Diskuze o energetické koncepci státu

Zbyněk Fiala, šéfredaktor týdeníku Ekonom:
Nedávno jsme měli takovou příležitost, mluvit o těchto věcech podrobně, protože jednou za 2 roky se aktualizuje státní energetická koncepce a zdá se, že tato koncepce je zaměřena na to, že energetika bude spíš růst a ekonomika ať ji dohoní. Není to trochu divné? Není to nebezpečné? Není Česko příliš zranitelné tím, že váže mnoho peněz, mnoho zdrojů na něco, co nedokáže využít?

Ing. Martin Pecina, MBA, náměstek ministra průmyslu a obchodu:
Spotřeba elektrické energie, pokud hovoříme o elektrické energii, tak je úzce svázána s geografickou polohou země a životní úrovní. Já tady odpovědně říkám, že spotřeba elektrické energie poroste tak, jak poroste náš hrubý domácí produkt a jak poroste naše životní úroveň, až se dostaneme někde na úroveň zemí EU.

Zbyněk Fiala, šéfredaktor týdeníku Ekonom:
Pane náměstku, tohle to se nepotvrdilo v minulých letech. HDP mírně stoupal a ta spotřeba naštěstí se chvilinku přibrzdila.

Ing. Martin Pecina, MBA, náměstek ministra průmyslu a obchodu:
Protože u nás klesala průmyslová produkce. Ale znovu opakuji, spotřeba elektrické energie na jednoho občana u nás je dost hluboce pod evropským průměrem a proto není žádný důvod očekávat, že tato ušlechtilá energie, spotřeba této ušlechtilé energie u nás bude klesat. Pochopitelně neočekáváme další nárůst spotřeby uhlí a těch primárních energetických zdrojů, ale to hovoříme o něčem jiném. Pokud se týká elektrické energie, tak té nespotřebováváme hodně v žádném případě.

Zbyněk Fiala, šéfredaktor týdeníku Ekonom:
Vidím nesouhlas na levém křídle. Pane Bursíku, myslíte si, že opravdu jsme na tom stejně jako jiní?

RNDr. Martin Bursík, konzultant MŽP:
Já myslím, že ten tradiční přístup státu, jak přistupuje k energetické politice, nejprve je potřeba obhájit očekávající stoupající trend ve spotřebě elektřiny a poté je možno plánovat energetické zdroje, já si myslím, že už to nepatří do dnešní doby. Dneska máme liberalizovaný trh. Existuje konkurence ve výrobě a v obchodování s elektřinou, takže ta role státu je daleko nižší, nežli byla v době přirozených monopolů a s touhle tezí základní já nesouhlasím a opírám se o to, že spotřeba elektřiny na hlavu v ČR je na průměru EU. My sedíme v té statistice přesně mezi Rakouskem a Německem a je to dáno tím, že spotřeba v domácnostech je skutečně nižší. Naše domácnosti nejsou tak vybavené a dá se očekávat růst v domácnostech, ale spotřeba průmyslu je vyšší. V přepočtu parity kupní síly my spotřebujeme 1,7 x více na výrobu jednotky HDP nežli Evropa. Čili dá se očekávat, že bude klesat energetická náročnost ekonomiky, průmyslové výroby, bude stoupat náročnost v domácnostech, ale zhruba se ustálíme na tom evropském průměru. Čili podle mého názoru se dá očekávat vlastně stabilní spotřeba elektřiny a podle toho bychom také měli se dívat na ty občas trochu megalomanské produkce, jak budeme neustále potřebovat další a další energii.

Zbyněk Fiala, šéfredaktor týdeníku Ekonom:
Já si myslím, že obraz toho, kolik elektřiny potřebujeme a kolik jí máme, ukazuje export elektrické energie, kde v podstatě vyvážíme všechno, co se vyrobí v Temelíně.

RNDr. Martin Bursík, konzultant MŽP:
A Dukovanech.

