Využití obnovitelných zdrojů energie v české vědecké stanici v Antarktidě

S ohledem na to, že stanice má být využívána (podobně jako velká většina ostatních stanic) jen v průběhu antarktického léta - od listopadu do konce března, mohly připadat při projektování a pozdějším provozu v úvahu všechny druhy obnovitelných zdrojů, na jaké jsme již dnes v Evropě zvyklí:
sluneční energie
energie větru
přečerpávání tepla
energie z pyrolýzy spalitelných odpadů

Při projektování vlastní stavby stanice byly vzaty v úvahu všechny pozitivní i negativní poznatky ze stanic již existujících. Čím starší stanice v Antarktidě existují, tím jsou energeticky náročnější a prakticky jediným zdrojem energie jsou elektrické generátory poháněné spalovacími motory, bez využívání odpadního tepla. Tento způsob byl sice v projektu také použit, ale jen ve funkci záložního zdroje a s využitím odpadního tepla. Tak bude spotřeba fosilních paliv v české antarktické stanici (a tím i emise do prostředí) minimální ze všech srovnatelných stanic. Při projektování obnovitelných zdrojů energie pro stanici byly na ČVUT, Fakultě strojní, Ústavu techniky prostředí, použity klimatické údaje desetiletých měření na polské stanici Arctowského. Tato stanice se nachází na ostrově King George I v souostroví Jižní Shetlandy.

Předpokládaná spotřeba tepla na vytápění a větrání
Stavba je koncipována jako nízkoenergetický dům se součinitelem prostupu tepla obvodovými stěnami maximálně 0,2 W/m²K, střechou a podlahou maximálně 0,18 a okny maximálně 1,1 W/m²K. Konstrukce stavebních prvků je sendvičová, vrstva pěnového polystyrenu je z obou stran opláštěna dřevem. Stavební dílce jsou spojovány způsobem pero - drážka a pojištěny proti pohybu kovovými sponami.

Tepelné ztráty stavby za těchto podmínek, počítané na výpočtovou teplotu - 15 °C antarktického léta, budou 8,3 kW při vnitřní teplotě + 23 °C, při průměrné venkovní teplotě za antarktické léto v této oblasti + 1,5 °C je průměrná tepelná ztráta objektu 4,7 kW. Vezme-li se v úvahu předepsaná výměna vzduchu buď podle počtu osob (300 m³/h nebo nuceným větráním minimálním násobkem 0,6 objemu stavby za hodinu, tedy 400 m³/h čerstvého vzduchu, bude činit tepelná ztráta větráním (bez rekuperace) průměrně 2,9 kW, maximálně 4,77 kW a celková ztráta maximálně a s přirážkami 13,07 kW. Průměrná tepelná ztráta během léta bez uvažování rekuperace tepla z odváděného vzduchu by pak byla asi 7,6 kW.

Spotřeba energie na vytápění objektu za antarktické léto bude:
120 dnů . 24 hodin . 4,7 = 13 536 kWh

Celkový tepelný příkon na vytápění a větrání:
a) výpočtový Q = 8,3 + 4,77 = 13,07 kW bez rekuperačního výměníku
výpočtový s 50 % rekuperací ze vzduchu : Q = 8,3 + 2,4 = 10,7 kW

b) průměrný Q = 4,7 + 2,9 = 7,6 kW bez rekuperace tepla ze vzduchu
průměrný Q = 4,7 + 1,45 = 6,15 kW s 50 % rekuperací tepla ze vzduchu

Celková spotřeba tepla na vytápění a větrání za léto bude:
13 536 + 4032 = 17 568 kWh (s běžným 50% využitím rekuperace).

Koncepce vytápění a větrání objektu

S ohledem na malou akumulační schopnost stavební konstrukce objektu byl původně navržen teplovodní systém vytápění s deskovými otopnými tělesy a při neotevíratelných oknech systém nuceného větrání. Na základě pozdějších diskusí s pracovníky, kteří již pobývali jako hosté na jiných polárních stanicích, bylo doporučeno zvolit jednodušší jednotný systém teplovzdušného vytápění a větrání. To má v daných podmínkách velkou výhodu v tom, že na dobu antarktické zimy není nutno otopnou soustavu vypouštět nebo ji plnit hluboce nemrznoucí kapalinou. Určitou nevýhodou naopak je, že všechny stěny budou chladnější než vzduch, a proto byla zvolena vnitřní výpočtová teplota 23 °C.

