Nedělní editorial - Co si přát nejen v roce 2004
Každý z nás i letos rozeslal a obdržel množství novoročních přání. Těch tradičních tištěných ale i SMSkových nebo e-mailových. Jsou většinou osobní, milá a vždy potěší.
Je ale jen málo novoročních přání, která zahrnují i naši práci. Většinou si přejeme pevné zdraví, spokojenost, pohodu... Je to asi tím, že práce k vánočním a novoročním svátkům jaksi nepatří. Přitom je jistě v životě hodně důležitá, většinou nás živí a pro některé je i zábavou a naplněním života.
Zkusím napsat, co bych si nejvíc přál v roce 2004 v práci a v podnikání, a samozřejmě uvítám Vaše názory. Toto přání mne napadlo při předsilvestrovské návštěvě zříceniny hradu Kašperka. Naposled jsme zde byli před několika lety a nijak mne tehdy prohlídka nezaujala. Co také může být zajímavého na rozpadající se zřícenině.
Ale pozvánka na internetu slibovala ukázku vytápění středověkého hradu i ukázky jízdy na koni na sněhu. Obojí mne zlákalo. Nejprve ukázka jízdy a výcviku koně na sněhu musela být trochu změněna, protože v době návštěvy (v pondělí 29.12.) byl jen sněhový poprašek. Ale i improvizované ukázky souboje dřevci mezi kastelánem a jezdkyní a skoky přes překážky, z nichž tou poslední byl kastelán ležící na lavičce, stály za to.
Pak následovala prohlídka hradu, který se od mé poslední návštěvy změnil k nepoznání. Všude je vidět jasnou a promyšlenou koncepci, čím návštěvníka zaujmout. Tím byl nejen výklad o způsobech vytápění jednotlivých částí hradu, ale z oblasti sanitární techniky mne překvapil i zrestaurovaný funkční hradní prevet neboli výsernice. Ční vysoko nad podhradím a jistě zde vzniklo i úsloví o tom se na někoho ...
Skutečným překvapením byl ale závěr prohlídky. Mladičký průvodce, který zřetelně dával najevo, že ho jeho práce baví, nás pozval do útulné klenuté světnice v přízemí hradu, kde nás pohostil pšeničnými plackami, které podle středověkého receptu údajně pekl sám kastelán. Poté nám nabídl, že můžeme dostat pěkně tiskařsky provedené novoroční přání od obyvatel hradu, když mu zazpíváme koledy. Dlouhé minuty jsme se rozpačitě navzájem po sobě ohlíželi. Pak se ale přece jen někdo odvážnější osmělil a skupinka náhodných návštěvníků hradu skutečně zazpívala koledu.
A právě tam, na postupně opravované zřícenině středověkého hradu, jsem si uvědomil, co bych si přál a to nejen v roce 2004. Aby se postupně na všechna vedoucí místa v podnicích, v živnostenských společenstvech, na úřadech státní správy a samozřejmě na všechna poslanecká místa obou parlamentních komor dostávali lidé, kteří na tato místa patří. Tak jako patří kastelán na "jeho" Kašperk.
Krásný druhý týden roku 2004
Vám přeje Milan Bechyně