Dana Drábová: Očekává se renesance jaderných elektráren

Podle bývalého ministra MPO Jiří Rusnoka by jaderná energetika měla být významným zdrojem elektřiny a v souvislosti s přípravou nové energetické koncepce státu je zřejmé, že za deset až dvacet let bude třeba uvažovat o stavbě nové jaderné elektrárny o výkonu zhruba 1800 megawatů.

Bude-li se časem tato skutečnost v širší míře medializovat, jste připraveni odpovídat na nepříjemné otázky týkající se bezpečnosti provozu JE a ukládání jaderného odpadu?
Státní úřad pro jadernou bezpečnost byl s účinností od 1. ledna 1993 zřízen zákonem jako nezávislý orgán státní správy, který je hlavním článkem státního dozoru v jaderné oblasti v České republice. Posláním úřadu je zajistit, aby mírové využívání jaderné energie a ionizujícího záření bylo v souladu s požadavky ochrany zdraví a životního prostředí a s požadavky jaderné bezpečnosti. Úřad sám je čistě správním a kontrolním orgánem bez jakékoliv vazby na takové procesy, jako je tvorba energetické politiky státu, otázky trhu s energií a otázky rozvoje jaderných technologií včetně rozvoje jaderné energetiky. Je ovšem současně pravda, že úlohou úřadu je trvalá snaha o rozvoj opatření k prohloubení kultury bezpečnosti či, chcete-li, jaderné bezpečnosti a radiační ochrany obecně, a proto úřad dění ve shora vymezených oblastech intenzivně sleduje.
Nepříjemné otázky neznám. Znám otázky, které mají za cíl dobrat se nových informací a pak tyto informace zvažovat a takových je většina. Avšak setkáváme se i s problémem, který lze formulovat v otázce: "Můžete uspokojivě odpovědět někomu, kdo se uspokojit nechce?" Přesto mě zkušenosti z poslední doby vedou k přesvědčení, že dokážeme být veřejnosti partnery a poskytovat odpovědi i na otázky nelehké. Nelehké v tom smyslu, že bývá obtížné popsat lidskými slovy někdy dost složitá inženýrská řešení a vysvětlit, že jaderní inženýři nejsou žádní čarodějovi učni, zahrávající si s neznámými silami. Problém je totiž častěji v rovině psychologické a bohužel někdy i ideologické a s tím se technikovi zachází dost těžko. Typickým příkladem je ukládání radioaktivního odpadu, kde technická řešení existují, jejich přínosy a rizika jsou známé, ale potíž je s jejich vnímáním a akceptovatelností. Tam máme před sebou ještě poměrně náročnou a zajímavou práci. Pokud by se čtenáři chtěli dovědět více technických podrobností, ráda bych je upozornila na web Správy úložišť radioaktivních odpadů (www.surao.cz).

Jednou z otázek může být, zda vlastně novou JE potřebujeme. A pokud ano, podle jakých technických a bezpečnostních parametrů bude vystavěna? Již ty parametry znáte? Čím se budou lišit od stávajících?
Integrální doba provozu všech světových reaktorů dosahující více než 10000 reaktorroků vytvořila vědeckou a technickou bázi, která umožňuje hodnotit kvalitu, zejména bezpečnost, jaderných elektráren a specifikovat požadavky na jejich modernizaci, zvyšování výkonu a prodlužování životnosti, což jsou procesy probíhající ve světě. Z této báze ale v současné době vyrůstají projekty jaderných elektráren třetí a čtvrté generace, které se stanou základem jaderné energetiky ve 21. století.

Projekty jaderných elektráren druhé generace jsou vyvíjeny dvěma směry:

Evoluční cesta je extrapolací vývoje zdokonalováním jaderných elektráren, využitím provozní zkušenosti z dlouhodobého provozu systémů a komponent s mnohonásobně zálohovanými systémy řízení a rozšiřování inherentní bezpečnosti. Inovované projekty jaderných elektráren menšího výkonu s inherentní bezpečností a orientované na pasivní bezpečnost.

Po relativně dlouhé době, ve které výstavba jaderných elektráren stagnovala, je vzhledem k vyčerpávání paliv a také vzhledem k dosažení konkurenceschopnosti a přijatelné bezpečnosti jaderných elektráren očekávána renesance jaderných elektráren se zdokonalenými typy reaktorů moderovaných a chlazených lehkou vodou. Přesto bude nutné bezpečným provozem i nadále trvale obnovovat důvěru veřejnosti v jadernou energii, bezprostředně po nehodách ve Three Mile Island a v Černobylu dosti otřesenou. Zdrojem energie mohou být i reaktory s rychlými neutrony a později slučování lehkých jader. Nová vlna pozornosti je věnována vysokoteplotním reaktorům jako zdroji procesního tepla pro průmysl.

