Nedělní komentář - Jakou potřebujeme státní energetickou koncepci?

Především bychom si měli odpovědět na otázku, jestli vůbec nějakou státní energetickou koncepci potřebujeme. Myslím, že každý, kdo sleduje situaci v energetice a ve všech dalších odvětvích, pro které jsou dodávky energií, paliv a zásobování vodou základní podmínkou fungování a dalšího rozvoje (bydlení, průmysl, zemědělství, doprava), si uvědomuje, že státní energetickou koncepci potřebujeme. Dalším silným argumentem je fakt, že prakticky všechny průmyslově vyspělé státy (včetně těch s velmi liberální ekonomikou jako je např. Velká Británie nebo USA) státní energetickou koncepci mají.

Bohužel si to asi vůbec neuvědomuje vláda a zákonodárné sbory. Kdyby si totiž politici uvědomovali, o jak závažný problém se jedná, jistě by několik týdnů probíhaly diskuze ve vládě a v obou komorách parlamentu nad dokumentem, který MPO zpracovalo a z několika variant vybralo jako nejvýhodnější - tedy "zelenou" variantou státní energetické koncepce do roku 2030.

Naši politici se ale namísto toho dlouhodobě a usilovně zabývají "mnohem tíživějšími" problémy jako např. zda zvýšit regulované nájemné o 10% již od 1. září, nebo až od 1. října. A resort paliv a energií, který v příštích letech spolyká stovky miliard investic bez ohledu na to, která strana bude vládnout, zásadně ovlivňuje a bude stále více ovlivňovat jak ekonomiku hospodářství, exportní a importní bilanci státu a soukromý rozpočet každého občana, tak i zcela zásadně naše životní prostředí, zůstává mimo zorné pole pozornosti jak politiků, tak i médií.
Odpověď na otázku, zda by měla být státní energetická koncepce závazná a právně vynutitelná, je myslím také zcela jasná. Pokud dokument nebude pro nikoho závazný, bylo veškeré úsilí a prostředky věnované na jeho zpracování zbytečně vynaložené. Z koncepce se stane pouhá slohová práce, která bude zabírat místo v knihovnách a datový prostor na internetových serverech.

Současný osud vybrané varianty státní energetické koncepce je trochu zvláštní. Původně měla být schválena do konce minulého roku, dalším termínem pro schválení bylo zasedání vlády 7.1.2004. Na tomto zasedání bylo schválení odloženo s odůvodněním, že členové vlády absolvují odborný, vysvětlující seminář. Ten proběhl 4.února. O zájmu členů vlády svědčí účast na tomto semináři - podle sdělení ministra Ambrozka (EKOLIST 5.2.2004) se ho zúčastnili 4 (slovy čtyři!) členové vlády. Ale ani na zasedání vlády 11.února nebylo projednání státní energetické koncepce zařazeno.

Možná, že odklady jsou ale v tomto případě odůvodněné. Koncepce má totiž podle mého názoru dva zásadní nedostatky. Jednak je příliš složitá a nepřehledná. I pro odborníka, který problematiku sleduje, je porozumění stylisticky složitému dokumentu velmi náročné. Neodborník nemá vůbec šanci se v mlhovině předkládaných informací orientovat. Poukazuje na to např. i senátor Václav Roubíček v článku - Nedělní komentář: Energetická koncepce České republiky by měla být jasná, stručná a přehledná (25.1.2004), kde udává příklad energetické koncepce USA," ... která je zpracována stručně, jasně přehledně tak, že jí rozumí každý občan".

Druhým zásadním nedostatkem je to, že zpracovaná koncepce evidentně není jednotnou koncepcí celé vlády, tedy všech jejích resortů. Koncepce je totiž významná nejen pro resort ministra průmyslu a obchodu, který ji zpracoval, nebo resort ministra životního prostředí, který zpracoval vlastní, oponentní návrh SEK. Z pohledu produkce biomasy by se mělo na koncepci podílet i ministerstvo zemědělství a ministerstvo práce a sociálních věcí (podpora tvorby nových pracovních míst v lokalitách s vysokou nezaměstnaností), z pohledu úspor energie v budovách pak ministerstvo pro místní rozvoj.

Celou řadu nedostatků vyčítá koncepci komentář hnutí DUHA. Je to rozsáhlý, na 50 stranách poctivě zpracovaný komentář. Má ale jeden zásadní nedostatek. Jeho autoři jsou nezdolně přesvědčeni, že naše republika se v budoucnu obejde bez výstavby dalších jaderných zdrojů a bez zrušení dosavadních těžebních limitů hnědého uhlí. A těmto dvěma zásadním ideologickým, nikoliv technickým axiomům je celý komentář podřízen. Je to velká škoda, protože jinak obsahuje řadu zajímavých myšlenek a propracovaných kritických pohledů na zvolenou variantu státní energetické koncepce.

