Cena v kupních smlouvách

3. Cena v kupních smlouvách

Kupní smlouvou se tradičně prodávající zavazuje kupujícímu odevzdat věc, která je předmětem koupě, a převést na něj vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

Způsoby určení kupní ceny

Kupní cena může být jako v případě smlouvy o dílo stanovená různým způsobem. Nový občanský zákoník stanovuje v § 2080, že kupní cena je určená dostatečně v tom případě, že je sjednán alespoň způsob jejího určení. Kupní cena tedy může být určena přesnou částkou (buďto ceny za kus nebo za určitou množstevní jednotku), nebo může být stanoveno, že bude určena odkazem na ceník prodávajícího, popřípadě že bude určená třetí stranou nebo na základě jiného mechanizmu. Nicméně, strany můžou uzavřít kupní smlouvu i bez určení kupní ceny. V takovém případě se vychází z obdobného principu, jak je upraven u smlouvy o dílo, a to že za ujednanou cenu platí běžná cena. Tedy taková, za kterou se týž nebo srovnatelný předmět v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává.

Splatnost kupní ceny
Nový občanský zákoník přebral právní úpravu splatnosti kupní ceny z obchodního zákoníku, když stanovuje, že kupující nemusí zaplatit kupní cenu do doby, než nemá možnost si věc prohlédnout. Toto ustanovení se neuplatní v případě, že ujednaný způsob předání věci vylučuje možnost její prohlídky. Účelem tohoto ustanovení je chránit kupujícího v případě, že kupovaná věc má vady, aby mohl kupující uplatnit nároky z vad (např. na přiměřenou slevu z kupní ceny atd.).

Cenová doložka
V souvislosti s určením ceny v kupní smlouvě je velice důležitým institutem tzv. cenová doložka., která je upravená v § 2154 a násl. nového občanského zákoníku.
Podstatou cenové doložky je, že kupní cena se upraví dodatečně v závislosti od výrobních nákladů. Účelem cenových doložek je zmírnění nebo odstranění rizik změn ceny mezi uzavřením kupní smlouvy a dodáním věci, protože umožňuje dodatečné upravit výši ceny s přihlédnutím k výrobním nákladům (materiál, mzdy zaměstnanců, náklady na přepravu atd.). Využívá se tedy hlavně za situace, kdy lze očekávat pohyb cen surovin nebo jiných výrobních nákladů. Vzhledem ke skutečnosti, že se kupní cena určí pouze v poměru k cenovým změnám hlavních surovin potřebných k výrobě věci, nedohodnou-li se strany jinak, je vhodné myslet na tuto okolnost a vždy se s druhou smluvní stranou dohodnout, jaké složky výrobních nákladů budou brány do úvahy při úpravě konečné ceny. Pokud se smluvní strany chtějí vyhnout případným budoucím sporům, lze pouze doporučit podrobně stanovit výrobní náklady, kterých cena bude brána do úvahy při stanovení výsledné ceny. Důležitým faktorem při cenových doložkách je doba, ke které se posuzují změny cen výrobních nákladů. Pokud má být dodáno v určitý den, jsou rozhodující ceny v době uzavření smlouvy a v době dodání. Pokud má dojít k dodání v určité lhůtě, přihlíží se k ceně v době skutečného včasného dodání, jinak k ceně na konci této lhůty. Dodá-li prodávající věc s prodlením a jsou-li ceny výrobních nákladů nižší než za situací uvedených v předchozí větě, přihlíží se k nižším cenám.

Nový občanský zákoník tedy při určení ceny v kupních smlouvách vycházel především z ustanovení obchodního zákoníku. Na rozdíl od smlouvy o dílo proto změny nebyly tak výrazné. Co se týče stanovení ceny tak opět nedoporučujeme uzavírat kupní smlouvy bez určení ceny, protože pak nastává situace, že cena věci bude cenou obvyklou, se všemi negativními okolnostmi, jak jsme je uvedli ve výklad ke smlouvě o dílo. To v konečném důsledku nemusí být výhodné ani pro jednu smluvní stranu. Z pohledu stanovení „férové“ ceny je vhodné stanovit cenu buďto v pevné výši, prostřednictvím mechanizmu jejího určení, nebo prostřednictvím cenové doložky (zejména při koupi věcí v delším časovém horizontu).