Stanislav Trepka: Projektant by měl být naprosto nezávislý a měl by stát na straně investora
TZB-info: Kdy a jak vznikla Vaše společnost, jaký má rozsah činnosti a na co se specializuje především?
Stanislav Trepka: V roce 1991 jsem založil kancelář pro projektovou a poradenskou činnost v oboru klimatizace zdravotnických objektů a čistých prostorů, ve které jsem jednatelem a také jediným pracovníkem.
Kancelář vznikla po rozpadu projektového ústavu Zdravoprojekt v témže roce.
TZB-info: Jak dlouho působíte v oboru vzduchotechniky a na co jste se v průběhu své praxe orientoval?
Stanislav Trepka: V roce 1956 jsem po absolvování strojní fakulty ČVUT v Praze nastoupil do Hutního projektu jako projektant vzduchotechniky. V roce 1963 jsem přešel do Státního typizačního a vývojového ústavu pro zdravotnictví (STVÚZ) později Zdravoprojektu, ve kterém jsem po celou dobu, tj. do roku 1991, pracoval jako projektant vzduchotechniky. Kromě projektové činnosti jsem pracoval na návrhu směrnice pro navrhování vzduchotechniky pro nemocnice a polikliniky. Ministerstvu zdravotnictví bylo předloženo několik verzí, poslední v roce 1991, žádná z nich se však nedočkala oficiálního schválení, přesto však byla tato směrnice Zdravoprojektem distribuována a v praxi používána.
TZB-info: Jak nahlížíte na současný stav technické legislativy v ČR?
Stanislav Trepka: Pohled na současný stav technické legislativy v ČR je neradostný. V oboru vzduchotechniky jsou výchozím podkladem hygienické předpisy vydávané zpravidla ministerstvem zdravotnictví. Všechny dřívější předpisy zrušilo MZd vyhláškou č. 20 z 10.1.2001, což byl zatím jediný dobře srozumitelný počin MZd v oblasti legislativy. To, co následovalo - vydání nařízení vlády a vyhlášek MZd, které měly zrušené předpisy nahradit, způsobilo značnou nejistotu mezi pracovníky, kteří se zabývají zpracováním projektů a jejich schvalováním a také těch, kteří realizovaná díla provozují. Nařízení vlády č. 178/2001 Sb. a vyhlášky MZd č. 464/2000 Sb., č. 107/2001 Sb., č. 108/2001 Sb. a č. 6/2003 Sb. obsahovaly tolik nejasností a nepřesností, že k jejich řešení svolala Společnost pro techniku prostředí - OS 01 - klimatizace a větrání v roce 2001 seminář, na kterém se přední odborníci v oboru vyslovili pro přepracování výše uvedených předpisů. Posléze se ukázalo, že při tvorbě těchto dokumentů nebyli kontaktováni žádní uznávaní odborníci a že k připomínkám Společnosti pro techniku prostředí, které byly MZd zaslány po uveřejnění návrhů předpisů na internetu, nebylo v podstatě přihlédnuto.
Ke cti projektantů a hygieniků je třeba přičíst schopnost obejít některé absurdní požadavky citovaných předpisů tak, aby projektovaná a provozovaná vzduchotechnická zařízení vyhověla především zdravému rozumu.
Současný stav "legislativní nouze" není až zase tak udivující: v podstatě odpovídá stávajícímu právnímu stavu naší společnosti.
V oblasti zdravotnictví je politováníhodné, že z původní předlohy vyhlášky MZd č. 6/2003, která stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických staveb, byla vypuštěna kapitola o požadavcích na větrání specifických provozů zdravotnických zařízení. Takže tato oblast je legislativně neošetřena.
Mnozí z nás si slibují, že po vstupu do EU bude zaveden do tvorby předpisů určitý pořádek. Při určitém nadnárodním dohledu by snad nemohlo dojít k vydání takových zmetků, které citovaná nařízení a vyhlášky MZd představují. Objevují se však signály, že do hry vstoupí zbytnělá byrokracie. Jeden kolega, který se těmito problémy zabývá, zjistil, že předpis EU na zavařování borůvek obnáší cca 80 stran. Sám jsem pracoval s předpisem EU pro navrhování zvířetníků pro laboratorní zvířata, ve kterém se mezi požadavky na parametry mikroklimatu nachází údaj pro přípustnou hladinu hluku: "Zařízení má být nehlučné, doporučuje se reprodukce tiché hudby".
TZB-info: Jaký máte názor na současnou úroveň projektové dokumentace a jak hodnotíte současné postavení projektanta ve Vašem oboru?
