Stát říká: Jaderná energetika je volba pro budoucnost

Ministr obchodu a průmyslu Jiří Rusnok vysvětluje v deníku Právo z 10. ledna letošního roku, že novými prioritami v nově zpracované koncepci energetické politiky je kombinace zdrojů energie, takzvaný mix těchto zdrojů. Znamená to tedy, že dřívější priority, to je podpora úspor energie, se dnes dostávají do pozadí?
Rozhodně ne. Problematika úspor energie patřila mezi hlavní priority energetické politiky schválené usnesením vlády č. 50 v roce 2000 a snižování energetické náročnosti národního hospodářství ČR na srovnatelnou úroveň s členskými státy EU zůstává nadále důležitou prioritou i při její v současnosti prováděné aktualizaci. Pan ministr Rusnok neřekl v citovaném článku, že prováděnou aktualizací státní energetické koncepce jsou současné nejvýznamnější priority státní energetické politiky z roku 2000 změněny.

Jestli se nemýlím, energetické bilanci by jistě prospělo větší využívání obnovitelných zdrojů energie. Děje se tak?
Samozřejmě. V souladu s ustanoveními Hlavy III zákona o hospodaření energií č. 406/2000 Sb. vypracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu společně s Ministerstvem životního prostředí Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání obnovitelných zdrojů energie do roku 2005, který byl schválen usnesením vlády ČR č. 1079 dne 2001. Východiskem pro stanovení jeho cílů a priorit byly podrobné analýzy potenciálu úspor energie a potenciály využívání obnovitelných zdrojů energie. Jeho cíle jsou následující:

1. dosažení ročního poklesu energetické náročnosti o 3,7 - 4,9%
2. v oblasti obnovitelných zdrojů energie (OZE):
   - zajistit do roku 2005 dosažení podílu OZE na tuzemské spotřebě primárních energetických zdrojů ve výši 2,9% (bez velkých VE nad 10 MW), resp. 3,2 % (vč. velkých VE nad 10 MW),
   - do roku 2010 docílit podílu OZE na celkové tuzemské spotřebě primárních energetických zdrojů ve výši 3-6% (resp. 4-6% vč. velkých VE)

Musím v této souvislosti podtrhnout, že realizace cílů Národního programu je finančně velmi náročná. Celkové náklady z veřejných prostředků (státní rozpočet, Státní fondy, prostředky krajů a obcí) a z ostatních zdrojů (soukromé prostředky, prostředky z EU a zahraniční zdroje) na podporu snižování energetické náročnosti předpokládané Programem představují 1,8 mld. Kč ročně. Na naplnění cílů Národního programu v oblasti využívání OZE se předpokládají celkové náklady z veřejných i ostatních zdrojů ve výši 2,4 mld. ročně.
S pokračováním aktivit Národního programu po roce 2005 počítáme i při probíhající aktualizaci státní energetické koncepce. Pracuje se na přípravě zákona o podpoře výroby energie z obnovitelných zdrojů, který zahrne i implementaci Směrnice EU č. 77 z roku 2001 o podpoře výroby elektřiny z OZE.

K obnovitelným zdrojům patří také rychle rostoucí dřeviny, jako například topoly. Problém je v množství hektarů, které jsou k jejich pěstování zatím k dispozici. Je jich oproti jiným evropských státům (Nizozemsko, Španělsko, Rakousko) velmi málo. Proč? Musíme být tak pozadu, musíme se k této problematice stavět pouze proklamativně?
Domnívám se, že k této otázce se nestavíme pouze proklamativně. V rámci uvedeného Národního programu existuje soubor programů v kompetenci Ministerstva zemědělství, které jsou na tuto oblast zaměřeny. Namátkou bych např. uvedl podprogramy "Změna struktury zemědělské výroby založením porostů rychle rostoucích dřevin", "Podpora pěstování bylin pro energetické využití", "Výroba biopaliv z energetických plodin" a další.

Vrátím se ještě k jedné části z citovaného článku ministra Rusnoka. Je v něm ve vztahu k energetické politice uvedeno: "Je samozřejmé, že formulování této klíčové součásti hospodářské politiky naší země konzultujeme jak s příslušnými nezávislými experty, tak s podnikatelskými a odborovými svazy. Dokončení nové koncepce energetické politiky a její schválení předpokládáme v průběhu II. pololetí příštího roku." V praxi to znamená co?
Konzultace probíhají s experty z oboru elektroenergetiky, plynárenství, uhelného průmyslu, s odborníky z Asociace energetických manažerů. Navíc existuje pracovní skupina, složená z pětadvaceti institucí, která je průběžně seznamována s vytvářením této nové energetické politiky.