Zbyněk Fiala, šéfredaktor týdeníku Ekonom:
Pomůže nám trh?

doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc., děkan fakulty národohospodářské VŠE:
Co se týká otázky, zdali pomůže trh, tak trh pomůže, ale ten trh nemůže být deformován a ten trh jsme tady po celá 90. léta měli deformovaný. Zpočátku 90. let byl velmi silně deformovaný a to například rozhodnutím vlády o podpoře přímotopů. Na to si všichni velmi dobře vzpomínáme. Díky této podpoře výrazně vzrostla spotřeba elektrické energie a taky si pamatujeme, že to byl velmi silný argument pro dostavbu Temelína. V současné době, kdy přímotopy už se nepodporují a nejsou vůbec atraktivní jako zásadní médium pro vytápění v rodinných domcích, tak už si je samozřejmě občané ČR ani nepořizují a to je významný faktor, proč ta spotřeba elektrické energie u nás nedosahuje takových výšin, jak byla plánovaná v 1. polovině 90. let. Takže tento velmi krátkozraký zásah státu vytvořil očekávání vysoké spotřeby elektrické energie, k čemuž stát přizpůsobil zdroje na výrobu elektrické energie, které se dnes tolik liší od té současné reálné spotřeby. Proto tedy vyrábíme tolik navíc a stáváme se jakousi elektrárnou Evropy.

Zbyněk Fiala, šéfredaktor týdeníku Ekonom:
Peníze tekly do energetiky z mnoha stran. Teď jsme v tom, teď se nemůžeme bránit, teď musíme vyvážet elektřinu, abychom zaplatili dluhy, které jsme si takhle vytvořili. Jsme v zajetí energetického sektoru.

Ing. Martin Pecina, MBA, náměstek ministra průmyslu a obchodu:
Elektřinu vyvážíme, protože naše zdroje jsou konkurence schopné. Vývoz elektřiny je vývoz zboží s vysokou přidanou hodnotou. Velice sofistikovaného zboží, zejména pokud se týká jaderných elektráren. Já skutečně nevidím důvod ani možnost, jak by měl stát omezovat export elektrické energie, ale my si musíme uvědomit, že výroba elektrické energie, to je velký rozsah od nějakých 4000 MV hod v noci po 10 GV ve špičce a v tom rozmezí, na to horní rozmezí my musíme mít naddimenzované zdroje, ty přebytky výkonu, které vlastně jsou v každém státě, jednotlivé státy vyvážejí podle toho, jestli jsou konkurenceschopné nebo nejsou. O tom to je. Čili export elektrické energie z Česka rozhodně není nic ztrátového. O tom koneckonců hovoří i hospodářské výsledky ČEZu.

Zbyněk Fiala, šéfredaktor týdeníku Ekonom:
Já jsem se díval na mezinárodní porovnání cen, nikoliv řekněme cen těch prodejních, já je neznám úplně přesně i když někdy jsou uváděny, ale nevím, jestli jim mám věřit, ale nákladů, které se promítají do cen elektřiny. V Česku je to asi na 60% dlouhodobě uznávaných nákladů, protože se nepočítají takzvané externality a je jich hodně u energetiky. Je to poškozování životního prostředí, hluk, nemocnost vyšší, lidé odcházejí zlomeni do důchodu a spotřebují obrovskou lékařskou péči. Možná, že bychom si o těch externalitách, které prostě neplatíme, ale měli bychom platit, měli říct něco víc.

doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc., děkan fakulty národohospodářské VŠE:
Váš popis situace je správný pane Fialo. Nicméně tam je naprosto zásadním klíčem jejich oceňování a to je záležitost kterou neumíme. To je jedna věc a druhá věc, kterou neumíme dobře, je vynucování vlastnických práv. To znamená ty, na něž je právě přeneseno břemeno, které souvisí s výrobou elektrické energie. To je například ta zátěž na přírodu, na obyvatele. Ti si neumí tu škodu, která je na nich páchána, to jak jim je poškozováno vlastnictví, například zemědělcům jejich pole, tak si to neumí vymoci a to právě proto, že v této zemi, ale bohužel je to i v jiných zemích EU, legislativa v této oblasti příliš nepokročila a vlastnická práva se vymáhají velmi těžce.

