,
• budovy užívané pro bohoslužby a náboženské účely,
• dočasné budovy s plánovanou dobou užívání dva roky nebo méně, průmyslové provozy, dílenské provozovny a neobytné zemědělské budovy s nízkou spotřebou energie a neobytné zemědělské budovy používané sektorem, na který se vztahuje národní sektorová dohoda o energetické náročnosti,
• obytné budovy, které jsou určeny k užívání kratšímu než čtyři měsíce v roce,
• samostatně stojící budovy s celkovou užitnou podlahovou plochou menší než 50 m².

Článek 5

Nové budovy

Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby nové budovy splňovaly minimální požadavky na energetickou náročnost uvedené v článku 4.

U nových budov s celkovou užitnou podlahovou plochou větší než 1 000 m² zajistí členské státy, aby před zahájením výstavby byla zvažována a vzata v úvahu technická, environmentální a ekonomická proveditelnost alternativních systémů, jako jsou:

• místní systémy dodávky energie využívající obnovitelné zdroje energie,
• CHP,
• dálkové nebo blokové vytápění nebo chlazení, pokud je k dispozici,
• tepelná čerpadla, za určitých podmínek.

Článek 6

Stávající budovy

Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby se u budov s celkovou užitnou podlahovou plochou větší než 1 000 m², u kterých probíhá větší renovace, snížila energetická náročnost s cílem splnit minimální požadavky, pokud je to technicky, funkčně a ekonomicky proveditelné. Členské státy odvodí tyto minimální požadavky na energetickou náročnost od požadavků na energetickou náročnost stanovených pro budovy v souladu s článkem 4. Požadavky mohou být stanoveny buď pro renovovanou budovu jako celek, nebo pro renovované systémy nebo prvky, pokud jsou součástí renovace prováděné po vymezenou dobu s výše uvedeným cílem snížit celkovou energetickou náročnost budovy.

Článek 7

Certifikát energetické náročnosti

1. Členské státy zajistí, aby při výstavbě, prodeji nebo pronájmu budov byl vlastníkovi nebo vlastníkem potenciálnímu kupujícímu nebo nájemci předložen certifikát energetické náročnosti. Platnost certifikátu nesmí překročit 10 let.

Certifikace bytů nebo bytových jednotek určených k samostatnému užívání v komplexu budov může být založena na:

• společné certifikaci všech budov v případě komplexu budov se společnou otopnou soustavou, nebo
• posouzení jiného srovnatelného bytu ve stejném komplexu.

Členské státy mohou z působnosti tohoto odstavce vyjmout druhy budov uvedené v čl. 4 odst. 3.

2. Certifikát energetické náročnosti budovy musí obsahovat referenční hodnoty, jako jsou platné právní požadavky a kritéria, a umožňovat tak spotřebitelům porovnání a posouzení energetické náročnosti budovy. Certifikát musí být doplněn doporučeními na snížení energetické náročnosti, které je efektivní vzhledem k vynaloženým nákladům.

Certifikáty slouží pouze k poskytnutí informací. Všechny právní nebo jiné účinky těchto certifikátů je třeba řešit v souladu s předpisy jednotlivých členských států.

3. Členské státy přijmou opatření k tomu, aby v budovách s celkovou užitnou podlahovou plochou větší než 1 000 m², jež jsou užívány orgány veřejné moci a institucemi, které poskytují veřejné služby velkému počtu osob, a tudíž je tyto osoby často navštěvují, byl energetický certifikát, ne starší než 10 let, umístěn na nápadném místě dobře viditelném veřejnosti.

Může být rovněž přehledně vystavena řada doporučených a aktuálních vnitřních teplot a v případě potřeby další související klimatické údaje.

Článek 8

Inspekce kotlů

Ke snížení spotřeby energie a omezení emisí oxidu uhličitého členské státy:

1. stanoví nezbytná opatření k zavedení pravidelné inspekce kotlů spalujících neobnovitelná kapalná nebo pevná paliva s jmenovitým výkonem od 20 kW do 100 kW. Tato inspekce se může provádět rovněž u kotlů používajících jiná paliva.
   
   U kotlů se jmenovitým výkonem vyšším než 100 kW se provádí inspekce nejméně každé dva roky. U plynových kotlů může být tato doba prodloužena na čtyři roky.
   
   U zařízení pro vytápění kotli se jmenovitým výkonem větším než 20 kW, které jsou starší než 15 let, stanoví členské státy nezbytná opatření k zavedení jednorázové inspekce celého zařízení. Na základě této inspekce, která rovněž zahrnuje posouzení účinnosti kotle a velikosti kotle v porovnání s požadavky na vytápění budovy, poskytnou odborníci uživatelům poradenství o výměně kotlů, dalších změnách otopné soustavy a o alternativních řešeních; nebo
   
   
2. učiní opatření, aby uživatelům bylo poskytnuto poradenství o výměně kotlů, dalších změnách otopné soustavy a o alternativních řešeních, které může zahrnovat inspekce pro posouzení účinnosti a vhodné velikosti kotle. Celkový dopad tohoto přístupu by měl být v podstatě stejný jako u opatření popsaných v písmenu a). Členské státy, které zvolí tuto možnost, předloží Komisi každé dva roky zprávu o rovnocennosti svého přístupu.