Jestli dovolíte ještě jednu citaci z tisku: Hospodářské noviny, 4. února 2003. V článku Potřebujeme energii z jádra? se píše: Jaderná energetika by podle ministra průmyslu měla být i v budoucnu významným zdrojem elektřiny. V souvislosti s přípravou nové energetické koncepce státu Rusnok odhaduje, že za deset až dvacet let bude třeba uvažovat o stavbě nové jaderné elektrárny o výkonu zhruba 1800 megawatů ... Dodal, že je nutné udržet "velmi kvalitní mix zdrojů", tedy výrobu v klasických a jaderných elektrárnách. Souhlasíte s názorem Vašeho nadřízeného?
Ano, protože jde o otázku spolehlivosti zásobování elektrickou energií. Tu je možno zajistit jen tehdy, když máme určitou strukturu zdrojů. A pro elektřinu je ještě něco důležité: to je provozovatelnost soustavy, čili schopnost zdrojů pokrýt spolehlivě požadavky spotřebitelů. Tato provozovatelnost souvisí se strukturou skladby výrobní základny elektřiny. Jaderná energie, přestože se ve světě proti ní ozývají hlasy z hlediska bezpečnosti jejího zařízení a ukládání jaderného odpadu, je jednou z mála perspektivních oblastí výroby elektřiny. To že pan ministr říká, že za deset, dvacet let je třeba stavět novou jadernou elektrárnu - je správná úvaha. Nemůžeme spoléhat na výrobu elektřiny z plynu, protože ten dovážíme, z kapalných paliv - to je ekonomický nesmysl a obnovitelné zdroje nemohou v našich podmínkách zajistit požadované objemy elektřiny.

Ale my už máme to potěšení provozovat dvě jaderné elektrárny, říká v tisku Jimi Dabrundashvili v reakci na článek ministra Rusnoka. Temelín byl dokončen v době, kdy nadbytečná produkce elektřiny v roce 2001 dosáhla 31% z celkového objemu vyrobené energie a v letošním roce se odhaduje, že nadprodukce dosáhne zhruba 42%. Navíc jsme druhým největším vývozcem elektřiny v Evropě a jakmile Temelín poběží naplno, budeme první. A do třetice tento autor argumentuje: Již sedm státu Evropské unie, jejíž chceme být součástí, ukončilo nebo se rozhodlo ukončit výrobu jaderné energie. Posledním takovým státem je Belgie. Jedinou zemí, která v současné době plánuje výstavbu nového reaktoru je Finsko, a to navzdory silné opozici uvnitř země ... Máme tedy skutečně promyšlenou vizi?
Začnu od toho Finska. Nemá jinou možnost získávat energii z vlastních zdrojů, protože z bývalého Sovětského svazu dováží energii a stavbou jaderné elektrárny se stane na tomto zdroji nezávislé. Ostatní země Evropy počítají s odstavením jaderných elektráren po době jejich ekonomického využití, to znamená po morálním a fyzickém opotřebení. Ta zařízení byla přece stavěna za určitých technických a bezpečnostních parametrů, tyto jsou dnes pochopitelně překonány. Přestože s nimi disponují bohaté země, nemohou tyto elektrárny zastavit hned, protože by elektřinu neměly z čeho vyrábět. Čili nejsou ani tak proti jaderným elektrárnám jako takovým, ale budou spíše hledat nové technologie využívání jaderné energie. A co se týče té nadprodukce, o níž jste se zmiňoval ... Další elektrárnu budeme stavět tehdy, až bude nedostatek zdrojů. Po roce 2015 - podle našich prognóz postavených na základě plánu odstavování a dožívání starých zařízení na veškerých našich elektrárnách - by mohlo dojít k poklesu výroby energie. Dostali bychom se do situace, kdybychom elektřinu museli dovážet. A protože je to strategická komodita, je lepší ji vyrábět než dovážet. Pokud na to máme technické a surovinové předpoklady.

Je v těchto bohulibých plánech také zohledněno životní prostředí?
Všechny scénáře, které jsme při přípravě aktualizace energetické koncepce a jejího dlouhodobého výhledu studovali, počítají s výrobou elektřiny ve stávajících jaderných elektrárnách, ve stávajících uhelných nebo v delším horizontu retrofitovaných uhelných elektrárnách, po roce 2015 i v dalších. Všechny tyto elektrárny v souhrnu splňují emisní limity, které jsou dnes stanoveny. Dokonce máme představu o určitém zpevnění těchto limitů a přesto bychom se do nich vešli.

Neoficiální i oficiální protesty Rakouska proti Temelínu vnímáte jak?
Ty protesty mají podle mne dva základní důvody: jednak je to tlak určitých lobbystických kruhů, které chtějí u nás potlačit rozvoj energetiky jako takové, protože v Evropě je energetika stále ještě přeinvestovaná. Proč by tedy v konečném důsledku Česká republika měla elektřinu vyvážet, že? A druhý můj dojem je, že téměř u všech aktivistů těchto ekologických hnutí se vyskytuje naprostá technická nevzdělanost. Rád na to říkám, že já také nerozumím léčení slepého střeva ...
Opatřování zdrojů energií je v kompetenci států. My splňujeme z hlediska Temelína veškeré mezinárodní standardy bezpečnosti a vzhledem k tomu, že Rakušané neprotestovali proti jiným elektrárnám - v Maďarsku, v Bavorsku - tak se to vše jeví jako politicky nebo ekonomicky zabarvené tendence určitých vlivných subjektů.
Pokud budou jaderné elektrárny stavěny stavebnicovým způsobem, čili tak, že se tím sníží investiční náklady, s dodržením vysokých bezpečnostních standardů a pokročíme-li v technologii ukládání vyhořelého paliva, tak nemohou být tato zařízení stále pod takovým tlakem veřejnosti z laických kruhů jako je tomu dnes.

Děkuji za rozhovor

Alexander Lukeš