Obr. 1 znázorňuje navrhované využití alternativních zdrojů energie pro zásobování objektu včetně záložních motorů na kapalné palivo s generátory. Tento obrázek znázorňuje návrhový stav pro podmínky ostrova King George. Skutečné vybavení stanice je uvedeno v komentáři k jednotlivým zdrojům.

Obr. 1

Krytí spotřeby tepla na vytápění a větrání alternativními zdroji

a) Teplovzdušný kolektor vestavěný do části severní stěny
Účinná absorpční plocha tohoto kolektoru byla navržena ve velikosti 30 m². V denní době zajišťuje automatická regulace jeho preferenční využití. Tento kolektor dokáže i v podmínkách antarktického léta pracovat s účinností 60 % využití dopadající sluneční energie. Podle vpředu citovaných měření na polské stanici Arctowského jsou tyto průměrné délky trvání přímého slunečního záření v hodinách za měsíc a odpovídající vypočtené intenzity slunečního záření na svislou plochu orientovanou k severu při součiniteli znečištění atmosféry Z = 2,5 (podle Linkeho):

Měsíc	Doba přímého záření (h/měs)	Průměrná intenzita záření I (W/m2)	Využitelná energie z teplovzduš. kolektoru (kWh/měs)
listopad	110	410	810
prosinec	150	480	1290
leden	139	510	1280
únor	121	480	1045
březen	80	410	590

Celkem za antarktické léto ........... 5 015 kWh.
Toto množství energie představuje přímý solární příspěvek 38,5 % množství tepla celkem potřebného k vytápění a větrání objektu. V projektové studii nebyly hodnoceny pasivní solární zisky neotevíratelnými severními okny.

Ve skutečném provedení antarktické stanice má stěna teplovzdušných kolektorů plochu 36 m², tedy o 20 % větší, než bylo v původním návrhu.

b) Tepelné čerpadlo venkovní vzduch - vzduch jako základní zdroj pro vytápění a větrání
Kondenzátor tohoto TČ (obr. 1) je zařazen do přívodu vzduchu za rekuperátor a teplovzdušnou stěnu. Výparník je v proudu venkovního vzduchu. V bilanci se počítá s průměrným topným faktorem ε = 2,5. Bylo vybráno vyráběné TČ s topným výkonem 8,3 kW při venkovní průměrné teplotě + 1,5 °C ; průměrný příkon motoru by byl do 3,3 kW. Potřebný příkon pro vytápění a větrání při této střední teplotě je 6,2 kW. Bivalentní bod se nastaví (pokud by při této teplotě nebyl přímý sluneční svit) na teplotě - 2,7 °C, které odpovídá tepelná ztráta objektu 7,1 kW.

Dodávka tepla z tohoto TČ bude o energii dodanou z teplovzdušné stěny nižší:
17 568 - 5015 = 12 555 kWh za antarktické léto. Při průměrném výkonu 8,3 kW to představuje 1513 hodin chodu TČ za sezónu.
Odpovídající spotřeba elektřiny na pohon TČ bude činit 5022 kWh za sezónu.
Při účinnosti výroby elektřiny 35 % v soustrojí se zážehovým motorem (z 1 kg paliva se vyrobí 4,035 kWh elektřiny) to dále znamená spotřebu 1245 kg paliva, pokud by nebyla elektřina ani částečně vyráběna v alternativním zdroji.
Při konečném rozhodování projektu nebyla tato varianta vzata v úvahu pro obavy z komplikovanosti zařízení a pro přítomnost další teplonosné látky v TČ, která se v přírodě nevyskytuje.

c) Malé TČ vzduch - vzduch v proudu odváděného vzduchu
Tato možnost není v obr. 1 znázorněna. Tepelné čerpadlo by bylo uvnitř objektu, jeho výparník by byl zařazen za rekuperační výměník do proudu odváděného vzduchu a kondenzátor ve směru proudění také za rekuperační výměník do proudu čerstvého přiváděného vzduchu. Na potřebný průtok vzduchu cca 0,1 m³/s (300 až 400 m³/h) je přímo dimenzováno vyráběné TČ typ TCLV 300 z PZP s.r.o. Semechnice. Jmenovitý topný výkon je 2,5 kW, příkon kompresoru a vlastního ventilátoru je 0,75 kW. Tímto řešením se nepřečerpá teplo z okolí, ale v kombinaci s výměníkem tepla lze odváděný vzduch ochladit na teplotu okolí, případně i pod ni, takže ztráty větráním klesnou na nulu. Sezónní deficit spotřeby tepla na vytápění a větrání ve spolupráci s teplovzdušnou stěnou by byl:
17 568 - 5015 - 4032 = 8 521 kWh
Tato energie by musela být dodána elektrickými topnými tyčemi (v návrhu výkon 0 až 5 kW) a na její výrobu v soustrojí se spalovacím motorem by se spotřebovalo 2112 kg paliva (o téměř 900 kg více než v předchozím případu).
Po projednání této varianty v konečném projektu ani tato možnost není zastoupena.