Článek 9

Inspekce klimatizačních systémů

S cílem snížit spotřebu energie a omezit emise oxidu uhličitého stanoví členské státy nezbytná opatření k zavedení pravidelné inspekce klimatizačních systémů se jmenovitým výkonem větším než 12 kW.

Tato inspekce musí zahrnovat posouzení účinnosti klimatizace a velikosti zařízení v porovnání s požadavky na chlazení budovy. Uživatelům bude poskytnuto vhodné poradenství o možném zlepšení nebo výměně klimatizačního systému a o alternativních řešeních.

Článek 10

Nezávislí odborníci

Členské státy zajistí, aby certifikace budovy, vypracování průvodních doporučení a inspekce kotlů a klimatizačních systémů byly prováděny nezávislým způsobem kvalifikovanými a/nebo autorizovanými odborníky působícími samostatně nebo jako zaměstnanci veřejnoprávních nebo soukromoprávních podnikatelských subjektů.

Článek 11

Přezkoumání

Komise, které je nápomocen výbor zřízený článkem 14, vyhodnotí tuto směrnici z hlediska zkušeností získaných během jejího používání a v případě potřeby předloží návrhy, mimo jiné pokud jde o:

1. možná doplňující opatření týkající se renovací v budovách s celkovou užitnou podlahovou plochou menší než 1 000 m²;
2. obecné podněty pro další opatření v oblasti energetické účinnosti v budovách.

Článek 12

Informace

Členské státy mohou přijmout nezbytná opatření k informování uživatelů budov o různých metodách a praktických postupech ke snižování energetické náročnosti. Komise bude členským státům na jejich žádost nápomocna při vedení příslušných informačních kampaní, které mohou být předmětem programů Společenství.

Článek 13

Přizpůsobení rámce

Body 1 a 2 přílohy budou pravidelně přezkoumávány v intervalech, které nesmějí být kratší než dva roky.

Všechny změny nezbytné pro přizpůsobení bodů 1 a 2 přílohy technickému pokroku budou přijaty v souladu s postupem uvedeným v čl. 14 odst. 2.

Článek 14

Výbor

1. Komisi je nápomocen výbor.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na ustanovení článku 8 zmíněného rozhodnutí. Lhůta uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je 3 měsíce.

3. Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 15

Transpozice

1. Členské státy uvedou v platnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí s účinností od 4. ledna 2006. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy mohou v případě nedostatku kvalifikovaných a/nebo autorizovaných odborníků nárokovat dodatečnou lhůtu tří let pro plné uplatňování ustanovení článků 7, 8 a 9. Členské státy, které tuto možnost využijí, uvědomí Komisi s příslušným odůvodněním a časovým rozvrhem pro další provádění této směrnice.

Článek 16

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Článek 17

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 13. prosince 2002.

Za Evropský parlament	Za Radu
předseda	předseda
P. COX	M. FISCHER BOEL

---

PŘÍLOHA

Obecný rámec pro výpočet energetické náročnosti budov (článek 3)

1. Metoda výpočtu energetické náročnosti budov musí zahrnovat alespoň tato hlediska:

1. tepelné charakteristiky budovy (obvodový plášť, vnitřní příčky apod.). Tyto charakteristiky mohou rovněž zahrnovat průvzdušnost;
2. zařízení pro vytápění a zásobování teplou vodou, včetně jejich izolačních charakteristik;
3. klimatizační zařízení;
4. větrání;
5. zabudované zařízení pro osvětlení (zejména nebytový sektor);
6. umístění a orientace budovy, včetně vnějšího klimatu;
7. pasivní solární systémy a protisluneční ochrana;
8. přirozené větrání;
9. vnitřní mikroklimatické podmínky, včetně návrhových hodnot vnitřního prostředí.

2. Při výpočtu se má v případě potřeby brát v úvahu příznivý vliv těchto hledisek:

1. aktivní solární systémy a jiné otopné soustavy a elektrické systémy využívající obnovitelné zdroje energie;
2. elektřina vyráběná formou CHP;
3. dálkové nebo blokové otopné a chladicí soustavy;
4. denní osvětlení.

3. Pro tento výpočet mají být budovy přiměřeně členěny podle druhů, např.:

1. rodinné domy různých typů;
2. bytové domy;
3. administrativní budovy;
4. budovy pro vzdělávání;
5. nemocnice;
6. hotely a restaurace;
7. sportovní zařízení;
8. budovy pro velkoobchod a maloobchod;
9. jiné druhy budov spotřebovávajících energii.