RNDr. Martin Bursík, konzultant MŽP:
Já zabrousím kolegovi jako ekolog do branže. Já jsem se naučil od ekonomů, se kterými spolupracuji, že nejlepší informací, která ovlivní chování spotřebitele, je cena, jestli se mnou souhlasíte. Internalizace externalit, což je hrozný pojem, kdo mu má rozumět? Prostě jde o to, že my vyrábíme tu energii s velkými důsledky negativními na životní prostředí. Energetika odpovídá za 42% emisí nejvýznamnějšího skleníkového plynu CO₂ a to, že vyvážíme elektřinu a že v tom je přidaná hodnota, že bychom si měli tleskat, je na úkor kvality života, kterou tady vlastně občané, která je zase státem poskytována občanům. Prostě specifické emise na obyvatele je CO₂, oxidu siřičitého, oxidu dusíku, polétavého prachu. Udělali jsme obrovský kus práce, jsou v tom desítky miliard korun v odsíření, je to mimořádně úspěšný příběh, ale jakmile se začneme dívat dopředu na Evropu, tak jsme na tom hůře v průměru o 40%. Téměř z poloviny za to může energetika a s tím něco musíme dělat. Ten nástroj, který my pokládáme, a vlastně resort životního prostředí, za nejúčinnější, je ekologická daňová reforma. Zvýšit spotřební daně u jednotlivých primárních zdrojů energie, černé uhlí, hnědé uhlí, plyn i jádro a zvýšit ty spotřební daně diferencovaně. Odlišit tu spotřební daň, jak právě zatěžují ŽP. Ten koncept, to není žádná divočina, to je v souladu se směrnicí EU, EK, která byla přijata v listopadu evropskou Komisí o zdanění energetických výrobků a elektřiny. My tenhle koncept připravujeme a je velmi významný, protože on by měl vlastně dát informaci jak spotřebiteli, které topení se mu v budoucnu vyplatí a jak budou se vyvíjet ceny, ale zároveň by měl dát informaci i tomu sektoru energetickému, protože tam bude docházet k inovacím a k obnově a měli by vlastně ti investoři vědět, jak se budou vyvíjet spotřební daně u jednotlivých typů primárních zdrojů energie.

Ing. Martin Pecina, MBA, náměstek ministra průmyslu a obchodu:
Hovořilo se tady o odsíření. To je skutečně velmi úspěšný příběh a udělali jsme mnoho pro ŽP, ale je to také případ toho, jak jsme vpředu za Evropou, protože v žádném případě není pravda, že by v EU byly všechny elektrárny a koksovny a energetické procesy odsířeny. Nejenom v přistupujících zemích, ale ani v Itálii, ve Francii, ve Španělsku tomu tak prostě není, s výjimkou snad Německa. Čili je to samozřejmě vždycky na úkor něčeho. Produkce uhlí se za posledních 13 let snížila na polovinu a za dalších 30 let ji chceme snížit opět na polovinu, ale nemůžeme si představovat, že prostě naráz přestaneme těžit uhlí a v tomto státě se nic nestane. Musíme ten proces rozložit v čase, musíme to dělat rozumně tak, aby desetitisíce lidí, kteří jsou tam zaměstnaní, našlo práci někde jinde, rekvalifikovalo se, přišli jiní investoři. Čili není možné udělat teď zásah a říct, teď přestáváme těžit, teď přestáváme vyrábět elektrickou energii, teď máme prostě všechno vysoko nad EU ekologizováno. Prostě tento přístup není možný a já jsem samozřejmě pro, abychom volili rozumný přístup ochrany prostředí. O tom není sporu.

Zbyněk Fiala, šéfredaktor týdeníku Ekonom:
Ale stále máme největší produkci oxidu uhlíku na hlavu v Evropě.

Ing. Martin Pecina, MBA, náměstek ministra průmyslu a obchodu:
To je pravda, ale oxidy uhlíku se samozřejmě ekologizovat nedají. To je otázka množství výroby a my jsme stát, který vyrábí pořád ještě poměrně hodně oceli, my jsme stát, který vyrábí hodně elektrické energie a nikdy se nebudeme srovnávat s agrárními státy, jako je Řecko nebo Španělsko. Prostě u nás je to dáno strukturou průmyslu, ale zase si nedělejme iluze. Oxid uhličitý ŽP v ČR nezatěžuje, ten prostě působí globálně a působí po nějakých 20 - 30 letech a nechtějme jako malá ČR zachraňovat svět, když ten náš příspěvek do toho procesu je hluboce pod 1%, kdežto USA, které produkují 34% škodlivin CO₂, tak ty prostě řekly, že přistupovat nebudou. Čili ať nezachraňujeme ten náš maličký dílek světa na úkor našich obyvatel...