d) Realizovaná varianta zdroje na vytápění a větrání zahrnuje teplovzdušnou stěnu a rekuperační výměník tepla s elektrickým topným odporem 5 kW
Hodnotitelé vybrali toto řešení s tím, že je nejjednodušší, obíhá v něm jediná látka (vzduch), která nevyžaduje doplňování a údržbu a je stále dostupná.
Bez hodnocení vnitřních zisků a pasivních solárních zisků severními okny by v tomto případě činil deficit potřeby tepla na vytápění a větrání 12 555 kWh. Na její výrobu pouze v soustrojí se spalovacím motorem by se spotřebovalo 3112 kg paliva, tedy o 1 867 kg více než v původně navrženém řešení.

Spotřeba teplé užitkové vody a pokrytí potřebné energie alternativními zdroji

Na základě předchozích pobytů vědeckých pracovníků v Antarktidě bylo zjištěno, že v tamním velmi čistém prostředí je spotřeba TUV relativně malá. Pro daný objekt a průměrné stálé obsazení 8 až 12 pracovníky mají postačit zásobníkové ohřívače 2 x 200 litrů se solárním předehřevem a elektrickým dohřevem, regulovaným v rozmezí 0 až 3 kW. Každodenní spotřeba 400 kg vody ohřáté z 0 na 45 °C představuje 75,348 MJ/den, tedy 20,93 kWh/d. Za antarktické léto (120 dnů) je celková sezónní spotřeba 2512 kWh.

K předehřevu TUV jsou navrženy kapalinové kolektory EKOSTART Therma (8 kusů) od českého výrobce Ekosolaris a.s. o celkové apertuře 12 m². Podle výše uvedených dob přímého slunečního záření v jednotlivých měsících lze za antarktické léto získat z 1 m² apertury 130 kWh, tedy celkem 1570 kWh tepelné energie (62,5 % potřeby). Zbylých 37,5 %, tj. 942 kWh, by muselo být kryto elektrickým dohřevem a na to by se spotřebovalo 234 kg paliva, pokud by nebyla elektřina vyráběna též v alternativním zdroji.

Toto řešení bylo při konečném schvalování projektu přijato a bylo zrealizováno v navrženém rozsahu. Kolektory budou skloněny pod úhlem 65° k vodorovné rovině a orientovány k severu. Jejich nosná konstrukce bude kotvena ke kontejneru obsahujícím zásobníky TUV.

Osvětlení - spotřeba elektřiny na osvětlení
V objektu bude 29 vnitřních světelných zdrojů a každá ze dvou ramp bude mít také osvětlení. Celkem 31 zdrojů bude tvořeno úspornými zářivkami o příkonech 7, 11 a 13 W. Celkový instalovaný příkon osvětlení je 300 W.

Pro pokrytí většího (nebo celého) dílu spotřeby elektřiny na osvětlení byly původně navrženy fotovoltaické panely RADIX 72-116 tuzemské výroby o celkové ploše 7 m² se špičkovým výkonem 928 W při intenzitě ozáření 950 W/m². V podmínkách antarktického léta bylo možno počítat s průměrným ozářením polovičním a výrobou (v denní době dodávanou do akumulátorů) zhruba 250 kWh za léto.

Odhadovaná spotřeba elektřiny na osvětlení je založena na předpokladu, že využití všech osvětlovacích zdrojů může být asi 5 hodin za den, tedy 0,3 . 5 . 120 = 180 kWh za léto.

Výrobce udává rozpětí pracovních teplot těchto panelů -35 až +85 °C. Při konečném hodnocení projektu byl fotovoltaický zdroj vypuštěn jednak pro vysokou cenu vzhledem k energetickému zisku a také proto, že není možné zaručit stálé teploty vyšší než -35 °C během antarktické zimy na zvoleném místě (na ostrově King George bylo měřeno i pod - 45 °C).

Spotřeba elektřiny na temperování jímky odpadních vod
Odhadovaný příkon 300 W vyvolá spotřebu 864 kWh za léto.