Ve druhé polovině dvacátého století byly stále precizněji definovány standardy bezpečnosti. Doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) uznávaná na mezinárodní úrovni a pravidelně inovovaná v návaznosti na nejnovější poznatky vědy a techniky, tvoří spolehlivou bázi pro stanovení licenčních požadavků. Česká legislativa z těchto doporučení vždy vycházela a bude tomu tak i budoucnosti. Ve chvíli, kdy bude rozhodování o novém bloku na pořadu dne, budeme mít všechny prostředky k tomu, abychom požadavky na jeho bezpečnost definovali odpovídajícím způsobem.

Jste připraveni reagovat na nové neoficiální i oficiální protesty z tuzemska i ze zahraničí? Jste připraveni argumentovat proti veřejnému mínění, které, byť je víceméně laické, vnímá jadernou energetiku jako tlak lobbistických kruhů, upřednostňujících energii z jádra?
Stojí zato zmínit několik rysů nezávislosti úřadu. Úřad je financován ze státního rozpočtu schvalovaného každoročně parlamentem. Není v právním vztahu k žádnému ministerstvu nebo jiné instituci, předseda úřadu je jmenován usnesením vlády ČR. Legislativa - zejména tzv. atomový zákon z roku 1997 - vytváří úřadu pro jeho plnění úkolů patřičný právní rámec. Úřad je oprávněn stanovit detailní požadavky v jednotlivých oblastech své kompetence prostřednictvím prováděcích předpisů. Rozhodnutí a další správní akty úřadu mohou být přezkoumány pouze soudní cestou. Uvedené argumenty je možno rozvádět do dalších podrobností, přesto však je nutno připustit, že úplná nezávislost neexistuje v podstatě nikdy. Žijeme totiž v multipolárním světě s velkým množstvím styčných ploch a rozhraní. Nicméně v současnosti používá úřad nejvyššího respektu v historii státního dozoru nad jadernou bezpečností a radiační ochranou v ČR. Úřad má všechny nezbytné podmínky pro plnění svých úkolů i - a to je velmi důležité - všechny pravomoci k tomu, aby v případě potřeby účinně odolal přímému či nepřímému tlaku politických, ekonomických či jiných zájmových skupin.

Diskuse o jaderné energetice je přesycena mýty, zkomoleninami a vyloženými nepravdami. Státní dozor má v popisu práce úkol - dbát na pečlivé dodržování předpisů v oblasti jaderné bezpečnosti a radiační ochrany. Dnes a denně vedeme jednání, která provozovatele někam tlačí, která vedou ke zlepšování jaderné bezpečnosti, ale o tomhle se samozřejmě málo ví, protože to, co se prodává, jsou informace o tom, že on něco zanedbal a došlo tam k poruše. Z našeho pohledu přes tuto každodenní práci, která provozovatele tlačí do toho, aby úroveň zajištění jaderné bezpečnosti a radiační ochrany byla tak dobrá, jak je možné rozumně dosáhnout, neshledáváme nic, co by mělo ve veřejnosti vzbuzovat nějaké obavy. Nic z toho, co je tak medializováno. Neříkám, že jsme spokojeni, nikdy nebudeme, ale když se mě někdo zeptá, jestli je důvod k tomu, dívat se se znepokojením na to, jaká je úroveň jaderné bezpečnosti, já prostě ze svého technického přesvědčení musím říci, že ne a v té chvíli se samozřejmě u části lidí, kteří nemají jadernou energetiku rádi, popřípadě se jí obávají, musím dostat do role toho, kdo obhajuje, protože jaderná energetika je vnímána buď jako černá, nebo jako bílá a bohužel málokdy neutrálně. My musíme mít neutrální pohled, to znamená, že jsme vždycky mezi těmi dvěma krajnostmi, buď zklameme ty, co jsou proti, nebo svou přísností zklameme ty, kdo jsou pro. Vždycky některá z těch stran bude zklamána, my vždycky pro někoho budeme, ne-li nepřijatelní tedy alespoň hodně protivní.

Poslední období bylo plné velmi náročné a mnohdy i velmi obtížné vnější komunikace a to jak v národním, tak v mezinárodním měřítku. Své možnosti a schopnosti jsme v této oblasti nikdy nepřeceňovali. Jsme však přesvědčeni, že zejména mezinárodním jednáním, o temelínské elektrárně, jsme svou účastí důstojně napomohli k jejich úspěšnému ukončení. Věříme, že jak naší, tak zahraniční veřejnosti jsme poskytli dostatek informací k tomu, aby nepodlehla obavám a mnohdy i mýtům šířeným často z neinformovaných či situaci záměrně zkreslujících zdrojů. Těm kritikům, kteří s námi vedou skutečně věcný a konstruktivní dialog jsme snad prokázali, že jejich oprávněné připomínky přijmout umíme a činíme z nich i konkrétní a praktické závěry.

Děkuji za rozhovor.
Alexander Lukeš