Vytápěné hřiště - luxus i nezbytnost moderního fotbalu

Jak celá akce probíhala? "Z celé plochy hřiště se odebral povrch až do hloubky 50 cm a vše se srovnalo do roviny. Pak se udělaly nové drenáže a zasypaly štěrkem. Na to přišla vrstva písku vysoká 17 cm a na ni se položily teplovodní trubky", popisuje celou akci technický ředitel stadionu Antonín Kříž (viz článek z 30.5.2001 - Vytápěná hrací plocha AC Sparta Praha). Páteřní rozvod probíhá na východní straně hřiště. Trubky jsou nataženy po celé ploše stejným způsobem, jako se běžně dělá podlahové topení, pouze je těch trubek o něco více, než bývá běžně zvykem - celých 32 km. Jsou umístěny rovnoměrně ve vzdálenosti 30 cm od sebe. Materiály a know-how poskytla firma Rehau, která má s podobnými akcemi po celé Evropě bohaté zkušenosti. Vlastní stavbu provedla česká firma Comcom. Řešení se osvědčilo, a tak vytápěná fotbalová hřiště stále přibývají - nově bylo vytápění instalováno třeba na Strahově či v Teplicích.

Není trávník jako trávník
Spartu zásobuje teplem Pražská teplárenská a.s. Pára předává ve výměníkové stanici své teplo vodě, která má dvě větve: jedna zásobuje teplem a teplou užitkovou vodou budovy, druhá větev vede na hřiště. Ta obsahuje nemrznoucí směs, která vydrží i teplotu -30 °C. Topné hady jsou umístěny v hloubce 28 cm pod povrchem. Topení je řízeno automaticky. V celém profilu hřiště jsou umístěna čidla, která měří teplotu zeminy v různé hloubce a podle toho se reguluje vyhřívání. Kromě toho jedno přenosné čidlo na povrchu měří přímo teplotu trávníku.

Představa, že hráči teď mají od nohou pěkně teplíčko, je ale mylná. Topná voda v hadech pod trávníkem má teplotu asi 25 °C, trávník se ohřívá na 10 - 12 °C. "Tráva se vlastně jen udržuje v nepromrzlém stavu", říká ředitel Kříž. I tak ale nejde o levnou záležitost - v říjnu zaplatili Sparťané za vytápění trávníku 109 000 Kč, v zimě se cena vyšplhá až na 120 000 Kč měsíčně. Velkou část z toho - více než 70 000 Kč - činí paušální platba za sjednaný příkon, který je 1,44 MW. Celá rekonstrukce stála 18 mil. Kč, z toho vytápění přišlo na 8 mil. Kč. Vytápění umožňuje celoroční používání trávníku. Netopí se ovšem po celou zimu. "V prosinci po skončení podzimní sezóny ho vypneme, v únoru ho týden předtím, než začne liga, zase zapínáme", říká pan Kříž. Některé zápasy evropských soutěží se ale hrají i v lednu.

Drahá nezbytnost
Jak je vidět, vytápěný trávník není levná záležitost. Vyplatí se vůbec? "Určitě, nyní můžeme hrát i v zimě fotbal na kvalitním terénu. Tráva je i v zimě pružná, měkká, bezpečná. Dřív bylo v zimě hřiště promrzlé, fotbalisté museli mít speciální obuv a i přesto byly pády nebezpečné, dnes mohou hrát v letní obuvi", říká Antonín Kříž. Kromě toho sníh nyní z plochy rychle odtává, takže při malém množství se ani nemusí shrnovat (při velké sněhové nadílce shrnování ovšem nutné je). Nově upravené hřiště je ale finančně náročnější i v létě. Díky dobrým drenážím a vrstvám písku a štěrku se sice hraje v suchu a nikoli na bahně, ale trávník se zase musí daleko více zalévat.

Situace v zahraničí je ostatně podobná: ve všech fotbalově významných zemích se srovnatelnými klimatickými podmínkami už vyhřívané trávníky mají - v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Rusku a nově už i v Polsku. "Kvalitní plocha znamená kvalitní fotbal a to zase přináší vyšší návštěvy", říká ředitel Kříž.

Topná voda s nemrznoucí směsí se ohřívá ve výměníku (na obr. s technickým ředitelem Ant. Křížem)

Dnešní fotbalové hřiště je složitý systém sestavený z mnoha vrstev, vysoký více než 50 cm

Mobilní čidlo na měření teploty trávníku