Spotřeba elektřiny na vaření
Odhadovaná spotřeba je 4 kWh za den, tj. 480 kWh za léto. Jídla budou připravována většinou z polotovarů a konzerv.

Ostatní spotřeba elektřiny
Tato složka bude nejvíce záležet na činnosti pracovníků. Největším spotřebičem je např. sušička vzorků zeminy (příkon až 7 kW), ale její použití bude řídké a nárazové. Nezanedbatelnou část spotřeby mohou také tvořit počítače, videopřehrávače a podobně. Také tuto spotřebu lze odhadnout jen předběžně podle činnosti a obsazení na 800 kWh za léto.

Celková spotřeba elektřiny (ve variantě bez využití tepelných čerpadel) je tedy:
12 535 + 942 + 180 + 864 + 480 + 800 = 15 821 kWh za léto.
Pokud by elektřina nebyla vyráběna též v alternativním zdroji, byla by předpokládaná spotřeba paliva 3 921 kg.

Využití energie větru - větrné motory
Větrné motory mohou pokrýt významný podíl této odhadované spotřeby. Pokud by byly v místě stavby podobné podmínky jako na polské stanici Arctowského, je možné během antarktického léta očekávat tento četnostní výskyt větru:

Interval rychlosti (m/s)	časová četnost (%)	výkon soustrojí při střední rychlosti v intervalu (kW)		výroba v soustrojí o jm. výkonu 1,5 kW (při 10 m/s)
4,1 až 6,0	18,1	5,0 m/s	0,2 kW	104 kWh
6,1 až 8,0	18,5	7,0	0,52	277
8,1 až 10,0	12,5	9,0	1,1	396
10,1 až 12,0	6,5	11,0	1,7	374
12,1 až 14,0	4,2	13,0	1,7	242

Celkem využitelná časová část léta je 59,8 % a jedno větrné soustrojí může za tu dobu vyrobit 1 393 kWh elektřiny.

Rychlosti větru byly měřeny na stanici Arctowského v synoptických termínech 24.00 hodin, 6.00 hodin, 12.00 hodin a 18.00 hodin. Větrné motory se uvádějí do chodu při prahové rychlosti větru 3,5 m/s a byly navrženy na jmenovitou rychlost větru 10 m/s, při níž je využitelný výkon motoru 1,5 kW, výška stožáru k ose třílisté vrtule 10 m a průměr vrtule 2,9 m. Původně bylo navrženo 6 kusů těchto vztlakových větrných motorů, které budou kotveny bočně k přepravním kontejnerům. Nad úrovní střechy kontejneru má stožár rotoru kloub, kolem něhož se horní část stožáru sklopí na kontejner do vodorovné polohy a před opuštěním stanice na zimu zakonzervuje. Černá barva listů, gondoly a směrovky má napomoci k odtávání námrazy.V projektovém návrhu se počítá se stálou funkcí 6 těchto větrných motorů. Českou firmou bylo však vyrobeno a dodáno 8 kusů větrných motorů a navíc ještě důležité náhradní díly.

Předpokládaná čistá výroba z 1 motoru, po odečtení ztrát při transformacích a akumulaci elektřiny, je 1 200 kWh za léto. Při trvale fungujících 6 motorech to představuje 7 200 kWh za léto celkem, což je 45,5 % předpokládané spotřeby. Potřebná výroba v soustrojích se spalovacími motory by tedy měla činit jen 8 620 kWh. To představuje spotřebu pouze 2 110 kg paliva.

Kdyby ve stanici nebyly využívány alternativní zdroje, činila by celková spotřeba elektřiny včetně využití rekuperace tepla 22 404 kWh (5 553 kg paliva). Alternativní zdroje tedy sníží spotřebu paliva o 61,5 %. Pokud by byla využita i původní varianta s TČ, která snižuje spotřebu paliva o dalších 1 867 kg, výsledná spotřeba by se omezila pouze na 2 110 - 1867 = 247 kg paliva za léto. To by znamenalo velkou nezávislost na kapalném palivu, které by sloužilo většinou jako záloha.