Tím nechci říct, že by se mi nelíbilo postupně utlumovat těžbu hnědého uhlí a nestavět další uhelné bloky na výrobu elektřiny, popř. nestavět ani další jaderné bloky. Ale o tom bude možno reálně uvažovat až v okamžiku, kdy bude zřejmé, že jsou nastartovány a úspěšně probíhají reálné programy úspor energie a výrazného rozvoje technologií na tvorbu a využití obnovitelných zdrojů. Zatím jsou podíly úspor a podíly obnovitelných zdrojů v řádech několika málo procent palivoenergetické bilance státu a tedy v řádu statistické chyby těchto bilancí. Naopak jednoznačně na špici žebříčku jsme v produkci oxidu uhličitého se svými 12 450 kg/obyv. mezi 25 členskými a přistupujícími státy EU (zdroj EEA 2001). Za tohoto stavu mně nadšené a většinou jistě upřímně míněné projevy ekologů nebo ministra životního prostředí připomínají dřívější smělé plány komunistických dvouletek a pětiletek. Také snad nebyly úplně zbytečné, ve své době možná mnoho lidí motivovaly k vyšším pracovním výkonům, ale technická a ekonomická realita byla úplně někde jinde. A ta již po staletí rozhoduje.

Jakou tedy potřebujeme, nebo spíše jakou chceme mít energetickou koncepci tohoto státu? Podle mého názoru by měla vycházet z jednoduché filozofie českého sedláka shrnuté do úsloví "dej krávě do držky, ona ti dá do dížky". Tedy přeloženo na současnou situaci v energetickém hospodářství našeho státu. Vytvořme dostatečné motivační nástroje, kterým lidé uvěří, a výsledky (tj. efektivnější využití energie a trvalý růst podílu obnovitelných zdrojů v primárním energetickém mixu) se určitě dostaví. Tak jako se dostavily v sousedním Rakousku, Německu nebo ve Švédsku, Finsku a Dánsku. Nemyslím si, že jsme méně schopní, méně pracovití nebo máme k dispozici nižší technický a průmyslový potenciál než občané těchto států.

Jsem přesvědčen, že by bylo velmi účelné zpracovanou koncepci doplnit a výrazně stylisticky zjednodušit tak, aby jejím základním závěrům porozuměl každý občan, který o to projeví zájem. Tento dokument pak předložit k široké veřejné diskuzi s využitím celého spektra sdělovacích prostředků (tisk, rozhlas, televize, internet). A to, co by měl zpracovatel v nově zpracované koncepci doplnit, bychom měli říci my, občané, zaměstnanci i podnikatelé, kterým bude státní energetická koncepce sloužit. Mně osobně v koncepci chybí tři základní nástroje, které by státní energetickou koncepci změnili na závazný dokument nepodléhající stranickým ani personálním změnám v parlamentních nebo ministerských křeslech:

• Jednoznačně a jednoduše definovaný nárokový systém dotací při dosažení úspor energie v rodinných domech, bytových i nebytových domech, v průmyslu, v zemědělství i v dopravě. Systém by měl být státem garantován na co nejdelší dobu - nejméně pak do roku 2010. (Karikaturou tohoto systému podpor je současná zcela nepřehledná a každoročně měněná praxe v poskytování podpor - od MPO prostřednictvím ČEA, od MŽP prostřednictvím SFŽP, další dotace od MZe a MMR)
  
  
• Přehledně a jednoznačně definovaný nárokový systém dotací určený drobným podnikatelům (nájemcům a vlastníkům půdy) produkujícím biomasu ve formě dřeva, dřevní štěpky, energetických dřevin a bylin pro výrobu peletek nebo bioplynu jako výrazně nejperspektivnější obnovitelné zdroje energie. Dotační systém by měl doplňovat zákon na podporu výroby elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů, který sice zahrnuje podporu všech obnovitelných energií, ale svým složitým systémem certifikátů bude podporovat pouze velké výrobce elektřiny a tepla. Systém by měl být státem garantován na co nejdelší dobu - nejméně pak do roku 2010.
  
  
• Jasně definovaný systém ekologických daní až do roku 2030 jako třetí hlavní nástroj na zvyšování podílu obnovitelných energií v skladbě primárních energetických zdrojů