Stanislav Trepka: Zavedením výpočetní techniky do projektování byl učiněn velký kvalitativní pokrok. Zvýšila se rychlost i grafická kvalita projektových prací. Velice se usnadnilo provádění změn a oprav. Zlepšila se koordinace profesí se stavbou i navzájem. Umožnilo se rychlé předávání podkladů mezi vzdálenými pracovišti.
Tento způsob projektování má i své stinné stránky. Mezi ně patří četné změny v průběhu projektování, požadované jak zadavateli, tak i stavebními projektanty. Určitý chvat přináší někdy i nedomyšlenou koncepci díla a tím i dodatečné lepší řešení. To se dříve při "klasickém", relativně dlouhém projektování tak často nestávalo. Požadavek na rychlou realizaci díla vyžaduje i rychle zpracovaný projekt, tj. nejlépe jednostupňový. Následky takového projektování se pak řeší za pochodu přímo na stavbě a to i za cenu nevhodných kompromisů.
Jiným záporem je pozdní předávání stavebních podkladů profesím. ("Vy to zvládnete, máte přece počítač!") Profese vyrážejí na krátkou trať najednou. Energetické nároky pro vzduchotechniku, které jsou známy až ke konci projektu, požadují projektanti silnoproudu, tepelné techniky, zdravotních instalací a MaR jako vstupní údaj na zahájení svých prací. Jak se tím zvyšuje kvalita dokumentace je nabíledni.
Kvalita koncepce projektu je dána jednak technickou úrovní projektanta, jednak dostupností příslušných norem, předpisů a jiných podkladů. Ty jsou v některých případech již zastaralé, jindy úplně chybí. Proto pro vzduchotechniku ve zdravotnictví používáme bez ostychu německý standard - DIN 1946 - Teil 4: Raumlufttechnische Anlagen in Krankenhäusern (VDI-Lüftungsregeln) - 1999. Tento předpis je akceptován i hygieniky z jednoduchého důvodu - žádný adekvátní český předpis neexistuje.
Postavení projektantů obecně není zdaleka přiměřené jejich významu v celém procesu výstavby. Stále přetrvává názor, že sedí v teple v kanceláři a tahají čáry. Proto také nemohou v plné míře uplatnit své finanční nároky, byť se ty opírají o platné ceníky. Svoji úlohu zde hraje i trh práce. V hierarchii projektantů je projektant vzduchotechniky (ale i silnoproudu, tepelné techniky, zdravotních instalací apod.) na špatném konci "potravinového řetězce". Po odevzdání díla čeká více nebo méně trpělivě na proplacení faktury, zatímco musí pravidelně platit nájem za kancelář, účty za telefon, elektřinu, reprografii apod.
Spolu s rozpadem velkých komplexních projektových ústavů - Agroprojektu, Potravinoprojektu, Hutního projektu, Zdravoprojektu, Lignoprojektu, Stavoprojektů a jiných - došlo i k rozpuštění ateliérů speciálních profesí. Uvolnění projektanti pak vytvářeli monotematické profesní skupiny nebo pracovali samostatně. Ztratily se tak vazby uvnitř původních profesních skupin, které přinejmenším přinášely vzájemnou podporu a pomoc a v neposlední řadě kontrolu projektů. Projektanti, kteří byli specializováni na určitou tématiku, byli nuceni projektovat i pro ty obory, se kterými neměli dosud žádné zkušenosti. Není divu, že se zrodilo dost nevhodně ne-li špatně navržených zařízení.
Na pomoc takovým projektantům přišla Společnost pro techniku prostředí zřízením konzultační kanceláře, která zprostředkuje kontakt na špičkového odborníka v tom daném oboru. Tak je možno jednoduše předejít koncepčním chybám a tak i pomoci zvýšit kvalifikaci nejistého projektanta.
V současné době může nastupující projektant prohloubit své znalosti absolvováním kurzů celoživotního vzdělávání (STP) nebo účastí na odborných seminářích.
Závažným problémem je také skutečnost, že dílo se realizuje podle projektu pro stavební povolení. To buď pro úsporu nákladů na projektové práce nebo takový způsob nabídne realizační firma, která projekt dopracuje podle svých zvyklostí a zejména s ohledem na snížení vlastních nákladů. Je zřejmé, že tento způsob nemusí nutně vést k dodržení kvality návrhu podle projektu pro stavební povolení. Původní projektant je zpravidla dotazován na detaily, které se řeší až v realizačním projektu a je mu vytýkáno, že svůj projekt nezpracoval dostatečně podrobně.
