Miroslav Krejčů: Současná energetická politika neodpovídá plně požadavkům podnikatelské sféry

Teplárenství je pro mnohé trochu neznámý pojem. Můžete zhruba popsat co si lze pod ním představit?
Teplárenství, teplárna, výtopna, centralizované zásobování teplem, dálkové zásobování teplem, KVET, CHP - řada pojmů, pod kterými si mnohdy běžný občan neumí přestavit konkrétní obsah. Mnozí pod nimi vidí pouze potrubí v krajině, či "kouřící" komíny. V zásadě lze však říci, že uvedené pojmy spolu úzce souvisí a jsou vzájemně provázány a konkrétním výstupem, se kterým se občan setká, je teplo pro vytápění, tedy hřející radiátor, teplá užitková voda z kohoutku, popř. technologické teplo pro průmyslovou výrobu. Toho lze sice dosáhnout i individuálním spalováním paliva, ale výroba tepla ve velkém (centrálním) zdroji je mnohem efektivnější, a to jak z pohledu využití energie paliva (tedy s vyšší účinností), tak i z pohledu ochrany životního prostředí, především ovzduší, kdy je možno takovéto zdroje lépe ekologicky ošetřit. Dálkové zásobování teplem není pak nic jiného, než-li uvedená centrální výroba tepla a jeho následná doprava do místa spotřeby.

Teplárenství s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla (KVET, CHP - totéž, ale anglická zkratka) je jedním z významných prostředků ke snížení energetické náročnosti národní ekonomiky, neboť spoří přibližně třetinu spotřeby primárních paliv oproti oddělené výrobě tepla a elektřiny. Kombinovaná výroba elektřiny a tepla je tedy společná výroba obou produktů v jednom výrobním procesu. Teplárna totiž dokáže vyrobit ze stejného množství primárního paliva až o polovinu více energie než se získá při oddělené výrobě elektřiny v kondenzačních elektrárnách a tepla ve výtopnách. V obdobném rozsahu snižuje imise a emise škodlivin do ovzduší včetně skleníkových plynů. O tom, že cesta kombinované výroby a dálkového zásobování teplem je správná, svědčí i záměry Evropské unie o její podpoře a zvyšování výroby elektřiny a tepla tímto způsobem.

Dálkové zásobování teplem má u nás dlouhou tradici, datující se již od počátku minulého století. Co do rozsahu se může naše teplárenství směle srovnávat se zbytkem světa. S našimi soustavami dálkového zásobování teplem se může pak srovnávat pouze několik málo států Evropy. Tímto způsobem pak dostává teplo asi třetina domácností v Evropě.

Kdy a jak jste se poprvé dostal k Vašemu oboru a v jaké pozici pracujete v současné době?
K energetice jako takové jsem se dostal při studiu na vysoké škole, kdy jsem absolvoval ČVUT, fakultu elektrotechnickou se zaměřením na ekonomiku energetiky. K teplárenství pak po svém nástupu do Elektrárny Opatovice, kde jsem pracoval v odboru rozvoje zásobování teplem a na ekonomickém úseku. V roce 1992 jsem nastoupil do Teplárenského sdružení České republiky, kde jsem dodnes, nyní ve funkci ředitele výkonného pracoviště.

Jaké služby pro své členy Teplárenské sdružení poskytuje a jaké jsou nejbližší cíle jeho dalšího rozvoje?
Teplárenské sdružení ČR bylo založeno v roce 1991. Zakládající členové cítili potřebu sdružit se do jednotné organizace, která by byla partnerem pro vyjednávání s orgány státní správy. Jako příklad jim posloužily podobné teplárenské asociace, které již desítky let pracují ve většině zemí EU. Teplárenské sdružení ČR dostalo za úkol hájit pozici teplárenství v nově vznikajícím tržním prostředí v zásobování teplem. Dnes má již 119 členů.

Naši členové - výrobci a dodavatelé tepla zásobují teplem a teplou užitkovou vodou přes milión domácností a podstatnou část průmyslových podniků i služeb. Členy Sdružení jsou i výrobci a dodavatelé technologií pro teplárenství, projektové a výzkumné organizace a vysoké školy. Posláním Sdružení je podporovat u nás rozvoj systémů dálkového zásobování teplem, založených především na KVET, jako vysoce efektivní a k životnímu prostředí ohleduplné metody v souladu s doporučeními Evropské unie. Toto poslání Sdružení zajišťuje spoluprací se státními orgány na jednáních při tvorbě příslušné legislativy, poskytováním odborných služeb a zvyšováním technické úrovně svých členů, poradenstvím v oborech získávání a rozvodu tepla a přímým působením na orgány státní správy, místní samosprávy a instituce spojené s teplárenstvím a regionální energetikou, na odbornou i laickou veřejnost a na zákazníky. Teplárenské sdružení usiluje o to, aby se systémy dálkového zásobování teplem s využíváním KVET staly všeobecně přijímanou nejpokrokovější metodou vytápění.

Co Vám v současné době nejvíce vadí ve Vašem oboru?
V předchozím jsem stručně uvedl, co může teplárenství nabídnout a jaké výhody plynou z jeho využívání. Na druhé straně pomyslných vah je však realita. Ta už pro teplárenství není tak příznivá. Pro spolehlivé, ekonomické a ekologické fungování celého systému zajištění a zásobování teplem je třeba vytvořit vhodné legislativní podmínky.

