Změní testování blackoutu směřování české energetiky?

Dnes probíhá v Praze cvičení, při němž česká metropole testuje zvládnutí situace po rozsáhlém výpadku proudu neboli blackoutu. Chod hlavního města v současnosti doslova visí jen na několika vedeních velmi vysokého napětí (VVN), která dodávají v podstatě veškerou elektřinu. Spotřeba Prahy dosahuje ve špičce až 1200 MW, vlastními zdroji je město schopno pokrýt maximálně 10%, výrobny elektřiny totiž byly v minulosti postupně odstraňovány. Vedení VVN přitom může poškodit mimořádná námraza či extrémní vítr, tornádo či teroristický útok.

Milan Šimoník, projektant ČEZ a energetický expert Strany Zelených k tomu uvádí: „Tento rizikový stav je odpovědným dlouho znám, ale protože by se investice vrátila až při skutečné události a protože radní upřednostnili např. výstavbu dopravních "tunelů", dochází už dlouhodobě k hazardování s osudy obyvatel města,“ a dodává: „Nejedná se však jen o problém Prahy, v České republice jsou například jen dvě elektrárny, které jsou schopné tzv. startu ze tmy, což by obnovení dodávek v případě rozsáhlého blackoutu komplikovalo.“

Současný systém zásobování elektřinou spočívá v poměrně malém počtu velkých uhelných či atomových zdrojů a v dálkovém vedení. Centralizace přitom zvyšuje zranitelnost a potažmo riziko výpadku sítě. Nejčastější příčinnou výpadku sítí tak nejsou přetoky ze zahraničí (viz článek Blackout a obnovitelné zdroje ), ale nehody uvnitř vnitřních sítí. Centralizované vedení elektřiny mohou také výhledově ohrožovat proměny podnebí – povodně, vichřice nebo námrazy.

Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost uvádí: „Výpadky sítě mohou v budoucnu souviset s vysokou centralizací zdrojů, tedy příliš dlouhým vedením od zdroje ke spotřebiteli, nebo na závislosti dodávek elektřiny z jediného mamutího zdroje. Snaha ČEZ a části politiků o rozšíření Temelína může narušit přechod k bezpečnější decentralizaci energetických zdrojů. Jedním z nejdostupnějších nástrojů pro domácnosti jsou solární panely na střechách domů. Ty by zvýšily energetickou soběstačnost rodin na elektrárenských sítích a umožnily by jim vyrábět vlastní elektřinu.“

Provozu bez sítě jsou schopny i tzv. hybridní ostrovní systémy, které normálně pracují paralelně s elektrizační soustavou, ale při výpadku sítě přejdou automaticky do autonomního režimu.