RNDr. Martin Bursík, konzultant MŽP:
My jsme vstoupili do evropské rodiny a evropské společenství nezávisle na tom, jestli kjótský protokol je účinný a nebo není. Je společenstvím, které táhne politiku ochrany klimatu a je velmi aktivní v téhle oblasti a my jsme na tom zatím dobře, protože referenční rok 1990, ke kterému se vztahuje ten závazek, byl pro nás mimořádně výhodný a my jsme snížili emise o 21,5%, náš závazek je 8%, ale je potřeba se dívat dopředu. Už v tuhle chvíli se vedou diskuse, jak bude vypadat ten nový závazek, to post Kjóto vyjednávání a tady je potřeba znovu zopakovat to, že specifické měrné emise CO₂ na obyvatele jsou o 4,2% vyšší, nežli v Evropě. My produkujeme na obyvatele 12,45 tuny za rok a v EU 8,6 tuny. U oxidu siřičitého, jak jste to tady vykládal, my také o 41% vyšší máme měrné emise na obyvatele, nežli je průměr EU. To není taková pohádka, že bychom tady byli lépe než Evropa. Nejsme na tom lépe než Evropa a proto je potřeba něco dělat.

Ing. Martin Pecina, MBA, náměstek ministra průmyslu a obchodu:
Přirozeně obchodování s emisemi patrně fungovat začne. Já bych chtěl, aby skutečně ČR, protože to, co říkal pan Bursík, samozřejmě je pravda, snížili jsme v posledních 13 letech emise značně a jsme téměř 20% pod tím naším kjótským závazkem. Má představa, a očekávám, že i představa našeho českého průmyslu, je taková, že bychom dneska za to měli něco inkasovat. Jiné státy, které od roku 1990, kdy byla ta hladina nastavená, zvyšovaly emise CO₂, tak by dnes českému státu, respektive českému průmyslu, českým firmám měly dnes platit. Čili ty povolenky odkupovat. Pokud to nastavíme tak, jak například chce Ministerstvo ŽP, abychom si dali jaksi vzletné cíle, tak potom české firmy budou platit naopak těm státům, těm firmám, které tyto kroky neučinili jako ČR, ale jestliže je tady nastavený systém obchodování, tak chceme dostat zaplaceno nejenom za to, co budeme snižovat do budoucna, ale i za to, co jsme snížili v minulosti, když ostatní začali třeba vyrábět ocel na náš úkor. Chceme, aby český průmysl dostal, co mu patří.

Zbyněk Fiala, šéfredaktor týdeníku Ekonom:
Dobře, jsme u strategií, ale co v této věci může stát? K čemu vlastně jsou státní energetické koncepce? Co můžete ovlivnit? Co může ovlivnit? To je názor na vás i pro všechny ostatní.

Ing. Martin Pecina, MBA, náměstek ministra průmyslu a obchodu:
Já si myslím, že energetická koncepce říká, kam by stát chtěl směřovat. Samozřejmě závisí zejména na soukromých investorech, kde budou chtít investovat, ale stát si nechá určitě v rukou minimálně 2 silné nástroje. Zaprvé autorizace nových zdrojů, to znamená, budeme říkat investorům například, jestli můžou postavit novou hnědouhelnou elektrárnu, která bude znečišťovat ovzduší nebo jestli povolíme pouze takové elektrárny, které znečišťovat nebudou. To je jeden nástroj a druhý nástroj, který přímo předepisuje legislativa EU, musíme si nechat možnost, aby stát sám vypisoval tendry nebo sám investoval do energetických zdrojů v době krize.

Zbyněk Fiala, šéfredaktor týdeníku Ekonom:
Povolování, investice. Co tomu říkáte?

doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc., děkan fakulty národohospodářské VŠE:
Těch nástrojů má stát mnohem a mnohem více a to jsou například nástroje typu odběr elektrické energie z takzvaných ekologických zdrojů, to znamená povinné odběry, stanovování minimálních cen této energie, návratnost investic, to znamená, že je tam nějaká hranice, já nevím 15 let, do kdy se taková investice musí zaplatit a podle toho jsou tedy stanovovány ty minimální ceny. Pak, jak tady zmínil pan RNDr. Bursík, jsou to ekologické daně, které významně taky ovlivňují energetiku. Já se domnívám ale, že čím více těchto nástrojů stát má, tak tím je ta energetická politika horší, protože ty nástroje působí proti sobě, to znamená, že stát na jedné straně podporuje to, co ze stejných peněz, stejných daňových poplatníků sanuje nebo důsledky toho musí platit. Takže tam je třeba ty nástroje skutečně používat velmi opatrně a platí tam, čím méně, tím lépe.

