Dagmar Kopačková: Děsí mne zprávy učitelů o úrovni učňů

Můžete zhruba popsat obor, který je v současné době pro Vaši práci dominantní?
Pokud obor, pak asi jednoznačně zdravotní technika, ale dnešní rozsah informací nás stále více nutí i z jednotlivých oborů si vybrat jen některou část. Jako vedoucí technického marketingu ve firmě Ekoplastik jsem nejvíce času věnovala materiálům pro potrubí, zejména plastům, jejich uplatnění v potrubních systémech vnitřního vodovodu a kanalizace, zásadám pro projektování a montáž a návaznostem.

Kdy a jak jste se poprvé dostala k Vašemu oboru?
Myslím, že především pozdě. Můj dědeček a otec byli sice zkušení strojaři i praktici topenáři, ale já jsem na stavební fakultě ČVUT studovala provádění staveb. Na druhou stranu návaznosti stavebních prací a znalosti správné technologické praxe pro jednotlivé stavební činnosti byly informace, o jejichž užitečnosti nebylo hned od počátku pochyb a které jsem později při projektování, pedagogické práci i v technickém poradenství mnohokrát využila. Když jsem pak po škole na základě konkurzu nastoupila na katedru TZB na stavební fakultě, byla to pro mne především velká výzva a začala doba tvrdého studia, která mám pocit neskončila dodnes.

Kdo byl pro Vás největším vzorem a kdo učitelem?
Mým vzorem je profesor Pokorný z gymnázia v České Lípě. Vyučoval historii a zeměpis a dokázal nám do podvědomí vštípit nutnost zamýšlet se nad souvislostmi dějů, jejich historií, zákulisím a důsledky pro budoucnost a to je pro život fantastická vlastnost. I díky svým morálním vlastnostem a přístupu k lidem se pro mne stal člověkem, kterého si vážím.
Učitelů (a to nejen ve škole) jsem během sbírání vědomostí potkala mnoho a každému z nich vděčím za nějaký kousek svých dnešních znalostí. Jen mne mrzí, že asi budu mít příležitost poděkovat jen některým z nich.

Co považujete za dosavadní největší úspěch ve své práci?
Zhodnotit největší úspěch v mé práci se chystám až tak za 30 let, ale těší mne, že se mi podařilo získat, utřídit a publikovat v časopisech i samostatné knize mnoho informací z oblasti plastových potrubí, které byly novinkou na českém trhu po roce 1989. Měla jsem výjimečnou možnost být u vstupu takového gigantu jako jsou plastové trubky do českých instalací a doufám, že jsem také významně přispěla k tomu, aby byl tento vstup dobrý i pro projektanty a montážníky vybavené kvalitními informacemi bez reklamního balastu.
Mám radost např. z toho, že ještě dnes po 8 letech se ke mně hlásí celá řada mých bývalých studentů z dob působení na stavební fakultě a můžeme si navzájem předávat další zkušenosti, velmi mne potěšilo, že semináře pro projektanty zdravotní techniky v STP, které jsem začala organizovat, jsou kvalitní, hojně navštěvované a staly se dobrou tradicí. Zvolení předsedkyní sekce zdravotní a průmyslové instalace bylo od kolegů tou nejlepší známkou za tuto činnost.

Co Vám v současné době nejvíce vadí ve Vašem oboru?
Mohu-li použít tak silná slova, tak závidím kolegům z oboru vytápění a vzduchotechniky, kteří jsou nějak lépe organizováni, více se znají a spolupracují. Ráda bych se od nich přiučila a podobné prostředí vytvořila i v oboru zdravotní technika.
V mé práci jsem se setkávala také se studenty odborných učilišť - obor instalatér a děsí mne zprávy učitelů o úrovni učňů. Na výstavách jsou nám představovány stále dokonalejší výrobky, ale kdo je bude montovat? Instalatér musí být odborníkem. Myslím, že stav učňovského školství tomuto trendu neodpovídá a stav nezmění jen obětavost učitelů.

Co se podle Vás významného v oboru změní do roku 2010?
Neumím si představit, že při dnešním tempu rozvoje by se neudálo něco významného za 7 let. I v horizontu 2 let se jen v oblasti plastových potrubních systémů připravují legislativní podmínky pro nové typy materiálů i pro uplatnění plastů ve vnitřních instalacích plynu. Zdravotní instalace mají před sebou stejně jako ostatní prvky TZB další cestu k energetickým a materiálovým úsporám, většímu komfortu pro uživatele a především další kroky k ochraně spotřebitele, což se projevuje např. v inovacích prvků, změnách požadavků na bezpečnost spojů apod.

Co by měly pro tento rozvoj udělat státní orgány ČR?
Velkou rezervu vidím v legislativním zázemí uvádění nových materiálů a prvků na trh. V jednom z dřívějších rozhovorů s Ing. Kabelem bylo mimo jiné trefně poznamenáno, že reklamní slogany některých výrobců jsou někdy fascinující. A právě proto je třeba vytvářet legislativní rámec pro bezpečný výrobek a jeho bezpečné použití. Jednoznačné mantinely prospějí konečným uživatelům i seriózním výrobcům. Na druhou stranu má zkušenost z technických normalizačních komisí je taková, že odbornou veřejnost práce na normách příliš nezajímá. Až do té doby, kdy je norma hotova, ale to je již na připomínky pozdě. Mnohé přejímané EN nejsou kvalitní, ale nebyl nikdo, kdo by je připomínkoval a vypracoval národní doplňky.

Pokud ČR vstoupí v r. 2004 do EU, bude to pro Váš obor přínosné?
Nejsem příznivcem "Strašidla EU". Pokud budeme chtít a budeme aktivní, bude pro nás členství nesporným přínosem. Např. z pohledu výrobců je jednotný trh zjednodušením v certifikacích výrobků, z čehož ostatně výrobci a dovozci některých komodit profitují již nyní v souvislosti s dohodou PECA.

Jaké máte zájmy nebo koníčky mimo své práce?
Lyžování, plavání, kolo, turistika a také malování a výroba dekoračních předmětů jsou protiváhou k odborné práci a také je nutné mít čas pro rodinu a přátele.

Máte nějaký osobní cíl, kterého byste chtěla v příštích letech dosáhnout?
Protože jsem se rozhodla po 9 letech změnit působiště, ráda bych byla v novém zaměstnání alespoň tak úspěšná jako doposud, ráda bych dále zlepšovala práci v sekci zdravotní a průmyslové instalace STP a napadají mne i další plány. A u toho vytvářet krásné rodinné zázemí a být dobrým člověkem.