Při hodnocení Energetické politiky ČR musím poznamenat, že současná politika neodpovídá plně požadavkům podnikatelské sféry a nevytváří perspektivně dostatečné podmínky pro systematický budoucí rozvoj podmiňující podnikatelské aktivity. Energetická politika by měla jednoznačně stanovit konkrétní, zejména dlouhodobé cíle rozvoje energetického hospodářství, vymezit časové horizonty jednotlivých dílčích etap realizace a definovat jednotlivé kroky a nástroje k dosažení těchto cílů. Stávající Energetická politika sice hovoří o podpoře rozvoje ekonomicky efektivních kogeneračních jednotek na výrobu elektřiny a tepla s cílem co nejlepšího energetického využívání primárních zdrojů. Z těchto cílů pak vychází i nová energetická legislativa, tj. zákon 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a zákon 406/2000 Sb. o hospodaření energií a následně pak na ně navazující řada vyhlášek. Také tyto zákonné normy v příslušných paragrafech hovoří o podpoře kombinované výroby elektřiny a tepla a dálkového zásobování teplem.

Podpora KVET je v současnosti stále spíše verbální, chybí konkrétní kroky. Výkupní cena elektřiny z KVET a pouze symbolické stanovení její výše neumožňují ani ve strategickém výhledu KVET realizovat. Absence přijatelných podmínek pro provoz zařízení (paroplynových jednotek, plynových motorů a turbín malých jednotek) měla za následek, že řada těchto zařízení byla nuceně odstavena pro neekonomický provoz. Důvodem byla vysoká cena plynu a nízká výkupní cena elektřiny.

Co se podle Vás významného v oboru změní do roku 2010?
Energetika jako oblast podnikání je sektorem s dlouhou setrvačností, tzn. energetické zařízení má dlouhou životnost a novinky se zavádí po dožití stávající technologie. V uvedeném časovém horizontu nelze očekávat převratné změny ve způsobu zajišťování a zásobování teplem. Postupně se bude měnit palivová základna z níž se bude vycházet, bude klesat podíl uhlí a narůstat podíl zemního plynu a především obnovitelných zdrojů (dřevo, sláma, odpady apod.) V oblasti technologie pak lze očekávat postupný nárůst počtu menších zdrojů lokalizovaných blíže spotřebě a založených na palivových článcích, mikroturbínách, mikrozdrojích a tepelných čerpadlech. Obecně pak nové změny přinese i náš vstup do Evropské unie, kdy se budeme muset přizpůsobit pravidlům hry platným v tomto společenství. Mnohé jsou uváděny do života již nyní, tím mám na mysli liberalizaci trhů s elektřinou či zemním plynem a podporu obnovitelných zdrojů energie.

Co by měly pro tento rozvoj odvětví teplárenství udělat státní orgány ČR?
Nastavit spravedlivá, jednoznačná a dlouhodobě platná legislativní pravidla pro podnikání v tomto odvětví, která by byla v souladu s požadavky Evropské unie. Za základní považujeme, aby byla při novele Energetické politiky (koncepce) věnována významu a přínosům KVET a dálkového zásobování teplem větší pozornost, konkterizovány formy podpory, zejména ocenění nezanedbatelných ekologických přínosů např. formou odpovídajícího příplatku k obvyklé ceně elektřiny na trhu. Cestou dalšího rozvoje KVET je i vznik samostatného zákona o podpoře KVET, obdobně jako tomu je i pro OZE, který by vycházel z připravované legislativy Evropské unie. Rozhodnutí o cestě, kterou se naše energetika vydá, je v rukou státu, domníváme se, že uvedená možnost by však ve scénáři dalšího vývoje v oblasti energetiky neměla v žádném případě chybět.

Pokud ČR vstoupí v r. 2004 do EU, bude to pro Váš obor přínosné?
Domnívám se, že ano. Od vstupu do Evropské unie očekáváme větší pružnost při zavádění evropských pravidel platných v oblasti energetiky u nás, konkrétní pravidla pro podnikání v této oblasti a spravedlivé ocenění nezanedbatelných přínosů kombinované výroby elektřiny a tepla a dálkového zásobování teplem, tak jak si zaslouží.

Domníváte se tedy, že dálkové zásobování teplem má u nás budoucnost?
Samozřejmě, o tom není pochyb. Česká republika je, kromě zásob domácího hnědého uhlí, státem vysoce závislým na dovozu primárních paliv. Z toho vyplývá nezbytnost maximálního využití jejich energetického potenciálu ve zdrojích s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla, tedy v teplárnách. Už dnes je jasné, že ceny, zejména u zemního plynu, půjdou nahoru a poměry cen energie pro domácnosti a velkoodběratele budou odrážet skutečné náklady spojené se zajištěním dodávky a spotřebou energie. Věřím, že budoucnost se má stavět na dobrých základech a ty teplárenské, od ekologizovaných zdrojů přes rozsáhlé sítě zásobování teplem jsou u nás dobrým základem racionálního a ekologického zásobování teplem i elektřinou. Při odstranění cenových deformací a zohlednění vysoké efektivnosti, úspory primárních paliv a snížení produkce emisí a odpadů, není pro budoucnost pochyb o perspektivách těchto systémů. K tomu je možné přičíst i potenciál obnovitelných a alternativních zdrojů energie, využitelný pro systémy dálkového zásobování teplem.

Jaké máte zájmy nebo koníčky mimo své práce?
Mnoho volného času mi nezbývá, větší část zabere rodina. Mezi koníčky pak patří cyklistika, plavání a v létě zahrádka, v zimě pak lyžování a četba vědeckotechnické či sci-fi literatury.