Jiří Zeman, SEVEn - náměstek ředitele:
Vzhledem k té koncepci, tam je myslím zásadní její dlouhodobost a závaznost. Nejde o to, máme zkušenosti z minulosti, kdy byla koncepce nebo politika, která se změnila ještě dřív, než byla vytištěná, když to řeknu trošku s nadsázkou. Koncepce by měla skutečně vytvářet jakousi dohodu mezi těmi hlavními politickými stranami nebo tou veřejností a stanovit ty hlavní zásady tak, aby tomu všichni věřili, že se to skutečně stane. Pokud ta koncepce je jenom na papíře a obsahuje opatření, které jdou částečně proti sobě, jak říkal pan Schwarz, pak to vytváří spíš zmatek a ten užitek z toho velký není.

Zbyněk Fiala, šéfredaktor týdeníku Ekonom:
Kde to jde proti sobě?

Jiří Zeman, SEVEn - náměstek ředitele:
Nezávislost i na ostatních zemích EU, na ostatních zemích, které jsou součástí vnitřního trhu. Tam už myslím, že to může být předmětem otázky.

Libor Dušek, PhD., CERGE Univerzita Karlova:
Je velmi paradoxní ta formulace nejenom nezávislosti na dovozech z politicky citlivých zemí, to bych ještě chápal, ale vůbec nezávislosti jako takové na cizině. Myslím si, že je to naprostý výsměch tomu, že jsme se stali členy EU. Jestli si to někdo v Bruselu přečte, tak s trochou nadsázky by měl požádat o naše vyloučení, protože to je naprosto nepochopení toho, že EU je opravdu jednotný trh a jakákoli nezávislost nás ve vztahů ke zdrojům ze Španělska nebo z Finska je úplně stejná, stejně iluzorní, stejně absurdní myšlenka, jako když by v americkém státě Michigan uvažovali o tom, že dováží příliš uhlí z Ohia nebo něco takového. Je naprosto absurdní nad tím uvažovat uvnitř EU.

Ing. Martin Pecina, MBA, náměstek ministra průmyslu a obchodu:
To bude absurdní v okamžiku, až budeme mít jednotný dispečink a až jednotlivé národní státy nebudou zodpovědné za stabilitu své sítě a za vybalancování svých odchylek. Do té doby, dokud tomu tak není, tak český stát je zodpovědný za to, že v té špičce si vyrábí nebo kupuje někde elektrickou energii. Tak potom to skutečně bude absurdní, tak jako dneska by bylo absurdní, kdybychom to chtěli po kraji, ale tak tomu prostě zatím není.

Libor Dušek, PhD., CERGE Univerzita Karlova:
To je u všech ostatních paliv, u ropy, uhlí. Je tam taková snaha být trošku ten izolovaný.

Ing. Martin Pecina, MBA, náměstek ministra průmyslu a obchodu:
Jednotný trh je něco jiného než bezpečnost dodávek a než stabilita systému. To je něco jiného a ta zodpovědnost je jednoznačně na státech.

doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc., děkan fakulty národohospodářské VŠE:
Já jestli mohu jenom velmi krátce. Zkušenost z USA velmi negativní ukázala, že právě přeregulovaný trh snížil bezpečnost dodávek. Přeregulace byla důvodem snížení bezpečnosti.

Ing. Martin Pecina, MBA, náměstek ministra průmyslu a obchodu:
Tím jsem velmi pobaven, protože naopak USA vyvlastnily část sítí zpět do státního vlastnictví a důvodem, jednoznačným důvodem nejenom v USA, ale i v Itálii byla právě liberalizace a toky, které prostě v těch vedeních tečou nezávisle na jakémsi plánování těch centrálních dispečinků.

Zbyněk Fiala, šéfredaktor týdeníku Ekonom:
Pánové, závěrečná otázka. Kdybychom se sešli za pět let nad stejným tématem a bavili se o tom, které vlivy převážily, jestli převážila výhodnost toho, že prodáváme elektřinu a že jsme vlastně dodavatelem Evropy nebo jestli převážily jiné vlivy, které přinutí i nás, nejenom to okolí v Evropě, k větší energetické účinnosti, k větším úsporám a jaký bude efekt těchto opatření? Bude energie dražší nebo levnější? Co si myslíte?

Ing. Martin Pecina, MBA, náměstek ministra průmyslu a obchodu: Energie bude samozřejmě za pět let poněkud dražší, ale ten nárůst nebude nijak dramatický. Samozřejmě budeme zvyšovat svou energetickou účinnost, zvyšovat efektivitu a věřím, že i za pět let budou naše energetické firmy dostatečně silné, aby byly partnerem v Evropě a aby exportovaly.