Stabilní motorová soustrojí pro výrobu elektřiny
Tato soustrojí budou sloužit v případě další potřeby elektřiny při vybíjejících se akumulátorech, nebude-li pro krytí spotřeby elektřiny stačit přísun energie z větrných motorů. Soustrojí budou nainstalována v jednom kontejneru. Jako zdroj s dostatečným stabilním výkonem 12 kWe bylo vybráno soustrojí HONDA EXT 12,5 (2 kusy, z toho 1 kus jako 100 % záloha do extrémních podmínek, 3 x 230/400 V, s tlumičem hluku, transportním podvozkem a tažným okem, s automatickou regulací a dálkovým ovládáním (i startováním). Celková hmotnost je 380 kg. Soustrojí je běžně dodáváno s nádrží na 38 litrů paliva, které stačí na 12 hodin provozu při plném výkonu. Doplňování paliva ze sudů se děje ruční pumpou. Na 120 dnů plného a nepřetržitého provozu by stačila zásoba 9 120 kg paliva, při využití alternativních zdrojů by byla spotřeba 2 110 kg a při použití TČ venkovní vzduch - vzduch jen 247 kg. Zapojení soustrojí do ostrovní elektrické sítě je schematicky (a jednou čarou) zakresleno v obr. 1.

Kromě stabilních soustrojí je navrženo ještě přenosné soustrojí (opět ve zdvojeném provedení) HONDA EXT 9,0 o výkonu až 9 kW, které může buď být převezeno do terénu jako mobilní zdroj, nebo opět posloužit jako další násobná záloha, která v případě potřeby zajistí dostatek energie pro plný provoz objektu. Tato soustrojí se ovládají ručně na místě.
Všechny 4 jednotky budou umístěny v kontejneru s číslem 05. Prostor kontejneru bude na základě zkušeností z již realizovaných stanic využíván jako sušárna oděvů a prádla, čímž se částečně využije odpadní teplo bez jinak nutných rozvodů.

Akumulátory elektřiny
Akumulátory vyrovnávají rozdíly mezi výrobou a spotřebou elektřiny při běžném provozu stanice. Při stavu vážné poruchy v dodávce elektřiny, kdy momentálně nejsou v provozu ani větrné motory, ani motorová soustrojí (například v provozní nádrži nebylo doplněno palivo), by měly akumulátory pokrýt zhruba dvouhodinový až 2,5 hodinový průměrný odběr elektřiny, tedy 10 až 12 kWh. Doba 2 hodin je považována za dostatečnou k odstranění běžné závady, doplnění paliva do nádrže nebo k uvedení dalšího zdroje do chodu.

Vzhledem ke svým vlastnostem byly navrženy akumulátory typu Ni-Cd o jmenovitém napětí 24 V. Tyto akumulátory patří mezi alkalické, mají dlouhou životnost, vyjádřenou ve stovkách plných nabíjecích a vybíjecích cyklů a velmi dobře odolávají nízkým teplotám okolí (byly již v Antarktidě odzkoušeny se ztrátou 4 % kapacity za 10 roků).

Vpředu uvedeným požadavkům odpovídá návrhová kapacita akumulátorů 420 až 500 Ah. Schematické zapojení akumulátorů do elektrické sítě přes měniče AC - DC - AC je uvedeno v obr. 1. Návrh akumulátorů byl při schvalování projektu odsouhlasen a ve výsledné dodávce stanice se objevují ve zdvojeném provedení, s kapacitou 2 x 500 Ah s ohledem na význam. Akumulátory jsou umístěny v kontejneru, který obsahuje též elektrické rozvaděče.

Energie ze spalitelných odpadů
S touto složkou získatelné energie nebylo v projektu dopředu počítáno, protože nebyly podklady ke zjištění jejího množství. Spalitelných odpadů bude za období 120 dnů léta poměrně málo, půjde zejména o papírové obaly potravin a nápojů nebo zbytky dřevěných přepravek. Hliníkové obaly od piva a nápojů a polyetylenové láhve se komprimují a recyklují. Předběžně se uvažuje, že spalovací zařízení na odpady bude v provozu 1 x za 3 týdny, tedy asi 6 x za léto.

Pro ekologicky vyhovující spalování těchto odpadů bylo dodáno zařízení již několik let fungující na norských rybářských lodích, spalovna OG 120 SW o výkonu jen několik málo kW. S využitím tohoto tepla se uvažuje opět pouze k nárazovému sušení oděvů, popřípadě i vzorků hornin a zemin. Bude umístěna v kontejneru společně se zásobníkovými ohřívači teplé vody, takže získanou energii bude možné využít též k ohřevu vody. Po získaných zkušenostech bude možné připravit potřebné změny.