Úspěšné realizaci neprospívá ani to, že autor projektu není vyzván k provádění autorského dozoru. Autorský dozor nepožaduje buď investor, stavebník a bohužel často ani zodpovědný projektant stavby. Důvody jsou nabíledni, náklady na autorský dozor zůstanou někomu v kapse. V nejednom případě je pak projektant vyzván, aby se dostavil k vyřešení "vady projektu", za kterou se skrývá výkon autorského dozoru. Vyřešení "vady projektu" se zpravidla nehonoruje. Projektant se na stavbě potýká často se skutečností, že realizační firmy jsou vybírány podle zásad trhu - když jde o náklady na montáž a uvedení do provozu, posuzuje se technická úroveň a spolehlivost firmy až na druhém místě.
V této souvislosti nechci rozvádět často frekventovaný problém lobbování, kterému se nevyhnulo ani zdravotnictví v oblasti nové výstavby a rekonstrukcí.
TZB-info: Domníváte se, že se obor vzduchotechniky stále více sbližuje s příbuzným oborem vytápění a dalšími souvisejícími (instalace elektro, plynu, vody ...) a vzniká tak zcela nový obor, který bychom mohli označit např. TZB (technická zařízení budov) nebo se naopak tyto technické disciplíny stále více specializují a odklánějí se od sebe?
Stanislav Trepka: Nemyslím si, že by se tyto obory sbližovaly. Naopak si myslím, že každý obor má řadu specializací podle účelu staveb, které jsou instalacemi vybavovány. Název TZB je na místě jako souhrnný název pro veškeré technické instalace, které jsou určeny buď pro vytváření vhodného pobytového mikroklimatu nebo pro umožnění technologických procesů. Označení TZB je tedy čistě formální a účelové. Domnívám se, že podtextem této otázky je, jestli si jeden projektant může osvojit znalosti ve dvou nebo více oborech. Já sám si myslím, že perfektní znalosti jediného technického oboru dokáže beze zbytku vyčerpat kapacitu jednoho člověka. Za svou dlouhou praxi jsem se nepotkal s projektantem, který by beze zbytku ovládal více než jednu profesi. To snad nedokázal ani sám pan Máca - a to byl pan Někdo.
Nicméně jsou obory, kdy se dvě profese přibližují: tepelná technika (ústřední vytápění + chlazení), elektro (silno- + slaboproud).
Při této příležitosti bych rád připomenul, že i odborník v jedné profesi by si měl osvojit základní znalosti o oborech souvisejících resp. navazujících. V tomto případě vzduchotechnik by měl znát základní principy tepelné techniky, silno- a slaboproudu, M+R, zdravotních instalací, akustiky, požární ochrany, ale i stavebních konstrukcí a statiky. U specialisty na vzduchotechniku pro zdravotnictví se pak požadují znalosti z oboru medicíny (alespoň informativně) a lékařské techniky. Musí si rovněž osvojit znalosti z oboru navrhování čistých prostorů. Výčet těchto požadavků potvrzuje můj názor, že pro jednoho projektanta je to náplň na celý život.
TZB-info: Jaký vývoj oboru vzduchotechniky předpokládáte?
Stanislav Trepka: Předpokládám, že již nedojde k zásadním změnám v oblasti výrobkové základny. Tendence bude vybavovat klimatizační jednotky komplexním systémem ovládání, napájení a měření a regulace. Dodavatelské firmy budou kompletovat vzduchotechnická zařízení včetně chladicích okruhů i napájecích a ovládacích kabelů. Vyšší dodavatelé budou stále více žádat předání vzduchotechniky "na klíč".
Patrně se budou opět vytvářet komplexní ateliéry, aby se docílilo pevnějších vazeb mezi profesemi a stavební projekcí. Povede to jistě k výběru kvalitních pracovníků. Nemyslím si, že by tyto útvary mohly být pevně napojeny na dodavatelské závody. Projektanti by měli být naprosto nezávislí a měli by stát na straně investora v celém procesu výstavby.
TZB-info: S jakými zajímavými realizacemi jste se v poslední době setkal?
Stanislav Trepka: V oboru vzduchotechniky mě žádná mimořádně zajímavá realizace nepotkala. Mimo můj obor je to malý soukromý pivovar výstavu pouhých 150 l, který si zbudoval bývalý projektant pivovarů v malé obci Roztoky u Křivoklátu.
TZB-info - Milan Bechyně: Děkuji za rozhovor.