Libor Ambrozek: Jdeme nejzodpovědnější cestou
TZB-info: Jste ve funkci ministra rok a půl. Co považujete za své největší úspěchy? A co bylo největším neúspěchem?
Libor Ambrozek: Úspěchy v legislativní oblasti jsou ohroženy každou další novelizací zákonů. Nevratnou záležitostí je ale rozšíření CHKO Český ráj, protože po 11 letech se podařilo rozšířit velkoplošné chráněné území a navíc s tím souhlasila i drtivá většina obcí.
Druhým úspěchem je schválení Plánu odpadového hospodářství v červnu roku 2003. Tento dokument je průlomový, protože obsahuje cíle jako jsou procenta recyklace, procenta využití komunálních odpadů, snížení podílu ukládání na skládky. Od těchto cílů se teď odrážejí připravované krajské plány POH. Plán odpadového hospodářství by mohl posunout nakládání s odpady v této republice o kus dál.
Třetí věcí je zákon o podpoře výroby energie z obnovitelných zdrojů, který byl schválen ve vládě. Za úspěch považuji to, že se zde podařilo dosáhnout shody mezi ministerstvem životního prostředí a ministerstvem průmyslu a obchodu, které zákon předkládalo.
Úspěchem je i to, že kromě zákona 114 byly všechny ostatní předložené normy schválené nebo postupují dále legislativním procesem - za tento rok jde o pět zákonů schválených a tři ještě přijdou na schválení do konce roku. Jde např. o nový zákon o geneticky modifikovaných organismech (GMO), nový zákon o CITES, velkou šanci na schválení má novela zákona o ovzduší a o posuzování vlivů na životní prostředí.
Kombinací úspěchu s neúspěchem je současný stav kolem novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Bezesporu lze za úspěch označit, že se novela dostala až do třetího čtení, protože v minulém volebním období skončila už v Legislativní radě vlády. Neúspěchem je ale závěrečné hlasování, protože o jeden hlas neprošla. Na plnění závazků vůči Evropské unii, tedy na vymezení ptačích oblastí a zaslání národního seznamu stanovišť do Bruselu, tak budeme muset využít stávající zákon. Připravujeme ale nový zákon, který by měl být schvalován ve zrychleném projednávání.
Za obecný neúspěch bych označil určitou radikalizaci Poslanecké sněmovny, především lidí kolem hospodářského a zemědělského výboru, vůči ochraně životního prostředí. Odráží se v takových hlasováních jako je třeba vynětí části toku Labe z režimu ochrany přírody. To ale není jen otázka ministerstva, jde spíš o náladu společnosti.
TZB-info: V loňském rozhovoru jste vyjmenoval nejdůležitější úkoly, které před Vámi stojí: ekologická daňová reforma, podpora obnovitelných zdrojů energie, posílení krajinotvorných programů a prosazení zbývajících ekologických zákonů. O zákonech jste teď hovořil. Jak se pokročilo v plnění dalších úkolů?
Libor Ambrozek: Ekologická daňová reforma je úkol, na kterém pracujeme společně s ministerstvem financí. Chceme do něj vtáhnout i ministerstvo práce a sociálních věcí, protože reforma by měla být výnosově neutrální a příjmy by se měly odrazit ve výdajích na sociální pojištění. Práce běží, první návrh koncepce je zakotven v legislativním plánu vlády na první pololetí roku 2004.
Co se týče obnovitelných zdrojů, bylo v plánu pro rok 2003 schválit zákon ve vládě. To jsme splnili, vládou prošel návrh zákona hned na první čtení. Pokud bude přijat Poslaneckou sněmovnou a Senátem, měl by garancí minimálních výkupních cen vést k masivnímu vstupu investorů do tohoto segmentu.
U krajinotvorných programů se podařilo několik desítek milionů korun přidat - Revitalizace říčních systémů byla navýšena zhruba o třetinu, Program péče o krajinu se podařilo pro rok 2003 navýšit na dvojnásobek, a přesto, že probíhá reforma veřejných financí a finance na programy jsou škrceny, tak se nám podařilo na rok 2004 dosáhnout schválení ve stejné výši nebo i vyšší. Poté, co předáme krajům program Drobné vodohospodářské ekologické akce, rádi bychom do budoucna posílili revitalizace i ostatní krajinotvorné programy.
U zákonů pak jediným nesplněným zůstává novela zákona o ochraně přírody a krajiny. Novela zákona o odpadech byla odložena na únor, ale myslím, že zde silně vstoupí do hry evropský faktor - obě novely potřebujeme k transpozici příslušných evropských směrnic a myslím, že mají velkou šanci sněmovnou projít.
TZB-info: Zákon o obnovitelných zdrojích energie byl sice schválen vládou, ale mnozí odborníci tvrdí, že ve schválené podobě pomůže hlavně ČEZu, aby ve svých elektrárnách mohl za drahé peníze (2,50 Kč/kWh) přimíchávat dřevní štěpku k uhlí. Od roku 2006 bude systém pevných výkupních cen nahrazen systémem neprůhledných zelených certifikátů a do té doby se zde tolik elektráren zase nepostaví...