Zbyněk Fiala, šéfredaktor týdeníku Ekonom:
Čili budeme zvyšovat účinnost i export?

Ing. Martin Pecina, MBA, náměstek ministra průmyslu a obchodu:
Určitě.

Jiří Zeman, SEVEn - náměstek ředitele:
Já myslím, že hlavně bude záležet na tom, co stát udělá, jaké podmínky nastaví. Jestli ty podmínky budou jasné, předvídatelné a umožní teda dobré dlouhodobé rozhodování pro investory. Jestli ta regulace, tam kde zůstává, při těch přenosových cestách například, jestli budou efektivní a jestli teda to povede skutečně k efektivní konkurenci na trhu nebo ne.

Zbyněk Fiala, šéfredaktor týdeníku Ekonom:
Dražší? Levnější?

Jiří Zeman, SEVEn - náměstek ředitele:
To záleží i na jiných věcech, na vývoji světových cen energie.

Zbyněk Fiala, šéfredaktor týdeníku Ekonom:
Nechcete předpovídat.

Libor Dušek, PhD., CERGE Univerzita Karlova:
No jestli se opravdu realizujou ty vize, které jsou ve státní energetické koncepci, tak myslím, že tady za několik let budeme mít velký energetický sektor, protože v těch vizích je neustále přikrmovaná snaha tady stavět více zdrojů, otevřít územní limity těžby hnědého uhlí, dokonce i jaderná elektrárna v daleké budoucnosti. Zároveň tady bude elektřina dražší než dnes, protože se plánujou docela divoká opatření na podporu zelené energie, která je bohužel velmi drahá a plánují se také vyšší daně právě na elektřinu.

doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc., děkan fakulty národohospodářské VŠE:
Přesně to. To byla přesná analýza. Budeme mít větší energetický sektor a energie bude daleko dražší, což bude činit velké problémy dalším průmyslovým odvětvím. Takže já bych jaksi tady neplakal nad dodržováním ekologických limitů na Ukrajině, ale spíš bych se zabýval tím, jak vytvořit dobré podnikatelské prostředí pro zbytek této ekonomiky, protože česká ekonomika přece se nerovná pouze energetice. Takže buďme rádi, pokud nám někdo ze zahraničí bude dodávat levnější energii, protože když ta dodávka znamená konkurenci pro naše výrobce, tak tím se bude snižovat i cena domácí energie, to je zcela jednoznačné. To přece potřebujeme pro naše výrobce. Potřebujeme to i pro naše domácnosti, abychom platili za energie skutečně cenu, kterou si můžeme dovolit, takovou cenu, aby česká ekonomika a český průmysl mohl růst, protože on ten růst potřebuje, protože stále se nám nedaří dohánět EU.

RNDr. Martin Bursík, konzultant MŽP:
Jako máme šanci, kdybychom za pět let se sešli, tak sdělit dobrou a špatnou zprávu. Ta špatná zpráva z mého pohledu environmentální je taková, že struktura té velké energetiky, to znamená dvě jaderné elektrárny, plus hnědouhelné elektrárny, ta se nezmění, protože za pět let ještě stále budou účinné, budou fungovat, to znamená, že ta bilance těch vývozů, ten velký přebytek výroby se bude muset někde uplatňovat. A k té inovaci technologické toho velkého segmentu té energetiky dojde někdy kolem roku 2015, kdy ty elektrárny dožijí v severozápadních Čechách a dojde k obnově jejich a to bude velmi důležitý moment, co se stane potom. Tak to je ta špatná zpráva z mého pohledu. Ta dobrá zpráva by mohla být, jestliže to stát uchopí za správný konec, že využije toho období a bude se koncentrovat a bude vytvářet podmínky pro podnikání v té malé energetice - obnovitelné zdroje energie, úspory, decentralizované zdroje. Jsme tady neotevřeli otázku bezpečnosti, to je ohromná výzva pro bezpečnost, protože ten silný systém, který je závislý na vysokonapěťové soustavě, je velmi jaksi zranitelný. Stačí, když někdo zaútočí na tu přenosovou soustavu a najednou se celé hospodářství zhroutí. Já si myslím, že ta poptávka po tom mít to doma, být nezávislý, mít decentralizované zdroje, ta bude stoupat ...