Nedělní editorial - Státní energetická politika
Přiznám se, že jsem si původně představoval, že poslední Nedělní editorial v roce by měl být bilanční ve smyslu co se během roku na portálu změnilo, co se podařilo i nepodařilo. Slušelo by se pochlubit grafem, který ukazuje na výrazný vzrůst návštěvnosti i několika fotografiemi z úspěšné premiéry konference TZB-2002, která byla součástí doprovodného programu letošního Aqua-thermu Praha.
Pak jsem ale přečetl dva zdánlivě nesouvisející články. Ten první pod názvem ČEZ postaví na severu Čech nové elektrárny, uveřejnily v minulém týdnu Hospodářské noviny. Stojí za to z něj ocitovat nejdůležitější část:
Českou energetiku čekají zanedlouho investice za desítky miliard korun. Dominantní výrobce elektřiny, firma ČEZ, plánuje, že nahradí dvě třetiny svých výrobních kapacit v severních Čechách. Místo dosluhujících hnědouhelných elektráren postaví nové.
"Náš současný výkon na uhlí představuje zhruba šest a půl tisíce megawattů," sdělil mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Nahradit by se tak měly zdroje o výkonu necelých čtyř a půl tisíce megawattů. Hnědouhelné elektrárny přitom pro ČEZ celkově představují šedesát pět procent výrobních kapacit. "Předpokládáme, že první elektrárna vyroste v letech 2010 až 2015," připustil Kříž.
Elektrárenská firma počítá s tím, že v nejbližších letech uzavře své dosluhující provozy, například elektrárny Počerady, Tušimice, Chvaletice, Prunéřov a Ledvice. Jejich odsiřovacím zařízením z počátku devadesátých let totiž postupně končí patnáctiletá životnost. Jejich rekonstrukci přitom ČEZ s ohledem na ekonomickou nevýhodnost zavrhl.
Vedení firmy dosud nerozhodlo, na jaké palivo budou nové elektrárny fungovat. "Předpokládá se, že opět na hnědé uhlí. Ale existují i další možnosti, například zemní plyn," uvedl Kříž.
Po přečtení jsem si našel zatím jediný platný dokument o státní energetické politice, který vláda schválila 12. ledna 2000. V něm je definována celá řada cílů a úkolů ve smyslu "co se bude ...předkládat, zajišťovat, podporovat, konkretizovat, realizovat...". Jazyk je stejný, jaký my starší pamatujeme z nejrůznějších rozpracovaných usnesení sjezdů a zasedání. I našel jsem si odstavec, kde se hovoří o scénáři dalšího rozvoje elektroenergetiky:
...Ve scénáři se neuvažuje s uvolněním části zásob uhlí vázaných ekologickými limity těžby, a proto se nepředpokládá ani výstavba nových velkých elektrárenských bloků, využívajících tuzemského uhlí.
To je v přímém rozporu s tím, co již veřejně prohlásil ČEZ za svoji koncepci, i když pravda připustil, že nové elektrárny mohou být např. na zemní plyn. A tady je zcela zřetelné jaký je skutečný stav naší energetické politiky. Totiž takový, že žádná energetická politika ve skutečnosti neexistuje. Existuje pouze slohová práce o rozsahu 31 stran, kterou v roce 2000 schválila vláda a není pro nikoho závazná. Energetika a všechna přímo související odvětví (z nichž asi právě TZB patří mezi nejvýznamnější "zákazníky"), se rozvíjí směrem, který určuje síla jednotlivých lobbistických uskupení.
Při přemítání, zda to tak je nebo není dobře, jsem si ale náhodou přečetl i článek Elektrická země v týdeníku EURO. Čestmír Klos v něm popisuje Norsko z energetického pohledu. Tedy zemi, která má navzdory vysoké těžbě zásoby zemního plynu minimálně na 100 let. Norský zemní plyn dováží společnost Transgas i do naší republiky. A tato země s 4,5 mil. obyvateli ročně potřebuje 225 TWh elektřiny (naše republika pro srovnání měla v roce 1996 spotřebu 64 TWh). Tuto potřebu zajišťuje dvěma cestami. Celých 53 % (120 TWh) vyrábí v obnovitelných zdrojích. Samozřejmě výrazně převažují vodní elektrárny. Ale zbylých 47 % svojí spotřeby Norsko dováží ze sousedního Dánska. Ale co je nejpřekvapivější. Norsko nemá, ani neplánuje výstavbu ani jediné elektrárny na zemní plyn nebo mazut. A co je pro nás ještě méně pochopitelné, že vláda naslouchá ekologickým hnutím a utlumuje výstavbu dalších vodních elektráren kvůli zachování nedotčené přírody na severu země. A samozřejmě důsledně dbá o dodržování Kjótského protokolu i přes to, že snižování úrovně emisí oproti srovnávacímu roku 1990 je obrovský problém.
To svědčí o jediné věci. Že Norsko má vládu, které zpracovala a uskutečňuje státní energetickou politiku důsledně sladěnou s ochranou životního prostředí. Samozřejmě že v podmínkách, které jsou z pohledu energetika odlišné od ostatních zemí.
Přál bych si, aby i naše vláda zpracovala odvážnou koncepci energetické politiky šitou pro podmínky České republiky. Především ale, aby našla nástroje k tomu, aby všichni (velké energetické firmy, distributoři, stavební úřady i občané) byli nuceni tuto koncepci dodržovat. Zatím tomu nic nenasvědčuje. Jen malý příklad. V krajích byly již v průběhu roku 2002 zpracovávány krajské energetické koncepce a teprve následně se bude aktualizovat (v jakém termínu?), jim nadřazená státní energetická koncepce. O nízké důležitosti, kterou tato problematika u současné vlády má, svědčí i to, že se jí ve vládním prohlášení věnují pouhé dvě věty:
...Vláda v dialogu s odbornými kruhy a širokou veřejností bude aktualizovat dlouhodobou energetickou koncepci. V návaznosti na ni bude vypracován další postup v oblasti regulace elektroenergetiky a její privatizace.
Jsem přesvědčen, že kvalita zpracování energetické koncepce je naprosto klíčová pro všechna průmyslová odvětví, stavebnictví, podnikatele, živnostníky i občany. Je proto v zájmu nás všech se o práci týmu jmenovaného ministrem průmyslu a obchodu zajímat. Protože obor TZB s energetickou politikou velmi úzce souvisí, budeme se v průběhu roku snažit získat základní informace k tomu, abychom pak společně mohli vést dialog, který vláda ve svém prohlášení slíbila.
Hodně zdraví, úspěchů a i trochu pohody,
Vám za celý realizační tým v příštím roce
přeje Milan Bechyně.