Libor Ambrozek: To ale není ani tak reakce na náš návrh zákona, jako na současné chování Energetického regulačního úřadu, které se nám také nelíbí. Podnikl jsem určité kroky, budu jednat s šéfem ERÚ. Pokud toto jednání neuspěje, bude další postup na vládě. Nedosáhneme-li konsensu, budeme muset při projednávání ve sněmovně zákon modifikovat natolik, aby ERÚ tento závazek vlády, případně Parlamentu, nemohl mařit a zvýhodňovat jednoho dodavatele. Co se týče certifikátů, byla tato koncepce zvolena právě kvůli liberalizaci trhu s energiemi, aby bylo možné i po vstupu na jednotný evropský trh dosáhnout našeho cíle. Zákon bude jistě podroben kritice, budou se muset udělat úpravy ve vztahu k pravomocím ERÚ, ale měl by zajistit splnění závazků, které si ČR dala.
TZB-info: Ty závazky jsou dost vysoké vzhledem k tomu, co u nás zatím máme. 8 % elektřiny z OZE do roku 2010 je docela ambiciózní cíl a ozývají se hlasy, že se za sedm zbývajících let dá těžko stihnout. Jak konkrétně chcete tohoto cíle dosáhnout?
Libor Ambrozek: Cíl 8 % je náročný, ale realistický. Dělali jsme analýzu potenciálu všech obnovitelných zdrojů energie u nás. Hlavní je ale návrh zákona, protože ten by měl umožnit vstup soukromého kapitálu. Stát není schopen vše zafinancovat. Ministerstvo zemědělství má už několikátý rok program na podporu pěstování energetických plodin, protože hlavní potenciál je u nás v biomase, dále v energii větru a menší pak ve vodě, kde už je hodně kapacit nainstalováno, a v solární energii. Objevují se některé zajímavé záměry - např. záměr na výstavbu elektrárny vyrábějící energii z biomasy ve východních Čechách či řada větrných elektráren v severních Čechách, kde - pokud se podaří najít soulad s ochranou přírody - by instalaci nemělo nic bránit.
TZB-info: Ale tím, kdo některým záměrům v současné době hodně brání, je právě MŽP. Např. odbor ochrany přírody je značně ostražitý vůči pěstování energeticky velmi nadějného šťovíku Uteuša. Co s tím?
Libor Ambrozek: Tady obnovitelné zdroje narážejí na několik limitů ve vztahu k životnímu prostředí. U vody je to zajištění minimálního průtoku, u větrné energie v Krušných horách jde o to, aby nedošlo k porušení "naturových" území - třeba aby někdo nechtěl stavět elektrárny na rašeliništích nebo podobných plochách. Co se týče pěstování energetických plodin, musíme být především na území chráněných krajinných oblastí opatrní z hlediska pěstování nepůvodních druhů. Z minulých desetiletí máme zkušenosti s bolševníkem či s křídlatkou, která patří potenciálně také mezi energetické plodiny. Tyto druhy jsou schopné z plantáží utéci a způsobit vážné problémy v ekosystémech. Je potřeba, aby porosty energetických plodin byly situovány mimo nejcennější chráněná území. Existují zde ovšem tisíce hektarů v podhorských oblastech, kde konflikt s ochranou přírody není. Důležitá je koordinace v rámci resortu. Výzkumný ústav okrasného zahradnictví v Průhonicích se podílí na šlechtění a praktickém výzkumu rychle rostoucích dřevin, aby bylo možné pole rychle osázet.
TZB-info: Neškodí OZE také určitá roztříštěnost v kompetencích? Něco je v gesci MŽP, něco MPO, bionafta a pěstování energetických plodin má pod sebou MZe... Neměl by zde být určen jeden koordinační orgán, který by se o vše kolem OZE staral?
Libor Ambrozek: Já to považuji spíš za pozitivum. Státní program, který byl poprvé představen v roce 1998 a od té doby je vládou každý rok aktualizován, je cenný právě tím, že vtahuje do této problematiky více resortů a i celou vládu. Podobná diskuse se vedla třeba při obsazení vládní Rady pro udržitelný rozvoj. Existovala zde varianta, že vše bude mít na starosti MŽP, nebo druhá možnost, že Radu bude mít na starost předseda nebo místopředseda vlády. Preferoval jsem druhou variantu, aby byla zajištěna větší autorita tohoto orgánu a spolupráce ostatních resortů. U obnovitelných zdrojů je to podobné - nechceme vše zredukovat jen na úroveň MŽP, protože tím bychom jejich význam pro ekonomiku i pro udržitelný rozvoj oslabili. Je dobře, že jsou vtaženy jiné resorty, že si třeba zemědělci uvědomují, o jak významný prvek jde při rozvoji venkova. K produkci potravin stačí dnes jen menší část zemědělské půdy. Abychom udrželi na venkově osídlení, hledají se jiné cesty využití a ukazuje se, že jednou z mála možných cest je buď energetika nebo produkce biopaliv. Proto se s velkým ohlasem v Poslanecké sněmovně setkala novela zákona o ovzduší, která zavede povinné přimíchávání bioetanolu do benzinu, což znamená využití desetitisíců hektarů zemědělské půdy. Myslím, že je dobře, když jsou obnovitelné zdroje pojímány nadresortně.