Nouzový energetický stav stanice
V podmínkách naprosté odlehlosti, které mohou v dané oblasti nastat, tedy když například nefunguje ani rádiové spojení, musí řešení obsahovat i podmínky přežití osob v této extrémní situaci. Pokud by nefungovaly větrné motory ani soustrojí na kapalné palivo, nesvítilo slunce a došla by zásoba kapalného paliva pro soustrojí, bude k dispozici železná zásoba kapalného paliva (například petroleje v několika kanystrech), která umožní základní osvětlení v noci lampami, uvaření potravin na vařičích a nouzové vytápění zářiči a vařiči. Přívod vzduchu při tom musí být zajištěn pootevřenými dveřmi (okna jsou všechna neotevíratelná).

Měření a regulace
Systém měření a regulace je vzhledem k ostrovnímu charakteru zcela izolovaného zařízení postaven na těchto základních zásadách:

• měření spotřeby paliva ve stabilních i přenosných agregátech je v podstatě ruční, se záznamem do trvalých dokladů
• měření spotřeby elektřiny odebrané ze zdrojů do systému odběru - elektroměrem
• měření dodávky alternativních energií:
  elektřiny dodané větrnými motory - elektroměrem
  tepla z kapalinových kolektorů - měřidlem tepla kapalinovým
  tepla z teplovzdušných kolektorů - měřičem tepla vzduchovým
• tepelné čerpadlo - měření doby chodu spínacími hodinami, měření spotřeby elektřiny podružným elektroměrem.

Regulace a preference zdrojů a odběrů
a) regulace vytápění objektu podle teploty v referenční místnosti při vyregulovaném systému (vypínací teplota cca 25 °C, spínací 22 až 23 °C, všechny hodnoty nastavitelné);
b) preference zdrojů pro vytápění:

1. teplovzdušné kolektory
2. tepelné čerpadlo
3. dodatkový (elektrický odporový) zdroj

c) preference zdrojů pro TUV:

1. kapalinové kolektory
2. dodatkový (elektrický odporový) zdroj

Funkce akumulátorů
1) preference nabíjení akumulátorů i přímého odběru elektřiny z větrných agregátů
2) startování soustrojí na kapalné palivo
3) nouzové vybíjení baterií po dobu odstraňování poruchy

Nové umístění české vědecké antarktické stanice
Po posouzení výše uvedeného návrhu projektu dospěla mezinárodní komise k názoru, že takto vybavená stanice, která by za vhodných podmínek mohla dosáhnout až nulové spotřeby energie z fosilních paliv v původně uvažované poloze, může být situována i v klimaticky nepříznivějších podmínkách. To také s ohledem na to, že ostrov King George I. je již poměrně prozkoumán. Nachází se tam již 9 vědeckých polárních stanic (argentinská, brazilská, chilská, čínská, korejská, peruánská, polská, ruská, uruguayská). Poměrně neznámou oblastí je podle názoru komise ostrov James Ross I., který není dosud obydlen ani po část léta.

Až do r. 1997 byl tento ostrov spojen s antarktickým poloostrovem (přes průliv široký asi 15 km) šelfovým ledovcem, takže bylo možno z pevniny (Trinity Peninsula) přejít na ostrov suchou nohou. V posledních letech vlivem lokální změny proudění vody se šelfový ledovec rozpadl, takže průliv je vyplněn ledovou tříští. Tento ostrov leží zhruba o 300 km jižněji než King George, takže se zde dá předpokládat nižší teplota vzduchu, nižší rychlosti větru vzhledem k úplavu za hřbetem Trinity Peninsula a také horší dopravní dostupnost s ohledem na déle trvající zalednění. Také není zatím dostatečně prozkoumán stavební pozemek ani zdroj a příprava pitné vody. Tím se vybudování české antarktické stanice, která je již připravena k přepravě v areálu Pozemních staveb, a.s. ve Zlíně, nejméně o 1 rok prodlouží. Bude nutno vykonat další průzkumnou cestu na nové staveniště.

Literatura
/1/ Broz, K.: A Multiple Energy Source for Heating. Proceedings of Regional Consultations for "RIO + 5" World Congress on Sustainable Development. Tallinn, Estonia, January 25 - 27, 1997. 9 ps.
/2/ Prošek, P. a Janouch, M.: České meteorologické a klimatologické aktivity v Antarktidě po 25 letech. Část II - Prozatímní výsledky. Meteorologické zprávy č. 2/1997.
/3/ Suchánek, A.: Česká vědecká stanice v Antarktidě. Časopis ERA (ekologie, realizace, architektura) č. 5 / 2002, str. 44 až 46.