TZB-2002: Vlastnosti a specifika použití podlahových konvektorů
Tlak architektů a uživatelů v poslední době zatlačuje otopná tělesa do pozadí. Otopné těleso je považováno za nutné zlo, které svou přítomností doslova hyzdí interiér vytápěného prostoru. Proto ke slovu stále více přicházejí otopná tělesa, která prakticky nejsou vidět. K takovýmto otopným tělesům patří i podlahové konvektory.
Konvektory jsou jedním ze základních druhů otopných těles. Jak již sám název napovídá, konvektory předávají teplo do vytápěného prostoru pouze konvekcí - tedy ohřívají pouze vzduch ve vytápěné místnosti. Na rozdíl od jiných druhů otopných těles (deskových, článkových nebo trubkových) předávají minimální, resp. žádnou část svého tepelného výkonu sáláním.
Konvektory se rozdělují podle umístění na skříňové soklové a zapuštěné. Konvektory se skládají ze dvou základních částí: výměníku tepla a skříně konvektoru opatřené na horní straně výdechovou mřížkou. Skříň konvektoru vytváří šachtu nad výměníkem a díky komínovému efektu zvyšuje tepelný výkon konvektoru. Obecně lze konstatovat, že čím je skříň konvektoru nižší, tím klesá i tepelný výkon konvektoru. Pro zajištění správné funkce je tedy pouze nutné, aby vzduch mohl proudit kolem výměníku tepla.
Výhodou konvektorů je nízká povrchová teplota skříně i při vysoké teplotě teplonosné látky, protože skříň se ohřívá pouze prostřednictvím proudícího ohřátého vzduchu.
Jako u jiných druhů otopných těles tepelný výkon podlahového konvektoru závisí na teplotě a hmotnostním průtoku teplonosné látky, typu výměníku a na geometrickém uspořádání jednotlivých prvků v konvektoru. Vzhledem k principu předávání tepla má ale nejvyšší vliv na tepelný výkon konvektoru průtok vzduchu konvektorem.
U podlahových konvektorů bez ventilátorů, které využívají pouze přirozenou konvekcí, rozhoduje o velikosti tepelného výkonu výška vany a umístění výměníku ve vaně. Výška vana konvektorů se pohybuje od 85 mm s výkonem řádově desítky wattů na běžný metr délky až po vany s výškou cca 700 mm s tepelným výkonem řádově kilowatt. Výška vany zvyšuje tepelný výkon, ale zároveň zvyšuje požadavky na konstrukci podlahy resp. stropu. Omezujícím faktorem jsou konstrukční výška podlahy a poloha hydroizolace vzhledem k poloze vany konvektoru. Pokud nejsou konvektory umístěny v přízemí, ale v nadzemních podlažích, jsou omezujícími faktory opět konstrukční výška a také výška nosné konstrukce.
U konvektorů s ventilátory rozhoduje o tepelném výkonu typ, počet a rozmístění ventilátorů. Ventilátory se používají radiální, axiální a nejvíce jsou rozšířené ventilátory diagonální, pro které se používá název tangenciální. Ventilátory ofukují výměník a tím zvyšují přestup tepla na vnějším povrchu výměníku (nucená konvekce nahrazuje přirozenou).
O zvýšení výkonu rozhoduje tedy délka výměníku, která je ventilátorem ofukovaná. Nevýhodou konvektorů s ventilátory je, že se stávají zdrojem hluku. Hodnota akustického výkonu závisí na počtu a druhu ventilátorů a také na jejich otáčkách.
Protože přidáním ventilátorů se z podlahových konvektorů z hlediska dosahovaného tepelného výkonu stala plnohodnotná otopná tělesa, začínají podlahové konvektory stále více nahrazovat "klasická" otopná tělesa, zejména tam, kde je kladen důraz na to, aby těleso nebylo pokud možno vidět, jako např. před velkoplošnými prosklenými plochami (francouzská okna, výlohy atd.).
Další velkou předností je pružnost podlahových konvektorů vzhledem k možnosti regulace tepelného výkonu jak na straně vody, tak i na straně vzduchu. Regulaci na straně vody zrychluje malý vodní objem výměníku. Regulace na straně vzduchu je možná pouze u podlahových konvektorů s ventilátory. Tepelný výkon se reguluje většinou zapínáním a vypínáním chodu ventilátorů s možností volby otáček ventilátoru, čímž se ovlivňuje průtok vzduchu výměníkem. Reakce na regulační zásah je pak okamžitá a nedochází k přetápění vytápěné místnosti a ventilátory lze rovněž využít pro urychlení zátopu.
V poslední době se začínají stále více používat podlahové konvektory nejen jako doplňková otopná tělesa, ale stále více je začínají nahrazovat. Konvektory se používají i v prostředích, kde není možné použít "klasická" otopná tělesa, jako např. v místnostech s vnitřními bazény, kde např. desková tělesa s lakovanou povrchovou úpravou nemohou odolat koroznímu působení vnitřního prostředí. Vanu konvektoru lze vyrobit z nerezového plechu aniž by se ovlivnil tepelný výkon konvektoru.
Podlahové konvektory jsou moderními otopnými tělesy, která nalézají stále větší uplatnění a oblibu jak u uživatelů, tak i u architektů. Přinášejí s sebou uživateli spoustu výhod, které ale lze plně využívat pouze za respektování jejich specifik.