TZB-info: Na podzim probíhala diskuse k aktualizaci Státní energetické koncepce. Představy MPO a MŽP se zde dosti diametrálně liší. Jak se díváte na koncepci podle návrhů MPO a na jejich plány postavit u nás novou jadernou elektrárnu a prolomit ekologické limity těžby v severních Čechách?
Libor Ambrozek: Hlavní výhrada, kterou uplatnilo MŽP, a důvod, proč přišlo s vlastním scénářem, spočívá v tom, že MPO při zadávání svých šesti scénářů (z nichž od počátku preferovalo zelený scénář) použilo velmi zúžený výběr kritérií. Řeč byla v podstatě jen o zdrojích, které máme, a o potřebě energie v této republice. My jsme přesvědčeni, že pokud se připravuje takto závažný materiál, tak musí být akcentovány i další cíle, ať už je to ochrana klimatu, šetrné nakládání s přírodními zdroji nebo i role ČR při ochraně životního prostředí. Měli jsme z toho velmi silný dojem, že MPO akcentuje jen tu část nabídky energie a že prognózují vysokou spotřebu právě proto, aby do koncepce mohli dopracovat další zdroje.
Proto jsme navrhli další scénář, který vycházel ze stejných vstupních dat. Modelovali jsme ho ale tak, že jsme se ptali, zda je možné zajistit energetické potřeby ČR i jinak než prolamováním územních limitů nebo výstavbou nových jaderných zdrojů. Podle scénáře, který jsme připravili, se ukazuje, že to možné je. Otázka energetické soběstačnosti v našem pojetí není diametrálně odlišná od MPO. První výhrada, která se objevila ještě před naším scénářem, byla, že chceme uvést ČR do závislosti na dovozu zdrojů pro výrobu energie. Ukázalo se ale, že zatímco MPO předpokládá v roce 2030 dovoz 59 %, my předpokládáme 60 %. Tato námitka tedy padá. Rozdíl je jen v tom, že MPO by dováželo černé uhlí a uran a my spíše plyn. Počítáme s tím, že při uplatnění úspor a moderních technologií při využití biopaliv a zemního plynu jako média pro výrobu energie, při větším využití obnovitelných zdrojů (i když nejde o řádový rozdíl, náš scénář předpokládá o polovinu vyšší využití obnovitelných zdrojů) a při vizi spotřeby, která nebude stoupat (zatím buď stagnuje nebo mírně klesá) není nutné stavět jaderné zdroje a není ani nutné prolamovat územní limity těžby hnědého uhlí. Náš scénář se navíc odlišuje i pojetím role státu. V současné době dokončujeme naše stanovisko k posouzení koncepce MPO z hlediska vlivu na životní prostředí. První návrh z MŽP je velmi negativní vůči koncepci MPO právě kvůli ekologickým dopadům.
TZB-info: MPO, které je předkladatelem koncepce do vlády, ale nemusí ke koncepci MŽP nijak zvlášť přihlížet...
Libor Ambrozek: Záleží na MPO, v jaké podobě do vlády koncepci předloží. Nutnou součástí materiálu ale musí být naše posouzení. Jsem přesvědčen, že vláda by měla diskusi vést velmi seriózně i v souvislosti s privatizací hnědouhelných společností a s otázkou vlastnictví ČEZu. Měla by přihlédnout také třeba k zaměstnanosti, která je na tom v naší koncepci podstatně lépe, i k ekologickým dopadům. Dovedu si představit, že výsledné rozhodnutí vlády bude určitým kompromisem mezi zeleným a naším scénářem, ale nedokážu to předjímat.
MŽP šlo v tomto případě cestou nejzodpovědnější. Nečekali jsme jen, až MPO něco předloží, abychom to zkritizovali a počkali, jak dopadne vláda. Představili jsme vlastní scénář, který vychází ze stejných vstupních údajů, a všem ministrům jsme nabídli možnost se rozhodovat na základě dostatečných argumentů a podkladů.
TZB-info: Přednedávnem se objevil pokus omezit pravomoci MŽP tím, že by koncepce jednotlivých resortů neposuzovalo MŽP, ale to ministerstvo, do jehož resortu koncepce spadá. Jakou má tato myšlenka v Parlamentu podporu?
Libor Ambrozek: V této záležitosti jsem spíš optimistou. Garanční výbor novelu koncem listopadu znovu projednal a podpořil pozměňovací návrh, který pravomoci posuzování koncepcí přisuzuje MŽP. To je skutečně logický krok a myslím, že by mohl získat podporu Poslanecké sněmovny. Dělba, kdy resorty předkládají koncepce a MŽP jako resort, který chrání veřejný zájem, vydává stanoviska, která třeba pro rozhodování vlády nejsou úplně závazná, ale přihlíží se k nim, je naprosto logická. Trochu mě překvapila snaha zrovna tuto kompetenci omezit.
(výňatek z rozhovoru pro Zpravodaj MŽP 1/2004)